DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Tsubaki Kokumotsu, tým delta
Vyšla z jeskyně za senseiem a celou dobu hustila do Kami svůj krásný den plný nakupování oblečení. Ani po cestě si nedala pokoj a stále hovořila o stejném. Přeci neviděla svoji kámošku nějakou chvíli a tolik věcí jí musela říct!
"Cokoli, jo?" zazubila se na senseie. Po pravdě, nevěděla, co by si dala. Na vejce neměla nijak zvlášť chuť, a tak si objednala něco sladkého. Určitě si zasloužila něco sladkého za dnešní výkon. Sice to mohlo být lepší, ale tu sladkost si zasloužila. Jakmile ji byl přinesen dortík, s chutí se do něj pustila.
"Hai, sensei! Zítra," mávla mu na rozloučenou.
"Myslím, že se s ním nudit nebudeme, že?" koukla se po svých spolubojovnících s úsměvem na rtech.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Chybělo mu jen pár centimetrů. Byl tak blízko a přesto tak daleko. Raizo prostě zase jen trapně zmizel a Hiro máchl opět do prázdna.
Mladík dopadl na rozevřené dlaně, přetočil se a elegantně se vyhoupl na nohy.
"To by mě fakt nenapadlo!" Odpověděl Raizovi nevraživě na jeho zrychli.
Blonďák ho musel mít za opravdu natvrdlého troubu, proč mu vůbec říká něco tak očividného?! A jak má zrychlit? Jen proto, že mu to někdo řekl?! Bylo to jako chtít po Raizovi okamžitě přivolat déšť jen proto, že mu to řekne.
Pak z ničeho nic Raizo navrhl přestávku a svačinu.
Hiro vykulil oči. Dělal si legraci? Byli plní adrenalinu a když jim to začalo alespoň trochu jít, tak je přeruší?!
To, že Toshimi neuměla říct ne a okamžitě se podvolila Raizovu nápadu Hira nakrklo ještě víc.
Vzteky dupl do země.
"NE! NEDÁME SI ŽÁDNOU BLBOU SVAČINU!" Zaječel naštvaně a najednou, v rámci improvizace, obrátil ruce proti sobě.
Prostě použije Raiton proti sobě a ve stejný moment použije Shunshin no jutsu!
"Chigyo!" Zvolal a objal se pažemi. Zároveň použil problesknutí vpřed. Co se dělo potom, už neměl příliš ponětí.
Mladík proletěl kolem Raiza jako projektil. Zvířil vlnu prachu a s následným vyjeknutím vyletěl z plošiny ven. Totálně ztratil přehled o prostoru kolem sebe a najednou mu v cestě stál jeden z kamenných sloupů obklopujících tréninkovou plošinu. Na soustředění měl minimum času, takže do kamenného útvaru prostě narazil, až mu to vyrazilo dech. Následně začal padat směrem dolů. Zahlédl pod sebou budovy a krámky na ulici podél cesty a tak se snažil nasměrovat sám sebe alespoň na plachty pokrývající stánky s nejrůznějším zbožím.
"Myslím, že si tu svačinu přece jen dáme..." Řekl zničeně, když po velké ráně a spoustě urážlivého křiku uslyšel blížící se kroky.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Chika se obrátila na Hizuki. „Ale,“ povytáhla poťouchle obočí. „Hizuki-chan se chce podívat do klubu?“
Když přišel Daisuke s návrhem, kdo by mohl jít klub ve skutečnosti prohlédnout, žena si přiložila přemýšlivě prst ke rtům a párkrát si přes ně přejela. Pohled rumělkových očí padl na Eichira. „Proč jste vlastně Kaori říkal, ať je opatrná?“
Muž se lehce usmál. „Myslím, že šlo spíše o setrvačnost. Ty kluby nejsou něco, jako tvrdí Shi-san. Lidé se tam opravdu baví, chodí tam mladiství, pije se tam a tančí. Občas se tam může vyskytnout někdo, kdo to přehnal s pitím, ale zdejší stráž má zkrátka všechno v rukách. Navíc o Kaori se nemusím bát, i kdyby se strhla hospodská rvačka, dokáže se o sebe postarat. Ne že by tu byly takové věci na denním pořádku. Tresty jsou většinou peněžitého charakteru, takže si každý dvakrát rozmyslí chovat se neurvale.“
Zelenovláska kývla. „Takže tam půjde Shi-kun a Hizuki-chan. Holce se každý lehce svěří a Shi-kun bude bodyguard,“ rozhodla.
Risa Mokushi
Tým Omega
Nemocnice
Risa běhala tam a zpátky a urputně se soustředila, aby nic nepokazila. Ve tváři měla celou dobu hrozně zamračený výraz a tváře červené, jak občas zapomínala dýchat. Nemusela být lékařka, aby pochopila, jak je mužovo zranění život ohrožující. Obvaz na hlavě prosakoval krví a to znamenalo těžké zranění, protože krev utlačovala mozek. Tohle tušila také díky Toshimi, která poslední dobou v lékařských knihách doslova ležela. Blondýnka ji stále navštěvovala a občas ji zkoušela, aby jí pomohla naučit se na testy.
„Sensei,“ promluvila po chvíli hlubokého zamyšlení, což bylo u Risy snad nemožné. „Tenhle pán… je civilista.“
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Dívka stiskla ruce v pěst a vyvalila oči v napětí. Opravdu to vypadalo, že ho Hiro chytí, a ona… mu fandila. Najednou prostě zapomněla na jejich neshody a modlila se ke všem kami, aby Raiza chytili. Jenže blonďák jim zase proklouzl.
