Je čas II - Budu geninem, Ohnivá vůle ve mě je!!

Bylo krásné ráno. Ptáci si prozpěvovali a celá Konoha už byla na nohou. Z venku byly slyšet hlasy dovádějících dětí a jejich rodičů, jak se snaží je zkrotit.

V jednom bytě však bylo ještě mrtvo. Ano, bylo to byt Naruta, který si rád přispal, po tak dlouhé cestě. Ovšem dívka už nespala. Jen hypnotizovala okolí vesnice. Nejdřív se oknem koukala na lidi, jak chodí z domu do domu, z venku dovnitř a naopak. Potom ale svůj pohled upřela na pět hlav vytasená ve skále. Projížděla je jednoho po druhém. Svůj pohled zastavila na Třetím. Dva před ním neznala, nýbrž její sensei o nich moc nemluvil. Vyprávěl jí ale, jak Sandaime zemřel, jak málem zabil Orochimara a jak se nebál položit za vesnici život. Prý to byl ale i pěkný mrzák a neuměl se smát. Nad tímto se nepatrně usmála a oči jí přejeli na Yondaimeho.
Koukala se mu upřeně do očí a nad ničím nepřemýšlela. Naruto jí vyprávěl, jak jako mladý zapečetil Kyuubiho do malého chlapce. Ale musel za tu pečeť zaplatit životem. Vzpoměla si na narutův obilčej, když tohle vyprávěl. Jako by ho ta řeč měla zabít.
A nakonec, Gondaime. Ta ženská je prý mrzutá a ráda chlastá. Ale stejně, jako předchozí Hokagové se za vesnici život položit nebojí. Je dobrá v lékařských technikách a je poslední žijící Sannin.
Potom, co si všechny prohlédla, odtrhla oči od skály a rozhodle se probudit senseie.

"Naruto-senseeei!!! Vstávejte!" řvala na celé kolo, jako by šlo o požár.
Naruto hned zareagoval:
"Kiarishi? Kolik...je...hodin?"
"Už půl desáté, sensei"
Blonďatý chlapec se zvedl z postele, jakoby se stalo něco opravdu vážného. Nebyl na takové vstávání zvyklí. Vždy se probudil kolem šesté a teď... Jak neslýchané!
Co když jsem si ve spánku cucal palec a ona to všem vykecá. Nebo jsem brblal, jak miluju Sakuru. No teda, to se už nesmí stávat. Zamyslel se s obavami Naruto. Z jeho myšlenek ho však vyrušila Kiarishi:
"Tak, kde a v kolik? Nemůžu se dočkat, až se předvedu!"
"Ehm... Tsunade mi řekla, že ve 14:00 na cvičisti 7. Dovedu tě tam, ale dívat se bude jen můj klon. Chci si užít Konohy," řekl, a Kiarishi se naštvaně nafoukla:
"Tsss, to vám nestojím ani za pět minut, co tam budu. Dodělám to rychle, ať to stihnete, sensei!"
"O tom nepochybuji, ale neboj, všechno uvidím, jen o pár kilometrů dál." Usmál se, čímš dívku ještě více naštval. Ale co nadělala. Nic.

Naruto i Kiarishi, po tom, co se nějak zušlechtili, se šli projít. Naruto navrhl ramen a dívka ochotně souhlasila.
Hmmmm, ramen. O tom Naruto-sensei také básnil. Jo jasně! Ty jeho slova: "Ramen je jako pokrm z nebes. Jakmile ucítíš jeho vůni, ocitneš se v ráji." No jo, on byl vždycky na poezii. Nad touhle myšlenkou vyprskla smíchy.
"Připadám ti směšný?" ozvalo se vedle ní, když dotyčný zjistil, že se na něho Kiarishi díva jako na I*iota.
"Ne ne. sensei. Jen jsem šťastná, že jsem tu s vámi." Snažila se tvářit vážně, ale moc jí to nešlo. Naruto si nad tím jen pomyslně mávl rukou a nechal jí sám sebou.

