DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Isamu Harado
Kancelář kazekageho
Sotva se vyklonil z okna a potáhl ze své dýmky někdo zaklepal. To bylo dobré znamení. Znamenalo to totiž, že to nebyla jeho žena, která vstupovala rovnou, a tak mohl dýmku s povzdechnutím vklidu zase uložit.
„Dále!“ vpustil Isamu dotyčného dovnitř, když se usadil za stůl, načež povytáhl obočí. Byl to nějaký klučina, co se představil jako Miyamoto Chairo... a šel si pro zařazení.
„Ah, jasně, vteřinku,“ usmál se na mladíka kazekage a zalovil v šuplíku. To jméno mu bylo povědomé, ale odkud? Byl tak starý... Měl pocit, že s ním už jednou určitě mluvil.
„Tým Omega najdeš tuším v nemocnici. Vypomáhají tam s nouzovým ošetřováním raněných, co k nám přivezli z jedné oázy poblíž. Zajdi za nimi a hledej Nakirei Shizu. To je tvá budoucí velitelka. Taková drobná, rusovlasá, s chameleonem na rameni,“ popsal ji Chairovi Isamu, během čehož dlaněmi několikrát nejprve naznačil výšku ženy a poté místo, na kterém jí měl sedět chameleon.
„Tak se drž, chlapče. A nenech se zabít, dobře?“ usmál se na černovláska kazekage povzbudivě, i když to moc povzbudivě neznělo.
Shizu Nakirei
Sunagakure, Cvičiště za nemocnicí
„Ahaha...“ zasmála se Shizu tlumeně a rozpačitě, když přestal blonďák vyšilovat a zničehonic hrozně zvážněl, jak se dal do čtení. Smích byl přecijen celkem univerzální odpověď.
„Hm? Ah, samozřejmě,“ stekla rusovlásce po čele pomyslná kapka skepce, když jí Ritsu položil ruku na rameno jako při loučení před odchodem na vojnu, načež se šel rozloučit i se svým týmem.
Škála emocí dobrá, ale za přechod mezi nimi by dostal tak dva body z deseti.
„Itterasshai~“ zamávala poté muži, když se ten sebral a vystřelil pryč jako dělová koule, načež si povzdechla.
„Kam Ritsu-san šel?“ otočila se poté žena na dvojici a krátce se odmlčela.
„To přesně nevím, ale vím, že je to místo, kde byste vy dva přežili asi tak hodinu,“ usmála se zářivě.
„Takže budete muset vzít na nějakou chvíli zavděk mou maličkostí,“ položila si dlaň na hruď.
„Jsem Nakirei Shizu a tohle je Mukon. Ode dneška vás povedeme, dokud nebude řečeno jinak,“ představila jak sebe tak chameleona a propletla si prsty za zády.
„Těším se na naši spolupráci!“ zazubila se a vesele zasalutovala, zatímco Mukon upřel jeden ze svých soudících pohledů na Tajiho, který vypadal, jako by mu uletěly včely, načež rozvinul za zády Shizu svůj ocas a na něm se objevilo „nezírej tak, zvrhlíku“.
Hizuki Shima
Tým Beta
Pirátská loď
To uchechtnutí se jí vůbec nelíbilo. Prozradilo ještě dřív než slova, že hraní si na někoho, kým nebyla nebude možné. Stále měla na své straně fakt, že zatím nelhala. Problém byl, že Arise to tak asi nevnímala. Při oslovení zlatíčko sebou nechtěně ošila. Z jejích úst to znělo prostě špatně. A chvilku zpětně si pak uvědomila, co vlastně ta slova znamenají. Jestli u ní našli věci, co z ní dělají ninju, dávalo jí to ještě mnohem méně možností a navíc jí zradilo její vlastní tělo, když nahnalo do tváří krev a ona hanbou zrudla. Zatvrzele tedy odvrátila pohled od ženy před sebou.
Překvapeně tlumeně vyjekla, když byla donucena ocelovým stiskem zvednout oči zpět k pirátce. Svou situaci si uvědomovala. Přestože to, co se teď dozvěděla bylo poměrně nové, na situaci to vůbec nic nezměnilo. Byla z jejich týmu nejslabší a pozadu. Nemohla si dovolit být k tomu ještě tím, kdo bude vyzrazovat informace. Umění lhaní nikdy moc neovládala, takže si zatím nemohla dovolit to zkoušet, minimálně do doby, než zvládne přijít s něčím uvěřitelným. Co ovšem mohla zvládnout, bylo zůstat potichu. Věřila, že jejich tým misi zvládne s přehledem i bez ní, takže nemělo cenu jim jejich snahu sabotovat. Nehledě na to, že stejně měla najednou v hlavě prázdno a žádné plány si nebyla schopná vybavit.
Díky stisku brady a nože až nepříjemně blízko tváři nemohla zavrtět hlavou a tak místo toho pokrčila rameny. Vlastně opět nelhala, když takto naznačila, že neví. Opravdu měla v hlavě prázdno.
Masao Nibori
Tým Delta
Konflikt
Masao se trochu ušklíbl, když slyšel Ai klábosit o tom, že jsou na výletě. Trošku čekal, že se prořekne a prozradí, že nejsou sami, ale nakonec to dopadlo dobře. Moment překvapení jim zůstal. Měli dokonce štěstí, že útočí jen Klon Ai. Nebudou riskovat, že by ji muži zranili a zároveň můžou pěkně z úkrytu zhodnotit jejich schopnosti.
Dvojice byla zprvu překvapená, ale ne zas tak moc. Přece jenom už dneska viděli jedno děcko potulovat se v pustině. Hned jak jim z tváře zmizelo překvapení, vystřídal ho u jednoho úšklebek a druhý se dokonce začal smát. I když byli rozdílní jako jablka a hrušky, bylo jasné, že navzájem znají své schopnosti. Muž s fialovou vestou se totiž za břicho popadal a ani se nenamáhal bránit. Hliněná zeď, která před nimi vyrostla a ochránila je před útokem Ai byla technika druhého žoldáka. Zjizvený muž se zdál být mnohem opatrnější, když si klon měřil pohledem.