‚Živel?‘ zamrkala na jeho radu. ‚Stabilní, předvídatelné proudy… Jak z nich mám udělat opak?‘ přemýšlela. Její myšlenky zarazil samotný jounin. „Sva… Svačinu?“ vypadlo z ní překvapeně. Souviselo to s tím, že byl tak blízko kraje? Nebo je chtěl jen malinko vyprovokovat. „No… dobře,“ kývla stále překvapená. Její žaludek přitakal hlasitým zakručením a dívka zrudla. „P-pardon.“
Vražda na objednávku
„Ale lidé by si na poušti měli pomáhat,“ tvrdila dál zarputile Kazuha a nafoukla tváře. Akeno se vrátil a ona se k němu nadšeně obrátila. „Shin-kun!“ vyhrkla. „Právě jsem nabídla Chice-san, že by mohla cestovat s námi. Chtěla bych tedy jít přes feudální palác. Můžeme se tam aspoň zastavit, dlouho jsem tu krásu neviděla! Samozřejmě se nemusíš bát, připlatím si a nechám ti i dýško,“ spustila, usmála se a otočila se na Chiku. „Moc ráda vám to zaplatím. Vlastně ani nevím, co s penězi!“
Taji Sakyu
tým Omega
Nemocnice/Hlavní brána
Hlavní brána Tajimu připomínala hnízdo pouštních mravenců,do něj kterého někdo vrazil hůl.Všude spousta pobíhajících těl,spěchu a chaosu.Narozdíl od mravenců se však lidé vyznačovali touhou se navzájem překřikovat a tak vzniklá kakofonie dodávala tomu všemu ještě divočejší a neuspořádanější vzezření.
Dva mladíci s nosítky se rychle proplétali pobíhajícím lidem a uhýbali z cesty jim podobným.Taji se snažil dávat pozor,aby svým přičiněním nenadělal ještě více raněných a přitom se prudce rozhlížel po celém dějišti."Myslel jsem,že to byla bitva mezi shinobi u té oázy,tohle jsou ale obyčejní civilisté...no to mě..."Zamrznul Taji,když jim strážný ukázal prvního zraněného,jakousi mladou ženu s velkým břichem a ošklivou ránu na hlavě,kterou měli odnést.Tajiho ruce prudce sevřely držadla a mladík zaskřípal zuby."Jaký zbabělec může ublížit bezbranné ženské,ještě k tomu s dítětem v břichu.."Zamumlal si pro sebe,než ucítil trhnutí nosítky jak jeho kolega,kterého se ani nestihnul zeptat na jméno,zamířil k raněné.
Žena se jen těžko držela při vědomí,takže jen něco zamumlala,když ji starší z mladíků něco pověděl,načež zkusil něco říci Tajimu,ale kvůli okolnímu křiku a naříkání raněných,nezachytil Taji ani slovo.Mladík mu tak jen rychle naznačil,co má dělat,a společnými silami dostali ženu na nosítka.Jakmile ji zajistili,vyrazili směr nemocnice.Žena po cestě párkrát zasténala a její dříve jistě hezký obličej pokrytý zaschlou krví,se zkroutil bolestí.Taji,který něměl ponětí,co dělat k ní zamumlal,něco ve smyslu,že už tam budou,načež to tlumeně doplnil o pořádnou dávku kleteb směřované na matky útočníků.Jakmile se dostali do nemocnice,ženu si převzali medici a dvojice se opět vydala zpátky k bráně.
Raizo
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Zatímco hbitě uskakoval před pískem, hlídal si Raizo i Hirotada. Ten se rozhodl zamaskovat směr, ze kterého se na něho vrhne, probleskováním se ze strany na stranu, dokud se po něm doslova nevrhl.
Raizo se ušklíbl a po jeho těle přeskočilo několik jiskřiček, zatímco těkl pohledem za sebe. Černovláskovi následně zmizel prakticky pod rukama a ten tak jen proletěl místem, kde Raizo stál, zatímco se ten objevil o kus dál, pár metrů od okraje plošiny, kde zabrzdil a narovnal se.
„Zrychli,“ ukázal na Hirotada, sbírajícího se ze země, prstem.
„Tvůj písek je živel, Toshimi. Ber ho tak. Dva stabilní, předvídatelné proudy zrnek určitě nejsou tvoje maximum,“ obrátil se na Toshimi, načež se zahleděl za sebe, na okraj plošiny, přes který vítr unášel prach a písek.
„Nedáme si svačinu?“ obrátil se poté na ty dva a pokrčil rameny.
Osamu Ritsu
tým Omega
nemocnice
"Bezva," přisvědčila Ruriko a zase ze dveří zmizela. Vzápětí se rozrazily a dovnitř vyšetřovny vběhli dva mladí muži s nosítky, na kterých ležel muž ve středních letech. Hlavu měl obvázanou obvazem nasáklým krví, v obličeji se mu rýsovalo pár ošklivých podlitin a po těle měl dalších několik ran. Zdálo se, že je v bezvědomí, když jej muži přesunuli na lůžko a zase odběhli pryč. Ritsu mrkl na Risu.
"Tak jo, Riso-chan," natáhl si gumovou rukavici a s vážným výrazem ve tváři pokývl hlavou.
"Je čas. Jdeme léčit!" vyhlásil, než přistoupil k muži a začal ho obratně prohlížet. O chvilku později už udával Rise pokyny s tím, co mu má podat, přiníst nebo naopak odnést, zatímco ošetřoval pacientovy rány.
Chika
1. divize Černých písků
Oáza
Plavovláska se zaskočeně zadívala na ženu, když ji zastavila a tohle jí nabídla. Mohla něco takového vůbec přijmout? Copak mohla riskovat životy úplně cizích a nevinných lidí? Co kdyby se ji pokusili znovu unést, a tentokrát jich bylo mnohem víc? To přeci nemohla udělat... Ale musela Takeshiho varovat a sama měla pramalou šanci se za ním v pořádku dostat. Proč jen se rozhodla vydat sama na cestu a neposlechnout ho. Byla tak hloupá.
"Já- to bych opravdu ráda, ale- můžu vás ohrozit," hlesla nakonec na odpověď a sklopila provinile oči. "Nepřeji si, aby se vám něco stalo mou vinou. nemáte s tím nic společného."
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hiro předpokládal, že si Raizo stejně zvolí úhyb středem, ale nakonec překvapivě uskočil před pískem směrem vzad. Mladík teď byl téměř na Blonďákově původní pozici a měl co dělat, aby do té haldy písku nenaběhl.
