DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
„É…,“ prohlásila. Ještě se z Hirových slov nestihla vzpamatovat, když ji Raizo naprosto klidně oslovil. Rychle se rozpomněla, div se samým překvapením nepostavila do pozoru. „Když pominu svůj největší problém, kterým je nedostatek bojových technik, hodně často jsem váhala, čehož jsem se ke konci mise byla schopna zbavit, jen když jsem byla pod velkým tlakem a to není dobře. Dál pak hodně spoléhám na náhodu, což se ne vždycky jeví jako dobrá cesta. Musím se také víc soustředit na trénink manipulace s chakrou. Pořád mi trvá příliš dlouho přeměnit jednu písečnou techniku v jinou.“
Vražda na objednávku
Překvapeně zamrkala, když se jí žena zeptala na jméno. Řekla toho už tolik, ale ani se nepředstavila?
"Jsem Chika," hesla nakonec tiše.
Kazuha Minami, Kahori
Černé písky, I. divize
Oáza
„Ó, tak senpai? Ty jsi ale svůdník!“ mávla pacičkou Kahori. „To je zajímavá nápad. Jen mám trochu starost. Co jsem slyšela, ta dívenka vypadá, že vlastně nic neví, ale co když jen dobře hraje? Je pak rozumný brát ji sebou? A proč bychom my šli do paláce? Že by byla kazuha-chan nějaká diplomatka?“ přemýšlela pískomilka.
…
„Velice mě těší, Chiko-san,“ usmála se na ní Kazuha a pak se na ni starostlivě zahleděla. „Co budete ale teď dělat?“
Ki Hayabusa
Tým Delta
Podzemní cvičiště
Pořádně ani nevnímal, že se Tsu mezitím přiblížila. Poháněn zlostí, běžel proti svému já bez kalhot. Jenže ono já bez kalhot se rychle přeměnilo, a tak tedy nejenže mělo kalhoty, které mu nyní umožňovaly bezproblémový pohyb, ale ono už to vlastně nebylo ani Kiho já, ale sensei ve své vlastní podobě, a ten během pár vteřin snadno vyřídil oba blížící se páry rukou, které se jej měly v plánu dotknout, v jednom případě snad i uškrtit. Tsubaki tedy byla upozaděna podivnou silou, která před pár chvilemi způsobila Kiho zesměšnění skrze odhození do ponižující polohy mezi kameny. Ki to nijak nevnímal, stále běžel co nejvyšší rychlostí na senseie, který ale, jak již bylo zmíněno, netrpěl handicapam v podobě stažených kalhot, a tak mu nečinilo jakožto zkušenému a staršímu ninjovi žádný problém se rozzuřenému bělovlasému chlapci vyhnout. Samozřejmě, Ki to poznal hned, ovšem vzhledem k tomu, že v úzkých prostorách jeskyně, ve kterých běžel tak rychle, nebylo moc prostoru na to zastavit, stihl pouze zpomalit a natočit se k jeskynní stěně bokem, aby do ní alespoň nenaběhl vlastní tváří. Možná, že to byla stále celkem tvrdá rána, možná také fakt, že vnitřek jeskyní ani jejich stěny nebývají nijak teplými místy, co způsobilo, že byl Ki ze svého záchvatu zuřivosti vytržen, a nyní byl tedy jen naštvaný. Sensei se rozhodl, že místo zesměšňování Kiho se nyní bude věnovat Ai. Krátce k ní promluvil, a když je pobídl, ať na něj jdou, Ki se takřka okamžitě odrazil od stěny a opět na senseie rychle vyrazil. Šel na něj přímo, ovšem o něco pomaleji než před chvílí, a dával si pozor na jakýkoliv pohyb nebo úhybný manévr. Svou ruku proti senseiovi natáhl až kousek před ním.
Raizo
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Hirotado se pořádně rozmluvil a nebyl ještě ani v půlce, když z jeho výčtu Raizovi už stékala pomyslná kapka po čele.
Když mladík konečně skončil, Raizo si povzdechl a přejel si dlaní přes tvář. Ten kluk se svou odpovědí ani nepřiblížil k tomu, na co se ho ptal. Jeho starost o jounina a uznání Toshimi sice byly milé, ale způsob provedení už zas tak moc ne, o zbytku, což byla vlastně jedna výmluva za druhou, ani nemluvě.
„Co ty, Toshimi?“ přešel černovláskův projev Raizo trpělivě a obrátil se na dívku, která z toho byla víc paf, jak on.
„K němu se dostanu, neboj. Byl bych ale rád kdybys mi odpověděla alespoň ty,“ usmál se na ni, ukazující na Hirotada palcem.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď
Po probuzení ho čekala prázdná postel. Hizuki se evidentně vzbudila jako první a odešla, patrně do jídelny.
„Mhmm...“ zamručel Daisuke a zamžoural na prázdný pokoj. Spal vážně dlouho, alespoň na jeho poměry. Patrně účinek všeho toho mentálního napětí, které za poslední dobu zažíval. I to dokázalo člověka pořádně vyčerpat a jeho tělo a mysl si minulou noc evidentně řekly, že je na čase doplnit energetické zásoby.
„Kolik je u sta loutek hodin...!?“ posadil se hnědovlásek, promnul si tvář, prodrbal vlasy a šel se umýt a obléct.
„Dobré ráno,“ pozdravil, když se přidal k Chice s Hizuki v jídelně a usadil se ke stolu na druhou stranu od zelenovlásky, než seděla Hizuki.
