Syn svého otce 04

Naruto se Sakurou chvíli nechápavě zírali na místo, kde Itachi před chvílí stál.
Když se kouř rozplynul, Sakura a Naruto se rozloučili a odešli také do svých domovů.

Před dveřmi Itachiho domu v noci jemně poblikávala lampa. Najednou se z ničeho nic ozvalo velké PUF a před dveřmi, přímo pod lampou se objevil obláček kouře. Z něj se vynořil Itachi s Uzume na rameni. Jakmile se obláček rozplynul, Itachi padl na kolena. Rukou se chytil za triko a ztěžka oddychoval. Srdce mu opět divoce bušilo a stékal po něm studený pot. Nebylo to však způsobeno technikou, kterou právě provedl. Cítil se tak již od chvíle, kdy se jeho prsty střetly se Sakuřinými. Ještě teď ho jemně brněly. Měl co dělat, aby si před Sakurou udržel klidnou tvář. Bylo to pro něj těžké, a proto se raději přemístil, než aby v klidu odešel. Měl ten samý pocit jako když se s ní včera loučil, akorát dnes byl mnohem intenzivnější. Nebylo mu to však nepříjemné a cítil se neobyčejně šťastně. Pomyslel opět na střet jejich prstů a mírně se pousmál. Uzume se koukala na jeho tvář a olízla ho, aby upoutala jeho pozornost. Itachi se probral z transu a pohlédl na svou společnici. Usmál se na ni a začal ji hladit.
„Nedělej si o mě starosti, nic mi není, nemusíš mít strach.“ Šeptal k ní a stále se usmíval.
Poté vstal a odemkl dveře. Vešel do bytu a opět je zamknul. Sezul si boty a zamířil přímo ke koupelně.
V koupelně mu Uzume slezla z ramen a uvelebila se v ručnících položených na pračce, která stála hned vedle umyvadla. Itachi se svlékl a šel do sprchy. Pustil sprchu, opřel se rukou o zeď a nechal volně dopadat kapky vody na své nahé tělo. Bylo to mu to příjemné. Přesně tohle po tom dlouhém a vyčerpávajícím dni potřeboval. Vzpomněl si na včerejší rozloučení se Sakurou a dnešní dotek jejich prstů a lehce se zachvěl. Potlačil své představy a začal se umívat. Když byl hotový s umýváním ještě chvíli postával ve sprše a užíval si ten příjemný pocit dopadajících kapek. Poté vylezl ze sprchy a chtěl si vzít ručník z pračky. Na něm však lehce oddychovala Uzume. Usmál se a pohladil ji. Uzume se při dotyku probudila a podívala se na Itachiho. Vstala a slezla z ručníku, který si poté Itachi omotal kolem pasu. Fretka mu opět skočila na rameno. Itachi vzal věci a zamířil do svého pokoje.
Otevřel dveře, na kterých byla cedulka s jeho jménem a zaplul pomalu do pokoje. Hodil věci na židli a sesunul se na postel. Uzume mezitím seskočila z jeho ramene, schoulila se do klubíčka v pravém horním rohu polštáře a odebrala se ke spánku. Itachi následoval jejího přikladu. Vlezl si pod peřinu a hlavu položil vedle ní. Po celém dni byl strašně unavený, a tak se ponořil do říše snů stejně rychle jako Uzume.

Oknem v pokoji, které bylo vedle postele, začalo prosvítat sluneční světlo a osvětlovalo místnost, avšak nedokázalo vzbudit dva spáče, kteří klidně leželi na posteli. Náhle zazvonil zvonek domovních dveří. Itachi ležící na posteli se polekal a rychle se posadil. Neslyšel žádné další zvuky, a proto si myslel, že se mu to jen zdálo. Ozvalo se však další zazvonění. To už Itachi vstal z postele, rychle si oblékl černé tříčtvrťáky, aby nešel dolů úplně nahý a vyrazil spěšně k domovním dveřím.