Toshimi naštěstí svůj písek ukočírovala a ten zastavil těsně před ním.
Hiro se obrátil čelem k Raizovi, Toshimi měl nyní po pravačce. Nechal ji, aby začala první a udělala to dobře. Na nepříliš vzdáleného Blonďáka vyslala jednu vlnu písku přímo a druhou opět z Raizovy levé strany. Sice stejně jako předtím, ale jinak to ani udělat nemohla. Kdyby zvolila útok z opačné strany, zablokovala by mu cestu.
Hiro si odplivl, protože měl pár zrnek písku na jazyku.
Tentokrát žádný výpad vpřed! Snaží se jim vyhnout, takže ho zmate svým vlastním pohybem!
Hiro vyběhl, ze začátku to vypadalo, že zase vyrazí vpřed, ale pak stihl použít shunshin no jutsu ještě třikrát, než se dostal k Raizově nynější pozici.
Jeho dráha tvořila jakýsi cik cak vzor a mladík se pohyboval tak, aby vykryl svoji část únikového prostoru.
Nejdřív to vzal trochu zleva, pak se objevil o něco více vpravo a do třetice se pokusil dostat k Blonďákovi a dotknout se ho. Dokonce kvůli tomu po jouninovi skočil, ale nevěřil, že to vyjde. Jen doufal, že aspoň připraví jejich senseiovi horkou chvilku.
Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Shi
Loď
Ten den se rozdělili a každý šel vlastní trasou s nadějí, že tak pokryjí větší území a pravděpodobněji tak něco najdou. O to větší zklamání bylo, že nenašli nic.
Během večerního plánování pochopili, že ostatní na tom nejsou o moc lépe. Což oběma alespoň trochu zlepšilo náladu. Ne že by se Shi nějak extrémně těšil na plánování dalšího cíle, ale už měl té nejistoty plné zuby. Tekuro to měl podobně. O své vesnici si alespoň nedělal žádné iluze. Věděl, že ve všech vrstvách jsou zlí i dobří lidé. A tak to mělo být. Ne že jsou tu jen ti dobří a všichni zlí jsou prostě někde pryč.
"To samozřejmě můžu. Pokud se tu tedy lidé skutečně baví a nesedí jen v koutě s knihou a večerkou v devět jako spořádaní občané" opáčil ironicky na Daisukeho návrh Shi. Teoreticky by s podobným sběrem informací neměl mít problém. Jenomže už to bylo dlouho, co byl naposledy někde v klubu a netušil, jak se tam správně chovat, aby zapadl. Tekuro na tom byl podobně, takže byl moc rád, že na něj los nevyšel.
Keiko
Tým Theta
U Tanuko doma
Noc byla nezvykle teplá a venku bylo mnoho neznámých zvuků, ale ani to mladému shinobimu nezabránilo v tom, aby prospal pohodlně celou noc. Byl to úmorný den a i když se zdálo, že má Keiko nevypotřebovatelnou zásobu sil, nebylo tomu tak. Jeho mozek však nevypínal ani ve spánku a zprostředkoval chlapci noc plnou divokých snů. Poslední sen, ze kterého ho Tanuko probudila byl o tom, že do země nanuků, kde byl Keiko vojákem, udělai nájezd zlý jazykové.
"Ha... ha... co?! Někdo mě olíznul?!" Začal si kontrolovat ruce a trup, když tu mu to doslo.
"Ah...promiň, myslel jsem že jsem nanuk," pohlédl na ni trochu provinile a přimhouřil oči na jejím výrazem. Keiko si vždy seděl na vedení, to ano, ale i dlouhé vedení někdy doručí správnou zprávu.
"Yumeka-Sensei je pryč?" Ujistil se nakonec a rozhlédl se po pokoji. Výhodou dlouhého vedení také bylo, že rozhodnout se, bude-li panikařit, nebo ne, chvilju zabralo. I kdyby byla Yumeka pryč, nebylo to, samo o sobě nic hrozného. To mohlo mít mnoho vysvětlení. Keiko proto pokukoval po nějakých detektivních stopách.
"To se dá určo dobře vysvětlit," pokusil se uklidnit svou sestru a vstal z postele.
Akeno Ikazuchi
1. Divize cerných písků
Oáza
Akenovi se na tváři udělal sarkastický výraz, protočil oči v soup a pokrčil rameny. Přesně takovouhle situaci mohl očekávat. S vymýšlením se to má tak, že jeden musí vědět, kdy přestat, jinak toho vymyslí tolik, že z toho stejně nic nebude. A přesně tak to bylo o zde. Akeno pohlédl na Kahori a pravý koutek mu cukl lehce vzhůru, snad v usměvu. Na to se zvedl a pomalu došel zpátky k ohni. Na obličeji měl opět svůj skepticky-nevraživý výraz se kterým dosedl k ohni, nabral mysku s jídlem i sobě a jako poslední začal jíst, na oko se nezajmaje o nic okolo.
Risa Mokushi
Tým Omega
Nemocnice
„Bhíí,“ zazubila se dívka a dala ruce v bok, aby svou uniformu náležitě ukázala. Ritsu si pak nandal lékařský plášť a Risa se zarazila. Její sensei najednou vypadal hrozně zodpovědně a… dobře, napadlo ji, zatímco jí na pár vteřin zrůžověly tváře. ‚Ne, ne, ne, co to Risa dělá!‘ zavrtěla hlavou a rychle se za mužem rozeběhla.
V ordinaci nespustila oči z věcí, které jí Ritsu ukazoval, a horlivě kývala, snažíc si zapamatovat, kde co je. „Rozkaz, Ricchan-sensei!“ vyhrkla, když zavelel a stiskla ruce v pěst. Tohle bylo vážné. A tentokrát nesměla zklamat.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
„Sakra,“ zavrčela dívka, když ucouvnul, a zastavila písek, aby nevrazil do Hirotada. V jeho ovládání se stále zlepšovala, ale stále nebyla tak dobrá, aby okamžitě zvládla změnit směr a písek se tak pustil znovu za Raizem. To zastavení ji tak obralo o cenné vteřiny. Přesto si něčeho všimla. Muž se mohl problesknout prakticky kamkoliv a dostat se úplně z jejich dosahu, přesto jim neutekl příliš daleko. Bylo to tak jak říkala? Tohle byl přeci trénink. Určitě by nemělo smysl, kdyby jim stále jen utíkal, na což kapacitu prostě měl.
