DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Zasmál se nad Toshiminým šklebem.
"Samozřejmě, že je! To je na té historce to nejlepší!"
Raizo potom stočil rozhovor raději k nudnému učení a následnému odchodu domů, než aby čelil dalším informacím o nemorálních kvalitách svých žáků.
Hirovi se z vody moc nechtělo. Cítil se dobře tam, kdy byl. Věděl, že jak se začne pohybovat, veškeré bolavé svalstvo o sobě dá ihned vědět.
Nakonec ale rezignoval, pokrčil rameny a též se vydal z vody.
Samozřejmě si nezapomněl ručník.
U recepce se už oblečený a pečlivě učesaný opřel o jednu ze stěn.
"Snad ti neupadlo tělo?" Zeptal se Toshimi pobaveně.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď
Eichiro jim přiblížil Kaořinu minulost, ke které se Tekuro trefně vyjádřil.
„Když se vydáš na cestu pomsty, musíš vykopat dva hroby,“ dodal a hořce se zamračil.
Možná ale bylo ještě brzo se upínat na možnost, že to měl na svědomí nějaký nepřítel Kaori nebo Eichira.
Že by byly ty dvě ve špatný čas na špatném místě ale v úvahu jednoduše nepřipadalo. Vždyť je unesli z toalet kasína! Někdo to musel plánovat.
Tekuro poté vytáhl svitek a dal se do psaní zprávy Hizuki. Daisuke na okamžik pookřal. Úplně zapomněl, že ho vlastně mají. Musel se Tekurovi později omluvit.
„Nemůžeš podle toho svitku zjistit, kde se svitek Hizuki-chan nachází?“ pohlédl na svého kamaráda.
Nejraději by zmizel stejně rychle, jako Shi, a dal se do prohledávání okolí z ptačí perspektivy.
Shizu Nakirei
Tým Omega
Sunagakure, Asayake
„Ó~!“ nechala se Shizu zaujatě slyšet během naslouchání Chairovu vyprávění. Obsluha jim mezitím přinesla jejích pití a tak se rusovláska jen automaticky přisála k brčko matchového milkshaku a dál trojici před sebou naslouchala.
„‚Risa je Risa‘? To je roztomilý~“ zazubila se s brčkem mezi zuby Shizu, když se blondýnka tak svérázně představila.
„Nemá s tím Risa problém na misích, že o sobě mluví ve třetí osobě?“ napodobila ji spontánně, bez jakéhokoliv nádechu sarkazmu nebo posměchu.
Taji poté přispěl i svou troškou do mlýna, a že se „rozmluvil“.
„Tacchan by také rovnou mohl být Mokushi, kolik toho na sebe poví...“ rýpla si do něho napůl zklamaně a napůl otráveně Shizu. Doufala, že jí toho o sobě řeknou víc.
To Mukonův výraz se za celou vůbec nezměnil. Chameleon doslova spíše koukal, kde co létá, než že by se tvářil, že trojici vnímá.
„Páni, vážně vám ale závidím,“ přiznala Shizu a s pohledem upřeným na Tajiho sušenky se krátce odmlčela, dokud ho k mladíkovi prosebně nezvedla a pomocí dobře mířených nonverbálních signálů mu jednu s jeho dovolením ukradla.
„Když jsem měla jít na chuuninské zkoušky já, jediné, na co jsem myslela, byl strach,“ zvážněla žena s pohledem upřeným do stolu, jako by hleděla do studánky minulosti, vytvořené z krve.
„Jsem medik, víte? Mým úkolem bylo udržet mé kamarády naživu a neplést se jim při tom pod nohy. Pokaždé během zkoušek někdo zemře. A já se bála, že nebudu dost dobrá. Že mi někdo z nich vykrvácí pod rukama, zmizí před očima v tekutém písku, nebo bude roztrhaný na kusy obřím pouštním škorpionem a já tomu budu jen bezmocně přihlížet. Stačilo jedno zaváhání, jedna špatná volba nebo špatně vložená důvěra. Nikdy jsem se tolik nechtěla vrátit na akademii, jako tehdy...“ domluvila a odmlčela se.
„... Ale naštěstí mám svého oojiho, který mě bránil, a já se tak mohla o své kamarády dobře postarat~!“ změnila však vzápětí Shizu tón i výraz o 180 stupňů a s úsměvem od ucha k uchu se energicky narovnala, během čehož ukradla Tajimu další sušenku a podala ji Mukonovi.
„Stačí ‚Mukon‘,“ odvětil chameleon velkoryse a sušenku slupl.
„Máte nějaké kamarády, kteří tam budou také?“ zajímala se rusovláska poté.
Shi
Externí spolupracovník týmu Beta
Loď
Všechno v něm vřelo. Tím spíš, že on byl tím, kdo za to může. Až ty bastardy potká, osobně jim narve pod jazyk jehlu. Jednomu po druhém.
*Kdyby něco, dej mi vědět!* poklepal na svitek a zmizel. Řítil se z jedné paluby na druhou v naději, že někde zachytí chakru jedné z dívek. Překvapené pohledy přihlížejících zcela ignoroval. Teď už nebyl čas na opatrnost.
Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Loď
Jen kývl směrem ke svému dvojčeti. Eichirovo chování se mu nelíbilo, protože ke všem těm věcem, které tu neseděly, byla tohle ta poslední kapka.
"Takže po ní mohli jít nějcí spolupracovníci? Nepřežil náhodou někdo?" v polovině otázky ho napadla myšlenka. Shi ho na ní přivedl.
Vytáhl z kapsy svůj dopisovací svitek, který rozdal každému ze svého týmu.
"Zkusím jí poslat zprávu. Možná byli natolik hloupí, že jí nezabavili všechno vybavení," vysvětlil spíše sám pro sebe.
Zpráva byla stručná a poněkud kostrbatá: "Kde jsi? Jsi v pořádku?"
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Hizuki Shima
Tým Beta
pirátská loď
Když byla její brada propuštěna, pokusila se od Arise odtáhnout pokud možno co nejdále. Nedivila by se, kdyby ten ocelový stisk zanechal modřinu. Nedůvěřivě na ženu pohlédla. "Vydusit? Jak vydusit?" Když místnost ovšem opustila, schoulila se Hizuki co nejvíce do sebe. Pomáhalo jí to přemýšlet.
Ve chvíli, kdy přivedli zpátky Kaori, si trošku oddechla. Vůbec nevěděla, jestli jí ještě někdy uvidí. Jestli vůbec někoho známého ještě někdy uvidí. Při jejích starostech zavrtěla hlavou. "Neudělala, jsem naprosto v pořádku, ale nechápu proč... Nic jsem jí neřekla..." Byla z toho poměrně zmatená. Nicméně si vybavovala jak druhou ženu předtím odváděli. Teď měla starost spíše o ní. "A vy jste v pořádku? Ti chlapi vypadali surově..."
