DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Shi
Loď
Čaj hřál a sušenky křupaly, přesně tak, jak to mělo být. A tím to haslo. Zbytek byl, jednoduše řečeno, podezřelý. Museli ještě pořádně probrat strategii, ale rozhodně se ani jednomu z nich nelíbilo, že by tu největší plochu měli nechat místním jednotkám. Chápali princip, ale jejich podezřívavost jim nedala. A Tekuro vážně doufal, že v tom nejsou sami.
"Jasná věc, místní to tu znají přeci jen líp!" zdvihl Tekuro palec nahoru a rychle ukousl ze sušenky.
"A my bychom si měli zkontrolovat arzenál!" podotkl Shi. Tohle byla ta část mise, kvůli které ho Tekuro povolal. A on stále doufal, že nezklame. Neměl na mysli nikoho konkrétního, koho by nechtěl zklamat. Bral to tak nějak kolektivně.
*Takže henge a jde se ven!*
Keiko
Tým Théta
Yuni
Keiko protočil ukázkově oči, jak to dělávají malé děti, když ti dospělí opět nepochopí tak zásadní informaci, a zahleděl se na svou sestru.
"To je snad jasné, že život neni Superhrdinská manga," poklepal si na čelo a vědátorsky pozvedl bradu. To znamenalo, že se chystá na vědecky hodnotnou přednášku.
"Mezi hrdinou a superhrdinou je extrémní rozdíl. Superhrdina má pár důležitých rysů. Dvojí identita, maska, cool přesdívka, vlastní rival, kterej ti je tvým vlastním opakem, a super-husto-démonské schopnosti a mnoho dalšího. Hrdina, jako jsem já je prostě jen člověk, kterej se řídí vlastním srdcem," poklepal si zatlou pěstí na hruď a zatvářil se hrdě.
"No, je teda pravda, že já nejsem hrdina, jako takovej. Takovej titul se musí vysloužit, ale dělám co můžu. To, co by měl dělat pravej hrdina!"
Keiko se zmateně rozhlédl, protože si nepamatoval, že by se při svém proslovu postavil, provinile se uchechtl a vydal se za svou sestrou, která jim hodlala ukázat, kde budou spát.
Tsunaki Kokumotsu, tým delta
Tsu toho už měla plné zuby. Nedařilo se jim dotknout se senseie, k spolupráci měli daleko a ještě k tomu Ai ji zničila část písku, Ki se nacházel v agro modu a jednal naprosto neuváženě. Dívka se pokusila aspoň nějakou část písku zachránit. Potřebovali plán, ale na to by se nejdřív museli nějak sejít, což v tuto chvíli byl nadlidský výkon. Muselo existovat nějaké východisko, jak se k němu dostat, ale jaké. Zkoušeli lest, na přímo, dokonce ze sebe udělat idiota, ale tohle všechno bylo k ničemu. V tuto chvíli nevypadali vůbec jako tým, spíše náhodní lidé, kteří se rozhodli chytit někoho. Mysli, Tsu, mysli... sledovala celé dění před sebou. Po tomhle je pošle zpátky na akademii, nebo jim doporučí změnit obor. Mohla by zkusit módu, nákupy zbožňovala, tak proč to nezkusit. Zatřepotala hlavou. Potřebovala mít hlavu čistou a ne zabývat se blbostmi. K senseovi se teď nedostanou přes lepkavou hmotu, ve které skončil Ki. Ale jestli je ta lepkavá i kolem senseie v kameni...Tsu rychle natáhla ruku směrem k senseovi a tím směrem se řinul písek. Písek se začala omotávat kolem kamene-sensei, někde v okolí pasu. Dřív nebo později z něho musel vyjít, v tu chvíli, Tsu rychle sevřela pěst,v aby ho chytla a přichystala možnost na dotknutí.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Taji Sakyu
Tým Omega
jídelna u Seno-chan
Aby to bylo ještě lepší sensei se vytasil s tím,že on sám je doktor z nemocnice.Taji neměl nic proti doktorům,naopak choval tajné uznání pro ty,kdo dokážou léčit a zachraňovat životy,ale návštěvy nemocnice,zvlášť té místní v jeho soukromém žebříčku hrozeb figurovali někde mezi ředkvovou dietou a domácími úkoly z gramatiky.Evidetně se mu jeho myšlenky promítly i na obličeji,protože Seno-chan si toho všimla a naklonila se ještě blíž.Z Tajiho vylezlo jen chrchlavé"Ehmm chmmm já ehm..."A uši se mu zbarvily do barvy přezrálého rajčete.
Sensei ho naštěstí zbavil dalších rozpaků i obav a upřesnil,že bude dělat sanitáře."Ehm to je v pořádu."Zakašlal na omluvu Seno-chan Taji,který se už dal do kupy.Opět mu v tom pomohla Risa,která prohlásila cosi o roztomilosti."To jméno jsem si nevybral,proto aby znělo roztomile..."Zamručel mladík a otočil se k senseiovi."Očekává dneska nemocnice nával zraněných,nebo budeme jen obvyklá výpomoc?"
Risa Mokushi
Tým Omega
Jídelna u Seno-chan
„Ale Tacchan zní roztomile,“ oznámila mu, načež si i ona všimla, proč je mladík tak mimo. Risa se nejprve zahleděla na výbavu Seno, pak shlédla na své malé bochánky, které pod vestičkou byly vidět jen minimálně, a naštvaně nafoukla tváře. ‚Občas se připletou, kam nemají,‘ zaúpěla pak v duchu. Co když měl senpai také rád větší prsa?
Z přemýšlení ji vytrhnul Ritsu. „Ricchan-sansei je doktor?“ vyhrkla zaujatě. „To zní hrozně hustě! To by člověk neřek!“ zazubila se. Myslela to jako pochvalu a vůbec jí nedošlo, jak mohla její slova vyznít.
Tým Théta: Na cestě za minulostí
„Hrdinu na plný úvazek?“ zamrkala Tanuko nechápavě.