Toshimi se soustředila a vlna písku změnila směr, míříc k Raizovi znovu zleva. Druhá vlna na něj vylítla zepředu. Co kdyby ho dostala ke kraji? Pak by ho mohl Hiro chytit!
Raizo
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Jak očekával, Toshimi se nenechala pobízet a vyslala proti němu svůj písek. Zatímco se na něho ten řítil z jedné strany, Hirotado se k němlu blížil z druhé. Střed měl Raizo relativně volný, ale nechtěl zbytečně riskovat a dostat ty dva znovu na začátek tím, že by jim prostě proklouzl a donutil je úplně změnit směr. Místo toho si vybral útěk vzad, nejprve jen pomocí obyčejného problesknutí, sledující, jak s tím ti dva naloží. Byl zvědavý na černovláskovi pohyby a na dívčino ovládání písku.
Na jednu stranu měli jeho plnou důvěru. Na stranu druhou se nedávno stalo, co se stalo, a on měl obavy, že pro ně „obyčejná“ zkouška nebude dostatečnou motivací, aby se přes to přenesli. Bylo zapotřebí se naučit „přepnout“ kdykoliv bude potřeba, ale něco takového nebylo něco, co se dalo naučit v řádu dnů.
„Mám na to vůbec kapacitu jim tohle předat? Dá se něco takového vůbec předat, sensei...?“ vytanula muži na mysl tvář jeho mistra.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hiro se elegantně otočil na špičkách nohou. Raizo byl teď před ním a Toshimi k němu posílala písek z levé strany, takže bylo na něm, aby Blonďákovi trochu nadběhl, což bylo skoro nemožné, protože Raizo měl až příliš místa k pohybu.
"Sakra, může v klidu proběhnout i metr ode mě a já se ho stejně nedotknu jak je rychlej." Pomyslel si mladík. Bez raitonu to nemohl dokázat. Nemůže tu přece celý den pobíhat jako nějaký trouba. Toshimi už se zlepšuje jen tím, že stojí na místě a máchá rukama.
Nemohl prostě dovolit, aby byla lepší než on!
Pod brýlemi se zajiskřilo a Hiro vyrazil. Bylo to o něco rychlejší než před tím, ale to bylo způsobeno spíše motivací, než skutečným zlepšením.
Písek mířil k Raizovi z levé strany, tak doufal, že Toshimi dokáže alespoň částečně pokrýt i pomyslný střed a on sám to vezme z Raizovy pravé strany.
Osamu Ritsu
tým Omega
nemocnice/hlavní brána
"Há, Riso-chan! Vypadáš v tý uniformě roztomile!" rozzářil se Ritsu, když se k němu blondýnka přihnala. Sám přes sebe akorát přehodil lékařský plášť, pod kterým měl stále své bílé tričko.
"My teď půjdeme do jedné z vyšetřoven a tam nám budou nosit raněné. Já je prohlédnu, ty budeš zapisovat a podávat mi, co bude potřeba," vysvětlil jí a mávnutím ruky jí naznačil, ať jde za ním. Dívku tak zavedl do jedné z ordinací a začal jí ukazovat, kde jsou nejdůležitější věci.
"Obvazy, gázy, umyvadla, nástrojům se raději vyhni, Riso-chan," instruoval ji během prohlídky ordinace. Vzápětí je přerušilo hlasité zaklepání.
"Ah, Ritsu-san! Jste tady," vstrčila do dveří hlavu bělovlasá sestřička a úlevně se na mladíka usmála.
"Můžeme vám sem poslat prvního pacienta? Všichni mají plné ruce práce a nemáme je kam dávat!"
"Jasně, Ruriko-chan. Sem s nima!" zazubil se na ni Ritsu vesele a mrknul na Risu.
"Jdeme na to, Riso-chan!"
U hlavní brány bylo hotové pozdvižení. Všude se motala spousta sunagakurských ninjů a mezi nimi byl nespočet raněných. Přitom k bráně stále nosili další a další.
"Hej! Hej vy dva! Naložte ji a běžte do nemocnice! Rychle!" zamával na Tajiho s druhým mladíkem jeden ze strážných, přičemž jim ukázal na mladou, těhotnou ženu s ošklivou ránou na hlavě.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Hiro ještě chvíli stál a pak se najednou pohnul. Toshiminy oči se okamžitě přesunuly k Raizovi, ale ten se mladíkovi uhnul jednoduchým úkrokem, i když sám vypadal, že měl namále. ‚On se vůbec nesoustředil a stejně mu uhnul. Má šílený reflexy,‘ zamračila se dívka.
Jounin však začal konečně dávat pozor a doslova se probleskl někam za černovláska. ‚Tohle nepůjde. Musíme ho nejdřív unavit. Jenže jak rychle se unaví on a jak rychle my?‘
Sotva muž domluvil, nenechala se dvakrát pobízet a poslala proti němu písek. Přitom si pomáhala gestem ruky a soustředila se na tvar.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď
„Já bych se mohl ujmout oblohy. Když si vezmu dalekohled, mohu s Fezou vyletět dost vysoko, abychom ze země vypadali jen jako skutečný dravec,“ navrhl Daisuke, sedící u stolu spolu s ostatními, po kterých přejel po svém návrhu pohledem. Den byl pryč a oni nezjistili o nic víc, než co už věděli. Jediné, co se změnilo, bylo, že se Daisuke cítil z toho celého dokonalého systému a bezpečí ještě víc nesvůj, čím blíže byla hodina H.
„Klid Daisuke. Už nejsi malý kluk a nemůžeš se nechat tak snadno ovládat pocity!“ zakroutil hnědovlásek hlavou, aby se vzpamatoval. Musel si zachovat chladnou hlavu a racionální uvažování.
