DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Hizuki Shima
Tým Beta
Chuuninská zkouška
Nedovedla si představit, že by někdo, kdo by kupoval lidi mohl být označen za milého a hodného, ale třeba se našli tací, kteří odtud nešťastníky zachraňovali. Ovšem v tom případě nerozuměla, jaktože se Mii po jeho smrti dostala zpět za plot.
Při poukázání na pytel komplet zrudla. Přestože látka nepříjemně škrábala, rozhodně se s ní loučit nechtěla.
"Takže to teď jsme, že? Zajíci v pytli..." zamumlala lehce zdrceně. Věděla však, že je šance. Její sensei je živoucím důkazem, že je možné se dostat zpět na svobodu a dokonce i na nohy. A ať už to bude trvat jak dlouho chce, nesmí se nechat zlomit. A pokud možno zůstat ve stavu, který by jí umožnil odpor, až ten čas přijde. Věřila, že nezmizela jen tak úplně beze stopy a utěšovala se tím, že jsou určitě lidé, kterým její zmizení lhostejné není.
Zatím jí však nenapadalo nic. Vše na tom místě působilo depresivně a beznadějně. Svou největší šanci viděla ve vyhýbání se problémům do večera a sledováním, jak to místo funguje. Kdo ví, třeba bude někdy šance dostat informace ven.
Chunninské zkoušky
Taji Sakyu
Tým (O)mega
Zkouška numero jedna
"Nechat jí tu..." Hlesl ochraptěle Shin s pohledem zakotveným na ležící dívku. Faktem bylo, že si nemohl dovolit táhnout tenhle středně propečený flák masa s blonďatou oblohou bohové ví ještě jak dlouho bez vody. Ale stejně se Taji snažil tomu nutkání odolávat. Ne že by měl Risu tak rád, lezla mu na nervy s tím jejím nekončícím "Tacchan", ale on prostě nechtěl sdílet tělo s někým, kdo prásknul do bot, protože měl žízeň a byl skoro vyčerpaný. "Sklapni!" Obořil se sám na sebe, když se mu v hlavě zase rozezněl ten hlas pobízejícího k útěku a jednu si vlepil. Tu facku ani necítil, ale samotný čin stačil na to, aby se probral.
"Pokud přežijeme do západu." Uvažoval pozorujíc ustupující sluneční kotouč."Teploty prudce klesnou, což nebude taky nic moc, ale alespoň vyleze kdejaký neřád schovávající se před sluncem, kterého bych mohl ulovit. Před rozedněním bych k tomu mohl sehnat nějakou rosu, když splaším pár plochých kamenů. Každopádně tak jako tak v tomhle vedru se dál plahočit nemůžu ať s Risou nebo bez ní tssss."
Z hluboka se nadechl, aby potlačil třes v rukách a dal se do práce. Prvně zbavil Risu hadru, který ji předtím poskytl a sebral ji i její modrou bundu. Pak našel místo kousek opodál, kde byla půda dostatečně kamenitá na to, aby do ní s vypětím zbytku sil vyhloubil díru, do které dívku následně nasoukal a přihrnul kolem ní písek, takže ji koukala jen část trupu a bundou krytá hlava. Sám se posadil kousek opodál a nad sebe si rozprostřel svůj provizorní "deštník", který tvořila směsice jeho oblečení a hadru. Do úst si dal další kousek zeleniny, aby zahnal vyprahlost v ústech a čekal na vytoužený západ. Doufal, že jeho nápad se zemním chlazením pro Risu ji alespoň trochu uleví. On sám si připadal, jako kdyby už byl v pekle a okolní krajina se mu před očima měnila a kroutila do groteskních tvarů připomínajících klubka pouštních zmijí.
Tsubaki Kokumotsu, tým Delta
Obelisk, na kterém stála se senseiem, se uráčil také začít utápět v písku. Ze Tsu vyšel krátký povzdech. Věděla, že toho moc nezmůže a Masao nevypadal zrovna na to, že má nějaký plán. Prosté konstatování, kdo by mohl techniku používat, neřešilo jejich problém.
"Nepoužíváte náhodou doton? Jako že byste třeba ze země nevytáhl další kameny a udělal takovou přeskakovačku provizorní?" nadhodila svůj dětinsky znějící nápad, který by čistě teoreticky mohl i fungovat za předpokladu, že sensei ovládá doton. V opačném případě se musí naučit plavat v písku.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Toalety
Měla ho. Proti tomu se nedalo nic namítat. Zkoušet se jakkoliv vymlouvat by působilo jen trapně a to by bylo pod jeho úroveň.
"Vaše pozorovací schopnosti jsou skutečně fascinující," uznale pokýval hlavou a rozhodl se už nezpochybňovat její teorii o vlase.
Při zmínce o Eichirovi se usmál. Proč se u všech čertů museli potktat zrovna tady. Bez něj by možná k žádnému spojení nedošlo.
"I tak se od něj můžu hodně učit," pokrčil rameny. Na jednu stranu se mu po těle začal rozlévat příjemný pocit, jak z něj padala opona tajemství. Na druhou stranu si uvědomoval, že se podle toho bude muset nějak zařídit.
"Pomůžu vám dokončit tu misi a pak někam zmizím společně se Shim, vyloženě netrváte na zatčení."
Chunninská zkouška
Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Toalety
Ulevilo se mu, že jeho úvaha byla správná a že Shimu prostě najednou nepřeskočilo. Nebo že ho někdo nepřenastavil. Na druhou stranu tu měl Chiku a před sebou situaci, která sice měla nádech deja vu, ale probíhala za úplně jiných emocí.
"Je mi vlastně úplně jedno, kolik ksichtů mých blízkých vystřídáš. Jestli hodláš bojovat, začni! Jestli hodláš kecat, tak se snaž, protože se netrefuješ ani do jednoho z nich!" Tekurovi začal ten humanoid lézt na nervy. Kdyby si hrál aspoň na nějakého jiného shinobiho ze Suny, kterého tak dobře nezná.
