NFFORPG - Sunagakure no Sato
Kapitán: Raizo
[center]Zlaté písky sídlí v hlavním paláci Sunagakure. Jedná se o elitní vojáky pracující přímo pod kazekagem, plnící nejsložitější i nejdůležitější úkoly jménem vesnice. V jejich řadách mohou pracovat jen ti nejsvědomitější a nejpracovitější.
Informace pro hráče:
1) Hráči zde začínají na úrovni: Pokročilý genin (zvládají základy ovládání chakry, to jest chůze po stromech a po vodě)
2) Členové Zlatých písků se nikdy nevzdávají: Mají odhodlání a bojují až do konce, proto ovládají speciální schopnost. Jmenuje se Eihei no Ishi.
Pokud uživateli dojde chakra na velmi nízkou hodnotu, je schopen silou své vůle použít ještě naposledy jakoukoliv techniku, co ovládá.
Nevýhodou je automatická ztráta vědomí, jde-li o příliš náročnou techniku, riskuje tak uživatel svůj život.
Tuto techniku obdržíte při udělení „Zlaté pečetě“ od svého senseie.
Rozdělení Zlatých písků:
1) Vrchní velitel - Vůdce celého vojska, který jedná jménem všech s kazekagem, obstarává pro členy odpovídající mise a zodpovídá za bezpečnost uvnitř vesnice. Jeho pozice obnáší především spoustu zodpovědnosti a papírování.
2) Kapitán - Je zástupcem velitele, pokud je mimo vesnici nebo neschopen plnit dočasně svou funkci. Kvůli zaměstnanosti vrchního velitele předává informace o misích vicekapitánům, zajišťuje jejich přijetí, přidělování učenců i jejich přezkoušení.
3) Vicekapitán - Jsou to velitelé divizí, kteří se starají o výcvik dalších plnohodnotných ninjů, učí je a provází vším, co život shinobiho obnáší.
4) První divize - Hlavní jednotka Zlatých písků. Mají za úkol dohlížet na ostatní divize, je-li to třeba, být nápomocni svým méně zkušeným kolegům a jít jim příkladem co nejlépe odvedenou prací. Musí podávat co nejlepší výkony, získávají ty nejdůležitější, ale i nejtěžší mise mimo vesnici a mají pravomoce k přezkoušení svých podřízených členů.
5) Ostatní divize - Patří do skupiny Zlatých písků ve výcviku. Trénují, učí se a zdokonalují své schopnosti, aby mohli ochránit svou vesnici.
6) Záložní divize - Jedná se o speciální tajnou složku Zlatých písků, ve které však žádného „zlatého ninju“ nenajdete. Tato divize vznikla na popud bývalého kapitána Zlatých písků, podle něhož bylo nutné mít něco v záloze, kdyby bylo nejhůře.
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Raizo (Jaden) 41 let | 190 cm | 77 kg | A Hodnost jounin Splněné mise 171 D-rank, 183 C-rank, 366 B-rank, 297 A-rank, 43 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 700 bodů | Profil | Celý obrázek |
Toshimi Kokumotsu (ichi) 17 let | 160 cm | 49 kg | 0 Hodnost pokročilý genin Splněné mise 37 D-rank, 46 C-rank, 0 B-rank, 1 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 552 bodů | Profil | Celý obrázek |
Hirotado Yutsurai (Davien) 18 let | 176 cm | 62 kg | B Hodnost pokročilý genin Splněné mise 42 D-rank, 51 C-rank, 1 B-rank, 1 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 575 bodů | Profil | Celý obrázek |
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Jejich úkolem je získávání informací, odhalování nepřátelských agentů a jejich likvidace. Dále jsou cvičeni v infiltraci a špionáži na nepřátelském území.
Informace pro hráče:
1) Jednotka podléhá velení Mayu-hime. Hráči začínají na úrovni Zkušený Genin a rovněž zvládají základy ovládání chakry.
2) Členové Černých písků mají v hlavě zabudovanou pečeť. Díky tomu nepřítel nemůže zjistit informace z ninjovy hlavy.
3) Černé písky se nenechávají chytit. Stíny jsou jejich spojenci.
Proto ovládají techniku Burendo no kage.
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Kazuha Minami (ichi) 31 let | 153 cm | 45 kg | AB Hodnost jounin Splněné mise 37 D-rank, 46 C-rank, 0 B-rank, 1 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 700 bodů | Profil | Celý obrázek |
Akeno Ikazuchi (Stan.com) 16 let | 175 cm | 68 kg | B- Hodnost pokročilý genin Splněné mise 37 D-rank, 46 C-rank, 0 B-rank, 1 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 325 bodů | Profil | Celý obrázek |
Tomomi Mokushi (Kitabatake) 17 let | 148 cm | 42 kg | A+ Hodnost pokročilý genin Splněné mise ? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, ? A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 125 bodů | Profil | Celý obrázek |
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Chika Yoshitsune (ichi) 33 let | 165 cm | 50 kg | A Hodnost jounin Splněné mise 79 D-rank, 105 C-rank, 168 B-rank, 127 A-rank, 11 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 500 bodů | Profil | Celý obrázek |
Daisuke Mokushi (Jaden) 18 let | 174 cm | 74 kg | B Hodnost pokročilý genin Splněné mise 42 D-rank, 32 C-rank, 1 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 619 bodů | Profil | Celý obrázek |
Tekuro Ashikaru (Swreck) 18 let | 180 cm | 70 kg | B Hodnost pokročilý genin Splněné mise 42 D-rank, 33 C-rank, 1 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 581 bodů | Profil | Celý obrázek |
Hizuki Shima (Mitora) 15 let | 155 cm | 47 kg | B Hodnost genin Splněné mise 19 D-rank, 12 C-rank, 1 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 323 bodů | Profil | Celý obrázek |
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Masao Nibori (Vikitori) 31 let | 175 cm | 75 kg | 0- Hodnost jounin Splněné mise ? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, ? A-rank, ? S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 500 bodů | Profil | Celý obrázek |
Ai Hayo (Sadista) 15 let | 155 cm | 46 kg | 0 Hodnost pokročilý genin Splněné mise 17 D-rank, 3 C-rank, 0 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 171 bodů | Profil | Celý obrázek |
Tsubaki Kokumotsu (Noemyska) 14 let | 157 cm | 49 kg | B Hodnost genin Splněné mise ? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci Po nesplnení rozkazov od svojej bývalej sensei Nanami bola donútená sa vyzliecť do spodného prádla a chodiť tak po uliciach Sunagakure no Sato. Veřejně neznámé věci 117 bodů | Profil | Celý obrázek |
Akara (Chaly) 12 let | 150 cm | 42 kg | B Hodnost genin Splněné mise ? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 72 bodů | Profil | Celý obrázek |
Sumi Ketsueki(Kami Juuzou) 12 let | 155 cm | 45 kg | AB Hodnost genin Splněné mise ? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 51 bodů | Profil | Celý obrázek |
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Yumeka Ikazuchi (ichi) 32 let | 167 cm | 54,7 kg | 0 Hodnost jounin Splněné mise 149 D-rank, 164 C-rank, 237 B-rank, 150 A-rank, 13 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 600 bodů | Profil | Celý obrázek |
Keiko Fukei (Stan.com) 14 let | 160 cm | 48 kg | 0 Hodnost pokročilý genin Splněné mise 19 D-rank, 4 C-rank, 1 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci Nejnešikovnější ninja v Sunagakure. Veřejně neznámé věci 408 bodů | Profil | Celý obrázek |
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Shizu Nakirei (Jaden) 29 let | 163 cm | 50 kg | 0 Hodnost jounin Splněné mise 31 D-rank, 42 C-rank, 15 B-rank, 2 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 500 bodů | Profil | Celý obrázek |
Risa Mokushi (ichi) 16 let | 156 cm | 46 kg | B Hodnost pokročilý genin Splněné mise ? D-rank, ? C-rank, ? B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 363 bodů | Profil | Celý obrázek |
Taji Sakyuu (theFilda4) 13 let | 150 cm | 50 kg | A Hodnost genin Splněné mise 18 D-rank, 4 C-rank, 0 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 332 bodů | Profil | Celý obrázek |
Chairo Miyamoto (Espere) 19 let | 177 cm | 65 kg | A Hodnost genin Splněné mise |
|
Veřejně známé věci
Veřejně neznámé věci 140 bodů | Profil | Celý obrázek |
Masao Nibori
Tým Delta
Šum sluchátek
Masao se zamračil. Děvčata se ohlásila, ale Kiho hlas se neozval.
„Ohlaš se Ki, přepínám!“
Nic… jen známý šum. S nepříjemným pocitem se rozběhl zpět a cestou dával další rozkazy. Dostal se mimo signál? Omdlel z uštknutí? Někoho potkal? Možností bylo příliš mnoho…
„Všichni zanechte hledání a pojďte hledat Kiho. Šel do nejskalnatější oblasti.“ Pustil tlačítko sluchátka a spěšně se v běhu rozhlížel kolem. Byl rychlejší než jeho studentky, ale aktuálně byl nejdál od zmiňované skalnaté oblasti. Chiko kroužil na nebi nad ním.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Raizo
Sunagakure, lázně
„Neremcej a dej si!“ pobídl dívku Raizo a zazubil se, ale jak se ukázalo, rusovláska zas tolik pobízení nepotřebovala, při čemž stekla muži po čele pomyslná kapka skepse.
Hirotado před tím, než nalil i Toshimi, naznačil, že spolu už ti dva pili, ale Raizo to raději nechal bez komentáře. Nenapadalo ho, jak je pokárat tak aby to vyznělo vtipně a odlehčeně, a tak prostě raději dělal, že nic neslyšel.
„Nevím, co bych vám měl říct, protože mi motivační proslovy vážně nejdou, takže se prostě nenechte zbytečně zabít a žijte své životy tak, abyste ničeho nemuseli litovat, dobře? Kanpai! (Na zdraví!)“ pozvedl Raizo svůj kalíšek do vzduchu na přípitek a vřele se na oba usmál.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
"Jo, jasně..." Vyhrkl Hiro, když s ním Raizo přátelsky zacloumal.
Rozhodně se chtěl do budoucna vyhnout nebezpečným situacím jako na poslední misi. A hlavně zraněním, kterých schytal více, než bylo zdrávo.
