NFFORPG - Sunagakure no Sato

Tsubaki Kokumotsu

Ai se ozvala hned po Tsu a po dívkách bylo jen ticho. Tsu napadlo , že je Ki chtěl jen napnout a každou chvíli se ozve, a tak hledala dál. Avšak hledání nemělo dlouhý spád. Sesnei se ozval, ať jdou hledat Kiho. Dívka něco zaklela a okamžitě se rozeběhla ke skalám, kde by měl být Ki. Za tohle ho plánovala praštit, možná dvakrát. Doufala, že je jen mimo signál, přeci Kimu by se nic vážného stát nemohlo, maximálně ztratit kalhoty.
"KI!" zařvala na něj, když se začínala blížit ke skalám. Jestli byl třeba ušknutý, mohl jí aspoň nějak nasměrovat k němu. Sice by mu moc nepomohla, ale hlas měla celkem slušný na zavolání pomoci.

Keiko
Tým Théta
Před otrokářským městem
"Rozumím," přikývl chlapec, když dozněla poslední slova a nastalo ticho. Bylo to slovo, které patřilo oběma společníkům a nyní se pod jejich pohledem pohledem přestal usmívat. Jeho simpatie k náhodnému pomocníkovy viditelně ochladly, "vy jste tenhle typ člověka," dodal a pohlédl mu zpříma do očí, "jak se jedná o pomoc dívce, není nikdo lepší jak vy, ale tím to hasne co?! Dobrý skutek vykonán, tak proč se dál starat. Koho zajímá, že ostatní budou trpět a umírat bez šance se osvobodit. Tak já vám něco povím," udělal krok k muži a dloubl se palcem do hrudi, "mě to zajímá. Možná nejsem žádnej velkej myslitel, ale alespoň se nestarám jen o sebe. Každý si zaslouží svou šanci na svobodu a lepší život. Každý! A jestli s tím máte problém, poradím si i bez vás," Keiko se málokdy naštval a tenhle chlápek, zprvu tak simpatický, se mu teď snažil říct, že nemá smysl zachaňovat i ostatní, protože by stejně zemřeli. Každý měl právo na život. I ten, který šlápl vedle měl právo na druhou šanci. Šance, že by to zvládnul sám byla mizivá, ale lepší to zkusit sám, než s tímhle "hrdinou".

Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Onsen
Dívka si přidržela kalíšek a málem sebou cukla. To musel tohle vytahovat? Vždyť ještě pít nesměli. „Samozřejmě, že si to pamatuju,“ uhnula pohledem a zamrmlala. Okamžitě si také vzpomněla, jak se s velkým zděšením probudila s Hirem v jedné posteli. Aspoň že k ničemu víc nedošlo. To by určitě poznala.
„Kanpai!“ zazubila se nakonec a obsah kalíšku do sebe vyklopila. Jakmile se tekutina dotkla jejího jazyka, rudovlásce se v obličeji promítla sada výrazů, počínající šklebem z hořkosti, pokračující otřesením ze síly pití a končící zamyšleným výrazem, jestli jí to vůbec chutnalo, nebo ne. Nakonec se ale zahihňala. „Rózkaz!“ zasalutovala s červenými tvářemi. „Okawari! (Chci přidat!)“

Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství

„Co má tohle znamenat, ty budižkničemu?!“ bylo první, co mohla probouzející se Hizuki zaslechnout. Sama seděla v temné místnosti a nohy i ruce měla svázané silným provazem, který nechtěl povolit ani po použití jednoduché techniky na povolení uzlů.
„Hizuki-chan?“ ozvala se vedle ní tichým hláskem Kaori. „Nic nevidím, museli nám zavázat oči,“ úpěla. Kaori se začala vrtět, až se postupným šoupáním dostala k dívce a drkla do ní ramenem. „Jsi v pořádku?“
„Kdo ti sakra řekl, abys sem přines ty dvě?!“ zařval znovu ten hlas.
„Shiro! To on na ně upozornil!“ vykvíkl druhý hlas. Oba muži stáli v jiné místnosti, ale zvuk se tu nesl. Stejně jako nepříjemné houpání.
„Shiro zmizel, ty blbečku!“
„Ale no tak, šéfe… Vždyť ty dvě jsou docela kus, ne? Určitě nám za ně na trhu skvěle zaplatěj. Navíc ta jedna je prej kunoichi! Ty stojej ještě víc!“
***
„Dooobře,“ souhlasila a konečně mladíka pustila. Byl tak roztomilý, když byl nesvůj! „Takže se teď vrátíme, dáme dohromady, co kdo zjistil a zítra si znovu proklepneme správce doků,“ zazubila se, chytila mladíka za ruku a vedla ho zpátky k lodi. „Těším se na večeři. Jsem zvědavá, co Eichiro-san dneska uvařil. A taky jsem zvědavá, jak si Hizuki-chan užila večer v baru!“
***
Muž se na Shiho zamračil a zavrtěl hlavou. „O žádném dalším nevím. Proč by tady vůbec byl?“ divil se.
„Něco se stalo?“ zastavil se vedle ninji Kouichi.
***
Eichiro si povzdychl. Bylo smutné, když lásku zničila ideologie. Láska musela být vždy silnější. Když ji přemohla ideologie, ti lidé… k sobě možná nikdy nepatřili.
„Rozumím ti,“ hlesl. „Když jsem poznal, co jsem získal, měl jsem obrovskou chuť to opravdu udělat. Vyhrabat z hrobu ostatky a znovu je oživit. Jenže zastavila mě Kaori. Malá nevinná ručka mě tu noc zastavila na odchodu z kajuty a já si uvědomil, jak teplá a živá je. Takoví by její rodiče už nikdy nebyli. Mrtví zůstanou mrtvými. Do tohohle stavu je dostat nesmím. Musím jen uctít jejich památku a chránit dívku za každou cenu. Proto tu techniku používám jen na zvířata,“ vysvětlil.
Náhle se ohlédl a usmál se. „Chika-san a Daisuke-san se vrací. Udělám něco posilňujícího k večeři,“ změnil téma a nasadil si zpátky čočky.

