DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Tekuro Ashikaru
Šílen pustina
Tým Beta
Byl zmatený. Tohle místo neznal, vůbec si nepamatoval, že by sem někdy šel a že by sem vůbec plánoval jít. Což mu jeho dvojník vysvětlil velice rychle. A velice vulgárně.
A tehdy Tekurovo zmatení začalo opadávat. A nahrazovala ho jistá forma syndromu boha.
"To, že se představuješ jako Shi by jen znamenalo, že jsi přijal svojí identitu. To znamená, že už jsi jiná bytost. Tím pádem je pro nás dva místa dost. Prakticky celá vesnice. A celý svět," začal (a zároveň doufal, že i skončí) své kázání. Přitom se s konejšívým úsměvem díval do svých vlastních očí. Na tomhle klonu mu něco nesedělo. Ruku měl ale přeci jen (nebo možn právě proto) na rukojeti katany.
*Některé zvyky ti zůstanou. A kdyby začaly lítat karty, bude to tak lepší.*
Daisuke Mokushi
Sunagakure, akademie
Chuuninské zkoušky
„Já vám chci pomoct, Chika-sensei! Prosím proberte se! Tohle nejste vy! Jste silnější! Nedovolte tomu, aby vás to ovládalo!“ snažil se k ženě proniknout naléhavým voláním.
Křik za jeho zády ho ale donutil se ohlédnout.
„Kaa-san!“ vykřikl, když spatřil nůž kiriřana na matčině krku.
„Ghh...!“ zaskřípal zuby. Tohle byla hrozná situace! Copak měl bojovat se svou sensei a ještě s nepřítelem naráz!?
„Okamžitě ji pusť!“ vyzval muže zamračeně a snažil se držet si při tom i přehled o Chice.
Akara
Tým Delta
Akara šel někde v prostředku jeho nového týmu smíchaného s klony každého člena týmu. Byl stále trošku naštvaný, že si nemohl dojít pro opuncie a že jeho tým reagoval, tak jak reagoval, což znamenalo, že přestal dávat pozor na věci a události kolem něj.
Když se začal propadat do písku byl překvapený, ale také i v šoku. Byl tolik zaměřený na opuncie, což mu v tu chvíli došlo, že to byla úplná blbost, že by se sám z této situace nejspíš nedostal.
Kdyby mu Ai nehodila kunai, na kterém byl přivázaný drát, tak bůhví co by se mu mohlo přihodit a zda by se byl schopný vyhnout plnému potopení do písku sám. Naštěstí mu ale byla poskytnuta pomoc.
Okamžitě se zachytil kunai s přivázaným drátem a počkal než ho Ai vytáhne. Když už byl v bezpečí, uvědomil si, jak blbě se znovu zachoval a přišlo mu blbé, že mu musel někdo znovu pomáhat, protože sám toho schopný nebyl. Podíval se směrem k modrovlasé holce a hlasitě poděkoval. „Děkuju!” Akarovi došlo, že už musí něco udělat, protože zatím tam je pouze na obtíž, místo toho, aby pomáhal.
https://t.me/pump_upp
Ai Hayo
Team Delta
Jelikož modrovláska kráčela jako poslední i se svým klonem, nevšimla si ihned, co se děje pod nohama senseie. Hlavně hlídala zadní část jejich skupiny. Byla připravena reagovat rychle na jakoukoliv situaci. Sice její klon, který vytvořil sensei, byl určitě zkušenější, ale ani ona se nehodlala vzdát jen tak. To, že se její tým ponořuje do písku si všimla až ve chvíli, kdy se zastavil její klon, který byl vedle ní. Ten však nepanikařil a Ai se začala rozhlížet po ostatních členech teamu, zda někdo nepotřebuje pomoc. Nejhůř na tom byla Tsu, které pomohl sensei. Zbývali dva členi teamu, kteří nebyly ani tak zkušení jako ona, sensei a Tsu. Měla hrubý odhad, kdo je skutečný a kdo je jenom klon. Tudíž musela vymyslet, jak pomoci těm nováčkům. Urychleně vytáhla dva kunaie a na každý přivázala 5 metrů drátu. Ten hodila následně k Sumi a Akarovi, ke každému jeden.
,,Okamžitě se chytněte. Dělejte!" křikla na ně a jakmile se chytli, sama se pomocí chakry přichytila k zemi a začala je vytahovat. Snažila se je vtáhnout součastně. Ovšem, jestli ji její klon nabídl pomoc, dala ji jeden drát, aby se postarala alespoň o jednoho.
Masao Nibori
Tým Delta
Propad ega
Jak se perspektiva okolí začala znenadání měnit, Masao škubl hlavou dolů a s vykulenýma očima mu došlo co se děje.
„Je to tady.“ Oba senseiové se začali urychleně rozhlížet kolem sebe v očekávání navazujícího útoku. Jako jeden v mžiku probleskli na blízký obelisk. Jeden z nich byl připraven odrážet nepřítele, zatím co ten druhý vytáhl z kapsičky kunai s tenkým lankem. Nacvičeným pohybem je svázal k sobě a kunai hodil. Čepel se zabodla jen malý kousek od pravé Tsu.
„Dělej, chyť se!“ zavelel rozcuchaný sensei a prsty se mu nedočkavostí třásly, jak čekal, než bude moci začít tahat.
„Vy ostatní se kryjte navzájem a nepanikařte. Nepropadáte se zas tak rychle. Teda dokud sebou nebudete moc házet.“ S posledními slovy se sensei ještě víc zamračil, když pohlédl na klon Akary, který už sebou v tu chvíli začal mírně házet a znepokojeně koukal po ostatních.
Klon Tsumi se pokusil o podobnou věc s kunaiem. Falešná dívka si jej přivázala k lanku a začala ho házet po okolních skalách s nadějí, že se zasekne do některé z puklin. Zatím bez úspěchu. Klon Ai naopak vypadal naprosto klidně, čekal na senseiovy rozkazy a bezchybně analyzoval situaci v očekávání boje. Mimoto také začal hromadit chakru do chodidel, aby tak alespoň zpevnil hmotu pod svými chodidly a zpomalil propadávání.
Poslední z klonů, falešná Tsubaki, shodila ze svých zad tykev a vysoukala se na ni s nadějí, že jí to poskytne trochu času s volnýma nohama. Provedla pečeti na základní verzi problesknutí, které se učilo na akademii, odrazila se od pevné schránky na písek a dopadla na okraj obelisku. Bez tak pevného odrazového můstku by se odlepit nedokázala. Musela se zachytit nohy jednoho ze senseiů, aby nespadla hned zase zpět. S vyděšeným výrazem koukala po okolních sklalách.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Chuuninská zkouška
Hirotado Yutsurai
„Jsi drzý. Od ninji jsem očekávala profesionálnější chování. Třeba jako tvůj sensei. Koukám, že jsi podprůměr i na shinobiho,“ oznámila mu tvrdě. „Tenhle tón se mi nelíbí Hirotado Yutsuraii. Neměl by ses ke klientům chovat s úctou?“ peskovala ho. Byla to mateřská potřeba mít ze syna pana dokonalého nebo jen pohnutka někoho peskovat? Kdo ví…
Na velblouda si kupodivu nestěžovala, protože si uvědomovala, že i když zvíře smrdělo a lítaly z něj chlupy, bylo to stále lepší než jít pěšky. V tomhle svého syna obdivovala, ale ani sobě, ani jemu by to nepřiznala.
Jak pokračovali pouští, začal se nedaleko podivně vlnit písek.