Unavená Sakura šla ulicí. Večer toho moc nenaspala, protože dostala od své maminky novou knížku. Úplně se zakousla do jejího čtení a šla spát až ve tři hodiny ráno. Musela vstát už v šest, ale zaspala, a aby toho nebylo málo se ani nenasnídala. Tsunade ji hned od příchodu pěkně zapřáhla. Šla dál ulicí. Přišla před dům s Uchiha znakem na dveřích a zazvonila. Nic se však z domu neozývalo. Koukla na hodinky. Bylo už skoro tři čtvrtě na devět. „To už by měl být vzhůru.“ Zauvažovala a zazvonila podruhé, tentokrát o něco déle než před tím. Po chvíli uslyšela jak někdo běží po schodech, přibíhá ke dveřím a odemyká je. Dveře se otevřely a v nich stál rozespalý Itachi. Měl na sobě jen kalhoty a rukou si ospale mnul pravé oko. Sakura při pohledu na jeho obnažený hrudník trochu znervózněla, ale hned se zase uklidnila.
„Dobré ráno Itachi. Posílá mě Tsunade, abych ti vyřídila, že se dnes v pět hodin odpoledne bude konat zkouška tvých bojových schopností na cvičišti číslo sedm.“ Řekla a snažila se zakrýt nervozitu znatelnou v jejím hlase.
Itachi neodpovídal. Byl ještě rozespalý, takže potřeboval chvilku, aby zpracoval takovou informaci. Když mu došel význam jejích slov, konečně se vzpamatoval.
„Dobré ráno Sakuro. Jo, díky za informaci. A kdo bude můj zkoušející?“ Otázal se jí Itachi.
„Tak to nevím ani já. Sensei mi neřekla podrobnosti, jen mě poslala, abych ti to vyřídila.“
„Aha, tak tedy ještě jednou děkuji.“ Poděkoval znovu Itachi a usmál se na ni. Najednou Sakuře hlasitě zakručelo v žaludku. Itachi se usmál ještě víc a Sakura zrudla.
„Jsi hladová?“ zeptal se s úsměvem na tváři.
„Ano. Dneska jsem zaspala, takže jsem se nestihla doma najíst“ odpověděla a na její zrudlé tváři se objevil nevinný výraz.
„Právě jsem vstal, takže si půjdu udělat něco k snídani. Jestli chceš, můžeš se ke mně přidat a najíst se se mnou.“ řekl.
Sakura váhala jestli by měla přijmout pozvání, ale pak jí znovu zakručelo břiše. Hlad překonal nejistotu a Sakura souhlasila.Vstoupila do domu a sezula se. Itachi si náhle uvědomil co má na sobě a jeho tváře mírně naplnila červeň.
„Támhle je obývák, tak se tam posaď. Já si zaběhnu nahoru a něco na sebe hodím abych tu nebyl jen tak.“ Ukázal Itachi prstem na jedny ze dveří v předsíni a vyběhl po schodech do patra.
Sakura vešla do obýváku a posadila se na pohovku. Chvíli si pokoj prohlížela. Naposledy v něm byla, když čekala na Sasukeho. Pokoj však Sasuke nikdy neměl tak uklizený, jako byl teď. Všechno se jen lesklo. Vyběhli jí v paměti nepříjemné vzpomínky na její první lásku a začala se cítit trochu nepříjemně. Najednou se otevřely dveře a v nich se objevil Itachi. Měl na sobě černé tričko bez rukávů a tříčtvrťáky.
„Tak co by jsi si dala k snídani?“ zeptal se jí.
„Já nevím, na co máš chuť ty?“
„Tak co takhle míchaná vajíčka se slaninou a čerstvou topinkou?“ Navrhl jí.
„To zní skvěle. S čím budeš chtít pomoct?“ Nabídla mu Sakura.
„ Můžeš třeba nakrájet chléb a dát ho do topinkovače.“
„Tak jo, to zvládnu.“ Souhlasila a oba se vydali do kuchyně.
Itachi vyndal z lednice vajíčka a slaninu. Ukázal Sakuře kde je chleba a šel pro pánvičku. Sakura zapnula topinkovač a začala krájet chléb na plátky. Itachi se postavil ke sporáku a začal smažit vajíčka se slaninou. Sakura si při čekání na topinky sedla na židli a pozorovala Itachiho. S pánví mu to šlo dobře. Místností se začala linout vůně a Sakuře se začaly sbíhat sliny. Pozorovala Itachiho záda a jen žasla jak mu to v kuchyni, na rozdíl od ní, jde. Najednou se něco mihlo okolo a na Itachiho rameno se vyšplhala Uzume.
