DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Tsubaki Kokumotsu, tým delta
Měl pravdu. Jak by je mohl trénovat, kdyby o nich nic nevěděl. Čistě teoreticky jak trénovat Tsu zase nebyl takový oříšek, přeci je z určitého známého klanu, takže by měl vědět, co je jejich slabina. Jak tak poslouchala sensei, usmívala se na něj jako sluníčko na hnoji. Opravdu z něho měla dobrý pocit. Byl ji velice sympatický. Když došlo na řadu na Tsu, zpozorněla. To slovíčko začínající na T neměla v lásce. Dělat jakékoli úhybné manévry z x kily písku na zádech se dělalo opravdu špatně a shodit či nechat rozpustit písečnou tykev taky úplně nechtěla.
"Hai sensei. Budu moc ráda, když se budeme zaobírat pískem." usmála se tak, že ji byla vidět řada bílých zubů. Jakmile byla poplácána po rameni, naběhl ji na tváři mírný ruměnec a v hlavě ji bleskla myšlenka, zda si ještě někdy vypere tohle oblečení.
"Závod? Ale..." nestihla doříct větu, neboť se sensei právě pokusil spáchat sebevraždu skokem. Pomalu vstala a blížila se ke dveřím. Ty opatrně otevřela a vešla do chodby. Než zavřela, usmála se na své kolegy, zamávala jim, načež třískla dveřmi. Sice neměla v lásce někde nechávat x kilovou tykev z písku, ale barikáda před dveře v tuto chvíli posloužila na výbornou. Lehčí o písek na zádech se rozeběhla po schodech dolů. Málem ji podklouzla noha, ale stihla to vybrat.
Prudce otevřela dveře do ulice, lidem se jen omluvila za šok a rozeběhla se vstříc svému snad vítěznému osudu.
Mezitím co se vyhýbala lidem, omlouvala se jim, kontrolovala své kolegy, jestli je někde nezahlédne za sebou. Naštěstí je po dobu jejího běhu, řekněme, že to běh opravdu je, nikde nezahlédla. Pro její ještě větší štěstí zahlédla oné cílové cvičiště. Sebrala zbytky svých sil a dala do běhu vše. Zázrakem tam dorazila jako první. Ona a první, člověk, který se spoléhá pouze na písek, protože je línej jak veš, skončila první. Udělal dva normální kroky, načež se svalila na zem, překulila na záda a zhluboka dýchala. K její smůle ji nikdo neřekl, že po běhu se nelehá, a tak tam ležela a čekala na zbytek.
"Už...nikdy...neběhám..."
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Shi
Pláž
"Už jsem se bál, že se začnu nudit," utrousil Tekuro s úšklebkem, který se mu na tváři objevil pokaždé, kdy mohl očekávat, že jeho život nabere zcela nečekané obrátky.
Když Chika vytáhla míč, zkusmo překontroloval, jestli se jedno z jejích obřích prsou náhodou nezměnšilo, ale obě byla pořád stejná. Zavrtěl hlavou. Tohle s ní bude zase muset probrat on.
"Jasný! Sice jsem to v životě nehrál, ale dobře!" vyskočil na nohy a snažil se okoukat, co se při té hře vlastně dělá. Při pohledu na míč dostal pocit, že kdysi dávno už něco podobného hrál, ale vůbec si nedokázal vzpoměnout na pravidla.
Shi měl na výběr. Buď se bude držet Hizuki, nebo se pustí za tím klukem. Rozhodl se pro obě možnosti. V převlékárnách vytvořil karetního klona, který pokračoval ve sledování. Sám se potom skrze stíny vyplížil ven a v tajnosti doprovodil Hizuki kamkoliv, kam šla. Hodlal zůstat v utajení tak dlouho, jak to jen bude možné.
Kami Kamai
Tým Delta
Domov > Pozemní cvičiště
Už je to nějakou dobu, co jsem byla doma, protože jsem sama trénovala, abych se stala ještě silnější, akorát jsem se při tréninku zranila a byla jsem celkem vyčerpaná, protože jsem tréninky přeháněla, takže jsem byla nějakou dobu doma, abych se opět plně vyléčila, což nějakou chvíli trvalo. Když mi už bylo lépe, tak jsem začala trénovat opět, ale jen tak, abych opět neskočila jako předtím. Už jsem se celkem těšila, až budu moct trénovat s ostatními, ale nevěděla jsem, jestli budu s Kim a Tsubali, ale doufala jsem, že mě Kazekage nepošle k někomu jinému, protože by to asi nebylo moc dobré, kdybych si zase musela zvykat na někoho jiného.
Akorát jsem byla venku a trénovala jsem, když se tam objevil nějaký ptáček, který začal kolem mě poletoval. Když přiletěl blíže ke mně, tak jsem si všimla, že se jednalo o Chika. „Ahoj Chiko, copak ty tady děláš,“ zeptám se ho a vezmu si od něj vzkaz. Když jsem si ho přečetla, tak jsem se trochu pousmála. „Tak to je super, že jsem s nimi v týmu, pokud teda už není po nich a Masao nedostal nový tým,“ řeknu nahlas a poté se podívám na Chika, který už odlétal pryč.
Následně si vezmu vějíř a vyrazím do domu. Rychle jsem vběhla do koupelny, kde jsem se osprchovala. Přesunula jsem se do pokoje a oblékla jsem se. Vzala jsem si ninja čelenku a uvázala jsem si jí kolem krku. Učesala jsem se a vzala jsem si ninja vybavení. Když jsem měl vše, tak jsem sešla dolů do kuchyně. Vzala jsem si tam něco k jídlu a nějaké pití a rozešla jsem se do chodby. Když jsem se obula, tak jsem vyrazila směrem k pozemnímu cvičišti. Cestou jsem ještě snědla to, co jsem si nachystala a poté jsem se vydala během k cvičišti.
Po chvíli jsem už měla cvičiště na dohled, tak jsem trochu zpomalila, ať tam nedoběhnu celá zadýchaná. Následně jsem vešla na cvičiště a začala jsem hledat senseie, protože jsem vůbec netušila, kde je a doufala jsem, že se mě buďto všimne nebo ho uvidím.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Pláž
„Hmm... na tom něco je,“ zahleděl se Daisuke krátce k nebi a nakonec s Tekurem s úsměvem souhlasil. A kromě toho, přeci jen měli pořád dva dny, než měl koráb přijet. Nebyl přeci důvod očekávat nějakou melu dřív, ne?
