DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Loď
Tekuard se pousmál. Připadalo mu směšné, že si Eichiro myslí, že mu může pomoc. Naopak.
"Upřímně, existuje nespočet způsobů, jak byste mi mohl uškodit, ale upřímně mě nenapadá nic, s čím byste mi mohl pomoc. Při vší úctě," usmál se, aby dokázal, že to skutečně nebylo myšleno zle. Ten chlap se mu zdál sympatický a nechtěl si ho znepřátelit.
"Ale dobře. Ty oči jsou výsledkem jednoho experimentu. Nepovedl se přesně tak, jak bych si přál, ale je to další krok k cíli. Neptejte se na něj, stejně vám ho neřeknu. Budu rád, když schopnosti, které mi to dalo, nebudu muset používat. Přestože jsou zajímavé, většina lidí nesouhlasí s jejich filosofií," pokrčil rameny, protože to bylo všechno, co mu k tomu hodlal říct. Vážně doufal, že jejich soukromý rozhovor nabere jiný směr.
Shi
Tým Shi
Bar
Ani netušil jak, ale najednou byl u baru. Jeho pohled, který poslal Hizuki, naznačoval, že je mu možná ještě trapněji, než jí.
"Brej večír," nahodil křečovitý úsměv. Tohle se nemělo stát. Ať se na to koukal z jakékoliv strany, pořád tu překážely dvě osoby. Buď Hizuki a ten kluk, nebo on a Kaori. A nebo Kaori a ten kluk.
Kdyby aspoň nebyli v takové situaci, v jaké byli. Kdyby ho ten všudypřítomný mír nenutil podezírat i toulavé kočky. Možná pak by si to užíval. Ale celé okolí bylo natolik nepřirozené, že z jeho pohledu v jejich skupině právě teď byli dva podezřelí lidé. A celý tenhle klub mohl být plný jejich spojenců.
Rukama překontroloval kapsy i věci, které u sebe měl. Nebylo jich mnoho, dost toho nechal na pokoji. Ale neozbrojený rozhodně nepřišel.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Toshimi dokázala realizovat jeho plán a Raizo se mu tak ztratil z dohledu a naopak.
Blonďáka nebylo nikde vidět, což znamenalo, že musel zůstat sevřený v pasti a jediná cesta tak byla ta vzhůru.
Byl to ten moment. Moment jejich vítězství nebo rezignace a odchodu domů.
Mladík měl dost času se připravit a také tak učinil. Soustředil se a zpoza brýlí se zablesklo. Chtěl vyskočit v předstihu, protože Raizo byl mnohem rychlejší, ale nakonec čirou náhodou vyskočili oba současně.
Tváří v tvář blonďákovi, natáhl Hiro ruku a chňapl po něm jako zmije.
Raizo
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Místa ubývalo a písek byl čím dál dotěrnější, stejně jako Hirotado, který se konečně začal chovat víc jako predátor, vyhlížející svou šanci, než jako další z písečných vln.
Raizo těkal pohledema ze strany na stranu a pousmál se, načež zapružil v kolenou a kolem jeho tělo proskočilo pár jisker, jako už několikrát předtím.
Tohle byla konečná.
Hiro nebyl k vidění a mezi vlnami písku bylo jen pramálo místa k proklouznutí. Ani Toshimi neviděl, aby si domyslel podle jejích gest, kam písek zaútočí. Proto blonďákovi nakonec nezbylo nic jiného, než se odrazit a vrhnout se vzduchem přes jednu z nich.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď
„Mhm...“ zamručel červenající se Daisuke a dál se snažil dívat stranou, zatímco se na něho zelenovláska tak necudně tiskla.
„Tě-Těžko říct,“ odvětil na dotaz Chiky. Změnu tématu výtal, takže se její otázky rychle chytil a využil ji k odvedení svých vlastních myšlenek pryč od toho měkkého a hřejivého pocitu kolem své ruky.
„Chci věřit, že jsme tu skutečně jen jako pojistka a důkaz, že král nebere tento obchod lehkomyslně. Ale všechno jde prostě až moc hladce! Mám pocit, jako by se zítra mohlo stát cokoliv, od pouhého útoku jen velice dobře maskovaného gangu zlodějů až po státní převrat zosnovaný někým, komu chybí staré pořádky...“ povzdechl si Daisuke.
„Myslím, že nejlépe uděláme, když budeme připraveni na nejhorší a tím příjemným, kdy se vážně nic nestane, se necháme překvapit,“ odtušil.
Hizuki Shima
Tým Beta
Bar
"Tak proč jsou tak oblíbené, když tam nic zajímavého k vidění není? Jenom kvůli pití?" nakrčila nosík při mladíkově odpovědi a trochu si povzdychla. Rychle to ale ze sebe setřásla.
"Byla jsem v podstatě celý den na pláži, ale nějak se mi povedlo minout jak tebe, tak cokoliv... Zajímavého? Tedy... Našla jsem několik zajímavých kamenů a byla jsem svědkem scény, kterou ztropila nějaká ženská, když jí nějaký pán polil sladkým pitím, když do něj někdo strčil, ale... Víš jak to myslím? A mamka...?" Dál se již nedostala. Hned se otočila za povědomým hlasem a zkusila si, jak rychle se jí podaří zamaskovat se jako zralé rajče.
"K-Kaori-san?" Nikdy by nepřiznala, jak vysoko její hlas zněl. A komukoliv, kdo by to tvrdil by to vehementně vyvracela. "Ehm... My... Jsme se tady náhodou potkali a..." Pak si všimla i Shiho a vyslala k němu zkoumavý pohled.
Kira Nobunaga
Plný očekávání a nerovzity vešel dovnitř. Srdce se mu sevřelo úzkostí, jak se ocitl v místnosti s nejmocnějším ninjou v celé vesnici úplně sám. Zhluboka se uklonil. "Kazekage-Sama" pronesl a narovnal se. Jak se narovnával hlavou mu proběhla myšlenka. Pokud by se kazekage rozhodl, že má zemřít, viděl by svou smrt vůbec přicházet? Je to nějaký aromatický kouř co je lehce cítit ve vzduchu?
Okamžitě zahnal všechny nepotřebné myšlenky do pozadí jeho mysli, věděl, že se musí soustředit. Je v místnosti někoho mocného, musí se chovat tak, aby ho neurazil. Vyslechl si slova Kazekageho, ale za celý průběh rozhovoru se mu ani jednou nepodíval do očí. Někde totiž slyšel, že oči jsou brána do duše a on neměl chuť to vyzkoušet.
"Jak si přejete Kazekage-Sama. Pokud je to vše tento genin se půjde zařadit ke svému týmu." Ještě jednou se uctivě uklonil a rychle téměř rychlostí blesku odešel z místnosti.