"Jako shinobi si máš umět zjistit informace a zaútočit přesně. Take jediné, čím ses tu předvedl je henge, technika z akademie. Takže ti doporučuju se snait trochu víc."
Keiko
Chuninské zkoušky
Ať se proti tomu snažil sebevíc bojovat, pravdu změnit nemohl. Fakt, že se k němu Yumeka otočila zády zařídil, že se jeho jistoty sesypaly jako domeček z karet a on proti NĚMU nedokázal dál bojovat po svém. zbývalo jediné. Umlčet ho násilím.
"Damaré!!!" zařval z plna hrdla, až mu od úst odlétlo pár slin a ze všech sil udeřil svůj odraz ve výloze do obličeje. Místo, aby však prošel výlohou, na což se všechny jeho smysly připravily, nějaká síla ho popadla a vtáhla ho zpět. Moc pozdě si Keiko uvědomil, že tím JEMU otevřel cestu a sám, že je vržen do vězení s jediným oknem. Ztratil kontrolu nad svým vlastním tělem a navíc se mu chtělo spát. A nebylo to nakonec to nejlepší, co se mohlo stát? Kdyby jednoduše usnul, mohl se oprostit od všech těch zlých pohledů a všech křivd, které se mu děli. Najít sílu bylo na tomto místě tak těžké, že se to zdálo takřka irelevantní. Keiko klimbl a sledoval okno, jako ve snu.
Daisuke Mokushi
Sunagakure, akademie
Chuuninské zkoušky
„Prosím!“ naléhal na muže Daisuke, stále klečící na zemi.
„Prostě ji pusťte a odejděte! Takhle to přece nemusí být!“ vzhlédl k ninjovi, co držel jeho matce kunai u krkem.
Po tvářích se mu spustily dva pramínky slz.
Svět přece nemusel být tak krutý! Vždyť stačilo jen chtít! Trochu vůle a veškeré zlo by zmizelo! Ani Suki, ani Chika přece nemusely zemřít!
„Otevřete oči! Prosím vás! Copak nechcete, aby tohle všechno skončilo!? Cesta k míru přece nemusí vést přes utrpení!“ prosil muže loutkář a modlil se za jeho prozření.
Masao Nibori
Tým Delta
Nikde nebyl jediný náznak toho, jaká technika pískem pohybuje. Všechny senseiovy klony pátraly očima po okolí, ale zatím jim to nebylo pranic platné. Všichni ještě ani nebyli ve zdánlivém bezpečí kusu kamene, na kterém jich polovina stála, když si Masao uvědomil, že i ten se pomalu propadá. Okolí mnoho naděje neposkytovalo. Když už byla na dohled nějaká skála, nebyla dost blízko. Masao by sice pravděpodobně dokázal problesknout až mimo nepřátelskou techniku, ale to se o jeho studentech říct nedalo. Opět se v duchu začal proklínat, že je neposlal zpět do vesnice, ale teď nebyl čas na topení se v lítosti. Museli něco vymyslet!
Jeden ze senseiů začal nahlas odříkávat způsoby, jakými mohla být tato technika vyvolána podle jeho dosavadních zkušeností, zatím co se všichni na kameni snažili vytáhnout ty zbylé za nimi, aby si koupili trochu času. „Nepřítel je buď skrytý za jednou z nejbližších skal nebo je potopený přímo v zemi pod námi. Napadají mě pouze uživatelé dotonu nebo někdo z klanu Kokumotsu, ovládající písek.“
Vzhlédl k nebi, když si vzpomněl na svého summona. Nepřítel musí být opravdu zkušený, když se dokáže skrývat i před Chikovým pohledem z nebe.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Chuuninské zkoušky
Dole pod nimi se rozsvítilo. Tedy spíše vzplanuly pochodně. Jak staromódní!
"To nebude problém." Ujistil matku ohledně cesty dolů. Pustil se, během pádu vzal ženu do náruče a zlehka dopadl na písčitou zem.
Tak přeci jen v tom měl prsty člověk. Říkalo se, že takovýchto podzemních úkrytů jsou po Zemi větru desítky. Za válek se v nich ukrývali ninjové i civilisté.
Zaslechl kroky pomalu se blížící k nim. Hiro postavil matku na nohy a jemným, ale naléhavým gestem ruky jí dal najevo ať si stoupne za něj.
Přicházela k nim vysoká postava v plášti a kápi, vedoucí mnohem menší osobu. Byla to dívka. Na hlavě měla pytel a na těle v podstatě to samé. Nedůstojný kus hadru pro jakéhokoliv člověka! Byla samá modřina a podlitina. Nohy bez bot, sedřené a spálené. Její stav v něm probouzel chladný hněv. Nebylo těžké si domyslet, že je za to zodpovědný muž, jehož ruka na dívce spočívala.
Kápě šla dolů a odhalila bílé vlasy, kruté oči a pohrdavý úsměv. Přesně tak, jak si ho pamatoval. Byl to Hideo!
Hirovi se sevřely vnitřnosti. Nebyl mrtvý?! Raizo se neujistil? Nebo prostě jen obelstil smrt? Byla ta pomlácená dívka Negumi?!
Musel se soustředit, tohle byl velmi nebezpečný jounin. Musel získat nějaký čas, aby vymyslel, jak z téhle šlamastyky ven.
"Zase ty? Člověk by myslel, že mrtvého švába pozná. Doufám, že tentokrát sis našel koníčka, na kterého stačíš. Už jsi zkoušel bít malé holky?"