Misaki Kokumotsu
Pouštní průvodce
Sunagakure, nemocnice
„Wáááách!“ zívla Misaki a dlouze se protáhla. Byl podvečer a všichni zranění byli stabilizovaní, nebo úplně vyléčení. Oba ninjové teď seděli u břehu vodní nádrže a odpočívali po náročném dni. „Musím říct, žes odvedl výbornou práci. Díky tomu, jak si mi pacienty krásně vytřídil, se efektivita ošetření opravdu hodně zvedla a díky tomu nemáme ani jednoho mrtvýho. Jen tak dál,“ přiznala žena Kirovi jeho zásluhy. „Za odměnu bych tě mohla naučit něco, co ti pomůže líp používat tvůj shousen, ale nejdřív bychom se měli pořádně najíst,“ oznámila, postavila se a napříhla k chlapci ruku, aby mu pomohla na nohy. „Vnitřek oázy je netknutý, takže tam teď už určitě zase vaří. A maj tam fakt výborný dušený kozí s rejží a bramborama. Jen na to pomyslím, sbíhají se mi sliny,“ vydala se do středu města.

Tým Théta na misi

Tanuko je poslouchala a nevěřila svým očím. Keikova řeč ji tak odrovnala, že se prostě musela posadit na zem.
Mladík si znovu přejel rukou po obličeji. „Kluku, ty seš úplně marnej. Kdyby tu s tebou nebyla tahle slečna, nechám tě tu a půjdu dál svojí cestou. Já fakt doufám, že svaly ti fungujou líp než mozek.“
Fialovláska si povzdychla. „Jiro, kdyby za svoji práci dostávali otroci zaplaceno, neměli by důvod se vzbouřit. Otroci jsou lidé, kteří musejí něco, cokoliv, vykonávat proti své vůli. A pokud tam jsou další ninjové… Bude to mít Yumeka-san o to těžší. Jde o to, jestli chceme zachránit jen ji, nebo i ostatní,“ nadhodila.
„Samozřejmě, že jen ji,“ rozhodil překvapivě rukama. „Kdybychom odsud chtěli dostat všechny, akorát tím způsobíme strašnou vzpouru a bude strašně moc mrtvých, nemluvě o tom, že netuším, jak bychom se z takový řeže dostali. Navíc pak stejně minimálně půlku zase pochytaj a ta to odnese za všechny.“

Masao Nibori
Tým Delta
Šum sluchátek

Masao se zamračil. Děvčata se ohlásila, ale Kiho hlas se neozval.
„Ohlaš se Ki, přepínám!“
Nic… jen známý šum. S nepříjemným pocitem se rozběhl zpět a cestou dával další rozkazy. Dostal se mimo signál? Omdlel z uštknutí? Někoho potkal? Možností bylo příliš mnoho…
„Všichni zanechte hledání a pojďte hledat Kiho. Šel do nejskalnatější oblasti.“ Pustil tlačítko sluchátka a spěšně se v běhu rozhlížel kolem. Byl rychlejší než jeho studentky, ale aktuálně byl nejdál od zmiňované skalnaté oblasti. Chiko kroužil na nebi nad ním.

Raizo
Sunagakure, lázně
„Neremcej a dej si!“ pobídl dívku Raizo a zazubil se, ale jak se ukázalo, rusovláska zas tolik pobízení nepotřebovala, při čemž stekla muži po čele pomyslná kapka skepse.
Hirotado před tím, než nalil i Toshimi, naznačil, že spolu už ti dva pili, ale Raizo to raději nechal bez komentáře. Nenapadalo ho, jak je pokárat tak aby to vyznělo vtipně a odlehčeně, a tak prostě raději dělal, že nic neslyšel.
„Nevím, co bych vám měl říct, protože mi motivační proslovy vážně nejdou, takže se prostě nenechte zbytečně zabít a žijte své životy tak, abyste ničeho nemuseli litovat, dobře? Kanpai! (Na zdraví!)“ pozvedl Raizo svůj kalíšek do vzduchu na přípitek a vřele se na oba usmál.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
"Jo, jasně..." Vyhrkl Hiro, když s ním Raizo přátelsky zacloumal.
Rozhodně se chtěl do budoucna vyhnout nebezpečným situacím jako na poslední misi. A hlavně zraněním, kterých schytal více, než bylo zdrávo.
Blonďák najednou odněkud vzal jakýsi plovací tácek a položil ho na vodní hladinu. Byly v něm kalíšky na saké. To bylo trochu překvapující. Věděli, že Raizo není zrovna ztělesněním slušnosti, ale alkohol nikdy nenabízel.
Toshimi začala rádoby protestovat, Hiro však z vlastní zkušenosti věděl, že dívka nehodlá odmítnout. Tentokrát to ale bylo mnohem silnější pití, než jí tehdy koupil.
"My už jsme spolu pili, Toshimi. Ale chápu proč si to nejspíš nepamatuješ." Řekl Hiro tajemně. Raizo o tomhle nejspíš nevěděl, protože se tehdy věnoval jedné z ošetřujících sestřiček. Toshimi mu po šíleně rizikové misi a obrovském množství stresu usnula na rameni. Nebyl si jistý, jestli se do dívky zakoukal tehdy, nebo to bylo už v momentě, kdy ji poprvé spatřil, ale ten moment byl elektrizující.
Také mu to přišlo jako by to bylo strašně dávno. V životě někoho jiného.
Současná Toshimi by se ho dotkla jen z povinnosti.
"Ukaž..." Řekl tiše a jemně vzal dívce lahvičku z ruky, protože sobě nenalila. Netušil proč. Možná to mělo co dělat se společenskými zvyky.
V tomhle se vůbec neorientoval, protože strýček nebyl žádný stolovník a ženy se v jejich domácnosti nepohybovaly. V tomhle ohledu měl rozhodně co dohánět.
Dolil dívčin kalíšek a odložil lahvičku na plovoucí tác.
Nenalil jí ani moc, ani málo. Prostě věděl, kolik je pro ni na poprvé tak akorát.

Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Onsen
Toshimi překvapeně zamrkala a znovu byla ráda za horkou páru, díky níž byly její tváře už tak červené. „A já budu dělat maximum proto, abych vás vždycky dokázala vyléčit,“ usmála se. Bylo to jako slib, který musela a chtěla dodržet. Něco, co jí bude dál při jejím tréninku pohánět. „Jednou si nebudete muset dělat starosti s žádným zraněním,“ zazubila se.
I jí Hiro přišel přešlý, ale rozhodně ji nenapadlo takové řešení jako Raiza. „A-ale,“ zamračila se a zahleděla se na flašku. „My bychom ještě neměli pít, a navíc horká voda rozproudí alkohol v těle rychleji a…,“ začala namítat, protože její zodpovědná část se chtěla držet pravidel. Jenže na druhé rameno jí usedla druhá část, která se poťouchle usmívala. Možná se taky jednou mohla zachovat proti pravidlům. Saké ještě nikdy nepila! Když už to ale hodlala udělat, alespoň podle etikety stolování! „A měla bych vám nalít!“ vyhrkla. S červenými tvářemi uchopila lahvičku oběma rukama a zaplnila obsahem dva kalíšky. Svůj nechala prázdný. Bylo přeci nemístné, aby si člověk ve skupině naléval saké sám!

