NFFORPG - Sunagakure no Sato

Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Shi
Loď, Hospoda

Shi následoval Hizuki do hospody, do které ale vešel až po ní. Sedl si na kraj, objednal si pití a zdánlivě se věnoval jen svému sklu. Případalo mu, že už ho nic nepřekvapí, ale atmosféra hospody mu přeci jen připadala podivná. Místní král chtěl mít asi pod kontrolou i méně legální aktivity a místní si to z nějakého důvodu nechali líbit. Buď to, co tu bylo předtím, bylo tak kruté, že za cenu omezení svého soukromí byli rádi za klid, nebo tu všichni jeli na genjutsu pilulkách absolutní poslušnosti.
Cílem jeho pozornosti byla samozřejmě Hizuki, proto ji vždy měl alespoň v periferním vidění. Nechtěl udělat chybu, která by mohla Hizuki ohrozit, ale zároveň mu připadalo, že tady jí vlastně vůbec nic nehrozí a zanedlouho ji všichni nezávazně dají kytku a pozvou na nealkoholický drink.

Tekuro mezitím stále seděl u stolu a přemýšlel, jak zabije čas. Všichni měli rande a jediný on, pátý, zůstal na lodi. Sám. Pohrával si s myšlenkou, jestli byl dobrý nápad volat sem někoho dalšího, protože kdyby tu nebyl, mohl by teď s Hizuki jít on.
*Ale až jednou Shi zmizí, všechny ty vzpomínky budou stejně moje, takže co na tom sejde,* odfrkl si, načež ho vyrušil Eichiro.
Chvíli jen nad jeho nabídkou překvapeně mrkal, až potom mu došlo, že by možná stálo za to odpovědět.
"No jasně, jó, paluba je moc hezká, rád se po ní zase projdu, to beze všeho," zakýval hlavou v přívalu slov, jako kdyby se snažil dohnat čas ztracený překvapeným mlčením.

Ki Hayabusa
Tým Delta

Restaurace, Socha Pátého
"Já ani nevím. Ještě ji moc dlouho neznáme..." odpověděl Ki Kami na její otázku. Jeho největší starostí byl momentálně lepkavý hnus pokrývající jeho tělo a oblečení. To, a pak ještě, jak Tsubaki zareaguje na její nadcházející odměnu za výhru. Ta si však poradila, přičemž ho ještě po svém zesměšnila, když použila jeho současný vzhled proti jemu samému. To, a fakt že proti jejímu argumentu nemohl nic namítat, mu otrávilo jeho momentální škodolibé myšlenky. Umínil si ovšem, že si je uloží v hlavě a obrátí s k nim kdykoli, kdy se mu Tsu bude pošklebovat, tedy alespoň do chvíle, než nějakou z nich bude schopen uskutečnit, až se Tsu rozhodne vybrat svoji výhru za dnešní závod. Rozloučil se s Tsu, a krátce poté se také rozloučil s Kami a šel domů. Cestou chtěl odkopnout kamínek, ten se mu však přilepil na botu. Nejprve jej to otrávilo, když se pak podíval před sebe a spatřil muže v černém, kterého ráno naštval, byl nakonec vděčný, že se kamínek neodlepil od jeho boty a nedopadl nikam poblíž toho člověka. Byl rád, že dneska ještě nepřišel o kalhoty, a vzhledem k tomu, že o ně nechtěl přijít ani teď, raději postupoval kolem muže v černém v naprosté tichosti a opatrnosti, a do jisté míry s ní pokračoval až k domovním dveřím.
Spalo se mu dobře. Koneckonců vysvléct se z ulepeného oblečení, které se mu neustále lepilo na tělo, a dostat ze sebe, a především z vlasů, lepkavý syrup zhuštěný chakrou byly dva titánské úkoly vyžadující nemalou námahu. Nařízený budík, který jej měl ze spaní vytrhnout, zacvakl automatickým pohybem ruky. Následně se na posteli překulil a pokusil se dostat do pohodlnější polohy, docílil však jen toho, že z postele spadl. Snad jen díky tomu taky nezaspal. Když si plně uvědomil kdo je, kde je a kam má jít, protáhl se, udělal své ranní úkony a pak už se vydal na místo srazu. Na místě už čekal sensei, Tsu a Ai. Pozdravil je, přičemž Tsubaki věnoval pohled, který říkal, že ještě nezapomněl na včerejší závod a jemně naznačoval, že jí to stále chce vrátit.

Aka-test

My Category: Kakuzu-= click to take @ NerdTests.com =-

Ai Hayo
team D
Cvičiště-Socha Pátého
Po těch třech hodinách ležení na zemi, se ji vtrátilo malé množství chakry a byla schopná vstát. Byla si jistá, že další spotřeba chakry ji dovede k dalšímu bezvládnému ležení. Tak raději vyrazila směrem domů. Cestou šla pomalu a v klidu, přeci jen nikam nespěchala. Když procházela hodně, pro ní známou ulicí, viděla jedno děvče, se kterým se dobře znala, jak má modřinu na koleni a sedí opřená o zeď. Nikdo si ji nevšímal a tak se Ai postavila před ní. ,,Bolí to, viď?" zeptala se modrovláska a hned ji začala léčit. Dívenka s bolístkou na koleni si otřela slzy a poděkovala. Ai si v tu chvíli neuvědomila, co se právě chystá udělat a tak, když doléčila pacienta, padla k zemi. Kvůli nedostatku chakry, nebyla schopna pohybu. Holčička se k ní hned nahnula a Ai se na ní pousmála.
,,Budu v pořádku, jen si potřebuji odpočinout. Běž domů." řekla. Dívka ještě jednou poděkovala a následně odešla domů. Po pár hodinách, se byla dívenka schopna zvednou a odkráčet domů. Jakmile došla domů, beze slova odešla do koupelny. Všechny své věci hodila na praní a šla se umýt. Následně, po vykoupání zalehla do postele a během chvíle usnula. Spala sotva pár hodin. V půl páté odešla z domů, protože už nemohla spát. Místo, aby si to mířila rovnou k soše Pátého, mířila na ono cvičiště, kde byla včera. Stoupla si do prostřed a vytvořila si dva klony. Jeden klon si stoupl dál od nich a druhý vedle ní. Klon, stojící vedle Ai připravil pečetě na Suiton: Hōmatsu rappa a vytvořila díky ní vodní clonu, aby klon, stojící dál nic neviděl. Klon následně společně s originálem připravili pečeť na Suiton: Mizuame Nabara. Klon to vystřelil o vteřinu dřív, aby udělal místo skutečné osobě, která se snažila omezit pohyb klonu. Podle ní bylo toto kombo dosti efektivní a tak měla další trik schovaný v rukávu. Zkoušela to pořád do kola, dokud nebyl čas jít za ostatními. Když tam došla, byla celá špinavá a unavená.
,,Dobrý den Sensei, Tsubaki." ozdravila ty, kteří byly na místě. Postavila se před sochu a sesunula se na zem.