„Uzu, copak že ji vstala tak brzy? To se nevidí tak často. Dáš si s námi?“ Zeptal se fretky Itachi. Ta se mu protáhla na rameni a olízla ho na souhlas.
Když bylo všechno hotové, nandal Itachi na talíře vajíčka se slaninou a Sakura k nim přidala topinky. Pak Itachi vytáhl ze skříňky jeden menší talířek a nandal na něj jen opečenou slaninu.
Velký talíř podal Sakuře, druhý vzal sobě a ten malý byl pro Uzume. Položil talíře na stůl a všichni tři se dali do jídla.
Ačkoliv to bylo jen obyčejná vajíčka se slaninou, Sakuru překvapilo, že jsou tak dobrá. Naproti ní seděl Itachi a bylo na něm vidět, že mu taky chutná. Vedle něj měla talířek Uzume a s chutí přežvykovala slaninu.
Po chvilce se Sakura opět koukla na Itachiho. Ten už ale nejedl. Díval se zasněně z okna a na tváři měl mírný úsměv.
„Nad čím přemýšlíš?“ zeptala se ho.
„Už je to hodně, hodně dlouho co jsem snídal s holkou.“ Pronesl klidně a Sakura trochu zrudla.
„ Naposled to bylo s mojí mamkou.“ Tvář mu trochu posmutněla.
„Jaká byla?“ zajímala se Sakura.
„ Jaká byla? No, byla ztřeštěná a trochu ulítlá, ale byla moc hodná a milá. Ale nejúžasnější na ní byl její úsměv. Byl tak milí a hřejivý. Dokázal jsem se na něj dívat celý den.“ Teď už vypadal opravdu smutně.“ Chtěl bych ho ještě jednou vidět. Jen jednou jedinkrát.“ Otočil k ní hlavu a posmutněle se na ní usmál. Dál se ho už neptala. Poděkovala mu za jídlo, chvilku si ještě povídali, a potom se Sakura rozloučila a vydala se ze dveří. Náhle jí Itachi chytnul za ruku. Otočila se k němu a on jí opět její ruku pustil.
„Víš, chtěl bych se tě na něco zeptat.“ Řekl, zrudl ve tváři a z jeho hlasu byla znát velká nervozita. Sakura to zpozorovala a začala být napjatá.
„Co mi chce říct? Snad ke mně něco necítí nebo tak!?“ honilo se jí v hlavě.
„Víš, no, jak bych to jen řekl. Je to trochu trapné.“ Protahoval to Itachi a Sakura byla čím dál víc nervózní.
Itachi se hlasitě nadechl. „Prosím. Mohly bychom se dnes někde sejít? Potřeboval bych, aby jsi mi ukázala, kde je cvičiště sedm. Já to totiž nevím.“ pronesl a omluvně se na ní usmál. Sakuře spadla ze srdce snad celá hora. V duchu si oddychla.
„Jo jasně. Tak já se pro tebe třeba ve čtyři stavím a dovedu tě tam. Aspoň se podívám, co je v tobě.“ Odpověděla se znatelnou úlevou. Itachi přikývl a široce se usmál.
Rozloučili se a Sakura vyšla ze dveří a zavřela je za sebou. Šla směrem ke kanceláři Hokage. Srdce jí bušilo jako o závod. Ještě teď se z toho nemohla vzpamatovat.
„Už jsem si myslela, že se mi vyzná.“ přemýšlela
„Ale jsi trochu smutná, že to neudělal, viď?“ Zasáhlo jí do myšlenek její vnitřní já.
„To není pravda, je to jenom kamarád, nic k němu necítím!“ Hulákala uvnitř své mysli.
„Nepovídej, já jsem tě viděla jak jsi se na něj dívala, když přiběhl dolů jen do půl těla“
„To je pravda, překvapilo mě, jak má pěkně vypracovanou postavu, ale to neznamená, že k němu něco cítím.“
„Tak proč jsi se mu tedy koukala tak zasněně na jeho záda, když vařil? Nebo proč jsi se cítila tak šťastně, když tě chytil za ruku? Si to přiznej, seš do něj zabouchnutá.“
„Nekecej blbosti a nech mě už být.“ Potlačila své druhé já Sakura a rozběhla se směrem k budově Hokage.