Hizuki Shima
„Ty to nevíš?“ podivila se překvapeně. Nemluvily ty obojky, potrhané oděvy, mříže a stráže za vše? „Na trhu s lidským masem,“ vysvětlila. Její výraz byl naprosto obyčejný, ani kapička strachu. „Sice tě sem přinesli špinavou, ale dávali si pozor, abys měla jen modřiny. Tebe určitě prodají někomu bohatšímu. To je dobré,“ pokývala hlavou. „Nejspíš budeš mít i čisté oblečení a budeš pracovat vevnitř. Možná služebná, kuchařka… Možná i konkubína, když budeš mít štěstí. Pěkná jsi na to dost,“ vyjmenovávala možnosti.
Daisuke Mokushi
„Dobře!“ vyhrkla Suki a zvedla se.
„Daaaisuke-kun?“ otočila se po mladíkovi Chika se svým šíleným výrazem. „Proč okolo mě rozmisťuješ loutky? Ty my chceš taky ublížit? Myslela jsem, že jsi na mojí straně, zlatíčko,“ zavrtěla, odhodila Kiriřana a tasila své dva vějíře.
„Hiyááá!“ ozval se však za mladíkem jekot jeho matky. Několik metrů od nich stál vysoký vyhublý chlápek s čelenkou Kiri, který držel Suki jako rukojmí a na krku se jí dotýkal nožem. „Tohle je tvoje, kluku?“ dotázal se slizce.
Tekuro Ashikaru
„Jsem Shi, ty debile,“ dostal tik do oka mladík. „Jeden z těch, který jsi stvořil, ty debile,“ vysvětlil. „Nalákal jsem tě sem, abychom vyrovnali účty. Ostatní jsou už mrtvý a zbejváš ty. Svět je pro nás dva malej. Těmhle tvým zvrhlým hrátkám je konec.“
Taji Sakyu
Ať už šel Taji dlouho, jak chtěl, stále se nikam nedostal. Slunce se konečně pohnulo, takže bylo snadné určit směr. V dáli však mohl zahlédnout něco dalšího. Modrožlutou šmouhu ležící na zemi. Byla to Risa. Povrchově dýchala a vyschlými rty div nejedla písek. „T-ta…cchan…,“ zaúpěla. Neměla u sebe ani čutoru a Taji nemohl najít ani žádné zbraně, natož loutky.
Keiko Fukei
Yumeka stiskla ruce v pěst. „To bych řekla, žes to podcenil. Moc se spoléháš na štěstí! Řekla bych, že ses konečně poučil, ale to poučení stálo život člověka,“ vpálila mu. „Otevři konečně oči. Takhle nemůžeš dál fungovat. Musíš s tím něco udělat!“
S tím se otočila na patě a vydala se pryč. „Je to i moje chyba. Měla jsem ti oči otevřít sama,“ řekla ještě a zmizela.
Chunninské zkoušky
Taji Sakyu
Tým (O)mega
Zkouška numero jedna
"Aaa už je to tady."Zakřenil se Taji, když sledoval tmavé oči hnědovlasé lékařky a v nich zračící se předzvěst nebezpečí. Po následném oznámení, že zkouška začíná právě teď, neměl Taji ani čas nějak zareagovat. Respektivě nějak jinak, než že hlavou prásknul o lavici a celý zvláčněl, jak napitá houba.
První co ucítil bylo horko. Neskutečné horko a pak taky nechutná chuť pískových zrn ve vysušeným ústech. Když otevřel oči zjistil, že je napůl zahrabaný v hromadě písku a nemá sebemenší ponětí, jak se sem dostal. Rychle se vyhrabal a s přerývaným dechem se rozhlédl kolem sebe. Ne že by bylo, na co se dívat. Okolí tvořila jednotvárná písečná pustina s absencí života, civilizace, nebo čehokoliv, co by mu pomohlo se zorientovat. K tomu všemu byl vzduch tak horký, že přes jeho telení bylo vše dál než pár kroků rozmazané, jak miska převařených těstovin. Teď se teprve ozval výcvik přežití a mladík si rychle zkontroloval, co má u sebe. Měl svoje oblečení, nějaký pytlovitý hadr a hlavně boty, což v tomhle pekle nikdy nebylo na škodu. U pasu si našel pořád ještě plnou čutoru a balíček obsahující pár sucharů s několika pokroucenými kousky nějaké sušené zeleniny. Jinak neměl nic...Ani kompas, ani mapu, ani zbraně...Hlavně ty zbraně. Neměl u sebe ani nějaký malý nožík, perořízek nebo žabikuch, takže si i přes své oblečení připadal jako nahý.
Mladík si dovolil pár chvil na zhodnocení situace, načež ze sebe z plných plic vypustil seznam těch nejpeprnějších nadávek, co se za svůj krátký život stihl naučit. Byl upřímně řečeno v pěkným svrabu. Poušť byla už sama o sobě nebezpečným místem, kde mohl narazit na jedovaté hady, pohyblivé písky, agresivní veleštíry, pouštní blechy, obří masožravé mravence a spoustu dalšího nebezpečí. Pak tu byl ten fakt, že se neměl čím bránit a ani neměl ponětí kudy se vydat. To nejhorší bylo ale to vedro...Ten spalující žár, který z něj vysával sílu každou proklatou vteřinu, co tu stál. "Tak už se pohni ty pitomče, ať je to kamkoliv u šlaka, jinak tu stopro zkapeš tsss." Zavrčel si pro sebe Taji a vydal se do rozžhavené pouště. Jelikož slunce bylo přímo nad ním, nemohl podle něj určit směr a držet se ho, takže mu nezbývalo nic jiného, než dávat nohu před nohu a jít prostě naslepo bohové ví kam.
Broukaření snadno a rychle, jen s oklikou a bez brouka
Pod hledáčkem
Tým Delta
"Tak co bude s těma potvorama, už to máte, krucinál?!," zaječel korpulentní stařík na své synovce. Rozmachoval nad nimi rukama a nervózně přešlapoval.
Kimu se nakonec povedlo zpřetrhat pouta z provazů. Zlotřilci už měli skoro všechny brouky sesbírané. "Jak je sakra mám zdržet?," znejistěl Ki. Ačkoli ho jeho nátura sváděla k tomu, aby jim dal co proto, někde uvnitř věděl, že zločincům nebude stačit. Měl však štěstí. "Mně se chce na malou...," řekl potichu jeden z bratrů druhému. Podívali se na sebe a pak na strýce. "Co tak čumíte?," otočil se na ně tlouštík. Po náznaku myšlenky na vyprázdnění močového měchýře samozřejmě strýc vzteky zešílel. Začala nápravná přednáška. To byla Kiho chvíle na záchranu situace...
Strach, nebo nejistota, členů týmů byl na místě. Nemohli vědět, odkud by se na ně blížily případné útoky. Senseiova taktika ale měla výhodu v tom, že jim alespoň získala čas na přípravu obrany, kdyby nic jiného.
Suminy myšlenky ohledně (ne)jednoduchosti situace měly dobrý důvod. Tým Delta nevěděl, před čím zatím stojí. Rozhodně úroveň svého "pronásledovatele" nemohli podcenit. Další sesuvy půdy je přiměly se pohnout blíž mezi štoly. Okolí bylo obklopeno skalkami, rezavými mechy a suchou trávou. Stáli před monumentálním kamenem, který spíš připomínal nějaký obelisk na pomníku. Senseiova obezřetnost jak ohledně nepřítele, tak ohledně okolních sesuvů hornin byla velmi důležitá, aby tým nevstoupil přímo do smrtelné pasti. Masao se ale soustředil na své okolí natolik, že si nevšiml, v čem stojí. Jeho studenti mohli pomalu pozorovat, jak se pod ním ztrácí do země písek, jako by ho někdo zespoda vysával vysavačem.