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Onsen
Dívka se obrátila na mladíka v očekávání opilecké příhody, jenže jak pokračoval, dívka se stále víc a víc šklebila. „To je fakt nechutný, víš to? Chudák pes. Nedivím se, že bere roha,“ oznámila s trochu těžkým jazykem. Raizo pak začal s učením, aby odvedl řeč jinam a Toshimi se zahoupala. „Ale né, kvůli mně se neomezujte! Já se uším docela ráda!“ zazubila se, ale nakonec si chytila ručník a také se zvedla. Okolí se ale zahoupalo a ona se lehce zakymácela. „Jehejda,“ oznámila. Její rychlý metabolismus sice začal zabírat, ale pořád byla teprve ve stavu, kdy si uvědomovala, že je opilá, ale stále na ni alkohol účinkoval. „Uvidíme se venku!“ zamávala a pomalu se vyšourala z lázně, aby ji opustila v rámci možností důstojně.
Zanedlouho dívka seděla u recepce nahrbená, opřená lokty o kolena a držela se za čelo, kde se jí rýsovala pořádná boule.
Taji Sakyu
Tým (O)Mega
čajovna Asayake
"Hmm to už je doba,co jsem tu byl naposled tsss."Pomyslel si Taji pohodlně se rozvalující na stoličce a rozhlížející se po čajovně.Už měli objednáno a čekání proto vyplnili povídáním,které odstartoval ten postarší nováček Chairo.Podle všeho pocházel ze Země ohně,o které věděl Taji maximálně to,že je tam někde Skrytá listová, a pak ještě dodal, že umí zacházet s mečem."Loutkářka,já se zaměřením na chladné zbraně a teď šermíř.No přinejmenším je to zajímavá kombinace pche."
O chvíli později už Taji usrkával svůj ledový čaj,chroupal sušenky a poslouchal Risu,která se ujala slova.Chuť listového těsta a čokolády mu nějak zkysla v ústech a na tváři se mu objevil výraz,jako kdyby mu někdo vrazil násadu jeho zbraně do zadnice,když ho Risa nazvala opět tím příšerným jménem,ale nic neřekl.Akorá když blondýnka utrousila něco ve smyslu,že "Risa je Risa",a že je loutkářka,zahuhlal tlumeně:"Neříkej..."Pak přišla evidetně řada na něj,podle výrazů ostatních,takže k jeho bezbřehé lítosti odložil načnutou sušenku a spustil."Já se jmenuji Taji Sakyu..."Načež si podezřívavě změřil ještěrku,jestli k tomu bude mít zase nějaký komentář."...A má specializace jsou zbraně,zvláště dřevcové zbraně.No a upřímně o těch zkouškách vím stejně jako Risa velký kulový."S posledním slovem se opět stáhl do svého rohu boxu s výrazem,že už svůj díl konverzace má za sebou,ale ještě předtím se jeho tmavé oči zaměřili na Chaira."Můžu se podívat na ty tvoje meče?"Zbraně bylo jedno z mála témat,které ho zajímalo a k tomu všemu měl tu šanci se podívat na čepele,které klidně mohly pocházet z úplně jiné země.
Sumi Ketsueki
Tým Delta
Kancelář Kazekageho > Jižní brána > Okolí vesnice
Dívka se dívala na Kazekageho, který na ní chvíli hleděl a pak se zadíval do papíru na stole. Když pak řekl její jméno, tak sej ne pousmála, protože jí došlo, že se zapomněla představit. ‘Jsem tak nervózní, že jsem zapomněla i na toto, ach jo,‘ pomyslela si dívka v duchu, ale pak už poslouchala co jí čekalo. ‘Takže tým delta a jsou mimo vesnici, tak to bude ještě zajímavé,‘ pomyslela si dívka.
„Dobře, děkuju za informace, vydám se tam, na shledanou,“ řekla Sumi a vyšla ven z Kazekageho kanceláře. Zavřela za sebou dveře a vydala se chodbami budovy ven do ulic. Následně si poupravila katanu, kterou měla za opaskem a rozběhla se směrem k jižní bráně. Běžela co nejrychleji mohla, ale i přesto jí to zabralo celkem dost dlouho, než se dostala k bráně. Proběhne bránou a ocitne se mimo vesnici. ‘Hmm první setkání s týmem a hned mimo vesnici, zajímavé,‘ proletělo dívce myslí. Jak tak dále běžela, tak byl všude jen písek. ‘Kde pak asi budou,‘ pomyslela si dívka a pokračovala v cestě.
Najednou před sebou uviděla nízké skály, rozhodla se trochu zpomalit, protože nevěděla, jestli tady někdo nebude. Pak najednou uslyšela něco, co připomínalo boj. ‘Je možné, jsou tady nebo to taky může být úplně někdo jiný, ale tak můžu tu prověřit,‘ pomyslela si dívka a pokračovala v cestě ke skalám. Po chvíli se začala schovávat za jednotlivé kusy skály a sledovala, co se děje a začala přemýšlet, jak by se mohla zapojit do boje, protože vletět tam bezhlavě nemělo smysl. ‘Takže, jak se do toho zapojit, chci jim pomoct, ale asi bych první mohla zjistit, co se tady děje,‘ proletělo dívce hlavou.
Raizo
Sunagakure, lázně
Když už si říkal, že to nejhorší zažehnal odklizením saké mimo dosah Toshimi, dal se Hirotado do vypravování jeho příhodu s alkoholem, na jejímž konci Raizovi s dokonalým pokerovým výrazem stekla přímo obří, pomyslná kapka po čele.
„Mě by to jednou na udržování vzdálenosti dvacet metrů taky stačilo...“ poznamenal skepticky.
„S tím učením dneska už asi moc nepochodíš, Toshimi, ale jestli kvůli nám tak dřeš, neměli bysme ti to bojkotovat,“ zapochyboval blonďák poté, načež se usmál a napřímil.
„Tak! Jdeme domů. Pojďte a nezapomeňte si ručníky,“ vyzval oba a sám se začal zvedat, přidržující si ručník kolem pasu.
Isamu Harado
Kancelář kazekageho
Isamu se akorát rozloučil s jedním novopečeným geninem, díky kterému si vzpomněl, že jich dnes ještě pár bude, a tak ho Sumi zastihla akorát při prohlížení si spisů nováčků.
„Vítej,-...!“ usmál se na dívku, ale zasekl se, protože nevěděl, jak se jmenuje.
Nepředstavila se nebo mu to uniklo...?
Shodou okolností se na něho ale úplně stejná dívka zrovna usmívala z desky jeho stolu.
„Sumi! Ketsueki Sumi! Vítám tě a gratuluji!“ dokončil větu kazekage.