„To je pravda. Jen přemýšlím, jestli by to vůbec stálo za tu námahu... Možná by to mohl jít Shi ale přeci jen pro jistotu prověřit?“ pokrčil rameny a pohlédl na černovláska, „jsem si jistý, že tam velice snadno zapadne,“ dodal Daisuke s menším tikem v oku, protože mu bylo naprosto jasné, jak se teď musel Shi asi cítit a že mu ničím jiným větší radost udělat nemohl. Přeci jen to byl druhý Tekuro...
„Ale hlavně je to Shi...!“ pomyslel si Daisuke v duchu a pousmál se na černovláska.
Raizo
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Jounin zrovna doslova koukal, kde co lítá, když se po něm Hirotado vrhl.
„Otto! (Jejda!)“ uhnul jeho chňapnutí na poslední chvíli Raizo prudkým úkrokem a záklonem vzad.
„No jo, už nejste genini, co?“ pousmál se roztržitě s pomyslnou kapkou potu stékající mu po spánku. Trvalo jim domluvit se déle, než čekal, a málem na svou rozmarnost doplatil. Než se po něm ale mohl černovlásek znovu ohnat, přeběhlo mu těle několik jisker a on mu na místě, kam se za ním vrhl, zanechal jen zvířený prach, stojící pár metrů za Hirotadem, čili na úplně opačné straně.
„Pardon. Slibuju že teď už budu dávat pozor!“ pousmál se zapáleně, když v rozkročeném postoji zabrzdil a připravený znovu uhnout sklouzl pohledem k Toshimi, nalevo od něho.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Vůbec netušil co má dělat. Tedy vlastně věděl, ale netušil jak to provést.
Nemělo cenu se Toshimi jakkoliv zabývat, nebo se s ní pokusit jakkoliv spolupracovat. Musel se soustředit na sebe a nejlépe předstírat, že tam dívka prostě není, jinak se mu dařit nebude.
Při té myšlence mladíka bodlo u srdce, ale žádnou jinou možnost prostě neviděl.
"Stejně je jako všichni ostatní, jen jedna z mnoha rádoby parťáků, kteří se mnou byli v týmu a pak stejně odešli." Zalhal v duchu sám sobě, aby ho celá ta věc tolik nemrzela a pracovalo se mu o něco lépe.
Zavřel oči a soustředil se. Zrnka písku na zemi se ani nepohnula, jak soustřeďoval chakru do nohou. Tak precizně natrénované to měl, ale s raitonem už to bylo o něčem jiném.
Najednou vystřelil vpřed. Nepřipadal si nějak pomalý, když už jeho pohled začal být trochu rozostřený, ale rozhodně to bylo pořád jen obyčejné shunshin no jutsu. Když chňapl po Raizovi, samozřejmě promáchl, chlapcova reakce byla však překvapivě rychlá. Podle zvířeného prachu a písku na zemi odhadl směr Raizova pro něj neviditelného přesunu a vystřelil hned za ním.
Taji Sakyu
Tým Omega
jídelna u Seno-chan-ulice-Nemocnice Sunagure
Skupina se rozloučila se Seno-chan a vyrazila směr nemocnice.Tam byl Taji poslán k postranímu vchodu ať se hlásí."Tak já jdu."Zamumlal mladík a vyrazil k dvojici mediků,co to tu evidentně měli na starost,protože narozdíl od ostatních neběhali s nosítky,ale stáli opodál s nějakými papíry a hovořili.
"Zdravím...Taji Sakyu genin z týmu Omega,posílá mě můj sensei Osamu Ritsu,abych vám tu pomohl s nošením raněných."Oznámil medikům."Paráda další ruce se nám budou hodit."Odpověděl jeden z nich,kterému zpod čepce vykukovala čupřina tmavých vlasů."Máme tu kupu raněných u hlavní brány,kteří potřebují ošetření,takže si najdi nosítka a někoho do páru a noste je na příjem,to je támhle kapišto?"Když Taji dal na srozuměnou,že chápe,medik ho ještě zastavil"A raději si to svoje kopí nech tady,zbytečně by ti vadilo při cestě."Taji kysele zamumlal,že to není žádné kopí,nýbrž naginata,ale sundal si ji ze zad a opřel ji na místě,kde jak doufal nebyla tak nápadná,aby ji někdo ukradnul."Heh...nějak moc tě odkládám."Pronesl ke zbrani,která to přešla bez komentáře.Když se postaral o zbraň,zamířil zpět a vyhlídl si nosiče,co byl zrovna na nosítka sám."Čau seš volnej?"Zeptal se mladíka,který byl o pár let starší než on.Ten mu dal na srozuměnou,že ano,takže Taji chytnul zadní držadla nosítka a vyrazili směr Hlavní brána.
Masao Nibori
Tým Delta
plný žaludek
Masao ani nečekal až se všichni vzpamatují a vyšel směrem k ústí jeskyně. Na okraji cvičiště se rozloučil se strážnými a vydal se společně se svým týmem do bistra, do kterého byl zvyklý se zastavit po každé misi.
"Dělají tu skvělá vejce. Je to specialita kuchaře. Dejte si co chcete. Dneska platím já." Shrnul situaci a usadil se u stolku s výhledem na velké akvárium, které zdobilo střed místnosti. "Stejně by mě zajímalo, jak se jim to daří udržova... v zemi písku... V takovém horku" Pomyslel si.
Za moment už se mohli dát do jídla a Masao se rozhodně ničím nedal zdržet. Jen co dojedl, rozloučil se s nimi větou "zítra vás čekám v sedm ráno tam jako minule... Vrhneme se na nějakou misi" a s těmi slovy zmizel ve dveřích do šera města.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Hizuki Shima
Tým Beta
U stolu
Když se večer po celém dni snahy o to být neviditelná a přemýšlení o tom, s jakým nápadem by mohla přijít, vrátila s prázdnýma rukama, byla poměrně skleslá. Teda metaforicky prázdnýma rukama. Fyzicky v nich svírala jen jakýsi otrhaný kus látky, který po cestě někde sebrala.