„Otázkou ale je, jak se pozná v naší branži záporák, a jak klaďas?“ poznamenal Daisuke podobně filozoficky, jako Tekuro, načež se na svého kamaráda ohlédl.
Když ho tam tak sledoval, jak si popíjí limonádu, a vzpomněl si, do kolika průserů, včetně těch potencionálních, je Tekurovi pohnutky a vynalezené techniky kdy málem dostaly, stekla mu po spánku pomyslná kapka skepse.
„Mimochodem, později bych s tebou potřeboval hodit řeč, Teku,“ oznámil černovláskovi Daisuke, tvářící se lehce, jako by Tekuro něco provedl.
„Kde ten míč vzala?“ nechápal Daisuke roztržitě, když se Chika vytasila s návrhem zahrát si volejbal.
„No, proč ne, hádám,“ uculil se nakonec mírně nervózně Daisuke a posadil se. Na volejbale se přeci nic zvrhnout nemohlo, ne...?
Osamu Ritsu
Tým Omega
jídelna Taiyō
Růžovláska pokývla hlavou nad dívčinou objednávkou a pořádně si přitáhla zástěrku kolem boků.
"Tak jo! Ritsu, chceš taky?" pohlédla vzápětí na blonďáka, který s Tajim bojoval o poslední kousky dortíků. Ritsu v mžiku zpozorněl, nechal zbytek muffinů hnědovláskovi a v očích mu zahrály nadšené hvězdičky.
"Ho, ho, ho, ho, ho!" zakýval rychle hlavou na znamení souhlasu a s přimhouřením pravého oka spolknul obří sousto, jež měl ještě v puse.
"Borůvkový! A velký zmrzlinový shake k tomu, Seno-chan!" zdvihl paži jako malý školák hlásící se o svůj příděl. Dívka se vesele zazubila.
"Hned to bude!"
Ritsu si spokojeně podepřel bradu pěstma, lokty se opřel o pult a zadíval se na záda růžovlásky jako na obrázek. Jestli sledoval něco raději než plné přepravky čerstvého sladkého pečiva v pekárně, byla to Seno-chan při práci. Zručnost, s jakou míchala těsto nebo obracela několik lívanců naráz, ho nepřestávala fascinovat. Na to by se mohl dívat pořád!
"Ta-dá!" přistál před Ritsuem a Risou talíř s věží z vonících palačinek zalitých ovocnou omáčkou se šlehačkovou čepicí a ozdobou z borůvek a lesního ovoce.
"Dobrou chuť!" popřála jim dívka vesele a s rukama sepjatýma za zády se na patě otočila k Tajimu.
"Dáš si taky, Taji-kun?" nahnula hlavu laškovně do strany a mile se na mladíka zaculila.
Po obědě, který v Ritsuově případě obsahoval sladký předkrm, dva hlavní chody, dezert a ještě dortík na cestu, zamířili všichni tři zpátky na cvičiště. V blonďákově obličeji pohrával celou cestu blažený úsměv, jak si klidně vykračoval s pažema založenýma za hlavou a užíval si dozvuky sladkého rauše z nadmíry cukru.
"No tak jo," zastavil se na místě, jakmile dorazili na cvičiště a dlouze se protáhnul. Z pod bílého trička mu přitom vylezlo břicho plné svalů tvrdých jako kámen, bez jediné stopy po kilech cukru a tucích, které do sebe každý den dokázal nacpat. Ozvalo se zapraskání kloubů, jak si vzápětí prokřupnul prsty a ze široka se na oba geniny zazubil.
"Dáme se do toho!"
Masao Nibori
Tým Delta
na střeše
Masao se na ně chápavě podíval. "Jak bych vás jinak mohl trénovat, kdybych něvěděl kam směřujete." Řekl a podíval se na nebe nad nimi. Po krátké odmlce se na ně opět otočil a s klidným hlasem začal. "Ai, myslím že podle toho co říkáš, mám asi nejvíc zkušeností k učení právě tebe, ale stejně bych měl ještě jiný návrh. Znám docela dost lidí z naší vesnice, kteří jsou v něčem, čeho chceš pravděpodobně dosáhnout, ještě mnohem lepší než já. Když budeš chtít, tak ti je někdy můžu v nemocnici představit... Jo! A tohle se týká vás všech. Dělal jsem medika dobré hrstce lidí na několika složitých misích, tudíž mi pár z nich ještě něco dluží." Mírně se pousmál, jakoby si vybavil některé situace, ve kterých jeho spolupracovníci nevypadali ani z daleka tak cool jako obvykle. kdybyste jen věděli. Na vteřinku se odvrátil, jakoby se snažil zakrýt své myšlenky týkající se mimo jiné i jejich bývalé sensei.
"No zkrátka bych vám mohl být asi schopnej dohodnout pár lekcí s lidma, kteří by vám to, co se chcete naučit vysvětlili o dost líp než já."
"Ki." Otočil se na jediného chlapce z jeho skupiny. "Ještě si to ověřím, ale u tebe bude asi nejlepší z mojí strany trénink taijutsu a možná se koukneme i na tvůj element... Četl jsem si tvoji složku z akademie." Dodal, jakoby to všechno vysvětlovalo.
"A u tebe Tsubaki zapracujeme na tvém živlu. To by ti mohlo docela pomoct i když nejsem schopný tě učit nic z klanových technik. Jo a taky tě asi budu muset trochu potrénovat v taijutsu. Nevěřím, že se budeš chtít účastnit boje pěstmi, ale nějaké ty úhybné manévry by vám nikomu neuškodily."
Pokaždé, když na někoho z nich mluvil, tak se k němu nahnul a povzbudivě jej poplácal po rameni.
"Ták fajn." Pomalu se zvedl ze židle, udělal pár kroků a zastavil se na okraji střechy. "Dáte si malej závod, co vy na to?" Ten, kdo první dorazí ke vchodu do podzemního cvičiště nebude muset po dnešním tréninku udělat ani krok aby se dostal domů. Druhý a třetí ho tam totiž budou muset odnést." Ani nečekal na odpověď, odrazil se a seskočil ze střechy mimo jejich výhled.
