Sestra II.

,,Na zkoušku se hlas zítra odpoledne a Temari, ty Akemi dopoledne provedeš po Suně.“
,,Hai!“

Byt jsem našla asi po hodinovém pochodu po Suně. Byl to takový malý byteček, pokoj, kuchyň, koupelna, bíle vymalovaný. Najezená jsem byla a tak jsem rovnou lehla do postele.

,,To snad není pravda!“ samozřejmě, že jsem zaspala! S Temari jsem byla domluvená na půl devátou a teď bylo za pět minut smluveného času!

,,Promiň, zaspala jsem a než jsem našla správnou cestu aa“ zase mě přerušila v řeči!
„To teď neřeš, stalo se. Nemám vůbec páru o tom, kde bych tě měla provádět, tak radši začnem základními místy.“
„Noo, ty už jsem viděla, řekla bych-nemocnici jsem si prohlídla i zevnitř a kazekageho pracovnu taky.“
„To sice ano, ale akademii, náměstí bys měla vidět, aby ses tu mohla trochu zorientovat.“

Náměstí byly prostě náměstí. Na někde trhy, jinde sochy, ale hlavní náměstí bylo bezesporu bylo nejhezčí. Uprostřed náměstí stála fontána se sochou z písku (jak to, že se písek nezměnil tvar mi bylo záhadou xD). Za fontánou stála budova s Gaarovou kanceláří.
„Tak tohle je Akademie.“ prohlásila Tem se znatelnou pýchou v hlase.
Akademie Suny byla velká budova a za ní spousta cvičišť.
Po vyčerpávajícím dopoledni jsme se obě najedly v další útulné restauraci.
„Gaara říkal, že tě čeká ve tři na cvičišti číslo čtyři-je to za akademií, to najdeš. Přijdu se podívat jak umíš bojovat.“

Do bytu jsem trefila celkem rychle, a tak jsem se stihla osprchovat a nachystat si nějakou zbroj. Vyrazila jsem o půl hodiny dřív, abych stihla najít cvičiště.

Když jsem dorazila, Gaara už tam byl a měl s sebou i mé údajné dvojče a nějakého chlápka s pomalovaným obličejem.
„Původně jsem si myslel, že budeš bojovat se mnou, ale nakonec bude tvým soupeřem Kankurou.“ to je ten člověk, se kterým mě chtěl seznámit, blesklo mi hlavou.
„Jsem Kankurou a doufám, že mi nebudeš mít za zlé, že jsem poprosil Gaaru, abych s tebou mohl bojovat.“ prohlásila ta osoba.
„Akemi“
Gaara s Tem se posadili na kámen a čekali na boj.

Na nic nečekal a začal bojovat. Střelil po mně pár kunaiů a já se jim vyhnula. Najednou vytáhl svitek a vyvolal loutku, které říkal Karasu.
„Fuuton: Juuha Reppuu Shou“ zakřičela jsem. Jutsu z části minulo cíl, ale i tak dostatečně poškodilo loutku, abych ji mohla dorazit, pár stínovými shurikeny. Karasu se rozstříštil na malé kousky.
Kankurou vyvolal loutku-salamandra či co, ale prozatím neútočil.
„Tak jedu, nesnáším vyčkávání!“ zařvala jsem na Kankura. Nečekala jsem na odpověď a vyvolala pět klonů.
„Bunshin Kaiten Kakatou Otoshi“ zařvala jsem a vyrazila spolu s klony na druhou loutku. Najednou se mi cosi zapíchlo do ramene a já přestala cítit nejprve nohy a pak i ruce. Jedině hlava a krk mi zůstaly hybné. V tom „cosi“ jsem poznala jehlu, napuštěnou neznámým jedem.
„Promiň, ale nemohl jsem jinak, kdybys mi zničila Sanshouou takovou silou jako Karasu, musel bych aspoň dva týdny jen spravovat svoje loutky.“
Kankurou vyndal z kapsy lahvičku s fialovou tekutinou a nalil mi ji do úst.
„Odporné, to má být jed nebo protijed!?“ s nechutí jsem to spolkla a hned pocítila uvolňování svalů.
„Říkej tomu jak chceš, sestřičko.“ ne, doufám, že to není další no Sabaku.
Pomalu jsem se zvedla a zanadávala, čakry jse ještě měla dost, ale boj díky jehle skončil. Mladý kazekage a Temari se pomalu zvedli z kamene a já čekala na ortel.
„No, nevím, jestli je to na jounina, ale rozhodl jsem se, že ti tu hodnost dám pod podmínkou, že budeš trénovat s někým, koho vyberu.“
„Hai!“
Kankurou dostal záchvat smíchu: „Možná je to moje sestra, ale stále z Konohy.“
Gaara mi podal čelenku se znakem a já byla šťastná jak blecha.
„Arigatou Kazekage-sama.“
„Zítra se hlas v kanceláři, ať ti přidělím senseie.“
Normálně bych odpověděla „hai“, ale nebyla jsem si jistá, jestli bych nevyvolala další posměch.