Tsubaki Kokumotsu, tým Delta

Tsu se usmála a mávla Ai na odchod, sice tu Ai byla nová, ale hnědovláska chtěla s ní navázat lepší kontakt, aby to nedopadlo zase jako ráno.
"Mi povídej, Kami...zdá se mi uťáplá! Ale na druhou stranu, třeba ještě překvapí." pověděla svým zbylým kolegům myšlenky, načež dojedla svůj dortík. Když Ki nadhodil, že vlastně ona se stala vítězkou a měla by být odnešena, sjela ho pohledem.
"Nebylo řečeno, že zrovna dneska. A navíc..." natáhla ruku směrem ke Kimu, mezitím se jí z tykve vyhrnul písek a dopadl na lepkavý sliz, "takhle ti to sluší." vyplázla na něj drze jazyk a vstala. S přáním pěkného zbytku dne a rozloučením odešla domů. Pár metrů před dveřmi domu si všimla, jak její otec, opilec a troska, leží na zemi. První myšlenka byla, že ho tam prostě nechá, že is za to může sám, ale nakonec vyhrála její milá a laskavá stránka, a tak ho dotáhla domů a s bratrovou pomocí ho uložili ku spánku. Poté se vydala do koupelny a šla si také lehnout, mise druhý den byla prostě mise druhý den.

Následující den si sbalila vše potřebné, udělala vše potřebné a vyrazila na náměstí.
"Bré ránko, sensei..." pozdravila Masaa, načež si zívla s rukou před pusou. Nikdy neměla v lásce ranní stávání, byla moc unavující a ona po ráno byla moc unavená.

Osamu Ritsu
tým Omega
nemocnice

Jakmile oba genini začali s tréninkem, Ritsu si založil paže na prsou a pozorně je sledoval. Díval se na výraz v obličeji Tajiho, který se z bolestivého pomalu přeměnil na soustředěný, i na podivně roztomilou loutku Risy, do níž uvolňovala chakru přes svoje lanka. Několik minut bylo přihlížení opravdu zajímavé. Později si však Ritsu uvědomil, že stát na místě jako solný sloup a pozorovat, jak se snaží, je vlastně děsná nuda a jeho začínalo mravenčit celé tělo z nicnedělání.
"Ghhhhh," zaskučel s protáhlým obličejem a rozhlédl se po place. Co by asi tak jenom mohl dělat? Trochu si zatrénovat? Měl si vzít u Seno-chan nějaké koláčky navíc! Teď by se mu vážně hodily! Při uvažování o jídle mu však naskočil nápad.
'To je ono!' pleskl se hřbetem ruky do dlaně. Pokusí se ty dva trochu rozptýlit, aby to neměli tak jednoduché. V boji přeci taky nebudou mít prostor pro klidné soustředění!
"Hehe-hehehe," zachechtal se poťouchle sám pro sebe a s rošťáckým výrazem v obličeji začal kolem dvojice pobíhat, houkat, poskakovat, dělat přemety a vířit prach.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Taji Sakyu
tým Omega
nemocnice
Trénink vkládání čakry se zdál být náročný,ale velice užitečný,což se Tajimu líbilo.Co se mu ale nelíbilo byla loutka,kterou si Risa vyvolala.Taji sebou trhnul,když se pavoukovitá věc vedle něj zničehonic objevila a s nevolí si prohlížel hromadu noh,očí a mašličku,co to mělo na hlavě."Tsss loutkaři jsou pošahaní...."Pomyslel si Taji a posadil se do tureckého sedu na zem.
Když nad tím tak přemýšlel,tak už vlastně něco podobného s čakrou prováděl,kdysi snažil se vecpat čakru do tréninkové tyče a tím zlepšit svůj úder.Obličej se mu zkřivil při vzpomínce,jak mu kus dřeva vybouchnul v ruce a on si ještě týden po tom vytahoval třísky z míst,o kterých nevěděl,že je má.Nakonec nechal minulost minulostí a sepjal ruce.Tvář se mu svraštěla soustředěním,jak koncentroval svoji čakru a pomalu cítil,jak se čakra vlévá do jeho rukou.Zkusil ji trochu vypustit do okolí a vzduch okolo jeho rukou se lehce zachvěl."Tohle by šlo...teď to zlepšit."Pomyslel si Taji a pokračoval v tréninku.