Shi
Externí spolupracovník týmu Beta
Bar

Mladíkova slova ho snad ani nemohla přesvědčit méně. Shimu bylo úplně ukradené, jestli je tu jeden člen ochranky, nebo to tu mají pod palcem Černé písky. Neuplynula ještě ani minuta a jemu už bylo nepříjemné jen tak sedět a čekat. A nakonec se taky neudržel.
"No heleď, taky to na mě přišlo, za chvilku jsem zpátky." Snažil se znít co nejpřívětivěji. Když zmizel na toaletách, rychle složil pečetě pro Kakurenbo a pod dveřmi vyklouzl nejprve ven a hned poté na dámské toalety.

A málem z toho stínu vyletěl.

Ty dvě tam nenašel. Nebyl tam vůbec nikdo. A on si byl jistý, že nikam jinam neodešly.
Zpanikařil. Ještě ve stínu vyklouzl z dámských toalet a nakonec vylezl ze stínu samotného.
"Pardon, je tu ještě nějaký jiný východ, kromě támhletoho?" vychrlil na nejbližšího člena ochranky.

Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Loď

Tekuro byl trochu zklamaný. Mořské panny tedy evidentně neexistovaly. To vše ale samozřejmě zastínil tragický příběh rodičů nynější kapitánky. A také mu bylo jasné, že se od něj očekává to samé. A těžko říct proč, možná to skutečně byl jen pocit sounáležitosti, ale svěřil se.
"Moji rodiče zemřeli během občanské války. Stáli každý na jiné straně. Jejich ideologie byla nakonec silnější, než láska. Je možné, že jsem se s tím nikdy úplně nesmířil," pokrčil rameny.
"Od té doby často chodím na hřbitov. Nejen kvůli nim, mám hřbitovy rád. Ne z nějaké pózy, to vůbec ne. Ale je to jedno z mála míst, kde si lidi hledí skutečně svého a možná je to občas donutí se zamyslet. Zkoušel jsem s rodiči mluvit a už ani nevím kdy, ale vylíhla se mi v hlavě myšlenka, že pokud tam půjdu v noci a budu tam sám, budu mít přímo božský klid na meditaci. A pak by mi ta komunikace mohla jít lépe. Nešlo to hned napoprvé. Zlom nastal, když jsem se probudil unavený po divném snu. Dva hroby byly rozhrabané. Bál jsem se, že jsem to udělal já, ale mé ruce byly čisté. Jistě vám nemusím vysvětlovat, co se stalo. Nikdy jsem to nepoužil a byl jsem rád, že ty rozhrabané hroby nepatřily mým rodičům. Takhle je přivést zpátky nechci," dokončil Tekuro své vyprávění a zkoumavě se podíval na komorníka, jestli ho odsoudí, zatkne, nebo něco podobného.

Raizo
Sunagakure, lázně
Toshimi začala vysvětlovat, jak se ke studiu lékařství dostala a proč, a Raizo se musel usmát.
Ta dívka v sobě měla cosi, co neskutečně jasně zářilo. Vynakládala tolik času a energie. Ne pro to, aby se stala uznávanou doktorkou, nebo za účelem nějakého vyššího dobra zachraňovala životy. Dělala to prostě proto, že jí na těch dvou záleželo.
„Jsi moc hodná holka, Toshimi...“ natáhl se k ní s úsměvem a pohladil ji vlídně po vlasech.
„Neboj, budeme dělat maximum pro to, aby sis s naším ošetřováním nemusela moc často dělat starosti. Že jo mladej?“ vzal Raizo Hirotada kolem ramen a přitáhl si ho s úsměvem od ucha k uchu k sobě.
Ani černovláskova zasmušilost mu ale neunikla a on se po chvilce ohlédl za sebe.
„Poslyšte, když o tom nikomu neřeknete...“ natáhl se pro cosi, „tak si myslím, že vám jeden nebo dva kalíšky také nalít můžu,“ položil před ně s potutelným úsměvem na hladinu jakési táckové vědro, v němž stála bílá, útlá lahvička saké se čtyřmi porcelánovými kalíšky. Buď si to tu kdosi zapomněl, a nebo to dnes patřilo k poskytovaným službám. Tak či onak, teď to bylo jejich.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Úspěšně zachránil sám sebe a spokojeně vklouzl zase do vody. Ještě, že tu byl Raizo, aby je rozptyloval. Na druhou stranu je do téhle situace dostal on, takže to bylo fér.
Blonďák se Toshimi optal na její lékařské ninjutsu. Toshimi povídala a Hiro mezitím zavřel oči a pohodlně se opřel.
Oba tím překvapila. Neměli ani tušení co dívka dělá ve svém volném čase, ale bylo jasné, že volný čas plně využívá ke studiu. A ještě to vyznělo tak, že to dělá kvůli nim! Měla úplně opačný přístup než on. On se celý život staral jen sám o sebe.
Napadlo ho, že by se taky mohl s něčím vytasit. S nějakou volnočasovou aktivitou, kterou by Raiza s Toshimi ohromil. Rychle došel k názoru, že je to naprostá blbost. Na jeho volnočasových aktivitách nebylo nic ohromujícího a navíc by bylo očividné, že ho Toshimi inspirovala a byl by tak jen za trapného pózéra. Navíc neznal nikoho dost ochotného na to, aby mu s čímkoliv pomohl a zároveň to nebyl Raizo.
Uvědomil si, že vlastně neví, co si má se sebou vlastně počít.

Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Onsen
Dívka zmateně zamrkala a zamračila se. Byla ráda, že kvůli horké vodě měla rudé tváře už v předstihu, a další rudnutí už vidět nebylo. O co se to sakra snažil? A co to mělo být za hlášku? To se ji jako pokoušel balit? Takhle nevhodně a na veřejnosti? Ovládla se, aby mu nedala přesně to, co chtěl, totiž aby ho nezkoumala od hlavy až k hladině, a prostě se usadila.
Raději se chytila Raizovi otázky. Ta ji donutila zamyslet se a nesoustředit se na blbosti. „No vlastně od chvíle, co jsme se vrátili z feudálního paláce,“ usmála se. „Přivedla mě k tomu spíš souhra okolností, i když mamka mi pak hodně pomohla,“ pohlédla stranou, jako kdyby vzpomínala. „Když… Když ten šílenej boj skončil, byli jste skoro polomrtvý. Jediný, co jsem pro vás mohla udělat, bylo dostat vás na ošetřovnu a pak uvařit jídlo. Bylo… dost frustrující nemoct dělat nic víc, než jen sedět a doufat, že vás někdo jiný dá dohromady.“ Záhy se jí na rtech objevil úsměv. „Takhle vás můžu ošetřit, kdykoliv bude třeba. Navíc s pomocí chakry je to jistější a rychlejší,“ zazubila se.

