Super Sestry 3 (2/2)

„Myslím, že se moc nepobavíš,“ řekla jsem Nokuchimu.
„Vypadá to, že naše první rána bude zároveň i poslední,“ ještě jsem dodala. Potom Gamakichi vystřelil dlouhou spirálu ohně a Naruto přidal ze své ruky vítr, aby posílil oheň.
„Vypadá to, že používají podobnou techniku,“ řekla jsem. Potom se Nokuchimu proměnila hříva v oheň a začali z ní šlehat plameny a mířili na tu střelu, jenže jsem ještě poslala vítr z obou mích dlaní a obrovské plameny přešly ránu těch dvou a zároveň je smetly. Z Naruta se kouřilo a Gamakichiho taky. Naruto tam jen tak ležel a ani se nehnul, potom zvedl ruku.
„Myslím, že jsem v koncích,“ řekl. Shikamaru tedy ukončil zápas. Myslím, že Naruto nebyl ve formě, bylo to na něm i vidět, myslím, že jinak bych měla obrovské potíže.
„Můžeš jít Nokuchi a děkuju,“ řekla jsem a z Nokuchiho zbyl jen kouř. Šla jsem si sednout k ostatním, přece jen jsem se trochu unavila. Všichni si mě prohlíželi a ségra mi gratulovala k vítězství.

Tokime : Pogratulovala jsem ségře a věděla jsem, že teď půjdu já.
„Takže kdo půjde teď?“ ptal se Shikamaru.
„Tak co Sakuro?“ řekla jsem. Sakura se jen výsměvačně usmála a kývla.
„Nevíš do čeho jdeš,“ vyhrožovala mi.
„Nechám se překvapit,“ zasmála jsem se. Sakura přivřela víčka a zaťala zuby.
„Víš já jsem studentka Tsunade-sama a mám taky brutální sílu,“ chlubila se.
„To je skvělí, že si se to naučila ovládat, jenže já to mám v krvi a ke všemu, když jsme byly od čtyř let se ségrou sami, dost dobře jsem se to naučila ovládat při bojích na život a na smrt,“ vrátila jsem jí. Zase jen udělala úšklebek.
„Fajn tak se přestaň chlubit a pojď bojovat,“ řekla. Usmála jsem se a ve vteřině jsem byla pryč. Sakura se začínala rozhlížet.
„Šannaro,“ zakřičela a dala pěstí do země, asi deset metrů před ní se země přobořila. Myslela si, že jsem pod zemí, ale já celou tu dobu běhala okolo ní, tak aby mě neviděla. Ve chvíli jsem se objevila nad ní a mířila jsem k ní s pěstí, uhnula a díky tomu jsem dala ránu do země. Po té ráně se zatřásla země a asi do dvaceti metru se zem rozdrťila. U všech co to pozorovali, země popraskala.
„Začínám se jí bát víc než Sakury,“ řekl Naruto. Shikamaru měl vykulený oči a došlo mu, že se celkem ztrapnil, když mi dával rady, ať si na ní dávám pozor. Sakura se trochu zadýchala. Určitě nečekala moji sílu. Rozběhla jsem se proti ní a měla jsem chakru v pěstích. Jen tak tak uhejbala. Pak daleko uskočila a rozběhla se ke mně s napřaženou rukou to byla moje šance a tak jsem se proti ní taky rozběhla, věděla jsem, že tohle bude poslední rána a bude konec.
„Je konec,“ zašeptala jsem ještě než do sebe narazily naše pěsti, ale určitě mě slyšela jenom ona.
„Je konec,“ řekla ségra těsně před nárazem. Ostatní se na ní tázavě podívali.
„I kdyby jí dala, jen tak pěstí, měla by větší sílu a teď do rány ještě vložila sílu vody,“ řekla.