Chuuninská zkouška
Daisuke Mokushi
„Bez násilí?“ vyvalil oči teatrálně, jako kdyby o téhle možnosti v životě neslyšel. „Kluku, ty seš úplně mimo, ne? Je mi i prd*le, jestli je padlá na hlavu nebo ne. Tohle je válka. A Kiri musí vyhrát. Postavte se proti sobě, vy krysy ze Suny!“
Chika překvapeně zamrkala. „Daisuke-kun, to bys přeci neudělal.“
Tekuro Ashikaru
Shi odskočil a vycenil zuby. Byl prohlédnut. Najednou se jeho podoba změnila a před Tekurem stála Chika. „Fajn,“ stiskla ruce v pěst. „Nachytal jsi mě. Ale to nemění nic na tom, že vytváříš klony z mrtvol! Uvědomuješ si, jak ďábelské to je?“ rozhodila rukama. „Někdo takový by neměl žít!“
Hizuki Shima
„Mii,“ usmála se. „Tak mi říkal můj poslední majitel. Byl milý a vlastně hodný,“ vysvětlila a trochu posmutněla. „Jenže umřel.“
Mii se zamyslela. „O těch věcech nic nevím, nic jsem neměla, když mě chytili,“ odvětila. „A co budeš muset dělat… Dneska večer je aukce, kde nás budou prodávat. Zbaví tě tohohle hadru,“ ukázala na pytel, který jako jediný skrýval její tělo, „a postaví tě na pódium. Každý zájemce si tě může prohlédnout, aby nekupoval zajíce v pytli.“
Taji Sakyu
Jenže Risa už nedokázala ani žvýkat. „Jen ji tu nech,“ ozval se mu v hlavě jeho vlastní hlas. Měl ten hlas pravdu? Bez ní by rozhodně došel dál, a nakonec na nějakou civilizaci narazil. Přežil by alespoň on. Pokud se bude starat i o Risu, nepřežijí ani jeden. Navíc to vypadalo, že dívka ani nevnímá. Patrně by si nevšimla, kdyby ji opustil. Nikdo by o tom nevěděl…
Hirotado Yutsurai
Žena se rychle chytila jinak a vzhlédla. Špunt nad nimi rozhodně nevypadal, že by bylo možné jej prorazit. A i kdyby se o to Hirotado pokusil, jen by je zabila suť. „Asi není jiné cesty než dolů,“ hlesla roztřeseně.
Pod nimi se náhle rozsvítilo. Ukázalo se, že propast měla kruhové dno, po jehož obvodu visely pochodně. Přistání vypadalo bezpečně a jinou možnost stejně neměli.
Jakmile se dvojice ocitla dole, mohl si mladík všimnout chodbu vedoucí někam za roh. Z ní se ozvaly kroky. Pochodně byly i tam a popořadě vzplály. Zanedlouho se před nimi zastavil vysoký muž zahalený v kápi, který před sebou vedl bosou dívku s pytlem na hlavě a rukama svázanýma za zády. Na sobě měla nějaký přehoz a na holé kůži mohl ninja zahlédnout spoustu modřin.
„Znovu se setkáváme, chlapečku,“ ozval se pro Hirotada známý hlas. Vysoký muž si sundal kápi. Byl to Hideo.
Keiko
„Víš, že mám pravdu,“ promluvil najednou jeho odraz. „Víš, že je to pravda a pravdu nepřeřveš. Chceš, abych zmlknul? Budeš mě muset zastavit!“ zazubil se šíleně, jako kdyby chtěl, aby mu chlapec dal ránu. „Tak dělej, uleví se ti!“
Keiko
Chuninské zkoušky
Kdesi v Suně
"Mlč!" vykřikl hlasitě, když vyskočil ze Shunshinu, uprostřed rušné čtvrti obchodů a rychlého občerstvení a chytl se za hlavu.
Gruáááh! vykřikl zuřivě a začal sebou zmítat, jako kdyby ho něco posedlo. Pomalu se tam dostal k vitríně nějakého obchodu a pohlédl do ní. Byl tam jeho odraz, ale neodrážel přesně jeho. Odrážel JEHO!
"Nic nevíš!" probodl ho prstem, načež si třikrát udeřil sevřenou pěstí do čela, kdyby to náhodou pomohlo zahnat tu noční můru, která byla jeho součástí. Nejhorší na tom bylo, že ten hlas měl pravdu.
"Nemůžeš mít pravdu... ," dodal, ale neznělo to nijak přesvědčivě. Spíše jako když šikanovaný prosí tyrana, aby ho konečně nechal být, i když podvědomě ví, že nemůže uspět.
Hizuki Shima
Tým Beta
Kajuta pirátské lodi
Cítila, jak se podlaha pod ní otřásla dunivými kroky a věděla, že si pozornost získaly.
Hlasy těch dvou jí lehce splývaly, ale Kaori slyšela jasně. Chvíli přemýšlela, jak nejlépe odpovědět na otázku při předstíraném záchvatu, než zkusila vydat jakýsi souhlasný zvuk. Hned jak z ní vyšel si ovšem nebyla jistá, jestli byl dostatečně výmluvný a tak se pokusila ještě i o nějaké strnulé kývnutí.
Potřebovala aby si pospíšili, nebyla si úplně jistá, jak dlouho zvládne udržet svou roli.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Strážnice
„Gomen nasai,“ omluvil se Daisuke lehce skepticky za to, jak jednoho ze strážců vylekal, načež se odrazil a seskočil ze střechy oknem do kanceláře.
„Omlouvám se, že vás ruším, Yasu-san, Natsuki-san. Přejdu rovnou k věci. Je mi to trapné, ale Hizuki, nejmladší členka našeho týmu, spolu s kapitánkou lodě, kterou jsme přijeli, zmizely. A my se obáváme, že je někdo unesl,“ sdělil dvojici vážně loutkář.
„Pátráme po nich, ale zatím bezúspěšně. Myslíme si, že to může souviset s naším úkolem.“
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
„Hijááá!“ vyjekl Yasu, který sebou trhnul tak moc, až se převrátil na židli a odporoučel se k zemi.
Natsuki sebou na druhou stranu ani necukla a povzdychla si. „A proto by ses měl přestat houpat na židli,“ odpověděla mu s klidem jí vlastním. „Co vás sem přivádí, Daisuke-dono?“ obrátila se k mladíkovi naprosto nevzrušeně.