„Mohl bych vás požádat o kávu, prosím?“ pousmál se na Eichira načež se opřel lokty o stůl a zahleděl se na noviny, které si jejich sensei četla.
„Dnes máme poslední den na přípravy, co? Píší tam něco zajímavého?“ optal se Chiky.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Toshimi zamrkala, poslouchajíc rozhovor těch dvou. Teprve když je Raizo vyzval, aby se zamysleli nad svými nedostatky, zahleděla se do písku před sebe a začala si přehrávat celou misi. A než stačila cokoliv promyslet, spustil Hiro.
Dívka cítila, jak jí pomalu začíná padat brada údivem. Ten člověk vedle ní právě teď zpochybňoval vedení svého velitele a ještě ke všemu tak hrozně drzým způsobem. Tohle by si v životě nedovolila, a proto ji tak překvapovalo, že něco takového slyší.
Poslední poznámka měla asi být lichotka na její adresu, ale rudovláska byla z celého prohlášení tak konsternovaná, že zapomněla, jak se mluví. Přesunula svůj pohled k blonďákovi. I když to byl rozený flegmatik, měla obavy, že po tomhle Hira usmaží zaživa.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hirovi se vůbec nelíbilo, jak Raizo zpochybnil jako výkon. Náhodou si vedl velmi dobře a navzdory tomu, že jeho tehdejší parťák byl jen přítěží, dokázal porazit sám sebe a dostat se až na konec.
Jenže pak proti němu postavil Blonďák svoji sestru. Boj byl rozhodnut ještě předtím, než vůbec začal, protože tehdy ještě neviděl pointu toho souboje. Nebylo to vůbec o vítězství. Zlaté písky se nevzdávaly až do hořkého konce, teď už to chápal moc dobře.
Toshimi začala tlachat o blbostech a Raizo je následně vyzval, aby se zamysleli nad poslední misí.
Bylo to na dlouho, stalo se tolik věcí! Jasně, vždycky se dalo něco vytknout, ale byla jeho chyba, že ho omráčil o dvě třídy silnější a mnohem starší ninja, kterého by ani Raizo nezastavil sám? Navíc potřeboval ch**t! Nebo, že se ho pokusili zavraždit na párty která se neměla vůbec konat?
Jasně, byl tu velký prostor pro zlepšení, zároveň však neměl pocit, že by udělal výraznější chybu.
"Myslím, že klíčová chyba byla, že jsme se museli tak často rozdělovat. Ať už kvůli oslavě pro rozmazlenou holku, nebo nedůsledným hlídkám...jdeme klientům moc na ruku, řekl bych. Pokud zodpovídáme za jejich životy, tak by mělo být vždy po našem a naše slovo by mělo být rozhodující, ať už je to feudální pán, nebo sedlák a ne vytvářet příležitosti pro případné vrahy.
A také se mi nelíbí, že jsi mě poslal pryč uprostřed boje! Byl jsi v bezvýchodné situaci, bez možnosti používat chakru a Hideo s tebou zametal! Prostě jsi ve mě nevěřil, že jo?! Raději jsi mě poslal zachránit toho bídáka, který jen dostal co si zasloužil!
Řekl jsi mi, že tu nejsi proto, aby jsi obětovával naše životy, ale co tvůj život, hm?! Myslíš, že pro mě není důležitý? Klidně bych si to dal s Hideem jeden na jednoho, kdyby to bylo nezbytně nutný! Jasně, vím, že bych příliš dlouho nevydržel, ale stačilo by to, aby Toshimi zrušila pečeť na tvém těle!"
Mladík neměl v plánu se tolik podělit o své dojmy, ale při těch vzpomínkách se rozohnil.
Napřáhl ruku a ukázal přímo na Toshimi.
"Zvládla by to sama! Na té věži jsem byl úplně zbytečný, víš?! Zatímco ty jsi mohl dost hloupě zemřít, což mimochodem není vůbec cool!"
Raizo
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
„To s tebou souhlasím,“ přitakal Raizo černovláskovi, „a při tom sis na posledních zkouškách vedl tak dobře, že?“ založil si ruce na prsou a povytáhl s nepatrným, vědoucím úsměvem obočí, aby mu připomněl, že na podobné poznámky nemá nárok. Hiro mířil vysoko, ale často zapomínal, že bez tvrdé práce toho nedosáhne. Na vrchol žádné zkratky nevedly a on toho bude litovat, jestli se je bude snažit hledat.
„To nevím,“ obrátil se na Toshimi a pokrčil rameny, „když se nad tím zamyslíte, hádám, že vás určitě někdo napadne. Na tom ale nesejde,“ zakroutil Raizo nakonec hlavou a spustil ruce podél těla.
„Vzpomeňte si na naši poslední misi. Projděte si ji krok po kroku, od začátku po konec,“ vyzval je a dal jim chvilku čas na zamyšlení.
„Sem si jistý, že jste během ní dostali víc než dost prostoru poznat trochu lépe sami sebe. Jaké nedostatky jste odhalili? Co jsou vaše slabiny?“ zastrčil si blonďák trpělivě ruce do kapes a přejel dvojici pohledem.
Keiko
2. Divize zlatých písků
Yuni
"Takže bude stačit moje krev? Když je dobrá krev se stejnou superschopností, bude stejná krev ještě lepší, ne?"
