Death Note 01... I shinigami mají své dny

UPOZORNĚNÍ K PŘÍBĚHU:
Kdo jste neviděl anime Death Note, asi se v tom nebudete moc orientovat...-_-"

-----------------------------------------------------
Znáte to. Ukončovat životy.
Práce shinigamiho je v mnoha směrech velice stereotypní a nudná.
A takový shinigami si po té věčnosti, plné zabíjení, chudák ani neví rady, jen se tím vším užírá, a to se ještě musí obejít bez jablek, která v tom jejich pustém světě nerostou...

...Takový život shinigamský, to je vlastně jedna velká, velikánská nuda v nekonečné poušti mezi životem a smrtí.
No řekněte, bavilo by vás zabíjet nějaké lidi v nějakém cizím světě jen proto, že nic jiného na práci stejně nemáte?
Jistěže ne...vždyť ten svět tam dole s vámi ale vůbec nemá co dočinění!

Je pak velice jednoduché, začít si zoufat.
Zoufat si tak dlouho, dokud jeden nezapomene na své povinnosti, a nakonec nezhyne z nedostatku zapsaných jmen.
Buď to, anebo ze znuděnosti začít páchat hlouposti, krávoviny a pitomosti. Záleží jen na tom, jakou má daný shinigami povahu.
A protože ten náš shinigami byl povahy velice hravé a zvědavé, rozhodl se, že upustí svůj nástroj k zabíjení, svůj Zápisník smrti, do lidského světa...

...a pak ho samozřejmě najde nějaký inteligentní člověk, co se rozhodne vyvraždit veškeré zločince, stvořit nový svět a stát se jeho bohem.
A toho člověka začne pronásledovat jiný velice chytrý člověk, který v jeho zdánlivě dobrotivém počínání vidí zločin jako každý druhý, jen poněkud většího rozsahu.

A potom? Shinigami se baví tou válkou, kterou na zemi vytvořil tím, že upustil svůj zápisníček.
Dokonce i těch jablek má najednou dostatek, když už nedřepí v té pusté poušti!
Jenže i tahle hra může některé bohy smrti po jisté době unavit.
A začnou se znovu nudit.
A jelikož, jak už jsem zmínila, ten náš shinigami, Ryuuk, byl povahy velice hravé a zvědavé, nedalo mu to, a zápisník jednoho večera prostě a jednodušše jeho novému majiteli sebral, a odhodil ho do úplně jiného světa...
...a právě tím náš příběh začíná.

Bylo horké letní odpoledne, jemný vánek poletoval vzduchem, provoněným vůní květin. Svítíčko slunilo, ptáčci zpívali, v malinkém potůčku si zurčela voda...
...v zurčící vodě se cachtal podivný modrý týpek...
...a na louce právě u toho dotyčného potůčku, se mezi květinami rozvalovaly tři postavy, pláště i košile sundané, svlečeny do půli těla, a opalovaly se.
Pravda, kdyby je tady Šéf objevil, asi by z toho měli pěkný průšvih, jenže to počasí k tomu přímo vybízelo.
"Pojďte taky do vody!" křičelo to modré stvoření v potoce.
"To tak," odpověděla jenda z postav, narovnala si sluneční brýle na nose a slunila se dál.
"Deidara-senpai, o-opravdu se nic nestane, když tady budeme?" zapištěla jedna z postav myším hláskem.
Zvláštní bylo, že si ani na slunění nesundal svou oranžovou masku, nápadně připomínající lízátko.
"Zmlkni, Tobi, a nepruď," zamumlal oslovený a přetočil se na břicho, aby mu záda nezůstala bílá. "Pokud to Šéfovi sám nepovíš, ani se o té naší zastávce nedozví."
"Tobi nic nepoví," kývl prcek hlavou, "Tobi je hodný kluk."
"To povídej holubům," zabručela postava v černých brýlích.
Až potom si ale dotyčný uvědomil, co to zase jednou plácnul za kravinu. Tedy, asi by to zase tak jako kravina neznělo, ale když on to Tobík pochopil doslova, zvedl se z trávy a začal lítat jako střelený, volajíc u toho "Holub-sama, Holub-sama!", aby dotyčnému opeřenci mohl povídat o tom, jak je hodný kluk.
"Ježíííšmarjá, ty jedno potrhlý lízátko!" chytal se černovlasý týpek za hlavu, vyskočil také hbitě na nohy a započal velice vyčerpávající hon na Tobíky, s jistým záměrem: Umlčet hyperaktivní, na hlavu padlé lízátko, které si právě usmyslelo, vybavovat se s holuby.