Blonďák najednou odněkud vzal jakýsi plovací tácek a položil ho na vodní hladinu. Byly v něm kalíšky na saké. To bylo trochu překvapující. Věděli, že Raizo není zrovna ztělesněním slušnosti, ale alkohol nikdy nenabízel.
Toshimi začala rádoby protestovat, Hiro však z vlastní zkušenosti věděl, že dívka nehodlá odmítnout. Tentokrát to ale bylo mnohem silnější pití, než jí tehdy koupil.
"My už jsme spolu pili, Toshimi. Ale chápu proč si to nejspíš nepamatuješ." Řekl Hiro tajemně. Raizo o tomhle nejspíš nevěděl, protože se tehdy věnoval jedné z ošetřujících sestřiček. Toshimi mu po šíleně rizikové misi a obrovském množství stresu usnula na rameni. Nebyl si jistý, jestli se do dívky zakoukal tehdy, nebo to bylo už v momentě, kdy ji poprvé spatřil, ale ten moment byl elektrizující.
Také mu to přišlo jako by to bylo strašně dávno. V životě někoho jiného.
Současná Toshimi by se ho dotkla jen z povinnosti.
"Ukaž..." Řekl tiše a jemně vzal dívce lahvičku z ruky, protože sobě nenalila. Netušil proč. Možná to mělo co dělat se společenskými zvyky.
V tomhle se vůbec neorientoval, protože strýček nebyl žádný stolovník a ženy se v jejich domácnosti nepohybovaly. V tomhle ohledu měl rozhodně co dohánět.
Dolil dívčin kalíšek a odložil lahvičku na plovoucí tác.
Nenalil jí ani moc, ani málo. Prostě věděl, kolik je pro ni na poprvé tak akorát.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Onsen
Toshimi překvapeně zamrkala a znovu byla ráda za horkou páru, díky níž byly její tváře už tak červené. „A já budu dělat maximum proto, abych vás vždycky dokázala vyléčit,“ usmála se. Bylo to jako slib, který musela a chtěla dodržet. Něco, co jí bude dál při jejím tréninku pohánět. „Jednou si nebudete muset dělat starosti s žádným zraněním,“ zazubila se.
I jí Hiro přišel přešlý, ale rozhodně ji nenapadlo takové řešení jako Raiza. „A-ale,“ zamračila se a zahleděla se na flašku. „My bychom ještě neměli pít, a navíc horká voda rozproudí alkohol v těle rychleji a…,“ začala namítat, protože její zodpovědná část se chtěla držet pravidel. Jenže na druhé rameno jí usedla druhá část, která se poťouchle usmívala. Možná se taky jednou mohla zachovat proti pravidlům. Saké ještě nikdy nepila! Když už to ale hodlala udělat, alespoň podle etikety stolování! „A měla bych vám nalít!“ vyhrkla. S červenými tvářemi uchopila lahvičku oběma rukama a zaplnila obsahem dva kalíšky. Svůj nechala prázdný. Bylo přeci nemístné, aby si člověk ve skupině naléval saké sám!
Shi
Externí spolupracovník týmu Beta
Bar
Mladíkova slova ho snad ani nemohla přesvědčit méně. Shimu bylo úplně ukradené, jestli je tu jeden člen ochranky, nebo to tu mají pod palcem Černé písky. Neuplynula ještě ani minuta a jemu už bylo nepříjemné jen tak sedět a čekat. A nakonec se taky neudržel.
"No heleď, taky to na mě přišlo, za chvilku jsem zpátky." Snažil se znít co nejpřívětivěji. Když zmizel na toaletách, rychle složil pečetě pro Kakurenbo a pod dveřmi vyklouzl nejprve ven a hned poté na dámské toalety.
A málem z toho stínu vyletěl.
Ty dvě tam nenašel. Nebyl tam vůbec nikdo. A on si byl jistý, že nikam jinam neodešly.
Zpanikařil. Ještě ve stínu vyklouzl z dámských toalet a nakonec vylezl ze stínu samotného.
"Pardon, je tu ještě nějaký jiný východ, kromě támhletoho?" vychrlil na nejbližšího člena ochranky.
Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Loď
Tekuro byl trochu zklamaný. Mořské panny tedy evidentně neexistovaly. To vše ale samozřejmě zastínil tragický příběh rodičů nynější kapitánky. A také mu bylo jasné, že se od něj očekává to samé. A těžko říct proč, možná to skutečně byl jen pocit sounáležitosti, ale svěřil se.
"Moji rodiče zemřeli během občanské války. Stáli každý na jiné straně. Jejich ideologie byla nakonec silnější, než láska. Je možné, že jsem se s tím nikdy úplně nesmířil," pokrčil rameny.
"Od té doby často chodím na hřbitov. Nejen kvůli nim, mám hřbitovy rád. Ne z nějaké pózy, to vůbec ne. Ale je to jedno z mála míst, kde si lidi hledí skutečně svého a možná je to občas donutí se zamyslet. Zkoušel jsem s rodiči mluvit a už ani nevím kdy, ale vylíhla se mi v hlavě myšlenka, že pokud tam půjdu v noci a budu tam sám, budu mít přímo božský klid na meditaci. A pak by mi ta komunikace mohla jít lépe. Nešlo to hned napoprvé. Zlom nastal, když jsem se probudil unavený po divném snu. Dva hroby byly rozhrabané. Bál jsem se, že jsem to udělal já, ale mé ruce byly čisté. Jistě vám nemusím vysvětlovat, co se stalo. Nikdy jsem to nepoužil a byl jsem rád, že ty rozhrabané hroby nepatřily mým rodičům. Takhle je přivést zpátky nechci," dokončil Tekuro své vyprávění a zkoumavě se podíval na komorníka, jestli ho odsoudí, zatkne, nebo něco podobného.
Raizo
Sunagakure, lázně
Toshimi začala vysvětlovat, jak se ke studiu lékařství dostala a proč, a Raizo se musel usmát.
Ta dívka v sobě měla cosi, co neskutečně jasně zářilo. Vynakládala tolik času a energie. Ne pro to, aby se stala uznávanou doktorkou, nebo za účelem nějakého vyššího dobra zachraňovala životy. Dělala to prostě proto, že jí na těch dvou záleželo.
„Jsi moc hodná holka, Toshimi...“ natáhl se k ní s úsměvem a pohladil ji vlídně po vlasech.
„Neboj, budeme dělat maximum pro to, aby sis s naším ošetřováním nemusela moc často dělat starosti. Že jo mladej?“ vzal Raizo Hirotada kolem ramen a přitáhl si ho s úsměvem od ucha k uchu k sobě.
Ani černovláskova zasmušilost mu ale neunikla a on se po chvilce ohlédl za sebe.
„Poslyšte, když o tom nikomu neřeknete...“ natáhl se pro cosi, „tak si myslím, že vám jeden nebo dva kalíšky také nalít můžu,“ položil před ně s potutelným úsměvem na hladinu jakési táckové vědro, v němž stála bílá, útlá lahvička saké se čtyřmi porcelánovými kalíšky. Buď si to tu kdosi zapomněl, a nebo to dnes patřilo k poskytovaným službám. Tak či onak, teď to bylo jejich.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Úspěšně zachránil sám sebe a spokojeně vklouzl zase do vody. Ještě, že tu byl Raizo, aby je rozptyloval. Na druhou stranu je do téhle situace dostal on, takže to bylo fér.
Blonďák se Toshimi optal na její lékařské ninjutsu. Toshimi povídala a Hiro mezitím zavřel oči a pohodlně se opřel.
Oba tím překvapila. Neměli ani tušení co dívka dělá ve svém volném čase, ale bylo jasné, že volný čas plně využívá ke studiu. A ještě to vyznělo tak, že to dělá kvůli nim! Měla úplně opačný přístup než on. On se celý život staral jen sám o sebe.
Napadlo ho, že by se taky mohl s něčím vytasit. S nějakou volnočasovou aktivitou, kterou by Raiza s Toshimi ohromil. Rychle došel k názoru, že je to naprostá blbost. Na jeho volnočasových aktivitách nebylo nic ohromujícího a navíc by bylo očividné, že ho Toshimi inspirovala a byl by tak jen za trapného pózéra. Navíc neznal nikoho dost ochotného na to, aby mu s čímkoliv pomohl a zároveň to nebyl Raizo.
Uvědomil si, že vlastně neví, co si má se sebou vlastně počít.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Onsen
Dívka zmateně zamrkala a zamračila se. Byla ráda, že kvůli horké vodě měla rudé tváře už v předstihu, a další rudnutí už vidět nebylo. O co se to sakra snažil? A co to mělo být za hlášku? To se ji jako pokoušel balit? Takhle nevhodně a na veřejnosti? Ovládla se, aby mu nedala přesně to, co chtěl, totiž aby ho nezkoumala od hlavy až k hladině, a prostě se usadila.
Raději se chytila Raizovi otázky. Ta ji donutila zamyslet se a nesoustředit se na blbosti. „No vlastně od chvíle, co jsme se vrátili z feudálního paláce,“ usmála se. „Přivedla mě k tomu spíš souhra okolností, i když mamka mi pak hodně pomohla,“ pohlédla stranou, jako kdyby vzpomínala. „Když… Když ten šílenej boj skončil, byli jste skoro polomrtvý. Jediný, co jsem pro vás mohla udělat, bylo dostat vás na ošetřovnu a pak uvařit jídlo. Bylo… dost frustrující nemoct dělat nic víc, než jen sedět a doufat, že vás někdo jiný dá dohromady.“ Záhy se jí na rtech objevil úsměv. „Takhle vás můžu ošetřit, kdykoliv bude třeba. Navíc s pomocí chakry je to jistější a rychlejší,“ zazubila se.
Raizo
Sunagakure, lázně
„To teda nevim... Ještě, že do něho mám dost daleko...!“ odvětil s kamennou tváří a menší, pulzující žilkou na spánku Raizo na Hirotadovo rýpnutí. Nejraději by tomu drzounovi pustil do vody trochu proudu, ale bohužel zde nebyli sami.
Chvilku na to se objevila i Toshimi a představení začalo.
Raizo přejížděl pohledem z jednoho na druhého a přemýšlel, jestli mu to přijde trapné, nebo roztomilé.
„Takže od kdy se učíš lékařské ninjutsu, Toshimi-chan?“ zapředl raději konverzaci, „a kdo tě na to vůbec přivedl? Mamka?“ usmál se nenuceně.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Bylo k neuvěření, že stačila chvilka nepozornosti a najednou končíte se svými kolegy a dalšími lidmi v obrovské vaně.