Jakmile byl za dveřmi zhluboka oddechl a chytil se za hlavu. "Tento genin se půjde... Co to ze mě vypadlo?" Zasténal potichu a cítí jak se jeho nervozitou rozpumpované srdce začalo zpomalovat. V tu chvíli si uvědomí, že stále stojí před dveřmi Kazekageho a měl by asi raději vypadnout. Spěšným tempem se odklidil z budovy a vyrazil rovnou za medičkou, se kterou má vyrazit. Ve své dětské hrudi cítil nedočkavost a očekávání ohledně svého nového týmu. A co víc, o Kokumotsu Misaki už slyšel a dokonce ji potkal. Byla to příjemná paní a pokud bude opatrný třeba z ní vytáhne nějaké informace ohledně lékařských technik. Během chvilky se mu objevil úsměv na tváři a jeho nálada se zlepšila. Přežil setkání s Kazekagem, tak čeho by se teď měl bát? Krom několika očividných věcí samozřejmě.
Během relativní chvilky dorazil k nemocnici. Věděl, že se tomuto místu lidé vyhýbají. Občas kvůli historii této budovy a občas kvůli péči, který byla nabízena. Jemu to však nevadilo, byl si jistý, že ninjové ze starých věků měli dobrý důvod pro to co dělali, jen neuspěli. Nebyl tolik naivní, aby nevěděl, že moralita některých testů se určovala podle toho, zda byli úspěšné nebo ne. Úspěch byl rozdíl mezi hrdiny, kteří se obětovali pro dobro vesnice a obětmi unesenými maniakem.
Na recepci se optal po Misaki a jakmile dostal směr vyrazil přímo za ní. Jakmile k ní došel lehce se uklonil a pozdravil. "Misaki-Sama, omlouvám se, že vás ruším, ale Kazekaga-Sama mě sem poslal, abychom se domluvili na naší cestě za mou novou jednotkou." Pronesl klidným, ale uctivým hlasem.
Isamu Harado
Osmý kazekage
Sunagakure, kazekageho pracovna
Isamu si konečně po delší době užíval svůj doutník. Mayu byla na návštěvě u feudálního pána a on měl tak trochu čistší vzduch. Minimálně nemusel řešit nálady a nesouhlasy své manželky.
Ozvalo se zaklepání a muž sebou trhnul. Rychle schoval tyčinku do krabičky, aby mu neshořely spisy v šuplíku jako minule, otevřel okno a několikrát máchnul deskami, čistěje vzduch. Naprosto zapomněl, že dnes si měl přijít pro přidělení čestvý genin!
„Dále!“ zvolal, když se usadil, a počkal, až mladík vejde. „Ty musíš být Nobunaga Kira,“ pozdravil ho kývnutím. „Byl jsi přiřazen do týmu Théta pod vedením Ikazuchi Yumeky. Bohužel je se svým týmem na misi, ale tím směrem má odpoledne vyrazit jedna z našich mediček. Možná jsi ji už někde potkal, rudovlasá žena, Kokumotsu Misaki se jmenuje. Najdeš ji v nemocnici. Domluv se s ní, jak vyrazíte.“
Kira Nobunaga
Konečně to měl za sebou. Kdyby se snažil, měl by za sebou akademii možná rychleji, ale nechtěl o tolik předběhnout své kamarády a zbytečně vyčnívat. Šel poměrně volným tempem do kanceláře Kazekage. Osobně se nemohl dočkat, až bude moci zase někoho ošetřovat a spatří krev a otevřené rány. Zase na druhou stranu úplně nechtěl potkat hlavu vesnice. Nebylo to tak že by k němu měl nechuť, nebo zášť, pouze se bál, že mocní ninjové, jako on, si budou moci přečíst každé jeho titěrné tajemství přímo z jeho mysli. Také se trochu bál, že tým do kterého bude přeřazen bude plný ninjů z vznešených klanů a on tam bude potichu trpět. Ovšem říkal si, že ten co si zoufá, bude tisíckrát poražen předtím než bitva vůbec začne a on nehodlal být poražen sám sebou.
Zrychlil tempo, chtěl to mít co nejdříve za sebou. Věděl, že ačkoliv má vysvědčení, že je ninja, ještě nějakou dobu pozná, než pozná pravý význam toho slova. Tušil, že bude muset trpět a vidět své přátele svíjet se v bolesti, aby pochopil pravý význam toho slova.
Zhluboka se nadechl a vydechl, aby se uklidnil. Netušil, proč měl takhle černé myšlenky, když by se měl radovat. Nahodil neúplně upřímný úsměv a ještě zrychlil. Opravdu se chtěl dále mučit myšlenkami na téma co kdyby. Bude to jednodušší až mu to kazekage prostě řekne. Jak nad tím přemýšlel více a více, začal nevědomě zrychlovat. Když dorazil do sídla nejsilnějšího ninji v písečné, téměř běžel. Násilím se donutil uklidnit a v klidu došel před dveře kanceláře. Další hluboký nádech, aby získal svoji vnitřní rovnováhu a hlasitě zaklepal. Teď už mu nezbývalo nic jiného, než počkat na pozvání aby vešel.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Mladík se usmál. „V baru většinou není moc co k vidění. Jediný, co si všude oblíbíš, je to pití,“ odvětil. „Jinak dovolená tady je fakt super. Ale mám pocit, že kdybych tu byl dýl, trochu se mi to ohraje. Co ty a tvoje mamka? Užíváte si? Copak jste dneska dělaly?“
***
„Nezapomínám,“ vzhlédla k němu a mezi vlasy jí málem narostly malé nenápadně růžky. „Ale když tu budeme hlídkovat, můžeme přilákat nechtěnou pozornost. Když ale budeme vypadat jako páreček, budeme tak i působit a nikdo si nebude dávat pozor. Opatrní můžeme být při tom,“ zavrněla. Samozřejmě že si to i užívala. Přesto ale nezapomínala na povinosti.