„Tsubaki, musíš svůj písek použít nejlépe těsně předtím, než ti dva zničí klon a zjistí, že by se taky měli koukat kolem.“ S těmi slovy se začal potichu přesunovat blíž a Tsu ukázal prsty směr, kterým měla jít ona.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Chairo Miyamoto
Projít akademií nebyl s jeho schopnostmi žádný problém, také byl s přehledem nejstarší žák ve třídě, a byla by to svým způsobem trochu ostuda nepatrit k těm nejlepším mezi ostatními studenty. Avšak, akademií si musel projít jako každý jiný ninja v Suně.
Po cestě k hlavní budově přemýšlel o tom, co mu jeho jediny přítel, který ho přivedl do vesnice povídal o vedení vesnice skryté v písku. Byly to samé pozitivní věci, sám se o tom už jednou přesvědčil, když ho Kazekage přijal i přes to, že byl cizinec z jiné vesnice.
Vstoupil nejistě do budovy a pomalu šel po chodbě, která byla poměrně dlouhá a celá nečekaně prázdná. Když došel ke dveřím, tak se zastavil a zamyslel. Proč tu vlastně je a jaká je jeho životní cesta...? Po chvilce přemýšlení si uvědomil, že původně přišel do vesnice hledat nový domov a rodinu, ani jedno celý život pořádně neměl. Když potkával ostatní ninji v jeho věku, tak si dal ještě jeden cíl. Jim všem se pokusit vyrovnat a z neznámého kluka se stát všemi uznávaným shinobi.
Maličko se pousmál, vydechl a rukou pomalu zaklepal na dveře od kanceláře Kazekage. Po vyzvání vstoupil do místnosti, pozdravil a představil se.
Taji Sakyu
Tým (O)Mega
Cvičiště za špitálem
"Soustřeď se...soustřeď se....soustřeď...OOO U VŠECH BOUŘÍ,CO JE ZASE TOHLE!"Procedil Taji mezi zuby a s viditelnou nevolí ve tváři se otočil k novému rušivému elementu v podobě nějaké neznámé ženské s copem a jakýmsi plazem na rameni.Potom už měli události dost rychlý spád...Rudovláska předala nějaký svitek jejich senseiovi,který na chvíli přestal kandidovat na chodící pozvánku k lobotomii,a psaní si přečetl.Následně si vyměnili pár slov,sensei jim věnoval extra krátkou řeč, evidetně na povzbuzení a zmizel,jen se za ním zaprášilo.Taji to po celou dobu sledoval s výrazem někoho,kdo naprosto nemá ponětí,co se děje a silně uvažoval,jestli od blonďaté dvojice nezačíná taky cvokatět,protože by přísahal,že na kůži toho plaza viděl jasně viditelná písmena a slova.
Ze zmateného tranzu ho vytrhla Risa,která se samozřejmě hned ujala slova a k Tajiho bezmezné úlevě mu potvrdila,že se mu ta ještěrka vážně nezdá.Následně se zeptala ženské,kam sensei zmizel,což byl podle Tajiho naprostý zásah do černého.Dilema ohledně stále svírajícího kunaie,jestli by ho neměl prostě hodit po téhle rudovlásce,nebo doběhnout senseie a vrazit mu ho do zadku,nakonec vyřešil tak,že zbraň uklidil do pozdra a beze slova se připojil k ženské dvojici.Buď jak buď jeho tým čekali změny....už zase.
Risa Mokushi
Tým Omega
Cvičiště za nemocnicí
Risa se dál soustředila, i když to bylo při Ritsuově šílení zhola nemožné. Umlčet ho mohl snad jen zázrak. Nebo nějaký příchozí. Hluk totiž najednou přestal a dívka zaslechla ženský hlas. Překvapeně vzhlédla a tváře jí trochu zčervenaly. Byla tak hezká! A na rameni měla chameleona! To vypadalo hustě! Až na to, jaký nápis se na zvířeti objevil.
„T-tak hele!“ postavila se do pozoru a ukázala na ještěrku. „Ricchan-sensei není ani trochu idiot!“ vztekala se, div jí nešla od nosu pára.
Jenže Ritsu pak něco pronesl a opustil je. Blondýnka za ním nechápavě hleděla, načež se obrátila zpět na rudovlásku. „Kam sensei šel?“ naklonila hlavu na stranu.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Arise se uchechtla. „Protože to vím. Suna vyslala tým ninjů, aby hlídali jednu důležitou loď. Zrovna teď, když tudy potřebujeme proplout my. A tebe náš kontakt viděl s těmi ninji. Měla jsi na sobě čelní chránič a byla jsi ozbrojená. Taky jsme u tebe našli pár věcí. To z tebe tak nějak dělá ninju, zlatíčko,“ pohladila ji po tváři. Jenže pak její úsměv ztvrdl a Arise dívce sevřela bradu v ocelovém stisku, když ji donutila, aby k ní zvedla pohled. „Vypadá to, že si svoji situaci přeci jen neuvědomuješ. Jsme piráti a prodáváme lidi za nejlepší cenu. Ty seš ale ninja, což je pro tebe pohoršující okolnost, řekla bych. Jediný, co teď můžeš dělat, je doufat, že si tě na trhu vybere někdo co nejmíň nechutnej. Čím čistší a nezraněnější budeš, tím větší šanci bude mít. Pokud ti náhodou tu pěknou tvářičku někdo nezraní,“ vytáhla nůž a přiblížila jeho špičku k dívčině tváři. „Takže nám povíš, co umí tvoji kolegové a jaký jsou plány Království korálů při ochraně tý zásilky?“
***
Chika vytřeštila oči a o chlup ukousla. „P-počkej… Shi-kun… To jako myslíš, že… Že je někdo unesl?“ vykoktala, načež se chytila za ústa a očima se jí mihnul strach. Tenkrát na černém trhu si vyslechla spoustu takových příběhů.
Eichiro se zhluboka nadechl. I když se tvářil stále stejně, byla z něj cítit konsternace. „Jak? Tady v Království korálů? To je nesmysl… Jak by…“
Osamu Ritsu
Tým Omega
cvičiště u nemocnice
Bloňdatý jounin byl zcela očividně ve svém živlu. Za neustálého smíchu, výskotu a povzbuzování kroužil kolem svých studentů – to vše dělal s takovou vervou, že si ani nevšiml příchozí ženy se svitkem v ruce. Nebýt rychlých reflexů, dobře vytrénovaného těla a trošky štěstí by drobnou rusovlásku převálcoval.