V okamžik, co by si toho všimli, by ale zjistili, že už také nestojí na pevné půdě...
Chunninská zkouška
Keiko Fu-Kei
Genjutsu, zkouška č.1
Keiko stál uprostřed ulice a zíral zaraženě na Yumeku. Krk se mu sevřel a musel několikrát poknout, aby byl schopen něco říct. Jenomže nebylo co. Yumeka měla pravdu. Všechno se to stalo jen proto, že špatně vyhodnotil situaci. Konečně ho opustilo jeho pověstné štěstí a realita ho tvrdě srazila k zemi. Vždy věděl, že není tak dobrý, jako všichni ostatní, ale i přesto tvrdě dřel, makal a nikdy se nevzdal. Nikdy ale nic nepokazil tak moc, jako tentokrát. Jeho svěřenec byl mrtvý a nebylo nic, co by mohl udělat, aby to odčinil.
"Já… ," začal a jeho hlas zněl jinak. Jako kdyby z něho rázem vymizelo veškeré dětství, které dělalo z Keika Keika a zůstala jen smutná zlomená skořápka, "podcenil jsem to," přiznal popravdě a ani se nesnažil odporovat. Chtěl být hrdina. Ukázat všem, co se mu posmívali a ukazovali si na něj, že nebyla chyba, když se přihlásil na akademii. Nyní ale dokázal naprostý opak. Zklamal sám sebe, zklamal Kazekageho a co bylo ze všeho nejhorší, zklamal jeho sensei Yumeku, která jediná v něj vždy věřila. Slyšet od ní, jak lituje toho, že se za něho zaručila, bylo asi ze všeho nejhorší. A když při něm nestála už ani ona, zůstal sám.
"Nevím, co se stalo. V jedu chíli jsem měl všechno pod kontrolou a ve druhé… ," vypadlo z fialovláska tiše a po tvářích se mu zkutálela jediná slza. Když o tom tak přemýšlel, doopravdy nevěděl co se stalo. Měl pocit, že to ví, ale to bylo všechno. Co bylo zvláštní, Keiko doopravdy neplakal. Aby mohl plalat, musel by projevit jisté emoce. On tam však jen stál a hleděl Yumece do očí prázným pohledem.
Možná by bylo prostě nejlepší všechno vzdát. Vrátit čelenku a odejít někam, kde nebude nikomu na obtíž. Někam, kde nebude středem oněch pohledů, a že to byly pohledy s velký P. Doteď se jim dokázal bránit s vědomím, že má na své straně alespoň Yumeku, ale nyní to vypadalo, že zůstane sám. A když byl Keiko sám, byl slabý. Jak si jen kdy mohl myslet, že by dokázal spasit svět?
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Chuuninské zkoušky
"Teď?!" Podivil se Hiro a zmateně pohlédl na Toshimi, jestli to ona chápe. Najednou na něj padla tak velká únava, že zavřel oči, hlavu opřel o Toshimino rameno, a usnul.
Probudil se v poušti na dece při východu slunce.
Jak tuhle misi vůbec mohl přijmout?! Musel v tom mít prsty Raizo, protože tomuhle by se dobrovolně neupsal. Pokud tedy o něj nepožádala sama matka. Jenže ta pohrdala tím, čím byl.
"Stále celá? Škoda, doufal jsem, že tě přes noc ožerou termiti." Odpověděl matce jízlivě, aniž by otevřel oči.
Měl ji dostat do jedné z hraničních pevností. Netušil proč, ale doufal, že na konci ji tam někde zakopají do písku jako nějakou relikvii.
"Běž si sbalit, za chvíli vyrazíme." Zahuhlal, ale bylo mu jasné, že matka už je dávno připravena.
Zvedl se, začal balit deku a koutkem oka matku sledoval.
Moc se za ty roky nezměnila. Byla stále taková, jakou si ji pamatoval. Krátké černé vlasy pod uši, zelené věčně nespokojené oči, vyhledávající jakoukoliv nedokonalost. Ta jistota a dominance v jejím hlase. Byla krásná, ale usmívala se naprosto minimálně.
Hiro mlaskl na velblouda, který se na povel sklonil, a matku na zvíře vysadil.
Měl z toho tak trochu škodolibou radost. Matka nesnášela huňatá a zároveň smrdutá zvířata. Jízda na velbloudovi pro ni musela být peklo. Těch velbloudů by sehnal snad celé stádo, kdyby to nemusel platit.
Hizuki Shima
Tým Beta
Chuuninská zkouška
Trošku jí zarazilo, když Daisuke nic nevysvětlil, ani se nevyjádřil, že o tom nechce mluvit a tak byla vděčná Tekurovi a rozhodně si umanula, že se po tom všem připomene.
Na jednu stranu jí ne příliš zdařilý šepot nepřipadal úplně vhodný, na stranu druhou jí přinutil zadusit alespoň uchichtnutí a odebral něco málo tíhy vzduchu, kterou v místnosti cítila.
To, že jí kousíček dřeva trefil téměř necítila, ale spolu s Daisukeho otočením se to stačilo k tomu, aby Keiko její pozornost skutečně získal. Také zvedla ruku, aby mohla zamávat nazpět a dokonce otevírala pusu, že pozdraví i nahlas, ale nestihla to. Hned jak uslyšela z přední části místnosti hlas kazekageho, strnula a velmi rychle se otočila zpět.
Při krátkém vysvětlení jí oči zalétly k týmovým kolegům. Nemohla jim to pokazit.
Hluk, do kterého se probudila jí seslal mráz po zádech. Ještě nebyla ani plně při smyslech a bylo jí jasné, že se něco hodně pokazilo. Pořádně jí probral až cizí hlas a přinesl uvědomění si celé situace. Bezděčně jí ruka vylétla ke krku, kde cítila nepříjemnou váhu.
"Ano... myslím, že jsem..." Odpověděla té dívce. "Kde to jsme?"
Byla si celkem jistá, že je mezitím co byla v bezvědomí nikdo nezachránil a že by teď jen v bezpečí čekali bylo pouhé přání, ale doufat jí nikdo nezakázal. Konečně se rozhlédla více kolem sebe. Ve tvářích kolem sebe hledala někoho známého a opravdu doufala, že nikoho nenajde.
Hizuki Shima
Tým Beta
Neznámá loď
"Ale Kaori-san..." chtěla protestovat, ale neměla na své straně moc rozumných argumentů a pokud něco neudělají, jejich šance se hodně sníží. Bylo to frustrující.
Oddechla si, když jí žena odpověděla a přikývla. Arise sice říkala, že je její kontakt viděl, ale tolik by toho snad vypozorovat nemohl. "Ono vlastně není moc co popisovat. Je nenápadná... V podstatě vypadá jako svitek s velkou pečetí."
Byla ráda, že na lodi není nikdy úplné ticho a tak se uklidňovala alespoň tím, že nikdo jejich tlumený rozhovor nemá moc jak slyšet.
Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Šílená pustina
Vlastně ho velice překvapilo, že se o té anabázi před Hizuki ještě nikdy nezmínil.
"To by bylo na dýl. Někdy povyprávim," utnul to radši rychle, protoe to poslední, co chtěl, byla diskvalifikace kvůli tomu, že mluví v nevhodnou dobu. A pak to začalo být opravdu divné...
Chpal, že na tomhle místě nemá být. Nechce být. Nikdo by nechtěl. Možná někdo, kdo se chce vážně dobře skrýt, protože ví, že tady by ho nikdo nehledal moc dlouho.