„Ona umí ovládat vodu?“ zeptal se Naruto. Jenom kývla. Potom přišla rána, zvedl se prach a po chvíli přišla odrazová vlna. Všichni si zakryli oči. Prach začal mizet a já jsem stála jen tak tak na nohách. Opravdu měla ránu. Z kloubů jsem měla strhanou kůži a celou ruku jsem měla spálenou od její chakry, takže jsem měla celou ruku od krve. Sakura daleko ode mě ležela na zemi, jenže to nebylo jak si myslíte. Na poslední chvíli mi došlo, že kdybych jí dala plnou silou tu ránu i s mojí posilněnou rukou vodou, tak by měla velký potíže, a tak jsem se rozhodla, že uberu svou sílu na poloviční a vodu odstraním, jenomže ona mě asi zrovna šetřit nechtěla a dala ještě větší než jsem u ní viděla. Kvůli bolesti v ruce jsem jí odrazila menší vodní stěnou. Ale rozhodně neměla ruku v takovém stavu jako já. Ježe když jsem jí tam viděla ležet došlo mi, že asi moc nevydrží a tak omdlela. Naruto se k ní rozběhl a daroval mi vražednej pohled, jako bych jí zabila. Potom ke mně přiběhl Shikamaru a začal mi nadávat, ruku jsem schovala, aby ji radši neviděl.
„Co si jako myslíš? Vždyť si ji mohla zabít!“ křičel na mě. Hodně jsem krvácela, krev mi z ruky neskutečně tekla, ale tekla mi po noze a kapala na zem ze strany kde to nemohl vidět.
„Je v pořádku,“ řekla jsem.
„Ne to není. Když si jí dala takovou ránu,“ pořád křičel.
„Ona mi dala větší, protože nakonec jsem se rozhodla, dát jí poloviční,“ řekla jsem mu.
„A jak to, že ty teda ještě stojíš a ona támhle leží?“ ptal se naštvaně a pořád mírně křičel.
„Odrazila jsem ji vlnou, ale bude v pořádku,“ vysvětlovala jsem mu situaci. Ruka mě strašně bolela a začínalo se mi dělat špatně, ale řekla jsem si, že to vydržím. Pořád na mě vražedně koukal.
„Víš, no já,“ nevěděla jsem jak odejít, aby to nebylo podezřelé, nebo aby si něčeho nevšiml. Na zemi se začínalo dělat čím dál tím víc krve, musela jsem jít hned.
„Shikamaru vím, že je to blbí, ale teď jsem si vzpomněla, že musím vyřídit něco s babčou, takže budu muset jít,“ řekla jsem a čekala jestli na to skočil.
„Fajn, ale ještě si to s tebou povím doma,“ řekl. Toho jsem využila rychle jsem se otočila a už, už jsem odcházela, ale najednou mě chytil za levou ruku.
„Otoč se,“ řekl mi. Sakra snad si toho nevšiml. Otočila jsem se, ale pořád tak aby neviděl moji pravou stranu.
„Co ti je?“ zeptal se podezřívavě.
„Nic co by?“ řekla jsem. Pak mě, ale chytil za pravé rameno a otočil mě k sobě.
„Proboha,“ zaklel a díval se na krev všude kolem. Ostatní nevěděli co se děje.
„Ihned s tebou jdu do nemocnice,“ řekl trochu vyděšeně.
„Vezmu Tokime do nemocnice, zatím můžete pokračovat v tréninku,“ volal na ostatní. Nikdo z nich nevěděl o co jde.
„Co je ségře?“ volala Meshiki.
„Má něco s rukou, ale nebojte, to bude v pohodě,“ volal ještě, pak mě chytil za nezraněnou ruku a běžel se mnou do nemocnice. Chvíli mi to nevadilo, ale po nějaké té minutě mi to začalo být nepříjemný,takhle běžet.
„Víš, takhle je to celkem nepříjemný,“ řekla jsem mu.