Masao Nibori
Tým Delta
nová mise

Cestou městem mladý sensei přemýšlel, co zajímavého by mohl jeho nové žáky naučit. Kolem něj se postupně rozsvěcely lampy. Obchodníci uzavírali své krámy a měsíc pomalu stoupal nad jednotvárnou, písečnou krajinu. Masao si spokojeně hladil břicho, když kráčel na náměstí. Rád se čas od času zastavil a v nočním světle sledoval, jak si odraz měsíce hraje s tvary sochy kazekageho. Když viděl svého drahého senseie naposledy, bylo to právě zde. Mladík se pousmál při vzpomínce na to, jaký byl ve věku svých žáků. Na den, kdy se poprvé setkal se svým týmem. Už v té době byl jeho učitel a i vzor, velmi starý muž. Bílé vlasy skrývaly jen pramálo tmavších pramínků. Tvář byla povadlá, ale oči byly jako plné energie. Zdálo se, že každým rokem života byly starcovy oči mladší. Zachovávající si veškerou krásu.
Když dorazil Masao domů, na další aktivity byl již příliš unavený. Následující den bylo potřeba brzy vstávat. A tak zalehl do své široké postele a do rána o sobě nevěděl.
Co by jim tak mohlo sednout? Vrtalo mu hlavou celou cestu k budově kazekage, kde chtěl přijmou první oficiální misi pro svůj tým. Futon by se mohl hodit. Taijutsu… Medicína? Jak tak šel a kopal před sebou malý oblázek, napadala ho jedna zbytečnost za druhou. Když v tom mu někdo proběhl před nosem a kamínek se zakutálel do jedné z prasklin ulice. Mladý sensei se ohlédl a ve sprinterovi poznal svého známého.
„Anaki! Počkej.“ Zavolal na něj a zamáváním se pokusil upoutat jeho pozornost. „Stalo se něco?“
Maličký a hubený muž se zastavil, přičemž mu tlusté brýle, které nosil, málem sklouzly z nosu. „Masao. Teď nemám čas. Musím se ještě vrátit na pár operací.“ Anaki byl totiž jeden z doktorů, kteří pracovali ve vesnické nemocnici. „Zadal jsem od nemocnice jednu misi. Mohla by se ti líbit.“ Aniž by řekl cokoliv dalšího, otočil se na patě a pokračoval svým nemotorným sprintem dál do ulic Sunagakure.
„Opatruj se. A nepodpalte to tam, než přijdu.“ Pokusil se ještě blonďatý sensei zavolat na svého přítele, který ale už stihl zmizet za nejbližší budovou.
Při chůzi chodbou byl už Masao zvědavý. Nemohl se dočkat až zjistí, o jaké misi byla řeč.
Celou dobu, co vyřizoval úkol pro svůj tým, krčil nos. Celá budova byla jako vždycky převoněná osvěžovači vzduchu. „Uklízečky to už zase přehnaly co?“ Postěžoval si jouninovi, který zrovna stál vedle něj a zamračeně si vybíral z nabízených misí. Ten se na něj koukl výrazem, který naznačoval, že je už zvyklý.
„Můj nos už to dávno zabilo, chlape.“
Konečně našel, co hledal. Misi zadanou od nemocnice. Stalo tam, že se objevila po 60 letech u jednoho z pacientů nemoc. Tak výjimečná, že už pro ni nejsou ve skladu všechny přísady. Bylo potřeba najít brouka Managi. Výtažek z tohoto brouka byla jediná ingredience léku, která nerostla ve vesnických sklenících.
Spokojeně misi přijal a vydal se opět na náměstí, čekat na svůj tým. Slunce mu svítilo na záda a vypadalo to, že nadcházející den bude dokonalý.

Risa Mokushi
Tým Omega
Sunagakure
Risa kývla. „Tak jo! Jak má Risa začít od začátku?“ zazubila se. Ritsu začal vysvětlovat a dívka si všimla jedné věci. Z rozjařeného mladíka se najednou stal muž, který věděl, co dělal. Její tvářičky stihly zčervenat jen malinko, dokud si své myšlenky neuvědomila a neokřikla se. Tohle si přeci mohla myslet jen o Daisukem!
„Dobře!“ zazubila se, sundala z pásku svitek, složila pečetě a roztáhla ho. Pečeť na papíře se rozzářila a ze svitku vyskočila loutka pavouka, který byl Rise do pasu. Ten měl osm očí, z nichž každé koukalo úplně jinam, a hlavičku mu zdobila mašlička. „Risa potřebuje soustřeďovat čakru do loutek!“ oznámila. Prsty, z nichž vylézala chakrová lanka, složila do pečetě berana a zavřela oči. Její trénink úž začal.

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Už prostě nemohl. Kapacita jeho žaludku neodpovídala takové porci jídla.
Nebylo divu, strejda vařil tak hrozně, že občas bylo lepší nejíst vůbec.
Jenže zbýval poslední kousek. Sníst to rozhodně nebyla možnost, nechat to být, také ne. Nechat si to zabalit bylo trapné. Žádné psisko se také neobjevilo.
Nakonec měl Hiro štěstí a zpoza rohu stánku se vybatolil starý černý kocour s jedním okem a bez levého ucha.
Tohle byla příležitost!
"Tak jo ty hnusná potvoro, žer!"
Vzal poslední kuličku takoyaki a nenápadně je mrštil po onom zbídačeném stvoření.
Kocour dostal ránu do zbývajícího oka až udělal kotrmelec, vztekle zasyčel, vzal kouli a ztratil se někde za stánkem.
Mladík se odvrátil a jen tak poznamenal.
"Jasně, že jím málo. Zkoušela jsi jíst něco od mého strejdy? Přísahám, že tím zabil svou poslední ženu..."
Poté se zvedl společně s Raizem. Bylo mu těžko a nedokázal si představit, jak se má teď hýbat, natož udělat rychlý pohyb. Snad mu rychle slehne...

Kami Kamai
Tým Delta
Podzemní cvičiště > restaurace
Vyšla z jeskyně jako ostatní a poté se ještě rozloučila se osobami, které hlídali ono cvičiště. Když pak sensei vybral, kde půjdeme, tak Kami jen pokrčí rameny a podívá se na Tsubaki, která na ní mezitím začala mluvit. Dívka jí jen mlčky poslouchala, protože nevěděla, jak jí na to odpovědět a i když na to po chvíli přišla, tak si nebyla jistá, že by jí Tsubaki dala možnost odpovědět. Po chvíli Tsukakiného monologu otočila hlavu a podívala se na Ai, která tam šla sama mlčky, tak tím jen pokrčila rameny a dále poslouchala Tsubaki. „Zajímavý den,“ odpoví jí na to vše blonďatá dívka se zájmem.
‘Opravdu mi tahle banda chyběla, bez nich by jiný tým byl otrava a mám takový pocit, že sensei taky bude celkem v pohodě, jen nevím co s Ai, protože mi přijde celkem dost nekomunikativní, ale snad se časem změní, i když bych se nedivila, kdyby zůstala taková jaká je, prostě mi přijde divná,‘ pomyslí si Kami a dále pokračuje v cestě.
Když tak po chvíli dojdou do onoho bistra, kde je sensei zavedl, tak se na chvíli zamyslí, co by si mohla dát, na vejce opravdu chuť neměla. Nakonec si stejně jako Tsubaki objednala dortík, protože měla chuť na něco sladkého. Poté co ho obsluha donese, tak se do nej s chutí pustí.
Když se pak sensei zvedne k odchodu, tak se Kami rozloučí a pak se podívá na ty tři, kteří tam zůstali. Ve chvíli, kdy se Ai zvedne k odchodu, tak jí dívka taky kývne k odchodu. Pak se podívá na ty dva, kteří tak zůstali. „No mám takový pocit, že se se senseiem opravdu nebudeme nudit“ řekne Kamai souhlasně a trochu se pousměje.
Následně si vyslechne jejich sázku a dívá se na ně trochu zaraženě. „Jaký máte pocit z Ai? Popravdě já pořád nevím, co si o ní mám myslet,“ řekne Kami a podívá se na ty dva.

Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. Divize
Sunagakure, stánek s takoyaki
„Jíte hrozně málo,“ zamrkala dívka, pokrčila rameny a posadila se zpátky na lavičku, kde se pustila do své nové porce a netrvalo dlouho a ona ujídala z Raizovy. Teprve potom si všimla, jak se Hiro v té své vrtá. Možná měla její matka pravdu a ona toho opravdu snědla hory. Možná měla moc rychlý metabolismus. ‚Nebo tasemnici,‘ vzpomněla si, jak si z ní dělala legraci June, její nadřízená v nemocnici.
Jakmile se Raizo postavil, vyhodila karton, na němž měla ještě před chvílí koule s chobotničkami, do koše očistila si jednu ruku o druhou a postavila se také. „Budeme pokračovat ve hře na babu?“ zajímala se.

Raizo
Sunagakure, stánek s takoyaki
Od rozhovoru s Hirotadem zvedl Raizo hlavu k Toshimi, která se vracela s třemi porcemi a slovy, že je zve.
„To je dobrý, Toshimi, klidně si moji porci dej sama,“ usmál se a po čele mu stekla pomyslná kapka, „já už na rozdíl od vás ve vývinu nejsem, takže už hlad nemám, ale vy dva si klidně dejte,“ zdálo se chvilku, že v tom černovláska nenechá, ale nakonec mu vůbec nepomohl, vlastně naopak.
„Yosh! Tak zpátky do práce!“ postavil se, když dojedli, a se zářivým úsměvem od ucha k uchu si založil ruce v bok. Měli před sebou ještě skoro celý den a práce nemálo. Potřeboval je dostat do formy jak po fyzické, tak psychické stránce, jinak pro ně projít chuuninskými zkouškami nebude vůbec jednoduché.

Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď
Nad Shiho reakcí se musel usmát. Až bude vhodná chvíle, musí si promluvit i s ním... Teď to ale nešlo. Snad to stihne dřív, než se něco stane.
Shi s Hizuki se poté nechali vypravit, ustrojit a vydali se do baru, takže trojice osiřela, bez nějakého konkrétnějšího plánu.
„Hm?“ zamrkal Daisuke, když ho Chika oslovila, „hai. Proč ne, Chika-sensei,“ oplatil jí naprosto nevinně úsměv.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Osamu Ritsu
tým Omega
nemocnice

"Ghihí," zaculil se Ritsu jako sluníčko při pohledu na jejich nadšení. Věděl, že se jim tohlebude líbit. Oba byli snaživí a chtěli se zlepšit. Byli cílevědomí a to se na nich Ritsuovi líbilo. Připomínali mu tím jeho.
"Ty máš doton a Taji má fuuton. Ale to bude teď vedlejší, protože musíme začít úplně od začátku," kývl Ritsu hlavou a založil si ruce v bok, přičemž se celý napřímil. Jakmile znovu nasadil důležitý výraz, najednou vypadal o dobrou hlavu vyšší a jedna ramena širší.
"Co je chakra víte. Jak ji používat taky víte. A že máte talent na nějaký element víte taky. Když jde ale o vkládání chakry do předmětů, nejdřív se to musíte naučit s čistou, neelementární chakrou," spustil svůj výklad, dlouho mu však vážná tvář nevydržela. Brzy se už culil od ucha k uchu.
"Všechno je to jen o tom, jak umíte se svojí chakrou pracovat. Pak už jen stačí, když se na ni soustředíte a stejně, jako ji vypouštíte při tvorbě nějakého jutsu, ji vpustíte do určité věci. Zní to složitě, ale je to vlastně úplně jednoduchý. Sledujte," zhoupl se z pat na špičky a zase zpátky, načež svěsil paže podél těla a spráskl dlaně k sobě.
"Mně třeba hrozně dlouho trvalo, než jsem se naučil svoji chakru vycítit a ovládat. Neměl jsem pro to totiž žádný cit," pokračoval v mluvení, zatímco zavřel oči a začal se soustředit. Okamžik na to se mu kolem nohou zdvihl obláček písku, jak uvolnil trochu chakry.
"Takhle nějak jste se nejspíš učili chodit po stromech. U tohohle jenom stačí chakru nasměrovat místo chodidel do dlaní," uvolnil pro změnu trochu chakry z rukou a otevřel oči.
"A to je celý! Když tohle uděláte, musíte už přijít jenom na to, kolik do té věci můžete chakry nacpat, aniž byste ji tím zničili!" zadíval se na Tajiho s Risou a rozjařeně se zazubil.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Hizuki Shima
tým Beta
Loď -> Bar

Při slovech, že její zmatenost a naprostá nevědomost co dál je vlastně pro jejich plán dobrá chvíli
nevěřila, že se nepřeslechla, ale pak se rozzářila. "Děkuji, Shi-kun," a když tu domněnku potvrdila i zelenovláska, už si představovala, jak to pak zpátky ve vesnici předhodí těm, kteří jí říkali, že je to divné.
Následující události v její paměti zůstanou pouze jako shon barev a obličejů. Ani se nenadála a již stála v krásných šatech a s vlasy které vzadu držely dva drobné copánky, což byl asi jediný nějak společensky vhodný účes co zvládala, před vstupem do baru. Naposledy se nejistě ohlédla do ulice, přesvědčila se, že se svému doprovodu neztratila a pak pomalu prošla kolem stráží u vchodu. Musela poměrně dost zaklonit hlavu, aby se jim mohla podívat do obličeje a bezděčně se co nejdříve stáhla dál od nich.
Při pohledu kolem jí došlo, že nemají žádné pokyny, jak postupovat dál. Nejistě těkala pohledem od stolu ke stolu, zatímco zůstávala na relativně viditelném místě. Pak s lehkým pokrčením ramen nejistým krokem vyrazila k baru, kde se pokusila najít volnou židličku a posadit se. "Shi-kun tu někde je, jenom se po něm nesmím rozhlížet... Je to tak ne? Nedat najevo, že tu někoho znám a snad od lidí tady dostat nějaké informace o čemkoliv nekalém...