Raizo
Sunagakure, lázně
„To teda nevim... Ještě, že do něho mám dost daleko...!“ odvětil s kamennou tváří a menší, pulzující žilkou na spánku Raizo na Hirotadovo rýpnutí. Nejraději by tomu drzounovi pustil do vody trochu proudu, ale bohužel zde nebyli sami.
Chvilku na to se objevila i Toshimi a představení začalo.
Raizo přejížděl pohledem z jednoho na druhého a přemýšlel, jestli mu to přijde trapné, nebo roztomilé.
„Takže od kdy se učíš lékařské ninjutsu, Toshimi-chan?“ zapředl raději konverzaci, „a kdo tě na to vůbec přivedl? Mamka?“ usmál se nenuceně.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Bylo k neuvěření, že stačila chvilka nepozornosti a najednou končíte se svými kolegy a dalšími lidmi v obrovské vaně.
Voda byla na jeho vkus trochu moc horká, ale ulevovala jeho bolavému tělu.
"A co koupelnu přesunout sem?" Odpověděl Hiro zaujatě. "Být majitelem lázní zní jako zajímavá investice na...důchod."
Schválně zdůraznil slovo důchod, nemohl si nechat ujít příležitost si do Raiza rýpnout a zvednout si tak náladu.
Uvědomil si, že Toshimi za chvíli přijde. Nechtěl na ni civět, až se objeví jen v ručníku. Ale to bylo nemožné! Taktika takticky ustoupit nepřipadala v úvahu a tak jedinou možností obrany byl útok.
To ona bude civět na něj!
Své dlouhé lesklé vlasy, sahající téměř po ramena, měl pro efekt rozpuštěné. V momentě, kdy Toshimi dorazila a zamávala na ně, se na moment ponořil pod hladinu a následně se vynořil. Vstal tak, aby mu voda sahala do půl pasu a rozevřenými prsty rukou si prohrábl mokré vlasy.
Toshimi stála přímo před ním. Z vody se zvedla příliš rychle a ručník jí začal padat nebo mu to tak alespoň připadalo. Vlasy měla nezvykle stažené do drdolu a celkově vypadala strašně moc dobře.
"Máš pravdu, je tu moc horko."

Ai Hayo
Team D
Mise začíná
Ai procházela mezi sklakami a hledala onoho Brouka. ,,No tak Broučku, pojď sem. No tak Chimo. Ne, ne, ne, takhle to nebylo." zasekla se dívka a začala přemýšlet nad jménem. Zatím však koukala do oblak. ,,Chiha? Ne takhle taky ne. China? Ne, takhle určitě ne. Sakra, jak se jmenoval ten brouk?" snažila si vzpomenout na ono jméno. Chvíli tam jen stála a snažila si vzpomenout. ,,Chiko!!" vykříkla Ai, protože si vzpomněla. Pár okamžiků po tom se však lekla znova až nadskočila. Uslyšela senseie ze sluchátka a jen si povzdechla. Chtěla odpovědět, ale Tsu ji předběhla. Vyslechla si ji a pak se připravila odpovědět.
,,U Ai nic. Nic kromě písku, skalek, rostlinek a pár ještěrek vyhřívající se na sluníčku. Ale ten Brouček Chiko nikde." odpověděla a čekala na Kiho, který měl odpovědět teď. 'Co se s ním děje? Proč stále neodpověděl? Snad se mu nic nestalo, ale pro jistotu ho zkontroluju.' řeknu si v mysli. Složím pečetě na Mizu Bunshin no Jutsu. ,,Mizu Bunshin no Jutsu" vyřknu a předemnou se objeví dva klony. ,,Víte co po vás chci." řeknu a ony zmizí. Běží za Kim, zjistit co se stalo. Ačkoliv nevím kde je, ale naštěstí vím, kudy se vydal, takže tyto klony jdou po jeho stopách.

Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Onsen
„Do čeho jsem to zase vlezla,“ hlesla dívka tiše, když se svlékala a skládala svoje oblečení do košíku. Na rozdíl od Hira neměla žádné divné představy o smíšených koupelích, protože je s rodinou jako děti často využívali, aby se mohli koupat spolu. Pátek. Vždycky to byl pátek. Jak mohla zapomenout?
„Toshi-chan?“
Rudovláska se překvapeně otočila a spatřila snědou bělovlásku, jak se právě vrací z koupelny a míří ke svému košíku s oblečením. „Yumeko-san?“ zamrkala překvapeně.
„Jdete si s Misaki-san odpočinout?“ usmála se krásná jouninka, shodila ze sebe ručník a začala se přehrabovat ve své kopičce oblečení.
„Ne, dneska jsem tu s týmem,“ zavrtěla hlavou dívka a zasunula vlastní košík do poličky. Při pohledu na ženino krásné tělo se musela snažit, aby nechytala tiky do oka. Kdyby mohla mít aspoň poloviční prsa jako ona!
„Ach tak, tak si to užijte,“ zazubila se Yumeka a pospíchala k fénu. „Pozdravuj mámu!“
„Budu,“ zamávala jí Toshimi a raději se klidila do koupelny, kde se usadila na stoličku, svázala si vlasy do drdolu a čelenkou zajistila ofinu. Už se stačilo jen umýt a pak hurá do lázně. Při tom pomyšlení jí zrudly tváře. Tenkrát v Nehanu si to ještě neuvědomovala. Svět byl tak jednoduchý, když ještě nebyla v pubertě a chlapi okolo ji moc nezajímali. Jenže teď… Doufala, že nevykrvácí!
Pevně okolo sebe ovázala ručník, který jí zrovna dnes připadal kratší než kdy jindy, i když lázně typ ručníků zcela určitě nezměnily, a raději vyrazila do koupací části. Tam už samozřejmě byli oba. „Omlouvám se za zpoždění,“ usmála se a roztržitě jim zamávala. Rychlým krokem prakticky okamžitě zaplula k Raizovi s Hirem, kde se zarazila a její obličej kompletně zrudnul. Tělo se nestihlo teplotě vody přizpůsobit a ta teď byla šíleně horká. „Ho-ho-ho-horký,“ zaúpěla, jak si zase splašeně stoupla, držíc si ručník.