Tím ale věci, se kterými nechtěl být, rozhodně nekončily. Jedna z nich měla dokonce tu drzost mluvit a vypadat jako on sám.
"Tebe neznám. Nevím, co po mě chceš a budu rád, když mě necháš na pokoji," zkusil to Tekuro napřed po dobrém, byť trochu nerudně. Nesnášel vlezlý vítr. Lezl mu na nervy.
Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Loď/Bar
Nechal se vést na jediné logické místo, kde jejich pátrání začít. Nemluvil. Věděl, kam jejich konverzace bude směřovat.
Nemýlil se.
"Poznal. Měl jsem ho za sympatického člověka už od začátku a je to znovu a znovu potvrzuje, zkusil ještě na poslední chvíli zastavit a změnit směr. Tušil ale, že ten pes je jen takový pomyslný nadpis toho, o čem chce zelenovláska mluvit.
Uvnitř něj se zmítaly různé myšlenky. Jedny obviňovaly Shiho z toho, že Hizuki neohlídal, druhé (silnější) mu připomínaly, že to nebyla jeho vina. Že se to mohlo klidně stát i jemu.
"Tak s čím začneme?
Daisuke Mokushi
Chuuninské zkoušky
Při Tekurově poznámce mu stekla pomyslná kapka skepse po čele a on se tiše a rozpačitě zasmál, když se Hizuki ptala, o co šlo, a raději to nechal bez komentáře.
Když ho s Hizuki poté Keiko trefil nějakým dřevěným úlomkem, ohlédl se přes rameno, jeho kapka na čele se ještě zvětšila a on chlapci roztržitě zamával zpět. To si jejich setkání každý pamatovali jinak?
Jeho pozornost si pak dokonale získala Kazuha, která se ani nemusela moc snažit, aby mu přejel mráz po zádech.
Víc, než si vyslechnout její krátký proslov, ovšem už nestihl, protože se mu zatmělo před očima.
Když se začal probírat, kdosi ho volal. Ten hlas znal.
Byla to jeho matka, zdravotní sestra, co ho lečila. Vůbec si nepamatoval, co se mu stalo.
„Kaa-san?“ otevřel oči dokořán a posadil se. Cítil se v pořádku. To co ale viděl před sebou v pořádku nebylo!
„Mazui! (To je zlé!)“
„Běž se rychle někam schovat, kaa-san!“ vyzval svou matku Daisuke rychle a napojil svá chakrová lanka na své loutky, co ležely opodál.
Teď se musel mít na pozoru nejen před nepřáteli, ale i před svou sensei, kterou se musel pokusit nějak probrat z jejího bitevního šílenství. A kde byli Hizuki s Tekurem!?
„Chika-sensei! To jsem já, Daisuke!“ zavolal na zelenovlásku a začal kolem ní rozmišťovat své loutky.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď > Přístaviště
Když se dohodli a rozdělili, vyvolal si Daisuke bez váhání svou ptačí loutku a na jejím hřbetu se vznesl do oblak směr přístaviště. Nehodlal ztrácet čas! Kdo ví, kde Hizuki s Kaori právě teď byly, a co prožívaly!?
Co vlastně udělá, až se dozví, které lodě odpluly? Nemůže přece jednu po druhé navštívit a prohledat. Nebo ano?
Ne. Přemýšlel až příliš dopředu. Nejprve musí zjistit, které lodě to vůbec byly.
Chvíli na to už přistával na střeše správcovi kanceláře, zapečetil svou loutku zpět do svitku a seskočil ze střechy před dveře. Málem dovnitř prostě vpadl, ale vzpomínka na trapas, když tu byl naposled, ho zastavila.
„Dobrý den, Wakatsuki-san,“ pozdravil po zaklepání a vpuštění dovnitř Daisuke uctivě.
„Omlouvám se, že vás znovu ruším, ale potřeboval bych vaši pomoct. Mohl byste mi říct, které lodě v posledních pár hodinách opustily přístaviště?“ přešel k věci hned, jak to bonton dovolil.
Sumi Ketsueki
Tým Delta
Okolí vesnice
Sumi pokračuje za nimi a dívá se okolo. ‘Hmm, mám takový pocit, že tohle bude první den v týmu a trochu mám strach, aby to někteří z nás vůbec přežili,‘ pomyslí si Sumi a podívá se na Akaru. Poté zaslechla, jak tam chlapec něco říkal, ale vůbec mu nerozuměla a bylo jí to celkem jedno.
Najednou se zastaví a podívá se na zem a ty divné kamínky. Nakonec se k nim sehne a jeden z nich si vezme do ruky a začne si ho prohlížet, ale ten se během chviličky vznítí a začne hořet. Sumi ho raději zase odhodí. ‘Pálí, co to zase je,‘ pomyslí si.
Následně si všimne, že sensei skládá nějaké pečetě, na to nic neřekne a dívá se copak má v plánu. Když se tam poté objeví kouř, tak se začne dívat okolo a je celkem zvědavá, co se teď stane. Najednou se před ní objeví její kopie. Nakonec nad tím jen pokrčí rameny, protože tam má každý svou vlastní kopii.
‘Vůbec se mi to nelíbí, mám takový pocit, že to asi nebude nic jednoduchého, když sensei dělá takové věci,‘ pomyslí si Sumi a tak je ještě opatrnější, nechce dělat nic, co by mohla ohrozit jí nebo někoho z jejího týmu, protože jen čeká na další rozkazy.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
„Dobrý nápad, Daisuke-kun,“ kývla žena.
„Já proběhnu město,“ rozhodl Eichiro. „Půjčím vám jednoho psa. Bude na vás čekat u baru.“
Chika s Tekurem se zatím vydali zpátky do baru, kde na ně opravdu čekal Eichirův pes. „Ahoj,“ pohladila ho zelenovláska po hlavě mile. „Takže jsi už poznal Eichira-san?“ obrátila se na Tekura vědoucně. Pes zatím očichával okolí.
***
„Hizuki-chan,“ usmála se. „Já už zažila horší věci. V tomhle jsme spolu. Nemůžu tě nechat odvést všechnu práci,“ vysvětlila jí. Dívka chvilku mlčela a poté z ní vylezla otázka, která Kaori nejprve překvapila, ale nakonec se tiše zasmála. „Jsi chytrá holka,“ zazubila se. „Postříkala jsi mě vodní pistolkou a bylo ti to hrozně trapné. Vůbec nic se ale nestalo. Jsem přece kapitánka. Trocha vody mi neuškodí. Taky ti můžu říct, jak jste si pochutnávali na Eichirově jídle. Popíšeš mi teda tu tvoji ninja pomůcku?“
Chuuninská zkouška
Yumeka pozorovala své dva studenty a hloupěji už se cítit nemohla. To si Keiko neuvědomoval, že jí dělá strašnou ostudu? Raději si přikryla obličej dlaní a dělala, že tam není.
Toshimi na Hira mouze koutkem oka pohlédla a snažila se tvářit normálně. To už do ní zase ryl? Dala mu druhou šanci a on ji ani nehodlal použít?
Isamu celou třídu lehce skepticky sledoval. Někteří se očividně vážně neuměli chovat. „K první zkoušce vám něco řekne Kazuha-san.“
Hnědovláska ladně předstoupila před ninji a spojila ruce za zády. „Nejprve bych vás ráda požádala, abyste se přestali chovat jako malé děti a začali to brát vážně,“ sdělila hlasem, který mohl znít mile, ale v jeho stínu se schovávalo cosi temného, co hrozilo každému, co neposlechne, že ho utýrá k smrti. „První zkouška je velmi důležitá. Ukáže nám, co ve vás doopravdy je. Nezapomeňte, že abyste prošli zkouškou, musí úkol splnit každý člen vašeho týmu. Pokud se jeden z vás nedostane dál, končí celý tým,“ vysvětlila. „Zkouška začne tady a začne právě teď.“
Každý genin, který seděl v lavici najednou upadl do bezvědomí. Probudili se každý jinde.