Poté už byl slešet jen ostrý výkřik. "Start!"
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Chika Yoshitsune
Sensei týmu Beta
Pláž
„Su-sumimasen!“ nakrčila se Chika provinile. Úplně jim to zapomněla říct a oni teď byli právem naštvaní. Sice ji nenapadlo, že by někdo z nich šel rovnou za správcem doků, ale mělo ji to trknout. Daisuke i Tekuro už byli zkušení ninjové a takové úkony pro ně byly naprosto přirozené.
Usmála se teprve po chvilce. „Nemusíš, Daisuke-kun. Večer budeme pokračovat v plánování. Jsme tu s předstihem, ne? Pojďte si zahrát volejbal!“ vytáhla odkudsi míč.
Kouichi
„Jo, vždycky to přejde po chvíli, když zase vystoupím,“ zazubil se a navázal na svou dějepisnou lekci: „Tak každá země měla své výbojné vládce, že? A někteří nebyli příliš moudří. Třeba ten předchozí.“
Při odpovědi na jeho otázku o ninjích jeho úsměv trochu zrozpačitěl. „Pochybuju, že by se mnou mluvili. Hele, je moc fajn si s tebou povídat, ale budu muset jít. Co se zítra zase sejít tady? Teda, rád bych tě pozval na večeří, ale to by bylo asi moc rychlý, co?“
Tsubaki Kokumotsu, tým Delta
Usmívala se jako sluníčko a čekala na odpovědi od Kiho. Sama musela uznat, že pro chlapa jich mohlo být víc než dost, ale snad nějaké otázky pochytil. Pro štěstí Kiho a pro smůlu Tsu se zjevil sensei.
"Zdravíčko!" pozdravila ho řádně zvesela. Za tu dobrou náladu opravdu mohly asi nákupy a řádný spánek. Sensei jim zmizel a vzápětí stál u holčiny, která byla roztomiloučká a vyšší. Naštěstí Ki byl menší než Tsu. Následovala Masaa. Když byli u dveří, opětovala šibalský úsměv Masaovi. Čím dál více se jí sensei zamlouval. Když konečně vyšli na střechu a usadili se. Tsu si sundala tykev a položila ji vedle sebe. Měli spustit své povídání. Začala dívka, která se jim představila jako Ai Hayo. Měla velice zajímavou idolku, pak následoval Ki, který si vybral téže silného člověka. Když přišel čas na Tsu, začala si připadat trapně ohledně výběru. Jasně, její idol byl sice Pátý, ale spíše vzhlížela ke svému dvojčeti. Sice u sochy řekla, že zmíní Gaarovy vlasy, ale stejnak.
"No, já jsem Tsubaki Kokumotsu. Moc mě těší." obdařila nový přírůstek milým vřelým úsměvem. "Mám dva idoly. První je Gaara-sama, ráda bych ovládala stejně písek jako on. A taky nesmím opomenout ty jeho červené vlasy! A druhým idolem je moje dvojče, brácha. Je jeden z mála, kdo se mnou vydrží v jedné místnosti i pár hodin, než mu pukne hlava. Dokážu být hodně otravná a upovídaná a on mě stále má rád a stará se o mě." dokončila své krátké povídání. Samozřejmě měla ještě jeden sen, spíše cíl, ale o tom nikdo nemusel vědět. Možná měla zmínit prvního bráchu, aby si nemysleli, že Gaara je pro ni důležitější než rodina. Pátého měla v oblibě, ale s ní vydržet delší dobu opravdu dává zabrat.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Ki Hayabusa
Tým Delta
Socha Pátého, střecha
Nebylo nic moc co dělat, tak se alespoň rozhlížel, jestli neuvidí. Brzy spatřil Tsubaki, která si jej za chvíli všimla taky, a hrnula se k němu. Oplatil jí zamávání. Když přišla, spustila na něj palbu otázek a vět, která mimo jiné obsahovala také narážku na ztracené kalhoty. Ki nevěděl, na co odpovědět dřív. Naštěstí zasáhl sensei, který je přivítal, a jak se zdálo, i on si musel rýpnout do Kiho kvůli včerejšku. Po této druhé narážce na oblečení si jen povzdechl. Měl pocit, že připomínek a narážek na to, jak poněkud často ztrácí kalhoty a jiné kusy oděvu se zřejmě ještě dlouho nezbaví, jestli vůbec někdy. Když krátce na to zjistil, že mají v týmu novou spolubojovnici, přestal myslet na to, že si z něj lidi dělají srandu kvůli oblečení, začal si v duchu opakovat, co včera zjistil o tom, koho by chtěl představit ostatním, a vydal se za senseiem. Krátce poté se dostali na střechu domu. Byl tam krásný výhled, a několik židlí. Potom, co se posadili a potom, co je sensei vyzval, aby započali svá vyprávění, začala mluvit ta nová. Představila se jako Ai, a zmínila, že se jí rozpadlo několik týmů.
"Něco podobného známe. Vystřídalo se nám docela dost senseiů v hodně krátké době. Mimochodem, jsem Ki. Příjmením Hayabusa." řekl, představil se jí, a nechal ji, ať pokračuje v mluvení. Zároveň musel přemýšlet nad tím, jestli měla Ai taky šílené senseie, jako byla rudovlasá nestvůra Nanami, která ponížila své žáky před celou Sunou. Pomyslel si, že se jí na to bude muset zeptat. Když domluvila, postřehl že s sebou má nožík. To jej ovšem nijak zvlášť neohromilo, vzhledem k faktu, že s sebou nosil bojových nožů šest,
"Okej, měl bych asi začít s idolem. Jmenoval se Naruto. Uzumaki Naruto. Pocházel z Konohy. Vesničané jej nejprve považovali za lůzu a démona. Začínal od nuly, ale postupně na sobě vytrvale makal, sílil, bojoval, zachraňoval, a nakonec se propracoval na mocného a hrozně silného a respektovaného Hokageho. Nejsem člověk, který by dokázal sedět hodiny za stolem a číst nekonečné hromady papírů. Být Kagem mě neláká, ovšem být silný jako Kage, to je můj cíl. K tomu chci směřovat a na tom chci vytrvale makat," prohlásil bělovlásek a pohlédl na Tsubaki v očekávání, kolik toho řekne o svém idolu.