Raizo
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
„Dobře,“ usmál se s nepatrnou kapičkou skepse na spánku Raizo a nechval ty dva vejít první. Jejich rozpaky byly nepřehlédnutelné, ale pochopitelné, kór v jejich věku.
Uvnitř se ale rozhodně žádné „doupě neřestí“ nenacházelo. Recepční se tvářila tak jako vždy, a stejně tak vcházející a vycházející lidé.
Úplně to podtrhlo poté osazenstvo samotnách lázní. V jednom rohu tam spolu relaxoval stařičký pár, na druhé straně se smála holčička, hrající si se svou maminkou ve vodě, a poslední z návštevníků byli dva muži ve středních letech, kteří se o něčem nezaujatě bavili.
„Řeknu ti Hiro,“ usmál se spokojeně Raizo, když se pomalu ponořil do vody a spokojeně vydechl, „jestli sem si někdy přál bejt bohatej, tak jen proto, abych si tohle moch nechat nainstalovat do koupelny,“ rozpažil a opřel se o okraj lázně.

Daisuke Mokushi
Tým Beta
Přístav v Korálovém království
„Proč mi tohle děláte sensei!?“ zaúpěl v duchu Daisuke, když si Chika tak sexy přejela prstem přes rty.
Nepochyboval o tom, že to dělala naschvál! Kdyby jí alespoň mohl vynadat, jenže ona se zároveň soustředila na jejich misi, takže neměl důvod a musel její reverzní alibi „trpět“.
„Může tak působit, stejně jako všechno ostatní zdánlivě dokonalé v téhle zemi, ale správa přístavu versus královský trůn je přeci jen nepoměr...“ povzdechl si skepticky Daisuke, načež přikývl.
„Dobře... A mohli bychom se teda už vrátit, Chika-sensei?“ stekla mu po čele kapka potu a jeho úsměv chytl menší křeč, když se ho zelenovláska nepouštěla.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Hizuki Shima
tým Beta
Bar->dámské toalety

Pohled Shiho jí lehce znervóznil. V cestě se pozastavila, ale říct ne by v tuto chvíli bylo krajně nevhodné a jí učili dobrému chování. Pokusila se tedy usmát, jako ubezpečení, že to bude v pořádku a nechala se odtáhnout směrem k dámským toaletám. Většina nevhodných věcí se děje spíše na pánských, ne? A přestože nebyla nějak moc schopná, nějaké základy obrany znala.
A s tou ochrankou nebylo možné, aby došlo k něčemu nebezpečnému?
Chyba, začátečnická. Postávala kousek od Kaori a snažila se mít v odraze v zrcadle ve svém zorném poli co nejvíce prostoru. Přesto však při otázce upřela nevědomky pozornost jen na ženu. Další slova nezaregistrovala,pouze to, že je to hlas mužský. Dříve, než vůbec stihla zpracovat, co že to slyší, už se kácela k zemi. Nestihla ani vykřiknout a nějak upoutat pozornost lidí venku. "Tolik tedy k tomu být nějak prospěšná."

Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství

Kaori si před zrcadlem na toaletě kontrolovala svůj make-up a po očku občas koukala po Hizuki. „Chtěla bys něco půjčit? Třeba pudr nebo tak,“ usmála se na ni.
„To nebude třeba,“ promluvil náhle mužský, zatímco malou kunoichi někdo zezadu praštil so týla a ona se v bezvědomí sesunula k zemi.
„O čem to…,“ hlesla a chtěla se otočit, jenže i ona dostala ránu. Vysoký černovlasý muž ji zachytil před pádem, jeho blonďatý partner držel v náruči Hizuki. „Tohle bude stačit,“ kývnul na noschleda a společně opustili lokál zadním východem. Nikdo je nemohl vidět.
***
„Chm,“ přiložila si žena na rty palec a smyslně po nich přejela. Kdo ví, jestli schválně, nebo ze zvyku. „Jediný příbuzný krále je jeho bratr, který spravuje přístav. Ten je ale přeci moc nemocný a vypadá jako důvěry hodný člověk.“ Pak se usmála. „Až se vrátíme na loď, vytáhneme mapu světa a mrkneme se na jiný přístavní země, co ty na to?“
***
Kouichi se zazubil, jako kdyby mu četl myšlenky. Tedy ne docela. Tušil, co si ale muži myslí o tom společném trajdání na záchod. „Vlastně dámy tohle dělají často. Nám nezbývá nic jinýho, než si na to zvyknout. Bránit jim by bylo neetické,“ pokrčil rameny, načež zamrkal. „Neboj, tady se jim nic nemůže stát. Tenhle bar je sice děsně nudnej, ale bezpečnej. Podívej na ty gorily všude.“
***
Muž se na Tekura usmál. Zajímalo ho, jak ke svým očím přišel on, a tak se rozhodl, že mu poví svůj příběh. „Kaořin otec nezemřel jako ochránce vodních víl. Zemřel při útoku pirátské lodi, její matka zemřela s ním. Kaori byla těžce raněna. Zachránil jsem ji. Jenže tíha úmrtí mého pána byla neúprosná. Proseděl jsem dny u jejich hrobů a modlil se ke všem bohům, abych mi dali sílu a já ji mohl chránit. Pak jsem omdlel a probudil se s těmahle očima.“

Shi
Externí spolupracovník týmu Beta
Bar

Shi byl vážně nervózní. Kaori byla postava, která vůbec nebyla v plánu. Vlastně vůbec nebylo v plánu, že by ho někdo dostal z jeho pozorovacího místa. Možná to byla paranoia, možná o tom jen celou dobu moc přemýšlel.
Když se střetl pohledem s Hizuki, jen varovně přimhouřil oči. Dávál jí tím ještě naposledy šanci se vzepřít a zůstat, protože na dámských záchodech ji nemohl efektivně bránit.
*To si ta Kaori nemohla dojít sama o pět minut předtím? A třeba mě během cesty přehlídnout?* zaklel sám pro sebe.

Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Paluba

Tekuro se přistihl, že už nějakou dobu nedýchá, nehýbe se a přísahal by, že jeho srdce na moment vyhlásilo polední přestávku.
*Ty oči!*
Že je zírání neslušné, věděl. Eichiro byl jedním z posledních lidí, ke kterému by si něco takového dovolil. To taky věděl. Přesto si nemohl pomoc. Až do téhle chvíle si myslel, že je jediný, kdo tu techniku má. Fakt, že i někdo tak důsledný, jako Eichiro, musel používat kontaktní čočky, aby své oči zakryl, spláchl veškeré naděje na to, že by se mu oči někdy vrátily do normálu.
"Upřímně, nenapadlo. Děkuji za radu," dostal ze sebe něco souvislého. Pořád totiž čekal, co přijde. Vydírání? Protislužba? Eichira "znal" jen krátce, takže si nedovoloval odhadovat. Ale možná byl ten chlap jen rád, že našel někoho spřízněného. Jak už názorově, tak specifickýma očima. Protože Tekuro byl. Nervózní, ale nadšený.

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hiro si zprvu vůbec neuvědomoval nebezpečí do jakého se řítí tím, že netečně Raiza následoval a bylo mu jedno kam.
Mířili do lázní. Nikdy tam nebyl, jeho matka vždy tvrdila že je to nehygienické. To samozřejmě kategoricky odmítal jako nesmysl, jako ostatně všechno co matka vypustila z pusy, ale nikdy jeho vzdor nezašel tak daleko, aby skončil v lázních.
Byl si jistý, že byly oddělené což bylo trochu uklidňující. Nešlo o to, že by se za sebe styděl, naopak! Ale nebude se muset vypořádávat s polonahou a neskutečně atraktivní Toshimi. Jejich vztah sice ochladl, ale to neznamenalo, že by ho přestala přitahovat.
Čelist mu spadla, když došli k lázním a nahlédli do harmonogramu.
Ukázalo se, že existuje jakási páteční akce kdy jsou lázně společné.
To ale muselo strašně svádět k neřestem, pomyslel si.
Najednou mu to došlo. K tomu to bylo!
Toshimi se odmítla poddat studu, tak musel také.
"Jsem v hajzlu." Oznámil sám sobě v duchu.

Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, ulice > Onsen
‚Já vím, je mi to naprosto jasný,‘ úpěla dívka pro sebe. Nedělala si iluze o tom, že všichni do jednoho budou jejich soupeři a nebudou se ohlížet na věci, jako je stejná národnost. Byla si naprosto jistá, že ani Risa by neváhala, kdyby přišlo na věc, a bojovala by s ní natvrdo. Tyhle zkoušky nebudou testovat jen jejich fyzické schopnosti. Díky tomu, že se z jejich přátel stanou na chvíli nepřátelé, otestuje tím vesnice i jejich psychiku.
Jak přemýšlela, ani si nevšimla, že dorazili k lázním. Chtěla vejít dovnitř, ale Raizo je zarazil. Následovala jeho pohled a zamrkala. Úplně zapomněla, že v pátek jsou lázně smíšené! Co měla dělat? Bude divné, když řekne, že jí to nevadí? Co by jí na tom také mělo vadit? Vždyť bude mít ručník a nikdo nic neuvidí. Ale nebude znít divně, pokud návštěvu raději neodvolá?
Možná mlčela až moc dlouho. Proto nakonec divoce zavrtěla hlavou. „Ne, ne, ne, ne!“ vyhrkla a snažila se, aby jí nerudly tváře. „Celej den byl na padnutí. Přece to nenecháme na jindy kvůli takový blbosti. Chci dovnitř. Vůbec mi to nevadí. Aspoň tam nebudu trčet sama a doufat, že mě uslyšíte přes zeď!“ vyhrkla a opřela se do dveří. Bejt jediná holka v týmu bylo někdy fakt na nic! Pravdou bylo, že si občas připadala odstrčená.

Raizo
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
„Věř mi mladej, že může,“ prohodil za chůze Raizo k těm dvěma přes rameno, „protože tentokrát to bude skutečný. A nejen to. Kromě vás dvou tam budou další lidi s úplně stejnou motivací a odhodláním, ne-li větším. Krajani nekrajani, když je podceníte, nemusí to skončit jen ‚kostičkama na prsou‘ nebo trapasem, chápete?“ varoval je. O svých vnitřních obavách, týkajících se toho, co se ve vesnici možná dělo na pozadí, se raději ani nezmiňoval. Moudří by z toho ti dva stejně nebyli a akorát by je to rozptylovalo. Bohatě jim stačilo, co si přinesli s sebou sami.
„A jsme tu!“ založil si Raizo ruce v bok, když se zastavili před lázněmi, a spokojeně nasál navlhlý vzduch nosem.
„Hm?“ zamračil se však vzápětí a zaostřil na ceduli před vchodem s časovým harmonogramem.
„Pátek: Smýšené lázně“
„Eh...“ ušklíbl se mírně Raizo a sklouzl pohledem k těm dvěma, především k Toshimi, „jestli vám to vadí, můžeme sem zajít jindy...?“ navrhl ze zdvořilosti.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kira Nobunaga

Přikývl, jak pozorně poslouchal.

"Jdu na to Misaki-san" Pronesl, jak si prokřupl prsty. Cítil nervozitu, jako hada, který se mu choulí v prsou, ovšem jakmile si klekl k prvnímu zraněnému, had byl nahrazen divokým bušením srdce a adrenalinem. Jeho oči se mu zaleskli a na pár vteřin se zasekl, jak viděl tu velkou otevřenou ránu na noze. Poté, jako kdyby mu tvář zamrzla a z předchozí veselé tváře se stal kámen.Aneb jinými slovy vypadal seriozně vážně. "Ukažte... Mluvit můžete, kulhat po druhé taky, takže se to nepočítá do vážných zranění." Pronesl sám pro sebe a začal roztřiďovat dle rozkazů Misaki.

Po chvilce bylo roztříděno dle maximálního rozsahu jeho schopností. Našel si jeden z případů těžké zranění, může mluvit, ale ne chodit. V tomto případě muž se zlomenými nohami a těžkým krvácením na levé ruce, nebezpečně blízko tepny, způsobenou pravděpodobně pádem na něco ostrého.

"Prosím nehýbejte se, musíme tu ránu zaškrtit." Pronesl s ledovým klidem, jak vytáhl škrtidlo ze své zdravotní výbavy. Pečlivě, ale přesto pevně zaškrtí ruku.