Přístav ale byl velmi klidný. Příboj narážel do břehu a žbluňkal mezi těly lodí. Dřevěné konstrukce vrzaly a stočené plachty cinkaly ve větru svými úchyty o stěžně. „Pověz, Daisuke, jaká je tvoje teorie? Co by se mohlo stát?“
***
„Můžeme vyrušovat spolu,“ zazubila se na Shiho. „Je to přeci tvoje kamarádka. Můžeme tam jít jako pár,“ oznámila mu, když se k němu přiblížila a pošeptala mu do ucha. S tím ho vzala za ruku a vedla ho ke dvojici. „Jsem tu za zábavou. A čím víc nás bude, tím větší to bude zábava.“
„Ahoj, vy dva!“ usmála se na Kouichiho s Hizuki. „Randíte, randíte?“
***
Eichirovi cuknul koutek rtů. „Ach tak,“ oznámil vědoucně. „Máte to v Suně ale silné světelné granáty,“ konstatoval. „Možná by se vám teď vyplatilo být upřímnější, Tekuro-san. Možná mám něco, co by vám mohlo pomoci. Vám i Shimu-san.“
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Dívka se zamračila. Faktem bylo, že nejvíc chakry používal Hiro, pak Raizo a teprve potom ona. Díky shousenu ale mladíka mohla udržet v použitelném stavu a tím snad vyrovnat nebo i zmírnit jeho únavu vůči blonďákově. Museli to zkusit. Jinou šanci proti němu totiž neměli.
Tentokrát muže obklíčily všechny čtyři proudy písku a Toshimi si všimla kolegova záměru. Proto dávku schovala za něj a hned, jak uskočil, chňapla po muži.
Tekuard Ashikaru
Tým Beta
Loď
Eichiro se Tekurovi líbil. Přišel mu zajímavý a jeho schopnosti byly obdivuhodné. Jak pracovní, tak vyjadřovací. O to horší bylo slyšet tu otázku. Zatvářil se překvapeně a chvilku trvalo, než dokázal odpovědět. Což se k jeho výsledné odpovědi naštěstí docela hodilo
"Nic zvláštního. Světelný granát mi poškodil zrak a hrozilo, že už se to nikdy nezlepší. Naštěstí se to nějakou pečetí dalo zase dohromady. Jen je potřeba, abych nosil brýle, protože kdyby mi na to zase náhle udeřilo světlo a nic ho neclonilo, už by to nemuselo fungovat vůbec," pokrčil rameny.
"Takže jestli mi někdo shodí ty brýle a zase nestihnu zavřít oči při výbuchu světelného granátu, končím s kariérou a začínám žebrat," pronesl s úšklebkem. Byla to mnohem lepší verze, než ta oficiální. Přece mu nebude vysvětlovat, že se mu jednoduše experiment povedl trochu jinak, než původně zamýšlel.
Shi
Tým Shi
Bar
Shimu překvapivě trvalo několik chvil, než si vzpomněl, že toho kluka už zná a dalších pár, než si vzpomněl odkud. Ledabyle přejížděl očima po klubu, ale dával si pozor, aby měl vždy v periférním vidění Hizuki. Příchod Kaori ho proto překvapil a viditelně sebou trhl.
"Jo, to budu já. Kaori, že ano?" usmál se přívětivě.
"Vlastně jo. Na lodi se tak nějak všichni spárovali a já se tam cítil tak nějak navíc," pak se ironicky usmál a pokynul hlavou k baru.
"No a když už jsem si říkal, jak je fajn, že tu aspoň hodím řeč s kolegyní, tak koukám, že bych taky jen vyrušoval," rozjel své sedmilhářství tentokrát Shi. Tahle situace mu překvapivě nebyla příjemná. Začínal být až příliš paranoidní a teď musel dělit svojí pozornost na Hizuki, Kaori a okolí.
"No a vy jste tu za zábavou? Nebo pracovně?" obrátil otázku zase zpátky.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hiro si na okamžik představil plošinu z výšky. Čtyři směry písečných vln, které se nakonec kolem Raiza spojí, aby vytvořily kruh. Tak si to představoval, uvidí se, jestli se jim to alespoň jednou podaří přetavit v realitu.
Přesunul se před Raiza a zastavil se před ním s rozpaženýma rukama. Nepoužil svou plnou rychlost. Nešel po Blonďákovi jako doteď, přímočaře. Jeho úkol byl zmást ho svým pohybem, aby před dalším přesunem zaváhal. Sice se pohyboval rychleji, ale jeho mozek rychlejší nebyl.
Mladík ucítil pohyb za svými zády a předvedl ladné salto vzad. Odhalil tak nečekanou, nebo spíše neviděnou vlnu písku valící se na Raiza.
V momentě, kdy se mladík dotkl nohama země, se ihned přesunul do dalšího možného směru.
Kruh se uzavíral.
Masao Nibori
Tým delta
Mise
Mladý sensei se rozhodl chvíli vůbec nestarat o to, co dělají jeho žáci a jednoduše je nechal dělat svoji práci. Sám se rozhodl začít tuto misi pomalu. Jen se tak procházel po oblasti, oči mu přeskakovaly z kamene na kámen a Chiko poletoval pár metrů od něj. Viděl několik hnědých brouků, ještěrku a dokonce i skoro metrovou stonožku. Asi po čtyřiceti minutách zmáčkl své sluchátko. „Tady sensei. Ohlaste se. Přepínám.“
Tsubaki vyšla po Masaovi jako první. Kolem ní se otevřelo poměrně jednotvárné prostranství. Bylo plné písku a sem tam se z půdy vynořila malá skalka. Musela si tam připadat jako doma.
Ai se vydala do oblasti nejblíž senseie. Kdyby dávala hodně dobrý pozor na oblohu, dokonce mohla dvakrát zahlédnout Chika, který se na ní mihl. Mimo to ale nebylo moc k vidění. Pár rostlin vypadalo velmi nezvykle, pár ještěrek se slunilo na rozehřátých skalách, ale brouk nikde.
Ki šel přímo opačným směrem od senseie. Jeho oblast byla nejskalnatější. Musel se prodírat nejrůznějšími stupni terénu, aby se vůbec dostal dál. Vypadalo to, že nenarazí ani na jednoho živého tvora, když zaslechl hlasy. Kousek od něj procházela malá skupinka lidí s různými zbraněmi. Přibližně ve stejnou chvíli mu začalo chrčet a šustit sluchátko. Slyšet ale nebylo jediné slovo.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Ki Hayabusa
Tým Delta
Socha Pátého, skály
Kamiina nepřítomnost Kiho poněkud zasmušila. I přesto, že ho spolu s Tsubaki ráda popichovala, na ni byl zvyklý. Poznámku Ai pořádně nezaregistroval, jen následoval senseie, a po cestě poslouchal, co budou dělat, tedy než do toho vpadla nečekaně oděná osoba. Hned, jakmile mu padl pohled na podivné kolem probíhající individuum ve spodním prádle, měl zlou předtuchu, že se on sám stane terčem vtipů o oblečení od někoho z týmu. Samosebou, to se též naplnilo, když to okomentoval sensei. Ai a Tsubaki se zasmály, Ki raději pohlédl od zbytku týmu stranou a dále to nekomentoval. V takovém stavu to zůstalo, dokud tým nevyšel z vesnice, kde jim sensei podal další informace. Brouk... Rychlá mrška... Rychlost byla Kiho silná stránka, takže se lehce pousmál, že má možná výhodu nad spolubojovnicemi. Zmínka o jedovatém hadovi ho trochu znepokojila. Sice měl s sebou zbraně, tak jako každý ninja, takže byl připraven odrazit útok čehokoli nebezpečného, ale na druhou stranu, jedy jsou nepříjemné záležitosti. Byl však uklidněn když sensei připomněl, že v týmu mají ne jednoho, ale dva mediky, i když jeden z nich byl víceméně začátečník. Převzal sluchátko-vysílačku a, zaneprázdněn nasazováním a laděním, nezapojil se do krátké konverzace mezi děvčaty.