Itachi koukal na zavřené dveře. Srdce mu bušilo jako o závod a ruka ho příjemně šimrala. Povzdechl si a vydal se do svého pokoje. V pokoji vytáhl svůj batoh a vyndal z něj ninja vybavení. Měl pár kunajů, výbušných lístků a taky nějaké kouřové bomby, ale bylo toho žalostně málo. Rozhodl se, že musí doplnit zásoby a vydal se tedy do vesnice na menší nákup. Když se vrátil a měl všechno co potřeboval, bylo teprve poledne. Našel nějaké nářadí v kůlně za domem a pustil se do zarostlé zahrady. Neudělal ani čtvrtinu zahrady a už byly dvě hodiny. Skončil s tím, udělal si něco k jídlu, dal si sprchu a začal se připravovat na zkoušku.
Ve čtyři hodiny zazvonil domovní zvonek. Itachi otevřel dveře. Za nimi stála Sakra. Když ho uviděla, zalapala po dechu. Vypadal úplně jinak než ráno. Měl na sobě černé triko s rukávy, černé tříčtvrťáky a vestu, kterou měl včera večer. Teď však měl k vestě připevněné kunaje tak, aby se daly dobře a rychle vytáhnout. Na stehně měl přidělané další pouzdro na kunaje a shurikeny a na zádech měl připevněnou katanu. Vyzařovala z něj aura, která budila respekt.
Itachi si jejího pohledu všiml „Ahoj Sakuro, děje se něco?“ otázal se.
„Ne, ne, neděje. Já jen že vypadáš úplně jinak než ráno.“ Odpověděla.
„Opravdu? No možná to bude těmi zbraněmi. A sluší mi to?“ Zeptal se a šibalsky se usmál.
„Jo sluší. A co Uzume? Zase jí máš schovanou v kapuci?“ změnila téma hovoru.
„Ne, dneska ne. Nechal jsem ji doma. Bude to tam nebezpečné a nerad bych, aby se jí tam něco stalo. Tak vyrazíme?“ Přikývla a vydali se na cestu ke cvičišti. Cestou potkali Naruta který šel z rámenu. Byl na Itachiho zvědavý, a tak se k nim přidal.
Když došli na cvičiště bylo teprve za deset minut pět, a tak si sedli do trávy, opřeli se o kůly a čekali. V pět přišla Tsunade.
„Báby Tsunade co ty tady? Zeptal se Naruto udiveně
„Chci vidět jak si náš malý Uchiha povede.“ Odpověděla a podívala se na Itachiho zkoumavým pohledem.
„A kdo bude zkoušející?“ zeptala se Sakura.
„Nechte se překvapit.“ Odpověděla tajemně Tsunade.
Asi po půl hodině čekání toho měl Naruto dost. „Vsadím se, že vím kdo to bude.“ Řekl Sakuře. Ta přikývla, protože jí už to dávno došlo.
Po chvilce se ozvalo velké PUF. Na jednom z kůlů stál člověk s šedivými vlasy a knížkou v ruce.
„Áh, promiňte, že jdu pozdě, ale potkal jsem starou babičku co měla velký nákup a tak…..“
„Zase kecáte Kakashi-sensei.“ Zařvali na něj současně Naruto i Sakura.
„Kakashi kde jsi se zase coural?“ hodila po něm vražedný pohled Tsunade.
„Dobrý den, Tsunade-sama.“ řekl Kakashi bojácně. „Ták kde je ten koho mám prozkoušet“ a podíval se na Itachiho.
Itachi ho poznal. Byl to ten člověk na fotce v Sasukeho pokoji.
„Počkat, říkali jste Kakashi? Nejste vy náhodou Kopírující ninja Hatake Kakashi?“ Otázal se ho udiveně Itachi.
„Jo, to jsem já. Takže jsi už o mě slyšel.“ řekl klidně Kakashi
„Jo, už jsem o vás něco zaslechl. Tak kdy začneme?“ pobídl ho Itachi.