Modrý týpek vylezl z řeky a posadil se vedle osoby, která jako jediná zůstávala v klidu ležet.
"Že to Tobiho baví, pořád štvát toho bručouna," zakroutil Deidara hlavou.
"Co myslíš, Kisame, je opravdu tak blbej, za jakýho se vydává?"
"To opravdu netuším," žraločí muž pokrčil rameny, "ale jestli toho nenechá, tak ho Itachi jednou zabije."
"A Tobi si bude na věčnosti ztěžovat, že nic neudělal, že je hodný kluk."
"Škoda, že my už to neuvidíme..."
Dali se do smíchu. Tohle odpoledne bylo tak optimistické, že se opravdu nikdo, snad tedy kromě Itachiho, nemohl mračit.

Když už asi deset minut pozorovali tu zvláštní honičku, začala se obloha pomalu zatahovat.
"Asi bude pršet", povzdychl si blonďáček, "Hele vy dva! Nechte toho už, jde se domů!"
"No jo, Deidaro, dyť už jdu," zabručel Uchiha, "jenom musím nejdřív jednu vlepit tomuhle troubovi!"
"Áááá, Tobi nic, Tobi nic!" ječelo stvoření dál a lítalo po louce jak motorová myška.

Ten ztřeštěný běh se zdál nezastavitený a tři víše zmínění členové Akatsuki už si začínali zoufat, že tu kvůli Tobimu ještě zmoknou, když vtom je od mokrého osudu zachránila sama prozřetelnost.
Skutečně netušili, co jiného by to mohlo být, když záchrana přišla přímo z nebes. A to doslova.
Skrčkovi cosi obdélníkového a černého spadlo přímo na hlavu.
"Ííík!" vykřiknul, otočil se o tři sta šedesát stupňů, hlavu zvrácenou vzhůru, zjevně hledajíc pachatele.
"Za co, Nebesa-san?" zafňukal a vrhl do nebe uražený pohled, "Vždyť Tobi je hodný kluk!"
Až po chvíli mužíčkovi došlo, že předmět, který ho udeřil, mu vlastně celou dobu leží u nohou.
Zvedl tedy malý černý zápisník, vykulil očičko a potichu slabikoval to, co stálo na jeho obalu.
"De-a-th no-te..."
Chvíli ještě ty dvě slova mumlal, než se mu v mysli zrodilo nové zdůvodnění té rány do hlavy.
Schoval deník mezi zbraně v pouzdru, které měl připevněné na kalhotech, nadechl se a s rukama sepjatýma plným hlasem zavoval:
"Tobi se omlouvá, Death Note-san! Tobi nechtěl! Už ho prosím nebijte!"

Zbylí zabijáci pozorovali Tobíka s neskrývaným zájmem, dohadovali se o tom, co ho asi mohlo do té hlavy klepnout, a hlavně, která že dobrá duše mu to na tu hlavu hodila. A že si tu věc pojmenoval zrovna "Zápisník Smrti", nad tím se ani moc nepozastavovali. Jejich malý přítel měl vždycky v hlavě trochu zmatek.
"Tobi, jdeme!" zvolal Deidara a zvedl se i s ostatními k odchodu.
"Hai, Deidara-senpai!" vřískl mužíček v oranžové masce a vyběhl za nimi, chráníc si hlavu před dalším možným útokem z hůry.

Náš milý shinigami to vše pozoroval portálem, který sám sobě vytvořil v lidském světě, a královsky se bavil. Právě teď ho napadlo, že se do toho světa nejspíš také podívá. Ušklíbl se a zakousl se do jablka.
"Já si myslel, že lidé jsou zajímaví. Ale tihle hlupáci, na ty nikdo nemá..."