Když došli ke skalám, sensei se vrátil k cíli mise. K broukovi. Malý cíl na velkou oblast. Naštěstí sensei poskytl důkladnější popis tvorečka, kterého mělo snadno prozradit jeho poněkud neobvyklé zbarvení. A takhle křiklavě zbarvené stvoření snad nebude velký problém najít, myslel si. A hned si pomyslel, že by bylo dobré najít brouka jako první. Bohužel, Ki nebyl člověk, který by zvládal do hloubky přemýšlet a zároveň poslouchat. Mnohdy ani plně nezvládal tyto dvě záležitosti odděleně. Tak se tedy stalo, že připomínku o dole se mu povedlo úspěšně přeslechnout. Když sensei dokončil řeč, tým se rozešel pátrat. Každý sám. Samosebou, dávalo smysl se v tak velké oblasti rozdělit, avšak tušil, že to, že kolem něj bude jen písek a skály, než se najde brouk, začne poměrně brzo nudit. Ale na druhou stranu, i to mělo své výhody... u nudné práce byl risk ztráty kalhot minimální.
Raizo
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Trénink pokračoval a ti dva se opět ponořili do lovu jejich senseie. Raizo se jim ale zdánlivě neúnavně neustále vyhýbal a uskakoval jako akrobat zkřížený s klokanem.
„Copak? Pauza?“ zastavil se a narovnal, když viděl, že se ti dva začali o něčem bavit. I když dohadovat byl asi přesnější výraz. Pak to ale vyřešila Toshimi tím, že Hirotada jednoduše zavalila svou nádobou na písek a přistoupila k němu. Raizo, který to celé zprvu sledoval s pomyslnou kapkou skepse na čele, zpozorněl a povytáhl obočí, načež překvapeně zamrkal.
Tu záři kolem dívčiných dlaní znal.
„Kdy se tohle sakra naučila!? Vážně jsem si všiml až teď, že se moje vlastní žačka začala učit lékařské ninjutsu...!?“ dostal blonďák tik do oka.
„Tohle není fér!“
„Eh?“ zamrkal, když se ti dva narovnali a evidetně se měli k pokračování.
„Páni... Moje tréninkové metody jsou účinnější, než jsem čekal...“ zaujal muž pomalu zase bojový postuj a s tikem teď už v koutku úst se připravil na úhyb. Doufal, že už to ti dva pro dnešek zabalí. On už toho měl totiž také celkem dost. Tolikrát svůj bleskový shunshin za jeden den snad ještě nikdy v životě nepoužil.
První se po něm vrhly dva proudy písku. Muž se proto odrazil a vrhl do strany, ze které na něho zatím nikdo neútočil, a hledal odkud se na něho vrhne černovlásek.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď
„E-Eh?“ nechápal Daisuke, proč ho jeho sensei tak popadla za ruku a začala táhnout pryč.
„Z-Zatím!“ stihl se ještě rozloučit s osazenstvem v místnosti a pak už jen zmizel ve dveřích i se zelenovláskou.
Až v přístavu se ukázalo, kam Chika tak spěchala.
„A-Ale Chiko-sensei!“ zrudl Daisuke až po uši, když se k němu žena tak natískla, a snažil se dívat někam jinam. „P-Prosím nezapomínejte, že jsme tu na obhlídce,“ snažil se z téhle situace nějak dostat.
Hizuki Shima
Tým Beta
Přímořské dobrodružství
"Kouichi-kun?" Otočila se za známým hlasem a když si ověřila, že majitel hlasu je skutečně ten, kdo si myslela, rozzářila se. "Taky tě ráda vidím. Museli jsme se dneska na pláži nějak minout." Uculila se a posunula tak, aby měl mladík dost místa.
"A k tomu, kde se tady beru... Musela jsem využít příležitosti podívat se do baru, když je tady bezpečno. Všude jinde mě před takovými podniky varovali, že tam nechodit a když už tam půjdu, že si musím pití objednat sama a od té doby z něj nespustit oči... Blábolím, že? Omlouvám se. Jak se ti daří? Narazil jsi dneska na něco zajímavého?" Zahrnula jej přívalem slov a s nadšením sobě vlastním čekala na jeho reakci.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Toshimi ho sledovala. Nedokázala mu poradit, jak se zastavit. Pravda byla, že ona sama se nikdy nepotřebovala pohybovat takhle rychle a pravděpodobně by to ani nedokázala, takže netušila, jak v takové rychlosti zastavit. Když ale přišel s nápadem, kývla. Prakticky budou dělat to samé, jako zkoušeli na Hidea a co se jim nakonec také povedlo. Problém byl, že takový taktika je hrozně přímočará, a i kdyby je teď muž vlastně celou dobu neposlouchal, došlo by mu to prakticky hned.
„Oukej,“ kývla a nechala všechen písek, aby opustil její nádobu. Ten se rozdělil na čtyři dávky. Musí se soustředit a ovládat všechny najednou. A pak ho chytí.
„Jdem na to,“ kývla a poslala po muži první dávku, která po něm chtěla chňapnout. Druhá se k němu blížila ze strany a třetí se teprve rozpohybovávala.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hiro vykulil oči a zachytil písčitou nádobu obouruč. Byla tak těžká, že předvedl ukázkový úklon.
"No to vůbec, to držet nebudu..."
Jak to mohla tahat? Vždyť to muselo vážit snad stejně jako on!
Položil nádobu na zem, ale to už Toshimi stála za ním a po těle se mu rozlil příjemný pocit. Jako když vám dají na záda rozehřáté kameny při masáži.
Také to bylo uklidňující.
"Haha, moc vtipný, používat mý kecy proti mě, když to bylo za zcela jiných okolností." Bránil se okamžitě chraptivým šepotem.
Nechtěl křičet, jen dát najevo své mírné rozčarování.
"Co je špatného na reálném zhodnocení situace?" Položil si řečnickou otázku. Měl u toho zavřené oči a užíval si úlevy od bolesti.