„Byla jsi přiřazena do týmu Delta. Tvým senseiem je Masao Nibori a... jeden z tvých kolegů odsud zrovna před chvílí odešel. Když se vydáš ven z vesnice jižní branou a půjdeš pořád dál, určitě ho a i tvůj tým brzo najdeš,“ usmál se na Sumi.
„Hodně štěstí!“
Risa Mokushi
Tým Omega
Asayake
Risa se usadila ke stolu a pozorně poslouchala, když Shizu vyzvala Chaira, aby mluvil. Ten spustil a očividně zažil opravdu zajímavé věci. „To je fakt hustý!“ vyhrkla, načež si přiložila prst ke rtům a zamyslela se. „Hm, hm, to je fakt. Risa je docela hustá, i když je mladší,“ zazubila se.
Mladík je vyzval k představení se a slova se samozřejmě jako první nechytil nikdo jiný než upovídaná blondýnka. „Bude chuuninská zkouška a my tam jdeme, abychom se… no stali chuunini, jak jinak, hehe,“ spustila. „Je to zkouška, o který nic nevíme a zní docela děsivě,“ nasadila na ni opravdu vážný výraz. „Ale Tacchan a Risa jsou hustý, tak jim to nandáme, až jim budou kalhoty malý,“ dodala hrdě, ale její oči v tu chvíli už hypnotizovaly její objednávku. Hned se pustila do soby, co si objednala, ale to jí nebránilo v mluvení. „A Risa je Risa, Mokushi Risa. Je loutkářka,“ oznámila, jako kdyby to mělo stačit. Víc o sobě ale prozradit nehodlala. Ač byla sebetrhlejší, Mokushi byl Mokushi.
Chairo Miyamoto
Tým Omega
Cvičiště za nemocnicí»Čajovna, Sunagakure
Nakonec se všichni společně přesunuli do místní čajovny. Za tu dobu, co byl ve vesnici se do žádné nepodíval, proto užasle sledoval tu krásnou vnitřní výzdobu typickou pro Sunu.
,,Tak kde bych začal," zamyslel se, když se ho začala rusovláska vyptávat na jeho minulost.
,,Pocházím z malého klanu Miyamoto v zemi Ohně. Po smrti rodičů jsem byl však poslán do vyhnanství a následně se potuloval po ulicích měst poblíž Konohy. Nějakou dobu jsem žil také na farmě a pomáhal tam s náročnějšími pracemi. Bohužel jsem zavinil jistou nehodu s ohněm, šéfová mě vyhodila a já byl opět sám. Po pár dnech od incidentu za mnou přišel jounin z Písečné, nabídl mi možnost žít zde ve vesnici a stát se ninjou," vzpomínal Chairo na svojí dlouhou cestu, která ho zavedla až do země větru.
,,Takže co se týče mých schopností, tak kromě zacházení s mečem nestojí za zmínku vůbec nic a nejspíš bych neměl proti vám žádnou šanci," zazubil se na své mladší kolegy, když si vzpomněl, že ho na cvičišti blondýnka pokládala za schopného ninju. Zároveň tím obnovil zpět svojí pozitivní náladu, o kterou na chvilku při vzpomínání přišel.
,,Tak, teď by jste mi o sobě mohli říct něco vy," upřel zvídavý pohled na ostatní přísedící u stolu.
,,Mimochodem, o jaké zkoušce jste se bavili u nemocnice?" nechápavě položil otázku.
Jen co to dořekl, tak se objevila usměvavá paní z personálu s objednaným jídlem a pitím.
Shizu Nakirei
Sunagakure, Cvičiště za nemocnicí
„Ach tak to je!“ zamrkala Shizu zaujatě, když jim Chairo stručně objasnil, proč je na svou hodnost tak starý.
„Delší vyprávění mám nejraději, pokud jsou zajímavá, takže se mu tak lehce nevyhneš, Chairo-kun,“ zazubila se rusovláska a obrátila se zpátky na Risu s Tajim.
„Co se vás dvou týče, brzo vás čeká váš velký den, takže se budu snažit vám pomoci s přípravami, abyste si neudělali ostudu. Pro dnešek už jste té akce ale měli hádám dost, takže si myslím, že nastala ideální chvíle pro čaj a pro Chairovo delší vyprávění,“ usmála se Shizu.
Chvíli na to už seděla pětice v jednom z boxů v Asayake, sunagakurské vyhlášené čajovně, a čekali na své objednávky.
„Tak povídej, Chairo-kun. Co tě k nám přivedlo? Kde jsi všude byl? Proč jsi se rozhodl stát ninjou? Čím jsi byl předtím?“ podepřela si žena bradu dlaněmi a upřela na černovláska, sedícího mezi oběma mladšími kolegy, zvídavý pohled.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Arise se znovu uchechtla a dívku pustila. „Nevadí. Nechám tě chvilku vydusit, třeba si vzpomeneš,“ oznámila a opustila místnost. Chvilku na to se vrátili muži s naštvanými výrazy a vstrčili do kajuty Kaori. Ta měla v očích něco ze své obvyklé jiskry. Ta ještě zesílila, když se posadila vedle Hizuki. Osaměly.
„Jsem ráda, že ti nic neudělali,“ oddychla si, načež se zarazila a zamračila se. „Neudělala ti nic, že? Jestli jo, tak to tý ženský spočítám!“
***
Chika stiskla cíp své sukně a zahleděla se do země. Unesli ji. Unesli její malou holčičku a její Kaori. Kdo to byl a proč to udělal? Za tohle zaplatí!
Eichiro odtrhnul pohled od země a konsternovaně na mladíka pohlédl. „Ne, neměla by,“ zavrtěl hlavou. „Ojousama je počestná obchodnice s potravinami! Tedy… Dlouhou dobu byla,“ uhnul pohledem. Takovéhle chování mu nebylo podobné. „Rodiče ojousama… byli také obchodníci, ale zemřeli napadení pirátskou lodí. Ojousama jsem zachránil, jenže pak… pak se mi v jednom přístavu ztratila. Zklamal jsem… Zklamal jsem podruhé,“ sklopil znovu zrak ke svým špičkám.
Chika se nadechla na kuráž. „Kaori se stalo to, co mně.“
Muž přikývl. „Našel jsem ji dva roky poté. Tu spodinu… Jsem zabil. Ojousama se poměrně rychle zmátožila, i když duševní jizvy má doteď. Společně jsme pak znovuobnovili obchodní společnost jejích rodičů. Ale o žádných nepřátelích, kteří by ji chtěli škodit, nevím.“
Sumi Ketsueki
Domov > Akademie > Kancelář Kazekageho
Konečně přišel den geninských zkoušek. Sumi nemohla spát a tak vstala už o hodinu dříve. Oblékla se do svého oblíbeného oblečení, černé tričko, černé kraťasy a bílooranžovou delší mikinu. Moc toho ale nesnědla, protože byla nervózní z toho, co jí dneska čeká, i když k tomu vlastně neměla ani moc důvod, protože celou dobu dost trénovala. Poté si to namířila do předsíně, kde se obula a pak se vydala ulicemi Suny a mířila si to do akademie.