Vyplodil úvahu a zašklebil se, když proces obnovy započal. Opravdu to nebylo zrovna příjemné. Na brokolici to ale nestačilo.
"A co vlastně byli ti tejpci tam nahoře? Proč na nás zaútočili a pak se zdejchli?" optal se znenadání chlapec a se zájmem se zahleděl na sestřičku.
Hizuki Shima
Tým Beta
Loď
Daisuke se nemusel obtěžovat ani se zamykáním koupelny a ponechaným rozsvíceným světlem. I když je pravda, že kdyby se dívka náhodou probudila, přesvědčilo by jí to a po ničem by nepátrala. Nicméně nestalo se tak a ona prospala celou noc až do rána bezstarostným spánkem se zřejmě šťastnými sny, protože se probudila s úsměvem na rtech.
Vyhrabala se z postele a zamířila ke dveřím koupelny. Co jí zaručeně probralo byl náraz do zamčených dveří. Nebo se jí na první pokus jevily zamčené a vícekrát to nezkoušela a pokud se za nimi stále ještě svítilo, nebylo to v ranním světle vidět. Pokud byl Daisuke již vzhůru, popřála mu dobré ráno a pokud ještě spal byla potichu. Se zakroucením hlavy se vydala ven na chodbu najít jinou místnost, kde se probrat.
Netrvalo to zase tak dlouho a našla cestu, již řádně upravená, až k jídelnímu stolu. Již ode dveří slušně pozdravila a pak se jako velká voda přihrnula až vedle sensei. Nenarušovala rozhovor, ale snažila se zachytit co nejvíce ze strany novin, které mířily směrem od zelenovlásky a hltala nadhodilá slova.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Toshimi se otočila na Raiza, spojila ruce za zády a zahleděla se stranou. „Sumimasen,“ pípla. Musela se sebrat. Potřebovala cvičit a ne se rozptylovat. Hiro na to očividně přišel jako první, když postřehla jeho humorný tón. „Pochybuju, že nemají. Jen by se neměli veřejně prezentovat,“ nadhodila věcnou poznámku.
Soustředila se na mladíkova nevyřčená slova. Třeba se opravdu chtěl omluvit. Třeba si to vyříkají. Musela tomu zkusit uvěřit, nebo si to alespoň namlouvat, aby s ním mohla pracovat. Jak řekla její matka, neměla by si dovolit kvůli osobním problémům udělat ostudu Zlatým. „Kdo se vlastně všechno účastní?“ vzhlédla konečně. Už nevypadala tak unaveně a ani se netvářila smutně. Měla soustředěný výraz.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Když Raizo začal mluvit o dalších zkouškách, mladík se zatvářil velmi znepokojeně.
V těch posledních se dostal tak daleko! Jenže na konci shořel jako papír. Se schopnostmi jaké má dnes by si vedl rozhodně lépe, ale pochyboval, že by proti Raizově sestřičce tentokrát obstál. I tak bylo urážlivé mít ho za genina!
Hiro založil ruce na hrudi a z jeho znepokojeného výrazu přešel na zamračený-nespokojený.
"Nechápu, proč by jsme to měli dělat. Mám za sebou mise typu B, dokonce i A! Už jenom tím, že jsme členové Zlatých písků potvrzujeme, že na úrovni geninů nejsme, ne? Vsadím sandál, že Černí Chuuninské zkoušky nemají..."
Ze začátku zněl velmi vzdorovitě, ale ke konci přešel do humorného tónu.
Zkouškám se nedalo vyhnout a on se jich bude muset zúčastnit.
Raizo
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Raizovi zacukalo v koutku oka. Ti dva byli naprosto evidentně duchem úplně jinde. Co s nimi měl teď dělat? Měl to s nimi probrat? Nebo jim dát chvilku soukromí? Nezhoršil by tím ale jen všechno?
„Zatracená práce! Já na tohle fakt nejsem dobrej...! Co byste udělal vy, sensei?“ zaúpěl v duchu. Nakonec si ale jen povzdechl a spustil ruce zpátky podél těla.
„Poslyšte, já chápu, že na tohle teď ani jeden nemáte myšlenky, ale potřebuju, abyste se trochu vzchopili, dobře? Chuuninský zkoušky jsou za rohem a věřte mi, že já jsem ten poslední komu by na nich nějak extra záleželo. Vím ale, co to znamená pro vás, a také vím, že tam venku vám nikdo na přebrání si myšlenek v hlavě čas nedá a já vás mám radši živé, jasný?“ přejel ty dva pohledem a povzbudivě se na ně usmál.
Masao Nibori
Tým Delta
u lucerny
Když viděl jejich reakci, tak se potěšeně usmál. "Tak aspoň mají trochu pojem o pozici svých spojenců. I když ten kouř by za normálních okolností změnil všechno, kdybych byl nebezpečný a mohl se jich sám dotknout." Pomyslel si v duchu a za doprovodu rychlého pufnutí se přeměnil zpět. "Dobrý postřeh," řekl mezitím co složil pečeť. Hned na to Tsubaki odhodila neviditelná síla vycházející odněkud z jejího ramene, jako to bylo předtím u Kiho.
Kiho tentokrát ale nic neodhodilo. Sensei místo toho využil jeho nenadálé horlivosti, vyhnul se mu a nechal ho proběhnout kolem. Bylo to opravdu tak snadné, že Masao nemusel využít své ninjutsu nebo už ho na Kiho znovu využít nemohl? Toť otázka.
