Hadí doupě

"Sasuke!" Dnešek byl významným dnem. Dnem, kdy Kabuto porušil všechny předsudky ostatních o své vyrovnané a klidné osobnosti tím, že hystericky pobíhal po Orochimarově základně a křičel jméno - "Sasuke!" - člověka, jehož pomocí by za jiných okolností pohrdl.
"Copak?" promluvil volaný, pohodlně rozvalen na svém kavalci a studující druhou část svazku transformních jutsu, odstavec jedna a,.
Za jiných okolností by mu Kabuto odvětil nějakou pichlavou poznámkou o žiletkách a nenávisti, ale tentokrát na to nebyl čas. "Orochimaru umřel!"
Na chvíli nastalo naprosté ticho. Pak se kolem Kabuta cosi mihlo a během vteřiny před ním stál učesaný, obutý, oholený a ozbrojený Sasuke Uchiha s výrazem slastného očekávání: "Takže už přišli Akatsuki!?"
Kabuto svěsil ramena: "Ehm, Sasuke..."
"Ale ne, takže Naruto? To je zase pech..."
"Ehm..."
Sasuke počal podrážděně chodit po pokoji a nešťastně mával svojí vypucovanou katanou. "Proč se ten idiot pořád do všeho plete?"
Kabuto to nevydržel a popadl svého druha za límec košile. "Ne, ty pitomče! Orochimaru právě leží ve svý kanceláři, nahej a tuhej! Takže ten co ho zabil, musí být právě na téhle základně a když musí být na téhle základně, co to znamená Sasuke!?"
Sasuke se dlouze zamyslel: "Emmm..."
"To znamená, že je stále mezi námi!" odpověděl Kabuto, pustil svou přítěž na zem a sám se vydal v Sasukeho vyšlapaných stopách. "Vchodem se sem nikdo dostat nemohl, komínem už vůbec ne, okna tu nejsou a žádné díry ve stropě jsem si zatím nevšiml! Takže je jenom jedna jediná možnost - udělal to někdo z nás!" dodal a skla jeho brýlí se zlověstně zaleskla.
Sasuke jen nechápavě nadzvedl obočí: "Říkal jsi předtím, že je tam Orochimaru nahý?"

Mrtvý Orochimaru byl skutečně úplně nahý, což by ovšem nevadilo, pokud by neležel obličejem na zemi a pozadím ve vzduchu, což oba jeho bývalé žáky přivádělo lehce do rozpaků.
Chvíli jen beze slova stáli a zírali na svého zesnulého senseie, dokud ticho nepřerušil Sasuke: "Netušil jsem, že je pod tím oblečením tak slizkej..."
Kabuto se k němu naštvaně obrátil. "Náš milovaný Orochimaru-sama zrovna zemře a ty myslíš na tohle!?"
Sasuke zavrtěl hlavou a obhlédl Orochimarovu tělesnou chránku zblízka: "Ale ne, podívej se jak se leskne... brr, to je ale hnus."
Kabuto, přiblížen psychickému zhroucení, rezignovaně protočil oči: "A to je všechno, co řekneš!?"
Sasuke se podrbal na hlavě a zatvářil se nešťastně: "A do háje... Ještě mě nenaučil to jutsu na proměnu olova ve zlato! Budu to muset dát sám, když tak jsem u sebe v pokoji..." dodal a vydal se ke dveřím.
"Cože!?" vykřikl Kabuto, ale to už mladý Uchiha zmizel v chodbě.
Tak se Kabuto vrátil zpět do místnosti, opatrně obešel Orochimarovu mrtvolu a z útrob hadova psacího stolu vytáhl onu podlouhlou, pískající věc - rozhlasový mikrofon!
"Zkouška, raz, dva, tři, zkouška," ozvalo se po potemnělých chodbách základny. "Zvučná čtyřka ať se dostaví k šéfovi do kanclu! Opakuji! Zvučná čtyřka ať se dostaví k šéfovi do kanclu! Dodatek: Hned teď! Konec hlášení!"

Ovšem, nakonec se z původních členů Zvučné čtyřky dostavili jen tři, a to jen tehdy, pokud berete Sakona s Ukonem jako dva.
"Kde jsou ostatní!?" vyjel po nich Kabuto, když rozpačitě přešlapovali na prahu místnosti, nevědíc, co si o Orochimarově mrtvole myslet.
Jiroubou, nebo-li druhý příchozí, rozpačitě pokrčil rameny: "Kidoumaru si zkoušel nový systém pavučin, ale nějak mu to nevyšlo. Než se z toho vždycky vymotá, většinou mu to chvíli trvá..."
"A Tayuya je ve sprše," ozval se Sakon.
Kabuto a Jiroubou na něj podezíravě pohlédli.
"Říkala," dodal rychle Ukon.
"Tak ve sprše!?" nadával Kabuto. "Tohle je výjimečná situace a v takovém případě mají být hned teď tady!"
"To teda vidíme!" Neodpustil si Sakon spiklenecký úsměv a pokynul k hadově mrtvému tělu. "Nehoda, co?"