„Třeba hned.“ Odpověděl Kakashi a zandal si knížku do jedné z kapes na vestě.
Naruto, Sakura a Tsunade se postavili trochu dál a sledovali je. Itachi a Kakashi si stoupli proti sobě a připravili se do bojového postavení.
První vyrazil Itachi. Během mrknutí oka byl u Kakashiho. Naruta opět vyvedla z míry jeho rychlost. I Kakashi byl překvapený, Itachiho rychlost se dala srovnat s rychlostí Leeho, bez závaží na nohou, ale i tak Kakashi zablokoval jeho útok a zaútočil na něj. Vyměňovali si jeden úder za druhým. Oba dva navzájem zkoumali sílu soupeře, než Kakashi našel skulinu v Itachiho obraně a hodil po něm kunaj. Itachi si ho všiml a zablokoval ho svým kunajem, který následně také hodil po Kakashim. Pak vytáhl z pouzdra dlouhou katanu a vyrazil k němu. Ten zachytil letící kunaj a snažil se odrazit každý Itachiho útok katanou. Itachimu to však šlo s katanou velmi dobře a poranil Kakashiho na rameni. Kakashi uskočil a začal formovat pečetě. „Technika Stínového klonu“ a objevily se tři jeho kopie, které zaútočily na Itachiho přímo. Mezitím co si Itachi hrál s klony se dostal Kakashi za jeho záda a zaútočil. Už se zdálo že zasáhne, ale Itachi vyřídil posledního klona a jeho katana se střetla s Kakashiho kunajem. Přetahovali se jeden s druhým. V tom se objevil na Itachiho tváři ďábelský úsměv. I přihlížející zamrazilo v zádech z pohledu na něj. Podíval se na Kakashiho krvavě rudýma očima. Pustil jednu ruku z katany a volnou rukou začal tvořit pečetě neuvěřitelnou rychlostí. „Oheň: Technika velké ohnivé koule“ Proti Kakashimu vylétla obrovská ohnivá koule. Kakashi vyvedený z míry rychlostí vytváření pečetí, a také tím, že Itachi uměl vytvářet pečetě jednou rukou, nestihl uskočit. Plamená koule mu ošlehla oblečení, které začalo doutnat, ale nakonec se vyhnul přímému zásahu. Itachi stál pár metů od něj a na tváři měl stále ten děsivý úsměv. Vložil katanu zpátky do pouzdra. Kakashi odhalil svůj sharingan. Všem bylo jasné, že nyní začne boj skrz ninjutsu. První začal Kakashi „Živel voda: Technika žraločí střely“ Najednou se před ním objevil velký žralok tvořený z vody a zaútočil na Itachiho. Ten se nenechal zahanbit a začal tvořit dvě techniky, v každé ruce jinou „Oheň: Technika velké ohnivé koule“ Velká ohnivá koule se srazila s vodním žralokem a jutsu se vyrušila. „Živel vítr: Útok bestiální vlnou“ V Itachiho ruce se začal formovat vítr. Ve chvíli kdy dostal podobu bumerangu, ho Itachi hodil po Kakashim. Ten před ním uskočil. Bumerang se však otočil a zaútočil na něj znovu. Tohoto momentu nepozornosti využil Itachi, který udělal bleskově v každé ruce několik pečetí. Z obou rukou mu začaly šlehat modré blesky. Rozběhl se proti Kakashimu. Ten mezitím vykryl druhou ránu bumerangu. Bumerang se po druhém odrazu rozpadl a zmizel. Kakashi pohlédl znovu na Itachiho. Šokovalo ho co viděl. Itachi běžel k němu a v každé ruce měl Kakashimu dobře známou techniku. Itachi byl už u Kakashiho a zaútočil oběma rukama zároveň. Kakashi odrazil pravou ruku, která mu mířila na břicho, ale už nestihl zablokovat levou, která mířila na jeho krk. Itachi zastavil ruku par centimetrů od Kakashiho krku a technika v jeho ruce pomalu zmizela. „Raikiri“ zašeptal Itachi a odstoupil od Kakashiho.