Zabrzdil jen několik desítek centimetrů od ní, nechaje za sebou v zemi hluboké rýhy od podrážek bot, ze kterých se momentálně muselo snad – soudě jeho rychlosti a délce brzdné dráhy – kouřit.
Přes vlnu omluvných slov a úsměvů si ani nevšiml změny barvy chameleona. A bylo to tak asi dobře. Už o něco klidněji převzal od ženy svitek, načež ihned zvážněl, poněvadž na něm spatřil pečeť kanceláře samotného Kazekage. Poodstoupil o kousek dál a opatrně rozvinul kvalitní ruční papír.
Netrvalo dlouho a byl se čtením hotov. Přistoupil k rusovlásce, položil jí ruku na rameno a s vážným výrazem v tváři pravil: „Předpokládám, že máte své rozkazy. Dejte mi na ně, prosím, pozor.“ Kamenný výraz však na jeho na jeho obličeji nevydržel dlouho. Vzápětí už shromažďoval svůj tým opodál a s jasným úsměvem na tváři promlouval dvojici geninů do duše.
„Budete to muset zvládnout sami, na mě teď čeká práce jinde. Pořádně trénujte to, co jsem vás učil ohledně vypouštění chakry do zbraní,“ řekl a na vteřinku se odmlčel. „Věřím, že na vás budu hrdý. Až se vrátím, probereme to u Seno-chan u stolu plného těch skvělých jahodových cup-cakeů!“ pravil tak procítěně, až mu z očí vyhrkly slzy štěstí. Otočil se na patě a před odchodem ještě dodal: „A kdo to bude umět lépe, ten si nechá od toho druhého zaplatit cup-cake navíc, ghiíí!“
Ritsu nasadil své bleskové tempo a se zvířeným prachem v zádech a výkřikem slova „dobrodrůůůžooo“ opustil Shizu bez jakýchkoliv dodatečných instrukcí s týmem Omega na cvičišti.
Shizu Nakirei
Sunagakure, Cvičiště za nemocnicí
Věděla, že je má hledat poblíž nemocnice, kde pomáhala Omega s ošetřováním raněných z toho útoku. Netušila ale, že je najde... takhle. Ritsu vyváděl, jako by dělal konkurz na opici do nějakého dobrodružného filmu na T, a ti dva se tvářili jako dva budhové, které ta opice rušila od meditace.
„Ehm, pardon že ruším vaše... blbnutí, Ritsu-san, ale něco jsem vám donesla,“ odkašlala si rusovláska a věnovala blonďákovi úsměv, kterým se sestřičky v blázinci usmívají na své svěřence, když je ukládají k odpolednímu odpočinku po terapii.
Chameleon, který jí seděl na rameni, svůj úžas nad chováním tohoto devadesátikilového chasníka nijak neskrýval, a z pigmentu na jeho boku se vytvořil nápis „ahou“ (=idiot).
„Prosím!“ posunula Shizu svůj úsměv i s jeho nádechem ještě o úroveň víš a natáhla k bloňdákovi ruku se svitkem.
Ai Hayo
team Delta
Ai běžela k místu, kde by měl být Ki. Cestou narazila na senseie, který se změnil v kouř. Zastavila se na chvíli a dívala se do dálky. 'Chápu klon. Takže běžel napřed. To by tam už měl být a Ki by měl být v bezpečí.' pomyslela si dívka. Načež se znova rozběhla směrem za Kim. Ai klon vyběhl z poza rohu, kde si všimla žoldáků.
,,Do prd****" prohlásila, když si jich všimla. Zastavila a podívala se na ně. zamračila se a trošku i naštvala.
,,Takže vy jste ho zajali jo? Raději ho koukejte vrátit. Jsme tu na výletě a musíme se vrátit do vesnice." trošku jim začne vyhrožovat. Ovšem na nic nečeká a začne skládat pečetě a pak se zhluboka nadechne.
,,Suiton: Mizuame Nabara" a z úst Ai vyletí lepkavá hmota s účelem chytit nepřítele a omezit je v pohybu. Následně raději vyvtoří další pečetě na Mizu Bunshin no Jutsu a vedle Ai se vytvoří jedna její kopie. 'Sakra kde jste sensei? Takhle mě za chvíli zruší a budou o nás vědět.' pomyslí si modrovláska. Když je vše hotovo, oba kloni se připraví na souboj.
Tsubaki Kokumotsu, tám Delta
Podruhé nestihla zakříčet na svého kamaráda, jelikož někdo jí popadl zezadu. Už měla připravený loket a že se bude bránit, k jejímu štěstí to byl jen sensei. Pomalu na něj kývla a šla za ním. Žoldáci. A museli mít Kiho! Zatnula pěst zlostí. Měla strašnou chuť vyběhnout na ty muže a ukázat jim, zač je toho loket. Ovládla svůj vztek, nerozvážná rozhodnutí by všechny mohla něco stát, i když sensei by si s nima asi poradil levou zadní.
Pohlédla na sensei a vyslechla si, co si pro ně přichystal. No, jejich plán skončil dřív, než vůbec začala, když se tam zjevil klon Ai. Na pečetě na jejích ramenou jen kývla. Tsu se senseiem mohli stáel využít moment překvapení, o nich žoldáci nevěděli.
"Mohla bych jednoho chytit pomocí písku, další zneškodnit vy." nadhodila svůj nápad pěkně šeptem.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Shi
Externí spolupracovník týmu Beta
Loď
Shi ze sebe vychrlil informace jak nejrychleji to šlo. Měl pocit, že každá ztracená vteřina je životně důležitá. A dost možná také byla.
"V klubu nás odchytila Kaori a zatáhla mě k Hizuki. Odešly na záchod a pak beze stopy zmizely. Dveřmi neodešli a nikdo tam za nimi nevešel. Byly pryč během chvíle, takže tam na ně musel někdo čekat," nadechl se až po posledním slově. Potil se, bylo mu mizerně a rozhodně nehodlal dalších deset minut čekat, až se ostatní rozhoupou k tomu něco dělat. Byl potřeba rychlý plán.
Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Loď
Shiho příchod ho překvapil, o to víc jeho hlášení. Byl na něj částečně naštvaný, an druhou stranu si uvědomoval, že to není jeho vina. V tomhle městě, kde jsou všichni bez viny a nikde nehrozí nebezpečí zkrátka není možné předpokládat, odkud přijde nebezpečí.
