Rudé poupě 09

Zářivé paprsky nového dne dopadaly na tvář zatím ještě spící dívky, k jejím uším doléhal zpěv ptáků a ruch probouzejícího se města. Dívčiny tmavé oči se pomalu otevřely a její pohled padl na hnědovlasého muže klidně spícího vedle ní. Její tvář při pohledu na něj ozdobil milý úsměv a ona se opatrně vyvlekla z jeho objetí.
Její bosá chodidla neslyšně dopadla na dřevěnou podlahu a dívka se tiše vydala ven z ložnice. Cestou si vzala své kimono a ještě za tiché ale rychlé chůze si ho oblékla. Dveře za ní tiše zaklaply a žena zamířila do koupelny. Tam si umyla zuby a své husté vlasy učesala do pro ni typického účesu.
Její kroky vedly do kuchyně, kde vytáhla z pod kuchyňského stolu čtyři rohlíky a namazala je vajíčkovou pomazánkou. Do konvice nalila vodu a dala ji vařit, mezitím ze skříňky vyndala dva hrníčky a krabičku s čajem.
Na stůl položila oba již naplněné šálky a podívala se na dveře do ložnice, které se v tu chvíli otevřely a z nich vyšel ospalý mladík.
Dívka se spokojeně usmála a prohlásila: „Já už si začínala myslet, že jsi ten budík přeslechl.“
„Ne, ale on měl vzbudit tebe, ne?“ Zeptal se jí trochu rozmrzele.
„Kdybych ho vypnula, měl by si studený čaj.“ Odpověděla s úsměvem.
I on se usmál a posadil se naproti ní.

Na dveře zaťukal pomalovaný mladík a aniž by čekal, až ho někdo pustí dál, vešel. Mladý muž, kterého tím vzbudil, se na něj ospale podíval.
„Měl by jsi vstávat.“ Prohlásil vetřelec přísně.
„Proč?“ Zeptal se ho snad ještě ospaleji než vypadal.
„Za půl hodiny má přijít Temari a máte pracovat.“ Odpověděl mu s naprostým klidem v hlase.
Mladík vyletěl z postele se slovy: „Proč jsi to neřekl dřív?“
Jeho starší bratr si jen povzdechl a opustil jeho pokoj.

„Proč vůbec vstáváme tak brzo?“ Zeptal se jí, jakmile spolkl první sousto.
„Mám práci, vzpomínáš?“
„Aha, s Gaarou, že?“
„Jo.“ Odpověděla mu a ukousla další sousto.

Zatímco Temari snídala pomalu svým vlastním tempem, Gaara se toho snažil sníst co nejvíc a co nejrychleji, aby mohl najít všechny podklady pro práci, kterou mají udělat.

Ještě jedna dívka vstávala brzo kvůli práci. Její světle fialové oči už se nějakou dobu dívaly do skříně, ale stejně jako před pěti minutami ani teď nenašly nic dostatečně dobrého, aby to otce uspokojilo. Černovláska si nakonec povzdechla a vzala do ruky bílé květinami vyšívané kimono a jen doufala, že to otce nenaštve, ale potěší.

Na dveře hotelového apartmá zaklepala blonďatá žena. Dveře se v zápětí otevřely a bratr ji s úsměvem pustil dál. Dívka mu úsměv oplatila a vešla dovnitř, kde už na ni čekal mladší z obou bratrů a před ním hromada papírů.

Černovláska zaklepala a se slovíčkem dále vešla do otcovy pracovny. Muž si ji změřil přísným pohledem a ne zcela spokojen, s tím co vidí, přikývl. Dívka před ním sklonila hlavu v úkloně a potom, co se narovnala, vykročila k jeho stolu.
„Posaď se, Hinato.“ Řekl odměřeně a pokynul jí k židli po její pravici.
Dívka ji poslušně přijala.

O několik hodin později.

Gaara pohledem přeměřil všechny už projité papíry a podíval se na ty, co ještě zbývají. Unaveně si povzdechl a po očku se podíval na hodiny ukazující něco po deváté večerní. Znovu se mrkl na stohy papírů a nakonec i na sestru, která si zrovna procházela jeden z nich.
„Nedoděláme to zítra?“ Zeptal se nevinně.
Temari si také prohlédla hromádky a nakonec přikývla.
Bratr ji vyprovodil a po chvíli váhání taky opustil apartmá převlečený do obyčejných městských šatů.

„To je pro dnešek všechno, můžeš jít.“ Prohlásil aniž by se na ni podíval.
„Děkuji, otče, dobrou noc.“ Řekla trochu unaveným hlasem a v duchu proklínala den, kdy se otec rozhodl svěřit klan do jejích rukou.
Hinata vyrazila do svého pokoje, kde padla na postel a po několika minutách válení vstala a převlékla se do něčeho vhodnějšího pro návštěvu Konožských ulic.