Když vešli do Ichiraku, stála tam mladá žena a cosi vařila.
"Dobrý den," pozdravili téměř sborově obě osoby, co vešli do restaurace. Dívka se otočila a jakmile spatřila Naruta, málem omdlela. Ale nebyla sama. I Naruto Ayame nemohl poznat. Přibila jí na tváři sice jedna, dvě vrásky, a vyrostli jí vlasy, ale stále ji poznal.
"Naruto? Jsi to ty?" zatvářila se nevěřícně a opřela se o zeď.
CHjooo, to neni fér. Zase si všímaj jenom jeho. Kiarishi se posadila a potom zakašlala, aby upoutala pozornost.
"A kdo je tato mladá dáma?" zeptala se Ayame, jakmile si jí všimla.
"To je moje svěřenkyně, Ooshi Kiarishi." Dívka se zástěrou se usmála.
"Aha, já jsem Ayame. Známe se s Narutem od jeho osmi let. V podstatě sem chodil každý den. Před i po akademii. Před i po misích. Ach to byli časy," vzpomínala a vzdychala a blonďák s ní.
"Á co ten ramen, sensei?" Tímhle oba probudila z transu a donutila Ayame se hýbat. Ramen jí docela chutnal, ale měla jen jednu misku. Nebyla zvyklá jíst hodně a taky podle toho vypadala.
"Přejďte zase někdy!" To bylo to, co naruto slýchával vždy, když odcházel.

Už bylo půl druhé a tak se oba vydali na cvičiště. Cestou si povídali, tedy spíše drbali Tsunade-slavnou sama. Naruto jí vyprávěl, jak jí přesvědčili, aby byla Hokage a taky o střetu s Peinem. Jak se nemohla dlouho probrat a všichni se o ní báli. Cesta rychle utíkala a zanedlouho byli na místě.

"Kage bunchin no jutsu!" Vedla Naruta se objevila jeho přesná kopie a ta se na slečnu usmála. Pravý Naruto se rozloučil a vydal se hledat své přátele.

Dívka si prohlížela šustící stromy. Nebavilo jí čekat, tak si vzala svůj shurukej a házela s ním do stromu, jen tak z nudy.
Uplynula asi čtvrt hodina, když v tom se objevila Tsunade a jeden černovlasý hoch vedle ní. Oči měl ve stejné barvě jako vlasy a v tváři měl jen prázdno.
"Dobrý den, Tsunade-sama," pozdravila a ze slušnosti se uklonila.
"Tohle je Idon a bude s tebou bojovat. Pokud ho porazíš, tak získáš čelenku. Je to nový, průměrný genin, takže ho prosimtě nezabij, bude se nám hodit." Tsunade už slyšela jenom "Hai" a otočila se na chlapce a zase zpět, čímž dala Kiarishi najevo, že chce, aby se mu představila.
"Ahoj, já jsem Ooshi Kiarishi a dneska tě porazím," usmála se, až to vypadalo hrůzně.
"Tss, si nějak věříš," bránil se Idon ale holčina se jen ironicky zasmála.
"Tak se do toho pustíme, ne, děcka?" prohlásila Tsunade se štěstím na tváři.
"HAI!"

Mezitím u Naruta

"Tak za kým?" přemýšlel nahlas Naruto, když ho něco zadrželo. Viděl urostlého, šestnáctiletého kluka s nějakou kránou dívkou a jiným pohledným chlapcem. Byli k nepoznání ale Naruto je poznal.
"KONOHAMARU, UDONE? MOEGI!!?" Všichni se za řvoucím blnďákem otočili.
"Naruto-niichan? Jsi to ty že?!!"
"Páni, vy ste se změnili." A bylo to pravda.
Místo stydlivé holčičky tu stála vysoká dívka s dvěma culíky až pod ramena a byla oblečená jako pravá kunoichi. Čelenku už nosila na krku. Měla fialové tričko, bílou sukýnku a černé kalhoty nad kolena, kde skrývala svoje pouzdro na kunaie. Boty měla černé pod kolena. Asi jako Sakura, co si jí naposledy pomatoval.
A místo Udona s nudlí u nosu tu stál týpek s odhodláním ve tváři. Měl na sobě černou mikinu a tmavě, velmi tmavě modré kalhoty. Boty měl, jak si ho pomatoval stejné.
A nakonec...Konohamaru byl hoších, s delšími špičatými, hnědými vlasy. Už nenosil tu svou šálu, nýbrž chuuninskou vestu a pod tím černé tročko s rukávem. Kalhoty měl šedové a boty černé.
"Ty ses taky změnil, Naruto-niichan," řekla s uznáńím Moegi, která z něj nemohla spustit oči.
Ty jeho dlouhé vlasy a ty svaly. Kéž bych byla starší, zasnila se Moegi, než si uvědomila, na co vlastně myslí.
"Mno, Naruto. mi musíme na poradu našeho týmu, tak se měj."
Naruto kývl a rozloučil se s nimi.
Šel dál a čekal, koho zase potká. Toužil vidět Sakuru-chan. Ano, další cíl zaměřen.