Tím, že ovšem neměla co říct na zelenovlásčinu otázku, držela se raději vzadu, nebo spíš tím, že seděli u stolu, co nejníže a hlídala si, aby se frustrace, že neví jak pomoct, neprojevila v jejím obličeji.
Když se kapitánka lodi zvedla a odešla, pozorně se zahleděla na Chiku a bylo až k podivu, že nebylo slyšet, jak jí myšlenky v hlavě šrotují. A Eichirovo rozloučení jí v tom jen utvrdilo.
"Sensei? Nezdržují se v klubech lidi, kteří by mohli vědět o případných nekalostech?" Z tónu jejího hlasu bylo poznat, že si opravdu není jistá, jestli to vůbec souvisí s jejich věcí, nebo vytahuje něco úplně mimo mísu.
Ai Hayo
team D
Podzemní cvičiště
Třikrát Ai obklíčila kámen a jedna Ai stála na kameni. Stála tam a čekala, co se stane, když ji něco došlo. 'Tahle technika nebude sloužit jen k tomu, aby se zamaskoval, ale i k útěku. Co bude znamenat to, že může projít čímkoliv, s čím je onen kámen spojen.' řekne si Dívka v duchu a začne se rozhlížet po okolí. Když se sensei objeví a sedne si na Kami, modrovláska zruší klony a usměje se. Schová kunai a rozejde se k senseiovi. Dojde tam ve chvíli, když se Masao otočí a jde k východu. Bez dalších otázek ho následuje. Dívka šla za ním jako první a na nic nečekala. 'Takže vlastní výtvor jo? S tou technikou bude fakt zábava. Proto sem nemohla přijít na to, jak ji používá.' řeklo si děvče v duchu. Na další pohyb senseie nereagovala, ale vzpomněla si na něco.
,,Tehdy na té střeše." řekla Ai potichu a pak se podívala na senseie a dodala. ,,Na té střeše, kde začal ten závod, že?" Následovala ostatní a na otázku, co by si dali k jídlu, zareagovala jednoduše.
,,Mě je to jedno, co si dají ostatní. Ať si vyberou oni." řekla a následoval dav, čili z druhého místa ve skupině byla na posledním.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Nastal večer a tým Beta se znovu sešel u stolu. „Takže,“ nadechla se Chika a zazubila se na všechny, „máte někdo nějaký nápad, jak budeme zítra hlídat?“ zajímala se.
Eichiro zrovna servíroval dezert a Kaori s omluvou odmítla. „Nechám vás tu o samotě,“ vstala od stolu a protáhla se. „Vzhledem k tomu, že máme teď chvilku s posádkou volno, chtěla jsem navštívit zdejší klub. Trochu se pobavit,“ zatvářila se potměšile. „Takže se tu mějte,“ zamávala jim.
„Buďte opatrná,“ vyprovodil ji očima muž.
Zelenovláska jí zamávala nazpátek a vrátila pohled zpátky k ostatním. Nejraději by šla s ní, ale měla tady práci.
Risa Mokushi
Tým Omega
Jídelna u Seno-chan
„Dobře!“ vyhrkla dívenka a odskočila od stolu. „Díky, Seno-chan, za dobroty!“
Skupinka se zastavila před vchodem no nemocnice a Risa horlivě kývla. „Tak fajn!“ Ritsu nejprve poslal Tajiho k mužům běhajícím s nosítky. Blondýnka se při představě toho, co bude chlapec dělat, ztratila v představivosti. Dokázala by vyrobit loutku, která by nosila zraněné? Kolik dřeva by musela použít? Jak by ji zkonstruovala? Určitě by to byla stonožka… To by bylo hustý…
Málem si nevšimla, když jounin zavelel, že jdou dovnitř. Urychleně ho následovala a znovu horlivě kývla. „Jů! Risa bude mít obleček!“ zaradovala se a rychle zmizela v sesterně.
Zanedlouho se zase vynořila v sesterských šatech, bílých punčocháčích a čepičce. Vlasy měla zamotané do dvou drdolů, aby nepřekáželi. „Takže, Ricchan-sensei, co budeme dělat?“
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
„To je sice hezky,“ promnula si dívka kořen nosu, stále se snažíc být trpělivá, „ale já ti opakuju, že tolik písku nemám. Není to pro mě momentálně technicky možný.“
Když pak nasadil ten odevzdaný tón a odvrátil se od ní, dívka zaskřípala zuby. Začínala mít toho jeho chování po krk. Proč se musel pořád chovat tak nadřazeně?
Povzdychla si a nechala rozpustit špunt na nádobě. Prostě budou dělat to, co po nich Raizo chtěl. Zbytek se uvidí až za pochodu.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hiro si nemohl pomoci, ale slyšel prostě jen "blá, blá, blá.".
Tedy až na závěr.
"A v tom je právě ta pointa. S menším prostorem k manévrování bych ho mojí směšnou rychlostí možná nějak donutil dostat se do vzduchu, kde svoji rychlost neuplatní."
Nemohli od něj přece čekat, že během dneška bude stejně rychlý jako Raizo, takže mu to museli nějak ztížit, ne? Tu techniku si vyzkouší tak či onak. Navíc nechápal, jak bude Toshimi nahánět, její písek nebyl o moc rychlejší, než on sám.
Pokrčil rameny.
"No, hádám, že budu prostě improvizovat jako vždycky." Řekl odevzdaně, otočil se na patě a poodešel o pár metrů dál.
Odepnul si popruh s meči a uložil je na okraj plošiny. Pro začátek bez zbytečného závaží.
Soustřeďovat chakru do zbraní a měnit ji v raiton měl dobře naučené, ale to byly předměty! Tady se jednalo o jeho vlastní tělo!
"Myslím, že můžeme."
Osamu Ritsu, Seno
Tým Omega
jídelna u Seno-chan -> nemocnice
"Nevadí. Budeš dělat to samé, co ostatní sestřičky. Podávat věci, odnášet věci, starat se o pacienty a tak," zazubil se na ni Ritsu a připojil se k Tajimu, který byl už připravený vyrazit.