Voda byla na jeho vkus trochu moc horká, ale ulevovala jeho bolavému tělu.
"A co koupelnu přesunout sem?" Odpověděl Hiro zaujatě. "Být majitelem lázní zní jako zajímavá investice na...důchod."
Schválně zdůraznil slovo důchod, nemohl si nechat ujít příležitost si do Raiza rýpnout a zvednout si tak náladu.
Uvědomil si, že Toshimi za chvíli přijde. Nechtěl na ni civět, až se objeví jen v ručníku. Ale to bylo nemožné! Taktika takticky ustoupit nepřipadala v úvahu a tak jedinou možností obrany byl útok.
To ona bude civět na něj!
Své dlouhé lesklé vlasy, sahající téměř po ramena, měl pro efekt rozpuštěné. V momentě, kdy Toshimi dorazila a zamávala na ně, se na moment ponořil pod hladinu a následně se vynořil. Vstal tak, aby mu voda sahala do půl pasu a rozevřenými prsty rukou si prohrábl mokré vlasy.
Toshimi stála přímo před ním. Z vody se zvedla příliš rychle a ručník jí začal padat nebo mu to tak alespoň připadalo. Vlasy měla nezvykle stažené do drdolu a celkově vypadala strašně moc dobře.
"Máš pravdu, je tu moc horko."
Ai Hayo
Team D
Mise začíná
Ai procházela mezi sklakami a hledala onoho Brouka. ,,No tak Broučku, pojď sem. No tak Chimo. Ne, ne, ne, takhle to nebylo." zasekla se dívka a začala přemýšlet nad jménem. Zatím však koukala do oblak. ,,Chiha? Ne takhle taky ne. China? Ne, takhle určitě ne. Sakra, jak se jmenoval ten brouk?" snažila si vzpomenout na ono jméno. Chvíli tam jen stála a snažila si vzpomenout. ,,Chiko!!" vykříkla Ai, protože si vzpomněla. Pár okamžiků po tom se však lekla znova až nadskočila. Uslyšela senseie ze sluchátka a jen si povzdechla. Chtěla odpovědět, ale Tsu ji předběhla. Vyslechla si ji a pak se připravila odpovědět.
,,U Ai nic. Nic kromě písku, skalek, rostlinek a pár ještěrek vyhřívající se na sluníčku. Ale ten Brouček Chiko nikde." odpověděla a čekala na Kiho, který měl odpovědět teď. 'Co se s ním děje? Proč stále neodpověděl? Snad se mu nic nestalo, ale pro jistotu ho zkontroluju.' řeknu si v mysli. Složím pečetě na Mizu Bunshin no Jutsu. ,,Mizu Bunshin no Jutsu" vyřknu a předemnou se objeví dva klony. ,,Víte co po vás chci." řeknu a ony zmizí. Běží za Kim, zjistit co se stalo. Ačkoliv nevím kde je, ale naštěstí vím, kudy se vydal, takže tyto klony jdou po jeho stopách.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Onsen
„Do čeho jsem to zase vlezla,“ hlesla dívka tiše, když se svlékala a skládala svoje oblečení do košíku. Na rozdíl od Hira neměla žádné divné představy o smíšených koupelích, protože je s rodinou jako děti často využívali, aby se mohli koupat spolu. Pátek. Vždycky to byl pátek. Jak mohla zapomenout?
„Toshi-chan?“
Rudovláska se překvapeně otočila a spatřila snědou bělovlásku, jak se právě vrací z koupelny a míří ke svému košíku s oblečením. „Yumeko-san?“ zamrkala překvapeně.
„Jdete si s Misaki-san odpočinout?“ usmála se krásná jouninka, shodila ze sebe ručník a začala se přehrabovat ve své kopičce oblečení.
„Ne, dneska jsem tu s týmem,“ zavrtěla hlavou dívka a zasunula vlastní košík do poličky. Při pohledu na ženino krásné tělo se musela snažit, aby nechytala tiky do oka. Kdyby mohla mít aspoň poloviční prsa jako ona!
„Ach tak, tak si to užijte,“ zazubila se Yumeka a pospíchala k fénu. „Pozdravuj mámu!“
„Budu,“ zamávala jí Toshimi a raději se klidila do koupelny, kde se usadila na stoličku, svázala si vlasy do drdolu a čelenkou zajistila ofinu. Už se stačilo jen umýt a pak hurá do lázně. Při tom pomyšlení jí zrudly tváře. Tenkrát v Nehanu si to ještě neuvědomovala. Svět byl tak jednoduchý, když ještě nebyla v pubertě a chlapi okolo ji moc nezajímali. Jenže teď… Doufala, že nevykrvácí!
Pevně okolo sebe ovázala ručník, který jí zrovna dnes připadal kratší než kdy jindy, i když lázně typ ručníků zcela určitě nezměnily, a raději vyrazila do koupací části. Tam už samozřejmě byli oba. „Omlouvám se za zpoždění,“ usmála se a roztržitě jim zamávala. Rychlým krokem prakticky okamžitě zaplula k Raizovi s Hirem, kde se zarazila a její obličej kompletně zrudnul. Tělo se nestihlo teplotě vody přizpůsobit a ta teď byla šíleně horká. „Ho-ho-ho-horký,“ zaúpěla, jak si zase splašeně stoupla, držíc si ručník.
Raizo
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
„Dobře,“ usmál se s nepatrnou kapičkou skepse na spánku Raizo a nechval ty dva vejít první. Jejich rozpaky byly nepřehlédnutelné, ale pochopitelné, kór v jejich věku.
Uvnitř se ale rozhodně žádné „doupě neřestí“ nenacházelo. Recepční se tvářila tak jako vždy, a stejně tak vcházející a vycházející lidé.
Úplně to podtrhlo poté osazenstvo samotnách lázní. V jednom rohu tam spolu relaxoval stařičký pár, na druhé straně se smála holčička, hrající si se svou maminkou ve vodě, a poslední z návštevníků byli dva muži ve středních letech, kteří se o něčem nezaujatě bavili.
„Řeknu ti Hiro,“ usmál se spokojeně Raizo, když se pomalu ponořil do vody a spokojeně vydechl, „jestli sem si někdy přál bejt bohatej, tak jen proto, abych si tohle moch nechat nainstalovat do koupelny,“ rozpažil a opřel se o okraj lázně.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Přístav v Korálovém království
„Proč mi tohle děláte sensei!?“ zaúpěl v duchu Daisuke, když si Chika tak sexy přejela prstem přes rty.
Nepochyboval o tom, že to dělala naschvál! Kdyby jí alespoň mohl vynadat, jenže ona se zároveň soustředila na jejich misi, takže neměl důvod a musel její reverzní alibi „trpět“.
„Může tak působit, stejně jako všechno ostatní zdánlivě dokonalé v téhle zemi, ale správa přístavu versus královský trůn je přeci jen nepoměr...“ povzdechl si skepticky Daisuke, načež přikývl.
„Dobře... A mohli bychom se teda už vrátit, Chika-sensei?“ stekla mu po čele kapka potu a jeho úsměv chytl menší křeč, když se ho zelenovláska nepouštěla.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Hizuki Shima
tým Beta
Bar->dámské toalety
Pohled Shiho jí lehce znervóznil. V cestě se pozastavila, ale říct ne by v tuto chvíli bylo krajně nevhodné a jí učili dobrému chování. Pokusila se tedy usmát, jako ubezpečení, že to bude v pořádku a nechala se odtáhnout směrem k dámským toaletám. Většina nevhodných věcí se děje spíše na pánských, ne? A přestože nebyla nějak moc schopná, nějaké základy obrany znala.
A s tou ochrankou nebylo možné, aby došlo k něčemu nebezpečnému?
Chyba, začátečnická. Postávala kousek od Kaori a snažila se mít v odraze v zrcadle ve svém zorném poli co nejvíce prostoru. Přesto však při otázce upřela nevědomky pozornost jen na ženu. Další slova nezaregistrovala,pouze to, že je to hlas mužský. Dříve, než vůbec stihla zpracovat, co že to slyší, už se kácela k zemi. Nestihla ani vykřiknout a nějak upoutat pozornost lidí venku. "Tolik tedy k tomu být nějak prospěšná."
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Kaori si před zrcadlem na toaletě kontrolovala svůj make-up a po očku občas koukala po Hizuki. „Chtěla bys něco půjčit? Třeba pudr nebo tak,“ usmála se na ni.
„To nebude třeba,“ promluvil náhle mužský, zatímco malou kunoichi někdo zezadu praštil so týla a ona se v bezvědomí sesunula k zemi.
„O čem to…,“ hlesla a chtěla se otočit, jenže i ona dostala ránu. Vysoký černovlasý muž ji zachytil před pádem, jeho blonďatý partner držel v náruči Hizuki. „Tohle bude stačit,“ kývnul na noschleda a společně opustili lokál zadním východem. Nikdo je nemohl vidět.
***
„Chm,“ přiložila si žena na rty palec a smyslně po nich přejela. Kdo ví, jestli schválně, nebo ze zvyku. „Jediný příbuzný krále je jeho bratr, který spravuje přístav. Ten je ale přeci moc nemocný a vypadá jako důvěry hodný člověk.“ Pak se usmála. „Až se vrátíme na loď, vytáhneme mapu světa a mrkneme se na jiný přístavní země, co ty na to?“
***
Kouichi se zazubil, jako kdyby mu četl myšlenky. Tedy ne docela. Tušil, co si ale muži myslí o tom společném trajdání na záchod. „Vlastně dámy tohle dělají často. Nám nezbývá nic jinýho, než si na to zvyknout. Bránit jim by bylo neetické,“ pokrčil rameny, načež zamrkal. „Neboj, tady se jim nic nemůže stát. Tenhle bar je sice děsně nudnej, ale bezpečnej. Podívej na ty gorily všude.“
***
Muž se na Tekura usmál. Zajímalo ho, jak ke svým očím přišel on, a tak se rozhodl, že mu poví svůj příběh. „Kaořin otec nezemřel jako ochránce vodních víl. Zemřel při útoku pirátské lodi, její matka zemřela s ním. Kaori byla těžce raněna. Zachránil jsem ji. Jenže tíha úmrtí mého pána byla neúprosná. Proseděl jsem dny u jejich hrobů a modlil se ke všem bohům, abych mi dali sílu a já ji mohl chránit. Pak jsem omdlel a probudil se s těmahle očima.“
Shi
Externí spolupracovník týmu Beta
Bar
Shi byl vážně nervózní. Kaori byla postava, která vůbec nebyla v plánu. Vlastně vůbec nebylo v plánu, že by ho někdo dostal z jeho pozorovacího místa. Možná to byla paranoia, možná o tom jen celou dobu moc přemýšlel.