"Ai, teď bys měla dávat největší pozor ty." Mrkl na ni a ukázal jim prsty gesto. "Pojďte."
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Raději zkoumala zrnka na zemi. Bála se zjistit, jak se tváří. A bála se, že spustí nějaký humbuk nanovo. Dokonce i cítila, jak ji zase pálí oči, a musela do toho dát hodně přemlouvání, aby jí nezačaly téct slzy. Ty rány asi byly prostě hodně hluboké a den a půl na zacelení nestačily.
Hiro něco pronesl a dívka k němu přesto přese všechno vzhlédla. V jejích očích se odráželo překvapení, očekávání a malý střípek naděje. Že by měla její matka pravdu?
Víc říct však nestihl, protože dorazil Raizo. Dívka v duchu zaklela. Co se jí to jen černovlásek snažil říct?
„Dobré ráno,“ odpověděla na pozdrav, zírajíc někam do dáli a začala si mnout cíp sukně. Tohle bude den.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
S rukama v kapsách civěl Hiro do země a kopal do kamínků na zemi. Žaludek měl jako na vodě a třásl se jako kdyby vypil příliš mnoho kávy.
Modlil se, aby Raizo přišel dříve než Ona, jinak by s ní byl určitě nucený mluvit.
Ušklíbl se sám nad sebou. Co se to s ním jen stalo? Jen to jen holka! Hirotado Yutsurai by asi měl být víc chlap, pomyslel si. Blonďákova pěst mu to měla nejspíše připomenout. "Musím mu říct, že pro příště do obličeje ne, to je na mě to nejlepší."
Najednou uslyšel Toshimin lehký krok a bolestně zavřel oči.
Bude se jí muset omluvit, jenže jak? Určitě po něm bude chtít nějaké vysvětlení a bude tak muset s pravdou ven. Jaká ale vůbec ta pravda byla? Jistě, měl pro ni slabost už v momentě, kdy ji poprvé spatřil, to si přiznal rovnou, ale bylo to přesně tohle?
Víc už nad tím uvažovat nemohl, protože jej Toshimi pozdravila.
Zvedl ruku na pozdrav, neřekl však nic a dál se jakoby zajímal o kamínky na zemi. Po chvilce mučivého ticha svěsil ramena a obrátil svůj pohled na dívku. Vypadala velmi nešťastně, což ho překvapivě hodně bolelo. Kde byly všechny ty zlé a nasupené pohledy které znal od ostatních dívek?
"Poslyš, já..."
Dál se nedostal, protože zrovna dorazil Raizo.
"Fakt skvělý ráno, přímo bombový..."
Zamumlal si pro sebe sarkasticky a v duchu proklínal Blonďáka nejen za jeho příchod, ale i jeho aktivismus.
Raizo
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Trapná chvilka ticha naštěstí netrvala moc dlouho. Raizo dorazil pár minutek po Toshimi.
Už když vystoupal poslední schod vedoucí na plošinu a spatřil ty dva, stekla mu pomyslná kapka po čele.
„To mě podrž...“ povzdechl si v duchu, ale rychle nasadil něco mezi neutrálním výrazem a úsměvem.
„Dobré ráno, vy dva,“ přešel k dvojici a přejel oba pohledem, zatímco nalevo od nich pomalu vycházelo slunce.
„Doufám, že ste se dobře vyspali, protože nás dneska čeká hodně práce,“ vytáhl ruce z kapes a založil si je energicky v bok. Při pohledu na kruhy pod očima těch dvou ale o opětované energii řeč vážně být nemohla.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Zřícenina v poušti > Sunagakure
Toshimi se usmála. Uznání od tak schopného člověka jí malinko spravilo náladu. „Díky,“ hlesla a sledovala vrabčáka poskakujícího na Taikiho ruce. Podobné dělal i Rokuro a jí se vždycky hrozně líbili, obzvláště když byla ještě malá a chodila za ním na pohádky. „Vážně moc díky.“
…
Když se vrátila domů, byl už večer. Rychle se umyla, převlekla do pyžama a místo do postele usedla ke svému psacímu stolu. Ještě ji čekaly tak tři hodiny učení a pak si teprve dovolila jít spát. Jednak musela udělat úkol a jednak ji to alespoň odvedlo od smutnění nad dneškem.
…
…
Na večer si vzala učení na střechu. Měla ráda večerní větřík a vůni noční Suny.
Posadila se na deku, opřela se o zeď a zahleděla se do učebnice anatomie. Opakovala si, co dneska dělala v praxi.
„Připomíná to, když jsem se válela v knížkách já,“ ozvala se Misaki a posadila se vedle své dcery. S sebou přinesla talíř s jablky nazdobenými jako králíčky a položila ho mezi ně. Toshimi se usmála. Ale nebyl to veselý úsměv. To poznala. „Bojíš se zítřka?“
Němě kývla a stiskla knihu pevněji. Teprve pak se nadechla. „Nejradši bych se někam schovala.“
„To chápu,“ zahleděla se žena na hvězdy. „Ale upřímně? Nemyslím si, že zrovna ty by ses měla schovávat. Nebo… Záleží ti na něm i po tomhle?“
„Jo. Ne. Já nevím…,“ hlesla. „Já vím, že to může bolet jen tak, jak tomu dovolím… Když mě to tak bolí, je to asi důkaz, že něco cítím, co?“ obrátila se na matku s útrpným výrazem a lesklýma očima. Pak se zase odvrátila, odložila knihu a objala si kolena. „Už když jsem se s ním poprvé seznámila, věděla jsem, jakej je to holkař. Proto jsem jeho narážky ze začátku brala s rezervou. Jenže pak v Nehanu jsem ho začala mít ráda a během mise ještě víc.“
Misaki pobaveně vyfoukla. „On o tebe asi taky stál, z toho, co jsem za tu chvilku pochopila. Ale to mu samozřejmě nedává důvod chovat se takhle. Jenže co s váma? Musíte fungovat jako tým.“
„Toho se taky bojím...“
„Víš… třeba mu dojde, co řek za bejkárny. Třeba se omluví,“ pokusila se ji Misaki povzbudit.