Taji Sakyu
tým Omega
nemocnice
"Na chytej."Řekl Hideo a hodil sedícímu Tajimu láhev s pitím.Ten ji s pokývnutím chytil a bezváhání se napil."PFFFFF co to je?Chutná to jak něco,co vyteklo odpadem z nemocnice."Vyprsknul Taji."Jen takový bylinný čaj,co ti trochu pomůže vzpružit se cheche."Usmál se Hideo,Taji v odpověď na mladíka protáhnul obličej.Neznal Hidea nijak dlouho,vlastně spolu prohodili jen pár slov,když spolu nosili zraněné,ale už si stačil všimnout,že mladík má dost nejapný smysl pro humor.Oba dva,vyštavění z celého dne práce,se nyní opírali o zeď nemocnice blízko vchodu saniťáků a chytali lelky.Taji neměl zrovna moc náladu na vtipy.Až po půl tuctu odnošených civilistů mu tak nějak došlo,že jiní pacienti tu ani nejsou.Štval ho pohled na všechny ty zraněné,štvalo ho jejich množství a i když se nepokládal za nějakého poseroutku,pokaždé v něm něco cuklo,když zraněný zanaříkal,nebo ho někdo chytil zakrvácenou křečovitou rukou a dožadoval se pomoci"Zraňovat a zabíjet takové,co se ani nedovedou bránit...Lidé jsou fakt odpad."Zamumlal nakvašeně.Hideo jen pokrčil rameny,neměl na to co říci.
Po chvíli opojného ticha uviděl Taji Ristua s Risou,jak vycházejí z nemocnice."No já mizím sayonara."Zvednul se,čapnul svoji naginatu,mávnul Hideovi na pozdrav a připojil se k blonďatému duu.Během jídla i během cesty byl tak trochu ztracený ve svých myšlenkách,ale slova pochvaly a tréninku ho rychle přivedla zpět na zem."Vkládání čakry do zbraně?Toje přesně to,co bych potřeboval tss."Pomyslel si Taji a bříškem prstu začal zkoumat ostrost čepelí."Řekněte,co máme dělat,jsme připraveni."

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky. I. div.
Zamyslel se nad tím, co mu Raizo řekl. Myšlenka, že nad tím moc přemýšlí, stála paradoxně za zamyšlení.
"Není to jiný...
Obyčejné Shunshin no Jutsu taky přece používat zvládáš..."
Možná měl přeci jen pravdu. Když to zkusí více instinktivně, třeba to půjde lépe. Odevzdat se hromu, nebo tak nějak...
Toshimi se vrátila a ukázalo se, že příchází s nášupem pro všechny.
Hira polilo horko. Tentokrát ne z Toshimi, ale z představy, že bude muset do sebe nacpat další porci. Ta jeho mu bohatě stačila! Jak se vůbec může do té holky vejít takové množství jídla?
"Arigato." Poděkoval a nenápadně se rozhlédl po okolí, modlil se, aby byl v okolí nějaký hafan, což tedy nebylo moc pravděpodobné, ale třeba by se mu mohlo podařit hodit mu alespoň polovinu porce a ulehčit si.

Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství

„Hizuki-chan přemýšlí správně,“ kývla Chika. Pak půjčila Hizuki nějaké hezké šaty, které našla u Kaori a s máváním je vyprovodila.
„Nee, Daisuke-kun!“ zašvitořila na mladíka. „My se můžeme projít po přístavu a podívat se, jestli se tam večer před příjezdem něco nekuje,“ zazubila se.
…
Bar bylo spíš několika patrové kasíno. Samotný výčep s pultem a barmanem se nacházel pouze v přízemí, stejně tak jako několik kulečníkových stolů. U dalších stolů se horlivě hrály karty. Hazard zde očividně zakázaný nebyl, nicméně velcí páni v uniformách korálové armády u vchodu už jen svou přítomností naznačovali, že za podvod má člověk vyhazov z domu jistý.
…
Eichiro začal sklízet a až po chvilce si uvědomil, že s ním v místnosti je Tekuro. Když to vzal kolem a kolem, bylo docela příhodné, že tu zůstali jen oni dva. Už nějakou chvilku si chtěl s tímhle mladíkem promluvit. „Nechtěl byste se projít po lodi, mladý muži?“

Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, stánek s takoyaki
Toshimi se vrátila krátce poté, co Raizo domluvil. Všimla si sice, že si spolu povídají, ale zaprvé je neslyšela a za druhé je skoro nevnímala. Hiro se na ni usmál, když ho ošetřila. Jen na chvilinku a pak se odvrátil. Litoval toho, co řekl? A nebyla i ona tehdy příliš hrubá? Věděla, že ta jeho slova hrozně bolela, jenže dívka měla vždycky sklony hledat chyby hlavně v sobě.
Zastavila se před nimi, ale místo své misky nesla rovnou tři. „Zvu vás na nášup,“ zazubila se.

Risa Mokushi
Tým Omega
Sunagakure, nemocnice
Risa se zamračila a celou dobu rychle plnila, co Ritsu potřeboval. Do ordinace nosili nejen muže. Byly tam i ženy, mezi nimi i těhotné. Na konci toho všeho neměla tak bezstarostný výraz, jako u ní bylo zvykem. Všechno v ní vřelo. Jak mohl být někdo tak odporný?
Když byli po jídle a před nemocnicí, blondýnčin výraz trochu povolil. Ritsu je ke všemu pochválil a Risa si nemohla pomoct, aby se nakonec nezazubila. „Díky a…“
Další slova ji však zarazila. O tréninku za odměnu slyšela poprvé. Fyzicky byla sice celkem v pořádku, ale po tom, co dnes viděla, chtěla mít už klid. Ano, Risa chtěla mít klid.
Myšlenky na klid ji však záhy přešly. Jounin jim vysvětlil předmět jejich tréninku a kunoichi se rozzářila očička. „Tak jo, tak jo! Risa má doton!“ poskakovala.