Yumeka se zahihňala, ale dívka se na ni nazlobeně ohlédla. „To není vůbec legrační! On je ninja, ale myslí si takové věci? Vždyť se mu může něco stát. Život není superhrdinská manga! To ho v tom necháte?“
Žena si povzdychla. „Ne, není to legrační,“ věnovala jí úsměv. „Keiko je prostě takovej. A není to žádný dítě. Dokáže se o sebe postarat, a kdyby náhodou přišel někdo silnější, na koho ještě nemá, jsem tady já.“ Vstala, položila chlapci dlaň na hlavu a rozvrkočila mu vlasy. „Nevidím důvod, proč by nemohl být hrdinou. Každý jsme hrdinou v našem příběhu.“
Tanuko uhnula pohledem a poslechla si, co pak řekl Keiko. I když tak nevypadal, měl to v hlavě srovnané. Možná se jen moc unáhlila… Do tváře se jí vkradl mírný úsměv. „Já… rozmyslím se do zítřka,“ pravila. „Už je pozdě, měla bych vás uložit.“
Vražda na objednávku
„Ale když půjdete sama, mohou vás zase napadnou!“ vyhrkla překvapeně Kazuha. „Toho se nebojíte?“ Pozorovala ji, jak se zvedá. Ta dívka se jí nezdála. „Počkejte přeci!“ chytila ji za ruku jemně se starostí v očích. „Mohli bychom… Mohli bychom stočit mou cestu okolo paláce, co vy na to? Jen tedy jestli to můj ochránce schválí, asi s tím nebude spokojený… Přesto…,“ povzdychla si a přátelsky k ní vzhlédla, „na cestách bychom si měli pomáhat nebo ne?“
„Hm, to je fakt,“ přiložila si drápek k čumáčku Kahori a zamyslela se. V tom k nim dolehla slova jejich velitelky a pískomilka zamrkala. „A přitom bylo řešení tak jednoduchý,“ zahihňala se.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. Divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Věnovala Hirovi dlouhý pohled zpod přivřených víček. Pochybovala, že by při tom, na co mladík narážel, měl někdo bojovat. Jakmile se ale ozval Raizo, dívka se malinko zastyděla, že myslí na takové pitomosti. Očividně mu na jeho vysvětlení skočila.
Raději se soustředila na návrh tréninku. Ten nápad se jí rozhodně líbil. Mohla se soustředit na podporu, které se chtěla věnovat nejvíce. Navíc tak bylo možné se zaměřit na její nedostatky, jako byla rychlost používání písku či její nerozhodnost. Stejně si ale nebyla jistá, jestli ho vůbec bude schopná sledovat.
Muž jí naneštěstí nedokázal poradit s technikou, čemuž se nedivila. „To nevadí,“ usmála se. „O tý technice vím, jen jsem ji ještě nezkoušela. A pohřeb taky neumím.“
I ona se lehce přikrčila a nechala rozpustit špunt na své nádobě. Raizovy pohyby bude muset spíše předpovídat. Vždyť byl při pohybu prakticky neviditelný.
Raizo
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
„Jo... Písečnej pohřeb... Tu sem měl přesně na mysli...“ přitakal souhlasně Raizo s menším tikem v koutku úst, když mu Toshimi připomněla, jak se obě techniky jmenovaly.
„Jak řekl Hiro,“ navázal s menší žilkou na čele na černovláskovu poznámku, „řekněme, že jsem měl za svou kariéru příležitost spolupracovat s mnoha nadanými ninji, z nichž pár bylo i z tvého klanu, Toshimi,“ zahrál svou odpověď raději do outu a vrátil se k dvojici.
„Hmm...“ odmlčel se a zamyšleně se chytl za bradu, těkaje pohledem z jednoho na druhého.
„Popravdě nemám tušení, co vás může na chuuninských zkouškách čekat, a tak bych byl rád, kdybychom mohli do našeho tréninku zapojit co nejvíc věcí. Takže co si zahrát na babu?“ zazubil se na dvojici a založil si ruce v bok, protože měl skutečně radost, co se mu podařilo vymyslet.
„Vy dva proti mně. Hiro bude mít babu a ty, Toshimi, se mu budeš snažit pomoct mě chytit. Vzhledem k tomu, že nám jde o to naučit vás něco nového, budu rád, když se o to budete snažit jen za pomoci toho, o čem jsme se teď bavili... Kromě toho pohřbu samozřejmě!“ přednesl jim svůj návrh a dodal rychle s lehce nervózním pohledem, věnovaným Toshimi.
„S tou tvou technikou ti asi moc neporadím, Toshimi,“ zamyslel se, když si uvědomil, že by asi bylo vhodné jim dát pár tipů pro začátek. Bohužel pro dívku ale o technikách jejího klanu věděl prakticky jen to, co už řekl.
„Ale ty Hiro, ty se snaž do Shunshin no Jutsu zapojit raitonovou chakru a použít rychlost, jednu z hlavních předností blesku, k tomu, abys donutil svoje tělo přemístit se ještě rychleji, dobře? Pojďte. Až si to v praxi vyzkoušíte, uvidíme, co dál,“ poradil chlapci, načež na oba mrkl a odskočil od nich, připravený dát se do uhýbání.
„Můžeme kdykoliv,“ uculil se na ně a zapružil v kolenou.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď
Nad Tekurovým pozdravem stekla Daisukemu pomyslná kapka skepse po spánku. Eichiro černovláskovi ale odpověděl s grácií jemu vlastní.
To, jak muže poté Hizuki objala a okamžitě se zase způsobně usadila, když si uvědomila co udělala, Daisukeho uvedlo v rozpolcení, jestli mu to má připadat roztomilé, rozpustilé, a nebo oboje naráz.
„Sokka, (Aha,)“ odvětil zamyšleně na sdělení, že se v téhle zemi žije všem až moc blaze, a chopil se příboru. Káva mu přišla vhod. Příborem už jedl, ale nijak často ho také zase nevídal.
„Rozumím, Chika-sensei,“ souhlasil nakonec. Měl nutkání oponovat a chtít si místo prohlédnout ještě naposledy před příjezdem lodě sám, ale přeci jen tu nevelel on, to za prvé, a za druhé to nebylo jen o šarži ale i o důvěře, nejen vůči Chice, ale i vůči zdejším strážím, se kterými spolupracovali.