***
Do místnosti vběhla dvojka, kterou obě už znaly. „Co tak řveš!“ zařval první.
Druhý ukázal na válející se Hizuki. „Co jí je?“
Kaori se zamračila „Copak to nevidíte? Má záchvat! Hizuki-chan je nemocná a přestaly jí zabírat léky!“
„A co jako máme dělat? Nejsme lékárna,“ odbyl ji první.
Druhý si promnul oči. „Má je ve věcech?“ pronesl po chvilkovém zamyšlení.
„Máš, Hizuki-chan? Jestli máš mohli bychom pro ně tyhle dva poslat!“ naléhala. Potřebovala jen kývnutí. Jen to jediné jí stačilo.
***
Chika se k němu obrátila čelem. Mile se usmívala. „Už sis určitě všiml, že v boji nejsem zdatná v tom pravém slova smyslu. Ale jsem docela dost dobrá v pozorování a ráda si zjišťuju informace. Nemáš žádné sourozence. Navíc je Daisuke okolo Shiho dost nervózní. Napadlo mě, že Shi bude něco…, promiň, někdo jiný. Pak jsem si vybavila Eichira. Býval to taky takový experimentátor. Tvojí úrovně ale nikdy nedosáhl.“
Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Bar
Svět kolem něj zmizel, jeho vnímání se zúžilo na dvě osoby. Jako kdyby kolem nich byla jen tma. Vůbec netušil, jestli se má k tomu dál vyjadřovat, jestli utéct, jestli se z toho zkoušet ještě dále vykroutit. V podstatě neměla být šance, jak se o jejich skutečném propojení se Shim dozvědět. Navíc ty dvě techniky neměly absolutně žádné propojení. Jak si vůbec dokázala spojit viditelně oživené mrtvoly s naprosto dokonale živoucí bytostí?
"Docela si dokážu představit, jak jste se dozvěděla o té oční technice. Ale o Shim? To mezi sebou nemá souvislost."
*A jediný, kdo o tom má ucelené informace, je Daisuke!*
Tekuro si všiml, že k sobě mají blízko. U srdce ho bodl pocit zrady. Na tohle téma ještě dojde řeč. Pokoušel se teď soustředit především na pátrání, ale vůbec mu to nešlo.
"Tohle jsou záchody u baru, ten vlas může být kohokoliv," podotkl nakonec skepticky. Ale jako vodítko to nebylo špatné. Jestli na to zareaguje i ten pes, mohlo by jim to pomoci.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky. I. div.
Chuuninské zkoušky
Najednou ztratili zem pod nohama. Máma ječela, zvíře ryčelo, dokonce i on vyjekl překvapením jako baba. Naštěstí zareagoval opravdu rychle.
Sáhl po kunaii, pohybem malíčku navázal lanko a hodil.
Kunai se zabodl do protější stěny, Hiro se škubnutím přitáhl, mámu zachytil v letu a rukou se pomocí chakry přichytil.
Velblouda už zachránit nedokázal a zvíře zmizelo i s nákladem v nekonečné temnotě.
Držel matku kolem pasu jen jednou rukou a cítil, jak mu pomalu sklouzává ze sevření.
"Pořádně se chytni...máš se držet, ne mě škrtit!"
Pod brýlemi se zablýsklo a vylepšený Shunshin no jutsu je oba katapultoval vzhůru.
Jenže otvor se nečekaně uzavřel a narazili do stěny z písku.
Nechápal, co se děje a netušil, co by měl dělat. Zůstali v naprosté tmě, v kdoví jaké výšce. Neměl volnou ruku, aby si rozsvítil. Ženu nemohl držet věčně a zřejmě tu ani nebyli sami, protože prostředí se chovalo naprosto nepřirozeně. Mohl si tu na ně počkat nějaký ninja?
Hizuki Shima
Tým Beta
Kajuta pirátské lodi
Bylo jasně vidět, jak jí Kaořina slova potěšila a dostala do jiného myšlenkového rozpoložení. Tváře se jí pod chválou lehce zabarvily a nemohla jinak než se upřímně usmát nazpět. Jestli jejich plán nevyjde a ony skončí odděleně, bude mít vzpomínky, kterých se držet.
Co nečekala, byla rychlost, s jakou se žena rozhodla jednat. Byl to dost šok na to, aby jí z potěšení vyrazil a chvíli jí ani nedocvakávala její role, jak přesvědčivě hnědovláska vypadala.
Stačilo však jen mírné pobídnutí, aby se nekoordinovaně svalila na zem. Povedlo se jí tak praštit hlavou do podlahy, načež jí vhrkly slzy do očí a díky tomu zvládla nezaostřený pohled. Nebo v to alespoň doufala. Válení se se se svázanýma rukama a nohama nebyl nejsnadnější úkon a tak se její dýchání i díky adrenalinu za několik málo vteřin zrychlilo, stalo se chrčivým a celkově znělo divně. Mezi nádechy sem tam uniklo něco, co by se snad dalo považovat za hekání. Pokoušela se nemyslet na věci okolo a soustředila se jen na svůj úkol. Nemůže to teď zkazit.
Chunninské zkoušky
Taji Sakyu
Tým (O)mega
Zkouška numero jedna
"Krok-šoup-nádech-krok-šoup." Možná to už byla hodina možná jen pár minut od té chvíle, co našel Risu a od jeho zoufalého záchvatu vzteku, Taji si nebyl jistý, ale teď už si nemohl dovolit plýtvat energií a veškerou sílu vkládal do hledání čehokoliv, co by jim mohlo pomoct. Krajina okolo připomínala čím dál víc pustiny záhrobí a i když v dálce nejasně viděl jakési útvary připomínající obří pohoří, byl si jistý, že jde jen o halucinace vyvolané dehydratací.