Když se střetl pohledem s Hizuki, jen varovně přimhouřil oči. Dávál jí tím ještě naposledy šanci se vzepřít a zůstat, protože na dámských záchodech ji nemohl efektivně bránit.
*To si ta Kaori nemohla dojít sama o pět minut předtím? A třeba mě během cesty přehlídnout?* zaklel sám pro sebe.
Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Paluba
Tekuro se přistihl, že už nějakou dobu nedýchá, nehýbe se a přísahal by, že jeho srdce na moment vyhlásilo polední přestávku.
*Ty oči!*
Že je zírání neslušné, věděl. Eichiro byl jedním z posledních lidí, ke kterému by si něco takového dovolil. To taky věděl. Přesto si nemohl pomoc. Až do téhle chvíle si myslel, že je jediný, kdo tu techniku má. Fakt, že i někdo tak důsledný, jako Eichiro, musel používat kontaktní čočky, aby své oči zakryl, spláchl veškeré naděje na to, že by se mu oči někdy vrátily do normálu.
"Upřímně, nenapadlo. Děkuji za radu," dostal ze sebe něco souvislého. Pořád totiž čekal, co přijde. Vydírání? Protislužba? Eichira "znal" jen krátce, takže si nedovoloval odhadovat. Ale možná byl ten chlap jen rád, že našel někoho spřízněného. Jak už názorově, tak specifickýma očima. Protože Tekuro byl. Nervózní, ale nadšený.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hiro si zprvu vůbec neuvědomoval nebezpečí do jakého se řítí tím, že netečně Raiza následoval a bylo mu jedno kam.
Mířili do lázní. Nikdy tam nebyl, jeho matka vždy tvrdila že je to nehygienické. To samozřejmě kategoricky odmítal jako nesmysl, jako ostatně všechno co matka vypustila z pusy, ale nikdy jeho vzdor nezašel tak daleko, aby skončil v lázních.
Byl si jistý, že byly oddělené což bylo trochu uklidňující. Nešlo o to, že by se za sebe styděl, naopak! Ale nebude se muset vypořádávat s polonahou a neskutečně atraktivní Toshimi. Jejich vztah sice ochladl, ale to neznamenalo, že by ho přestala přitahovat.
Čelist mu spadla, když došli k lázním a nahlédli do harmonogramu.
Ukázalo se, že existuje jakási páteční akce kdy jsou lázně společné.
To ale muselo strašně svádět k neřestem, pomyslel si.
Najednou mu to došlo. K tomu to bylo!
Toshimi se odmítla poddat studu, tak musel také.
"Jsem v hajzlu." Oznámil sám sobě v duchu.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, ulice > Onsen
‚Já vím, je mi to naprosto jasný,‘ úpěla dívka pro sebe. Nedělala si iluze o tom, že všichni do jednoho budou jejich soupeři a nebudou se ohlížet na věci, jako je stejná národnost. Byla si naprosto jistá, že ani Risa by neváhala, kdyby přišlo na věc, a bojovala by s ní natvrdo. Tyhle zkoušky nebudou testovat jen jejich fyzické schopnosti. Díky tomu, že se z jejich přátel stanou na chvíli nepřátelé, otestuje tím vesnice i jejich psychiku.
Jak přemýšlela, ani si nevšimla, že dorazili k lázním. Chtěla vejít dovnitř, ale Raizo je zarazil. Následovala jeho pohled a zamrkala. Úplně zapomněla, že v pátek jsou lázně smíšené! Co měla dělat? Bude divné, když řekne, že jí to nevadí? Co by jí na tom také mělo vadit? Vždyť bude mít ručník a nikdo nic neuvidí. Ale nebude znít divně, pokud návštěvu raději neodvolá?
Možná mlčela až moc dlouho. Proto nakonec divoce zavrtěla hlavou. „Ne, ne, ne, ne!“ vyhrkla a snažila se, aby jí nerudly tváře. „Celej den byl na padnutí. Přece to nenecháme na jindy kvůli takový blbosti. Chci dovnitř. Vůbec mi to nevadí. Aspoň tam nebudu trčet sama a doufat, že mě uslyšíte přes zeď!“ vyhrkla a opřela se do dveří. Bejt jediná holka v týmu bylo někdy fakt na nic! Pravdou bylo, že si občas připadala odstrčená.
Raizo
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
„Věř mi mladej, že může,“ prohodil za chůze Raizo k těm dvěma přes rameno, „protože tentokrát to bude skutečný. A nejen to. Kromě vás dvou tam budou další lidi s úplně stejnou motivací a odhodláním, ne-li větším. Krajani nekrajani, když je podceníte, nemusí to skončit jen ‚kostičkama na prsou‘ nebo trapasem, chápete?“ varoval je. O svých vnitřních obavách, týkajících se toho, co se ve vesnici možná dělo na pozadí, se raději ani nezmiňoval. Moudří by z toho ti dva stejně nebyli a akorát by je to rozptylovalo. Bohatě jim stačilo, co si přinesli s sebou sami.
„A jsme tu!“ založil si Raizo ruce v bok, když se zastavili před lázněmi, a spokojeně nasál navlhlý vzduch nosem.
„Hm?“ zamračil se však vzápětí a zaostřil na ceduli před vchodem s časovým harmonogramem.
„Pátek: Smýšené lázně“
„Eh...“ ušklíbl se mírně Raizo a sklouzl pohledem k těm dvěma, především k Toshimi, „jestli vám to vadí, můžeme sem zajít jindy...?“ navrhl ze zdvořilosti.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Kira Nobunaga
Přikývl, jak pozorně poslouchal.
"Jdu na to Misaki-san" Pronesl, jak si prokřupl prsty. Cítil nervozitu, jako hada, který se mu choulí v prsou, ovšem jakmile si klekl k prvnímu zraněnému, had byl nahrazen divokým bušením srdce a adrenalinem. Jeho oči se mu zaleskli a na pár vteřin se zasekl, jak viděl tu velkou otevřenou ránu na noze. Poté, jako kdyby mu tvář zamrzla a z předchozí veselé tváře se stal kámen.Aneb jinými slovy vypadal seriozně vážně. "Ukažte... Mluvit můžete, kulhat po druhé taky, takže se to nepočítá do vážných zranění." Pronesl sám pro sebe a začal roztřiďovat dle rozkazů Misaki.
Po chvilce bylo roztříděno dle maximálního rozsahu jeho schopností. Našel si jeden z případů těžké zranění, může mluvit, ale ne chodit. V tomto případě muž se zlomenými nohami a těžkým krvácením na levé ruce, nebezpečně blízko tepny, způsobenou pravděpodobně pádem na něco ostrého.
"Prosím nehýbejte se, musíme tu ránu zaškrtit." Pronesl s ledovým klidem, jak vytáhl škrtidlo ze své zdravotní výbavy. Pečlivě, ale přesto pevně zaškrtí ruku.
"S těmi nohami nic nenadělám, nehýbejte s nimi, jsem si jist, že se k vám Misaki-san brzy dostane a napraví to. Teď prosím zatněte zuby, bude to trochu bolet." Ujistil zraněného muže a do rány na ruce mu nalil trochu alkoholu jako dezinfekci. Poté nad jeho ruku přiložil své ruce a použil svou ultimátní techniku. Shousen no Jutsu rank D! I když tato technika nedokáže zahojit celé zranění, byl si docela jist, že to pomůže. Jako hypnotizován sledoval ránu, když prováděl techniku.
"Ta rána by teď měla být lepší. Nedělejte žádné prudké pohyby a udržujte tu ránu čistou. Necháme ji dýchat a jakmile přejde to nejhorší podíváme se na to znovu." Ujistil muže, postavil se hledal další oběť pro jeho ultimátní techniku. Jakmile našel, ihned vyrazil a pustil se do práce.
Keiko
Tým Théta
Poblíž otrokářské vesnice
Keiko se pobaveně zazubil, když přišla řeč na kopání. Vůbec totiž nepochopil, jak to dotyčný myslel. K plánu, že tam půjdou jako kupčí se stavěl pozitivně. Mohl se tak lépe producírovat okolo a nemusel tak být pod obchodnickým drobnohledem.
"Yumeka-sensei je opravdu silná, takže by tam fakticky mohla být," potvrdil tezi fialovlásek a zamyslel se, "a to tam ostatní otroci bojujou proti sobě, aby upoutali ty, co si je hodlaj koupit? To je tam musej fakt bedlivě hlídat, aby se nevzboiřili, co? Buď sou tam teda hromady ninja hlídačů, nebo maj fakt dobře pořešený to, jak je udržet tak, aby se nemohli nijak domluvit a vzbouřit se," uvažoval Keiko a myšlenky který se mu vynořovali v hlavě, okamžitě posílal ústy ven, aniž by se nad nima nějak pozastavil.
"Hej, a co dyž tam sou i jiný ninjové, zvotročený stejně jako Yumeka-sensei? To jsou všichni votroci polapený stejně nedobrovolně? Já myslel, že otrok je jen něco jako sluha, což je normálka profese za ktrou dostává člověk plat, ne? Teď když vo tom uvažuju to asi tak nejni. Co uděláme s ostatníma?" prohlásil nakonec, když se dopálil. Musel zachránit i ostatní. Keiko si nedokázal představit, že by někoho nechal na holičkách. Možná, že nebyl nejostřejším nožem v šuplíku Sunagakure, ale byl jediný, který byl po ruce.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Dívka vytřeštila oči, kterýma nyní sledovala Hirotada, dokud nedopadnul do jejího písku. „To snad…,“ hlesla konsternovaně. Napálil je jednoduchým Kawarimi a co hůř, oni mu na to skočili. Krucipísek! Měla si toho všimnout dřív. Šlo to až moc snadno. A oni si tak moc přáli, aby ho tímhle způsobem dostali, že se na něj zbytečně moc upnuli a zapomněli na tu malou možnost neúspěchu.