„Neměl bych si to tu večer právě proto ještě jednou zkontrolovat sám...?“ zapochyboval o svém rozhodnutí vzápětí. Nemohl si pomoci. Vše bylo tak dokonalé, že jeho vnitřní alarm na zvraty a katastrofy téměř řval na poplach.
Ki Hayabusa
Tým Delta
Podzemní cvičistě
Ai si nevšímal, byl zaměřený jen na senseie. Ten si všiml toho, co Ai momentálně prováděla, a tak se rozhodl to vykrýt tím, že vytvořil ze země zeď. A pak se do té zdi schoval. Tohle bylo příliš nečekané, a Ki neměl tušení, co by měl vlastně při takové situaci dělat. Hned na to Kimu ale na zádech přistála vlna hutné lepkavé kapaliny, která se mu pak následně přesunula po nohách až pod boty, a tak vyhnutí jaksi nebylo pořádně možné. Náraz vlny Kiho postrčil kupředu, a když se pokusil svůj rychlý běh odklonit, aby zabránil nárazu do zdi, nebo alespoň přiměřeně zpomalit, aby náraz zmírnil, zjistil, že to byl těžký problém, neboť mu v husté kapalině uvízla noha, a jen stěží ji mohl dostat ven. K síle syrupového postrčení se tedy přidala i síla setrvačnosti, která se nechtěla smířit s tak nepřiměřeným zastavením Kiho pohybu, a tak se Ki jen díky rychlému reflexu postavení svých rukou před sebe zachránil před tvrdým nárazem do kamenné zdi. Očekávání, že by Kiho mohlo polití kapalinou trochu schladit, se ukázalo býti naprosto chybným, neboť jen přiživilo Kiho momentální nedobrou náladu. Měl velkou chuť říct Ai pár velice hezkých slov. Ale neudělal to. Místo toho se rozhodl vybít svůj vztek tím, že nejprve silně udeřil do zdi, která stála před ním, a pak se rozhodl pomalu, ale jistě vypochodovat z tohohle vazkého hnusu. Do každého kroku musel vložit sílu a energii, ale to nevadilo, protože té měl se svým vztekem na rozdávání. Měl v plánu dojít za Tsubaki a Kami, a s nimi se domluvit, jak dál.
Hizuki Shima
Tým Beta
Loď
Když jí zelenovláska beze slova dopomohla ke čtení novin bez velmi nepříjemného nahýbání do krkolomné pozice a zachránila jí tak před jistou bolestí zad, téměř neslyšně jí poděkovala, ale přestože to bylo potichu, aby to nerušilo klidnou atmosféru v místnosti, byla si jistá, že jí sensei slyšela, pokud se zrovna moc nesoustředila na čtení.
Když se ke stolu dostali i ostatní, každému popřála dobré ráno a na pozdrav Eichira-san zareagovala chichotem, který připojila k hihňání Chiky. Když si však uvědomila, co dělá, okamžitě přestala a nedokázala zamezit červeň studu, která se jí hrnula do tváře.
Ve chvíli, co se před před ní objevil talíř s místní specialitou, celá se rozzářila. "Děkuji," vyhrkla a zřejmě ještě nebyla úplně probraná a svých činů vědoma, protože přestože si uvědomovala, že je to krajně nevhodné, zvedla se a milého pána objala.
Pomalu dřív, než stačil zareagovat, ztuhla, odsunula se a začala se překotně omlouvat.
Do jídla se pak pustila s chutí, sice s jistou snahou o větší sebeovládání, ale s chutí. Na plány dne jen přikyvovala a snažila si představit, jak to vlastně bude vypadat a přestože věděla, že to není pravděpodobně smysl té věty, jestli by se neměla zmínit, že žádné jutsu, které by jí udělalo neviditelnou neumí.
Osamu Ritsu, Seno
Tým Omega
jídelna u Seno-chan
"Já jsem doktor!" ukázal na sebe Ritsu palcem a hrdě přitom vypnul hruď. Na svou medic praxi byl blonďák náležitě hrdý. Naučit se všechno kolem bylo pro Ritsua skutečně náročné a pod vedením Ayi ke všemu ještě děsivé. Opravdu děsivé! Ale zvládnul to a teď z něho byl mimo jiné i slušný medik.
"Budu ošetřovat zraněné a ty mi budeš pomáhat, Riso-chan!" zezubil se na přemýšlící blondýnku. Seno, která zaznamenala skeptický výraz v Tajiho tváři, se k mladíkovi nahnula ještě blíž, až mu prsa přitiskla ke tváři a tázavě natočila obličej do strany.
"Taji-kun, ty nemáš rád nemocnice? Najednou jsi úplně zezelenal," zeptala se starostlivě.
"Taji bude jako sanitář pomáhat po vesnici s přinášením raněných," ujasnil hnědovláskovu úlohu. Když však přitom pohlédl na Tajiho, i jeho obličej náhle zesinal a celý se orosil studenými kapkami potu.
"Eeeee, Seno-chan... Možná- možná bys neměla- tolik mu to- to," zagestikuloval se vzrůstajícími rozpaky na Tajiho a výstřih Seno. Růžovláska se po něm tázavě ohlédla, poté sjela pohledem ke svému výstřihu a nakonec se rozpačitě usmála.
"Ah, promiň, Taji-kun! Občas se mi připletou, kam nemají," zaculila se a rychle se odtáhla zpět na své místo.