Zdálo se, že je Itachi úplně v pořádku, ale poté padl na kolena a začal ztěžka oddychovat. Poslední útok mu sebral velké množství chakry. Kakashi také ztěžka oddychoval a stále stál na jednom místě. Nedokázal uvěřit, že to, co právě viděl, je pravda. Přihlížející se k nim rozběhli.
„Kde jsi se naučil Raikiri, vždyť to umím jenom já a můj žák?“ ptal se ho udiveně Kakashi.
„Naučil jsem se ho od svého otce, který ho okopíroval od svého bratra.“ Soukal ze sebe těžce Itachi.
„A kdo byl tvůj otec? Jak se jmenoval. Vidím, že máš sharingan, takže jsi Uchiha.“
„Vy nevíte kdo jsem? Vám to neřekli?“
„Ne. Řekli mi, že mám přezkoušet jednoho nového ninju.“ Řekl Kakashi a zakryl si oko se sharinganem.
„Já jsem Uchiha Itachi.“
„Aha, tak teď už to chápu. Byl to velmi působivý zápas chlapče“ řekl Kakashi, podal mu ruku, pomohl mu na nohy a usmál se na něj. Mezitím k nim doběhli ostatní.
„To bylo úžasný Itachi, jak dokážeš dělat pečetě jen jednou rukou?“ Ptal se zapáleně Naruto.
„Víš, já jsem uměl dělat pečetě snad ještě dřív, než jsem se naučil mluvit. Procvičoval jsem je tak, až jsem jednou jistil, že k vytvoření pečetě potřebuji jen jednu ruku.“ Odpověděl mu stručně Itachi. Tsunade přišla ke Kakashimu a začala mu léčit poranění.
„Itachi, jsi někde zraněn? Potřebuješ ošetřit?“ zeptala se Sakura.
„Zraněný? Jo jsem, ale jen trochu, nic co bych sám nezvládl.“ Ukázal Itachi na ruku ve které předtím rozpustil Raikiri. Byla popálená. Chvíli se na místo soustředil, a najednou mu z druhé ruky začalo vycházet zelené světlo, které léčilo jeho popálenou ruku.
„Kde jsi se zase naučil tohle?“ zeptala se ho Sakura.
„No, mamka byla ninja medik, a tak mě to naučila. Vždy mi říkala, že nikdy nevím, kdy se mi to bude hodit.“ Odpověděl jí a zazubil se. Když byli oba vyléčeni zeptal se Itachi Tsunade.
„Tsunade-sama prošel jsem?“
Tsunade vytáhla čelenku Konohy a podala mu ji. „Jistě že jsi prošel, ale jsi jen Geninem. Jestli chceš být něčím víc, musíš složit zkoušky.“
„Děkuji vám.“ Řekl Itachi a vzal si čelenku od Tsunade.
„No, já se už musím vrátit do kanceláře, mám tam ještě hodně práce. Sakuro, pojď se mnou, něco od tebe potřebuji.“ Řekla Tsunade a otočila se k odchodu.
„Hai Sensei.“ Odpověděla Sakura a rozloučila se s ostatními.
„Naruto, nezajdeš se mnou na rámen? Docela bych jeden potřeboval.“ Řekl Kakashi Narutovi.
„Že váháte Kakashi-sensei, jasně že půjdu. Itachi jdeš s námi?“
„Ne, dneska půjdu rovnou domů, jsem utahaný, tak se mějte.“ Odpověděl Itachi. Kakashi s Narutem zmizeli a Itachi zůstal na cvičišti sám.
Někdo je sledoval, ačkoliv se uměl dobře skrývat, všiml si ho už na začátku zápasu. Vytáhl kouřovou kuličku a začal si s ní házet, poté mu jako omylem vyklouzla a rozbila se o zem. Vytvořila se kouřová clona. Itachi udělal pár pečetí a neslyšně se přemístil pozorovateli do zad.
Objevil se za tou osobou, vytáhl katanu a přiložil jí ji zezadu ke krku. Když ta osoba ucítila na svém krku kov, otočila se. Byla to dívka. Byla krásná, měla nafialovělé oči a tmavě modré vlasy.
„Kdo jsi a proč mě sleduješ?“ Zeptal se ji Itachi a katanu jí držel stále u krku…