Jak tak procházela ulicemi, přemýšlela, co se asi bude u zkoušek dít. ‘Hmm, možná jsem ještě neměla jít na zkoušky, vůbec si nejsem jistá, že se mi to povede, ale zase na druhou stranu jsem hodně trénovala, tak proč bych to měla pokazit,‘ pomyslela si nervózně dívka. V jedné chvíli se i chtěla otočit a vydat se zpět domů, ale nakonec se rozhodla, že se teď přece nemůže vzdát. Tím by zklamala sebe, rodiče a všechny kamarády ze třídy. Poté se dostala do místnosti, kde měli čekat na zkoušky. Sumi tam seděla a raději nic neříkala, protože ještě pořád přemýšlela, copak asi budou dělat. Když na ní došla řada, tak jen trochu nervózně polkla a vydala se složit zkoušku. Poté co vyšla z místnosti, tak ještě nějakou chvíli přemýšlela nad tím, co tam předvedla a měla takový pocit, že by možná udělala ještě lépe, ale tak co udělala, tak to snad stačilo. Poté ještě další kamarádi ze třídy šli skládat zkoušky a dívka doufala, že projdou taky.
Když byli všichni v místnosti, tak se tam objevil sensei a začal jim postupně říkat, kdo ve zkoušce uspěj a kdo ne. Když došla na řadu Sumi, tak byla strašně nervózní a ta chvíle, než se dozvěděla výsledky jí připadala jako věčnost. ‘Mám takový pocit, že určitě neprojdu, protože to nebylo dost dobré,‘ řekne si v duchu smutně dívka, no spíše křičela a bědovala. Najednou ale sensei řekl, že prošla. Dívka tak seděla a dívala se trochu překvapeně před sebe. Super, řekla jen potichu a pak se rozešla za senseiem pro čelenku Suny a pro vysvědčení.
Po nějaké chvíli je nakonec pustil a tak se dívka zvedla a vyrazila z akademie pryč. Následně procházela ulicemi vesnice a mířila si to k budově kde sídlí samotný Kazekage. ‘Super, konečně jsem genin,‘ pomyslela si dívka a na tváři se jí objevil úsměv, byla šťastná, že to zvládla. Po nějaké chvíli se dostala před budovu, kde má kancelář Kazekage. Vydala se vnitřkem budovy až ke kanceláři, před kterou se zastavila a trochu nervózně polkla. Když sebrala dost odvahy, zaklepala na dveře a vyčkala, až bude moc vstoupit. Jakmile dostala povolení, otevřela dveře a vešla dovnitř. Zastavila se před stolem a mírně se uklonila. „Dobrý den Kazekage-sama. Přišla jsem ohledně zařazení do týmu,“ řekla dívka a snažila se neznít moc nervózně, aby to nevypadalo, že se bojí. Poté už jen mlčky stála a čekala, co jí Kazekage-sama řekne.
Ai Hayo
Team Delta
Ai stála na kopci a sledovala dění. Nad počínáním nově přítomného se jen plácla dlaní do čela. Když se podívala zpět, viděla že je jeden její klon rozpadl na vodu a tak se rozhodla vydat na pomoc. Stále sledovala dění před sebou a snažila se skrývat. Viděla taky to, jak jeden z těch dvou zmizel do kamene. ,,Tuhle techniku nám ukázal sensei. Tohle je špatný." prohlásí dívka. Stále běží k nim na pomoc.
Poslední zbývající klon, který tam stál, nemohl nic dělat. Nepřítel zmizel do země. Snažil se soustředit, ale kvůli hluku toho chyceného to nešlo. Začala pomalou couvat k tomu klukovi. Zastavila se půl metrů od něj. ,,Dávej pozor na okolí. Můžou na nás zaútočit odkudkoliv. Jestli si Shinobi, musíš se o sebe postarat sám. Nemůžou to dělat pokaždý ostatní. Takže vstávej a zády ke mě. Takhle se můžeme krýt navzájem." řekne směrem ke klukovi a doufám, že udělá to, oč ho žádala. Klon již nemohl používat další jutsu a při sebe menším poškození by se rozpadl na vodu. Byl na pokraji sil. Navíc doufal, že originál se každou chvíli ukáže.
Tsubaki Kokumotsu, tým Delta
Chytla ho! Ona ho chytla! Asi více jednoduší to být nemohlo. Byla zklamaná nadávajícím týpek, ale spokojena ze sebou, což byla ta hlavní věc. Stisk držela pevně, neplánovala ho nechat na ni zaútočit. Větší starosti jí dělal možná ten druhý, který zmizel kamsi do kamenné stěny a sensei, který k ní běžel. Pokud by se objevil někde u ní, byla by v háji předaleké.
Držela vztekajícího se týpka ve svém písečném objetí, když pohlédla směrem na idiota v tuto chvíli válejícího se v písku. Jen doufala, že to je špatný vtip. Jestli tohle měla být nějaká posila, či co to vlastně mělo být, tak radši by se minimálně roztrojila, než využila jeho pomoci. Zhluboka se nadechla a přidala na stisku, přičemž ruku posunula ještě níže. Nadávající týpek jí čím dál tím více štval. Na čele jí naběhla žilka.
"Můžeš laskavě být zticha?" vyjela na něj.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Taji Sakyu
Tým (O)Mega
Cvičiště za špitálem
Jeho blonďatá kolegyně,u které někdo zapomněl vypnout tlačítko k přívalu adrenalinu,ho začala vehementně přesvědčovat,že by tu drzou ještěrku neměli sníst,na což měl Taji dost odlišný názor.Z toho nového chlápka se každopádně vyklubal jejich...nový kolega?A to si Taji myslel,že příval divných překvapení už skončil.O to víc s sebou trhnul,když ten drzý šupinatec z ničeho nic promluvil zřetelně lidskou řečí a to ještě spisovněji,než většina lidí,co Taji znal.Co se však týče obsahu,tak Taji neměl sebemenší ponětí o jaké buchtě nebo nějakých trnech se tu všichni baví.Kin by to pravděpodobně věděla,ale jemu to jako ignorantovi kultury bylo naprosto fuk.
Ještě jednou si změřil jejich nového kolegu,kterého obě ženské přiléhlavě označili za "starého",a který ho upřímně začal trochu zajímat,protože se zmínil,že hodně cestoval,vrhnul kyselý pohled na ještěrku a otočil se k ještě pořád trochu rudé sensei."Takže..."Začal a sám se divil,že to je fakt on,kdo začne rozhovor."Když Blond- ehm Ritsu-sensei je pryč...a vy jste teď náš sensei...Co s námi máte v plánu?"