Taji Sakyu
Tým Omega
jídelna u Seno-chan
Taji se na vyzvání posadil vedle senseie,který je informoval,že je čeká jejich první týmová mise a Seno-chan jim mezitím připravila snídani.Čerstvé lívance byly vskutku potěchou pro oko,ale nebyl to jediný pěkný pohled,který se rozcuchanému mladíkovi nabízel.Taji cítil jak mu pomalu rudnou uši a jeho míra soustředění prudce klesá."Ech vzchop se!Nedej na sobě nic znát!Zbraně...čepele...kalená ocel...legovaná ocel...správný postup broušení...ehm..."Z jeho vnitřního monologu ho rychle vytrhnula Risa,která se o něm znovu zmínila jako o "Tacchan"."Taji jmenuju se Taji Té-jé-áá sakra Té-áá-jé-íí!Tacchan zní jak jméno pro nějaké zatoulané štěně..."Zamručel a teprve teď si všimnul nazdobených postav na jejich snídani."Neříkejte,že jdeme do nemocnice..."Zeptal se senseie Taji s deprimovaným výrazem na tváři.Mladík se místní nemocnici vyhýbal velkým obloukem do takové míry,že když mu jeho kolegyně z jeho prvního týmu prozradila,že její matka v ní pracuje,udržoval si od ní po zbytek dne jistý vzdálenostní odstup,jako kdyby byla sama malomocná.Později si na to zvykl,ale stejně měl jisté obavy.
Chika
1. divize Černých písků
Oáza
Při další otázce nejprve zamrkala, poté zdvihla pohled k potemnělé obloze, a nakonec pohlédla zpět na hnědovlásku.
"Musím se dostat do paláce. Musím Takeshiho varovat a všechno mu říci. Nesmím dopustit, aby se mu něco přihodilo mou vinou!" vyhrkla nakonec. Poprvé za celou dobu v jejím hlase vystřídala strach odhodlanost. Dlaně přitom setnula v pěsti a urychleně vyskočila na nohy.
"Děkuji vám za záchranu. Opravdu jsem vám velmi vděčná a zavázaná," uklonila se s okázalou a u služky značně nečekanou ladností.
"Snad vám to někdy budu moci oplatit. Teď si ale musím pospíšit. Když půjdu celou noc, mohu se do paláce dostat už zítra a všechno mu říci!"
Keiko
Tým Théta
Yuni
Chlapec si opřel lokty o stůl a podepřel si bradu, aby mu neupadla, jak začal přemýšlet. Byla pravda, že Suna nemohla hlídat každého banditu, který se rozhodl banditovat. To by se její vláda musela zakládat na teroru a totalitě, rozšiřovat svojí moc skrze agenty a vmísit mezi lidi všeobecný strach vyjadřovat se nahlas. V tu chvíli by se ale ona "dobrá strana" přesunula mezi lidi a zlou by se stala vláda.
Keiko zmateně zamrkal a všechny dosavadní myšlenky byly odváty do zapomění. To se mu občas stávalo, že se myšlenky zatoulali do neprobádaných končin, vyplodili prapodivnou teorii a pak si prostě zase zmizeli, až to Keika samotného překvapilo. Každopádně trochu posmutněl, když s jeho návrhem Tanuko hned nesouhlasila.
"To bych moc rád, ale nejde to. Stal jsem se ninjou v Sunagakure. Je to něco u čeho cejtim, že sem k tomu byl předurčenej, chápeš co tím myslim," pravil a z posmutného výrazu pomalu přešel přes usměvavý, až nakonec nasadil výraz plný hrdosti.
"Dělám vlastně hrdinu na plnej úvazek a ptoto nemohu bydlet jinde, než v Suně," dovysvětlil, jak to vlastně je, zahleděl se Tanuko do očí a uchopil její dlaně do svých.
"Já si je teda moc nepamatuju, ale pokud jsi je měla ráda, zůstanou navždy ve tvém srdci, ať už budeš tady, nebo na druhém konci světa. Já jen, že tady bych tě nemohl tak často navštěvovat a to by byla škoda. Když už se ukázalo, že jsi ta dívka z mého snu,"
Risa Mokushi
Tým Omega
Jídelna u Seno-chan
„Ohayou, Tacchan!“ vyhrkla Risa a zamávala mu. Pak se usadila vedle Ritsua, pohupovala nohama a sledovala Seno s dobrotami. Víc než sladkosti ji však zaujala mladíkova další slova.
„Fakt? Misi?!“ vyvalila svá velká, jantarová kukadla, kterými teď na blonďákovi doslova visela. Dokonce se i na barové židličce zaklesla do držáků na nohy a postavila se. „To je hustý, to je hustý!“ zamávala Risa pěstmi ve vzduchu, načež shlédla na lívance. „Takže,“ posadila se a přiložila si přemýšlivě ukazovák na rty. „Risa bude sestřička a Tacchan sanitář? A kdo bude Ricchan-sensei? Nemocnice?“
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Chika se usmála a posunula ruce s novinami tak, aby v nich mohla číst i Hizuki. Do místnosti vstoupil i zbytek a Eichiro se uklonil. „Jistě, káva tu bude hned, Daisuke-donno. Zdarec, Tekuro-donno, Shi-donno,“ oznámil s naprosto kamenným výrazem, až se musela zelenovláska zahihňat.
„Nepíší nic moc. Je až děsivé, jak je tu všechno v pořádku. O všechny je tu dobře postaráno, nikdo nestrádá. Jistě, je to malá zemička, ale i tak…“
Jako poslední přišla Kaori. Dlouze zívla a protáhla se. Před Daisukem se objevila káva, stejně jako před kapitánkou lodi. „Díky, Eichi,“ zívla znovu a posadila se na své místo.
„Vždy k službám, ojousan.“
Zanedlouho muž před každého položil talíř s volským okem, slaninou a fazolemi. „Zdejší specialita, dobrou chuť,“ sdělil Eichiro.
Chika se usmála a způsobně se pustila do jídla. „Dnes bychom měli být spíše neviditelní. O kontrolu místa před přistáním se postarají zdejší hlídky,“ přednesla svůj plán.
Tým Théta: Na cestě za minulostí
Yumeka zavrtěla hlavou. „Na tohle vesnice nemají čas. Pokud se otrokáři někde objeví a někdo vesnicím zaplatí za jejich zneškodnění na daném území, dá se s tím něco udělat, ale takhle…,“ vysvětlila a pokrčila rameny. Keikovo nápad ženu zaujal. „Má pravdu,“ usmála se. „Pokud vás tu nic nedrží, můžete se s námi vrátit do Sunagakure. Tam budete v bezpečí. Navíc, Keiko je tam vážně sám.“
Tanuko sklopila hlavu. „Jenže… Tady je má rodina. Sice mrtvá, ale je těžké je opustit. Nechtěl bys, Jiro, zůstat ty tady?“
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hirovi pod brýlemi zajiskřilo nadšením.
