Království barev 3

Na tomhle světě pravděpodobně existuje pouze jedna barva. Minimálně v tuto chvíli jsem vnímala jenom ji. Nezáleželo na tom, kolik odstínů mohla mít tráva a kolik různých zabarvení mohla mít jedna jediná věc.Vypadalo to jako koloběh, ale nebylo to tak. Realita není taková jaká se zdá. Jen střídá barvy rychleji než si to kdokoliv uvědomí. Svět měl jenom jednu. Tou jedinou však nenazvu ani jasně bílou jako sníh, nebo snad černou jako uhlí. Spíše šedou … Až moc. Odporně šedou. Nedalo se to označit za zakalenou nevinnost, spíše za temnotu narušovanou takřka nepostřehnutelnými paprsky světla. Přesně tímhle se pro mé království stala Ukiyo. Život samotný je plný barev, stačí si to uvědomit. Její jméno bylo skutečně velmi trefné. Tenhle svět je smutný. Můj svět je smutný bez života v něm. Ona byla životem v mém světě.

Doufala jsem v jedinou věc. Stále se mohla probudit. Stále se mohlo prokázat, že tohle celé je jenom velký omyl. Nebyl. Moc dobře jsem věděla, jak moc nemožnou věc žádám. Prostě jsem chvíli chtěla něčemu věřit. Počkat si na její probuzení a pak jí něžně popřát dobré ráno. Pár hodin přede mnou ještě leželo její tělo. Alespoň do chvíle než se onen tajemný vrah vrátil. Nic neříkal, ale odnesl ji pryč. Navždy ode mě. Někam, kam ji nemůžu následovat. Musela jsem zůstat tam, kde jsem byla. Cítila jsem bolest. Nejenom svou, ale i místa, které jsem nade vše milovala. O tomhle jsem však náhle váhala. Milovala jsem ho víc než ji? Nerozuměla jsem ničemu, co se tady stalo. Jak mohla smrt polapit Život? Nemá být zrovna on vždycky rychlejší? Není to prostě nesmysl? Avšak … Když ptáci rozezněli opět své písně, v mých uších to znělo jako výsměch. Výsměch všemu, co se kdy spojovalo s onou mrtvou dámou. Ve stromech se chichotali onomu neštěstí, povídali si o tom, co se přesně stalo. Vyzvídali. Zadoufala jsem i v déšť … Kdyby začalo pršet, svět by truchlil za svou ztrátu. Nikdo by se nesmál. Všichni by se setkali na jednom velikém pohřbu a uctili její památku. Tak proč se nic takového nedělo?! Si jako myslí, že si jen tak zabijí někoho na tomhle místě a ještě mu ani nedaj poslední sbohem? To jsme si nedomluvili. Nic z toho.

Teď si začínám matně uvědomovat, kým vlastně byla. I Ukiyo patřila do toho opovrženíhodného světa. Do světa, který nenávidím a budu vždy nenávidět. Ona byla jiná. Nenosila pásku viditelně, spíše skrytou. Na první pohled byste ji ani nespojili s těmi bastardy! Ale z nepochopitelného důvodu toto místo zničila už jen tím, že zemřela. Kdyby nepřišla … Kdyby se tu vůbec neobjevila. Bylo by to tady lepší? Nemyslím, že by to takhle bylo. Ona dala tomuhle místu překvapivý lesk. Žádný den s ní se nedal nazvat stereotypní. Může si za to sama. Hloupá holka. Co si pro všechno na světě v tu chvíli myslela? Prostě najednou si vezme nějaký dokument, přijde na toto místo, doufá ve spásu a poskvrní to tu krví?

Dny končily nocí. Všichni se tak tvářily. Stereotyp všech životů se opakoval stále dokola. Jako by se nic nedělo. To je pravda, nic se nedělo. Ne v tuto chvíli. Mé myšlenky se stále více poutaly k onomu jedinému incidentu. Krása všeho okolo se stala vedlejší, nepotřebnou a možná až malichernou. Nedokázala jsem ji vnímat stejně. Nic nebylo stejné! Spíše jsem přemítala o dění venku, mimo mé království. Vlastně, tohle se nikdy předtím nestalo. Až teď. Nezajímalo mně, proč ninjové jednali tak jak jednali. Brala jsem to jako přirozený fakt, ale … Proč to udělala ona? Proč to nemohli vyřešit jinak? Samozřejmě, že mohli. Jen to neudělali. A proč? Protože jsou neschopní. To ale stačí.

Jednoduše jsem doufala … Věřila v jedinou věc. Že když na ni budu vzpomínat. Usilovně si vybavovat každý malinký a ještě menší detail v mé mysli, tak by se možná potom mohla vrátit. Zkrátka by si uvědomila, jak je důležitá pro toto místo. Jak je důležitá pro mě. Místo toho však šedý povlak prachu zakryl všechno stopy po ní. Schoval staré věci, aby mohly přijít nové. Zamaskoval všechny důvody, proč být smutný, ale právě tím vytvořil další.

Poznámky: 

A 15. srpna (možná 16.) se uvidíme u poslední kapitoly.

Special arigatou ...

Embrušce za betu.
A Aku za betu a korekturu.