Akara
Tým Delta
„Co se to sakra děje?“ řekl Akara poté, co k němu přišla dívka, která měla na čele písečnou čelenku. „To je jako se mnou v týmu, nebo co?“ řekl si sám pro sebe, když ho napadla šílená myšlenka „Co když to na mě jen hraje a ve skutečnosti je spolčená s těmi bandity a jen to na mě hraje?“ v tu chvíli, ale spatřil, jak zaútočila na bandity, lehnul si na zem, chytil se za hlavu a zařval „Může mi už konečně někdo říct, co se děje!“ a rozhlédl se kolem sebe, když spatřil sensei, jak se na něj naštvaně dívá a řekl si : „Jejda! Takhle moc jsem zařvat nechtěl, tímto způsobem asi moc dobrý první dojem neudělám. Ale jak mám udělat dobrý dojem po tom všem, co jsem tu provedl a ještě, když mi ta dívka řekla, ať zůstanu tady.“ Sedl si do tureckého sedu, zavřel oči, aby se co nejvíce soustředil a začal přemýšlet, co asi udělá. „No tak Akaro, ty na to máš, vymysli něco koneč...“ v tu chvíli si uvědomil, co bude nejlepší v tu chvíli udělat „Počkám tu a když se něco zvrtne, tak zasáhnu, aspoň už neudělám nic špatného.“ rozhodl se.
https://t.me/pump_upp
Masao Nibori
Tým Delta
Party hard
Ki se probral svázaný provazy někde v jeskyni. Byl pohozený ke stěně a na hlavě měl velkou bouli. Když se rozkoukal, viděl, jak jsou stropy podepřeny dřevěnými trámy.
Tohle nebyla přírodní jeskyně. Byla to asi jen profesionální deformace, ale první, co ho překvapilo byl fakt, že měl své kalhoty stále tam, kde měly být. Z jeho okolí toho nešlo moc vidět. Na stěnách bylo jen pár luceren a vprostřed místnosti byla hromada klecí. Jejich stěny byly z jemného pletiva, takže by se skrz skoro nic neprotáhlo. U klecí seděl na stoličce jakýsi obtloustlý chlapík a hulákal na dva vychrtlé chlapce, kteří do klícek cosi vkládali.
„Pohněte vy pakáži, nebo řeknu vaší matce, jak jste byli na mé brigádě k ničemu.“ Odsekl. „Strhnu vám dvacet procent z toho, na čem jsme se dohodli!“
„Promiň strýčku.“ Opověděli jednohlasně. „Ti brouci jsou strašně rychlí. Kdyby nám pomohl on, tak už jsme dávno hotoví.“ Dodal jeden z nich.
Když se Ki podíval směrem, kterým jeden z chlapců kývnul, všiml si muže sedícího u vchodu do místnosti. Stál ale ve stínu, takže z něj byla vidět jen silueta a z úst vyfukoval obláčky kouře.
„On za to není placenej. Ti dva tam venku jsou proti němu mrňata z akademie. Je naše pojistka, že se nic nepokazí. A dostane víc než vy oba dohromady.“ Škodolibě se zašklebil na své synovce. „A hele, probudily se nám další peníze.“ Dodal, když si všiml Kiho otevřených očí. „Za tebe na černým trhu určitě taky něco kápne kluku.“
Mezitím venku:
Masao nevěděl, jestli se má smát nebo brečet. Geninové vyskakovali všude kolem jako houby po dešti a byly stejným překvapením jak pro senseie, tak pro dva nepřátele. Útok Tsubaki se podařil. Kdo by se v takové situaci nenechal chytit. Zasáhla muže, který se do té chvíle hlasitě smál. Teď mu ale zamrzl úsměv na rtech, když se skácel k zemi.
V ten stejný moment se výhled na klony Ai překryl mrakem bublin. Druhý muž byl chvíli taky překvapený. Vyhodil kunai a zasáhl do ramene klon Ai (spíš šťastnou náhodou, než schválně), který zrovna přestal plivat bubliny, ale potom skočil po hlavě do své hliněné zdi a ztratil se v ní.
„Sakra!“ Zaklel jak sensei, tak jeho klon. Jeden z nich běžel k neznámému chlapci a druhý k Tsubaki. Teď může zaútočit odkudkoli. Pomyslel si, když kmital očima po okolní půdě.
Ten chycený mezitím nadával jako dlaždič a kopal nohama kolem sebe.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Risa Mokushi
Tým Omega
Cvičiště za nemocnicí
Risa vyvalila oči, když Taji začal Mukonovi nadávat. „P-počkej, Tacchan! Nemůžeš Mucchina-sensei sníst! Vždyť je to náš chameleonsensei! A ke všemu mluví!“ vyhrkla a mávala splašeně rukama. Mluvící zvířata ji moc nepřekvapovala, její bývalá sensei jich měla hromadu. Shizu pak povídala cosi o nějaké dámě a Risa ji s hlavou nakloněnou na stranu zaujatě poslouchala.
„Co!“ vyhrkla. „Shizurin-sensei ale nevypadá jako Nacchan!“ dodala. To poslední nebyla přezdívka vymyšlená loutkařkou, nýbrž tak říkali herečce sami fanoušci. „Trny osudu se mi taky moc líbily!“
Žena pak upozornila na věk mladíka, který přišel, a on ho ještě potvrdil. „Páni! Ty jsi fakt starej! To budeš fakt dobrej, že jo?“ rozzářila se jí očička.
Ai Hayo
Team Delta
Ai stále běží směrem, kde by měl být sensei. Zastaví se na vyvýšeném místě a odtamtud vidí své dva klony. Rozhlédne se a uvidí i senseie s Tsuaki. Chvíli tam jen stojí a přemýšlí, co ti dva zamýšlejí. Proto zůstává na svém místě a pozoruje okolí. Samozřejmě se přikrčí, aby nebyla vidět.
Dva kloni, kteří stojí proti svou protivníkům, se chystají na útok, když je vyruší někdo jiný. Oba se podívají tím směrem a uvidí nějakého chlapce, který se v půli věty zastaví. Jeden z klonu se podívá na ty před sebou a bez váhání se k nováčkovi rozeběhne. Druhý klon, který tam dál stojí, rychle složí pečeť a nadechne se.
,,Suiton: Hōmatsu rappa" řekne a z úst ji vystřelí tisícovka bublin, kteří mají za úkol ztížit viditelnost těma dvou. Klon, který běžel na tím klučinou k němu přiskočí, chytne ho za ruku a odběhne s ním dál. Nechá ho stát nějakých 50 metrů od nich a podívá se zpět.