"Jo! To je přesně to, co jsem myslel!" Zvolal se zaťatými pěstmi, když se Raizo odteleportoval pryč.
Blonďák měl pravdu, proč se bránit, když tě nikdy nic netrefí. Jen se dostat na takovouto rychlost.
Pokud by vypiloval své ostatní techniky a přidal k nim takovouto rychlost, málokdo by pro něj byl opravdovým oponentem. Post velitele Zlatých písků by jen čekal, až si jej vezme.
Když uviděl tuhle techniku, tak zpětně zpochybnil Hideovy schopnosti. Vsadil všechny karty na jednu jedinou past. Kdyby to nevyšlo, tak by jistě skončil hodně rychle.
Zároveň ale bylo dosti bolestivé, že on sám se s Hideem nemohl měřit.
Z uvažování ho vytrhla Toshimina otázka. Její naivita občas bolela.
Mladík si posunul brýle na nose a obrátil se na Toshimi.
"Zná se důvěrně s polovinou tvého klanu. Pořád ti to připadá tak divný?"
Chtěl ještě dodat něco jako "včetně tvé matky", ale nakonec se neodvážil i když to byla pravda.
Ještě že Raizo působil celkem mladě a nemohl tak být Toshimin otec. Ta představa byla fakt dost nechutná.
Jednou se bude muset blonďáka zeptat, kolik malých blonďáčků po vesnici vlastně běhá.
Masao Nibori
Tým Delta
trochu mokro
"Wow, už jsem je chtěl pochválit a oni zase udělají něco co by během pár vteřin zničilo celý jejich tým." Pomyslel si, když si uvědomil, že Ai nebrala ohledy na Kiho agresi. Pokusila se ho zastavit, ale i přesto, že se jí to nepovedlo, zaútočila.
Kdyby dostal Ki plnou silou vodními útoky, asi by potřeboval okamžitou lékařskou pomoc. Ne že by nebyla po ruce, ale Masao nechtěl dopustit zranění ještě před první společnou misí.
Tsubaki s Kami stály skoro v zákrytu, takže se raději zaměřil na ně. Složil pečetě a zaburácel "Doton: Doroku Gaeshi!" Čímž zablokoval útok na nebohého Kiho alespoň ze dvou třetin.
"Jen ať se trochu vykoupe. Třeba vychladne." Pomyslel si a použil Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu, načež se propadl pozadu do zdi, která se právě vynořila vedle něj.
Vodní útok ze směru dívek zasáhl pouze opačnou stranu stěny, ale třetí pokropil Kiho, který teď běžel proti zdi a záleželo jen na něm, jestli do ní s hněvem naběhne nebo se díky spršce vzpamatuje.
z kamene se ještě ozval ostrý hlas. "Spolu nebo vůbec!"
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Kami Kamai
Tým Delta
Podzemní cvičiště
Už jsem přemýšlela, co bych mohla udělat, když najednou Tsu odletěla pryč od senseie, ‘Zatraceně, co to zase bylo,‘ pomyslím si a dívám se na Tsu, které se akorát snažila zvednout ze země. Pak si všimnu, že Ki celý rozčílený běží na senseie, ale ten se mu celkem jednoduše vyhne a pak málem skončí z jedné ze zdí jeskyně.
‘Zatraceně kdyby tady bylo trochu více místa, takhle se tady za chvíli pozabíjíme, když je nás tady tolik, co mám dělat, chtělo by to nějakou past,‘ proletí mi hlavou a začnu přemýšlet, co vše by se dalo dělat.
Když se sensei zajímá o Ai, tak vymyslím plán, který bych mohla vyzkoušel. Ve chvíli, kdy se přede mnou objeví klon od Ai, tak sama rychle složím pečetě na Bushin no Jutsu a klon se objeví přímo přede mnou mezitím složím pečetě na Henge no Jutsu a proměním se na kámen, který jen tak leží na zemi a čeká, až se k němu sensei dostane. Klon tam stojí a nemůže se hýbat, takže jsem doufala, že na něj sensei zaútočí a dostane se blíže ke mně, abych se ho mohla dotknout.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
I Hiro nakonec řekl, co mu nešlo. Dívka si musela promnout kořen nosu. Nejraději by se i zašťourala v uchu, ale za prvé by to nebylo slušné a za druhé by tím mohla mladíka opět dostat do ráže, prozože to nutkání přišlo po jeho krátkém zhodnocení sebe sama a sypání požadavků na Raiza.
Černovlásek měl opravdu štěstí, že jejich sensei byl největší flegmatik ze všech flegmatiků, které kdy potkala. Kdyby jim velela její bývalá sensei, dávno by přebaloval někde v porodnici mimina.
Blonďák se pak rozmluvil o raitonu a… Toshimi překvapeně zalapala po dechu, když prostě zmizel a objevil se jinde s katanou zabodnutou v písku. Zmateně se podívala na místo, kde ještě před chvílí stál a pak zpátky. Stále více chápala, proč se ten Hideo potřeboval pojistit tou pečetí omezující chakru. Vždyť tohle vypadalo jako teleport!
„J-jo, to jo,“ probrala se, když si uvědomila, že na ni Raizo mluví. Rychle si vzpomněla, co vlastně říkal, a kývla. „Ta technika je Písečný stisk,“ vysvětlila a pak nadšeně dodala: „A ten brutální navazovák je Písečný pohřeb. Jak to že znáte tolik našich technik?“
Ai Hayo
team D
Podzemní cvičiště
Ai tam stála a viděla jen, jak Tsu letí zpět. Dívka zatím nevěděla, jak to sensei dokázal, ale bylo ji jasné, že to je jeho schopnost. Stála tam a vymýšlela plán. Sice už věděla, jak znehybnit senseie, ale problém byl v tom, že nevěděla nic o spolubojovnících. Proto ten plán zatím odložila. Postupně se podívala na Kami, Tsu a Kiho. Pomalu si vytáhla svoji nejoblíbenější zbraň. Přikrčila se, noík si dala do úst a složila počet na Mizu bunshin no jutsu.