Hizuki Shima
Tým Beta
Pláž
"A už to úplně přešlo?" zkřivila obličej do soucitné grimasy a v duchu byla opravdu moc ráda, že nikoho z jejich výpravy to nepotkalo. "To bychom si nemohli užít tu výbornou mistrovu kuchyň... Hrůza"
"Dokázal se poučit z historie?" zamumlala si spíš pro sebe, než jí tento kousek informace přivedl na další dotaz. "Takže to tu tak mírumilovné nebylo vždycky?" vykulila oči, jako naivní malá holka, kterou byla, a která si myslela, že mír je opravdu možností.
Ve chvíli ticha pokrčila rameny nad chlapcovým dotazem. "Je malá pravděpodobnost na nějakého narazit... A když jej vidíš, většinou je to zpráva, že máš pěkně rychle utíkat... Tedy, tak to alespoň povídá taťka." ušklíbnula se a zbytek věty vypustila. Jestli schválně, nebo na ní zapomněla těžko říct, i když v jejím případě je pravděpodobnější spíše druhá možnost. "Ale přeji ti, abys nějakého potkal... A třeba bude mít i odpovědi na tvé dotazy." uculila se a fascinovaně koukala po okolí.
Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Nekomi
Pláž
Tekuro jen bezradně rozhodil rukama. Sdílení informací vážně bylo něco, co by mělo být samozřejmostí. Zabraňovalo to třeba zbytečně odvedené práci, s ní spojeným mrháním časem a dalším zdržujícím faktorům.
"Je ještě něco, co nevíme?" zeptal se sensei se vší vážnosti a snažil se o minimum kousavosti. Nelíbilo se mu to. Na první pohled to totiž vypadalo jako dovolená s misí, kterou si prostě odsedí, rozloučí se a potáhnou zpátky. A to znělo podezřele.
Když o chvíli později srkal studenou limonádu a válel se na pláži, koutkem oka vyhlížel, jestli se někde neobjeví Hizuki a Shi, jeho podezření mělo spoustu prostoru k tomu, aby se prokousávalo hlouběji a hlouběji jeho nitrem.
"Chápu tě. Ale pokud budeš pořád ve střehu, vyplácáš si veškerou energii, kterou budeš potřebovat potom. Proto jsou záporáci vždycky trochu víc fit než klaďasové. Protože záporáci přesně vědí, kdy budou muset udeřit. Klaďasové většinou to štěstí nemají."
Vyznělo to možná divně, ale on vážně potřeboval trochu té filosofie, konspirace a vůbec celého toho vnitřního uvažování dostat ven. A Daisuke se, tak jako mnohdy, stal obětí.
Shi mezitím dál sledoval svou dvojici. Zabředli do rozhovoru, což alespoň trochu snižovalo riziko, že by si ho mohli všimnout. Oni dva ale nebyli ti, o jejichž pozornost se obával. Spíše mu šlo o to, aby ten kluk neměl nějaké posily. Proto u nich dvou kontroloval víceméně jen směr. Hlavní pozornost mělo okolí.
Ai Hayo
Team Delta
Všude možně v Suně
Zatímco Ai byla pod sochou a poslouchala písničky, všimla si nějakého kluka, jak přišel a koukal se na sochu. 'Hmm, že by první kolega?' řekla si v duchu modrovláska. Jak čekala na ostatní, snažila se odhadnout jeho sílu pouhým pohledem. Což se ji nepovedlo, ale alespoň určila, že nebude silnější jak ona. Pár minut před srazem se objevila dívčina. Ai se lehce pousmála. Potěšilo ji, že nebude v teamu jediná dívka. 'Ani jeden z nich nebude senzibil, když mě ještě neodhalili.' zamyslelo se děvče. Na přesný čas se tam objevila i dospělá osoba a začala se bavit s těmi dvěma a Ai se chtěl již zvednout, když v tom znizel. Ai se podívala napravo od sebe a uviděla senseie z blízka. Hayo se postavila a taky se pousmála, teď ji již viděli i ti dva. Než se stačila představit, sensei řekl, ať ho následují. Na nic čekajicí dívenka se ihned rozešla a následovala ho. Zatím se neplánovala představit, čekala až kým sensei nezastaví. To se stalo na střeše budovy. Tak se všichni usadili a sensei jim dal prostor pro mluvení. Jako první a zároveň i ta nejbližší osoba byla Ai Hayo a tak se dala do mluvení.
,,Než začnu mluvit o mém vzoru, chtěla bych se představit a něco málo o sobě říct." po dořeknutí se postavila. ,,Mé jméno je Ai Hayo. Byla sem u Černých písků, než se můj team rozpadl a byla sem přiřazena do teamu Alfa, kde sem strávila pár dní. Jenže k mé smůle se i tento team rozpadl a tak sem tady. Jen doufám, že se tento team nerozpadne tak rychle, jako můj předchozí." představila se a opět se pousmála.
,,A teď k mému idolu. Můj idol je již zhruba 200 let mrtev. Méno mého idolu je legendárni Sennin z Listové, Haruno Sakura. Nejlepší léčetel jejího období. Jednou bych chtěla být silná a úžasná jako ona. Proto se učím lékařské techniky. Vím že je to dost nesplnitelný sen, ale budu dělat co budu moc, abych toho snu dosáhla." řekla a po chvíli nasadila vážný názor. ,,Každý, kdo bude chtít zpochybnit můj sen nebo se mi za něj bude smát, potká můj hněv." Následně se usmála. ,,Vyvarujte se toho a budeme spolu vycházet. Ráda vás poznávám." dopověděla a usadila se zpět na místo. Jakmile se usadila, vytáhla si svůj nožík a začala si s ním hrát, dokud nezačal mluvit někdo další, tehdy ho schovala a poslouchala.
Masao Nibori
Tým Delta
všude možně v Suně
"Díky za pomoc Masao, moc jsi nám to dneska ulehčil. Z té epidemie už je mi zle! Pořád je to tu narváno." Řekla sestřička s unaveným hlasem a znaveně se opřela o dveře šatny.