„Máš pravdu a navíc jsme pomalý,“ řekl na chvíli zastavil, zamyslel se, potom mě chytil za stehna a za záda a nesl mě v náručí. Docela se mi to líbilo a tak jsem si o jeho hruď opřela hlavu. Za chvíli jsme byli v nemocnici. Tam mi řekli, že to není moc hezké, ale že mají hodně zraněných lidí a že budu muset být doma. Něco mi na to dali a pak obvázali, když jsem vyšla z dveří, na chodbě na mě čekal Shikamaru.
„Tak co?“ hned se ptal.
„Prej mají moc lidí a tak mám jít domů, ale že s tou rukou nemám nic dělat, že se nesmí vůbec namáhat,“ povzdychla jsem. Neměla jsem ponětí co budu dělat, když nesmím používat svojí pravou ruku. Šli jsme tedy domů. Po cestě se na mě Shikamaru pořád díval.
„Promiň že jsem na tebe křičel,“ řekl do ticha. Podívala jsem se na něj.
„To je v pořádku. Chtěl si bránit osobu, kterou máš rád,“ řekla jsem.
„V tom to je. Právě že jsem měl bránit i tebe,“ řekl a zadíval se mi do očí. Ach jo je opravdu pěkný, ale jsme jen přátelé, a tak to zůstane.
„No to nevadí, omluvil ses,“ řekla jsem s úsměvem. Když jsme došli domu, šla jsem do pokoje a začala jsem si jen tak něco čmárat. Jenže levou rukou mi to moc nešlo.
„Teď nějaký čas nebudu moct vyvolat Rinkimiriho,“ povzdechla jsem si.
„Koho?“ zeptal se mě Shikamaru.
„Mého bílého tygra,“ odpověděla jsem. Asi netušil, že také umím přivolat nějaké zvíře.
„Já si jdu ještě něco zařídit, tak zatim,“ řekl a odešel. Celou dobu jsem se nudila. Byla jsem celkem unavená a tak jsem si šla lehnout. Nevím jak dlouho jsem spala, ale vzbudil mě Shikamaru, když přišel.
„Vy už máte v rodině, že se musíte za každou cenu zranit co?“ ptal se mě Shikamaru. Nejdřív jsem ho nechápala, ale pak mi došlo, že se něco stalo ségře.
„Co se stalo Meshiki?“ hned jsem zareagovala.
„Neboj se, není to nic vážného. Po tom co jsme odešli, ještě trénovala s Nejim a on jí sjel kunaii po stehně. Doktoři jí nohu obvázali a také jí poslali domů, ale Neji se o ní musí starat,“ řekl Shikamaru. Oddychla jsem si, že to není nějak vážné.

V domě klanu Hyuuga........
Meshiki : Sakra ta noha mě bolí. Neji mi šel do lékárny pro další obvazy, tak si můžu dát šlofíka. Na chvíli jsem usnula, ale vzbudil mě hluk. Jen co jsem se probrala, vstala jsem a když jsem neměla nic po ruce, pomocí chakry a větru jsem vytvořila velmi ostrý meč. Skoro vůbec jsem dotyčného neviděla, protože díky mému meči si před sebe dal rychle madraci. Tu jsem přesekla a už jsem se blížila k pachateli, ale špatně jsem došlápla a spadla na zem. Hned potom jsem zjistila, že to byl Neji, protože ke mně hned přiběhl, aby mi pomohl. Zvedl mě na postel a vysvětlil mi, že se vrátil z venku, ale zakopl a hodil hubu.
„No zničila si jedinou madraci, co jsem měl,“ řekl a podíval se na rozseklou ještě před chvílí madraci. Došlo mi co teď příjde.
„Promiň, ale budu muset spát s tebou,“ řekl a omluvně se na mě podíval.