"Musíme okamžitě uvědomit hlídku," navrhl, aby své dvojče podpořil.
Tým Théta: Hrdina Keiko dělá přítrž otrokářům!
„Hm, jen jsi zopakoval, co jsem už řekl,“ založil si ruce na prsou. Chvilku se tvářil uraženě, ale pak se pobaveně ušklíbnul. „Jsem Hiroki, mimochodem,“ oznámil.
„Já jsem Tanuko,“ kývla dívka v přestrojení za chlapa. „Ale asi mi teď říkejte spíše Tanuki,“ dodala, načež se zarazila, pohlédla dolů a zrudla. „Vlastně Tanuki ne. Prostě Tanu,“ změnila názor na své nové jméno a zavrtěla hlavou.
„Ty zápasy začínají zhruba za dvě hodiny. To je dost času na sehnání lístků,“ ukázal před sebe. Za domy se tam tyčilo obrovské koloseum. „Vstupenky nejsou moc drahý. Koloseum vydělává hlavně zápisným a prodejem otroků. Což mi připomíná, fakt to henge zvládnete udržet?“
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
"Jo! Nemá žádné opilecké historky! Tamto byl jen to...příjemně strávený čas!" Začal Hiro trochu nesmyslně bránit Toshimi a pak sebe. Po druhém kalíšku měl přivřená víčka a trochu rozvázaný jazyk.
"Já ale opileckou příhodu mám a né ledajakou!
Tuhle jsem šel domů, bylo to k ránu, protože už svítalo. Už jsem byl skoro u naší branky, když v tom se mi zvedl žaludek. Odvrátil jsem hlavu, aby to nikdo neviděl a to zvíře tam prostě bylo, ok?! Poblil jsem sousedovic psa a to nebohé zvíře bere roha kdykoliv se objevím! Ale přísahám, že to bylo jen jednou!"
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď
Odpovědi na svůj dotaz se nedočkal, protože se na scéně objevil i Shi, který se oproti ostatním prakticky přiřítil jako velká voda. Slova, co vyslovil místo pozdravu, pak obdobně z Daisukeho smyla veškerý klid a vírů v klidný průběh mise, v které doufal.
„Kde je Hizuki, Shi?“ zeptal se černovláska. Třeba to byla jen zase nějaká komedie nebo scénka, jak pročísnout všednost. Vážně chtěl věřit, že tomu tak bylo. Sice by asi Shiho zaškrtil, kdyby to tak skutečně bylo, ale pořád by byl radši, než aby se cokoliv skutečně přihodilo!
Keiko
Tým Théta
Otrokářská vesnice
"Tak jo," odpověděl překvapeně, když se k němu připojili oba. Tanuka navíc použila henge, což Keika překvapilo ješté víc. Když bylo jasné, že ovládat chakru umí, vybavil si, jak ho při pádu z mostu ochránila nějakou bariérovou bublinou. Nakonec, proč by vlastně nemohla ovládat chakru, když ji ovládal on sám.
"Obhlídnem situaci, kontaktujem Yumeku-sensei a pak vymyslíme co dál," zopakoval plán, aby bylo všechno jasné a nemuseli se znovu hádat a s přihlouplým úsměvem kráčel k městu. Trochu ho sice trápilo, že by mohlo dojít k mnoha úmrtím, ale protože k těm by docházelo i bez jejich přičinění, musel to udělat. Umřít v otroctví, nebo možná umřít v boji za svobodu. Keikovi se to "možná" zdálo jako lepší volba.
Hizuki Shima
Tým Beta
Cizí loď kdovíkde
Nerozuměla, jak dokáže být Kaori tak utěšující. Vždyť byla ve stejné situaci. Rozhodla se však alespoň tvářit, že na její radu dává a s hlubokým nádechem donutila své tělo se přestat třást. Byly na lodi, ale kde? Stále v přístavu, nebo někde na širém moři? Pokusila se zaposlouchat, jestli přes hádání se mužů náhodou nezaslechne další zvuky.
Moc dlouho na to však neměla. Před těmi kroky chtěla slepě začít couvat, ale zarazila se. Bude silná. Nebo si na silnou alespoň bude hrát.
Když se v přítmí rozkoukala, nevěděla, co si s informací, že ví, jak vypadají počít. Ani jeden jí nepřipadal povědomý. Nechtěla nechat Kaori došourat se před ní, ale byla tak zmatená, že s tím nestihla nic udělat. Neměla tušení, na co žena naráží. Jediné její informace ohledně tohoto byly od Chiky a ta tehdy byla ještě mladší. Mnohem mladší. Přesto nesouhlasně zavrtěla hlavou.
"Ne, nechte Kaori-san být." Její odpor byl slabý a k ničemu. Stisk její ruky nebylo těžké překonat a nemotorné výkopy snad ani neměly šanci zasáhnout cíl. Který ostatně ani neměla, prostě se naslepo pokusila zasáhnout někoho z nich, kdo se přiblížil dost blízko, aby druhou ženu vzal.
Poraženě zabořila pohled do podlahy kajuty a stáhla se do sebe. Nedokázala nic. A to prošla základním výcvikem, aby byla schopná ochránit lidi, na kterých jí záleželo. Byla opravdu slabá.
Při oslovení ´zlatíčko´ se nechtěně otřásla. Z jejích úst to oslovení znělo prostě špatně.
Slzy, které se jí hnaly do očí, když byla přinucena se na ženu podívat, zahnala jen silou vůle. Ne. Kaori-san říkala být silnou. Něco vymyslí. A z hádky těch dvou vyrozuměla, že si nebyli jistí, jestli kunoichi opravdu je. Měla dvě možnosti. Mlčet, nebo se tvářit jako že je tu skutečně jen na dovolené a došlo k nějakému omylu. A mlčet může ve chvíli, kdy všechny ostatní nápady selžou. Trhaně se nadechla, ten strach nemusela vůbec předstírat. Když ze sebe konečně něco dostala, bylo to roztřeseným hlasem.
"Proč by Suna hlídala zásilky v Království korálů? A i kdyby... kde bych přišla k těmto informacím? Proč si myslíte, že jsem ninjou?"