Risino zaúpění nejdříve ani nezaregistroval, až teprve po chvíli znaveně nasměroval své pozadí do písku a sundal blondýnu ze zad. "Nojo dostaneš svoji vodu loutkářko těžká tsss-echmechm."Rozkašlal se Taji a hmátl k opasku, kde na něj čekalo nepříjemné překvapení. Tajiho srdce se prudce rozbušilo a mladík přes svojí únavu vyskočil na nohy a prudce hledal ve vlastních stopách náznak chybějící čutory, ale nikde nic. Mladík zdrceně klesnul zpátky na zem s vědomím, že bez vody je on i Risa odsouzený k záhubě. Na mysl mu přišla myšlenka, že přeci lidské tělo uvolňuje vodu vcelku běžně, ale rychle se znechuceným výrazem zavrtěl hlavou."Ne to dělat nebudu...Beztak toho ze mě na poslední zastávce zrovna moc nevyteklo pche!" Pak ho napadlo, že moč není jediná tekutina lidského těla a na okamžik se zadíval na žíly na Risině krku."A tohle už vůbec ne..."Zašeptal sám sobě a i přes okolní parno mu přes záda přeběhl mráz nad tím, co mu přišlo na mysl.
Opatrně vstal a zoufale zkusil rozžvýkat kus gumovité zeleniny z jeho zásob s nadějí zisku alespoň nějaké vlhkosti."Ovšem že to musí být ředkev..."Zašklebil se znechucením Taji a vložil do úst Rise její podíl nenáviděné zeleniny, načež se začal připravovat na další pochod.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Přístaviště
Jak se zdálo, žádná z kotvících lodí přístav v poslední době neopustila. To bylo dobré. Daisukemu se při tom zjištění lehce ulevilo, ale stále ještě neměli vyhráno.
„Arigatou gozaimasu, Wakatsuki-san,“ poděkoval muži Daisuke a děkovně a zároveň omluvně se uklonil.
„Vážím si vaší pomoci. Nehněvejte se proto prosím, že jsem vám tak vpadl do kanceláře bez jakéhokoliv vysvětlení. V tuto chvíli to ale bohužel jinak nejde,“ vysvětlil muži a narovnal se, načež se měl k odchodu.
„Až bude tohle celé za námi, rád vám vše do detailu vyložím,“ usmál se na něho ještě ve dveřích přes rameno, načež odešel.
Co dál? Eichiro prohledával město, Chika s Tekurem bar a Shi lodě. Moc míst, kam by se mohl Daisuke podívat, nezbývalo. Jedno místo ale ještě navštívit mohl.
Strážní stanici.
Pokud do toho byli stráže nějak zapletené, nedozví se od Daisukeho nic nového. Pokud ne, byla tu šance, že jim pomohou Hizuki s Kaori najít.
Hnědovlásek proto už déle neváhal, vyskočil na nejbližší dům a po střechách, kde nepoutal zbytečnou pozornost, si to zamířil na strážnici.
„Konnichiwa, Yasu-san, Natsuki-san,“ ozvalo se chvíli na to za zády dvojice strážných od okna jejich kanceláře, do kterého Daisuke, přichycený chakrou v chodidlech ke střeše, hlavou dolu nahlížel.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
„Ale no tak, Tekuro-kun,“ usmála se na něj vědoucně. „Já o té technice vím. Zahlédla jsem je. Shi je tvůj výtvor, že?“ prohodila a začala si sklep prohlížet. Vypadal obyčejně, ale za rohem našli dveře. Lehce vzala za kliku a ony se opravdu otevřely. Odhalili větší místnost se zdmi pobytými okovy. Pod jedním z nich seděl Eichirův pes. Chika rozsvítila a hned se k místu rozeběhla. Párkrát ohmatala zeď a zdálo se, že něco vytáhla. „Hele!“ vyhrkla a nastavila ruce k Tekurovi. Když se k ní přiblížil, mohl spatřit dlouhý vlas. „Někdo tu někoho držel!“
***
Muž hleděl do dokumentů a mračil se. „Je mi líto, Daisuke-san, ale v posledních pár hodinách žádná loď přístaviště neopustila,“ zavrtěl hlavou. „Kdybych věděl, co se stalo, mohl bych vám být více nápomocen,“ vzhlédl k mladíkovi. „Věřím vám, protože vám věří i bratr, to je samozřejmé, ale rád bych pomohl.“
***
Kaori spadla brada. „Hizuki-chan, ty jsi skvělá!“ šeptla. „To je skvělý!“ spráskla by ruce, kdyby je neměla svázané. „Myslím, že tímhle ti cena moc neklesne. Jdeme na to!“ zazubila se a zhluboka se nadechla. „Pomooooooc!“ zařvala z plných plic. „Hizuki-chan má záchvat!“ začala hysterčit a z očí se jí spustily slzy. Rozhodně byla dobrá herečka. „No tak,“ šeptla k ní. „Válej se a hekej,“ dodala a zase začala křičet. „Pomoooooooooc!“
Hizuki Shima
Tým Beta
Chuuninská zkouška
V první chvíli byla tak zaražená, že vůbec nevěděla, co na to říct. Jak dlouho tam už druhá dívka byla, když byla v pohodě s tím, že nemá ani jméno? A vždycky nový majitel? To to tady funguje jako pronájem, nebo… Nechtěla věřit, že taková situace je pravda. Ale lidé jsou zvláštní tvorové.
“A jak ti můžu říkat?“ zkusila pak opatrně. Téma jak to má se jménem, které měla předtím, než skončila na tomto místě, jí přišlo docela citlivé. A nebyla si jistá, jestli odpověď vůbec znát chce.
Při zaučování ztěžka polkla. Čekala něco takového, ale stejně jí přejel mráz po zádech. Nerozuměla, čím si to ti muži odůvodňují. Nějakých ran se až tak moc nebála, ale do té další pozice se opravdu dostat nechtěla. “Um… co po nás budou za normálních okolností chtít?“ Mezitím nervózně obhlížela plot. Nemůžou stát přeci úplně všude, ne? Musí přijít na způsob, jak těm lidem pomoct. “Schovávají někde věci, které jsme měli u sebe, když nás sem přitáhli?“ Věděla, že ta šance je malá, ale co kdyby.
