Sestra III.

„Zítra se hlas v kanceláři, ať ti přidělím senseie.“
Normálně bych odpověděla „hai“, ale nebyla jsem si jistá, jestli bych nevyvolala další posměch.

Tak jsem se začala zabydlovat v Suně. Jako senseie jsem dostala Temari, našla si pár přátel, nechodila po vesnici s mapou v ruce a začala konečně zapadat.
Jelikož byla Temari na misi od mého boje s Kankurem, ještě jsem s ní necvičila. Dneska se měla vrátit a jít se mnou odpoledne na cvičiště.
„Ahoj, promiň, že jdu pozdě, ale musela jsem, ještě předat hlášení o misi.“
„V klidu, nejsem tu ani nijak dlouho.“
„Tvůj jakýs takýs boj jsem viděla, proto bojovat nebudem a navrhuju, samozřejmě abychom se trochu poznali, nakupování-potřebuju nějaké nové šaty. Ale nemysli si, že to tak bude pořád, od zítřka začínáme!“
Prošly jsme asi deset obchodů, Temari si koupila šaty a já top. Ještě zbýval obchod se zbraněmi. Právě jsme vcházeli, když ze dveří vyrazil moc hezký kluk s čelenkou Konohy.
„Auu!“ zařvali společně Tem a ten kluk
„Promiň, spěchám za Choujim, ale potom se možná uvidíme-jdeme večer ven.“
„Tak asi ahoj.“ až teď jsem si všimla, jak se Temari červená.
Kluk odešel a my vešly do obchodu.
„Kdo to byl?“
„Shikamaru. Je tady celkem často, rozhodně častěji než jiní ninjové z okolních zemí. Dost mě to udivuje, je nejlepším stratégem a chtěl ho mít ve stráži i feudální pán, ale on odmítl, proto nechápu, kdo by ho furt posílal někam pryč.“
„Ty jsi do něj zamilovaná!“
„Néé, i když...asi jo.“
„Přejete si?“ přerušila nás prodavačka a přísahala bych, že jsem viděla Temariino oddechnutí.
„Eem no, ano. Pět shurikenů a tady ty kunaie.“
„Přeji pěkný den.“
Vyšly jsme ven a zamířili do nejbližší kavárny.
„Nechceš jít večer někam ven?“ Temarin záměr byl jasný.
„Tak jo...pokud tam bude ještě někdo jiný než ten Shikakuru nebo jak.“
„Jasně, jasně.“ jsem přesvědčena, že Temari vůbec nebyla duchem přítomná.
„Tak kde a v kolik?“
„O půl deváté na náměstí yondaime kazekageho.“

Můj černý top bledl závistí před Temarinými karmínovými šaty se špagetovými ramínky.
„Barů je tady spousta, kde chceš jít?“
„Navrhuju tenhle.“ z místa, které Temari myslela, se ozývala hlučná hudba, ale moc lidí netančilo, spíš seděli a o něčem debatovali.
„Bingo“ Shikamara jsem zahlédla sedět u jednoho stolku. Seděl tam s dvěma kluky, psem a blondýnou.
„Tak jste dorazili.“
„Jo, tohle jsou Chouji, Kiba a Ino.“
„A Akamaru!“prohlásil kluk s kresbami na obličeji, ale jinými než Kankourou, zřejmě Kiba.
„Akemi.“
„Máš ehm pěkného psa.“ snažila jsem se navázat rozhovor s celkem pěkným klukem, rozhodně byl hezčí než Shikamaru.
„Díky, Akamaru je taky rád.“ usmál se na mě jeden kluk, zřejmě Kiba.
„Ty jsi z klanu Inuzuka?“
„To je snad jasné, ale tebe nevím kam zařadit. Vypadáš jako dvojče Temari, ale zdá se mi, že jsem tě už někdy viděl v Konoze.“
„No, popravdě řečeno, žila jsem nedaleko Konohy a v Suně jsem asi dva týdny.“

Probouzím se, strašně mě bolí hlava. V hlavě se mi vybavují útržky včerejší noci:
Temari donesla nějaké pití, pálilo v krku a bylo silnější než saké. Ona a Shikamaru moc nepili, ale mně a zřejmě i ostatním moc chutnalo a tak jsme pili vesele dál. Matně si vzpomínám, že Tem se Shikamarem odcházejí. Kiba mě začal líbat, docela se mi to líbilo. Škoda, že jsme byli namol...

Z mých myšlenek, mě vytrhl zvonek. Oblékám si župan a pomalu jdu otevřít.
„Neměla jsi být před třemi hodinami na cvičišti?“ Temari stála ve dveřích a neměla zrovna nejmilejší výraz.
„V kolik, jsi vůbec odešla? Já ti říkala, že dneska normálně trénujeme!“
„Já, já si skoro nic nepamatuju.“ přiznala jsem se popravdě.
„To snad nemyslíš vážně!? Zajímalo by mě, jak se vstávalo ostatním, odcházeli v noci, aby přešli poušť ještě před bouří.“ on odešel? Co si o mně bude myslet...
„Za pět minut na místě kde jsi bojovala s Kankurem.“
„Hm, budu tam.“
Do patnácti minut jsem se zmátořila na cvičiště číslo čtyři. Mé dvojče připomínalo boha pomsty.
„Deset minut zpoždění, za dvě hodiny je tady bouře, prozatím padesátkrát oběhni akademii a pět set kliků. Za dvě hodiny bude bouře, tak by sis měla pohnout.“ to snad nemyslí vážně!? Po včerejšku sotva stojím na nohou. Sensei zazvonila rolničkou a já začala.
Po padesáti oběhnutých kolech a po dvou stech klicích, jsem už ani nevěděla kde jsem. Aůe mlčela jsem, protože jsem věděla, že si to zasloužím.
„Konec, sice ti ještě stovka chybí, ale zvedá se bouře.“ Temari stála se zachmuřeným výrazem.
„Hai!“
„Akemi, ještě nechoď, potřebuju s tebou probrat techniky co umíš.“
Tem měla malý, útulný byt. Zrovna když přinesla kávu, začala za okny poletovat zrníčka písku...bouře nebyla daleko.
„Tak mi řekni, co umíš.“
„No, umím ninjutsu a taijutsu, na genjutsu jsem levá.“
„To by souhlasilo s tím, co jsem viděla. Umíš nějaké písečné jutsu?“
„Za dobu cos byla pryč jsem se naučila Suna Bunshin (Písečný klon), ale jinak nic.
„Myslím, že bych tě mohla naučit pár technik, pro začátekmožná moje Fuuton: Tatsu no Oshigoto (Živel vítr: Drtivý tlak).“ Temari měla podivný úsměv a já se opravdu bála, co na mě chystá.
„Měla bys tu zůstat přes noc, ta bouře se ne a ne utišit.“
„Tak díky.“
„Jo, ty kliky zítra doděláš.“ Sensei nasadila úsměv alá Gai.
„Tak to se mám na co těšit.“
„Víš co, uděláme si takový holčičí večer, podrbeme, nalakujeme si nehty, ale ať jsi zítra schopna vstát nejpozději v sedm!“ tyhle řeči jsem už nevydržela a propukla v hlasitý smích.