,,Co to s tebou je? Takhle si to nakráčet do nebezpečí. Však si mohl zemřít. Raději tu zůstaň a nic nedělej." řekne a otočí se k němu. Trochu se přiblíží k jeho uchu a zašeptá mu do ucha.
,,Málem si to celé podělal. Oni o senseiovi neví, vědí jen o mě a tak to musí zůstat. Rozumíš?" pověděla a odešla zpět do boje. První klon vytáhl kunai a vyskočil do výšky a složil pečeťe a z úst vystřelila lepkavou hmotu, mířící na ty dva (Suiton: Mizuame Nabara). V ten moment, druhý klon, který se vracel v ten samý moment udělal totéž. Jak ten první klon padal, nakonec se rozpadl na vodu, kvůli nedostatku chakry. Druhý tam ještě chvíli mohl být a byl připraven na cokoliv.
Chairo Miyamoto
Cvičiště za nemocnicí
Chairovi se pomalu začaly uspořádávat informace v hlavě zpět do normálu, stejně tak i barva jeho obličeje byla oproti příchodu už podstatně přirozenější. Rozmluva o herečce (zřejmě podobné rusovlásce), odvedla od panického nástupu chlapcovy myšlenky natolik, že už byl schopný rozumně odpovídat. Zrovna chtěl objasnit všechny události co se staly, když v tom začal chameleón mluvit. Po prvotním šoku, kdy viděl nápis na jeho ocasu, už ho fakt, že umí komunikovat i takto nijak nerozhodil. Při podrobném vysvětlování všech rozdílů na postavě rusovlásky, si jí Chairo začal zamyšleně prohlížet, ve snaze představit si, jak by mohla zmiňovaná herečka vlastně vypadat, přičemž měl pohled jako nějaký umělec rozjímající nad svým obrazem. Druhá část proslovu už zněla mnohem zajímavěji a pomohla objasnit věci na pravou míru, za což byl černovlásek chameleónovi v hloubi duše dost vděčný, protože ostatní přítomní si podle výrazů v obličeji očividně žádaly vysvětlení jeho rozpačitého a dost neohrabaného příchodu.
,,Ano, poslal mě sem pan Kazekage," odkýval chlapec. ,,Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Miyamoto Chairo a nežiju zde v Suně dlouhou dobu, což je také víceméně důvod, proč se ze mě stal genin až teď a nejsem tu mezi lidmi moc známý. Je to na delší vyprávění, ale řekněme, že jsem dříve nevěnoval moc pozornosti světu ninjů a spíše se jen tak potuloval."
Při dokončení svého jednoduchého proslovu se na všechny členy týmu uklonil ve znamení, že je rád poznává.
,,Oh ano, málem bych zapomněl," dodal poté, co uviděl udivený výraz své velitelky reagující na jeho starší vzhled, načež se začal maličko culit. ,,Je mi 19 let."
Tsubaki Kokumotsu, tým Delta
Tsu nebyla mistryně stealthu, kdo by byl s obří tykví na zádech, ale senseiovi kývla na srozumitelnou a vydala se pomalu ke skále, odkud měla lepší přístup k tomu více lehkovážnému. Dřepla si za skalku. Natáhla pravačku směrem ke chlapovi a z tykve se začal řinout písek. Písek s její chakrou postupoval k rukám a omotával je, ale nedotýkal se jich. Chvíli vyčkávala na správný okamžik. Poté, co Ai zaútočila, Tsu stiskla ruku, tudíž písek týpkovi sevřel ruce, tak že nemohl ani hýbat prsty, načež dívka pohnula rukou dolů a písek přišpendlil nepřátelské pracky k zemi. Její soustředění nepřerušil ani klučina, který se prostě rozešel za senseiem.
"Co to je za idiota?!" pronesla k sobě, beztak nikdo jiný vedle ní nebyl. Tomu idiotovi měla chuť vrazit, zatřást s ním, aby se probral. Oni se tu snaží o nějaký menší převrat a záchranu, ale pán se rozejde k senseiovi, jako by se vůbec nic nedělo. Oči jí spočinuli na jeho čelence Suny. On je jako ninja?! v ten moment byl klučina povýšen z idiota na horší slovo. Muselo mu být nad věc jasné, že tady mají něco rozdělaného a nemůže si dělat, co chce.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď
Daisuke chvilku na Shiho vytřeštěně hleděl, než sklopil třesoucí se pohled pomalu k zemi.
„Proč!? Proč by je někdo unášel!?“ myšlenky mu vířily hlavou jako tornádo.
Hizuki tu byla s nimi. Patřila do jejich týmu. Vyhlédl si ji snad někdo, aby je oslabil nebo se z ní pokusil dostat, co měli v plánu? Nebo ji hodlal nepřítel použít během útoku jako rukojmí?
Co když šli ve skutečnosti po Kaori a Hizuki se do toho jen připletla? Proč by ale někdo unášel Kaori?
Daisuke se zamračil, zatnul dlaně v pěsti a zaskřípal zuby. Měli být opatrnější...!
Loutkář poté pomalu vzhlédl a obrátil se na Eichira.
„Není tu něco, co bychom měli o Kaori-san vědět, Eichiro-san? Nemá nějaké nepřátele?“ zeptal se ho napřímo Daisuke, než se Tekuro s Shim vrhli do akce. Věřil, že v tuhle chvíli ani tak nezáleželo na tom jak se to stalo, jako na tom proč se to stalo. Podle toho mohli lépe předvídat další kroky únosců.
Shizu Nakirei
Sunagakure, Cvičiště za nemocnicí
„Nějakou chvíli se neuvidíte, ano. Leda by se tam třeba zamiloval a usadil se, našel vyšší smysl života v poustevnictví, rozhodl se stát kuchařem, nebo se nechal zabít. To by pak bylo asi na dýl,“ zvedla Shizu poučně ukazováček, vyjmenovávaje několik možných důvodů prodloužení blonďákovi absence, jako by šlo jen o nějaké možné komplikace při natáčení.
„O čem to mluvíte vy dva? Nenakazil vás Ritsu-san svým volnomyšlenkářstvím nebo tak něco?“ naklonila Shizu nechápavě hlavu do strany a založila si ruce v bok, zatímco Mukon ocas opět zavinul, tvářící se, jako by také netušil, o čem to ti dva mluví a proč tak vyvádějí.
Mezitím se k nim kdosi připojil a snažil se je oslovit, což se mu moc nevedlo.
Shizu se na dotyčného ohlédla přes rameno a zamrkala. Vypadal celý nesvůj a nervózní.
„Já musím být...?“ zopakovala poslední slova mladíka a odmlčela se, když tu s sebou mírně cukla, jako by jí něco došlo.