"Ale před náma se nemusíte stydět," dodával rychle Ukon. "My to nikomu neřekneme!"
Kobuto chytil tik do oka a podrážděně zařval: "Jste úplně vedle! Orochimaru-sama právě někdo zavraždil a já chci vědět kdo!"
Jiroubou opatrně zvedl ruku.
"Co je!?"
"Um, co budeme dělat?"
"Co asi? Prověříme každou osobu na základně!"
"Všech dvě stě osmdesát?" zeptal se Ukon.
Kabuto se zarazil. "To je tu tak moc lidí?"
Sakon pokrčil rameny. "Vězni, experimenty, přívrženci, uklízeči, kuchaři..."
"Je to velká základna," doplnil svého bratra Ukon.
"Fajn, změna plánu!" Kabuto si upravil brýle a pokusil se urovnat zblázněné myšlenky. "Ze všeho nejdřív bychom měli přemístit tělo Orochimaru-sama do nějaké... ehm, důstojnější pózy."
Sakon se znechuceně sklonil k tělu na zemi: "Ten je ale nějak slizkej... to je hnus!"
Kabuto se zhluboka nadechl: "Vím, že je to kruté, ale jestli ještě někdo někdy řekne, že je to hnus, dostane ode mě samostatnou misi s Tayuyou!"
Oba bratři se sice poděšeně stáhli, ale jejich dosavadní postoj ona výhružka změnit nedokázala.
"Promiň Kabuto, ale já na to šahat nebudu!" dodal rozhodně Sakon.
"Já taky ne!" doplnil Ukon.
"Nechcete se teda alespoň jeden zašít do toho druhýho a nevylízat!?" zpražil je Kabuto zákeřným pohledem a obrátil se k poslední možné osobě: "Jiroubou!"
Jiroubou se nejprve nadějně rozhlédl kolem, jestli tu náhodou ještě není nějaký jiný Jiroubou nebo kdokoliv, jenž by mohl originálního Jirouba zastoupit - žel, nestalo se tak. "No tak jo, co mám dělat?" řekl a rezignovaně přistoupil k mrtvole.
Kabuto ji několikrát zkoumavě obešel. "Já ho vezmu za ruce, ty ho zkus zvednout za nohy..."
Naneštěstí, zrovna když se Jiroubou znechuceně přiblížil k Orochimarově pozadí, dveře do konclu se roztěly dokořán a dovnitř vpochodovala Tayuya v županu a s osuškou na hlavě. "Tak jsem -rva tady, co se do -ele..." Když jí však došlo, co vidí, urychleně zařadila zpátečku. "Vy úchylové!"
Dveře se zabouchly a Sakon si počal hrát se svým korálkovým náhrdelníkem. "Tak se mi zdá, že v následujcích dnech nebude chtít Tayuya chodit na mise s nikým!"
Hlava jeho bratra s úsměvem přikývla a dodala: "Je to hnus!"
Když se dveře znova otevřely, k radosti všech se v nich objevil jen Kidoumaru, posetý hromadou pavučin. "Tak co se zase děje... a kruci!" řekl, při pohledu na tělo hadího sannina. "Hmm, nehoda, co?"
Kabuto naštěstí uskočil dřív, než ho Kidoumaru stihl utěšitelsky poplácat po zádech jedním ze svých tří párů horních končetin. "Budete tak hodní, a vysvětlíte mu to za mě!?"
"Beze všeho," odvětil Ukon a obrátil se na nově příchozího. "Jo, nehoda."
"Co jsem říkal o tom vylízání!?" seřval ho v zápětí Kabuto.
Kidoumaru se rozpačitě rozhlédl kolem. "Ehm, moc nechápu, co se stalo, ale radši bych už šel..."
"Nikam!" odsekl Kabuto a málem se znova rozhodl pochodovat sem a tam po místnosti. "U všech kami, co budeme dělat!? Musíme zařídit pohřeb, postavit Orochimaru-senseiovi pomník, konečně pro něj složit ten oslavný hymnus a nakonec... někdo to bude muset oznámit Kimimarovi!"
Zatímco se ostatní dívali jinam a nenápadně si u toho pískali, Kidoumaru rázně zavrtěl hlavou. "Tak to ani náhodou. Už vidím, jak nás všechny nejdřív ohodí krví, pak se rozbrečí a do toho bude kvílet Ó Orochimaru-samááá!"
"Co je s Orochimaru-sama?" ozval se za dveřmi povědomý hlas a přinutil zbytky Orochimarových věrných, aby se rychle zmobilizovali. Takže, jen co Kimimaro otevřel dveře, spatřil celou skupinku nenápadně postávat uprostřed místnosti, jako seřazeni k fotografování.
"Jé, ahoj Kimimaro!" pozdravili všichni s ještě nenápadnějším úsměvem (kromě Ukona, který dělal, že spí).
"Stalo se něco?" Kimimaro podezíravě vstoupil dovnitř.