,,Mizu bunshin no jutsu." řekla po složení pečetí a vedle ní se objevily další tři postavy, nachlup stejné jako Ai.
,,Trochu přitvrdíme, sensei." dodala Dívka. Každy klon se rozeběhl k jednomu ze spolubojovníkům a postavil se mezi ně a senseie. Následně zastavili jakýkoliv jejich pokus o útok na senseie.
,,Máte 15 vteřin na to, aby jste se dostali za Mě." řekl každý klon ostatním. Rozeběhla se na senseie s nožíkem v ruce. Po 15 vteřinách všichni tři klony složili stejné pečetě a řekli: ,,Suiton: Mizuame Nabara" a vyslali to směrem na senseie a na Ai. Hayo se před senseiem odrazila do vzduchu o jeden z kamenů a začala soustředit chakru do chodidel. Aby se náhodou nechytla sama do své techniky. Ai se vzduchu mířila na senseie s úmyslem mu nějak ublížit. Došlo ji, že jinak to nepůjde. Doteď na to šli špatně a brali to jen jako hru. Musí to brát jako boj o život.
Osamu Ritsu
Tým Omega
jídelna u Seno-chan
"Riso-chan!" přivítala blondýnku s úsměvem dívka za pultem, jakmile vrazila do dveří jako uragán. Okamžik na to vstoupil i Taji, na něhož růžovláska zamrkala dlouhýma řasama a sladce se uculila.
"Dobré ráno, Taji-kun. Mám tu pro vás dneska speciální snídani!" oznámila jim důležitým tónem, než se otočila k trojici zády a začala ji všem třem hbitě chystat. Ritsu se zhoupnul na židli dopředu, zarazil se o desku stolu a dlaní poklepal o dřevo na znamení, aby si k němu oba přisedli.
"Dneska pro vás mám překvapení," nahnul se k Tajimu s Risou se spikleneckým výrazem ve tváři.
"Dneska vás totiž čeká vaše první mise v týmu Omega!"
Sotva to dořekl, na stole před Risou a Tajim přistály dva talíře s voňavými lívanci, které svou nazdobeností připomínali sestřičku v nemocnici a sanitáře. Seno si založila ruce v bok a nahnula se částečně nad stůl. Tajimu se tak nebezpečně blízko obličeje vyskytla dívčina bujná prsa.
"Malá nápověda! A sebou jsem vám zabalila pořádný oběd i se zákuskem," zašvitořila vesele.
Taji Sakyu
tým Omega
Ulice-Jídelna u Seno-chan
"HUAAAA"Zívl Taji kráčející po ulici s rukama v kapsách.Dnešního rána si připadal nějak podivně nevyspalý a když si dopřával svoji obvyklou procházku nahoru na hradby,aby chvíli pozoroval pustinu kolem,přistihnul se,že u toho dokonce usíná."Blbý ráno,blbí lidi."Pomyslel si,když se kolem něho neurvale prorval jakýsi poslíček."Nu což sladká snídaně plná dobrot to vynahradí tsss."Při vidině sladkostí od Seno-chan se mu hnedle zvedla nálada a mírně přidal do kroku.
Už byl na dohled od jídelny,když kolem něho něco blonďatého prosvištělo."Dobré ráno Riso."Pozdravil sprintující kolegyni,která se jako o závod hnala do dveří.Taji o chvíli později vstoupil za ní a zamířil k senseiovi sedicím hned u pultu."Dobré ráno sensei,dobré ráno Seno-ehm-chan."Pozdravil a začichal.Cítil čerstvé sladkosti,ale nechtěl se po nich sápat,hned co přišel.Proto se raději zeptal senseie,co je dnes čeká.
Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Shi
Loď
Tekuro ještě spal, když se Shiho oči otevřely. Nevstával. Chtěl si pohodlnou postel užít co nejdéle to půjde. Myšlenky na nadcházející večer ho ale nenechaly v klidu spát. Tuhle misi začal brát osobně. Předpojkládal, že to bude kvůli Tekurovi. Nechápal proč. S Písečnou už neměl nic společného a měl všechny důvody své dvojče nenávidět. Ale na druhou stranu chápal, co Tekuro tou myšlenkou zamýšlel. Nevěděl o ní nic, ale věděl, proč byla vymyšlená.
Nedokázal už klidně ležet, takže se převlékl a vyrazil do jídelny. Tam už byl celý zbytek jejich týmu.
"Brýtro. Přišel jsem o něco?" neztrácel čas a rovnou začal se sběrem informací.
V tu chvíli dorazil Tekuro. Shi ho svým odchodem probudil. Narozdíl od něj nepřemýšlel tak dlouho a k ostatním dorazil rychleji.
"Zdarééc, tak jak jste se vyspali?" začal obligátní otázkou.
Oba dva se usadili ke stolu. Sušenky a čaj, to vypadalo jako slibný start dne.
"Tak co máme v plánu?" pokračoval Shi se svým vyzvídáním. V tomhle ráji na zemi mu prostě něco nesedělo. Každé místo mělo své stíny.
Raizo
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Toshimi mu naštěstí na rozdíl od Hirotada odpověděla tak, jak očekával. Rusovláska dokázala vypíchnout skoro vše, v čem opravdu pokulhávala. Naštěstí měla mnoho kvalit, kterými si dokázala doposud své slabiny vykompenzovat, jako třeba její bystrost.
„To jsem vážně rád, že to umíš taky,“ poznamenal poté na černovláskovu adresu se skeptickým úsměvem a vyslechl si i jeho, načež mu stekla pomyslná kapka po čele.
„Ne, to neumím...“
„Každopádně jsem rád, že si jste vědomi svých chyb. Díky tomu můžete začít pracovat na jejich odstranění a také si dávat pozor, aby je nepřítel nevyužil proti vám,“ přejel poté oba pohledem s úsměvem na rtech a založil si ruce v bok.
„Raiton není zrovna nejlepší živel pokud jde o obranu, Hiro. Rychlý útok a včasný zásah ovšem...“ odmlčel se Raizo a pozvedl své dlaně, na které se zahleděl. Mezi prsty mu přeskočilo několik jisker, které se poté krátce rozeběhly i po jeho těle, on zavřel oči, a prostě zmizel.