Hizuki Shima
Tým Beta
Neznámá loď
Vykulila oči. Sama by s ničím takovým nepřišla a hlavně by nebyla schopná takový plán provést, ale kapitánce to věřila. Jenom opravdu doufala, že se jí nic nestane.
Ale rozhodně nechtěla nechat vše na Kaori. Skousla si ret a začala podupávat chodidlem. Vždy jí pomáhalo být v alespoň zdánlivém pohybu, když přemýšlela. Nebylo to hned, ale přecijen se jí ve výrazu něco mihlo a pak zkoumavě pohlédla na ženu vedle sebe.
“Mezi mými věcmi by měla být maličká třpytivá krabička. V ní jsou bonbony. Jenom vyloženě bílé obyčejné, ale bez bližšího zkoumání by bylo možné vydávat je za léky... Moje ´cena´ tak nepochybně hodně klesne, ale mohla bych předstírat nějaký záchvat, na který potřebuji své léky. Z té krabičky se třpytky vždy uvolňují, je tedy možné, že by mohly ulpět na správných dveřích…“ Nebylo to jisté, ale bylo to alespoň něco. A byla ráda, že si mohla vyslechnout druhý názor na své nápady. Vlastně ani nebyla záruka, že by jí léky donesli, ale lepší nižší cena než případná žádná a jako bonus nutnost vypořádat se s tělem, ne?
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Přístaviště
„Promiňte, Wakatsuki-san, ale pro teď mi prosím prostě jen věřte,“ rozhodl se loutkář správcově zvědavosti nevyhovět a co nejzdvořileji odpověď na jeho otázku odmítl. Celou dobu se vše zdálo naprosto bezchybné a najednou pohřešovali jak Kaori, tak Hizuki. V tuto chvíli nemohli stoprocentně věřit nikomu.
Že by šlo o náhodu bylo velice nepravděpodobné. Mohl se z nich snažit nepřítel dostat informace o jejich plánech a dovednostech? Hodlají je při akci použít jako rukojmí? Nebo je prostě zabijí, až dostanou, co chtějí...!?
Daisuke se mírně zamračil a stiskl dlaně v pěsti, načež se za ty myšlenky napomenul. Nic takového se nestane! Najdou je a zachrání!
Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Šílená pustina
Urážky od toho stvoření, které se vydávalo za Shiho už nevnímal. Zařadil je jako jednu z podezřelých věcí. Tu druhou si hodlal právě ověřit. A zřejmě by to i udělal, kdyby po něm "Shi" neskočil.
"Tak jo, kdy to chceš hrát takhle," vytáhl ze zádového poudra wakizashi, zablokoval útok a zároveň vyrazil ramenem zespoda proti soupeřově bradě.
"Až se příště budeš chtít za někoho vydávat, tak si o něm nastuduj víc věcí. Zeptám se ještě jednou. Kdo jsi?" stál na svém Tekuro. Jen tím posledním útokem mu ta osoba dala hned dvě věci, o kterých pochybovat.
Měl pravdu v tom, že Shi tu techniku úplně neschvaloval. Měl proti ní jisté výhrady.
*Ale nikdy v životě by si mě nedovolil napadnout. Už jen proto že ví, kam celá tahle dráha směřuje. Jaký je cíl,* ušklíbl se.
*A navíc, kdyby to byl Shi, takhle by neútočil. Proč by to taky dělal. Musí vědět, že znám každý jeho pohyb, protože je můj vlastní. I mě by napadlo použít karty. Protože o těch vím kulový,* a s touhle myšlenkou získal Tekuro jistotu a skálopevné rozhodnutí odhalit, kdo se tak podle vydává za jeho dvojče.
Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Přístavní město
Existují jisté momenty, kdy jste rádi, že se musíte věnovat něčemu dalšímu. Tekurovi se totiž vůbec nelíbilo, že Chika nadhodia zrovna tohle téma.
"Vážně? Ani jsem si nevšiml," podrbal se na hlavě a snažil se udržet oči pod kontrolou a chovat se naprosto přirozeně.
Pes naštěstí chytil stopu a zastavil se u sklepního okna. Tekuro okamžitě zmlkl. V rychlosti napsal zprávu Shimu a podíval se na Chiku. Přeci jen, na povel to tu měla ona.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Muž seděl za stolem a zrovna dost ošklivě pokašlával. Jakmile ale zahlédl Daisukeho, věnoval mu celou svou pozornost. „Co se stalo, Daisuke-san,“ zamračil se. „Vypadáte dost ustaraně,“ zajímal se, zatímco se začal přehrabovat v papírech, aby našel potřebné dokumenty. Denně přístavem projelo tolik lodí, že si je všechny nemohl zapamatovat.
***
„Má stejný oči jako ty,“ pronesla Chika. Její dětský tón byl pryč. Mluvila klidněji než obvykle, ale stále jako by o nic nešlo.
Pes najednou chytil stopu a vedl je od baru pryč. Zastavil se až před jedním domem, konkrétně u jednoho z oken do sklepa. Bylo otevřené. Žena se jím trochu pracněji protáhla a počkala dole na mladíka. Pes vskočil za nimi. „Hm…,“ zamyslela se Chika.
***
„Hmm,“ zamyslela se Kaori. „Teď to jen chce zjistit, ve který kajutě jsou naše věci.“ Zatvářila se poťouchle a nahnula se k dívčině uchu. „Mám nápad.“
Šeptem jí ho tak celý sdělila. Všechnu práci hodlala vzít na sebe. Už když ji poprvé odvedli, urputně pracovala na svádění těch dvou mužů a dost se jí dařilo. Jednoho z nich chtěla zblbnout natolik, že by se spolu náhodou dostali do té správné kajuty. „Jen musíme zjistit, do jaký,“ zamyslela se.