Kdyby měli víc času na rozmyšlenou, třeba by si vymysleli něco méně průhledného: "Ale samozřejmě, že ne! Copak by se mělo stát!? Všechno je v naprostém pořádku!"
"Opravdu?" podivil se Kimimaro a přistoupil blíže. "A proč tam tak stojíte?"
"To my jen tak!" odvětila skupina jednohlasně a smrskla se raději ještě víc. Což ovšem neměli dělat, neboť narazili do Orochimara a ten se ladně sesunul na bok. Ozvala se tlumená rána.
Kimimaro zbystřil. "Co to bylo?"
"Ukon má škytavku!" ozval se rychle Sakon.
"Vážně? Já myslel, že spí," odpověděl Kimimaro.
"No, občas škytá i ze spaní..." zamluvil to Sakon a nenápadně praštil svého bratra do zátylku. Ukon poslušně škytl. "Vidíš? Stává se mu to pořád!"
"Hmm, dobře. A kde je tedy Orochimaru-sama?" otázal se příchozí smutně, že svého mentora nezastihl.
Největší chybou zvučné trojky zřejmě bylo, že se rozhodli mluvit všichni najednou:
Jiroubou: "Mise."
Kidoumaru: "Procházka."
Sakon: "Nákupy."
Kimimaro jen zmateně zamrkal.
Kabuto naštěstí nezahálel: "Šel se projít po své nákupní misi!"
Naštěstí byl mladý Kaguya zmožen svou dlouhou nemocí a neměl moc sil se nad tím zamyslet: "Aha. Tak já přijdu později..."
Skupinka mu vesele zamávala, načež si vysíleně pozdechla, jako vojáci, kteří dostali pohov uprostřed krvavé bitvy.
"To byl horor," okomentoval to Kidoumaru.
Vzápětí se dveře roztěly ještě jednou. Tentokrát to byla na(ne)štěstí opět Tayuya, oblečená, nalíčená a ozbrojená: "Tak hele, chci jenom vědět, vo co tady -rva jde! A jestli na mě někdo z vá -aných nekrofilů zkusí sáhnout, vyžádám si ho na všechny -rvený mise jeho života!"
Skupina se poslušně rozestoupila a nechala jí volný průchod ke zbytkům Orochimarovy osoby.
"Takhle jsme ho našli. Akorát v trochu jiné pozici," dodal Kabuto zkroušeně.
"Nechci nic říkat, ale předtím vypadal i líp..." neodpustil si Kidoumaru, při pohledu na Orochimarovo tělo, připomínající částečně vypuštěnou nafukovací pannu.
Tayuya poklekla k mrtvole a lehce do ní strčila koncem své flétny. "Je celej nějakej slizkej. Hnus!" Tentokrát se k tomu Kabuto raději nevyjadřoval. "Do -iči, zrovna dneska mě měl naučit to jutsu na proměnu olova ve zlato..."
Kabuto si jal rvát vlasy. "Není to divné? Námi milovaná osoba tu leží mrtvá a my myslíme jenom na nějaká jutsu!"
Tayuya vstala a začala si utírat flétnu do své fialové mašle. "Promiň, ale jediná divná věc je, že jsem Orochimara potkala před chvílí u vchodu."
"Duch?" ozval se Jiroubou tajemně.
Kidoumaru se hlasitě zasmál. "Blbost! Duchové přece..."
"Co to tady řešíte?" ozval se povědomý hlas z temnoty ve dveřích a vzápětí se v kanceláři zjevil Orochimaru.
Kidoumaru řekl jen: "Ááááá!!!" a skočil Jiroubovi do náruče.
"Orochimaru-sensei?" promluvili Sakon s Ukonem.
Orochimaru vešel dovnitř. "Nevíte, co se stalo Kimimarovi? Právě jsem ho potkal na chodbě a ptal se, jaká byla procházka z nákupní mise. Já tomu už vůbec nerozumím... a Kabuto, jsi v pořádku?"
Kabuto, s očima vytřeštěnýma, jen pomalu ukázal na mrtvé tělo na podlaze. "Emm...."
"Ach, vy jste našli mou starou kůži! Hnus, co?" řekl Orochimaru a posadil se za svůj psací stůl. "Chtěl jsem zavolat uklízečku, ale vždycky, když se takhle v sezóně svléknu, musím svou novou kůži provětrat v lázních. Masáž mi hned udělá dobře!" dodal a protáhl se, jen to zakřupalo.
Kidoumaru rychle slezl z Jirouba a pohlédl na své týmové parťáky. "No, tak my jdem zase trénovat!" Orochimaru nestihl říct ani Á a po zvučné čtyřce zbyly jenom vrzající dveře, co se pomalu zavíraly.
Kabuto se poněkud prkenně otočil. "Já... půjdu... taky..."
"Tak jestli už jdeš, řekni Sasukemu, ať mě tu navštíví!" Orochimaru se mlsně olízl. "Ještě ho musím naučit to jutsu na proměnu olova ve zlato, když jsem teď ve své kůži, ha ha!"