"Nevím, jestli sis toho všimla, ale tohle prostě nefunguje. Když doopravdy zrychlím, dokážu to jen jedním směrem a navíc nedokážu zastavit. Netuším proč. Když zpomalím, můžu se přesouvat dle libosti, ale zároveň nejsem dost rychlý. Je jen jeden způsob..." Udělal dlouhou odmlku než zase pokračoval.
"Ale já to nedokážu, musíš to provést ty. Dostat ho do vzduchu. Donutit Raiza, aby se vydal jediným směrem, který ještě nepoužil. Nebude moci uhnout a dostaneme ho."
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Toshimi se napnula žilka na čele. Měla toho po krk. Tak on nechtěl, aby na něj plýtvala silami? To si přeci rovnou mohla jít sednout na kraj cvičiště a čekat, až ten kluk Raiza chytí sám!
„Podrž mi to,“ oznámila mu najednou a v tu ránu Hirovi přistála v náruči dívčina nádoba z pískem, která byla pořádně těžká. Rudovláska si tím pojistila, že bude mít mladík plné ruce a nebude jí moct bránit v tom, co bylo třeba. Složila pečetě a přiložila mu ruce na záda. Ty se zeleně rozzářily. „Meleš tady o tom, jak se Zlatý nevzdávají, ale vzápětí se prakticky vzdáváš tím, že po mně chceš, abych tě nechala padnout na hubu. Přestaň s těmahle připodělanýma kecama,“ oznámila mu a posledními slovy ho schválně citovala, když tenkrát pořvával na Raiza bojujícího proti Hideovi, zatímco je jounin posílal pryč ze sálu. „Máš na víc, tak mi sakra už konečně ukaž, že jsi můj senpai!“ dokončila ošetření a popostrčila Hira kupředu. S tím si od něj také vzala zpět nádobu. „Budu senseie nadhánět a vytvářet příležitosti.“
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
"Jsou to jen oděrky..." Protestoval slabě Hiro, ale Toshimi si to nenechala vysvětlit. Navíc tvrdila, že dokáže zatočit i s únavou a naznačila tak, že má nějaké schopnosti navíc.
I kdyby to byla pravda a najednou se ukázalo, že Toshimi je lékařská kunoichi, Raiza jim to stejně nechytí. Už to zkoušeli tolikrát!
"A nic nemelu!" Opáčil "Jen nechápu, proč by jsi na mě zbytečně plýtvala silami!
Prostě mě nech padnout na držku ať už to utrpení máme za sebou a můžeme jít domů...nějak."
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
„He?“ zamrkala dívka nechápavě. Kvůli citu pro povinnost? To se jako od ní nechal ošetřit, jen když v tom bylo něco víc? Dělal si z ní legraci? Přestala mu rozumět čím dál tím víc!
Zamračila se. „Co to zase meleš?“ vypadlo z ní. „Samozřejmě s tebou souhlasím, že to nemůžeme vzdát. A právě proto ti chci ošetřit tyhle zranění,“ rozhodila rukama. „Poslouchej dobře. Mám pro tebe novinku. Tu únavu dokážu zmírnit a nejen to. Konečně jsem našla něco, v čem vám můžu pomoct. A tohle je týmová práce. Tak mě sakra nech pomoct ti tak, jak ti můžu pomoct jen já!“ spustila svou vyřídilku.
Ai Hayo
Team D
Mise začíná
Přišel Ki a jen kývnul na pozdrav, Ai mu odpověděla stejně a stále tam jen stala, čekajíc na posledního člena. Ten se ne a ne ukázat, dokud toho sensei neměl dost a rozhodl se odejít. Dívka jeho rozhodnutí chápala.
[,,Ninja má chodit včas. Jestli není schopna přijít včas, měla by se vzdát toho, být shinobi." řekla lehce nahlas. Ostatní ji ovšem museli slyšet, ale za nic se nestyděla, přeci jen říkala pravdu. Nedívala se kolem sebe a koukala jen před sebe a dávala pozor na zadání mise. Na senseiovu poznámku, si Ai přikryla ústa rukou a pod ji se zahihňala. To ji ovšem neubralo na rychlosti a pokračovala v těsném závěsu za senseiem. Hlavou si začala opakovat zadání mise. 'Takze tahle mise je trénink i pro mě. Musím dávat pozor, abych se něco naučila. Musím zasílit, abych mohla udržet tento team naživu. S těmito kolegy, bych se mohla dostat daleko. Možná bych s nima zvládla i chunninskou zkoušku.' dořekla si pro sebe a zastavila vedle senseie. Vzala si sluchátku a nasadila si ho. Na poznámku senseie nic neřekla a ani nezměnila výraz.
,,Ale sensei, zatím sem jen začátečník a hadi uštknutí sem neléčila. Vlastně ani nevím zda bych to zvládla. Proto bych raději, kdyby nikdo onoho hada nepotkal." řekla nahlas aby ji všichni slyšeli. Následně se lehce pousmála, po poznámce Tsu.
,,Ovšem, kdyby někoho ten had přeci jen uštknul, tak dejte na sebe nějak vědět. Pokusím se k vám dostat co nejrychleji. První pomoc vám dát můžu a tak se neostýchejte. Nerada bych někoho ztratila, jen Dorotou, že si hraje na tvrďáka." odpověděla a podívala se na svůj team. Po chvíli, chvíli po tom co odešla Tsu, se Si rozhodla odejít na druhou stranu. V duchu se modlila, aby toho hada potkala ona sama, než někdo jiný. 'Jestli má být někdo vystaven hadímu uštknutí, tak to budu raději já, než kdokoliv z tohoto teamu.' řekla si v hlavě. Zaťala pěsti a trochu se zamračila. 'Nechci někoho ztratit... Ne, nedovolím aby se někdo zranil v mém teamu.' řekla si Ai a modlila se dále, zatímco hledala onoho brouka.
Tsubaki Kokumotsu, tým delta
Pohlédla na přicházejícího Kiho a mile se na něj usmála, spíše podezřele mile. Měla tušení, že má něco za lubem a hodlala to zjistit s Kami
Natěšená na misi se různě rozhlížela a vyhlížela Kami, kdy konečně dorazí, páč už tu byl jinak zbytek týmu. Měla jí toho tolik říct a ona se zatím neukázala. Takže zase byla bez Kami. Nasupeně kopla do kamínku a rozešla za senseiem. Nevšímala si moc svého okolí a neposlouchala přesně to, co sensei říká, dokud se nestřetli s týpek ve spodkách. I ona se zastavila, aby mohla pohlédnout na Kiho. Sice byla naštvaná, že Kami nedorazila, ale Masaova poznámka jí rozesmála. Tohle bude Kimu ještě dlouho připomínat. Jak tak šli dál a sensei stále hovořil něco o misi, už dávala větší pozor. Při slovech o protijedu a vražení jí do ruky sluchátko se celkem Tsu lekla. Jakmile se její splašené srdíčko trochu uklidnilo, nandala si sluchátko.
