Death Note 02...Tobi dělá problémy ikdyž nic nedělá...

UPOZORNĚNÍ K PŘÍBĚHU:
Kdo jste neviděl anime Death Note, asi se v tom nebudete moc orientovat...-_-"
(jo, budu to psát všude xD)
-----------------------------------------------------

Yagami Raito se posadil na posteli. Dnes zaspal, to není vůbec dobré! Už byl skoro čas, aby se vydal do školy. Ale jestli ještě nestihne zapsat ani jediné jméno, mohl by to milý Ryuzaki považovat za podezřelé a nějakým záhadným způsobem se dostat v pátrání až k němu. A to se přeci nesmí stát!
Jenže ať milý Kira hledal jak hledal, nedokázal svůj smrtící nástroj nikde najít. V panice si kousal nehty, trhal vlasy a cupoval učebnici nejmenovaného předmětu na malinkaté kousky v naději, že z ní třeba Zápisník smrti vydoluje. Marně.
Hodiny neúprosně odměřovaly čas do začátku vyučování a tak psychicky zhroucenému mladíkovi nezbylo nic jiného než nechat toho marného hledání, v duchu zanadávat na Ryuuka, který kamsi zmizel i se zápisníkem, a opustit útočiště svého domova.

Mezitím se čtveřici ninjů podařilo ještě za sucha dorazit do úkrytu. Tobi se ani nepokoušel přivítat s některým z členů, povalujících se v "obýváku". Proběhl kolem jako motorová myška a zmizel ve svém pokoji.
"Hele Deidaro," nadhodil Hidan, "tys mu něco fakt hnusnýho proved, co?"
"Já?" vyjevilo se blonďaté stvoření, "proč?"
"No že nás tu dnes ani nes*re svou otravnou přítomností."
"No JÁ teda nemám zájem na tom, aby se naše Lízátko utápělo v depresi," nafoukl Deidy tvářičky,
"na týrání Tobíků je expert támhle Uchiha," ukázal prstem na Itachiho, který už se snad méně zúčastněně tvářit nemohl.
"Hele, mě z toho vynechte jo?" zabručel a odploužil se kamsi do neznámého koutu Akatsukáckého úkrytu.

Venku pršelo, hromy a blesky křižovaly oblohu a pomalu se začínalo stmívat. Itachi se zavřel na záchodě s nejmenovanou knížkou, kterou tehdy šlohl Kakashimu, a věřte, už se vůbec netvářil nerudně, když se do ní začetl.
A Tobík ve svém pokoji poulil vytřeštěné očičko na obdélníkový předmět ve svých rukou a znovu a znovu se snažil přijít na důvod, proč ho předtím tak krutě uděřil do hlavy.
"Death Note-san není vůbec hodný kluk," mumlal si sám pro sebe nabručeně, "protože on hodné kluky bije. Death Note-san je na Tobiho moc zlý. Proč?"
Chvíli čekal, ani nedutal, tiše jako myška. Jenže sešit zjevně nehodlal promluvit.
"Proč?" zopakoval Tobi plačtivým hlasem.
Když se mu však stále nedostávalo kloudné odpovědi, vztekle mrskl knížkou o zeď.
"Nenávidím tě, Death Note-san!" vykřikl, "jsi jen bezcenný papír, co bije hodné lidi do hlavy!"
Mužíček vztekle dupl a odešel z místnosti, jelikož se k němu donesla vůně večeře. A ačkoliv během pozorování zápisníku zkonzumoval své týdenní zásoby sladkostí, měl stále hlad. A to takový že pořádný. Prostě se potřeboval najíst, takže i přes jisté obavy, že nechává to ďábelské stvoření(Zápisník???) samotné ve svém pokoji úplně samo, dorazil k večeři.