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
„Hizuki-chan,“ šeptla Kaori a stiskla jí ruku, „hlavně se tomu nepoddávej. Něco vymyslíme. Musíš být silná. Podle toho houpání jsme na lodi.“
Hádání dvou mužů najednou ztichlo a obě mohly zaslechnout dvojí plesknutí. Dveře do kajuty se otevřely a podle zvuku kroků vešli tři lidé. Jeden z nich se k oběma nahnul a zbavil je pásek přes oči. Před nimi stáli dva muži držící se za tvář a jedna růžovlasá žena.
Kaori se okamžitě došourala před Hizuki a na trojici se zamračila. „Můžete si vzít mě. Hizuki je ještě dítě. Když ji teď odvedete, ztratí svou cenu,“ oznámila a zamračeným pohledem sledovala ty dva muže.
Žena se zachichotala. „Nejsem amatér, abych si tohle neuvědomovala. Tady s malou ninjou mám momentálně jiný úmysly, i když si umím představit i jiný věci, co bychom spolu mohly dělat. Kobe, Tatsuo, odveďte tady slečnu ochranářku pryč, chci si s malou kunoichi promluvit o samotě.“
Obou mužům zajiskřilo v očích. Sebrali ze země Kaori a opravdu s ní, za doprovodu jejích nadávek různého druhu, místnost opustili.
„Takže Hizuki-chan. Roztomilé jméno. Stejně jako ty, zlatíčko.“ Růžovláska si přidřepla k Hizuki a uchopila ji za bradu, aby ji donutila podívat se jí do očí. „Jsem Arise, kapitánka týhle lodě. Z tvýho výrazu soudím, že víš přesně, v jaký jsi situaci,“ usmála se. Nebyl to ale veselý a milý úsměv. „Proto mi určitě ráda odpovíš na pár otázek, že? Začněme třeba s něčím lehkým. Koho poslala Suna, aby hlídala zásilky v Království korálů?“
***
„Očividně,“ souhlasil Eichiro. To už se k nim ale připojil i Shi. „Co jste podělal, mladý pane?“ nechápal muž.
Chika se také zamračila. „Hizuki-chan zůstala s Kaori?“ zajímala se. Bylo jí divné, že ji tam Shi jen tak nechal. Na druhou stranu, jestli byla s její přítelkyní…
Tým Théta na cestě za minulostí
Mladík si vjel rukama do vlasů a konsternovaně si je rozcuchal za doprovodu zoufalého vzkřeku. „Protože nechci, abyste dopadli stejně!“ vykřikl.
Chvilku sledoval klukova záda, zatímco Tanuko stála mezi nimi a zmateně přeskakovala pohledem z jednoho na druhého.
„Fajn!“ vykřikl najednou mladík a rozrázoval se za Keikem. „Ale nejdřív zachráníme tu vaší sensei, co ty na to? S ní nás bude víc a vymyslíme nějakej způsob, jak z tohohle otrokářskýho města udělat minulost, dobře?“
Tanuko odmítavě zavrtěla hlavou. „Na to zapomeň, jdu s vámi!“ složila pečetě a přeměnila se na dalšího muže.
Společně se trojice rozešla k městu. „Za pár hodin začne ten turnaj, kde si ověříme, že Yumeka-san je. Můžeme za ni pak zkusit nabídnout nějakou sumu a říct, že si ji chceme prohlídnout. Tak se s ní můžeme setkat a něco vymyslet.“
Misaki Kokumotsu
Pouštní průvodce
Sunagakure, nemocnice
Misaki málem vyprskla vodu, kterou si před chvilkou nalila, a překvapeně se zahleděla na mladíka. Úplně ji předběhl! Nakonec se ale ukázalo, že chce desinfekci. Žena si povzdychla a mírně se usmála.
„Alkohol není úplně dobrý nápad. Takovej koncetrát tu Kuro nemá a taky to není zrovna dvakrát šetrný,“ poučila ho. „Až dojíme, doliju ti desinfekci, v jednom svitku toho mám dost,“ dodala.
Před oběma přistála miska plná rýže a brambor a navrchu bylo naskládané kozí maso. K tomu dostali do mističky sladkokyselou omáčku z nějakého ovoce. „Itadakimasu!“ vyhrkla žena a pustila se do jídla.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Onsen
„Ja vím,“ zafrfňala. „Tohle je přeci sake,“ oznámila a nechala si nalít. „Mojí mamce je to celkem fuk, nehodlá řešit moje záležitosti za mě,“ pokračovala trochu upřímněji, než původně zamýšlela. Ale byla to pravda. Misaki na Hira nebyla naštvaná a rozhodně by se na něj nezlobila, kdyby dívce pomohl dostat se domů. Navíc… Nebylo potřeba pomáhat, ona přeci nebyla opilá!
„Kanpái!“ zazubila se a kopla do sebe další kalíšek, což s ní zacvičilo podobně jako před tím. Přidáno ale už naštěstí nedostala, takže trochu nafoukla tváře a kalíšek odložila. „Já pijácký příhody nemám. A navíc nejsem opilá, jen přiopilá,“ uvedla věci na pravou míru a škytla. „Cítím se dost unavená,“ odpověděla pak popravdě. „Ale dneska se musím ještě učit. Na zítra musím odevzdat úkol z genetiky,“ pokývala hlavou, ačkoliv si neuměla představit, jak to v tomhle stavu dokáže.
Raizo
Sunagakure, lázně
„Možná bysme to nemuseli zase tak uspěchávat...“ namítl Raizo mírně rozpačitě, když si od Hirotada vzal lahvičku se saké, aby nalil on jemu. Ve společnosti by si člověk neměl nalévat sám.
Toshimi se totiž už po prvním nálevu tvářila, jako po pátém, a to nevěstilo nic dobrého.
„Když jsem říkal, že si připijeme, nečekal jsem úplně, že si začneme vyprávět pijácké příhody. A už vůbec ne, že mi je budete vyprávět zrovna vy dva,“ povzdechl si, načež paradoxně pozvedl na přípitek druhý kalíšek a znovu ho do sebe kopl.
„Jak se vůbec cítíte? Dneska se vám bude spát jako v bavlnce, co?“ optal se jich poté pobaveně, narážeje na dnešní trénink, zatímco dával lahvičku se saké mimo dosah Toshimi. Jemu se bude tedy rozhodně usínat samo, to věděl jistě.
Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Loď
Se zamyšleným výrazem poslouchal Eichirův úhel pohledu. Na jednu stranu ho chápal. Oživit někoho blízkého ve stavu, jaký nabízela tahle technika, nemělo žádný význam. Na stranu druhou, právě proto potřeboval Tekuro zajít ještě dál. Posunout to na vyšší úroveň a zjistit, jak se dá zařídit absolutní reinkarnace. Zbavit je všech známek smrti a přivést je zpátky do života, který nemohli naplno prožít. Co na tom, že se narodili ve špatné době? Kdyby je přivedl do téhle, nestala by se taková tragédie. Nemělo cenu to někomu vysvětlovat. Nerozuměli by tomu.
"Chápu vás..." řekl, když v tom si všiml přicházejících členů týmu. Což bylo poměrně příjemné. Příjemnější, než když se vedle něj objevil Shi...
Shi
Externí spolupracovník týmu Beta
Bar/Loď
Blonďákova slova vnímal jen tlumeně. Tak jako všechno. Tepání krve ve spáncích přehlušilo veškeré okolní zvuky. Bez dalších řečí se prodral mezi hloučky lidí a vyběhl ven. Tři dlouhé kroky do tmy, skok. Celé okolí prolétl téměř bez dechu a snažil se najít cokoliv. Stopy, stín, krev...
O pár chvil později přistál na palubě lodi, kam právě přicházel zbytek skupiny. Jeho dvojník se na něj jen nechápavě podíval.
"Podělal jsem to!" řekl stroze, zatímo jeho pohled směřoval k zemi.
Kira Nobunaga
Tým Théta
"To zní... Obyčejně, ale budu ti věřit Misaki-San. Trénink je za námi, takže teď je čas na jídlo." Pronesl a při slově jídlo se pokusil zatlačit obrazy krve do pozadí jeho mysli. Jeho oči se mu zaleskli a on se lehce pousmál.
Následoval Misaki a ačkoliv se snažil být ostražitý v místě, které neznal, stále se mu jeho myšlenky stáčeli k léčení zraněných.
Dle pokynu si sedl vedle ní a rozhlédl se po podniku.
"Útulné místečko." Poznamenal a rukou si lehce poklepal na vak s vybavením, aby se ujistil, že je všechno tam kde má, kdyby se náhodou něco stalo.
Vyslechl si vágní vysvětlení od Misaki a přikývl. Poslouchal rozhovor, který vedla a mlčel.
"Já bych poprosil trochu toho nejsilnějšího alkoholu co tu je."
Vytáhl prázdnou lahvičku, ve které původně měl alkohol na čištění ran. Bohužel nyní byla lahvička úplně prázdná. Ze zkušenosti věděl, že hospod a jim podobné podniky měli občas pod pultem alkohol tak silný, že by sedřel omítku ze zdi. Navíc si nebyl jistý zda by na tomto místě sehnal silnější, či čistčí alkohol.
Mentálně si udělal poznámku, že musí doplnit lékařské zásoby. Všechny použil, když pomáhal zraněným v oáze a když to tak zvažoval, možná bude muset zvážit rozšíření svých zásob, kdyby se podobná situace opakovala.
Masao Nibori
Tým Delta
Ki?!
Masaův mozek mu při běhu pracoval na plné obrátky. Sem tam přeskákal pár skal, aby si ukrátil cestu.
Když se pod ním začaly skály zvyšovat, začal se i zhoršovat signál. Sluchátko bylo k ničemu. Poslední, co slyšel bylo hlášení Ai a pak sluchátko raději vypl a odložil do batohu.
Rozhodl se také vytvořit jeden klon, když v tom se k němu snesl Chiko. Vyrozuměl to, že údajně mají společnost. Klon čekal až dorazí Ai a pravý Masao pokračoval dál.
Tsu stihla na Kiho zakřičet jen jednou. Když se o to pokusila podruhé, někdo ji zezadu popadl a rukou jí přikryl ústa. Byl to sensei. Pomalu se dotkl jedním prstem svých rtů a povolil sevření. „Máme společnost.“ Řekl jen a pobídl Tsubaki, aby ho následovala. Netrvalo dlouho a uviděli malý tábor, kde seděli dva lidé. Byli ověšení zbraněmi a už od pohledu vypadali na žoldáky. Tiše se ještě kousek přiblížili a poslouchali, dokud nedorazí Ai.
„Ten skrček měl pěknou smůlu. Takhle narazit na naši skrýš uprostřed ničeho.“ Jeden z mužů ve fialové vestě si pobaveně odfrkl a cosi lesklého hodil svému společníkovi, který seděl naproti němu. „Ale musím uznat, že nože měl fakt pěkný.“ Ohodnotil kus ostré oceli.
„Ty by mu už ale stejně k ničemu nebyly. Šéf ho nejspíš vezme zpátky do ohnivé, kde ho za pár šupů prodá na černým trhu.“ Dodal ten druhý analyticky, jako by to byla jasná věc. Jeho výraz zatrpklého samotáře s jizvou na bradě mluvil za vše. Nehodlal se příliš vybavovat.
„Ještě že už máme tu havěť všechnu pochytanou. Je to tu už pěkná otrava. Furt samý vedro a sucho.“ Cípem vesty si otřel pot z plešky a uvolněně si říhnul. „Kdy už konečně vyrazíme?“
Muž naproti němu nevypadal, že by se chystal odpovědět a jen tiše zkoumal svůj nový ostrý majetek.
Masao se otočil na Tsu a tiše jí začal šeptat. „Musíme na to jít pomalu. Ten důl, o kterém jsem mluvil je hned kousek odsud. Máme moment překvapení. Jen počkáme na Ai a…“ Zarazil se. V tu chvíli totiž někde našel senseiův klon Ai a rozplynul se, aby mohl varovat svůj originál. Už ale bylo pozdě.
„Zatraceně!“ Odsekl, když klon Ai vyběhl zpoza rohu přímo do výhledu žoldákům, kteří nevěřili svým očím.
„Tohle je tentokrát pro tvoje dobro.“ Dodal, když v rychlosti aplikoval dvě své pečetě na Tsu. Jednu na každé rameno. „Ai už by měla být na cestě.“
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hiro do sebe kopl obsah svého kalíšku a dostal tik do pravého oka. Soustředil se na horko rozlévající se mu po těle, které ještě bylo vystupňováno teplotou okolní vody.
Na okamžik zavřel oči a spokojeně si povzdechl. Po zbytek dne už nehodlal nic dělat. Ostatně jako vždy.