Hirotado Yutsurai
Probudil ho známý hlas. Když otevřel oči, skláněla se nad ním jeho vlastní matka. Okolo byla poušť a oni dva ještě s velbloudem byli schovaní ve stínu velké skály. Mladík si matně vzpomínal, že je na misi a jeho úkolem je dopravit matku do hraniční pevnosti.
„Vstávej, Hirotado. Myslím, že už jsi spal dost.“
Hizuki Shima
Probudil ji hluk města, mísící se s žalostným vzdycháním a fňukáním. Hizuki se ocitla uprostřed něčeho jako tábora. Okolo ní byli lidé různého věku v potrhaných oděvech z pytloviny a na krku měli všichni obojek. Ani ona na tom nebyla jinak.
„Jsi v pořádku?“ sklonila se k ní jedna dívka, nepříliš starší než malá kunoichi. „Přinesli tě sem před chvilkou. Vypadala jsi dost zřízeně.“
Hizuki si pamatovala, jak ji napadla čtveřice chlapů. Chvíli jim odolávala, ale nakonec ji dostali a poslali do bezvědomí.
Daisuke Mokushi
„Daisuke!“ ozvalo se odněkud z dáli. Mladík otevřel oči a spatřil svou matku. Skláněla se nad ním a léčila mu zranění. Odváděla skvělou práci. Bolest ustupovala a on cítil, že může zase bojovat. Bojovat? Matně si pamatoval, že napadli Sunu. Kiri už nehodlala čekat a rozhodla se vzít si Zemi větru násilím. Feudální pán byl mrtev, kazekage byl na řadě.
Před hnědovláskem se ozval šílený smích. Zelenovlasá žena stála kus od něj a její ruka zela naskrz v těle nějakého Kiriřana. „To máš za to! Škoda, že jsem si tě neužila víc!“
Tekuro Ashikaru
Tekuro se probudil uprostřed šílené pustiny. Bylo šero, vzduch byl nechutně slizký a všude rostly jen podivné zakrsliny bezlistých pahýlů, co před dlouhou dobou mohly být stromy. Celou planinou fičel vlezlý vítr, a kromě něj nebylo slyšet nic. Až na jeden hlas.
„Konečně se utkáváme, ty napodobenino,“ stanul proti němu člověk, co vypadal jako on. Dokonce mluvil jako on. Mohl to být jeden z jeho klonů?
Jak se sem dostal, si nepamatoval.
Taji Sakyu
Tma, horko a vlezlé sucho. Taji se probudil právě včas. Slunce bylo v nadhlavníku a vzduch se tetelil tak, až vypadal jako neprostupná stěna. Mladík si vůbec nepamatoval, kde se tu vzal. U pasu měl čutoru s vodou a něco málo k jídlu. Jinak ale neměl vůbec nic. Ani zbraně. Co se stalo?
Keiko Fukei
„Jsi naprosto nemožnej!“ vykřikla Yumeka.
Keiko otevřel oči. Stál v sunagakurské ulici a naproti němu se mračila jeho sensei. Právě se vrátil z mise, kde zemřel jeho zákazník. Jeho chybou. První mise osamotě. „Neměla jsem tě doporučovat. Tohle snad ani není možný. Jak jsi to mohl dopustit?“ rozhazovala rukama bělovláska.
Chunninské zkoušky
Taji Sakyu
Tým (O)mega
Akademie
"HAH! JO!" Ušklíbl se v duchu Taji, když uslyšel Kazekageho zmínit slova "soubojový turnaj". Jeho imaginární úsměv však podstatně povadl, když mu došlo, že samotný souboj bude až poslední zkouška a před ní budou ještě další dvě, které mu už názvem napovídaly, že se nebude jednat o nic zrovna příjemného."Test přežití zní drsně, ale parádně! Ale to týmové -něco- pod dohledem medičky...Heh vypadá to, že všichni ostatní se tu navzájem znají a jsou nejlepší kamarádi až za hrob. No super...jedna velká šťastná pískem zavátá rodina a k tomu jeden pitomec se zbraněma tssss. No aspoň to bude ta pravá výzva už od začátku." Pomyslel si trpce hnědovlasý mladík.
Mezitím, co ostatní studenti rozvířili tlumené debaty, Taji, jistě k velké úlevě řečníka, uschoval své zbraně a pozorně si prohlédl tři vyjmenované zkoušející. Rudovlasý muž v něm nezanechal moc dojmů, naopak jisté partie bělovlasé jouninky dojmy přímo překypovaly. Poslední ale zároveň první zkoušející hnědovlasá medička sice nebyla tak výrazná, ale Tajimu něco říkalo, že se to může rychle změnit."Jestli je jen tak z poloviny praštěná, jako zbytek lékařů z téhle vesnice...tak ta první zkouška bude fakt stát za to HAH!" Zamumlal a opět přesunul celou svou pozornost na hlavní Pískohlavu a jeho proslov.
Chuuninské zkoušky
Keiko, Shiki Kokumotsu
Sunagakure, akademie
Keiko nebyl od přírody obdařen velkou inteligencí, jako jeho kamarád Shiki a tak mu trudomyslnost moc dlouho nevydržela. Neměl prostě povahu na to, aby se vyžíval v křivdách, nebo aby si je dokonce všechny pamatoval. Proto, než Kazekage domluvil, vzhlédl a pohledem sjel všechny jejich zkušební komisaře. Jedním z nich byla dokonce jeho vlastní sensei Yumeka a druhým Shikiho otec. Keikovi však v hlavě utkvělo něco jiného.
"Exhibice?" otočil se zděšeně na svého kamaráda, "to jako, že budeme bojovat nahatí? Jako ti, co nosí dlouhej kabát, nemaj pod tím vůbec nic a ukazujou holkám…," chlapec zrudnul a zašermoval před sebou nervózně rukama, jak hledal to správné slovo, jenž by neznělo trapně, "To… tu věc… víš co myslím… to co tam holky nemaj?" zašeptal tak, že se zvuk krásně nesl místností.
Shiki, který se vždy těšil určité vážnosti, byl přecejen génius a navíc z klanu Kokumotsu, dávno zjistil, že poblíž Keika se nedá přežít bez toho, aniž byste si vypěstovali jistou dávku odolnosti vůči trapným situacím. Proto se ani nenamáhal přestat existovat a ignorovat přitom hlouposti, které fialovláskovi vylétali z úst. Věděl, že by mu to stejně nepomohlo.
"To jsou exhibionisté," vysvětlil mu trpělivě, "exhibiční zápas, to je souboj jeden na jednoho ve veřejné aréně, kde to bude sledovat spousta diváků," prohlásil, ale jeho oči se už upínali jinam. Přesněji na svého otce.
Keiko mimoděk odloupl malý kousek dřeva ze sloupku a hodil ho po Hizuki, aby upoutal její pozornost. Jak se to ale u Keika mělo, trefil prvně Daisukeho, od kterého se kousek odrazil na Hizuki, takže částečný úspěch tam byl.
"Nazdár," zamával jak dívce, tak jejímu kolegovi. Toho znal také, i když si právě nedokázal vzpomenout odkud.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Chuuninské zkoušky
Hiro si prsty sevřel kořen nosu a unaveně si povzdechl. Proč se na těchto akcích vždycky museli objevit šašci, kteří z toho museli dělat frašku?