Daisuke Mokushi
Sunagakure, akademie
Chuuninské zkoušky
„Ghh...!“ zaskřípal Daisuke zuby. To byla nesplnitelná podmínka! A kromě toho, kde měl záruku, že ten muž dodrží své slovo!?
„To nemůžu!“ máchl Daisuke odmítavě rukou do strany, „prosím! Copak se tohle nedá vyřešit bez násilí!?“
„Tohle vede jen k nekonečnému koloběhu zabíjení! Nemá to žádný smysl! Chika-sensei je nemocná. Nemůže za to, jak se chová! Prosím odpusťte jí!“ klekl si loutkář na všechny čtyři a sklonil hlavu k zemi naléhavě.
Chuuninská zkouška
Hirotado Yutsurai
„Vidím, že po svém otci jsi zdědil i tohle,“ oznámila mu tvrdě. Když se však zavlnil písek, neuniklo to ani jí a zpozorněla. Jenže tentokrát se zavlnil písek i pod nimi a dříve, než se mohl někdo z nich nadát, vytvořila se pod nimi obrovská díra. Žena zaječela.
Po stranách nově vzniklé propadliny byla skála a pod nimi tma. Jako kdyby tuhle díru vyhloubil obrovský písečný červ.
Hizuki Shima
„Nemám jméno,“ naklonila hlavu ke straně. „Jméno mi vždycky dá můj nový majitel,“ vysvětlila a oči se jí rozzářily. „Ty jméno máš?“ napadlo ji najednou. „Tak to jsi tu fakt úplně nová. Zaučím tě!“ vyhrkla, jako kdyby měla radost, že může být něčí senpai. „Nejdůležitější je neodmlouvat a dělat, co nám támhle ti pánové řeknou. Je to tak lepší. Mohli by tě zmlátit a tvoje cena by klesla. A mohli by udělat i jiný věci. To by tvoje cena fakt hodně klesla. Pokud jsi tedy ještě nikdy nebyla s mužem,“ ukázala za plot, kde stáli ti pánové. Byli to hroziví muži s bičem u pasu.
Daisuke Mokushi
Hubeňour se uculil a trhnul ženou k sobě, protože to vypadalo, že mu chce utéct. „Neboj, kluku. Týhle se nic nestane, když splníš podmínku. Zab támhletu šílenou ženskou a já tvojí matinku pustim na svobodu.“
Tekuro Ashikaru
„Seš fakt debil. Takhle mi prostě lidi říkaj, aby si mě nepletli s tebou a stejně si nás pletou. A pořád to nemění nic na tom, že děláš zvrhlý věci, ty debile. A těm je teď konec!“ oznámil a odrazil se.
Rychle se probleskl až k mladíkovi, až to zasršelo, a prudce tasil katanu, čímž zároveň po mladíkovi vedl vodorovný sek.
Taji Sakyu
„Risa neví…,“ zachroptěla. „Risa neví… proč…,“ hekala, jak ji nabral a postavil se na nohy. Po chvilce cesty ale dívka znovu zakašlala a tentokrát jí na rtech zůstala kapka krve. „Tacchan… bolí,“ zaúpěla. „Vodu…,“ hlesla vzápětí.
Jenže Tajiho čutora zmizela. Nebyla nikde k nalezení.
Keiko Fukei
V hlavě se mu znovu ozval hlas, který tak dobře znal. Hlas, který nikdo jiný neslyšel a který se zařezával až do morku kostí. „Přesně tak,“ pronesl. „Nevěří ti už ani tvoje sensei. Jediná ženská, která byla dostatečně naivní na to, aby v tobě viděla i nějaký schopnosti, který jsi nikdy neměl,“ oznámil mu, jako kdyby to byla jediná pravda. „A možná ani nebyla naivní. Možná si tě prostě vzala z lítosti. Jsi neschopnej. Sám jsi úplně neschopnej. Ale se mnou… se mnou bychom jim mohli ukázat. Beze jsi přeci jen neschopná polovička. Společně by se na nás mohli přestat takhle dívat.“
Tsubaki Kokumotsu, tým Delta
Tsu topící se v tekutém písku právě prožívala jeden z nejkrásnějších okamžiků svého života. Bylo to tak okouzlující, jak jí sensei házel kunai, aby ji a její tykev vytáhl z nepřátelského písku. Měla snad jen oči pro něj, nic jiného neexistovalo, dokud teda nebyla na obelisku a v realitě světa.
"Arigato, Masao-sensei," mírně se mu uklonila, jak chtěla vyjádřit svůj vděk. Vrácená do reality koukla na zbytek týmu. Ai jednala velmi rychle a pomohla nováčkům, Tsu-klon na to šel velmi strategicky s menšími obtížemi. Tsu-originál by asi nezahodila jen tak tykev. Bylo vcelku náročně tvořit novou, avšak v nouzi by ji možná a velmi nerada obětovala, ale díky senseiovi nemusela. Dala si jednu ruku v bok a mezi fanděním svému klonu, že se vyškrábe na obelisk či bude vytažen na kámen, hleděla na topící se tykev. V hlavě ji probleskla myšlenka, že nepřítel by mohl v tuto chvíli poznat originál od klonu. Možná by měla dát tykev klonu a čistě teoreticky by mohla zmást nepřítele.
"Hmmmm," vyšlo z ní krátce, než koukla na senseie, "takže, jaký je plán teď?"
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Chunninské zkoušky
Taji Sakyu
Tým (O)mega
Zkouška numero jedna
Po dlouhých chvílích ploužení pod zásajícím sluncem, si Taji připadal jako vysušený příškvar na rozžhavené pánvi. Sundal si vestu a omotal si ji kolem hlavy, aby mu smrtonoslné paprsky nedopadaly přímo na hlavu, ale nejraději by si sundal i zbytek potem nasáklého oblečení. Kdyby to ale udělal, přišel by o svoji jedinou ochranu a ještě by si uškodil. Alespoň byl schopný už určit směr díky slunci, které se konečně pohnulo a po chvíli přemýšlení se vydal na východ směr Sunagure případně Země řek.