Akeno Ikazuchi
1. Divize černých písků
oáza
Akeno tiše umyl a uklidil vybavení na vaření, než ho Kazuha vyzvala, aby ji následoval. Jeho krok byl tichý a díky chakře v chodidlech zajistil, aby písek pod jeho botami nevrzal. S Kazuhou se vzdálili od tábora.
"Už to tak vypadá," prohlásil mladík klidně a zahleděl se na měsíc. Od úst mu šla pára, jak bylo chladno.
Takeshi se nejspíše zapletl někam, kde neměl co dělat a zjistil věci, které neměl. Špehové Hime-sama ho mohli vidět s nesprávnými lidmi a špatně vyhodnotili situaci, nebo právě naopak. To se ale bez dalších informací nedozvíme, mluvil naprosto klidně a nakonec pohlédl přímo na Kazuhu.
"Ta holka zní celkem důvěryhodně."

Raizo
Sunagakure, stánek s takoyaki
„Jo, jasně...“ svolil Raizo s pomyslnou kapkou na čele a tikem v koutku úst, když Toshimi svou porci prakticky vdechla a vydala se pro další.
„Kuso, tohle sem nedomyslel... A výplatu dostanu až za měsíc...“ přelétl mu přes oči stín a nad hlavou se zjevila depresivní mlha, když se rozpomněl, jaký jedlík dokáže rusovláska být.
Z jeho splínu ho ale vytrhl Hirotado, který až mimo doslech Toshimi přiznal i nahlas, že netuší, jak si se svým tréninkem poradit.
„Myslím, že v tom zbytečně hledáš vědu, mladej,“ pousmál se Raizo, naklonil se k němu o něco blíž a pronesl polohlasem, aby ho nepotopil.
„Když vedeš chakru zbraněmi, musíš ji tam taky nejdřív nějak dostat, ne?“ ukázal jounin na chlapcovo břicho, kde měl centrum chakry.
„Obyčejné Shunshin no Jutsu taky přece používat zvládáš, ne? Tohle neni jiný, jen musíš klást zvláštní důraz na svůj živel.“

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Vražda na objednávku

Kazuha Minami
Černé písky, První divize
Oáza
„Rádo se stalo. Cestovatelé na poušti by si měli pomáhat,“ usmála se na dívku. Chvíli ještě hleděla do ohně, než z dívčina dechu poznala, že usnula, a pak se sebrala a odešla dál z doslechu. Přitom naznačila Akenovi, aby šel s ní.
„Nechala jsem tam Kahori. Pozná, kdyby se něco dělo,“ vysvětlila a založila si ruce na prsou. „Tohle se mi přestává líbit. Tohle a celý náš úkol,“ pronesla pak a zamračila se. „Někdo další chce Takeshiho zabít. Proč? Je to sice velitel Aozorovy ochranky, ale ta ochranka dokáže fungovat i bez velitele,“ uvažovala.

Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Shi
Loď

Nápad nezněl špatně. Měl spoustu neznámých, ale s těmi momentálně nešlo nic dělat.
"Souhlasím. Navíc si myslím, že právě ta tvoje zmatenost bude ještě větším lákadlem, Hizuki" kývnul Shi. Ochránit jednu holku snad nebude problém.
"Zajisté, hodinu před večerkou bude zpátky," poklonil se teatrálně Daisukemu.
Tekuro jen přesouval pohled mezi jednotlivými osobami. I jemu se plán zamlouval. Třeba se jim konečně podaří něco zjistit.
"A co tedy zatím budeme dělat my?" zvedl jedno obočí v otázce, která byla směřována do prostoru, než někomu konkrétnímu.

Ki Hayabusa
Tým Delta

Podzemní cvičiště, restaurace
Od doby, kdy na něm přistála vlna lepkavého hnusu, se jeho soustředění přesunulo částečně na to, jak se ho z oblečení zbavit. To mu dovolilo si nevšimnout, že vlastně vyhráli, i když, jak se zdálo, nedopatřením. Pokoušel se stírat ze svého šatstva stírat ten humus rukou, a ten se pak snažil setřít z rukavic o kamenné stěny a krápníky. Touto aktivitou byl pak zaměstnán natolik, že i přeslechl, že může vybrat, kde se nají. Vzhledem k tomu, že ostatním to bylo jedno, tak nakonec stejně vybral sensei, a začal je vyvádět z jeskyň. Ki se po cestě stále snažil setřít ten sliz, a tak po cestě zdobil stěny malými dávkami syrupu. Jeho pokusy se ale potkaly jen s omezeným úspěchem, a tak, když vyšel ven, se jeho oblečení stále poněkud lesklo slizem a lepilo. Vesničané však byli, jak se zdálo, k jeho ulepeným svrškům o něco více tolerantní než k jeho ztrátám, koneckonců, žili ve vesnici plné ninjů, takže na technikami postižené osoby už byli zvyklí.
V restauraci se usadil ke zbytku týmu, a vzhledem k tomu, že chtěl mít objednávání rychle za sebou, objednal si vejce, co doporučil sensei. Jídlo bylo přineseno, snězeno, další akce oznámena. Sensei odešel, a Ki mu kývl senseiovi na pozdrav.
"No, to asi ne..." odpověděl, když se ozvala Tsu, s pohledem stále upevněným na dveřích. Když si však uvědomil komu že to teď odpovídá, otočil hlavu k ní a usmál se.
"Jo počkej, vždyť tě mám odnýst domů... Jsi přece vítěz, že?" řekl, a v hlavě už si připravoval různé scénáře, kudy by se dalo jít a cestu vítězce náležitě zpříjemnit. Přitom jen okrajově zaznamenal odchod Ai.