Dívka si schovala tvář do dlaní, aby si mohla promnout unavené oči. Nechat se takhle hloupě dostat. Měla teď ještě vůbec právo ztroskotávat na něčem takovém? Mělo ji to napadnout. Měla být opatrnější.
Raději vrátila písek do nádoby, v ruce vytvořila špunt a tím nádobu zavřela. Vyposlechla si Raiza a prostě kývla. Příště ji to napadne. Příště bude opatrnější.
Muž je pak vyzval k odchodu do lázní a dívce se trochu zvedla nálada. „Děkujeme,“ usmála se a doběhla ty dva. Hirovi očividně také otrnulo, protože začal polemizovat o svých předchozích zkouškách. Už měla tu možnost pochybovat, že jeho první chuuninská zkouška byla genjutsu, ve kterém měl ukázat své kvality jakožto Zlatý písek.
Začala přemýšlet, koho všechno zná a kdo z těch lidí by se mohl akce zúčastnit. ‚Risa a její tým, Daisuke-san a jeho tým…‘
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hiro s vítězoslavným úsměvem ve tváři chytil Raiza za svršek, ale něco bylo špatně.
S hrůzou si mladík uvědomil, že byli napáleni kawarimi no jutsu.
Po dopadu na zem si Hiro nešťastně povzdechl. Bylo mu do breku. Celý den tu běhal a padal, málem si zpřelámal krk a nakonec z toho byl jen pocit porážky. Zase! Ten pocit měl sice už od neúspěšného pokusu číslo tři, ale s tím co cítil teď se to nedalo srovnávat.
Polkl knedlík v krku a s hlavou sklopenou k zemi se zaposlouchal do toho, co jim Raizo vlastně říká.
Nebyl si tak docela jistý, co měla jeho slova znamenat. Nejspíš to, že nebyla jen jedna cesta k vítězství a že nemá smysl hrát podle pravidel.
Blonďák je pak pozval do lázní. Mladík jen odevzdaně pokrčil rameny a došel si pro své meče ležící na okraji plošiny. Přehodil si je přes rameno a následoval Raiza směrem k lázním.
Zamyslel se nad tím, co říkal Raizo o zkouškách, Hiro si neodpustil komentář.
"Co si tak pamatuju, posledně ses mě snažil seškvařit v lávě, znásilnit vězni, dostal jsem do držky sám od sebe a ve finále jsi na mě poslal svoji sestru, která sice vypadá mile, mluví mile, ale její činy moc milé nejsou. Vytetovala mi na hrudi kostičky! To není cool, ok?! A trvalo to tři dny! Pochybuju, že to, na co narazíme na zkouškách může být horší než tohle..."
Tým Théta na misi
Mladík na chlapce hleděl s pomyslnou kapkou stékající po čele. To děcko vidělo všechno hrozně jednoduše a on se přistihl, že o něj má vlastně starost. O něj, o tu holku i o jejich sensei. Poslední jmenovaná to musela pěkně chytnout s takovým žákem. Při slovech „obskakuje dvacet chlapů“ stiskl pěsti a byl rád, že si chlapec uvědomuje vážnost situace. Když pak ale přišel s chodidly a peřím, plácl si ruku na čelo a rezignovaně si po něm přejel.
„Neechan,“ oslovil dívku, „všechna čest, že jste ho ještě nekopla,“ povzdychl si.
Tanuko uhnula pohledem. Nechtěla se s ním moc bavit.
„Každopádně,“ načal znovu, „ten tvůj nápad se mi líbí. Vlastně jsem chtěl navrhnout to samý. Na druhou stranu bychom mohli být otrokáři, co si chtějí koupit pořádnýho gladiátora,“ zamyslel se. „A nebojte, myslím, že tu vaši Yumeku tam nikdo neobskakuje. Jestli je to ninja, budou ji šetřit na ukázkový souboje.“
„Ukázkový souboje?“ promluvila konečně znovu Tanuko.
„Jo, ukázkový souboje,“ zastrčil si ruce do kapes. „Dneska večer v aréně budou prodejci ukazovat svoje nejlepší zboží. Jestli je tvoje sensei dobrá, určitě ji tam uvidíme.“
Isamu Harado
Osmý kazekage
Kancelář
Sotva odešel jeden, ozvalo se zaklepání znovu. Isamu znovu zaklapl krabičku s doutníkem, který samozřejmě stihl zhasnout a pro jistotu za sebou otevřel okno. Dovnitř se okamžitě vehnal teplý vzduch. A z druhé strany blonďatý chlapec. Měl by si ty geniny na zařazení začít někam zapisovat.
„Zdravím,“ usmál se na chlapce a zalovil v šuplíku. Znovu nahmátl krabičku s doutníkem, pustil ji a sebral složku vedle ní. „Ty musíš být,“ hlesl a poslední slovo protáhl, jak nenápadně pokukoval po nápisu na složce, „Akara,“ byl si už jistý a vytáhl složku na stůl. „Zařazený jsi byl do týmu Delta. Tvůj sensei je Masao Nibori. Je to takovej vysokej, špičatý blonďatý vlasy…,“ vysvětloval, jenže pak si uvědomil, že takoví jsou v Suně dva, a ruku, kterou ukazoval, jak vysoký zhruba je, trochu snížil. „Zkrátka a dobře ten, co před hodinou opustil jižní branou Sunu. Když půjdeš dál, určitě ho najdeš. Jsou blízko. Utíkej.“
Tsubaki Kokumotsu, tým Delta
Písek, další písek, opět písek, písek, písek...skalka s ničím, co by potřebovala a další písek. Kdyby chtěla vidět jen písek a občasnou skalku, mohla vyjít před Sunu, to by bohatě stačilo.
"Na puťapuťa, broučku, pojď k mamince, dám ti...no...to, co žerou brouci! Notááák!" snažila se nalákat broučka na milá slovíčka a na různé pamlsky. Každou skalku, kterou potkala, důkladně prozkoumala, teda pokud tam nebyl pavouk, to zase tak důkladná nebyla. To spíše důkladně odešla.
Takhle pokračovala, odkud se nezoval sensei v sluchátku. Jak byla zabraná do hledání, lekla se, až nadskočila, načež se zasmála.
"U Tsu vůbec nic, jen písek! Všude samý písek, dobře občas i nějaká skalka, ale tam jsou pavouci!" pořádně si postěžovala do sluchátka. Doufala, že ostatní na tom byli o poznání lépe, jako hodně lépe. Třeba našli i toho brouka a mohli jít domů. Jenže v tomhle případě to bylo jen zbožné přání, páč takové štěstí neměla. Kopla nasupeně do písku a vrhla se na prozkoumávání další skalky.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Přístav v Korálovém království
„Řekl bych každý, komu se za starého režimu dařilo a je ještě naživo a nebo nesedí ve vězení,“ zamyslel se Daisuke, i když to s Chikou, tisknoucí se k němu, nebylo vůbec jednoduché.
„Co nějaká jiná přístavní země? Nějaký jiný dopravní uzel, kterému Korálové království krade obchod?“ ohlédl se na svou sensei mladík s otázkou v očích, načež zvážněl a zamračil se.
„A nebo konkurence, lačnící po svém dědičném právu... “ řekl, maje na mysli královo bratra.
Raizo
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Blonďák se řítil vzduchem vstříc nebesům, jenže stejně tak i Hirotado a Toshimin písek. Jejich plán vycházel a protože se vše odehrávalo dle jejich očekávání, šance na úspěch rostla, až se to stalo.
Hirotadova dlaň se ho dotkla a sevřela Raizův svršek. Jenže ten mu záhy protekl mezi prsty. Tedy přesněji řečeno, prosypal se.
Celá jouninova silueta se totiž proměnila v písek a za letu se rozsypala, zatímco se černovlásek srazil s dívčiným pískem a chvilku na to i s ním relativně hladce přistál opět na plošině.
„Berte tohle jako závěr dnešní lekce,“ ozval se Raizo, stojící opodál, s rukama založenýma na prsou.
Ten prostor, co měl na útěk, byl miniaturní, a on ho přesto dokázal proměnit a ještě je napálit pomocí Kawarimi no Jutsu.
„Chuuninské zkoušky nejsou jen tak nějaké cvičení. Nikdo během nich podle pravidel hrát nebude, takže se neupínejte na zdánlivě jediné východisku, které v tu chvíli uvidíte, protože by se mohlo stát velice snadno vaším skonem, jasné?“
Následující chvilku ticha, kterou způsobila směsice vážnosti mužova hlasu a faktu, že ti dva neuspěli, prolomil po chvilce opět blonďák, jehož rysy povolily a on se usmál.
„Pojďte, zajdem si odpočinout do lázní. Zvu vás, po dnešku si to zasloužíte.“ přešel k dvojici a mrkl na ně.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Akara
Když vyšel z akademie a stal se geninem uvědomil si, že ho čeká velice dlouhá cesta, která mu přinese radost i bolest. Jelikož nebyl namyšlený, myslel i na svou rodinu, jak se jim bude dařit v čase, kdy bude na misích pryč z vesnice. Zároveň byl velice natěšený, protože stát se ninjou byl jeho sen už od malička. Být geninem mu ale nestačí, kladl si mnohem větší cíle. Neustále se díval na své vysvědčení a byl na sebe pyšný, že se mu podařilo získat takové skvělé výsledky. Neustále myslel na to, jak s rodinou oslaví tento veliký úspěch v jeho kariéře ninji. Poté mu došlo, že musí dojít do kanceláře Kazekage, aby zjistil, jaký dostane tým a kdo bude jeho senseiem. Nezaváhal ani na vteřinu a okamžitě zaklepal na dveře s Kazekagem za nimi. Vyčkal dokud neuslyšel : ,,Dále.'' Po chvíli se také dočkal, otevřel dveře a vstoupil do kanceláře, ve které by v budoucnu velice rád jednou skončil.
https://t.me/pump_upp
Keiko
Tým Théta
před otrokářskou vesničkou
"Ták!" Podpořil Keiko slova neznámého muže, jako kdyby to, co řekl, bohatě stačilo. S ním nebo bez něj, do té vesnice musel a tlačil je čas. Navíc vypadal docela věrohodně. Co ale měli na výběr?