"S těmi nohami nic nenadělám, nehýbejte s nimi, jsem si jist, že se k vám Misaki-san brzy dostane a napraví to. Teď prosím zatněte zuby, bude to trochu bolet." Ujistil zraněného muže a do rány na ruce mu nalil trochu alkoholu jako dezinfekci. Poté nad jeho ruku přiložil své ruce a použil svou ultimátní techniku. Shousen no Jutsu rank D! I když tato technika nedokáže zahojit celé zranění, byl si docela jist, že to pomůže. Jako hypnotizován sledoval ránu, když prováděl techniku.

"Ta rána by teď měla být lepší. Nedělejte žádné prudké pohyby a udržujte tu ránu čistou. Necháme ji dýchat a jakmile přejde to nejhorší podíváme se na to znovu." Ujistil muže, postavil se hledal další oběť pro jeho ultimátní techniku. Jakmile našel, ihned vyrazil a pustil se do práce.

Keiko
Tým Théta
Poblíž otrokářské vesnice
Keiko se pobaveně zazubil, když přišla řeč na kopání. Vůbec totiž nepochopil, jak to dotyčný myslel. K plánu, že tam půjdou jako kupčí se stavěl pozitivně. Mohl se tak lépe producírovat okolo a nemusel tak být pod obchodnickým drobnohledem.
"Yumeka-sensei je opravdu silná, takže by tam fakticky mohla být," potvrdil tezi fialovlásek a zamyslel se, "a to tam ostatní otroci bojujou proti sobě, aby upoutali ty, co si je hodlaj koupit? To je tam musej fakt bedlivě hlídat, aby se nevzboiřili, co? Buď sou tam teda hromady ninja hlídačů, nebo maj fakt dobře pořešený to, jak je udržet tak, aby se nemohli nijak domluvit a vzbouřit se," uvažoval Keiko a myšlenky který se mu vynořovali v hlavě, okamžitě posílal ústy ven, aniž by se nad nima nějak pozastavil.
"Hej, a co dyž tam sou i jiný ninjové, zvotročený stejně jako Yumeka-sensei? To jsou všichni votroci polapený stejně nedobrovolně? Já myslel, že otrok je jen něco jako sluha, což je normálka profese za ktrou dostává člověk plat, ne? Teď když vo tom uvažuju to asi tak nejni. Co uděláme s ostatníma?" prohlásil nakonec, když se dopálil. Musel zachránit i ostatní. Keiko si nedokázal představit, že by někoho nechal na holičkách. Možná, že nebyl nejostřejším nožem v šuplíku Sunagakure, ale byl jediný, který byl po ruce.

Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Dívka vytřeštila oči, kterýma nyní sledovala Hirotada, dokud nedopadnul do jejího písku. „To snad…,“ hlesla konsternovaně. Napálil je jednoduchým Kawarimi a co hůř, oni mu na to skočili. Krucipísek! Měla si toho všimnout dřív. Šlo to až moc snadno. A oni si tak moc přáli, aby ho tímhle způsobem dostali, že se na něj zbytečně moc upnuli a zapomněli na tu malou možnost neúspěchu.
Dívka si schovala tvář do dlaní, aby si mohla promnout unavené oči. Nechat se takhle hloupě dostat. Měla teď ještě vůbec právo ztroskotávat na něčem takovém? Mělo ji to napadnout. Měla být opatrnější.
Raději vrátila písek do nádoby, v ruce vytvořila špunt a tím nádobu zavřela. Vyposlechla si Raiza a prostě kývla. Příště ji to napadne. Příště bude opatrnější.
Muž je pak vyzval k odchodu do lázní a dívce se trochu zvedla nálada. „Děkujeme,“ usmála se a doběhla ty dva. Hirovi očividně také otrnulo, protože začal polemizovat o svých předchozích zkouškách. Už měla tu možnost pochybovat, že jeho první chuuninská zkouška byla genjutsu, ve kterém měl ukázat své kvality jakožto Zlatý písek.
Začala přemýšlet, koho všechno zná a kdo z těch lidí by se mohl akce zúčastnit. ‚Risa a její tým, Daisuke-san a jeho tým…‘

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hiro s vítězoslavným úsměvem ve tváři chytil Raiza za svršek, ale něco bylo špatně.
S hrůzou si mladík uvědomil, že byli napáleni kawarimi no jutsu.
Po dopadu na zem si Hiro nešťastně povzdechl. Bylo mu do breku. Celý den tu běhal a padal, málem si zpřelámal krk a nakonec z toho byl jen pocit porážky. Zase! Ten pocit měl sice už od neúspěšného pokusu číslo tři, ale s tím co cítil teď se to nedalo srovnávat.
Polkl knedlík v krku a s hlavou sklopenou k zemi se zaposlouchal do toho, co jim Raizo vlastně říká.
Nebyl si tak docela jistý, co měla jeho slova znamenat. Nejspíš to, že nebyla jen jedna cesta k vítězství a že nemá smysl hrát podle pravidel.
Blonďák je pak pozval do lázní. Mladík jen odevzdaně pokrčil rameny a došel si pro své meče ležící na okraji plošiny. Přehodil si je přes rameno a následoval Raiza směrem k lázním.
Zamyslel se nad tím, co říkal Raizo o zkouškách, Hiro si neodpustil komentář.
"Co si tak pamatuju, posledně ses mě snažil seškvařit v lávě, znásilnit vězni, dostal jsem do držky sám od sebe a ve finále jsi na mě poslal svoji sestru, která sice vypadá mile, mluví mile, ale její činy moc milé nejsou. Vytetovala mi na hrudi kostičky! To není cool, ok?! A trvalo to tři dny! Pochybuju, že to, na co narazíme na zkouškách může být horší než tohle..."

Tým Théta na misi

Mladík na chlapce hleděl s pomyslnou kapkou stékající po čele. To děcko vidělo všechno hrozně jednoduše a on se přistihl, že o něj má vlastně starost. O něj, o tu holku i o jejich sensei. Poslední jmenovaná to musela pěkně chytnout s takovým žákem. Při slovech „obskakuje dvacet chlapů“ stiskl pěsti a byl rád, že si chlapec uvědomuje vážnost situace. Když pak ale přišel s chodidly a peřím, plácl si ruku na čelo a rezignovaně si po něm přejel.
„Neechan,“ oslovil dívku, „všechna čest, že jste ho ještě nekopla,“ povzdychl si.
Tanuko uhnula pohledem. Nechtěla se s ním moc bavit.
„Každopádně,“ načal znovu, „ten tvůj nápad se mi líbí. Vlastně jsem chtěl navrhnout to samý. Na druhou stranu bychom mohli být otrokáři, co si chtějí koupit pořádnýho gladiátora,“ zamyslel se. „A nebojte, myslím, že tu vaši Yumeku tam nikdo neobskakuje. Jestli je to ninja, budou ji šetřit na ukázkový souboje.“
„Ukázkový souboje?“ promluvila konečně znovu Tanuko.
„Jo, ukázkový souboje,“ zastrčil si ruce do kapes. „Dneska večer v aréně budou prodejci ukazovat svoje nejlepší zboží. Jestli je tvoje sensei dobrá, určitě ji tam uvidíme.“