Nevěděl jak dlouho šel, ale najednou před sebou uviděl něco ležet v písku. Okamžitě uskočil a rukama marně hrábnul po zbraních, než si všiml, že to "něco" je modré, a že je to člověk. Opatrně se přikradl blíž a ke svému údivu zjistil, že ten "někdo" je jeho týmová kolegyně Risa."Mor aby to spral..." Zamumlal Taji, když si všiml, v jak zuboženém stavu dívka je."Hej blondýno opovaž se tu zkolabovat! Co se tu stalo? Jak jsme se dostali doprostřed pouště? Kde je zbytek?" Vypálil na ni Taji a snažil se ji udržet při vědomí. "Mor aby to spral!" Zaláteřil znova mladík, když viděl, že Risa je na pomezí zhroucení. Dal ji napít trochu vody z už tak poloprázdné čutory, načež provedl bezvýsledný průzkum její vybavy.
"Nehodlám tu umřít, jako nějaký uschlý sopl! A ani ty bys sakra neměla!" Zasýpal, když si dívku nabíral na ramena, a opět zamířil směr východ. Po pár krocích se mu noha zachytila za druhou a jak mladík tak jeho náklad se poroučeli do písku pod nima. Znechuceně se vydrápal na nohy a s bezmocným hněvem v hlase začal halekat na sluneční kotouč nad ním. "TO SE TI LÍBÍ CO? TY ŽLUTEJ PRORADNEJ ŠMEJDE!" Zaryčel a začal bezmyšlenkovitě kopat do písku kolem něho.
Chuuninská zkouška
Keiko Fu-Kei
Genjutsu, zkouška č.1
Keiko nevěděl, jak se to mohlo stát. Prošli s Yumekou poměrně dost akcí a mladík si myslel, že svou sensei už zná. A teď přišla jedna mise, která nevyšla a ona… . Nemohl to ani v mysli doříct, protože tomu nevěřil. Respektive, nevěřil by tomu, kdyby to právě neviděl na vlastní oči. Měla Ten pohled.
Keiko stiskl ruce v pěst, až mu zbělely klouby jak mu náhlá zuřivost mu projela tělem, jako rozžhavený nůž máslem. Byla jako všichni ostatní. Myslela si, že spoléhá jen na štěstí. Ona, která moc dobře věděla, že všechno co uměl si musel vydřít daleko náročnější cestou, než všichni ostatní!
"Tak já se moc spoléhám na štěstí?" procedil mezi zuby zuřivě a jeho vlasy se začaly vlnit, ačkoliv bylo naprosté bezvětří. Do okolí se přitom pomalu rozlezl zvláštní pach, nebo přesněji vlezlý pocit, který čpěl, jako bezedná studna nenávisti a krutosti. Keiko zaregistroval, jak se k němu stáčí pozornost lidí okolo a bolest u srdce, která se neustále stupňovala vytrhla mladíka z jeho splachovací formy. Kalich konečně přetekl. Už nehodlal jen stát a přihlížet.
"Má snad někdo problém?! Ne? Tak si běžte po svých!" okřil celou ulici a aktivoval své tělo. Jediné co si teď přál bylo, aby všechnu svou bolest a zlost někde vybil. Koneckonců tu byla i druhá cesta, jak ty pohled zničit. Změnit svůj směr o sto osmdesát stupňů a stát se místo hrdiny záporákem.
Keiko se ušklíbl pohledem, při kterém bylo poznat, že se teď stane něco opravdu zlého a probleskl se.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Matka opět tvrdě peskovala a samozřejmě neměla problém udeřit tam, kde to bolelo.
Ale časy, kdy jen zklamaně sklonil hlavu, byly dávno pryč.
"Ke své klientele se chovám obvykle slušně. Vyjímkou jsou jedovatí hadi jako ty. Kteří se navíc nezmohli na nic lepšího než podprůměrné dítě." Odpověděl stejně jedovatě jako jeho matka. Nebo možná otec?
Byl rád za to, co byl. Stal se ninjou jí navzdory! I přes všechny ty házené klacky pod nohy. A vůbec nebyl podprůměrný!
S matkou sice mluvil, ale nedíval se na ni. Jeho oči těkaly po okolí. Sice k matce neměl příliš silný vztah, zároveň ale nehodlal potopit svoji kariéru tím, že svoji stvořitelku nechá sežrat nějakým svinstvem uprostřed pouště. I když by si to nejspíš zasloužila.
Vlnícího se písku si všiml okamžitě a dvakrát zamlaskal na velblouda, aby zastavil.
"Něco tam je." Poznamenal a ukázal oním směrem.
Vzal velblouda za otěže a pomalu začali místo velkým obloukem obcházet.
Nemělo smysl machrovat, když s ním nebyla Toshimi, která by klienta ohlídala.
Hizuki Shima
Tým Beta
Chuuninská zkouška
Byla jedna věc si to myslet a druhá mít to potvrzené. Těch mříží si všimla až teď, když hledala známé tváře. Nikoho si alespoň zatím nevšimla, takže se mohla utěšovat alespoň tím. Vyhlídky na její příští život už tak utěšující nebyly. A už vůbec si nedokázala představit, co má štěstí co dělat s pozicí konkubíny nějakého člověka, co si musí lidi kupovat. Nesměla dovolit myšlenkám toulat se tímto směrem, musela změnit téma.
“Jak se jmenuješ? A jak to tady chodí?“ potřebovala informace. Bylo jí poměrně jasné, že jediný způsob, jak se odtamtud dostat bylo nechat se koupit, ale co kdyby ne. A navíc, čím více člověk věděl, tím méně děsivé by to mělo připadat. Nebyla si vůbec jistá, jestli by se pak dokázala zvednout na nohy jako zelenovlasá žena, k níž vzhlížela.