Zamyslel se nad tím, co jim Raizo před chvílí řekl. Blonďák nebyl zrovna mistr slov nebo celkově charismatický člověk, ale to co teď řekl dávalo smysl. Navíc to znělo povzbudivě, což vždycky zahřálo u srdce.
"Žijte své životy tak, abyste ničeho nemuseli litovat..."
Byla vážně škoda, že pro něj už je pozdě. Kvůli rodičům cítil lítost celé roky. Navíc to nebylo nic, co by mohl jen tak vytěsnit z hlavy.
Bolest z minulost by ale nemusela být tak silná, pokud půjde do budoucna se vztyčenou hlavou...
Otevřel oči, když si Toshimi řekla o další rundu. Vůbec ho to nepřekvapilo, protože už tehdy běhal s drinky sem a tam.
"Dobrá, dobrá! Pamatuj ale, že tohle je mnohem silnější než ty drinky předtím, ok?" Varoval Hiro dívku přátelsky.
"Musel bych tě pak odvést domů a už takhle tam nejsem vítaný." Dodal a o vteřinu později se proklel za svoji blbost. Alespoň to znělo humorně, když už nic jiného.
Vzal lahvičku a trojici kalíšků zase doplnil. Toshimi tentokrát nalil stejně jako sobě nebo Raizovi.
Keiko
Tým Théta
Před otrokářskou vesnicí
"Když je to všechno tak, jak říkáš tak jaký má tedy smysl nám vůbec pomáhat?" optal se ho s kamenným výrazem a zahleděl se mu zpříma do očí. Kamenná maska byla nekvalitní a sužovaná potlačovanou zuřivostí.
"Jaký má smysl chtít zachránit jednu kunoichi, když tam ostatní necháš dál trpět? Možná máš pravdu, když říkáš, že to většina nezvládne, že budou umírat, ale neumírají náhodou právě teď? Nezaslouží si každý jeden z nás šanci, i kdyby byla mizivá? Proč ti tak vadí, když se o to chci pokusit? Jsem jenom další z mnoha tam dole. Živej a přesto mrtvej. Stejně tak moje sensei a Tanuko," netušil, kde se v něm ta slova berou, ale najednoi tu byla a Keiko věděl, že jsou správná.
"Já tam půjdu a pravděpodobně selžu, když na to budu sám. Taková je realita. Nevadí mi to. Nemám nic co bych mohl ztratit. Pokud mi opravdu chceš pomoct, zařiď, aby se moje sestra k městu ani nepřiblížila. Aby alespoň ona měla budoucnost."
Řekl nakonec a tvrdým pohledem se zahleděl i na Tanuko. Byla to jeho sestra, ale nebyla to jeho rodina. Neznal ji a ani ona nehnala jeho. Chtěl s ní strávit více času, aby se z nich rodina stala, ale osud to chtěl jinak.
"Omlouvám se, že se musíme rozloučit tak brzo, ale nechci, aby se stalo ostatním to, co naší rodině," dokončil svou myšlenku, otočil se a vyrazil ke městu. Po pár krocích se jeho postava proměnila na zaprášeného cestujícího středního věku.
Tým Théta na cestě za minulostí
„Ha?“ naklonil mladík hlavu na stranu s nechápavým výrazem. „Tys mě koukam fakt ani trochu nepobral, co? Jasně, ty lidi tam trpěj, ale to, že po nich hodíme klíče od klece nic nevyřeší. To, co máš na čele, je vážně ninjovskej chránič?“ rozhodil rukama. „I kdyby se z tohohle města dostala většina živá, nic nemají. Vůbec nic. A v týhle oblasti jim ani nikdo nic nedá. Je tak mizivá šance, že by došli do jiný země, a i tam budou hlavně přítěží. Dřív je ale zase chytne nějaká drancparta a budou zas tam, kde byli, možná ještě hůř. Sleť už z toho tvýho pohádkovýho mráčku na zem, mladej. Tohle je realita. Krutá zasr*ná realita. Lidi jsou bestie. S tím se sakra smiř. Takže si vyber. Buď si poradíš beze mě, někdo tě tam sebere a skončíš jako všichni ti v tom městě zavřený v kleci a to ti garantuju, že z tvojí sestry,“ ukázal na Tanuko, „si udělaj trochu jinýho otroka než z tebe, anebo to dáme dohromady a tvoji sensei odtud vytáhneme.“
Misaki Kokumotsu
Pouštní průvodce
Sunagakure, nemocnice
„Tohle budeš muset překonat, mladej,“ zazubila se na něj. „Občas ti jako medikovi nezbejvá nic jinýho, než rychle slupnout sušenku mezi dvěma pacienty s rozpáranýma břichala a to si určitě umíš představit, jak to smrdí. Zkušenosti jsou zkušenosti. Ale Yumečin tým je bez medika, tak je snad nějak nabereš.“
Když začal s novou vervou Misaki kývla. „Tak se mi líbíš. Existujou tři základní pilíře, který z tebe udělaj skvělýho ninju,“ oznámila a začala počítat na prstech: „trénink, jídlo a spánek.“
Dorazili před malý hostinec a žena odhrnula plachtu, aby mohli vejít dovnitř. Hostinec byl podlouhlý a dlouhý bar stál bokem ke vchodu. U baru byly židličky, kde sedělo pár místních. Misaki usedla na jednu volnou a poklepala na sedák vedle sebe. „To je pro každýho strašně individuální. Záleží na zásobě chakry a taky na tom, jak ji umíš ovládat,“ vysvětlila a mávla na barmana.
„Trocha saké, Misaki-chan?“ optal se jí.
„Blázníš, Kuro?“ zazubila se. „Jsem ve službě,“ zabodla si palec do chrániče na čele. „Až večer,“ oznámila a poťouchle se usmála. Možná tady mladýho naučí víc věcí.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Přístav v Korálovém království
„Hai,“ přikývl Daisuke, který se konečně mohl uvolnit, když se ho Chika pustila, a v duchu si povzdechl.
Moc času na popadnutí dechu ale nedostal, protože ho zelenovláska okamžitě popadla za ruku a vyrazila s ním zpět na loď.
„H-Hai!“ vykoktal, klopýtaje za ní. Její optimismus byl skoro nakažlivý a Daisuke si nemohl pomoci a musel se usmát. Třeba je tu přeci jen nic špatného nečeká.