Jeden s nutností hrabal ve své zbrojnici zatímco se Kazekage snažil mluvit a další dva spratci nejen, že přišli poměrně pozdě, ale navíc jejich vstup do místnosti a celkový projev byl dost urážlivý.
Jeden z nich vypadal jako Toshimin bratr, kterého zahlédl už předtím.
Toshimina otce ještě neviděl, ale jeho rudovlasá kolegyně mu nechtěně prozradila, že to byl chlápek, kterého zmínil Kazekage.
Hiro se naklonil k Toshimi, zatímco zacpávala pusu blonďaté dívce po své pravici.
"Váš klan je asi opravdu odhodlaný vyhrát, když přivedl tolik lidí. My ne-Kokumotsu chudáci jsme tu asi jen do počtu." Řekl Hiro sarkasticky, ale s pobavením a hlavně diskrétně. Každý nemusel znát Toshiminy rodinné vazby.
Uvědomoval si jak to je. Toshizo Kokumotsu sice vypadal jako vlídný a dobrosrdečný člověk jako jeho dcera, nicméně si byl mladík jistý tím, že jouninova dcera se musí snažit mnohem víc, než kdokoliv jiný.
Ale pro ostatní fakt, že by měl otec pískat utkání svých dětí, by mohl být nepřijatelný. Jak mohl Kazekage dospět k takovému rozhodnutí? To už mohl být jedním z rozhodčích Blonďák. A kde vůbec byl?!
Mladík upřímně doufal, že Raizo nebude součástí jejich zkoušky přežití nebo týmových spoluprací jako překážka.
Hizuki Shima
Tým Beta
Chunninské zkoušky
Připadalo jí, že většina ostatních se už zná ze dřívějška a snažila se odstrčit do pozadí pocit, že zamračený výraz na tváři jedné z dívek se prohloubil, když si sedala. Protože to je přeci hloupost ne? Nemohla jí nic provést, když jí ani neznala, nebo ano? Skousla si ret a zatřásla hlavou. Stejně by s tím teď nemohla nic udělat, v ten moment byla její pozornost žádaná jinde.
Naštěstí dorazil i Tekuro a uklidnilo jí, že jsou tam alespoň všichni spolu. A na Daisukeho povzbudivý úsměv přikývla. Dá do toho vše. Pak jí ovšem zmátlo Tekurovo konstatování. "Co myslíš tím zase?" otočila se na něj s šeptem a naklonila hlavu tázavě na stranu. Všichni jsou tak ve předu. Bude se muset opravdu hodně snažit.
Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Loď
S obavou koukal směrem, kudy před chvíli odběhl Shi. Trochu si vyčítal, že ho na misi přizval. Ale zdálo se to jako velice dobrý nápad.
*Snad to všichni ve zdraví zvládnem!*
Současně si uvědomoval, že na podobné rozjímání teď rozhodně není vhodná doba. Jen kývl na Daisukeho, který se rozhodl vyrazit na sólo misi.
"Nečekáme přímý útok a není ani pravděpodobné, že by se pokusili zaútočit na někoho z nás," podpořil jeho návrh. Ve svého loutkářského kolegu vkládal vždy plnou důvěru a tentokrát tomu nebylo jinak.
Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Chunninské zkoušky
Tekuro byl na sebe hrdý. V čistém oblečení, s připravenými zbraněmi, kvalitně odpočatý seděv v jedné z hal. Seděl tam sám a byl hrdý právě na to, že sem dorazil tak brzy, před všemi ostatními. Někde v podvědomí si byl jistý, že tímhle krokem udělá radost i Daisukemu a tím trochu povzbudí týmového ducha. Ukáže, že to myslí vážně.
Když už se ale čekání zdálo až příliš dlouhé a hodiny to jen potvrzovaly, Tekuro zpozorněl. To, že tu nebyl ani jeden účastník, to vem ďas.
Ale že by tu nebyl ani jeden organizátor?
Ještě chvíli potlačoval svoji paranoiu, než znovu vytáhl pozvánku a list s intrukcemi.
"No to snad..."
Nikdy nevěřil, že se dokáže tak rychle zvednout a z místa sprintovat. Úplně ignoroval zákaz chození po zdech, skákání ze schodů přes zábradlí a další akademické nesmysly. Na místo určení ale dorazil včas. Poslední, ale včas. Prodral se davem a přitom se snažil srovnat dech. Celou tu cestu na něj totiž tak nějak zapomněl.
"Ahoj, zdarec, hoj, zdravim, čus, Daisuke, kamaráde, tady jsi..." otáčel se na všechny strany, zatímco zdravil lidi, které znal.
Pak ale ztichl, aby nerušil řečníka. Byl to přesně ten průběh, který čekal a měl pocit, že nezůstane jediná stránka jejich schopností shinobi, která zůstane neodhalena. Tohle už tu jednou bylo. A tenkrát se jim docela dařilo.
*Dobře, ta otrava nebyla v plánu.* vybavil si scénu, kdy mu experimentální léčba nakonec zachránila život.
"To vypadá, že se zase půlka lidí ve vesnici spolu nebudou bavit," konstatoval Tekuro suše, když byl zmíněn i exhibiční boj. Přitom mu neunikl pohled na Hira. Pokud si dobře vzpomínal, byl to on, kdo v pouštní souboji rozbil Daisukemu krystal až poté, co byl zničen ten jeho.
Tsubaki Kokumotsu, tým delta
Za hlavou se jí ozývalo divné bzučení. Neměla čas zkoumat, kdo je jeho strůjcem, neboť měli důležitější věci na práci. Pohlédla na záhadnou kamínkovou podlahu, dotaz o kaktusu ignorovala. Něco tu páchlo a ona hodlala zjistit co, a poté profackovat Kiho. Pořád jí hlava nebrala, kdy se rozhodl jim říci o odchodu. Bylo to horší než ledová koupel. Ohnala se z ničeho nic jednou rukou po včele.
"jdi do háje..." pronesla šeptem k malému tvorovi. Včely jí nevadily, ale teď se nehodilo, aby ji provokovala. Vznesl se vír dýmu a Tsu se ho pokusila odehnat od obličeje. Chvíli na to hleděla do své smutné tváře. Ovšem malá zrada, kterou cítila v srdci, ji nemohla bránit v dokončení mise a záchrany Kiho.
"Co teď, sensei? optala se polohlasem staršího. Musel mít aspoň nějaký plán.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Hizuki Shima
Tým Beta
Kabina na palubě neznámé lodi
"Ale... Hlavně nedělejte nic, co by vás přivedlo ještě do většího nebezpečí..." Napadlo jí pár věcí, co svými slovy mohla Kaori myslet a přečetla dost příběhů, kde to nevyšlo úplně podle plánu. Jenže v těch se prostě přesně na poslední chvíli zjevila jakási parodie na prince na velbloudu a zachránila hrdinku před strašným osudem. A přestože ony měly hned několik kandidátů na zachránce, v životě to tak prý nefunguje.
Ale měla pokyny. Věděla, že to zvládne. Nelhat a být silná. Narovnala se a vážně se ženě vedle sebe podívala do očí. Může si být jistá, že je to skutečně Kaori a ne někdo, kdo se za ní jen vydává? Nemůže, ale asi jí nezbývá nic jiného než doufat. Žádné otázky na zjišťování zda jde skutečně o ní fungovat nebudou, protože ani pravou Kaori moc dobře neznala, ale... moment, něco by určitě bylo. Zamyšleně svraštila obočí a po chvíli vyhrkla: "Co jsem provedla při našem prvním setkání?" zkoumavě si měřila hnědovlásčin obličej. Incident s vodní pistolkou byl na jednu stranu hodně náhodný, aby se to podařilo jen tak uhodnout a na druhou stranu zase snad zapomatováníhodný. Snažila se nedat najevo napětí, zatímco čekala na odpověď.