"To nestojí za řeč, rád jsem pomohl." Odpověděl nenuceně Masao, který se v té chvíli převlékal z bílého pláště. "Navíc sledovat toho týpka co si - Nebuď škodolibej!" Skočila mu do řeči, při čemž ale jen s námahou skryla popavený úšklebek.
Masao nemohl jinak, než se tomu nahlas zasmát. Už ji znal dost dlouho na to aby věděl co si myslí. "Dobře, dobře Kameko."
"Co ti tvoji noví studenti?" Zeptala se ho s neskrývaným zájmem.
"Fakt nevím, navíc jednu z nich jsem ještě ani neviděl. Isamu ji za náma má dneska poslat. A neboj, pak ti podám přesný hlášení." Dodal s pobaveným úšklebkem. "Tak zatím!"
O chvíli později byl příjemně překvapen. Dorazili všichni. Beze spěchu k nim došel a na chvíli si musel rukou i zastínit tvář, jak mu Kazekage odrážel sluneční paprsky do ksichtu.
"No nazdar! Někdo už je tu i slušně oblečenej. Už jsem málem řekl, že nám jedna chybí, ale!-" Následovalo krátké pufnutí a sensei zmizel.
"Ta je tady." Ozvalo se zpoza sochy, kam zatím pravý Masao dorazil boční uličkou a mírumilovně se usmíval na na malou Ai.
"Tak jo děcka, pojďte za mnou." Zavelel a pomalu je vedl pryč od lesknoucí se sochy. Mluvil tak, že se ani neotáčel a spoléhal na to, že s ním budou držet krok. Za moment došli k jedné vysoké budově, do které vešli zadním vchodem a po schodech se vydali nahoru. Před posledními dveřmi se Masao zastavil, sehnul se k malému květináči a vytáhl odtamtud nenápadný klíček. Klíček jim ukázal a šibalsky na ně mrkl. Poté už jen odemkl a vešel do otevřeného prostoru.
Nyní stáli na střeše s výhledem na Sunu, sensei se uvelebil na jedné z dřevěných židliček a pokynul ostatním. "Moc lidí o tomhle místě neví." Dodal klidně.
"Ták jo!" Otočil se na ně. "Můžeme začít. Nejdřív si poslechnu co máte. Pak vám vysvětlím, proč jsem to po vás chtěl." S úsměvem pokynul na nejbližšího studenta aby začal se svým úkolem.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Tsubaki Kokumotsu, tým delta
Začal ji vyzvánět budík kolem sedmé ranní, který nemilostně umlčela, a otočila se na druhý bok a spokojeně si pokračovala ve spánku. Po delší době do ní začal šťouchat její bratr, ať stává. Tsu ho počastovala nehezkými slovy a monolog uzavřela s tím, ať táhne k čertu, že chce spát, a opět se otočila na druhý bok a tentokrát i zakuklila. Nakonec se slečinka vzbudila sama někdy kolem druhé odpolední. Vůbec jí to nepřipadalo nějak blbé, ba naopak krásně se vyspala po včerejším putování bludištěm.
Došla si pro snídani alias oběd. S jídlem si dala pěkně na čas, přeci měli sraz až v šest večer. Do té doby mohla stihnout spousty věcí. Potřebovala si koupit nějaké šaty, kraťasy a rozhodně nesměla opomenout koupit si boty. V duchu u jídla si tak počítala, na kolik jí tentokrát vyjdou nákupy, a nebyla zrovna nadšená. Asi bude muset něco hold obětovat, možná ty kraťasy...ale nové potřebovala...V pohodlí domova si řešila, co teda si vlastně koupí.
Po další hodině, konečně se uráčila obléknout se a vyrazit na své nákupy. Nakonec se rozhodla jen pro ty boty a šaty. Jakožto správná ženská v obchodě strávila pěknou chvíli. Po nákupech se odebrala domů. Koupila v podstatě vše, co si dala do seznamu, i ty kraťasy se koupili. Vůbec toho nelitovala.
Doma koukla na hodiny, do srazu ji zbývalo něco málo přes půl hodiny. Udělala si svačinku, převlékla se a vyrazila na sraz. Když tam dorazila, měla ještě rezervu časovou. Pohlédla na sochu Pátého.
"Dneska asi budu povídat o tobě. Pravda, originalitě se meze nekladou, ale ty tvé červené vlasy...no, prostě se zmínit musí." zahihňala se. Rozhlédla se kolem sebe. Kiho na poprvé úspěšně přehlédla, na podruhé jí jej už všimla.
"Ki! Ahojky!" mávla na kolegu a došla k němu.
"Co hodláš ztratit dneska? A kdy půjdeme si sednout? Po případě kam? Dneska mám celkem upovídanou. Možná to je tím, že jsem spala asi...řekněme, že dlouho. A byla jsem dneska na nákupech. Pár věcí jsem si koupila, i když bych vážně neměla. Taky bych už mohla i něco vyházet ze skříně, jenže mi je líto se se vším tím loučit. A už se těšíš na senseie? Já strašně moc! Vypadá prostě jako fajnový chlapík."
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Ki Hayabusa
Tým Delta
Kaňon, ulice Suny, socha Pátého
"Asi hledat. Nějak jsem v hodinách dějepisu nedával pozor..." odpověděl jí popravdě. To, že nějak nedával pozor byl jen zástupný výraz pro spaní, civění ven z okna a dělání čehokoli jiného než věnování pozornosti výkladu. Možná, že by si Ki na něco málo základního přeci jen vzpomněl, ale před tím by muselo být dlouhé soustředění a vzpomínání. Došli k východu, a Tsubaki navrhla, že by spolu mohli někdy někam jít a pokecat si.
"Proč ne?" odpověděl Ki. Bližší seznámení by jejich spolupráci v týmu opravdu neuškodilo. Pak mu ještě Tsu poradila, aby si zkusil pořídit pásek na kalhoty.