Jídlo probíhalo snad až moc potichu. Dokonce i Pein, jindy duchem nepřítomný, si všiml, že se zabíjáci nedohadují, nehází po sobě jídlo ani nefackují mrňouse v oranžové masce, nýbrž tiše a spořádaně jedí. Jako by z nich někdo vysál všechen život.
"Tady se něco dějě, co?" nadhodil, "vy jste zas něco provedli a nechcete mít průšvih!"
Všichni, až na Tobíka, ukázali beze slova rukou na Uchihu, který si doposud s jemně nepřítomným výrazem ve tváři úspěšně házel do klína jednu bramboru* za druhou a vůbec nevnímal, že se o něm mluví, dokud do něj vedle sedící Deidara nestrčil, takže další brambora skončila za límcem místo v klíně.
"Co je? Kdo umřel?" vyjevil se Itachi.
"Asi brzo umřeš ty," nasupeně na něj pohlédl Šéf, "prej jsi něco proved!"
"Já?" podrbal se černovlasý na hlavě, "na nic si nevzpomínám."
Pein se tvářil poněkud zaraženě, pohrával si s jedním z mnoha piercingů na své hlavě, zjevně na něj byla tahle jednoduchá situace s náhlou amnézií sharingaňáka příliš složitá. Tak se do toho vložili Kisame s Deidarou jako očití svědci odpolední události.
"No řekni jim to přeci, Itachi," začal modrý ninja konejšivě.
"Nezatajuj, jak jsi odpoledne mučil chudáka Tobiho," nabádal blonďatý.
"Jen pěkně přiznej, že to kvůli tobě je teď tak skleslý," pokračoval rybí muž.
"A právě proto jsme tak skleslí i my ostatní!" dokončil umělec s culíčkem.
"No tomu se ku*va není co divit! Nikdo nás nes*re, takže pak mlčíme jak ňáký zamlklý hovada!" dodal k tomu všemu ještě Hidan, takže milému Peiňátku nezbylo než vykulit rinnegan, otevřít pusu a nakonec nad tím vším pokrčit rameny.

"Se mu omluv ne," navrhl.
"Ani mě nehne!" založil si černovlasý ruce na prsou.
"To byl ROZKAZ, rozumíš!?" bouchl zrzek pěstí do stolu až talíře zařinčely.
"Na takovýhle rozkazy já teda neslyšim," stál si bručoun za svým.
"A já ti říkám že BUDEŠ!" tentokrát se stůl pod ránou Nagaťácké pěsti rozlomil vejpůl.
"No teda Peine," křikla uraženě Konan, "slíbils mi že už nebudeš ničit nábytek!"
"Já nic NENIČIM!" ječela kopa šrotu, "ne a ne a ne a ne! A NE!"
Zatímco Konan podrážděně odpovídala: "Jo, a tenhle stůl rozbilo tvý zlý alter-ego co?!", pokynul zrzavý nenápadně Deidarovi, který vzápětí kamsi odběhl.
"Umění je výbuch!" ozvalo se z rohu místnosti a po stole náhle ani památky.
"A jakej stůl máš na mysli, drahá?" usmál se Pein triumfálně.
"Ty, ty, ty jeden...TY!" rozkřikla se Konan, vstala od už neexistujícího stolu a naštvaně odkráčela kamsi pryč.
"Takže, Itachi a Tobi, vy si to hned teď vyříkáte. JASNÝ?!" obrátil se Vůdce znovu na ty dva... kteří už ale mezitím stihli také někam zmizet...
"Tohle není zločinecká organizace ale blázinec," povzdychlo si Peiňátko a vydalo se na procházku do toho deště venku...

Yagami Raito toho dne svůj zápisník skutečně nenašel. Když si k němu Ryuuk přišel ještě pro zásobu jablek na cestu do jiného světa, podíval se na něj Kira skutečným psychopatickým pohledem a třesoucím se hlasem se zeptal:
"Kde je? Kde proboha je? Zločinci musí umírat a já NEMÁM SVŮJ ZÁPISNÍČEK!"
Shinigami se jen ďábelsky zachechtal a pravil:"Jestli na to přijdeš, tak sám. A bude to pak vážně, ale fakticky opravdu zajímavý."