„Neomlouvej se, to já jsem jí zničila,“ řekla jsem mu. Ta postel byla pro jednoho velká, ale pro dva trochu těsná. No ale určitě se na ní vejdeme. Později večer jsem se šla umýt, ale osprchovat se, byl pro mě problém. Nakonec jsem to nějak dokázala a šla jsem si lehnout. Neji šel po mě do koupelny, a tak jsem si lehla do postele a přemýšlela, že zítra brzy ráno půjdu za ségrou. Už jsem skoro spala, ale potom jsem ucítila, že si ke mě někdo lehnul a došlo mi, že to musí být Neji. Ještě byl studený ze sprchy, až jsem se zatřásla. Zřejmě si toho všiml a jednou rukou mě objal. Pěkně jsem se zachumlala do peřiny a usínala.

U Narů.............
Tokime : Shikamaru už ležel v posteli, ale já jsem se dívala z okna na hvězdy, přišlo mi to strašně krásný. Ještě chvíli jsem stála u okna, ale pak jsem se rozhodla, jít si lehnout. Shikamaru měl na sobě obě peřiny a já jsem mu je nechtěla brát, tak jsem si lehla jen tak. Ale byla mi celkem zima. Asi tak po třech minutách mě přikryl peřinou, zřejmě se vzbudil a zjistil, že má dvě. Neotočila jsem se, jen jsem vzala peřinu a víc se do ní zachumlala. Asi po pěti minutách jsem usnula s myšlenkou, že zítra půjdu trénovat, ale nebudu používat pravačku.
….
Ráno mě vzbudil jakoby blesk a chichotání. Když jsem se rozkoukala, viděla jsem smějící se ségru. Shikamaru se taky probouzel.
„Co je? Co tu děláš? Vlastně jak ses tu vzala?“ ptal se Shikamaru.
„No tvůj otec mě pustil dovnitř a když jsem sem přišla, viděla jsem něco, co jsem musela vyfotit. Tak jsem šla k vašim pro foťák, že ho k něčemu potřebuju a vyfotila jsem vás,“ řekla nám.
„A proč si nás fotila?“ ptala jsem se a Shikamaru kývl, že to chce taky vědět.
„No pojď se podívat, tenhle foťák dělá fotky hned,“ řekla a ukazovala na fotku v ruce. Šla jsem tedy k ní, abych se podívala. Na fotce jsem ležela odkrytá z peřiny v jeho triku a Shikamaru měl ruku na mém poprsí.
„E....no.....Ou,“ to byla jediná věc, co jsem na to mohla říct.
„Ukaž,“ řekl Shikamaru. Přišel k nám aby se taky podíval.
„Eee sakra o tom nevim,“ červenal se.
„Fajn, ale ani jeden z nás o tom nevěděl, takže nám to pěkně dej,“ řekla jsem a začala jí to brát.
„Hele, hele, hele já to ukážu jenom Nejimu, abychom se zasmáli,“ řekla.
„Ne nikomu to neukážeš,“ vrátil jí Shikamaru a taky šel po té fotce. Meshiki šla k oknu, otevřela ho a vyhrožovala, že jestli jí nepustíme uteče stejně oknem. Už byla půl tělem venku a najednou zafoukal vítr a fotka jí vyletěla z ruky.
„Ouvej,“ řekla zděšeně a podívala se na nás. Oba jsme se na ní dívali, jakoby jsme jí chtěli zabít.
„Zabijeme tě později, teď musíme najít tu fotku,“ řekl, šel k oknu a díval se kde je. Šla jsem se taky podívat. Oba jsme se rozhlíželi, ale nic neviděli. Potom jsem o kousek dál viděla Kibu, jak sbírá nějaký papír a došlo mi co sbírá.
„Hele,“ ukázala jsem na už smějícího se Kibu.
„No skvělý teď to budou vědět všichni,“ řekl Shikamaru. Podíval se směrem do pokoje, aby si to mohl vyřídit s Meshiki, ale mezitím co jsme se rozhlíželi, musela zdrhnout.
„Já jí....,“ nedopověděl a ruku dal pěst. Povzdychla jsem si.
„Jdu trénovat, jdeš se mnou?“ ptala jsem se ho. Byl překvapený, že chci jít trénovat, ale nakonec řekl, že půjde také.