„Třeba…“
…
V den tréninku vstala jako normálně a vyrazila. Na cvičiště se ale vyloženě šourala, mžourajíc před sebe. Nedokázala usnout a když už se jí to konečně podařilo, neustále se převalovala a budila. A když došla na místo, Hiro už tam byl.
„A-ahoj…,“ přemohla se k tichému pozdravu a v duchu se modlila, aby tu byl Raizo co nejdřív. Nechtěla být s Hirem sama.
‚Třeba se omluví.‘
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hiro litoval, že nezůstal sedět na hradbě. Teď jeho ksicht vypadal jako rozšlapaný tuřín a ještě měl povinný nástup v posilovně, kde to neměl zrovna moc rád.
Kapesníkem si nejdříve otřel slzy a poté zacpal krvácející nos.
Raizovi neměl moc co říct, zvládl tak jen mlčky kývnout a vydal se domů.
Strejda naštěstí doma nebyl, takže se mohl beztrestně natáhnout na pohovku v přízemí.
Poprvé se mu chtělo pryč, odejít někam hodně daleko, nechat všechno za sebou.
Zavřel oči a dal si na dvě hodiny šlofíka, aby si zresetoval hlavu.
Pak se vydal za Raizem do posilovny, kde strávil téměř zbytek dne.
Další den měl Hiro volno, ale využil jej spíše k lenošení, případně lehčím tréninkům, jako ovládání lanek.
Ráno, v den setkání překvapivě dorazil se zamračeným výrazem na cvičiště jako první, protože obavy ze setkání s Toshimi mu nedaly v noci spát. Přesto se necítil unavený, jen velmi napjatý.
Mladík si povzdech a odplivl si na zem. Dnes se bude muset ve jménu týmové spolupráce hodně přetvařovat a přemlouvat. A také hodně mlčet, nos měl stále ještě dost červený a bolavý na dotek.
Raizo, Taiki Kokumotsu
Sunagakure
„Kdykoliv, Toshi-chan,“ zazubil se na ni Taiki, opíraje se loktem levačky o koleno a podpíraje si dlaní tvář.
„Haah? Chceš být medik? Páni, nechci si ani představovat, co to všechno musí obnášet,“ povytáhl Taiki obočí uznale.
„S tím ti asi moc nepomůžu, ale kdybys potřebovala nějak pomoct s ovládáním chakry obecně, jsem ti k dispozici,“ řekl a mrkl na ni, během čehož před sebe natáhl pravačku dlaní vzhůru, nad kterou se mu shromáždil menší vír písečných zrnek, který se zformoval do tvaru malého vrabčáka, poskakujícího Taikimu vesele na ruce.
Raizo mezitím naslouchal Hirotadovi tak dlouho, dokud chlapec mluvil. Na jednu stranu chápal, proč se choval jak se choval, s ohledem na to, jaký byl a za jakých podmínek vyrůstal. Na stranu druhou měl před sebou opravdu dlouhou cestu plnou překážek, kterým se bude muset postavit čelem a vypořádat se s nimi, jestli chtěl dojít konce, ne se ho jen dožít.
Když se Hiro zvedl, zahleděl se Raizo ještě jednou krátce na poušť před nimi, načež si povzdechl a také se narovnal.
„Jo, to měli,“ přikývl, jenže hned, jak se černovlásek rozešel, zastavil ho rukou na rameni, otočil si ho k sobě čelem a než se Hirotado nadál, dostal pěstí přímo do nosu.
„Toshimi se má možná ještě co učit, ale to cos jí řekl od tebe vážně moc hezký nebylo. Jestli jí chceš být dobrým senpaiem, věnuj se jí, trénuj s ní a pomáhej jí se zlepšovat. Křičet na ni za to že tráví čas s cizím klukem můžeš, až s ní budeš doopravdy chodit, ne jen v tvý hlavě, jasný mladej?“ pravil Raizo učitelským tónem hlasu, doprovázeným obdobným výrazem. Rána, kterou chlapci uštědřil, sice bolela dost na to, aby ho rozbrečela a spustila mu červenou, ale na zlomený nos to nebylo.
„Na,“ podal mu poté blonďák kapesník a sehnul se pro prázdnou krabičku od pralinek.
„Chtěl sem s váma dneska probrat vaši budoucnost a něco vás naučit, ale z toho hádám nic nebude, takže si se mnou zajdeš aspoň do posilky. Pamatuješ si kde je, ne? Tak za tři hodiny tam. To je rozkaz,“ vykročil si to pryč, s pravačkou se vztyčeným palcem vedle hlavy.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Ráno na palubě probíhalo stejně jako to předchozí. Chika seděla u jídelního stolu, přikusovala máslovou sušenku a zapíjela ji čajem, který se k sušence naprosto skvěle hodil. Při tom si pročítala noviny, které jí donesla Kaori. Chtěla se podívat na místní situaci z pohledu zpravodajů. Napadlo ji, že by nebylo od věci promluvit si s obyčejnými lidmi.