"Tratnej určitě nebudete, dyž se nám to podaří. Něco mám naspořeno v prasátku a spřátelit si největšího hrdinu Suny, kterého zatím nikdo nezná, taky neni na škodu," přikývl a zabodl si palec do hrudi, kdyby někomu nedošlo, že ten hrdina má být jako on.
"Čas neni na naší straně. Už ji tam totiž může obskakovat dvacet chlapů naráz a neřek bych, že jí tam někdo udělá pedikůru nebo čaj. Znám tydlecty mučící praktiky. Odhalené ty... chodidla a ptačí peří," prohlásil s nevinností dítěte a pevným krokem vyrazil k vesnici. Po pěti krocích na místě se zastavil a vyprostil kus své nohavice z trnitého křoví, které ho zvláštním způsobem drželo, a pohlédl na své společníky.
"Máte nějaký plán?" prohlásil, jako by ho ten keř donutil zapnout mozek.
"Pokud vás tam znaj, můžeme se tam dostat jako vaši votroci co vedete na prodej, najít Yumeku-sensei, vosvobodit ji a... ," zamyslel se a plácl se do čela, "... a jako odpoutání pozornosti můžeme něco zapálit." Pokývl hlavou a opět se chystal vyrazit, jako by už nepotřebovali nic řešit.
Hizuki Shima
Tým Beta
Bar
"Pak ale dělají věci, co by je normálně ani nenapadly, ne?" Podivila se nad tím, ale už si asi pomalu zvykla na to, že svět je oproti její iluzi úplně jiný.
"A-ano, náhodou..." Sklonila pohled krátce k zemi, načež koutkem oka pohlédla právě na Kouichiho, jakou reakci to setkání vyvolalo v něm.
Další slova ženy jí poměrně zaskočila, ale co říkala byla pravda a navíc i jí bylo jasné, že se jí alkohol už stihl dostat do hlavy. "Jistě."
Zvedla se tedy ze židličky a postavila se tak, aby mohla případně Kaori podepřít, kdyby se jí nějak zamotaly nohy. "Omluvte nás." Usmála se na mladíky a ještě než vyrazily pryč, pohlédla na Shiho. "Tohle je v pořádku. Je to Kaori-san, nic se nestane... Budeme pryč jen chvilku a kdyžtak je tady i ta ostraha a... Tohle přeci není jako normální bar..." Ubezpečovala se v duchu.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
„Samozřejmě, že kvůli pití,“ zazubil se. „Lidé moc rádi pijí.“
Kaori se zahihňala. „Takže náhodou potkali, jo?“ drcla do dívky spiklenecky a mávla na barmana, že chce další drink. „Kdybyste nás ale pánové omluvili, potřebovala bych si odskočit. Hizuki-chan půjde se mnou, že? Dámy chodí společně,“ oznámila s trochu načervenalými tvářemi. Očividně měla něco upito. „Půjdeš?“ vzala ji pod paží.
***
Chika ho tiše poslouchala a kývala. „Souhlasím s tebou, Daisuke. Přemýšlím nad tím celou dobu,“ přemítala, zatímco mu stále tiskla ruku. „Myslíš, že by se tu někde mohl vyskytovat někdo, kdo by chtěl staré pořádky? Kdo by tak mohl být podezřelý?“
***
Eichiro si povzdychl a promnul si oči. „Rád, bych řekl, že s tou filozofií nesouhlasím,“ pravil a vzhlédl. Jeho oči vypadaly naprosto stejně jako Tekurovi. „Nenapadlo vás používat kontaktní čočky? Je menší pravděpodobnost, že vám je někdo vyrazí z očí,“ napřáhl k mladíkovu ruku. Na bříšcích ukazováku a prostředníku se leskla barevná sklíčka.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Toshimi se napjala a do žil se jí vlila další dávka adrenalinu. Opravdu ho donutili vyskočit a Hirotado se po něm natahoval. Dívka pohnula rukou a dávka naproti jejímu kolegovi vyrazila vzhůru, aby chňapla Raiza za kotník. Dávala přitom pozor, aby nijak nepřekážela.
Když ho teď konečně chytí, budou si konečně moci odpočinout. Už toho bylo opravdu hodně, a i ona si byla jistá, že tohle je jejich poslední pokus pro dnešní den. Museli to dokázat!
Tanuko
„Nanuk?“ nechápala Tanuko. V zápětí zavrtěla hlavu a znovu se zamračila. „Je to divné. Nenechala by alespoň vzkaz?“ tahala z něj peřinu.
I když byt prošmejdila už několikrát, začala znovu hledat jakékoliv stopy po ženě. Její postel byla prázdná a neustlaná, oblečení pryč a vybavení také. Batoh a věci na cesty však byly na svém místě. Bylo to přinejmenším podezřelé. „Ach jo!“ vykřikla nahněvaně. „Proč se vy ninjové musíte pohybovat tak potichu? Očividně opustila byt, ale nevím kudy! Dveře jsou zamčené a klíče si nevzala,“ zavrtěla hlavou. Její vlasy najednou lehce zavlály.
Keiko
"Možná, leda by myslela, že se brzy vrátí," pokrčil rameny a pohlédl na neustlanou postel. Zamyšleně se zašklebil.
'A estli nenechala vzkaz, protože myslela, že se vrátí brzo, muselo jí něco zdržet,' pomyslel si a pomalu se přesunul k oknu, aby se podíval ven. Bylo to spíše v zamyšlení.
'Takže co bych měl dělat, dyž je Yumeka-sensei v čoudu? Jsem v cizí zemi, kolem se potukujou lovci ninjů a ja sem sám,' zkončil své myšlenkové pochod a nechal je neuzavřené.
"Je pravda, že Yumeka-sensei musela odejít nakvap, protože ona by po sobě nechala ustláno," Prohodil k sestře nejistě. Keiko si nebyl jistý ničím a ještě nikdy se nemusel rozhodovat sam za sebe.
Tanuko
„Taky mě to napadlo,“ souhlasila s jeho úvahami. Yumeku sice moc neznala, ale odhadovala ji na ten typ, který za sebou nechává pořádek. Navíc proč by vůbec ustýlala, mizela a nechala tu Keika?
Lehce se otřásla. „Nepřipadá ti, že je tu zima?“ rozhlédla se. „Když jsem vstala, byla všechna okna zavřená. Otevřela jsem teprve před chvílí, ale mám pocit, jako kdyby tu byl průvan.“
Keiko
"Hmm?" Vzhlédl k Tanuko a pouhou vteřinu trvalo, než mu zapadlo kolečko do spravné drážky. Potom jen přikývl. Pokud o průvanech Keiko něco věděl, musel hledat druhou díru, kudy se dovnitř dostával vzduch z venčí. Proto vydal po průvanové stopě a kontroloval ji dlaní.
Tanuko
Průvanová stopa vedla dozadu do kuchyně, až k úzkým dveřím. Tanuko se zamračila. „Tam je spíž. Je tam okno, ale včera jsem ho určitě zavírala,“ pravila, přešla k bratrovi a vzala za kliku. Okno bylo otevřené dokořán.
Keiko
"Je možné, že si tohle okno nechala jako přístupovou cestu dovnitř. Nevím proč, ale ninjové rádi cestují okny. Tak se mrknem," pravil zamyšleně a bez váhání vyskočil na parapet okna, aby mohl vyhlédnout ven. Bylo štěstí, že už nebyl nanukem, protože v tom teple by se začal roztékat a na paraperu by uklouzl.
Tanuko
„Hlavně tudy odešla,“ konstatovala, pozorujíc chlapce, jak prostě skočil z okna. To bylo naštěstí v přízemí, takže ho mohla následovat, aniž by si nabila. Ona ninja nebyla.
„To se mi nezdá,“ přemýšlela nad jeho vysvětlením. „Proč by prostě nešla dveřmi? Neměla na to čas? U dveří někdo byl?“ přemýšlela pro změnu ona a rozhlédla se. Pak zalapala po dechu. „J-jiro!“ vyhrkla a ukázala na zeď za chlapcem. Na zdi byla krev.
Keiko
Keiko se otočil a pohlédl na krev. Yumeka se musela pokusit odlalákat pozornost lovců na sebe a provat se s nimi. Tak jako tak to vypadalo, že byla Yumeka-sensei v nesnázích a proto že se nevrátila tak stále mohla být. Keiko přejel prsty po krvy a promnul ji mezi prsty, aby mohl lépe tipnout její stáří. Chlapec vyskočil na zeď, aby se rozhlédl po dalších stopách. Krvácející by mohl nechat stopu, kterou by sleoval.
"Víš o těch lovcích něco, nebo jsou pro tebe novinka?"
Optal se, aniž by na Tanuko pohlédl.
Tanuko
„Přijde mi to, jako kdyby tu někdo někoho podřízl. Tolik krve,“ hleděla stále na skvrnu. „Kéž bychom mohli vědět, čí je to krev.“
Keiko měl otázku a dívka se zamyslela. „Tuším, že existují a to, co říkala Yumeka-san,“ uhnula pohledem, aby se už nemusela dívat na cákanec. V hlavě se jí ozvala vzpomínka.
‚Naše rodina je určitě také velmi sympatická otrokářům, bohužel.‘
Tanuko vzhlédla k bratrovi. „Víš něco o rodině Yumeky-san?“ rozešla se trochu dál a hledala další stopy. Ty ze své polohy ale neviděla, na rozdíl od Keika, který měl přehled díky vyvýšení. Další krvavá skvrna byla opodál.
Keiko
"O rodině Ikazuchi? No... vlastně ani moc ne. Spíš nic než moc. Neni to žádná známá firma v Sunagakure a i kůži má tmavší, takže nejspíše nějací přistěhovalci z daleka. Ale to jsou jen dohady. Když nad tím tak přemýšlím, nevím o své Sensei skoro nic," promluvil k sobě trochu zaraženě. Co o Yumece věděl by dokázal spočítat na prstech jedné ruky a přesto pro něho znamenala tolik. Holt to byla skvělá osoba, to bylo bez debat.
"Tamhle stopa pokračuje," Ukázal na stopy a následoval krvavou stezku.
Tanuko
„Napadlo mě…, že by mohli jít od začátku po ní,“ přemýšlela. Keiko ji upozornil na další stopu a dívka k ní hned přiběhla. „Hele, tamhle je další!“ vyhrkla a ukázala na strom nedaleko od nich. Byla tam obtisklá ruka.