Aka-test

My Category: Kakuzu-= click to take @ NerdTests.com =-

Ai Hayo
team D
Podzemní cvičiště - Bistro - cvičiště
Ai šla vzadu ve skupině a poslouchala ty dvě holky, jak si tam melou svoje. Tyhle věci ji přišli nudné a tak se je snažila ignoroval. Ki šel před ní a sensei ve předu. Když dorazili na místo, dívka stanula ve dveřích a obdivovala ono bistro. V tomto nikdy nebyla a byl to pro ní dobrý zážitek. Pro ní to bylo naprosto úchvatné prostředí, které nikdy neviděla. Sedla si s týmem ke stolu a objednali si jídla. Ai si objednala ony vejce, které sensei vychvaloval. Když číšník odešel, obrátila se na senseie.
,,Zkusím ty vaše vejce. Sem zvědavá, jaké budou." řekla modrovláska. Pří dodání jídla se do jídla pustila jako poslední. Ta vůně byla úchvátná, něco takového necítila. Uprostřed jídla jim sensei dal vědět místo další schůzky a pak zmizel v oblaku kouře. Ai to dojedla a chystala se k odchodu. Rozloučila se s ostatními a odešla pryč. Nemířila domů, ale na cvičiště, kde trávila mnoho času. Sedla si tam na své místo a chvíli tam seděla. Po několika minutách sezení se zvedla a zamířila si to doprostřed cvičiště. Složila pečetě na Mizu Bunshin a vytvořila 5 svých klonů. Všechny klony vytasili své nože a pravá Ai si ho nechala schovaný. Nejdřív zaútočil jeden klon. Ten když zneškodnila, zaútočil další a po něm všechny zbylé najednou. Dívenka dělala co mohla, aby neobdržela zranění, ale jeden z klonů byl rychlejší a tak se mu podařil zásah. Po porážce posledního klonu se podívala na ono zranění, které krvácelo. Ai si sundala celý vršek, kromě podprsenky. Tu si nechala a vytvořila další klony. Tímto způsobem byla schopna trénovat půl hodiny v kuse, než ji došla chakra. Padla do písku a ležela tam zhruba tři hodiny a přemýšlela nad týmem.

Chika
1. divize Černých písků
Oáza

Dívka se zahleděla na nabízenou deku, načež k ní váhavě vztáhla ruku. Tohle nebylo v pořádku. Neměla by ohrožovat cizí nevinné životy. Takhle však měla větší šanci dostat se do paláce v pořádku a varovat Takeshiho dříve, než se něco špatného přihodí. A když už se jí tak ochotně nabídli...
"Děkuji," sevřela deku v dlaních a přitiskla si ji do náruče. Vzápětí vysmekla ženě hlubokou poklonu.
"Mnohokrát vám děkuji za pomoc."

Osamu Ritsu
tým Omega
nemocnice

"Jo," přisvědčil Ritsu, zatímco se soustředil na hojení ošklivé rány na hlavě.
"Všechno jsou to civilisti, Riso-chan. V té oáze žádní shinobi nežijí," dovysvětlil jí, když se tkáň konečně zacelila a zranění úplně zmizelo.
"Někdo tu oázu napadl a úplně vyplenil. Spoustu lidí zranili, některé zabili a nikdo pořádně neví, co se tam stalo," pokračoval, když si od blondýnky vzal obvaz, ovázal muži hlavu a oddechl si, když měl hotovo. To už jim však Ruriko klepala znovu na dveře, aby jim mohli přinést zraněnou ženu.
"Na řeči bude čas potom, Riso-chan. Teď si musíme pospíšit!" mrkl povzbudivě na dívku a pustil se zase do práce. Zatímco se jim v ordinaci střídal jeden pacient za druhým, stejně tak se střídali zranění lidé i na nosítkách Tajiho. Pro všechny tři se z toho tak stal dlouhý, náročný den plný práce, vypjetí a nasazení všech sil. Přesto Ritsu vypadal na place za nemocnicí úplně čerstvě, když se tam společně při západu slunce sešli.
"Ghi," zubil se na oba geniny od ucha k uchu, zatímco je s rukama v bok pozoroval hnědýma očima. Po posilňujícím jídle od Seno-chan byl zase plný energie, jako by právě nestrávil půl dne běháním po ordinaci a léčením lidí.
"Dnešní misi máte za sebou," promluvil konečně a důležitě povytáhl obočí, jako by mělo právě přijít jedno velké ale.
"A odvedli jste fakt pořádnej kus prace. Byli jste skvělý!" vyhlásil vzápětí a ukázal jim zdvihnuté palce s ještě širším úsměvem.
"Proto si teď zasloužíte jeden extra důležitej trénink," zdvihl pro změnu ukazováček.
"Naučím vás, jak vkládat chakru do věcí, protože to se vám oběma hodí. Rise-chan se to hodí, protože je loutkařka a tobě se to Taji hodí, protože používáš zbraně," přejel po nich pohledem a zakmital obočím v očekávání jejich reakce.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hiro toho svým pádem naštěstí moc nezničil a Raizo je vzal na oběd. Ze začátku byl napjatý jako luk, když ho Toshimi začala ošetřovat, ale nakonec se uvolnil. Při každém jejím doteku bolest hlavy jakoby zmizela.
"Rozhodně má srdce na pravém místě." Pomyslel si mladík a bodlo ho u srdce. Tahle dívka byla pro něj až příliš dobrá, příliš hodná, nezasloužil by si ji tak či onak.
"Arigato." Poděkoval jí a na okamžik se na ni vděčně usmál. S rozpaky se téměř ihned odvrátil a začal se věnovat jídlu před sebou.
Nad Raizovo poznámkou se uchechtl a pokrčil rameny.
"Přiznávám, že použít raiton sám proti sobě asi není ten nejlepší nápad..."
Ohlédl se za odcházející Toshimi, aby se ujistil, že je z doslechu.
"Hele, já vůbec nemám šajna, jak to mám provést normálně, ok?
Používání raitonu skrz kovové věci, to je jedna věc, ale...já?"

Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina > Sunagakure, stánek s takoyaki
Jejího zakručení si naštěstí nikdo nevšiml. Pozornost dokonale odvedl Hirotado, který použil nějakou divnou techniku, jež ho odpálila přes okraj tréninkové plošiny. „U všech písků!“ vykřikla děšeně doběhla k Raizovi a společně s ním nahlédla dolů. Tam spatřila svého kolegu. Po prudkém nárazu do sloupu se sloupl a zřítil se mezi stánky. „Jej,“ zaúpěla za mladíka dívka. „Měli by sem dát plot nebo tak něco,“ poznamenala a za pomocí chakry se rozeběhla za blonďákem.
…
Ustřihla poslední pruh náplasti a zajistila s ním Hirotadovi vydezinfikované čelo, kryté sterilní gázou. Ránu mu tak skrýval a chránil bílý polštářek. Teprve pak si Toshimi všechno úhledně srovnala do své lékárničky a vrátila ji zpátky k pasu.
S cukajícím koutkem pak vzhlédla k Raizovi. Vzhledem k černováskově chování poslední dobou nevěděla, jestli je dobré ho provokovat. Proto se raději soustředila na voňavou dobrotu a… svoji mističku prakticky pohltila. „Mm,“ ocucávala zamyšleně párátka, kterými ještě před chvílí jedla. „Mám ještě hlad, přidám si,“ zazubila se nakonec a rázem stála u stánku.

Raizo
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Toshimi souhlasila a jemu se mírně ulevilo. Ne že by byl zahnaný do úzkých. Jen by bylo otravné se z téhle situace dostávat, což by se mu nakonec nejspíš povedlo, ale stálo by ho to zbytečně moc chakry a on s nimi potřeboval ještě chvíli držet krok.
„Hm?“ zamrkal pak, když jeho návrh Hirotado tak hlasitě zamítl a namířil dlaně proti sobě.
„Hele mladej-“ chtěl něco říct, ale to už kolem něho černovlásek proletěl jako dělová koule a zmizel za okrajem plošiny.
Raizovi vteřinku zabralo, než zpracoval, co se právě stalo, načež se prudce otočil, jen aby viděl, jak se Hirotado odloupl od protějšího sloupu a začal padat směr stánky na ulici pod ním.
Blonďák jen soucitně přivřel jedno oko, když se ozvala rána a dole strhl povyk, načež si povzdechl.
„Pojď,“ kývl na Toshimi a sám se přehoupl přes okraj cvičiště a rozeběhl se díky chakře v chodidlech po jeho stěně dolů.
O pár minut později už spolu ti tři seděli ve stínu jednoho stánku s takoyaki. Raizo seděl naproti Hirotadovi, kterému Toshimi sedící vedle něho ošetřovala rozbité čelo, a ukusoval ze smažených kuliček na špízu, zatímco porce těch dvou na stolku před nimi pomaloučku chladly.
„No,“ pokrčil Raizo rameny, když polkl sousto, „ta rychlost byla o dost lepší, ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že takhle by se to dělat nemělo,“ uculil se.

Daisuke Mokushi
Tým Beta
Na lodi v přístavu v Království korálů
„A nebo tak,“ přikývl se skeptickým úsměvem na návrh Chiky. Nelíbilo se mu moc, že by na nějaké takové místo měla jít Hizuki, kór když skutečně nikdy předtím v žádném klubu nebyla.
Nakonec se hnědovlásek ale přece jen upřímně usmál a uvolnil se.
„Ať jste do desíti doma, Shi-kun!“ zahrál si žertem na starostlivého otce a zasmál se.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Hizuki Shima
Tým Beta
Loď

Když ostatní začali o jejím návrhu diskutovat, náhle jakoby získala další vlnu energie a na židli se narovnala a jiskření v očích nenarušil ani Daisukeho komentář, že to zní jako moc energie vydané k ničemu.
Co jí viditelně zarazilo byla poťouchlá poznámka od zelenovlásky. Bylo velice jasné, že tak daleko to nedomyslela. Už už otevírala pusu, když se Chika obrátila na Eichira a protože je přeci jen slušně vychovaná rozhodla se počkat, až bude příležitost aniž by někomu skákala do řeči.
To, že to byla možná chyba jí došlo až ve chvíli, kdy nějak zpracovala fakt, že rozhodnutí již padlo, aniž by se zvládla zapojit do diskuze.
"Nebude překážet fakt, že jsem v klubu ještě nebyla?" pípla nakonec a raději vynechala poznámku o tom, že pomocí henge by dívkou mohl být kdokoliv z nich. Nechtěla přijít o možnost něčím na misi přispět, ale zase se nemohla tvářit, že má zkušenosti, se kterými zatím do kontaktu nepřišla. "Na druhou stranu, to může přitáhnout pozornost právě ne zrovna čestných lidí? Pokud tam nějací budou a..." nechala větu vyznít do ztracena, když jí došlo,že vlastně neví, co více by řekla.

Akeno Ikazuchi
1. divize černých pisků
oáza
Akeno se zadíval na nadšenou tvář své sensei a poté se podíval do dálky směrem, kde ležel palác.
"Dvojnásobek za riskantnější cestu," prohlásil nakonec smířeně a pohledem se vrátil k oběma ženám.
"K paláci to není daleko, ale i tak vyrazíme za svítání. Vyhneme se tak největšímu horku. Zkuste si trochu odpočinout. Nate," představil svůj plán a podal dívce svou deku. Přecijen bylo pod nulou a do rána se to nemělo zlepšit. Sám začal sklízek kuchařské vybavení a omývat je v písku, aby byl připraven kdykoliv vyrazit.

Tsubaki Kokumotsu, tým delta

Vyšla z jeskyně za senseiem a celou dobu hustila do Kami svůj krásný den plný nakupování oblečení. Ani po cestě si nedala pokoj a stále hovořila o stejném. Přeci neviděla svoji kámošku nějakou chvíli a tolik věcí jí musela říct!
"Cokoli, jo?" zazubila se na senseie. Po pravdě, nevěděla, co by si dala. Na vejce neměla nijak zvlášť chuť, a tak si objednala něco sladkého. Určitě si zasloužila něco sladkého za dnešní výkon. Sice to mohlo být lepší, ale tu sladkost si zasloužila. Jakmile ji byl přinesen dortík, s chutí se do něj pustila.
"Hai, sensei! Zítra," mávla mu na rozloučenou.
"Myslím, že se s ním nudit nebudeme, že?" koukla se po svých spolubojovnících s úsměvem na rtech.