Je čas I - Naruto se vám vrátil, dattebayo!

Něco pro začátek :D

Uvedení do děje (nesnášim, když v polovině příběhu zjistim, že mě to nevzalo ) - Naruto odešel z Konohy, aby poznal svět a chvíly putoval a hledal nové techniky. Jelikož uběhlo už 5 let, které dostal od Tsunade, musí se vrátit = je mu momentálně 21 let. Na cestě si našel svou studentku Ooshi Kiraishi. Té je jedenáct a naruto má v plánu z ní udělat genina Konohy, hned jak se vrátí.

Přímá řeč - uvozovky
Myšlenky - tučně

"Naaaruto-senseeeei! Kdy už budeme v té Konoze?" křičí na vyššího, žlutovlasého chlapce, pardon muže, dívka s hnědými vlasy svázané v culíku. Nemůže se dočkat vesnice, o které její sensei tolik básnil. Povídal jí a Ohnivé vůli, o rodině, kterou tam má (tím myslím kruh přátel) apod.
"Jen se neboj, Kiarishi" řekl s klidem Naruto. "Je to už jen pár minut." Zajímalo by mě, jak se vede Sakuře, Kakashimu, Saiovi a vůbec, Konoze. Mladý Uzumaki takhle přemýšlel skoro celou cestu, že ani nevnímal, jak je krásně. A že o něco přicházel.

Bylo normální, jarní, teplé počasí. Slunce právě vycházelo a ranní rosa se třpytila na lístkách stromů. Ptáci čím dál tím hlasitěji zpívali. Občas lesem proběhla nějaká ta srnka s malým kolouškem. Ano, bylo jaro. Období, kdy se lesní fauna rozrůstá a flóra začíná pestrobarevně kvést. Klid. Mír. Všichni společně.
Naruto však s této nádhery nic nevnímal. Pouze Kiraishi obdivovala tuto přírodu. Byla ze severní země, kde nikdy nic takového neviděla. Tam byly jen věčné mrazy.

„Jsme tu!“ zavelel Naruto a trošku zpomalil.
„Eh? Tak tohle je ta slavná Konoha, jo?“ prohlásila Kiarishi a v hlase bylo poznat její natěšení. Na to všechno, co prožije jako shinobi Listové. Na to všechno, co ještě prožije se svým senseiem.
Oba se blížili k bráně. Sice vypadali jako těla bez duše, ale ve vnitř se mohli radostí zbláznit.
Naruto: Jediný, v co doufám je, že bábi tu holku vezme. Je talentovaná a… a asi bych jí uškrtil. Musí ji vzít!
Kiarishi: Chci, aby první dojem ze mě byl klidná, trpělivá osoba. Ne… ne to nejsem já! Budu se chovat normálně. Ale co když se jim nezalíbim. Mno, budu improvizovat.

„Stát! Kdo jste?“ zastavili je Izumo a Kotetsu v jejich myšlenkách. Naruto okamžitě zareagoval:
„Izuma, Kotetsu? Jé hoši, vy jste se nezměnili!“
„Co tím jako myslíš, cizinče?“
„Cizinče? Vy mě nepoznáváte? To jsem já, Naruto!“ Nepřátelsky se ušklebil. Tušil, že ho nepoznají, ale nechtěl to protahovat.
„Eh… Naruto?“ Ano, oba dva na něj kývli a usmáli se. Viděli ho velice rádi. Páni, teda, ty jsi vyrostl, kámo! Kde je ten hyperaktivní kluk v příšernym vohozu?! Pomyslel si Kotetsu a Izumo, ten si prakticky myslel to samé.
Pak ale oběma hlídačům sjeli oči na mladou dívku s hnědýma očima, asi jako má Tenten.
„A to je kdo, Naruto-kun?“ Kiarishi se na ně jenom ušklíbla. Hm… aspoň neřekli co. To už se mi taky stalo a to bych jim vrazila.
„To je Ooshi Kiarishi, moje svěřenkyně a talentovaná budoucí kunoichi, že?“ Příjemně se na ni smál a ta mu to oplácela.
Hlídači je tedy pustili do Konohy a Naruto a jeho žákyně se vydali k budově hokageho.

„Tsunade-baachan!!! Jsem zpět!“ křikl Naruto na celou místnost a čekal, že se Tsunade zvedne a jednu mu vlepí. Po tom se mu stýskalo. Když ale uviděla Godaime, jak leží na stole a spokojeně podřimuje, řekl si, že jí přivítá jinak. Tenhle pohled už Kiarishi znala a nevěstilo to nic dobrého. Oh ne, Sensei už zase něco vymýšlí. Minule to dopadlo tak, že ho málem na tři roky zavřeli. Chjoooo! Co to zase bude???
A bylo to tady. Šel k hokage a tvářil se jako vrahoun. Pusou se pořádně, ale pořádně přiblížil k jejímu pravému uchu a zvolal přísně, trochu více hlasitěji:
„Tsunade-sama!! Jak si dovolujete spát??!!!!“ Tsunade se okamžitě probrala a flákla tam, odkud slyšela vycházet hlas. Naruto jí však ruku chytil a usmál se na ni.
Nemohla uvěřit vlastním očím. Nejen, že se vrátil, ale také byl hrozně moc podobný Minatovi. Minato, kdybys tu byl místo mě. Tady, v tomhle křesle, byl by si na něj pyšný jako nikdo.
„Na-Naruto?“ Při tom, kolik si toho o něm myslela, zvládla ze sebe vydolovat jen tohle.
„Dlouho jsme se neviděli, že Tsunade-baachan.“ Naruto jí pustil ruku a ta se na něho široce usmála.
„No konečně!“
„Echm!“ zvolala trochu opomíjená Kiarishi. „A co, kdyby jste mě představil, Naruto-sensei?“
„Sensei?“ zadivila se Pátá a s hrdostí se pousmála. „Takže ses rozhodl předat své techniky dál?“
„No jo, je to velmi šikovná holka. Jmenuje se Ooshi Kiarishi a chtěl bych, aby se stala geninem Listové!“ řekl naprosto vážně a nelítostně Naruto.
„No Naruto, pokud mi ukáže, že si to zaslouží, pak jí tu čelenku dám.“ Dívka se rozzářila a sní i její sensei.
„Vyberu na zítra nějakého nového genina a pokud vyhraje, beru to.“
Nesmím zklamat Naruta-senseie. On mi věří, jako nikdo jiný předtím. On ví, že mám budoucnost. Musím to dát! Ano! Nikdy neberu své slovo zpět protože…TO je moje cesta ninji!!! Cesta, která mě dovede k vrcholu!