Isamu Harado
Osmý kazekage
Kancelář
Sotva odešel jeden, ozvalo se zaklepání znovu. Isamu znovu zaklapl krabičku s doutníkem, který samozřejmě stihl zhasnout a pro jistotu za sebou otevřel okno. Dovnitř se okamžitě vehnal teplý vzduch. A z druhé strany blonďatý chlapec. Měl by si ty geniny na zařazení začít někam zapisovat.
„Zdravím,“ usmál se na chlapce a zalovil v šuplíku. Znovu nahmátl krabičku s doutníkem, pustil ji a sebral složku vedle ní. „Ty musíš být,“ hlesl a poslední slovo protáhl, jak nenápadně pokukoval po nápisu na složce, „Akara,“ byl si už jistý a vytáhl složku na stůl. „Zařazený jsi byl do týmu Delta. Tvůj sensei je Masao Nibori. Je to takovej vysokej, špičatý blonďatý vlasy…,“ vysvětloval, jenže pak si uvědomil, že takoví jsou v Suně dva, a ruku, kterou ukazoval, jak vysoký zhruba je, trochu snížil. „Zkrátka a dobře ten, co před hodinou opustil jižní branou Sunu. Když půjdeš dál, určitě ho najdeš. Jsou blízko. Utíkej.“

Pro Chalyho

Piš postům hlavičku. Mrkni se na dva poslední posty Vikitoriho (Masao Nibori), ať víš, kam jít. Pak napiš Vikitorimu, žes postnul.

Tsubaki Kokumotsu, tým Delta

Písek, další písek, opět písek, písek, písek...skalka s ničím, co by potřebovala a další písek. Kdyby chtěla vidět jen písek a občasnou skalku, mohla vyjít před Sunu, to by bohatě stačilo.
"Na puťapuťa, broučku, pojď k mamince, dám ti...no...to, co žerou brouci! Notááák!" snažila se nalákat broučka na milá slovíčka a na různé pamlsky. Každou skalku, kterou potkala, důkladně prozkoumala, teda pokud tam nebyl pavouk, to zase tak důkladná nebyla. To spíše důkladně odešla.
Takhle pokračovala, odkud se nezoval sensei v sluchátku. Jak byla zabraná do hledání, lekla se, až nadskočila, načež se zasmála.
"U Tsu vůbec nic, jen písek! Všude samý písek, dobře občas i nějaká skalka, ale tam jsou pavouci!" pořádně si postěžovala do sluchátka. Doufala, že ostatní na tom byli o poznání lépe, jako hodně lépe. Třeba našli i toho brouka a mohli jít domů. Jenže v tomhle případě to bylo jen zbožné přání, páč takové štěstí neměla. Kopla nasupeně do písku a vrhla se na prozkoumávání další skalky.

Daisuke Mokushi
Tým Beta
Přístav v Korálovém království
„Řekl bych každý, komu se za starého režimu dařilo a je ještě naživo a nebo nesedí ve vězení,“ zamyslel se Daisuke, i když to s Chikou, tisknoucí se k němu, nebylo vůbec jednoduché.
„Co nějaká jiná přístavní země? Nějaký jiný dopravní uzel, kterému Korálové království krade obchod?“ ohlédl se na svou sensei mladík s otázkou v očích, načež zvážněl a zamračil se.
„A nebo konkurence, lačnící po svém dědičném právu... “ řekl, maje na mysli královo bratra.

Raizo
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Blonďák se řítil vzduchem vstříc nebesům, jenže stejně tak i Hirotado a Toshimin písek. Jejich plán vycházel a protože se vše odehrávalo dle jejich očekávání, šance na úspěch rostla, až se to stalo.
Hirotadova dlaň se ho dotkla a sevřela Raizův svršek. Jenže ten mu záhy protekl mezi prsty. Tedy přesněji řečeno, prosypal se.
Celá jouninova silueta se totiž proměnila v písek a za letu se rozsypala, zatímco se černovlásek srazil s dívčiným pískem a chvilku na to i s ním relativně hladce přistál opět na plošině.
„Berte tohle jako závěr dnešní lekce,“ ozval se Raizo, stojící opodál, s rukama založenýma na prsou.
Ten prostor, co měl na útěk, byl miniaturní, a on ho přesto dokázal proměnit a ještě je napálit pomocí Kawarimi no Jutsu.
„Chuuninské zkoušky nejsou jen tak nějaké cvičení. Nikdo během nich podle pravidel hrát nebude, takže se neupínejte na zdánlivě jediné východisku, které v tu chvíli uvidíte, protože by se mohlo stát velice snadno vaším skonem, jasné?“
Následující chvilku ticha, kterou způsobila směsice vážnosti mužova hlasu a faktu, že ti dva neuspěli, prolomil po chvilce opět blonďák, jehož rysy povolily a on se usmál.
„Pojďte, zajdem si odpočinout do lázní. Zvu vás, po dnešku si to zasloužíte.“ přešel k dvojici a mrkl na ně.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Akara

Když vyšel z akademie a stal se geninem uvědomil si, že ho čeká velice dlouhá cesta, která mu přinese radost i bolest. Jelikož nebyl namyšlený, myslel i na svou rodinu, jak se jim bude dařit v čase, kdy bude na misích pryč z vesnice. Zároveň byl velice natěšený, protože stát se ninjou byl jeho sen už od malička. Být geninem mu ale nestačí, kladl si mnohem větší cíle. Neustále se díval na své vysvědčení a byl na sebe pyšný, že se mu podařilo získat takové skvělé výsledky. Neustále myslel na to, jak s rodinou oslaví tento veliký úspěch v jeho kariéře ninji. Poté mu došlo, že musí dojít do kanceláře Kazekage, aby zjistil, jaký dostane tým a kdo bude jeho senseiem. Nezaváhal ani na vteřinu a okamžitě zaklepal na dveře s Kazekagem za nimi. Vyčkal dokud neuslyšel : ,,Dále.'' Po chvíli se také dočkal, otevřel dveře a vstoupil do kanceláře, ve které by v budoucnu velice rád jednou skončil.