"Ai, neboj, ušetřím tě ošetřování mě." usmála se přátelsky na dívenku. Tsu se nehodlala nechat uštknout hadem, to mile ráda přenechá ostatním.
Když konečně dorazili mezi skaliska, dostali poslední kousky informací o broukovi.
"Uvidíme se snad za chvíli, pa," mávla svému týmu a rozešla se hledat brouka. Přece nemohlo být těžké najít jednoho velmi barveného brouka na jednobarevném podkladu, to prostě nemohlo být těžké.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hiro zavrtěl nesouhlasně hlavou, když k němu Toshimi přiběhla a nabídla mu ošetření.
"Nemusíš to dělat kvůli nějakému citu pro povinnost. Navíc únava se nedá ošetřit." Řekl vyčerpaně, aniž by se na dívku podíval.
Vědomí toho, že je na něj naštvaná mu prostě nedovolovalo se od ní nechat opečovávat, natož vícekrát denně. Její doteky byly fajn, to nemohl popřít, ale zároveň mu způsobovaly bolest na duši.
Zdeptaně rozhodil rukama.
"Dneska prostě není ten den, chápeš? Od oběda jen zpomalujeme, zatímco jeho rychlost je stejná. Je konec!"
Stáhl si ochrannou čelenku z ramene a uvázal si ji na čele.
"Jenže náš šílený kodex nám zakazuje se vzdát, takže nám nezbývá nic jiného, než to tak či onak ukončit."
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, stánek s takoyaki > Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Toshimi se zhrozila. „A-ale já přece nikdy neřekla, že mi to přijde málo. Přijde mi to až až!“ mávala před sebou rukama, zatímco kráčela vedle Raiza s Hirem. ‚A taky vás tahle sázka vůbec neohrožuje, sensei,‘ napadlo ji v duchu, zatímco jí stékala po čele pomyslná kapka.
Znovu se ocitli na cvičišti a muž je znovu popíchnul. Toshimi nechala rozpustit špunt na nádobě a zamračila se. Musela se víc soustředit. To opravdu vypadala, že do toho nedává všechno?
Trénink začal a rusovláska se soustředila spíše na nadhánění než na blonďákovo chytání přímo. To nechávala na Hirovi a snažila se jouninovi ztížit úhyby, jak nejlépe dovedla. K večeru začala její technika opravdu dostávat tvar, ale aby zjistila i pevnost, musela Raiza doopravdy chytit. A to prostě nešlo. Byla sice daleko rychlejší než dopoledne, ale pořád to nebylo dost.
Zadýchaně se opřela o kolena a přejela očima ke svému kolegovi. Ten vypadal hrozně potrhaně, protože dost často padal. Rozeběhla se proto k němu. „Hiro, ošetřím tě, ať ho konečně chytíme,“ zastavila se u něj.
Masao Nibori
Tým Delta
Mise začíná
Jak tak žáci přicházeli na náměstí, mohli najít svého senseie, v klidu si hovět na podstavci sochy. S rukama za hlavou a jako obvykle notnou dávkou dobré nálady. Věděl, že není dobré, těšit se nad cizím neštěstím, ale byl nadšený. Vždycky, když objevil v medicíně něco nového nebo skoro zapomenutého, bylo to pro něj nesmírně zajímavé.
S každým z příchozích se nenuceně pozdravil, ale i po několika minutách čekání mu jeden z geninů chyběl. Mladá Kami se nedostavila. „No děcka… Dýl už na ni čekat nemůžeme.“ Pomalu slezl z podstavce, protáhl se a vyšel směrem k jižní bráně vesnice. „Tahle mise nepočká. I když bych rád pokecal.“ Naposledy se ohlédl, ale bez úspěchu.
Jak se pomalu blížili k okraji vesnice, obchody už skoro nepotkávali a i kvalita obydlí byla znatelně horší. Masao se zamračil. Kazekage nemá ani v téhle době dostatek prostředků, aby snížil chudobu. A to je tolik nových vymožeností. „Tákže. Půjde o tohle. V kiri se u jednoho člověka objevila dávno ztracená nemoc. Tak dávno, že už se skleníky ani nezásobují přísadami na její lék.“ Odkašlal si. „Já vím, je to strašně zajímavý a tak, ale nemusíte se bát. Choroba není přenosná vzduchem a lék je taky docela jednoduchej.“ Kolem nich proběhl podivín jen v trenkách a bez ohledů na okolí hlasitě vyhrával na dřevěnu píšťalu. Párkrát k tomu něco zakrákal, falešně, a odběhl mezi dřevěné domky. Sensei se trošku zarazil, ale pak se při chůzi otočil, aby viděl na svůj tým. „Hele Ki, viděls to? Nejste nějak příbuzní nebo tak?“ Šibalsky na něj mrkl a pokračoval dál.