„Mohou mnohdy posloužit jako skvělá prevence! A kromě toho, co tě netrefí, to ti neublíží!“ zavolal na dvojici Raizo, který se zničehonic objevil na úplně druhé straně plošiny, v podřepu, s jednou ze svých katan zabodnutou v zemi namísto v soupeři.
„V písečných technikách se moc nevyznám, Toshimi, takže mě teď napadá jenom jedna. Prostě vyšleš svůj písek na cíl a chytneš ho, víš kterou myslím? Jestli se nepletu tak na to existuje totiž celkem brutální navazovák...“ napodobil Raizo rukama jakýsi stisk, když se narovnal, a lehce skepticky se zasmál. Slečna, se kterou kdysi chodil, mu tu techniku i s tím doplňkem chtěla několikrát názorně předvést přímo na něm.
„Díky bohu že ji zavřeli...“ zacukalo muži v oku, když si na tu dobu vzpomněl.
Risa Mokushi
Tým Omega
Jídelna u Seno-chan
Risa vylítla z domu jako střela a ještě za běhu si na čele uvazovala čelenku. Doma se začetla do učebnice o bylinách a úplně zapomněla na čas, což bylo moc moc špatně, protože Ritsu na ně čekal v kouzelné a slaďoučké jídelně u Seno-chan.
Ulicemi probíhala jako malý blonďatý taifun a umě se vyhýbala všem kolemjdoucím, jak měla nacvičeno z blonďákovi šílené opičí dráhy. Brzy tak stanula před dveřmi sladce vonícího domečku a vběhla dovnitř. „Risa se hlásí do služby, Ricchan-sensei, Seno-san!“ vyhrkla a zasalutovala.
Keiko
1. Divize zlatých písků
Yuni
Keikův výraz se měnil z udiveného, po pobouřený, tak ukázkově, že to bylo až úsměvné.
"A to s tím nikdo nic neudělá? Vždyť
Je takovejch ninja veanic. Todlecto nejni správný!"
Keiko začal ve vzduchu šermovat rukama, načež se upřeně zahleděl na svou sestru.
"A nechtěla by ses snámi vrátit do skryté písečné? Tam bys měla klid od takovejch pobudů a já bych měl poprvé v životě rodinu. Chápu, že se vlastně vůbec neznáme, ale třeba bychom mohli dohnat ty ztracený léta," pravil skoro až prosebně a zahleděl se na Tanuko tak upřímným výrazem, že to skoro nabádalo k pohlazení.
Akeno Ikazuchi
1. Divize černých písků
Oáza
Akeno nachvilku zavřel oči a promnul si kořen nosu. To dělával ve chvílích, kdy se musel k něčemu přemáhat. Právě to bylo vymyšlení solidního plánu, který zahrnoval dobré krytí. Bylo to otravné, ale někdo to udělat musel.
"S diplomatkou by mohli být potíže. Ani diplomaté nejezdí bez ohlášení, nebo družiny a navíc je to mnohem riskantnější bez přesného naplánování a nastudování rolí," povzdechl si blonďák a lehce se ušklíbl. Záchrana té dívky misi úplně zkomplikovala, protože Mayu-hime jasně ukázala, že chce, aby Takeshiho odstranili, nehledě na okolnosti. Tímto tahem u Akena ztratila důležité body loiality, protože se on sám viděl v roli "toho hodného".
"Poblíž paláce by měla být nějaká vesnice, kde má služebnoctvo rodiny a kam chodí spát. Tam bychom ji mohli schovat. Pokud není odtamtud. Pak by to místo mohlo být únosci hlídané," pokračoval vy produkování myšlenek, kdy na sebe nechal utočit jiné myšlenky a nakonec se lehce ušklíbl. Tahle situace byla nepříjemná. Podřiznout té dívce hrdlo by vyřešilo hromadu problémů. Byla škoda, že nebyl "ten zlej" on.
Tsubaki Kokumotsu, tým delta
Dopad nebyl zrovna nejpříjemnější, když máte na zádech tvrdou schránku s pískem. Tsu vstala ze země, oprášila se, načež vydala hrdelní zvuk připomínající zavrčení. To, že jí odhodil, nebyl nijak velký problém, ale že zase se ho nikdo nedotkl, už jí celkem štvalo. Potřebovali plán, dobrý plán, ke kterému Ki nijak nenapomáhal. Dívka si povzdechla a z její tykve se začal řinout písek. Napřáhla ruku ve směru metr dva od senseie, kdyby náhodou chtěl uhnout Kimu, opět. V nejhorším místo sensei aspoň chytí Kiho, který tudíž neskončí naplácnutej někde na kamenech. U Kami předpokládala, že využije oné příležitosti a něco vymyslí, aby mohli konečně polapit sensei. A co se týkalo Ai, vůbec nevěděla, co si má o ní myslet. Zdála se být taková lehce arogantní, jako kdyby znamenala něco víc, protože byla u Černých písků.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Na cestě za minulostí
Tanuko zavrtěla hlavou. „S cizí krví se špatně spojuje, vlastně to jde opravdu jen hodně špatně.“
Yumeka kývla. „Proto se používá vlastní krev nebo inkoust.“
Pečetění skončilo a dívka trochu unaveně vydechla.
Bělovláska se obrátila na Keika. „Jak jsme říkaly, byli to lovci lidí. Loví nadané nebo jinak cenné lidi, aby je pak mohli prodat do otroctví. Nejraději loví ninji, protože ti se prodávají do arén, kam se lidé hodí dívat na to, jak se lidé navzájem zabíjejí,“ vysvětlila a zašklebila se.
„Museli chtít sebrat jen mě, ale pak zjistili, že je tu další cenný materiál. Tím jsi ty, Jiro.“ Pak se ohlédla na Yumeku. „Je důvod, proč by šli po vás, kromě toho jak… no…,“ sjela ji pohledem od hlavy k patě a zpátky a trochu se začervenala.