"Jo, odcházíme! Zatím, Seno-chan!" mávnul na růžovlásku.
"Mějte se. Ať vám to rychle uteče!" zamávala jim na oplátku Seno zpoza pultu a uculila se na Tajiho. Z jídelny se trojice nabalená třemi rámeny, koláčky a muffiny k obědu vydala rovnou do sunagakureské nemocnice, kde je už očekávali.
"Fajn. Teď to nejdůležitější," otočil se Ritsu na patě čelem k Tajimu s Risou, jakmile se zastavili před vchodem.
"Ty se budeš hlásit támhle, Taji," ukázal mu vpravo na místo, kde byl postranní vchod do nemocnice a odkud neustále vybíhali muži s nosítky.
"Řekni, že jsi ode mě a oni ti už řeknou, co dělat. Je to ale úplně jednoduchý. Dostaneš nosítka a s těma budeš běhat k hlavní bráně a zpátky do nemocnice na příjem, kam budete nosit zraněný. Tam je necháte a poběžíte pro další," vysvětlil mu celou náplň jeho práce a poťouchle se na mladíka zakřenil.
"Připrav si svaly, protože je to dost namáhavý. Ale já tímhle taky začínal!" prozradil mu s významným mrknutím, jako by tím snad chtěl říci, že by z Tajiho do budoucna mohl být medik stejně jako z něho.
"A my jdeme dovnitř," pokynul Rise hlavou směrem k hlavnímu vstupu a namířil si to rovnou dovnitř. U recepce s úsměvem pozdravil modrovlasou sestřičku, která mu se zčervenalými tvářemi odpověděla a zavedl Risu přes chodby až do sesterny.
"Nejdřív se převlékni, Riso-chan. Tady musíš mít zdravotní obleček," vysvětlil jí a ukázal na skříňky s čistými zdravotnickými uniformami.
"Až budeš hotová, přijď. Počkám na tebe na recepci. To je tam u dveří," zaculil se na ni a zmizel ze dveří.
Tsubaki Kokumotsu, tým delta
Stáhla písek, když zjistila, že sensei se dávno přemístil někam jinam. Těkala očima ze strany na stranu a snažila se najít sebemenší chybku v jeho obraně, ale to sensei se už uvelebil na Kami. Tsu se koukala na ten krásně komický obraz před sebou a začala se smát. Kami jí určitě za tohle poděkuje.
S tím, že prohrál, moc Tsu nesouhlasila, ale debatovat nebo tu zůstat...v tom měla velmi jasno a moc ochotně následovala senseie ven. Jakmile se Masao rozhodl zbavit i Ai a Kami pečetící techniky, nadzvedla Tsu mírně obočí. V hlavě si udělala velmi jednoduchou poznámku, nikdy mu nedovolit na ni opět šáhnout, i když teď ví, co použil za techniku, takže možná by s tím mohla pracovat. Mírně se zamračila, jak vnitřně se sebou předla rozhovor o technice.
"Jídlo, jo? Mně to je vcelku jedno, hlavně že tam bude jídlo." zazubila se na celý tým. Poklábosit se svým týmem a trochu se sblížit nemohlo jim vůbec uškodit, vlastně to byl moc dobrý nápad. Potřebovala se pochlubit Kami, co se dneska všechno koupila!
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Toshimi ho notnou chvilku pozorovala a přemýšlela, jestli mladík nečetl nějak moc shounen mang. „Ne, nedokážu,“ povzdychla si. „V nádobě mám písku přesně na čtyři techniky. S tím množstvím bych okolo tohohle cvičiště udělala něco málo přes půlkruh. A i kdybych ho dokázala ohraničit celý, uvědomuješ si, že ho může sensei prostě přeskočit?“ vysvětlila trpělivě pro změnu ona. Bylo hezké vymýšlet plány, aniž by věděl, jak něco funguje. Ale v praxi to ničemu nepomohlo. „Tohle JE o něčem víc než o technice. Kromě toho sevření se mám naučit reagovat rychleji a také rychleji uvolňovat písek z nádoby, což je moje velká slabina.“ Přiblížila se k Hirovi a promluvila ještě tišeji. „Je dost možný, že bude používat stejný vzorce pohybů. Třeba to tak bude. Uvidíme.“
Taji Sakyu
Tým Omega
jídelna u Seno-chan
Mezitím co se Risa se senseiem handrkovali, Taji se pokoušel do sebe nacpat najednou,co největší objem lívance politého medem,který zrovna ukořistil."Neznámí útočníci v oáze nedaleko vesnice...Zajímalo by mě,co to znamená."Pomyslel si mladík a odložil příbor na prázdný talíř.
Poděkoval za jídlo,zhoupnul se ze židle a otočil se na zbytek týmu."Za mě můžem vyrazit."Oznámil blonďaté dvojici zatímco si upevňoval na záda svoji zbrań,která doteď byla opřená o pult vedle místa,kde seděl.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Samozřejmě mu neřekla nic, co by už sám nevěděl. Přesto nebyl spokojený.
Znělo to až příliš prostě a vadilo mu, že si z toho dívka moc hlavu nedělá. Připadalo mu prostě směšné, že by měli Raiza chytit pouhým naháněním. V tomhle přece musel být nějaký moment překvapení, nebo tak něco...
"To je mi jasný, jen nechápu jak můžeš věřit, že to bude stačit. Tohle je Raizo, znám ho už nějakou dobu a vždycky je to o něčem víc než o konkrétní technice, co se máš naučit, ok?" Řekl jí překvapivě trpělivě.
Nohou udělal na zemi kruh.
"Ohranič pískem prostor kolem plošiny a postupně prostor zmenšuj. S menším prostorem k manévrování budu mít větší šanci se ho dotknout. Dokážeš to? Já se teď musím věnovat hlavně sám sobě."