Daisuke Mokushi
Sunagakure, akademie
Chuuninské zkoušky
Třída se pomalu zaplnila a Daisuke registroval nejednu známou tvář.
Hirovi oplatil kývnutí, ale úsměvem na něho zrovna nehýřil.
Při pohledu na mladší dvojici, kterou už také měl tu čest poznat, mu stekla pomyslná kapka skepse po čele.
Kazekage se tím naštěstí nenechal rozhodit a dal se do výkladu, co je čeká.
Takže trojdílná selekce. Tohle bude zajímavé.
Daisuke pohlédl krátce na nezvózní Hizuki, a věnoval jí povzbudivý úsměv. Samozřejmě, že byl také nervózní, ale byl si jistý, že když do toho dají vše, nebudou muset ničeho litovat!
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď
Chika dala psům vzorek Hizučina pachu a Eichiro je vypustil hledat stopy.
Jejich sensei poté navrhla vydat se zpět do baru a podívat se po indíciích i tam.
„Běžte beze mě. Já se vydám do přístavu a zjistím od správce doků, jaké lodě v poslední době odpluly. Jen pro jistotu, že by na nějaké z nich Hizuki-chan a Kaori-san byly. Pokud souhlasíte, Chika-sensei,“ navrhl hnědovlásek, co si vezme na starost on. Přišlo mu rozumnější se při hledání rozdělit, aby pokryli větší plochu, ale nehodlal jít proti nařízení své velitelky.
Akara
Tým Delta
Akaru celkem naštvalo, že si nemohl dojít pro své opuncie, které po cestě uviděl. Také ho celkem překvapila reakce ostatních členů týmu. „Co jim je? Vždyť jsem se jenom zeptal, tak na mě nemusí být hned tak nepříjemní.” Pošeptal si pro sebe Akara doufajíc, že ho nikdo z jeho týmu neslyšel.
Všiml si senseie skládajícího pečetě. V technikách se zatím moc nevyznal, takže nevěděl o jakou se jedná. Když se před Akarou ale objevila jeho kopie, došlo mu, že sensei použil nějakou techniku, kterou vytvořil klony, které pak proměnil na podobu týmu Delta pomocí Henge.
Také ho trošku překvapilo, když zničehonic před sebou uviděl svou kopii, ale snažil se to nedát vůbec najevo, což mu, alespoň podle jeho názoru, vyšlo.
https://t.me/pump_upp
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Eichiro kývl. „Pokud je unesli spolu, jsem si jist, že ojousama by dívku sama od sebe neopustila. Máte ale pravdu, Daisuke-dono. Máte někdo něco jejího?“
Chika kývla a odběhla k lodi. Zanedlouho se vrátila s medvídkem. „V noci s ním spí, takže po ní bude cítit,“ vysvětlila a podala jej Eichirovi. Ten nechal tři ohaře plyšáka očichat a kývl. „Kuchiyose: Tsuiseki no Jutsu,“ hlesl a psi se rozutekli do všech stran.
Zelenovláska chvíli hleděla za psy, načež vrátila oči ke skupině. „My bychom se měli vydat k tomu baru. Pokusíme se najít stopy tam.“
***
„Hm,“ zamyslela se Kaori. „Až tě příště přijdou vyslýchat, určitě mě zase odvedou. Mohla bych z těch dvou něco vysmlouvat. Myslím, že pro mě bude lehký dostat se jim pod kůži,“ přemítala. „Něco vymyslím, ty buď silná a hlavně nelži,“ poradila jí, a když se k ní dívka přitulila, políbila ji jemně na čelo. „Neboj, jsem tu s tebou. Jen budu potřebovat vědět, co je to za komunikační věc a jak vypadá.“
Chuuninská zkouška
Risa nafoukla tváře, když se Daisuke posadil jinam a zamračila se ještě víc, když uviděla, jak si k němu sedá nějaká holka. Toshimi zamávala na Hira a trochu se posunula, aby měl dost místa. Jak kazekage ale začal mluvit, uvědomila si jednu věc. Kde byl Raizo?
Obě dívky však udivilo ještě něco dalšího. Toshimin malý bráška, který si s sebou v písečném stisku nesl Keika. A nebyly jediné.
Isamu si odkašlal, na Keikovo oslovení chlapci pouze zamával a raději pokračoval ve výkladu. Yumeka, stojící opodál, si mnula kořen nosu. Možná měla vstát dřív a Keika donést včas sama.
„Jak už to tak bývá,“ začal znovu velitel vesnice a zabodl svůj pohled k Tajimu, který tam cinkal zbraněmi, „čekají vás dvě zkoušky a jedna exhibice ve formě soubojového turnaje. První zkouška otestuje vaše schopnosti týmové práce. Na starost ji má zde přítomná medička Kazuha Minami, která se postará o hladký průběh. K druhému testu se dostanou pouze týmy, které úspěšně absolvují test první. Tento test nazýváme testem přežití a dohlížející bude Yumeka Ikazuchi. Třetí částí zkoušek pak budou souboje, které jako rozhodčí povede Toshizo Kokumotsu,“ ukázal postupně na všechny tři, totiž na malou hnědovlasou ženu, vysokou snědou bělovlásku a nahrbeného rudovlasého muže se strništěm na bradě.
„Tati?“ hlesla tiše Toshimi.
Rise to došlo ve stejnou chvíli, a tak chtěla nadšeně vykřiknout. Její kamarádka jí ale rychle plácla ruku na pusu. Výlevy si mohla nechat na potom.
Chunninské zkoušky
Taji Sakyu
Tým (O)mega
"No super vypadá to tady snad ještě hůř, než si to pamatuju tsss." Zaláteřil Taji měřící si zaprášenou budovou akademie. Dnes byl den "Č" den chunninských zkoušek, a i když Tajiho teď více zrovna zajímalo balení čokoládových sušenek, co si koupil cestou od hradeb, jedna část jeho mysli pulzovala jistou nedočkavostí, co ho čeká.
Po chvíli zevlování se konečně rozhoupal k tomu, že do budovy vstoupí, když v tom před sebou uviděl dvojici ninjů, kteří tam evidentě nacvičovali bůh ví co. Jeden z nich, fialovlasý mladík asi Tajiho věku, se křečovitě držel sloupu, který druhý z ninjů svíral pomocí písku. Po chvíli vřeštění se tahle komediální dvojice vydala i se sloupem do vnitřku akademie a zanechala Tajiho s jeho zmateným výrazem samotného. Mladík si pár vteřin v hlavě srovnával, co to vlastně teď viděl, načež nad tím vším jen pokrčil rameny a vydal se za podivným duem hledat zkouškovou učebnu. Jak po chvíli zjistil, všichni měli stejný cíl a mezitím, co všichni v přednáškové místnosti sledovali ty komedianty, našel si nezůčastněně to nejzapadlejší místo v poslední řadě a posadil se na něj. Svou brašnu narvanou svačinou a vybavením hodil na místo vedle a rozhlédl se po třídě. Okamžitě poznal jeho týmovou kolegyni díky čubřině blonďatých vlasů a chování přetékající adrenalinem. Dále tu byla hromada neznámých týpků, pravděpodobně taky geninů a vepředu zevlovala banda jouninů, nějakých buchet a samozřejmě velký pískošéf osobně.