"To by sice bylo bezpečnější, ale před někým, jako byla Nanami, by nejspíš ani to nepomohlo." odvětil a lehce se usmál, načež provedl přeměnu. Pak se s ní rozloučil, zamával jí nazpátek, a šel. Bohužel pro něj, mu už chakry moc nezbývalo, což vedlo k nepříjemnému faktu, že na okraji vesnice mu henge odmítlo vydržet, Kiho nakrátko zahalil obláček, a nakonec mu nezbyla jiná možnost, než jít domů bez kalhot. Povzdechl si, a vyrazil ulicemi města ke svému domu. Snažil se tvářit normálně, a ani se nepokoušel zakrývat své spodky. Lidi okolo, kteří se za ním otáčeli a hleděli na něj a občas se i smáli, se pokoušel nevnímat. Došel domů, pozdravil, ignoroval zvědavý a trochu pobavený pohled rodičů a následnou otázku, kde nechal kalhoty, a šel se obléct, pak najíst, a nakonec opět zamířil do svého pokoje.
...
Šest hodin odpoledne byl ideální čas. Dalo mu to možnost najít si alespoň nějaký vzor a připravit si o něm alespoň krátké povídání. Ki si o něm, i přes svůj odpor ke knihám, přečetl něco v jakési dějepisné encyklopedii, kterou našel doma. Do knihovny chodil velice nerad, neboť mu připomínala Nanami, a proto se rozhodl, že si vystačí jen s tím, co nalezl v oné encyklopedii, a se svými mizivými znalostmi z akademie. Šel a snažil se nevnímat pobavené pohledy lidí, kterým se při pohledu na něj vybavila vzpomínka na včerejšek, kdy procházel vesnicí bez kalhot. K soše došel včas, asi pět minut před plánovaným setkáním. Upřel krátký pohled na slavného Kazekageho, pak se opřel o zeď jednoho domu a vyčkával, než přijde šestá hodina.
Taji Sakyu
tým Omega
Jídelna Taiyou
"Poučení dneška: nikdy nepodceňuj přehnaně hyperaktivní maníky...a blonďaté podivínky....a růžovovlasé pekařky cukroví."Pomyslel si Taji,když sledoval jak Seno-chan bleskově zdobí muffiy.
Jakmile byla s nima hotová,sensei se na ně vrhnul,jakoby na tom závisel jeho život.Taji na chvíli zaváhal,pak mu ale došlo,že pokud bude váhat ještě chvíli,nezbude na něj ani drobeček.Proto chvatně ukořistil dvojici muffinů i pro sebe a jeden hnedka ochutnal."No to mě -cenzura-..."Zamumlal Taji a nacpal si do úst další dávku dortíků.Přestože Taji měl ohledně podobných věcí vcelku dost nízké nároky,protože ani on ani jeho sestra péct neuměli,takže byl odkázán jen na levné sladkosti z obchodu,byly muffiny podle něj opravdu dobré.Za chvíli začly dortíky mizet z tácu dvojnásob rychle,protože jak Ritsu tak Taji se jima cpali jako o závod.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Pláž
„Ne, neřekla, Chika-sensei...!“ hleděl na zelenovlásku Daisuke s tikem v oku a pomyslnou, pulzující žilkou na čele. Kdyby jen věděla, čeho ho mohla ušetřit! Inu, nikdo nebyl dokonalý a jak vidno, ani jouninové. To Daisukeho trošku uklidňovalo a zároveň znepokojovalo. Přemýšlel, kdo vlastně v tomhle týmu má koho na starost...
Nakonec si ale jen povzdechl a smířlivě se usmál.
„Hai, Chika-sensei,“ souhlasil, když žena zavelela, že si teď trošku odpočinou.
Chvíli na to už si Daisuke, oblečený ve světle zelených, kraťasových plavkách s tmavě zelenými proužky, sedal na ručník, který si hodil do písku, využívaje svého velkého svitku jako opěradla.
„Připadám si hrozně provinile, jen tak se na misi povalovat na pláži...“ povzdechl si hnědovlásek rozpačitě, když si založil ruce za hlavou a zahleděl se na moře.
Přímořské dobrodružství
Chika Yoshitsune
Sensei týmu Beta
Pláž
„Ale Tekuro-kun, správce doků je bratranec krále,“ zamrkala zmateně Chika, „já vám to neřekla? Ehehehe,“ podrbala se za hlavou.
„I mně to tak připadá,“ zamyslela se pak. „Ale mám takový neblahý pocit, že jak se dlouho nic neděje, může přijít něco velkého. Raději nepolevíme v pozornosti a budeme čekat cokoliv,“ zazubila se. „Ale teď do plavek a dnešek si ještě užijeme!“ zavelela. „Večer mrkneme na plány, co nám přinesou.“
Kouichi
„Ani ne tak záda jako žaludek,“ zazubil se. „Ale máš recht. Chtěl jsem se sem podívat, abych viděl, jak vypadá vyhlášená politika Korálového království v praxi. Je až s podivem, jak nízká je tu kriminalita. Zdejší král se dokázal poučit z historie, a to mě fascinuje, protože málokterý vládce má ochotu se učit,“ vysvětlil.
Nad Hizučinou otázkou se zamračil. „Upřímně? Bylo by to zajímavé. Ninjové přeci také tvoří velký kus historie, ale… To se asi fakt nestane. Nebo… Ty nějaký znáš?“ zamrkal překvapeně.
Risa Mokushi
Tým Omega
Jídelna Taiyou
Risa zaujatě sledovala Seno, která přesnými švihy připomínala ninju. Poleva zůstávala jen na moučníku a okolí zůstávalo čisté, což dívku naprosto fascinovalo.
„Seno-chan je fakt hustá!“ pokývala hlavou a znovu se rozzářila. „Tak Risa by si jedny lívance dala! A s lesní směsí, prosím!“
Blondýnka se zazubila. Ještě donedávna netušila, co vlastně lesní směs je. Tuto vědomost získala až při poslední misi, kdy se dostala mimo Zemi větru a během hledání unesené holčičky se ovoce mlsala, aby jí nedošla energie. Co když právě díky plodům mise dopadla dobře? Musela si je dát znovu!
Risa Mokushi
Tým Omega
Jídelna Taiyou
Risa zaujatě sledovala Seno, která přesnými švihy připomínala ninju. Poleva zůstávala jen na moučníku a okolí zůstávalo čisté, což dívku naprosto fascinovalo.