„Už jste na něco přišli?“ zajímal se Eichiro, stavě před ženu další konvičku.
Zelenovláska se na něj děkovně usmála a zavrtěla hlavou. „Je to tu hrozně divné. Teda pochop, vlastně se tu nic neděje. Je to tak dokonalé, až mě z toho mrazí. Co ty víš o téhle zemi? Jste přeci jen významná loď,“ přednesla a pofoukala čaj.
„O politiku se zajímám jen v rozsahu, v jakém by mohla ovlivnit Mořskou panu a ojousan. S mým předchozím pánem jsme naráželi pouze na lodi otrokářů, ale to bylo za vlády minulého krále,“ odvětil muž.
Kami Kamai
Tým Delta
Podzemní cvičiště
Když sensei ode mě zmizí a Ai se nepodaří se ho dotknout, tak si jen smutně povzdechnu. ‘Ach jo mám takový pocit, že se nám to snad ani nepovede, co budeme dělat,‘ pomyslím si. „Ai, to je v pohodě, ale musíme vymyslet, jak splnit to, co máme,“ řeknu jí a mírně se na ní usměju. ‘Takže, co teda budeme dělat,‘ pomyslím si a následně začnu přemýšlet, co budeme dělat.
Než stačím něco vymyslet tak se tam najednou objeví druhý Ki. ‘A tohle je zase co? Jako o co se sensei snaží,‘ pomyslím si zaraženě a pak se pořádně podívám kde je který Ki. Trochu se zamyslím. ‘Počkat v tomto něco nehraje, Ki je na stejném místě, kde byl předtím a má kalhoty, takže tohle je sensei,‘ pomyslím si a naprosto chladně sleduju senseie, který říká, že on je pravý Ki.
Pravý Ki, který stál stále na stejném místě, tak mezitím rudnul. ‘Chudák Ki, tohle by se mi taky nelíbílo,‘ proletí mi myslí. Následně si všimnu Tsu, která se přiblížila k tomu nepravému Kimu a chtěla poplácat po rameni, ale já prostě měla pocit, že to nevyjde.
Následně se rozejdu směrem k místu, kde je sensei. ‘Neměli bychom dám moc šanci na to to, aby se někde zdejchnul,‘ pomyslím si a podívám se na Kiho, protože jsem doufala, že ho to přejde a že pak bude moc zabít senseie, ale teď potřebujeme, aby nám pomohl.
Ai Hayo
Team D
Podzemní cvičiště
Ai stála v dýmu a její klon zmizel, to ovšem nevěděla. Dým se trochu rozptýlil a ona viděla koho se dotkla.
,,Omlouvám se Kami. Myslela sem, že ho dostanu. Příště se to ovšem podaří." omluví se Kami. Rozeběhne se do Prostřed místnosti, kde měl stát její údajný klon, ale ten tam nebyl. Pak uviděla dvakrát Kiho a Tsu jak běží k jednomu z nich. Koukla na toho s kalhotami a pak na druhého, který si kalhoty oblékal. 'Ten s Kalhotami musí být skutečný Ki, ten se nehnul z místa. Avšak ten druhý musí být sensei, pochybuji, že by tam Ki doběhnul tak rychle a sám si sundal kalhoty. Navíc tam běží i Tsu.' proběhlo Ai v hlavě a dál stála na místě. Nestála tam jen tak, čekala na reakci senseie, na kterého běžela Tsu. Vyhlížela ho a už pomalu věděla, že se ho ani ona nedotkne. Proto tam stála a snažila se odhalit jeho pozici ihned po jeho zastavení, aby po něm mohla ihned vyrazit.
Akeno Ikazuchi
1. Divize černých písků
Oáza
Akeno si pobaveně odfrkl a jeho nezaujatý a lehce znuděný výraz byl prolomen lehkým úsměvem, který patřil jen Kahori.
"Dobře," přikývl, když mu Kahori zdělila na co se má optat a ve chvíli, kdy se zmínila o úkrytu pro dívku, pokrčil rameny. Bylo moře způsobů, jak zajistit, aby někoho spolkla poušť, ale ten někdo musel vědět co má dělat.
"Mohla by se schovat někde ve vesnici, nebo rovnou v paláci. Pod svícnem je největší tma, co Kahori-senpai?"
Dobře dával najevo, že plácá od boku, ale nic lepšího ho stejně nenapadalo. Nejbezpečnější místo bylo daleko odsud, ale sama by se mohla v poušti ztratit.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Zřícenina v poušti
Toshimi sebou překvapeně cukla, když ji pohladil po vlasech. Bylo to zvláštní, ale najednou ucítila alespoň malou úlevu od těch ošklivých pocitů, které ji trápily. „Arigatou,“ zahučela do kolen. Stále se na něj nechtěla podívat. Jednak měla stále oteklé a zarudlé oči a jednak se jí v nich při tom milém gestu znovu objevily slzy.