„Konbanwa,“ pozdravil Eichira s Tekurem mávnutím dlaně o pár minut později Daisuke, když se s Chikou vrátili.
„Hizuki-chan s Shim jsou ještě pryč?“ optal se, když došli ke dvojici.
Ai Hayo
Ai hledala onoho broučka, když v tom dostala hlášení od senseie. Přitiskla si ruku ke sluchátku, aby lépe slyšela a vyslechla si zprávu.
,,Rozumím sensei. Dva moji kloni už tam běží a měly by tam skoro být. Jestli bude zraněn, poskytnou mu první pomoc. V nejhorším případě budou bojovat." ohlásila Ai a rozeběhla se za svýma klonama. Nevěděla jak daleko se dostali, ale utíkala co to dalo. Po nějaké době byla v oblasti, kde by měl Ki být, ale neviděla ho.
,,KI! Ozvi se!" křičela dívenka pořád dokola, aby ji Ki slyšel. Jeden z jejich klonů ji slyšel taky a tak vylezl na nejvyšší místo a zamával na ni. Teď sice měla rozhled, kde hledat a kde ne. Sice neměla spojení se svým klonem a křičet na něj nechtěla, ale i on poznal, co po něm Ai chce. Zůstal na místě a rozhlížel se kolem, aby mohl dávat info, kdyby zahlédl Kiho. Druhý klon běhal kolem a hledal ztraceného Kiho a skutečná Ai hledala taky.
Kira Nobunaga
Seděl u vodní nádrže a ačkoliv jeho pohled spočíval na vodní hladině, v jeho mysli se honily jiné obrazy. Obrazy krve a otevřených ran. Neměl tu čest aby pracoval v nemocnici, takže neměl příliš zkušeností v ošetřování kolik by si přál. V podstatě jediné co měl, byla teorie a zkušenost s obvazováním odřených kolen.
Když uslyšel chválu od Misaki, jeho kamenný výraz se proměnil v úsměv.
"Rád jsem pomohl Misaki-san. Budu jen rád, když mě něco naučíš. Musím přiznat, že jsem nečekal, že bude takový rozdíl v léčení rozdílných ran." Podíval se na své ruce, které se mu nepatrně chvěli. Jestli rozrušením, stresem, nebo nadšením, o tom se dalo pouze polemizovat.
Když však navrhla jít se najíst, překvapeně se na ni podíval. "Misaki-san, nejsem si jist, zda mám k jídlu chuť." Pronesl upřímně, jak ji sledoval. "Hádám, že si chuť po takové práci jeden vybuduje až se zkušenostmi, že Misaki-san?" Jeho pohled opustil Misaki a sklouzl k jeho rukám. Sevřel své puberťácké hnáty v pěst a zhluboka se nadechl a přijmul její ruku, načež se vyhoupl na nohy.
"Zas na druhou stranu, jeden musí řádně jíst, aby mohl poskytnout co nejlepší péči zraněným. Pojďme dušené kozy nás tedy čekají!" Pronesl a ačkoliv byl jeho hlas odhodlaný, ve svých nohách stále cítil slabost. Nebyl si jist čím to bylo, jestli si jeho tělo vybíralo daň za používání jeho lékařských schopností, nebo zda adrenalin, který opouštěl jeho tělo, uvolňoval místo únavě, či snad dočasné slabosti.
Jak šli do města, jeho myslí se honila spousta myšlenek.
"Misaki-san," oslovil ji, zasněným hlasem. "Jak dlouho trvá dostat se na Mistrovskou úroveň Shousenu?" vyslovil otázku, která mu už nějakou dobu vysela na srdci.
Hizuki Shima
Tým Beta
Místo, jehož poloha je minimálně prozatím neznámá
Tma, bolest hlavy a neznámý hlas. Tohle rozhodně patřilo mezi ty nejhorší věci, za kterých se mohl člověk probudit. Zvláště když byl ten hlas hrubý a křičel. V tu chvíli dezorientace bylo opravdu jedno, že se zdálo, že nepřicházel ze stejné místnosti.
Další rána přišla s uvědoměním, že se nemůže hýbat. Nebo teoreticky může, ale velmi omezeně a to stačilo, aby začala panikařit. Celé tělo se jí roztřáslo a mezi krátkými nádechy nechtěně potichu zakňučela.
Vzpomínky, jak k tomu došlo se jí vrátili s drknutím do ramene. Přinutila se uklidnit alespoň tak, aby mohla uvažovat.
"K-Kaori-san?" Natočila hlavu směrem za známým hlasem. "Myslím, že ano, a vy?" Optala se potichoučku šeptem. Instinkty jí říkaly, že na sebe nechce přitahovat pozornost. Třeba se zjistí, že je vše jen omyl. Nějaký velice špatný vtípek. Snaha zjistit, jak je přístav na případné zločince připraven a pak se nicnevědoucím turistům omluvit. S hrůzou naslouchala těm dvěma hlasům.
"Trh? Zaplatěj? Za nás?" její obličej nabral smrtelně bledý odstín a zatočila se jí hlava. Ze zelenovlásčiného vyprávění věděla, co je čeká a nedokázala si představit, že by ty hrůzy mohla přežít. Nebyla tak silná, jako jejich sensei. Šátráním vedle sebe našla dlaň druhé ženy a stiskla několik jejích prstů ve svých. Nesmí se tomu poddat. Ještě může být cesty ven a lepší ona, než kdyby takhle vzali Chiku.
Tsubaki Kokumotsu
Ai se ozvala hned po Tsu a po dívkách bylo jen ticho. Tsu napadlo , že je Ki chtěl jen napnout a každou chvíli se ozve, a tak hledala dál. Avšak hledání nemělo dlouhý spád. Sesnei se ozval, ať jdou hledat Kiho. Dívka něco zaklela a okamžitě se rozeběhla ke skalám, kde by měl být Ki. Za tohle ho plánovala praštit, možná dvakrát. Doufala, že je jen mimo signál, přeci Kimu by se nic vážného stát nemohlo, maximálně ztratit kalhoty.
"KI!" zařvala na něj, když se začínala blížit ke skalám. Jestli byl třeba ušknutý, mohl jí aspoň nějak nasměrovat k němu. Sice by mu moc nepomohla, ale hlas měla celkem slušný na zavolání pomoci.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3