„Seno-chan je fakt hustá!“ pokývala hlavou a znovu se rozzářila. „Tak Risa by si jedny lívance dala! A s lesní směsí, prosím!“
Blondýnka se zazubila. Ještě donedávna netušila, co vlastně lesní směs je. Tuto vědomost získala až při poslední misi, kdy se dostala mimo Zemi větru a během hledání unesené holčičky se ovoce mlsala, aby jí nedošla energie. Co když právě díky plodům mise dopadla dobře? Musela si je dát znovu!
Tsubaki Kokumotsu, tým Delta
"Kdo že to je?" Přeci Pátý! I když možná se porozhlédnu ještě po někom. Ale Pátý je prostě můj idol. Co všechno dokázal i přes to, že ho lidé neměli v oblibě a nejen to. A co ty? Víš koho nebo budeš muset zasednout a hledat?" spustila na vyzvání kratší monolog. Přeci mu teď nemohla všechno říci, musela si něco nechat na zítřek.
Různě klikatili cestou, dokud nakonec nedošli na kraj bludiště. Tsu si protáhla ruce, načež mrkla na Kiho.
"Někdy někam půjdeme a dáme pokec, co ty na to?" mrkla na něj spiklenecky. Poznávat nové lidi, to bylo něco pro ni.
"Tak se měj, Ki, a zítra. A jestli ti můžu dát radu, zkus si pořídit pásek na ty kalhoty. To víš, abys je pořád neztrácel." zasmála se a vydala se domů. Ještě se otočila, aby zamávala kolegovi a už nabrala směr.
Doma ji již očekával bratr i s čajem. Usmála se na něj a začali mezi sebou debatu.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Hizuki Shima
Tým Beta
pláž
"To je..." potvrdila Kouichiho slova s pokrčením ramen. " Jo je to něco... zvláště, když člověk narazí na lidi, kteří ho nechají jen tak stát u vyvráceného stromu a čekat... alespoň rozloučit se mohli..." své chmurnější myšlenky se pokusila okamžitě zahnat zatřesením hlavy. Zřejmě jí pomohlo to, nebo jeho další slova, protože se jí na tváři zjevil úsměv.
"To musí být příšerně nepohodlný, nebolí tě z toho záda?" Nechala mu možnost si postěžovat, jelikož sama věděla, že to občas pomáhá. "Ale na základě tvé záliby v historii za to toto místo stojí... Co přesně tě sem přitáhlo? Nebo vaši rodinu..."
Nad jeho popřením se chvíli zamyslela. "Ani neví, že minimálně sensei je již plnohodnotný ninja a už jí potkal... ale to se asi ani nedozví." místo toho se zeptala: "A chtěl bys?"
Tekuro Ashikaru, Shi
Tým Beta, Nekomi
Pláž
Dobírání Daisukeho bohižep skončilo. Senseičina otázka ho vrátila zpět do mise.Tekuro si v hlavě srovnal všechno tak, aby to nevypadalo, že se celý den jen flákal a udělal toho tak málo.
"Pomocí velice rafinované lsti jsme prověřili správce doků a zároveň trochu povzbudili jeho pozornost. Ten chlap vypadá čestně a neúplatně. Vlastně ještě pořád nechápu, proč tady jsme. Podle toho, co jsme zatím slyšel by tohle byl první zločin za hodně dlouhou dobu. V tomhle městě se snad i ty zloději nahlašujou sami, krčil Tekuro bezradně rameny. Když to teď vyslovil nahlas, konečně mu došla ta podivnost.
Shi si svoji roli docela užíval. Byla sice monotónní, ale nemusel být poblíž Daisukeho a řešit misi. Na jednu stranu byl rád, že je všechny po dlouhé době zase vidí. Na druhou stranu se těšil, až to skončí.
Prozatím se dál držep své role hlídače a pozorovatele.
Ki Hayabusa
Tým Delta
Kaňon
Epickej příchod a odchod, jak Tsubaki nazvala vystoupení jejich senseie, neřešil. Zajímalo ho, jak se dostat z tohohle místa. Tsu se vydala nějakou stezkou, a vzhledem k tomu, že vůbec neměl náladu na to se sám ztratit uprostřed kaňonu, vydal se za ní. Procházeli mezi skalami, přímé světlo střídalo stíny a hrozné vedro střídalo menší vedro. Když tak o tom přemýšlel, tak to, že ztratil kalhoty nakonec nebylo to zas tak hrozné. Vždyť ty kalhoty by to horko beztak zhoršily. Tsu se zatím rozpovídala o svém vzoru. Vzhledem k tomu, že si teď nemohl vzpomenout na nikoho zajímavého, se rozhodl věnovat jí pozornost.
"Hm? A kdo to bude?" zeptal se.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Chika Yoshitsune, Kouichi Hirai
Sensei týmu Beta
Ulice města Yatsuhiro
„Přesně tak!“ zvedla Chika poučně prst a zazubila se. „Výbava je především důležitá, hihi!“ pokračovala ve dvojsmyslech, které Tekuro načal, ale když si všimla, jak se Daisuke tváří, slitovala se.
„No ták, to byl jen vtip, jen vtip,“ zamávala před sebou rukama, načež si odkašlala. „Takže na co jste přišli?“
Hnědovlásek začal se svým hlášením a žena pokyvovala. „Skvělá práce, Daisuke-kun. Je vidět, že se vyznáš,“ pochválila ho s úsměvem.
„Co jsi zjistil ty?“ obrátila se na Tekura.
…
„Tak to musí bejt fakt něco,“ zazubil se Kouichi. Jakmile ale dívka zmínila cestu po moři, zašklebil se. „Cesta po moři je děs. Cestuju v takový zajímavý poloze, víš? Způle přehnutej přes zábradlí, abych nezvracel na palubu,“ podrbal se roztržitě za hlavou. „A ne, ninji jsem žádný nepotkal.“
Ai Hayo
Team Delta
Kancelář Kazekageho - Domov - Socha Pátého
Ai slušně poslouchala svého Kazekageho. Jakmile Kazekage začal natahovat ruku, modrovláska přistoupila blíže a dopis si převzala a dala si ho do kapsy.