Zloba už se vytratila a zbyla jen lítost. Toho hlupáka měla opravdu ráda, ale on o to očividně nestál. Nebo možná stál, ale jen sobecky. Tohle opravdu neměla zapotřebí. Ještě párkrát zafrkala, otřela si tvář do rukávu a povzdychla si. Musela se teď soustředit na něco jiného.
„Ještě jednou děkuju,“ pokusila se na Taikiho usmát. „I za trénink. Kdybys náhodou zase někdy dostal chuť, moc by mi to pomohlo. Asi…,“ sdělila mu, pak jí došlo, jaký dvojsmysl zase vypustila, trochu se začervenala a uhnula pohledem, „a-asi bych už měla jít a aspoň se učit. Zatím je to pro můj tým tajemství, ale učím se na lékařského ninju.“
Kazuha Minami, Kahori
Černé písky, I. divize
Oáza
„Jasnačka,“ mrkla na mladíka Kahori. „Podle mě to chápeš správně. Jsem ráda, že má Kazuha-chan žáka, který myslí hlavou,“ dodala a zamyslela se. „Budeme potřebovat, aby ses zeptal na pár otázek, který Kazuha-chan nemůže vypustit kvůli jejímu hraní. Bylo by super, kdybys z ní dostal, jak se dozvěděla, že po Takeshim jdou. Pro bodyguarda je to přirozené, protože potřebuješ zajistit bezpečnost svý zákaznice. Taky by bylo fajn, kdybychom vymysleli, jak tu slečnu někam uklidit, aby byla v bezpečí. Nějaký nápady?“
…
Kazuha zaujatě poslouchala a přikyvovala. Ta dívka toho věděla o Takeshim opravdu hodně. Žena se k ní nahnula, položila jí ruku na rameno a konejšivě se usmála. „Nemusíte se mi omlouvat, slečno. Lidé se potřebují ze svých smutků vypovídat,“ sdělila jí jemně, jako kdyby si neuvědomovala, že se dívka omlouvala spíše kvůli nerozvážnému rozhazování informací. „Jak se vůbec jmenujete?“
Tsubaki Kokumotsu, tým delta
Tsu tam tak stála a sledovala veškeré dění svých kolegů, do doby než Ai si tam hodila kouřovou bombu. Super, problesklo ji ironicky v hlavě. Není nad to hodit kouřovou bombu do vcelku uzavřené jeskyně. Když se kouř nějak rozplynul, byli tam Ki dvakrát. Svět by nesnesl dvakrát Kiho. Tahle situace musela mít logické vysvětlení. Třeba to, že pravý Ki se nehnul z místa, takže Ki bez kalhot byl falešný. Mohl to být sensei? Nebo jen klon, který má zmást? Tsu se usmála a vyrazila směrem ke Kimu bez kalhot. Na pravého Kiho se ohlédla a usmála se. Doufala, že se zastaví a neskončí všichni na hromadě.
"Máš na prostou pravdu, Ki," poplácala bezkalhotaka po ramenu," padající kalhoty u tebe nikdy neskončí. Jen, kdyby jte aspoň byl Ki, sensei." zazubila se na senseie. Nebo v to hodně doufala. Pokud se nespletla a pravý Ki se nehnul z místa, tohle musel být jejich cíl.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hiro pokrčil rameny. "Víš, nemusíš mi dělat tátu jen proto, že v podstatě žádného nemám." Řekl a natáhl ruku po krabičce s pralinkami. Jednu z nich vyndal a ledovou si ji hodil do pusy.
Zahleděl se zpět do písku ve větru.
"Přebral jsem si to už cestou sem. Uvědomuju si, že jsem na ní vytáhl její nedostatky jen proto, abych zakryl moje...mojí hloupou žárlivost. Nikdy jsem nebyl zrovna vzor ctnosti."
Vzpomněl jsi jak tehdy velmi nečestně vyřadil Daisukeho na cvičení jen proto, aby neodešel z boje jako naklepaný lůzr.
"Hádám, že pověst necitlivého mizery jsem měl vždycky. A upřímně, je to tak pro mě jednodušší. Nikdy jsem v životě kolem sebe neměl nikoho blízkého a tak mi občas prostě nezáleží na tom co si ostatní myslí, nebo co cítí.
Možná...možná jsem jen chtěl, aby někomu na mě doopravdy záleželo...taková naivní hloupost!"
Mladík rychle vstal.
"Měli bychom jít, než začne pršet." Řekl tiše a popotáhl.
Raizo, Taiki Kokumotsu
Sunagakure
„O čem to mluvíš?“ povytáhl Taiki obočí, „nikde mě není potřeba víc, než tady,“ zazubil se na ni a pohladil ji po vlasech.
„Protože sem tvůj sensei, i když asi dost mizernej,“ odvětil Raizo, čekající, až pralinka, kterou si vytáhl z krabičky, změkne dost na to, aby se dala sníst.