Keiko
"Jestli je to tak a Yumeka je v nesnázích, zachráním ji. A pak si dáme něco dobrého k baště. Stopovat na lačnej žaludek je fakt vopruz," postěžoval si, jako kdyby si s Tanuko vyšli jen na příjemnou procházku do přírody. U krvavé ruky se zastavil, aby si ji blíže prohlédl a pokračoval zvesela dál. Dívka byla v nesnázích a Keiko byl hrdina, který byl zrovna po ruce.
Tanuko
Na rozdíl od Keika Tanuko u ruky zalapala po dechu. Nezdálo by se však, že by obtisk patřil ženě. Ta ruka byla příliš veliká. „Jiro,“ zavrtěla hlavou a pak chlapce zastavila a chytila za límec. „Tvoji velitelku nejspíš unesli lovci lidí a prodají jí kdo ví kam! Mohl bys to prosím tě začít brát vážně?!“
Keiko
Keiko se otočil a pohlédl zaskočeně na svou sestru. "A to je přesně ten důvod, proč se vydám po její stopě a vlezu klidně drakovi do chřtánu, jen abych ji odtamtud dostal zpět," vysvětlil s odhodlaným výrazem a pohladil dívku po tváři. "Nemůžu po tobě chtít, abys šla se mnou, protože to bude nebezpečné, ale já jdu." Na malý okamžik vyzařovala z Keika zvláštní aura, kdy se na chvilku ztratila postava Keika, dítěte a byl před ní odhodlaný muž. Bylo to opravdu jen na chviličku, protože pak se na dívku chlapec usmál a pokračoval po krvavé stopě.
Tanuko
Znovu mu položila ruku na rameno. „Já ale půjdu s tebou. Umím bojovat. Vzal sis vůbec zbraně?“ zaúpěla a otočila ho k sobě. „Poslouchej,“ chytila ho tentokrát za obě paže. „Yumeku-san neunesl žádný drak a ani ji nezavřel na nějakém hradě. Je maximálně pravděpodobný, že ji přelstili ti Lovci odměn. A ti ji neodvedou nikam jinam, než na trh s lidským masem. Musíme se tam dostat co nejdřív, nejlépe dřív než oni!“ vydrmolila rychle.
Keiko
Keiko se trochu neochotně otočil, ale na svou sestru i tak hleděl láskyplně. Zlobit se na nově nalezenou sestru prostě nedokázal. Keiko se většinou na nikoho nedokázal hněvat moc dlouho, i přesto, že mu dotyčný křivdil. Byl už prostě takové povahy.
"Zbraně?" Vykulil oči a prohmatal kapsy. Jediné co měl byl jeden kunai na stehením pouzdře, protože všechno zůstalo uvnitř.
"Mám jeden kunai. To bude stačit. Cestou si někde vezmu klacek," ujistil ji tónem, jako kdyby byl náhodně sebraný klacek stejně dobrý, jako nějaký legendární meč Kirigakure no sato.
"Dračí doupě, nebo tržnice s otroky, to vyjde přece nastejno. Heleť, přestaň na mě koukat jako na malého kluka, protože jsem ninja," poklepal si prstem na svou ochrannou čelenku.
"Možná ti přijdu jako hlupé děcko, nebyla bys první a nebudeš ani poslední, ale musíš mi prostě věřit," dodal vázněji a trochu se zachmuřil.
"Já to tady neznám, takže je pro mě nejlepší ty neřády stopovat. Pokud ale víš, kde by ten trh s lidmi měl bejt, naskoč si na moje záda a ukaž mi cestu. Dokážu běhat fakt rychle. Jen se pořádně drž," varoval sestru a nastavil ji záda, aby si mohla naskočit.
"Jen doufám, že se nemejlíš, jinak budeme muset pátrat po studené stopě a to není dobré."
'(A co budeš dělat, když bude mrtvá? Pomyslel si na to vůbec?) Přestaň žvanit, jo?! (Ty víš, že mě budeš potřebovat. Jsi jen děcko, ale oni jsou dospělí a dokázali zajmout i tu bělovlasou fuchtli.) Tak jim nakopu zadky a Yumeku-sensei vysvobodím! (Všechny je zabijeme. Společně!) Ne! Nic se zabíjet nebude! A co mi furt cpeš tyhle pitomé nápady? (Ale to jsou tvoje nápady. Já jsem ty, zapoměls?)'
Keikovi párkrát tikl levý koutek a oči mu lítali sem tam, jako kdyby se s někým hádal. To však trvalo jen vteřinu.
"Tak se neupejpej Tanuko a naskoč."
Tanuko
Tanuko se na chlapce nedívala jako na malého. Dívala se na něj zoufale. Věděla, že Lovci byli nebezpeční nukenini, a na ty přeci jeden malý ninja s kunaiem nemohl stačit! Vždyť unesli jeho velitelku!
Stiskla ruce v pěst. "Vůbec netušíš, jak vypadá tržnice s otroky," odsekla mu hněvivě, položila mu ruce na záda a ukázala před sebe. Zároveň z něj zase ucítila onu auru a zamračila se. Vždyť mu obnovila pečeť!
Keiko
Keiko zatl zuby a obtočil ruce kolem jejích stehen, aby dívka nespadla. Lezla mu na nervy s tím věčným strachováním se. Byla jako ostatní. Neustálé: "Ty to nezvládneš, jsi slabší, ty si vůbec neuvědomuješ, vůbec netušíš... ," jak mu všichni opakovali, dráždilo jeho ducha mnohem více, než se zdálo. Chlapec se prudce odrazil a začal skákat mezi stromy. Rychle a zuřivě. Dokonce v místech, kde se odrazil nohou, praskala a odlamovala se kůra. K tomu všemu to byla Yumeka, kterou unesli a zbyl po ní jen stopy po boji. Stopy krve, která, jak Keiko mohl jen doufat, nebyla její. Až zhruba v půli cesty si ten hněv chlapec uvědomil. Docela ho vylekalo, že si ho ani nevšiml. To měl určitě na svědomí jeho proklatý mozek, který ho vůbec nikdy neposlouchal. Fialka začal pravidelně dýchat a zuřivot pomalu vyprchala. Dokonce natolik, že kůra přestala praskat.
"Nikoho jiného Yumeka nemá. Pokud by jsem ji nepomohli my, tak kdo? Ona mi stojí za to riziko. Stejně jako bys mi za to stála Ty a to se nakonec ani neznáme," pravil vážně, ale už klidně a vyrovnaně.
Tanuko
Tanuko jeho hněv cítila. Bylo to už tak, že si příbuzní rozuměli daleko více než kdo jiný. Anebo v to spíše věřila. „Omlouvám se,“ zesílila stisk kolem jeho krku, aby ho objala. „Nikdy bych po tobě nechtěla, abys ji nechal na holičkách. Jen bych nerada, abys ty muže, co jí unesli, podceňoval. Věřím, že jsi silný. Ale to oni jsou také. Máš svůj cíl a oni ho mají taky. To musíš brát v potaz,“ vysvětlovala mu.
Keiko
"To je v pohodě, fakt. Hele víš, no, já sem asi stejně ten nejhorší ninja v Suně a nesnaž se mě nějak chlácholit, protože je to pravda," přiznal se nahlas a ušklíbl se, protože přiznání tohoto faktu, který mu každý, kromě Yumeki předhazoval, bolelo.
"Já tam nechci přiběhnout a hned všecky zmydlit. Prostě obhlídnem situaci a vymyslíme plán," pravil klidně a pokračoval v běhu.
Tanuko
Tanuko kývla a trochu se jí ulevilo, když nakonec začal mluvit o něco rozuměji. "Dobře, nebudu tě přesvědčovat. Přesvědčíš se sám, až zachráníme Yumeku-san," usmála se a ani si neuvědomila, jak naivně teď zní ona sama.
Město se rozkládalo na velké planině, která se rozkládala mezi kopci a byla jimi ohraničená. Na vrcholu jednoho z těch kopců se ocitla i dvojice.
Keiko
Keiko se pohyboval lehce a i přesto, že pociťoval únavu ze zátěže, snažil se, aby to nedal znát. Nakonec se dostali na kopec před planinou, kde se jim naskytl výhled na otrokářské město. Keikovi nelezlo do hlavy, že něco takového ještě nebylo vymýceno. Na to musel být dotyčný ještě horší, než klasický záporák. Chlapec chvilku bojoval s otázkou, jestli si takový člověk vůbec zaslouží druhou šanci. K výsledku nedokázal dospět.
"Dokážeš nějak změnit vzhled? Přes tu pláň se spolu nepozorovaně asi nedostaneme. Ti tejpci nás včera s Yumekou viděli, tak by nebylo bezpečný se tam dostat takhle," ukázal ma sebe a především na své vlasy. "Já umím henge no jutsu, ale fakt nevim, jak proměnit někoho jinýho. Sem na tyhle techniky celkem nekňuba."
Tanuko
"Hm...," zamyslela se Tanuko a znovu přejela přes město očima. Na první pohled vypadalo jako každé jiné, ale pod jeho slupkou... "Umím, ale nejdřív musíme zjistit, kde otroky vůbec prodávají," přemýšlela vehementně. "Mohl bys... Mohl by ses přeměnit na otrokáře a chtít mě prodat. Tak bychom mohli Yumeku najít. Jiro," vysvětlila a oslovila ho nakonec. "Je to trochu hloupá otázka, ale ty ji znáš dýl než já. Existují různý druhy otroků. Různý druhy se budou prodávat na různých místech. Pro jaký účel by mohli chtít prodat Yumeku?" Samotnou ji napadaly dvě možnosti, ale jednu nechtěla jmenovat a druhé se bála.
Keiko
"A víš, že mě to taky napadlo?" Pokýval hlavou a zahleděl se na město. Udělat to tímhle způsobem nebylo sice špatné, ale bylo to riskantní. Ti lovci, kteří je napadli včerejšího odpoledne by mohli mít otázky, jak se mu jí podařilo ulovit a dostat se k nim tak rychle, když oni teprve došli. To však nechal Keiko náhodě.
"Nejspíše kvůli jejím genům a technikám. Pochybuju, že by ji prodali někomu za ženu. Ta když se dopálí, nezkrotil by ji ani poháněč ťavů. Takže tě tam dovedu jako… no?" Nedokončil větu a pohlédl zamyšleně na Tanuko.