Kami Kamai
Tým Delta
Podzemní cvičiště
Dále jsem proměněná v kámen a čekám, co se bude dít. Když se najednou Masao přesune ke mně, tak si jen v duchu povzdechnu, protože se nám vůbec nedařilo ho dostat. Následně se proměním zpět a zhluboka se nadechnu. „Ani se mi tam moc dobře neleželo a dýchat, snad chvíli vydržím nedýchat, ale díky za váš zájem sensei,“ řeknu mu a mírně se usměju.
‘Cože, to to tak rychle vzdává, vždyť jsme se ho ještě ani nedotkli,‘ pomyslím si a podívám se kolem dokola na ty tři. ‘Hmm, to je pravda, že s Ai se ještě vůbec neznáme, ani nevím, jak se v našem týmu vzala, že by to byla moje náhrada,‘ pomyslím si.
Následně jen pokrčím rameny a rozejdu se za senseiem. Když řekne, co na nás použil ta techniku, tak se na něj celkem zaraženě podívám, protože mě to celkem překvapilo. Ve chvíli, kdy se mě sensei dotkne na ramenu, tak se na něj podívám, ale nic neřeknu. „Mě je celkem jedno, kde půjdeme, takže pokud máte někdo nějaký nápad,“ řeknu jim a čekám, jestli někdo a něčím přijde.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Když se k ní přiblížil, hrozně se snažila, aby nebylo vidět, jak se napjala. Bylo to hrozné. Dříve ji jeho blízkost přiváděla do stavu příjemné nervozity, ale teď… Teď byla prostě jen nervní – nic víc.
Při jeho otázce musela povytáhnout obočí. Copak na té misi před tím s nimi bylo jeho dvojče, že si nic nepamatoval?
„Nápady?“ zopakovala nechápavě, ale také ztišila hlas, aby ho moc neprovokovala. „Je to prostě jen hra na babu. Tady není moc kam se schovat a předně jde o to, abychom se zbavili našich nedostatků a přitom natrénovali novou techniku. Já budu nadhánět a ty chytat a obráceně. Nic víc v tom není. Prakticky budeme opakovat nahánění Hidea, jen mnohonásobně rychlejšího a bez nutnosti poslouchat psychopatický skřeky,“ pokrčila rameny. „A taky se nás u toho nebude snažit zabít. Teda doufám.“
Tým Théta: Na cestě za minulostí
„Běž už spát,“ usmála se na chlapce Tanuko. Oba pak zavedla do pokoje s dvěma lůžky, nechala jim tam jednoduchou večeři a sama si šla lehnout.
Noc byla klidná a teplá – úplně jiná než noci v poušti, kde teploty často klesaly opravdu nízko. Krajinu vůbec nic nerušilo, foukal příjemný vítr a nebi bez mraků vévodil měsíc.
„Jiro, pro pána krále, kde je Yumeka?“ Budil chlapce známý hlas někdy k ránu. Vládu nad oblouhou pomalu přebíralo slunce a druhá postel byla prázdná. „Jiro!“ mlela s malým ninjou Tanuko vyděšeně.
Risa Mokushi
Tým Omega
Jídelna u Seno-chan
„Jméno se vybírá?“ naskočily Rise nad hlavou otazníčky. „Risu teda pojmenovali maminka a tatínek,“ oznámila.
Ritsu se zdál malinko uražený kvůli tomu, co dívka vypustila z pusy. Jí to ale došlo, až když se do řeči pustila Seno. „R-risa to myslela tak, že když jste tak hustej a silnej, že je hustý, že je ještě ke všemu doktor!“ vyhrkla.
Blonďák už byl ale zase veselý – hlavně tedy zásluhou košíčku – a popsal oběma, co přesně budou dělat. „Ale Risa neumí léčit!“ zamrkala zmateně.
Masao Nibori
Tým Delta
náhoda
Masao se ponořil do kamene a od toho momentu se zdálo že je v pasti. To si ale všichni jen mysleli. Bylo to přece tak jednoduché. Kámen byl vytažen z podlahy a tudíž s ní byl propojený. Od toho momentu mohl kam se mu zachtělo. Jeho smysly sice nefungovaly jak by měly, vždyť zrovna proplouval pevnou hmotou, ale bylo nad slunce jasné, že jeho studenti nezačnou náhodně házet kunaie všude kolem, kdyby se někde vynořil. Dlouho by jim to nevydrželo.
Proto se s klidem vynořil za Kami a posadil se na malý kámen, který za ní ležel. Ostatní se zatím snažili odříznout všechny zdánlivé možnosti úniku z kamene, což ho docela pobavilo.
V dalším okamžiku se trochu propadl a obláček kouře zaměnil kámen za pravou a nefalšovanou Kami.
"Jé!" Masao se na moment zarazil, vykulil oči, ale hnez se vzpamatoval a začal se z plna hrdla smát.
..."Leží se ti tam dobře? Jak se ti dýchá?" Neodpustil si poznámku, zatímco se nepřestával smát.
"Hádám, že jsem prohrál." Řekl ostatním a rozdýchával to.
Po chvíli vstal, otočil se a vykročil směrem k východu. "Jdete?" Zeptal se jakoby mimochodem.
Ve chvíli kdy se otočil a neblo mu vidět do tváře se jeho výraz jako zázračně vrátil do normálu. "Teď od vás nemůžu čekat zázraky a dokonalou týmovou práci... Vždyť se znáte jen pár hodin. Sblížení vám třeba pomůže." Pomyslel si.
"... Ještě máte před sebou dlouhou cestu i když můžete být už individuálně dost schopní. Porozumění si žádá čas." Proběhla mu hlavou slova, které by jim řekl, ale raději si přednášky prozatím nechal pro sebe.
"Jo a - víte jakou techniku jsem proti vám použil? Je to můj vlastní výtvor. Jakési zapečetění techniky Kami Oroshi. Abych nezapomněl. Mohl bych vás toho zbavit. Už to nebude potřeba. "Načež se otočil a postupně se dotkl ramene Kami i Ai. Doufal, že to vyvolá jakési dejavue a uvědomí si v jakém momentu na ně Fuuinjutsu použil.
"Hotovo. Můžeme jít. Na jaké jídlo byste vlastně chtěli zajít? Dohodněte se." A mrkl na ně.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.