„Ale né, já nejsem Nami Fuku! Ach jó, lidé si mě s ní pořád pletou! Což je vážně lichotivé, v těch šatech jí to v Trnech Osudu moc slušelo! Ale opravdu to nejsem já~“ chytla se rusovláska za narůžovělé tváře a začala se polichoceně vrtět. Mukonovi při tom stekla pomyslná kapka po čele.
„Fuku-san hrála černovlasou princeznu, měla špičatější nos, kulatější tváře, byla o 5 centrimetrů vyšší, a měla o jedno číslo větší prsa. Ten mládenec si tě s ní zcela určitě nespletl, jouchan. Spíš tu bude kvůli zařazení do našeho týmu. Ten třetí člen, pamatuješ?“ promluvil lidsky Mukon trpělivě a osvěžil Shizu paměť, díky čemuž se ta zarazila a po chvilce zrudla studem o píď víc.
„J-Jak jinak...“ svěsila deprimovaně hlavu, ale hned se zase narovnala a usmála.
„Ty budeš Miyamoto Chairo-kun, že? Vítej-...! No ne, ty jsi ale starý!“ přivítala nově příchozího Shizu, když tu si ho konečně pořádně prohlédla a při uvědomnění, že je to podstatně starší mladík, než ti dva, se udiveně chytla za ústa.
Taji Sakyu
Tým (O)Mega
Cvičiště za špitálem
Lavina novinek a překvapení se jen tak nehodlala evidentně zastavit a z té nové ženské se vyklubal podle všeho jejich nový sensei."Sakra asi jsem vážně prokletej...měním senseie jak ponožky tsss."Pomyslel si Taji.Upřímně nebyl si jistý,co si má myslet o tom,že jejich senseiem bude zase žena.Když si totiž vzpomněl na posledního senseie příslušícího k něžnějšímu pohlaví,tak jeho naginata nebyla jediná podlouhlá věc,co připomínala dřevec,což ho k jeho nelibosti vcelku rozptylovalo.
Mezitím vedle něho spustila Risa svojí obvyklou verbální kanonádu a nakonec došlo i na Tajiho,aby nějak zareagoval na změnu situace."Já jsem Sakyu Taji...Píšu se jako stříbr..."Zarazil se,protože si všimnul slov na chameleonově ocase."TAK HELE!Takové jako ty,jsem si jako malý opékal nad ohněm!A-a vůbec!Sám seš zvrhlík!"Vypálil s nakvašeným výrazem na senseičina společníka.Ve skutečnosti to nebyla pravda.Taji pořádně nikdy ani žádného chameleona neviděl, natož aby si ho opékal.Do nastálé situace se k tomu všemu mezitím připojil jakýsi tmavovlasý maník,na kterého Taji vrhnul pořád ještě naštvaný pohled a okamžitě ho zařadil do kategorie "živoucí fosílie", protože nově příchozí vypadal minimálně na 17 let,což Tajimu připadalo stejné,jako kdyby už měl bílý plnovous."A kdo je zase tohle u všech písků..."Pomyslel si Taji a prohlížel si to celé nově vzniklé lidské hejno se založenýma rukama.
Risa Mokushi
Tým Omega
Cvičiště za nemocnicí
Risa horentně pokývala hlavou. „Hum, hum! Ricchan-sensei je mega silnej, takže tohle dává smysl!“ oznámila, načež zamrkala, když jí to došlo. „T-t-t-takže to už s náma Ricchan-sensei nebude?“ vyvalila oči a zahleděla se na chameleona.
„Ho!“ vykřikla znovu, jak jí došla další věc. „Takže vy jste Risy nová sensei a tohle je taky chameleonosensei?“
Žena zasalutovala a Risa ji honem napodobila. „Risa je Risa! Mokushi Risa!“ vyhrkla a zmateně zamrkala. Na ocase Mukona se objevil nápis. „Jů! Mucchii-sensei má něco napsanýho na ocase!“ ukázala na zvíře. Dění přerušil další příchozí, který se ale nějak zakoktal. Tázavě na něj pohlédla. Hledal je?
Akara
Tým Delta
Po východu z Kazekageho kanceláře byl Akara celý bez sebe, že má konečně svého senseie a svůj tým. Ihned se rozběhl směrem, kterým mu bylo řečeno. Po několika hodinách mu začala docházet trpělivost, jelikož nezáleželo jak rychle šel, sensei stále nikde. Proto si řekl : „ Co kdybych si na chvíli odpočal u těchto skal, přece jen bude lepší na chvíli si lehnout a zchladit si hlavu.“ Po pár minutách odpočinku uslyšel smích, který byl tak hlasitý, že narušoval Akarův drahý odpočinek. Proto se rozhodl jít směrem, odkud smích vycházel. Když spatřil dva muže, které se smějí hned na ně vykřikl : „ Můžete se ztišit, vždyť se tu nedá ani v klidu odpoč…“ zastavil se v půlce věty, když spatřil svého sensei, jak pozoruje dva záhadné muže. V tu chvíli si uvědomil, že něco není v pořádku. Zmizel mužům z očí, co nejrychleji mohl a vydal se směrem, kde byl jeho sensei.
https://t.me/pump_upp
Chairo Miyamoto
Kazekageho kancelář»Nemocnice
Když vstoupil a vyslovil své jméno, začal Kazekage cosi hledat v šuplíku. Podle jeho výrazu v obličeji bylo vidět, že mu je chlapec odněkud povědomý, načež jeho úsměv Chairo opětoval také úsměvem. Poté mu Kazekage začal popisovat místo, kde by se tým, kam byl zařazen měl nacházet a vzhled jejich velitelky Shizu Nakirei. Chairo následně pokývl hlavou na znamení, že všechny informace a pokyny chápe. Už měl v úmyslu se rozloučit a opustit místnost, když v tom ho zarazila Haradova poslední slova. Nejspíš měla vyznít v úplně jiném a povzbudivějším smyslu, ale chlapec nerad slyšel cokoliv o umírání, protože celý jeho život byl provázený snahou jakkoliv přežít. Avšak jeho odhodlání stále přetrvávalo, otočil svůj pohled zpět na stále usmívajícího může sedícího za stolem, zdvořile se uklonil, poděkoval a opustil kancelář.
Vydal se směrem k nemocnici hledat rusovlásku a zbytek týmu. Po cestě přemýšlel, zda ho tým jako nového člena přijme, protože v minulosti nepoznal moc lidí nebo dokonce přátel, takže byl ze seznamování s někým novým dost nervózní. Cesta při jeho přemýšlení uběhla velmi rychle a po chvíli před ním stála budova nemocnice.
,,Konnichiwa," pozdravil staršího může s berlemi, který šel zrovna kolem. Nejspíš to byl pacient na vycházce po okolí nemocnice. ,,Neviděl jste tu skupinku ninjů s ženou, která měla na rameni chameleóna?"