I když Taji dorazil mezi posledníma, tak se kolegium pohlavárů u katedry netvářilo na to, že by se mělo něco dít, takže si mladík pro krácení dlouhé chvíle začal kontrolovat stav svých zbraní. Samozřejmě na nich nebyl ani vroubek nebo skrvna rzi, ale každý má nějaký způsob, jak si udržet čistou a klidnou mysl. Po Kazekageho proslovu si Taji pomyslel, že to je sice všechno moc pěkný, ale už by mohli k sakru vyžbleptnout, co je teda vlastně čeká.
Chuuninské zkoušky
Keiko
Sunagakure, akademie
"Ne! Já tam nepůjdu! Já si to rozmyslel!" skučel fialovlasý chlapec před hlavními dveřmi akademie a držel se rukama i nohama dřevěného sloupku, aby ho jeho kamarád Shiki nemohl odtáhnout silou. Všechno bylo toho rána, kupodivu, v pořádku. Keiko nezaspal, nic nezapomněl a v čas se dostavil na smluvené místo, ale jak spatřil budovu akademie, padl na něho strach a Shikiho slovo "zkoušky" v něm vyvolalo panický strach. Bylo známo, že byl vždy a ve všem nejhorší a ačkoliv toužil po tom, státi se hrdinou, získal si mezi lidmi pověst nejnešikovnějšího shinobiho.
"Já si to rozmyslel, nechci se stát chuninem!" bránil se veškerým pokusům o oddělení jeho maličkosti od sloupku.
Shiki stál s konsternovaným výrazem opodál a snažil se vůbec nebýt. Kamarádit se s Keikem bylo pro někoho, jako byl on, obtížné. Staršně obtížné, ale kamarády si člověk nevybíral. Keiko byl takový voříšek. Žádná čistokrevná rasa, ale pouličkní kříženec, který byl kamarádský a věrný, až za hrob. A protože rozumu moc nepobral, musel být Shiki jeho oporou.
"Sabaku Sousou!" natáhl ruku a sevřel ruku tak, aby chlapce vysloveně nerozdrtil. Vyslaný písek z nádoby obalil chlapce a přimáčkl ho k dřevěnému sloupku na kterém Keiko visel.
"Později mi poděkuješ," utrousil k fialovláskovi a jediným gestem vyrval sloupek ze země a i s Keikem ho nechal levitovat za ním. Shiki se snažil nevnímat cizí pohledy a raději se díval přímo před sebe, když vstupoval do budovy akademie.
Shiki do třídy vstoupil, aniž by někoho pozdravil a šel si sednout do zadní levice. Za ním do třídy přilevitoval Keiko, který v písečném sevření stále objímal sloupek.
Prásk ozvala se tlumená rána, když Keikovo čelo narazilo do futer dveří a Shikimu stekla po temeni další kapka. Tohle se mohlo stát jen s Keikem. S nečitelným výrazem rozevřel ruku a nechal písek vlétnout zpět do nádoby.
"Jauvajs," ozval se mladík, když, stále objímanící sloupek, dopadl na zadek. Rychle vstal, hodil si sloupek na rameno a až poté se rozhlédl. V tom ztuhl. Ve třídě, kromě studentů, byli i různí senseiové a především kazekage
"Hé… hehehe…" vydal ze sebe nervózně, když se jeho pohled zastavil na Kazekagem a podrbal se na zátylku.
"Čauko šerife," pozdravil Kazekageho, začal couvat a při tom se mu několikrát uklonil, než se konečně otočil k lavicím. Tam narazil na něco horšího, než byl hlavní velitel. Na šuškání několika geninů, kteří si povídali o něm!
"Podívej jak se chová. To je ostuda, kdo to vůbec je?," optal se černovlasý mladík svého souseda pološeptam.
"To je Keiko, takovej úplnej ubožák. Říká se o něm, že je to nejhorší ninja v Suně. Co tady dělá nevím, ale bude alespoň sranda," vysvětlil důležitě svému okolí a ani se neobtěžoval tišit. A nebyl jediný, kdo si šuškal něco v podobném smyslu. Keiko zrudl a sklopil pohled k zemi. Byl na takové posněšky sice už zvyklý, ale to neznamenalo, že by ho to nemrzelo. To co dokázal, a že toho nebylo málo, si každý vyložil jen jako pouhou náhodu, nebo štěstí. Proto se jen odšoural k Shikimu do zadní lavice, zkroušeně se vedle něho posadil, lehl si na desku a schoval hlavu mezy ruce. Vykoukl až ve chvíli, kdy začal mluvit Kazekage.
V této zkoušce neměl šanci. Proč se na to jen nechal Yumekou a Shikim přemluvit… .
Ai Hayo
Team Delta
Ai si všimla nějakého sesuvu půdy a proto se přikrčila. Byl to její instinkt, se skrýt když uslyšela něco divného. když si však uvědomila, co to je zase se narovnala a dál šla za teamem. Pořád byla ve střehu a připravena bránit kohokoliv. V ruce si začala hrát se svým nožíkem. Různě s ním točila a hrála si s ním. Také si všimla senseie, který skládal pečetě na techniku, kterou znala. Proti ji to ani nepřekvapilo, když uviděla kopii proti sobě. Jelikož stála jako poslední, bylo to pro ní perfektní. V oblaku dýmu ještě schovala svůj nožík a vyměnila si s tím klonem místo. Chtěla vytvořit ještě jeden klon, ale to už nestihla protože se kouřová clona začínala rozplývat. Nyní viděla, že každý má svoji kopii. Zhruba odhadla kdo je originál a kdo klon. Ale na to se nemohla spoléhat. Proto pokračovala za svým teamem s klonem vedle sebe. Ruce připravené na hození čehokoliv. Sama věděla, že i když je lékař, tak je tu nejschopnější, když nepočítá senseie. Proto musela dávat pozor na team. Z toho důvodu šla jako poslední. Nevěděla, jestli by někdo z nich kontroloval záda a nebo ne. Když měla vedle sebe klon senseie, mohla si dovolí se otočit dozadu.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Chuuninské zkoušky
Hiro seděl v non-stop baru a srkal džus.
"Nemáš dneska ty zkoušky či co?" Zeptal se ho mohutný barman, typicky leštící skleničku za pultem.
"To mám." Odpověděl mladík nezúčastněně.
"A neměl by jsi se na to nějak připravovat?" Pokračoval barman se skepsí v hlase.
"Myslíš?" Zpochybnil mladík jeho otázku a ukázal na sebe. Byl plně vybavený. Ve své nervozitě přibalil dokonce i toaletní papír!
Vlasy měl perfektně načesané a košile mu dokonale padla, co víc mohl chtít?!
"Ale nejspíš už bych měl vyrazit. Odskočím si a vypadnu."
Toshimi už tam musela dávno být. Pravděpodobně sama za tmy odemykala školu a byla tam ještě před Kazekagem.
Při té myšlence se nešlo nepousmát.
Když o něco později vešel do školní třídy, už tam bylo docela dost lidí.
Kazekageho a jouniny pozdravil tichým úklonem a vydal se k lavicím najít si nějaké místo.
Kolem Chiky prošel s trochu rozpačitým úsměvem. Lekce tance v poslední době, ať už končily jakkoliv, přinášely své ovoce.
Rozhlédl se po lavicích a zahlédl Daisukeho. Rozhodně to nebyl stejný kluk jako když se setkali naposledy. Ale to on také ne.
Přátelsky zvedl ruku na pozdrav a vydal se k Toshimi, která seděla v lavici s nějakou blonďatou kamarádkou. Nemohl se rozhodnout, jestli je ta dívka ošklivá, nebo jen děsivá.
"Dobré ráno, dámy." Pronesl se vší galantností a posadil se do prázdné lavice po Toshimině levici. Na nějaké seznamování nebyl moc čas.