Kousek za vesnicí se zastavil, klekl si a začal se prohrabovat vlastním batohem. Potřebujeme jenom jednu ingredienci. Brouka Managi. Je to docela rychlá mrška. Jo a najdeme ho v oblasti, kde se vyskytuje jeden pořádně jedovatej had, tak bych si dal majzla. Jinak je po vás.“ Koukl se na ně, jako by mu zrovna na čele rašily růžky. „Nebojte, mám dost protijedu. Já jen ať víte, že až vás něco kousne, tak máte jít za mnou. Hned!“ Poslední slovo zdůraznil tak, že vrazil Tsubaki do ruky jedno z malých sluchátek, které sloužily jako vysílačky. Ostatním je také rozdal a sám si nechal jedno pro sebe. „Ještě tam nejsme, ale bude lepší, když si je po cestě naladíme.“ Každopádně, když budete na Ai tak milí, že jí budete chtít zaručit lekci z medicíny, první pomoc, při kousnutí hadem, tak se klidně nechte kousnout.“ Lehce se usmál. „Můžeme zase jít.“
Vydali se po okraji prázdné pouště. Tolik tam nefoukalo a ani nebyl příliš těžký terén. Zabralo jim několik hodin, než se konečně museli vnořit mezi skály. Sem tam se po stěně plazila na půl seschlá květina, jinde zase vyčníval boubelatý kaktus. Skal nebylo moc, ale i tak bylo těžké najít jeden druhého, když se pokoušíte pročesat oblast a hledat maličkou potvůrku. „Fajn. Rozdělíme se a komunikovat budeme tímhle.“ Poklepal si na sluchátko v levém uchu. „Hledejte modrýho brouka, se žlutými tykadly a červenou hlavou. Takovýho klauna, řekl bych.“ Chytil se za bradu a přemýšlel, co by jim tak ještě mohl říct. „Kdysi tu byl docela slušnej důl, ale teď už ho nikdo nepoužívá. Tak jestli někdo z vás narazí na vchod… Prosím nelozte tam.“ Připadalo mu, že to byla rada jak pro blbečky, ale nehodlal nikoho dnes tahat ze sutin štol. „Jestli má někdo námitky, ať promluví nebo ať mlčí navždy. Jinak můžeme vyrazit.“
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Taji Sakyu
tým Omega
nemocnice
"No tak soustřeď se ty idiote...jestli ti to zase vybuchne do ksichtu jako tenkrát,sníš za trest celou mísu ředkví...ble fuj ředkve!Soustřeď se a ovládni svojí čakr...co je to sakra zase za randál?"Taji otevřel oči a s kritickým pohledem si změřil skotačícího senseie dělající všemožné vylomeniny a pazvuky."Už je to tady,Ritsu-senseiovi hráblo no super tsss."Pomyslel si Taji a hlasem,který sám považoval za diplomatický se zeptal."Sensei být vámi bych to s tím cukrem už moc nepřeháněl a u všech bouří jestli vás takhle uvidí ti maníci z nemocnice,tak si budu muset shánět nového senseie...už zase!"Na jeho rady však sensei odpověděl jen další várkou hejkání a poskakování,takže se Taji jen zatvářil,jako kdyby mu do pusy někdo strčil citron a nechal senseie senseiem."Blonďatí lidé jsou pošahaní..."Zamumlal si pro sebe.
I přes senseiovo vyvádění se rozhodnul pokračovat v tréninku a po chvíli soustředění vytasil ostří a odhodlal to zkusit naostro.Nehodlal však riskovat ani svojí drahocenou naginatu ani svoje wakizashi,takže prozatím se rozhodl použít obyčejný kunai.Sevřel jílec do obou rukou,vrhnul kyselý pohled na halekajícího senseie,a začal manipulovat s čakrou.Po necelé minutě zrudlí v obličeji svěsil ruce a prudce se nadechnul."Heh sakra je to vážně těžší než se zdá heh."
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Tak měli pokračovat ve hře na babu. Hiro by momentálně byl spíš pro nějaké cvičení s chakrou nebo rovnou hodit šlofíka. Jenže byl čas pracovat a ten byl v životě shinobi téměř vždycky.
Šli vycházkovým krokem směrem k severozápadní plošině, aby jim slehlo v žaludku.
Raizovy malé výhružky se moc neobával. Jeho matka byla známá právnička a i když syna nevídala, posílala peníze. Ty tedy měl uložené v bance a bez strejdy s nimi nemohl zatím nic dělat, ale pořád bylo nereálné, aby ho živení Toshimi finančně zničilo.
Jasně, mohl se nabídnout, že zaplatí alespoň část jídla. Jenže to by nebyla taková legrace. Raizův výraz, když platil, si škodolibě užil.
Mladík si uvědomil, že celou cestu k plošině jen zadumaně čuměl do země a nic neříkal, což pro něj nebylo zrovna typické.
Druhá část tréninku se nesla v duchu té první. Hirova spolupráce s Toshimi nebyla špatná, jen se sem tam objevilo malé zaškobrtnutí, které obvykle poslalo celý pokus do věčných písků. A Raiza se samozřejmě nedotkli.
Hiro měl totiž nový problém. Od svého předešlého sebevražedného Shunshin no jutsu se mu dařilo podstatně zrychlit. Háček byl v tom, že z nějakého důvodu jeho pokusy o zastavení končily ksichtem na kamení. Znovu a znovu.
K večeru už nevypadal vůbec stylově. Byl celý omlácený a z některých šrámů, hlavně na loktech a kolenou, mu dokonce stékaly pramínky krve.
Oblečení měl potrhané a špinavé. Téměř na vyhození. Jako vandrák.
Nejhorší byla bolest. U všech písků jak moc ho bolela chodidla! Připadalo mu, jako by neustále šlapal na kostičky dětské stavebnice.
Samozřejmě se to snažil nedávat najevo, ale pravda byla, že mlel z posledního. Domů už se dnes nedostane. Pravděpodobně ho zavane písek v nějaké uličce, kde vypustí duši.
Navíc Toshimi oproti němu vypadala naprosto v pohodě, což ho strašně dopalovalo.
Raizo
Sunagakure, stánek s takoyaki > Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
„Ne, to jen ty jíš za celou četu...“ stekla Raizovi při Toshimině poznámce po čele pomyslná kapka.
Zatímco se dívka tvářila, že by klidně ještě pokračovala, černovláskovi lezlo těsto pomalu i ušima.
„Vzhledem k tomu, že mě nic lepšího nenapadlo, tak jo,“ řekl jounin a vykročil zpátky k tréninkové plošině.
„Ale zpátky to vezmem hezky pomalu, vycházkovou chůzí, aby nám aspoň trošku slehlo. Jestli chcete, můžu na vás vyvinout trošku větší tlak, jestli vám jsou chuuninské zkoušky málo, třeba něco jako že ten, kdo se mě dotkne jako poslední, platí zbytku týmu týden večeře“ pousmál se a loupl pohledem přes rameno po dvojici za sebou.
„Tak do toho,“ vyzval dvojici Raizo, když stanuli opět na vrcholu plošiny, a založil si paže v bok.
„A nemyslete si, že když do toho nedáte všechno, tak mě chytíte. Nechytíte,“ zvážněl a napomenul je, načež zaujal bojový postoj.
Černé písky, I. divize: Vražda na objednávku
„Taky je divný chování Mayu-hime,“ zahleděla se zamyšleně do písku. „Dříve, když jsem dostávala rozkazy, dostala jsem všechny informace. Teď mi ale prakticky nic neřekla. A navíc na něj útočí další.“
Komentář Chiky ji donutil kývnout. „Rozhodně. Je důvěryhodná. A my máme zabít pouze nedůvěryhodného svědka. Musíme jít spát, zítra dojdeme do paláce a tam budeme moudřejší. První hlídku si vezme Kahori. Musíme se prospat.“
Během noci se vůbec nic nestalo. Akeno nejspíš útočníky tak moc zaskočil, že si další napadení nedovolili. Krátce po východu slunce skupina sbalila své tábořiště a znovu se vydala na cestu. Stopy po nich obratně zamazával Kizashi, jeden z pískomilů Kazuhy, který nosil sluneční brýle a kšiltovku s nápisem „machr“.