„Hele Hiro, já ti do hlavy vykecávat díru nehodlám. Za prvý to neumím a za druhý to podle mě neni ani potřeba. Seš dost chytrej na to, aby sis to přebral v tý tvý kebuli sám. Jen chci, abys věděl, že tu nejsem jen proto, abych z vás dřel kůži na cvičišti a nutil vás nastavovat krky za naše klienty na bojišti, jasný?“ obrátil se na mladíka a strčil si do pusy sladkou kuličku, načež krabičku položil na zídku a strčil do ní tak, aby dojela až ke chlapci.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. Divize
Zřícenina v poušti
„Jenže…,“ pípla a zahleděla se před sebe. Vítr si pohrával s pískem a na kameni vytvářel malé víry. „Jenže já ho mám ráda… Nebo aspoň měla? Ten cit k němu někam zmizel.“ Zavrtěla hlavou a pokusila se rozehnat slzy. To, co Taiki řekl, mělo dokonce hlavu a patu. Teď, když se na to podívala z jiného úhlu, ji zamrazilo. Opravdu jí přišlo, že to bylo vždy spíš o Hirovi. Vždycky se snažila mu vyjít vstříc a pokud něco podělala, omlouvala se jako šílená. Ale on? Taky toho dost zkazil, ale omluvu od něj nikdy nedostala. Jako kdyby byl něco víc než ona.
Položila si ruku na srdce a zmačkala v pěsti látku šatů, co v tom místě nahmátla. To uvědomění hrozně bolelo. Raději si opřela čelo o kolena. „Promiň, že tu teď se mnou ztrácíš čas. Jestli bys byl raději jinde, klidně jdi. Nějak to tu zvládnu,“ dodala tiše. Bylo jí mizerně. Jak mohla být takhle slepá?
Ki Hayabusa
Tým Delta
Podzemní cvičiště
Ki stál stále na místě, neboť jaksi nenašel odhodlání vrhat se do této prapodivné situace s dýmovnicemi a klony, a stále si snažil dát dohromady, co se vlastně děje. Ale když se uslyšel mluvit v situaci, kdy on sám nic neříkal, s překvapením se rychle otočil na místo, odkud slyšel svůj hlas. Nebyl z nejchytřejších, obvykle mu trvalo, než mu řádně došlo, co se děje, ale zde, když šlo o něj, jakoby myšlenky v jeho mozku zrychlily. Když za chvíli spatřil sám sebe bez kalhot, zrychlily ještě více. Během pohledu na sebe sama, ještě takhle zesměšněného, v něm právě prolétala velice rychle škála emocí. Do této chvíle převládající zmatení bylo krátce vytlačeno pocitem šoku, pak nastoupilo zahanbení a zesměšnění, při kterém se lehce začervenal, skoro jako kdyby kalhoty ztratil sám. Jenže hned nato spláchla všechny pocity vlna vzteku, která se navenek projevovala tikem v oku. Sensei mu doteď připadal v pohodě, ale téma kalhot bylo pro Kiho dosti citlivé, a když byl právě takto přímo zesměšňován, bylo jasné, že se mu to nebude líbit. Ki bez kalhot pak na Kiho s kalhotami začal zírat, a dvojice bělovlasých chlapců si tak oplácela pohledy, což zřejmě působilo podivně, dost možná i komicky. Když však Ki bez kalhot na oblečeného ukázal a označil ho za senseie, po vlně vzteku se Kim rozlilo celé tsunami hněvu, a bylo na něm vidět, že málem vzteky vyletěl z kalhot. Než stihl falešný Ki pořádně doříct větu, Ki přeskočil fázi rozzuřeného rudnutí a třesení se, a s co největší rychlostí, a pohledem, kterým byl snad schopný zabíjet, na něj vyrazil. Chtěl dotyk? Ki měl v plánu ho doručit, a to řádně tvrdě, nejlépe sražením k zemi.
Masao Nibori
Tým Delta
u lucerny
V oblaku kouře mohly děvčata narazit leda samy na sebe, nebo si ukopnout palec o velký kamenný rampouch, který si vystřídal pozici se senseiem.
Masao mezitím po použití kawarimi stál schovaný ve stínu a usmíval se. Konečně postřehl nějaký ten náznak spolupráce.
Ale tohle ještě ani zdaleka nestačilo. Bude to chtít víc. S pochopením se podíval na klon, který ho vyhlížel. "Taktika by to byla skvělá, kdyby to byl ovšem hmotný klon. Tahle iluze ti nemá jak předat informace." Pomyslel si, hodil na klon kunai, a ten se jednoduše rozplynul.
Následně použil henge, stáhl si kalhoty a začal křičet, "to už si fakt děláte srandu ne?! Zase moje kalhoty?! To fakt nikdy neskončí?"
Když se kouř z bomby rozplynul, ostatní mohli vidět Kiho bez kalhot, který nejdřív rozzuřeně volá na senseie, že to není fér a následně se zarazil. Vytřeštil oči na Kiho, který stál pár metrů od něj a ukázal na něj. "To je sensei! Chyťte ho!" A urychleně se pokoušel natáhnout si kalhoty zpátky k pasu, aby mohl pomoct svému týmu.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Kami Kamai
Tým Delta
Podzemní cvičiště
Když po senseiovi hodila kunai, tak jsem si až potom uvědomila, že by kunaie mohly zasáhnout Kiho. ‘A sakra, tohle jsem asi nějak moc nedomyslela,‘ pomyslím si a dívám se na senseie, který najednou vstal z kamene a udělal pár kroků ke mně.
Během toho ještě stihl udělat klon, který se objevil za mnou. Rychle pootočím hlavu a všimnu si, že je to Ki. ‘Zatraceně, co má teď v plánu‘ proletí mi hlavou. Než však stihnu něco říct, tak mi kolem ucha proletí kunai a zabodne se do klona, po kterém zbyde jen obláček kouře.
V další chvíli se ozve onen hlas, který jsme slyšeli, když jsme poprvé potkali senseie. Jen se lehce pousměju a pak se pokusím senseie dotknout.