"Náš rod asi nijak nevynikal. Maximálně v tom, jak bejt obyčejnější, než je normální obyčejnost. Znáš nějaký zajímavý klan? Nějaký s Kakaj genkai?" Podrbal se na hlavě a bylo vidět, že usilovně přemýšlí.
Tanuko, Fešák
Tanuko kývla. „Máš pravdu. Mohli by ji chtít prodat jako něčí… ehm… ženu, ale to by mohl být problém. Určitě má ještě větší cenu jako bojovník.“
Když se Keiko zeptal na tak zvláští otázku, zůstala na něj dlouze civět. „Keiko, my nejsme obyčejní. Loví nás kvůli naší absenci bran. Rodina Fukei exceluje v destruktivním taijutsu. Jsme skvělá podívaná v arénách. Stačí abys…“
„Copak to tu je za dvě malý štěnice?“ ozval se za nimi laškovný mužský hlas.
Keiko
Chlapec se zatvářil trochu udiveně, protože si nepamatoval, kdy naposledy v něčem exceloval a navíc v něčem, co mělo přízvisko destruktivní. Možná tak destruktivní nešikovnost. Co si vzpomínal, bylo jeho Taijutsu prostě jen průměrné, což jasně vynikalo mezi vším v čem byl podprůměrný. Co jsou to brány a proč je důležité, že je zrovna on nemá, nevěděl přesně. Ale zato věděl, že to už někde zaslechl. To bylo ale přesně to. Všechny podstatné věci jen někde zaslechl, ale neudržel. Z jejich rozhovoru je však vyrušil nějaký hlas, který donutil chlapce se otočit. Keiko si ani nevšiml, že se ten mladík přiblížil.
"Co? Kde?" Rozhlédl se po okolí, jako kdyby něco hledal.
"Já teda žádný divoký prasata nevidim," odpověděl mu přátelsky, protože okamžitě vydedukovat, že "štětnice" musí být místní název pro divoké bachyně.
"Zkuste to vzádu v lese, třeba tam budou mít rochniště," snažil se mladíkovi pomoct najít jeho ztracená prasátka.
Tanuko
Dívka se s leknutím otočila a vyvalila oči. Ten muž, co za nimi stál, musel určitě směřovat tam, co oni. Šel snad nakupovat? Nebo prodávat? Byli určitě v pěkné bryndě! Když však Jira prohlásil, co prohlásil, ztuhla.
Mladík se však začal smát. Smál se docela dlouze, a když konečně přestal, utřel si teatrálně slzu. “Myslel jsem vás, děcka. Špehujete tady. Copak by někdo jako vy chtěl na takovýmhle místě?” dal si ruce v bok a přezíravě se na oba podíval.
Keiko
Mužův smích donutil chlapce k pobavenému úsměvu, což nebylo tak těžké, když se vezme v potaz, jak může být smích nakažlivý a nezmizel ani potom, co muž osvětlil svá slova. To už Keikovi situace došla a úsměv lehce opadl. Byli přistiženi, to sice ano, ale kým, to neměl Keiko tušení. Mohl to být normální pocestný, který si jen šel koupit otroka, nebo dva, nebo to mohl být obyvatel města. Každopádně nejspíš nebylo trestné sledovat město z dálky, když sebou navíc neměli zbraně. Žádný zlosyn však nemohl mít tak upřímný smích, kterému nepředcházela chvilka, kdy si nejste jisti, jestli vás náhodou nechce zabít.
"No, my se tam potřebujeme dostat. Nejlépe nějak nepozorovaně. Já jsem totiž ninja a my takové věci děláme," prohlásil s tak nezastíranou dětskou pýchou a odhodláním, že to prostě muselo být roztomilé. Navíc si poupravil čelenku, aby lépe vypadala. Za celou dobu Keiko nikdy nevypadal jako ninja, ale spíš jako dítě, co si na shinobiho jen hraje. To se mu nyní mohlo docela hodit a kupodivu si to sám i uvědomoval.
Tanuko, týpek
Tanuko vytřeštila oči. Ten kluk mu prostě jen tak řekl, že je ninja! Hbitě ho čapla za ruku a dala se na úprk. Museli se mu ztratit!
Jenže mladík byl rychlejší a prakticky se přemístil přímo před ně. Dívka překvapeně couvla a zavrtěla hlavou. Jak moc velkou smůlu museli mít, aby je tu objevil někdo se schopnostmi ninji?
“Ale no tak, jouchan,” založil si ruce do kapes. “Mě se nemusíte bát. Já lidi neprodávám.”
“C-co jste zač?” vykvíkla.
“Prodávám jen neživý zboží. Obchod s lidma se mi hnusí. Vlastně jsem šel okolo, protože jsem se vracel do města. Chtěl jsem vás jen varovat, abyste to otočili a vypadli.”
“T-tak proč jste nám zastoupil cestu?” zamračila se.
“Protože tudy se utíká přímo do města,” pokrčil rameny.
Keiko
To, že ho Tanuko čapne a dá se na úprk vůbec nečekal a tak za dívkou vlál ve vzduchu, jako nějaký praporek. Dokonce viděl, jako ve zpomaleném záběru, jak kolem nich mladík proběhl a zatarasil jim cestu. Byl opravdu rychlý a to Keiko dokázal ocenit.
"Tak to díky za radu, ale do města se dostat musíme. Nebo musím, pokud chceš teď couvnout," oprášil se, když se zvedl z prachu cesty, kam upadl, jak se Tanuko zastavila.
"Yumeka nikoho jiného nemá a já ji nenechám zlému osudu. Nedokázal bych se podívat do zrcadla, kdybych se vo to alespoň nepokusil," pravil hrdě a jeho pohled najednou nebyl vůbec Keikovský.
"No, ale když jste odtamtud, nemohl by jste mi to místo alespoň trochu popsat, ušetřilo by to docela dost času," optal se frajera a usmál se na něj..
Tanuko, týpek
Tanuko zavrtěla hlavou. “Na to zapomeň, nenechám tě jít samotnýho!”
Sledoval ty dva a nechápal. Byly to dvě děti a mluvili o nějakém… dalším dítěti? Nebo se jim tam ztratil dozor? S povzdychnutím si promnul oči a založil si ruce na prsou. “O co tady jde?”
Nechtěl se zase motat do cizích problémů. Vážně nechtěl. Jenže obchodem s lidmi opovrhoval a nechtěl, aby ta děcka padla někomu do rukou.
Keiko
"Unesli mojí učitelku a drží ji támhle," ukázal prstem na město a nasadil vážný výraz. "No a já ji jdu vysvobodit. Pokud to nepůjde potichu, nakopu při tom i pár zadků," pravul prostě a dal ruce v bok, jako by to bylo všechno, co bylo potřeba říct.
Tanuko, týpek
Pozoroval chlapce s kapkou na spánku, načež se vyklonil, aby zahlédl Tanuko. “To se vždycky chová takhle?” ukázal na Keika a dívka kývla.
Znovu si povzdychl. “Uvědomuješ si, že první z těch zadků tě zabije dřív, než mrkneš, kluku? Takže jestli tomu dobře rozumím, ty seš ninja ze Suny. Neptám se, co tu děláš, do toho mi hádám nic není. Ta tvoje učitelka je taky ze Suny, kunoichi, a nějak se dostala támhle dolů,” ukázal na město.
Tanuko se zamračila. “Proč se na tohle vůbec ptáte?”
“Můžu vám pomoct ji najít.”
“Proč byste to dělal?!”
Keiko
"Uhm," přikývl na frajerův rozbor. Byl docela všímavý a Keikovi se z neznámých důvodů líbil.
"Uvědomuju si to, ale to není důležité," odpověděl mu prostě a pokrčil rameny. Opravdu to nebylo důležité. On byl nicka a sám to věděl, ale Yumeka byla pro Sunu nesmírně důležitá a byla neméně důležitá pro něj samotného. Yumeka bez Keika něco znamenala. Keiko bez Yumeky ne.
"Tak to jste frajer, jestli nám chcete pomoct. Pomoc teď opravdu potřebujem," vyhrkl nadšeně a vztyčil palec.
Tanuko
"Jiro," napomenula ho Tanuko konsternovaně. Co když je dole ve vesnici prodá a bude konec?
Mladík si znovu povzdychnul. "Chci vám pomoct, protože nenávidím obchod s lidmi. A ještě víc nenávidim obchodování s ženskýma. Kdo ví, čím si vaše učitelka teď prochází."
"Nevěřím vám," založila si ruce.
"To bude asi váš problém. Mám pocit, že mě potřebujete. Sami to tam dole nezvládnete."
Dívka nedokázala oponovat. Byla si jistá, že měl pravdu, ale bála se, že je zradí. Jak mohl být její bratr tak důvěřivý?
Kira a Misaki: Cesta za týmem Théta
Kira Nobunaga
Cesta byla veselejší, než čekal, byl rád, že mohl cestovat s Misaki a nedostal místo ní nějaké nerudné monstrum. Jak řekla, tak se tak stalo, do dvou hodin byli na místě. S údivem v očích se rozhlížel po okolí, tolik zraněných lidí, nebyl si jist kam skočit dříve. A protože se nemohl rozhodnout, rozhodl se že za něj rozhodne někdo jiný.
"Misaki-san řekni co mám dělat, budu ti asistovat jak budu moci." Pronesl odhodlaně a prokřupl si klouby na rukou jak se chystal použít jeho ultimátní techniku Shosen no Jutsu.
Misaki Kokumotsu
Misaki kývla a zdvihla ukazovák jako učitelka. [b]"Teď se naučíš, jak se chovat v situacích, kdy máš velký počet zraněných,"
uvedla svůj proslov. "Nejdůležitější je posoudit, kdo potřebuje pomoc jako první, čili určit priority ošetření. Každý učeň odpoví, že ti nejvíce zranění musí na řadu první. Největší prioritu však mají ti, kteří jsou těžce zranění, ale nepotřebují resuscitaci. Čili ti, kteří dýchají, nebo jsou schopni dýchat, když jim uvolníš dýchací cesty. Další ti, kteří mohou mluvit, ale ne chodit. Pak se teprve snažíš oživovat ty, kteří jsou v bezvědomí. Zní to možná krutě, ale jen tak můžeš zachránit nejvíce životů. Takže ty teď obhlídneš situaci a rozřadíš mi raněný. Postaráš se o dýchající nechodící, které budeš schopný zvládnout, ostatní si vezmu na starost já. Nakonec se spolu vrhneme na bezvědomé."