„Jak jste se vyspala, má drahá?“ srovnala krok hnědovláska s Chikou.
Risa Mokushi
Tým Omega
Cvičiště
Dívka se zavřenýma očima vysílala chakru po lankách, ale nešlo to tak lehce, jak doufala. Lanka byla totiž samotná z chakry, takže je musela začít používat spíše jako prodloužení své ruky. To bylo ono!
Ze soustředění ji náhle vytrhnul oblak prachu. Risa vyvalila oči a začala kašlat. Teprve pak si všimla skotačícího Ritsua a zamávala si rukama před nosem. Kumochii udělal to samé, i když ten si mával před očima, neboť pavouci nemají nos. „Ricchan-sensei!“ nafoukla tváře. „Znervózňujete Risu!“
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
„Hizuki-chan!“ ozval se pro dívku velmi známý hlas. „Jsem rád, že tě znovu vidím,“ usmál se Kouichi. „Kde se tady vůbec bereš? Barmane! Dvakrát Piña Coladu!“ vyhrknul celý nadšený.
„Shi-kun?“ posadila se z nenadání k mladíkovi Kaori. „Jsi Shi-kun, že?“ zatvářila se trochu rozpačitě. „Omlouvám se, dvoujčata se mi pletou. Každopádně sis taky přišel užít?“ zazubila se. Pak její výraz potemněl. „Nebo mě tu hlídáš?“
***
Chika se vesele usmála a popadla Daisukeho za ruku. „Fajn, tak jdeme!“
Vedla ho ven z lodi a pokračovala až dál do přístavu. Teprve pak zpomalila a stále se žulila na celé kolo. „Tohle je jako deeto!“ zazubila se a přitulila se k mladíkovi, čímž se mu natlačila prsy na paži. „Mám deeto s Daisukem-kun!“
***
„To jsem rád,“ usmál se muž a vydal se na palubu. Ani se neohlížel. Věděl, že mladík půjde za ním. Když se ocitli na čerstvém mořském vzduchu, Eichiro se k němu otočil. Na palubě nyní nebyl žádný další námořník. „Nuže, pane Tekuro,“ oslovil ho znovu s rukama založenýma za zády. „Odpusťte mou zvědavost, ale co to máte s očima?“
Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Shi
Loď, Hospoda
Shi následoval Hizuki do hospody, do které ale vešel až po ní. Sedl si na kraj, objednal si pití a zdánlivě se věnoval jen svému sklu. Případalo mu, že už ho nic nepřekvapí, ale atmosféra hospody mu přeci jen připadala podivná. Místní král chtěl mít asi pod kontrolou i méně legální aktivity a místní si to z nějakého důvodu nechali líbit. Buď to, co tu bylo předtím, bylo tak kruté, že za cenu omezení svého soukromí byli rádi za klid, nebo tu všichni jeli na genjutsu pilulkách absolutní poslušnosti.
Cílem jeho pozornosti byla samozřejmě Hizuki, proto ji vždy měl alespoň v periferním vidění. Nechtěl udělat chybu, která by mohla Hizuki ohrozit, ale zároveň mu připadalo, že tady jí vlastně vůbec nic nehrozí a zanedlouho ji všichni nezávazně dají kytku a pozvou na nealkoholický drink.
Tekuro mezitím stále seděl u stolu a přemýšlel, jak zabije čas. Všichni měli rande a jediný on, pátý, zůstal na lodi. Sám. Pohrával si s myšlenkou, jestli byl dobrý nápad volat sem někoho dalšího, protože kdyby tu nebyl, mohl by teď s Hizuki jít on.
*Ale až jednou Shi zmizí, všechny ty vzpomínky budou stejně moje, takže co na tom sejde,* odfrkl si, načež ho vyrušil Eichiro.
Chvíli jen nad jeho nabídkou překvapeně mrkal, až potom mu došlo, že by možná stálo za to odpovědět.
"No jasně, jó, paluba je moc hezká, rád se po ní zase projdu, to beze všeho," zakýval hlavou v přívalu slov, jako kdyby se snažil dohnat čas ztracený překvapeným mlčením.
Ki Hayabusa
Tým Delta
Restaurace, Socha Pátého
"Já ani nevím. Ještě ji moc dlouho neznáme..." odpověděl Ki Kami na její otázku. Jeho největší starostí byl momentálně lepkavý hnus pokrývající jeho tělo a oblečení. To, a pak ještě, jak Tsubaki zareaguje na její nadcházející odměnu za výhru. Ta si však poradila, přičemž ho ještě po svém zesměšnila, když použila jeho současný vzhled proti jemu samému. To, a fakt že proti jejímu argumentu nemohl nic namítat, mu otrávilo jeho momentální škodolibé myšlenky. Umínil si ovšem, že si je uloží v hlavě a obrátí s k nim kdykoli, kdy se mu Tsu bude pošklebovat, tedy alespoň do chvíle, než nějakou z nich bude schopen uskutečnit, až se Tsu rozhodne vybrat svoji výhru za dnešní závod. Rozloučil se s Tsu, a krátce poté se také rozloučil s Kami a šel domů. Cestou chtěl odkopnout kamínek, ten se mu však přilepil na botu. Nejprve jej to otrávilo, když se pak podíval před sebe a spatřil muže v černém, kterého ráno naštval, byl nakonec vděčný, že se kamínek neodlepil od jeho boty a nedopadl nikam poblíž toho člověka. Byl rád, že dneska ještě nepřišel o kalhoty, a vzhledem k tomu, že o ně nechtěl přijít ani teď, raději postupoval kolem muže v černém v naprosté tichosti a opatrnosti, a do jisté míry s ní pokračoval až k domovním dveřím.
Spalo se mu dobře. Koneckonců vysvléct se z ulepeného oblečení, které se mu neustále lepilo na tělo, a dostat ze sebe, a především z vlasů, lepkavý syrup zhuštěný chakrou byly dva titánské úkoly vyžadující nemalou námahu. Nařízený budík, který jej měl ze spaní vytrhnout, zacvakl automatickým pohybem ruky. Následně se na posteli překulil a pokusil se dostat do pohodlnější polohy, docílil však jen toho, že z postele spadl. Snad jen díky tomu taky nezaspal. Když si plně uvědomil kdo je, kde je a kam má jít, protáhl se, udělal své ranní úkony a pak už se vydal na místo srazu. Na místě už čekal sensei, Tsu a Ai. Pozdravil je, přičemž Tsubaki věnoval pohled, který říkal, že ještě nezapomněl na včerejší závod a jemně naznačoval, že jí to stále chce vrátit.