Stařík následně ukázal směrem, ze kterého se před chvilkou vyřítil nějaký blonďák s nadšeným úsměvem na tváři. V dáli u cvičiště, kde si už pomalu sedal zvířený prach na zem, spatřil ženu s nějakým zvířetem na rameni. Vydal se proto za nimi v úmyslu, zeptat se, zda je to opravdu Nakirei Shizu a jeho budoucí tým.
Nakirei k němu stála otočená zády, takže to vypadalo, že si nevšímá jeho příchodu. Už slyšel hlasy blondýnky a rusovlásky jak o něčem debatují, ale nerozuměl o čem. Třetí ze skupinky byl hnědovlasý kluk, ten však jen poslouchal jejich rozhovor.
,,Ohayou (=ahoj), pan Harado mě sem poslal, že by tu měl být můj budoucí tým. Vy musíte být určitě Na..." chtěl říct jméno své velitelky, ale v tu chvíli jí její chameleon za zády rozvinul ocas, na kterém bylo napsáno ,,nezírej zvrhlíků." Když si to přečetl, tak se mu otevřela pusa dokořán, načež si musel promnout oči, jestli se mu to vlastně nezdá. Co když to bylo směřováno na něj? Co má teď dělat? K tomu všemu znervózněl ještě víc a začal rudnout. ,,Ch-chtěl jsem říct, ž-že vy musíte být..." tentokrát to opět nedořekl, protože v tom všem zapomněl její jméno. V hlavě se mu při tom stresu míchalo tolik věcí a jmen přes sebe, že nevěděl, které si vybrat, aby si neudělal ještě větší ostudu, pokud to vůbec ještě bylo možné.
,,Ty si teda umíš vybrat vhodnou chvíli k příchodu mezi nové lidi," říkal si pro sebe v hlavě a stál před nimi jako sloup.
Isamu Harado
Kancelář kazekageho
Sotva se vyklonil z okna a potáhl ze své dýmky někdo zaklepal. To bylo dobré znamení. Znamenalo to totiž, že to nebyla jeho žena, která vstupovala rovnou, a tak mohl dýmku s povzdechnutím vklidu zase uložit.
„Dále!“ vpustil Isamu dotyčného dovnitř, když se usadil za stůl, načež povytáhl obočí. Byl to nějaký klučina, co se představil jako Miyamoto Chairo... a šel si pro zařazení.
„Ah, jasně, vteřinku,“ usmál se na mladíka kazekage a zalovil v šuplíku. To jméno mu bylo povědomé, ale odkud? Byl tak starý... Měl pocit, že s ním už jednou určitě mluvil.
„Tým Omega najdeš tuším v nemocnici. Vypomáhají tam s nouzovým ošetřováním raněných, co k nám přivezli z jedné oázy poblíž. Zajdi za nimi a hledej Nakirei Shizu. To je tvá budoucí velitelka. Taková drobná, rusovlasá, s chameleonem na rameni,“ popsal ji Chairovi Isamu, během čehož dlaněmi několikrát nejprve naznačil výšku ženy a poté místo, na kterém jí měl sedět chameleon.
„Tak se drž, chlapče. A nenech se zabít, dobře?“ usmál se na černovláska kazekage povzbudivě, i když to moc povzbudivě neznělo.
Shizu Nakirei
Sunagakure, Cvičiště za nemocnicí
„Ahaha...“ zasmála se Shizu tlumeně a rozpačitě, když přestal blonďák vyšilovat a zničehonic hrozně zvážněl, jak se dal do čtení. Smích byl přecijen celkem univerzální odpověď.
„Hm? Ah, samozřejmě,“ stekla rusovlásce po čele pomyslná kapka skepce, když jí Ritsu položil ruku na rameno jako při loučení před odchodem na vojnu, načež se šel rozloučit i se svým týmem.
Škála emocí dobrá, ale za přechod mezi nimi by dostal tak dva body z deseti.
„Itterasshai~“ zamávala poté muži, když se ten sebral a vystřelil pryč jako dělová koule, načež si povzdechla.
„Kam Ritsu-san šel?“ otočila se poté žena na dvojici a krátce se odmlčela.
„To přesně nevím, ale vím, že je to místo, kde byste vy dva přežili asi tak hodinu,“ usmála se zářivě.
„Takže budete muset vzít na nějakou chvíli zavděk mou maličkostí,“ položila si dlaň na hruď.
„Jsem Nakirei Shizu a tohle je Mukon. Ode dneška vás povedeme, dokud nebude řečeno jinak,“ představila jak sebe tak chameleona a propletla si prsty za zády.
„Těším se na naši spolupráci!“ zazubila se a vesele zasalutovala, zatímco Mukon upřel jeden ze svých soudících pohledů na Tajiho, který vypadal, jako by mu uletěly včely, načež rozvinul za zády Shizu svůj ocas a na něm se objevilo „nezírej tak, zvrhlíku“.
Hizuki Shima
Tým Beta
Pirátská loď
To uchechtnutí se jí vůbec nelíbilo. Prozradilo ještě dřív než slova, že hraní si na někoho, kým nebyla nebude možné. Stále měla na své straně fakt, že zatím nelhala. Problém byl, že Arise to tak asi nevnímala. Při oslovení zlatíčko sebou nechtěně ošila. Z jejích úst to znělo prostě špatně. A chvilku zpětně si pak uvědomila, co vlastně ta slova znamenají. Jestli u ní našli věci, co z ní dělají ninju, dávalo jí to ještě mnohem méně možností a navíc jí zradilo její vlastní tělo, když nahnalo do tváří krev a ona hanbou zrudla. Zatvrzele tedy odvrátila pohled od ženy před sebou.
Překvapeně tlumeně vyjekla, když byla donucena ocelovým stiskem zvednout oči zpět k pirátce. Svou situaci si uvědomovala. Přestože to, co se teď dozvěděla bylo poměrně nové, na situaci to vůbec nic nezměnilo. Byla z jejich týmu nejslabší a pozadu. Nemohla si dovolit být k tomu ještě tím, kdo bude vyzrazovat informace. Umění lhaní nikdy moc neovládala, takže si zatím nemohla dovolit to zkoušet, minimálně do doby, než zvládne přijít s něčím uvěřitelným. Co ovšem mohla zvládnout, bylo zůstat potichu. Věřila, že jejich tým misi zvládne s přehledem i bez ní, takže nemělo cenu jim jejich snahu sabotovat. Nehledě na to, že stejně měla najednou v hlavě prázdno a žádné plány si nebyla schopná vybavit.
Díky stisku brady a nože až nepříjemně blízko tváři nemohla zavrtět hlavou a tak místo toho pokrčila rameny. Vlastně opět nelhala, když takto naznačila, že neví. Opravdu měla v hlavě prázdno.