Navždy

Byla noc.
Zvuk praskajících prken a vítr skučící mezerami se nesl celou chodbou. Postupovala jsem stále vpřed, beze strachu. Na konci chodby mě zarazila jakási značka. Bylo to srdce a v něm vyryté iniciály. Kvůli opadávající barvě to nešlo přečíst. Přestala jsem tomu dál věnovat pozornost a pokračovala v cestě. Po chvíli se přede mnou objevily dveře. Pootevřela jsem je a nahlédla dovnitř.

Pokoj ještě nebyl v takovém rozkladu, jako zbytek budovy. Šel poznat i styl, ve kterém byl zařízen. Byl velký, prostorný a skromný. Se stolkem umístěným uprostřed a postelí pod velkým oknem.

Přešla jsem k onomu stolku a zaujal mě malý papírek, co čouhal z knížky, položené na stole. Vytáhla jsem ho, rozložila a začala číst. Nevím, co se mi v tu chvíli honilo hlavou, ale něco mi říkalo, že si ho musím přečíst.

Nejspíš to byl záznam z deníčku, podle datumu, uvedeného v horním rohu.
Stálo v něm: „Dnes je ten den. Dnes se to chystám udělat. On mi zmizel a já? Co jsem bez něj? Tuto otázku si pokládám neustále a pokaždé je to stejné… Nemohu ji nalézt, ale někdy… někdy si to konečně uvědomím… Nejsem bez něj nic. Jen tělo. Živé tělo bez duše… Chci být zase s ním, o nic jiného mi nejde, o nic jiného nestojím a taky nic jiného nechci… Už jsem se rozhodla. Proč musel…“
V tomto místě by papírek opálen od ohně. Odložila jsem ho zpět na stůl a přešla k posteli. Měla jsem zvláštní pocit. Dál jsem pokračovala v cestě, ani nevím proč. Došla jsem k posteli a odhodila těžkou přikrývku. Pod ní ležela dívka s dlouhými, havraními vlasy a rudýma očima. Horní polovina těla byla celá od krve. Jedna věc mě na ní zaujala - jemný úsměv na rtech a výraz absolutní spokojenosti.

Přistoupila jsem blíž a zavřela jí oči a prohlédla si jí lépe. Ne těle jsem nalezla jen jednu ránu. Bodnou ránu v srdci.
Sebevražda… Proč to všichni dělají! Proč těm, co se milují, musí ten druhý zmizet, nebo zemřít!

Tyhle myšlenky mi probíhaly hlavou při prohledávání pokoje. Chtěla jsem zjistit, co je to za dívku.
Na poličce byl rámeček a v něm fotka. Fotka dívky a mladého muže v objetí. U rámečku ležela jedna drobounká věc. Byl to prstýnek s rytinou.
Asuma a Kurenai, Navždy..