Souboj - Idon vs. Kiarishi

Oba se postavili do bojové pozice a Tsunade s narutovým klonem si sedli na strom.
"Tak co? Už se bojíš?" vyzívala Idona Kiarishi. Ten se jen ironicky zatváčil a vlasy si odhodil z čela.
"Můžeme začít!" prohlásil a hned se na ní vrhl s kunaiem v ruce.
Tan všem ranám uhýbala celkem lehce. Idona to přestalo bavit.
Do své zbraně začal soustředit čakru. Jakmile ji na ni hodil, nebyl rychlostí ani vidět.
"Co to...?" ozvala se překvapeně Kiarishi a hned po tom ji kunai škrábnul do ramene. Sice byla rána silná ale nepřesná. Měla velké štěstí.
Musela také zaútočit. Vzala do ruky tři shurikeny a hodila je po sobě po nepříteli. Ten však uhnul.
Kiarishi byla naštvaná. Neuměla ještě ovládat živel dokonale, tak nechtěla nic riskovat.
Ze zadního pouzdra vytáhla svitek a vyvolala fuuma shuriken.
Soustředila do něj čakru. Hodila ho.
Idon to zpozoroval a lehce se vyhnul.
ůEh.. on se vrací?" polekal se a okamžitě před ním začal utíkat. Až později si všimnul, že je veden malými nitkami, které Kiarishi ovládala

"Velmi dobré, Naruto. To jsi jí naučil ty?" zeptala se se zvědavostí Godaime narutova klona.
"Ne ne, tohle uměla už od mala. Už když jsem jí potkal, byla silná" odpověděl a stále se koukal na velmi zajímavý boj.

U Naruta

Blížil se k Sakuřinu domu. Už tam skoro byl, když tu někdo otevřel dveře. Byla to krásná, mladám, růžovlasá kunoichi. Vlasy měla svázané do delšího culíku. Na sobě měla tričko bez rukávů červené barvy plus na zádech byl jakýsi bílý kroužek. Tričko sahalo pouze do půlky břicha. Od pasu měla červené kraťásky, které zdobil ten samý bílý kroužek. Boty měla černé, pod kolena.
Ano, byla to ona - Sakura.
"Sakura-chan!" volal Naruto přes celou ulici.
"Eh..kdo to...Naruto!!!!!!!" Sakura vyjekla radostí, že se nezdráhala a silně ho obejmula (málem vymáčkla).
"Au, Sakuro-chan.To bolí-ttebayo," hlesl skoro bez dechu.
"Huh? Promiň já, jen tě zase ráda vidím."
"Já tebe taky." Široce se usmál od ucha k uchu.
"Musíš mi toho tolik říct. A nic nesmíš vynechat!"
"A nezajdeme na ramen?"
"Ráda, když zaplatíš." Teď se smála od ucha k uchu ona.
Zkrásněl si, Naruto. Jen tě moc prosím, nechovej se jinak než před čtyřmi lety. Buď ten Uzumaki Naruto, kterého mám tak ráda.

Souboj - Idon vs. Kiarishi

Kiarishi už docházela čakra. Shuriken upadl a ona jen těžce oddechovala. A přitom mu způsobila jen minimální zranění.
Chjoo, musim to prostě nějak vymyslet. Nezdá se, ale je dobrej. No a? Já jsem studentka Uzumaki Naruta. Takovej genin mě nemůže dát. To chce taktiku."Už to vzdáváš?" Idon se na ni smál, jako by měl ještě spoustu karet v rukávu. On sám ale dobře věděl, že neví co teď.
"Použiju vaši taktiku, sensei," sykla si pro sebe a vzpomínala, jak ji to učil. Aaa, už to měla:
"Kage bunchin no jutsu!" Vedle dívky stáli další čtyři. Všechny se proti němu rozeběhly.
"Co to na mě zkouší? Klony, Směšné," řekl si pro sebe a připravil se na obranu. Když už se přřiplížila na půl metru, viděl jen, jak se pousmála a...
"JOOO!" vykřikla Kiarishi, jakmile její klon, proměněný v kámen pod ním se změnil zpět na klona a udeřil ho do brady.

"Oh, dokázala to." Tsunade byla ohromená a klon vedle ní se jen smál.

"Nemožné!" zanadával si Idon a omdlel.
Kiarishi jen spsokojeně silně oddychovala a klekla si na jedno koleno.
"Jsi v pořásku?!" zeptala se Tsunade a sáhla jí na srdce Zdálo se, že je vše v pořádku.
"TADY JI TEDA MÁŠ!" podala jí modrou čelenku Konohy.
"Dě...ku...ju!" přijmula čelenku a usmála se. Brzy zase nabrala dech a stoupla si. Narutův klon už tam dávno nebyl a Tsunade léčila Idona.
Vypadá to, že jsem vyhrála. Teď už jen najít Naruta senseie a jít se trochu prospat.