Žena se roztržitě podrbala za hlavou. „Naše rodina je určitě také velmi sympatická otrokářům, bohužel.“
Osamu Ritsu
Tým Omega
jídelna u Seno-chan
Slunce už stálo vysoko na nebi, přestože bylo teprve půl osmé ráno. Jídelna byla otevřená jen pár minut, Ritsu však už dávno seděl na židli hned u prvního stolku před pultem, pohupoval se jen na zadních nohách a ruce měl složené za hlavou s širokým úsměvem na rtech. Čekal, až se dostaví i Risa s Tajim, aby jim mohl sdělit skvělou novinku, kterou pro ně od Kazekageho měl. Z toho budou ti dva určitě na větvi! Z větší části mu však na rtech pohrával úsměv právě proto, že se přes celou jídelnu linula sladká vůně pečících se košíčků a čerstvě udělaných lívanců, kterými se stačil už do sytosti nacpat.
"Hej, Ritsu-chan, kde jsou ti dva? Neměli tady už taky být?" nahla se přes pult zvědavě růžovláska.
"Už jsem jim nachystala speciální várku nových lívanců a na cestu vám něco taky zabalím!" zaculila se vesele. Ritsu k ní pomalu otočil tvář, úsměv na rtech se mu zvětšil do širokého zubení a oči zúžily do štěrbinek při vidině sladké nadílky od Seno.
"Měli by tu být každou chvilku, Seno-chan!"
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
"Fajn, fajn, tohle umím taky..." Řekl Hiro rezignovaně a nasadil si brýle.
"Pravda je taková, že mou jedinou obranou je útok. Každý větší prostorový útok je docela problém. Mám pár technik, které mi přijdou vážně dobré, ale zároveň mám pocit, že jsou mi vlastně většinou k ničemu."
Z nějakého důvodu bylo pro něj obtížné nahlas přiznat své slabiny, hlavně před Toshimi. Raizo ho trénoval a musel tak o jeho slabinách moc dobře vědět.
"Musím nějak vylepšit to, co už umím a přidat něco navíc k obraně. Mít po každé misi zničené oblečení je fakt otravný."
Nedokázal si představit žádnou techniku na bázi raitonu. Možná nějaký skvělý bleskový úhyb!
Jen si to hezky představil. Do země udeří blesk, on na tom místě bude stát a řekne "Tak co, jak to jde...". To by byl epický vstup na scénu!
Mladíkovi se v brýlích zablesklo.
"Raizo, umíš se teleportovat? Prosím řekni, že jo!"
Zeptal se s nadšením a doufal, že ano.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
„É…,“ prohlásila. Ještě se z Hirových slov nestihla vzpamatovat, když ji Raizo naprosto klidně oslovil. Rychle se rozpomněla, div se samým překvapením nepostavila do pozoru. „Když pominu svůj největší problém, kterým je nedostatek bojových technik, hodně často jsem váhala, čehož jsem se ke konci mise byla schopna zbavit, jen když jsem byla pod velkým tlakem a to není dobře. Dál pak hodně spoléhám na náhodu, což se ne vždycky jeví jako dobrá cesta. Musím se také víc soustředit na trénink manipulace s chakrou. Pořád mi trvá příliš dlouho přeměnit jednu písečnou techniku v jinou.“
Vražda na objednávku
Překvapeně zamrkala, když se jí žena zeptala na jméno. Řekla toho už tolik, ale ani se nepředstavila?
"Jsem Chika," hesla nakonec tiše.
Kazuha Minami, Kahori
Černé písky, I. divize
Oáza
„Ó, tak senpai? Ty jsi ale svůdník!“ mávla pacičkou Kahori. „To je zajímavá nápad. Jen mám trochu starost. Co jsem slyšela, ta dívenka vypadá, že vlastně nic neví, ale co když jen dobře hraje? Je pak rozumný brát ji sebou? A proč bychom my šli do paláce? Že by byla kazuha-chan nějaká diplomatka?“ přemýšlela pískomilka.
…
„Velice mě těší, Chiko-san,“ usmála se na ní Kazuha a pak se na ni starostlivě zahleděla. „Co budete ale teď dělat?“
Ki Hayabusa
Tým Delta
Podzemní cvičiště
Pořádně ani nevnímal, že se Tsu mezitím přiblížila. Poháněn zlostí, běžel proti svému já bez kalhot. Jenže ono já bez kalhot se rychle přeměnilo, a tak tedy nejenže mělo kalhoty, které mu nyní umožňovaly bezproblémový pohyb, ale ono už to vlastně nebylo ani Kiho já, ale sensei ve své vlastní podobě, a ten během pár vteřin snadno vyřídil oba blížící se páry rukou, které se jej měly v plánu dotknout, v jednom případě snad i uškrtit. Tsubaki tedy byla upozaděna podivnou silou, která před pár chvilemi způsobila Kiho zesměšnění skrze odhození do ponižující polohy mezi kameny. Ki to nijak nevnímal, stále běžel co nejvyšší rychlostí na senseie, který ale, jak již bylo zmíněno, netrpěl handicapam v podobě stažených kalhot, a tak mu nečinilo jakožto zkušenému a staršímu ninjovi žádný problém se rozzuřenému bělovlasému chlapci vyhnout. Samozřejmě, Ki to poznal hned, ovšem vzhledem k tomu, že v úzkých prostorách jeskyně, ve kterých běžel tak rychle, nebylo moc prostoru na to zastavit, stihl pouze zpomalit a natočit se k jeskynní stěně bokem, aby do ní alespoň nenaběhl vlastní tváří. Možná, že to byla stále celkem tvrdá rána, možná také fakt, že vnitřek jeskyní ani jejich stěny nebývají nijak teplými místy, co způsobilo, že byl Ki ze svého záchvatu zuřivosti vytržen, a nyní byl tedy jen naštvaný. Sensei se rozhodl, že místo zesměšňování Kiho se nyní bude věnovat Ai. Krátce k ní promluvil, a když je pobídl, ať na něj jdou, Ki se takřka okamžitě odrazil od stěny a opět na senseie rychle vyrazil. Šel na něj přímo, ovšem o něco pomaleji než před chvílí, a dával si pozor na jakýkoliv pohyb nebo úhybný manévr. Svou ruku proti senseiovi natáhl až kousek před ním.