,,Děkuji a nashledanou." řekla a otočila se ke dveřím. Vzala za kliku a mezi futrama se jen otočila. ,,Přeji hezký zbytek dne, Kazekage-sama." Dodala a rychle zmizela za dveřmi. Budovou procházela v klidu a pod budovou se zastavila. Nasadila si své sluchátka a vyrazila domů. Dopis měla v kapse a vůbec se o něj nezajímala. když došla domů, sundala si boty a šla rovnou do kuchyně, kde ten dopis položila na stůl. Donesla si jídlo a položila vedle toho dopisu. ROzbalila dopis a přečetla si ho.
,,Cože? Budeme probírat můj vzor? Toho kdo mě inspiruje být silným ninjou?" vyjekla najednou, až se její máma lekla. 'Můj vzor je Sakura. Jednou chci být tak silná jako ona. Kdo jiný by měl být můj vzor?' řekla si v duchu. Nevnímala rodiče a po jídle odešla do pokoje. Vykoupala se a lehla si do postele. Ještě jednou si přečetla dopis a pak usla. Druhý den se probudila hodinu před srazem. Udělala si rychlou hygienu a pak se oblékla. 15 minut před srazem odešla z domů a mířila si to k soše pátého Kazekageho. Zastavila se pod ní a čekala na ostatní. Nakonec poskládala pečetě a řekla: Burendo no Kage. Tím pádem zmizela a stala se neviditelnou. Stále pod obličejem sochy a čekala.
Kazekage
pracovna kazekageho
Sotva za Raizem s Miyuki zapadly dveře pracovny a Isamu si před sebe přitáhl nové složky k vyřízení, ozvalo se pět zaklepání. Muž pomalu vzhlédl nejprve v očekávání, že snad něco jounini zapomněli, vzápětí ale usoudil, že takové muší zaklepání bude prací někoho jiného.
"Vstupte," vyzval osobu za dveřmi, načež se mu podezření potvrdilo. Místo Raiza nebo Miyuki dovnitř vstoupila drobná dívka s žádostí o nový tým.
"Ah, samozřejmě," přikývl Isamu na souhlas, vzal do rukou papíry ležící na stole a zcela zbytečně, spíše pro efekt a získání trochy času, než si srovnal vše v hlavě, s nimi poklepal o desku stolu, aby je srovnal.
"Ano, tvým novým týmem je tým Delta. Vede ho jounin jménem Masao Nibori," informoval modrovlásku vzápětí, sotva mu správné informace vytanuly konečně na paměti. Zároveň odložil papíry z rukou, otevřel první zásuvku ve svém stole a vylovil z ní vzkaz, který pro dívku měl.
"Tohle ti tvůj sensei posílá," natáhl k Ai ruku s dopisem.
"Přeji hodně štěstí," popřál jí přitom s přívětivým úsměvem, čímž její návštěvu zároveň i ukončil.
Hizuki Shima
Tým Beta
Pláž
"Tak nějak no... Ale jo, potkávám je celkem často, když se chcou nechat potkat, že jo, protože se říká, že když se nechce ninja nechat vidět, nikdo ho nenajde." Odpověděla zcela upřímně ze svého pohledu někoho, kdo mezi nimi nevyrůstal a opravdu je tak akorát občas zahlédl na ulici. Ovšem při zmínce o tomto faktu potlačila silné nutkání rozhlédnout se po lidech okolo. "Může tu být více ninjů, schovaných, taky se mohli infiltrovat, ale... ne, dost, teď se snažíš vést rozhovor..."
"Cesta po moři? To muselo být úžasné. Moře je skvělé." Na chvíli se jen tak zasnila, takže jí málem podklouzla noha. Měla štěstí, že si to uvědomila včas a tak si nikde nenabila, ale raději se posunula o kousek jinam, trošku blíže k němu. aby se to neopakovalo. Hned, co si byla jistá pevnou půdou pod nohama, se mu zkoumavě zahleděla do očí. "A co ty, Koichi-kun? Už jsi nějaké ninji potkal?"
Tsubaki Kokumotsu, tým delta
Snažila se nesmát poznámce o kalhotách a vzdávání, tedy se spíše snažila smát se potichu. Ze senseie měla velice dobrý pocit. Zatím byl vtipný a originální. Takové hle představení ještě nezažila. Málem přijít o život, pak se prodírat tunely, nejeden člověk by si zvykl.
Masao jim dal velice jednoduchý úkol, aspoň jednoduchý pro Tsu. Přesně věděla, koho zmíní, vlastně sám sensei to řekl. Mrknutí senseiovi oplatila zářivým úsměvem. Jo, toho dle si snad budou muset předcházet, aby s nimi zůstal. Chtěla se ještě na něco optat, ale už nezbyl čas.
"Musíme uznat, že příchod měl vážně epickej a ten odchod. Taky mohl říci kudy. Prostě se vydáme po jedné cestě a někam se dostaneme, ne?" jak řekla, tak i udělala. Rozešla se po první cestě, která se ji zamluvila, a taky kterou spatřila.
"Vím o kom budu asi hovořit. Sice nijak nebudu originální, ale je to můj velký vzor. Prožil si spoustu zlých věcí, ale co dokázal! Prostě úžasné!" začala vyprávět nahlas. Bylo jí jedno, jestli ji někdo poslouchá či ne.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Pláž
„T-To to s náma jako myslela vážně...!?“ zůstal na Chiku Daisuke chvilku s pootevřenými ústy, tikem v oku a rudě zářícími tvářemi civět.
„Proč já, u všech třísek!“ přejel si poté dlaní po tváři, částečně proto, aby zakryl své rozpaky, a částečně kvůli Tekurově vtipnému dodatku.
„No, tak snad je Kouichi solidní kluk...“ nechal to nakonec být a zahleděl se ještě naposled směrem, kterým dvojice odešla.
„Nicméně,“ změnil téma a obrátil se zpátky na Chiku, „mluvil jsem s těmi dvěma strážníky, co nás přišli přivítat. Podle nich jsou zdejší ozbrojené složky dobře připravené a žádné potíže neočekávají. Yamauichi-san nám večer na loď donese plány města a kanalizace, včetně pochůzek a střídání stráží,“ sdělil zelenovlásce a pohlédl na Tekura, který měl určitě také co říct.
Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Nekomi
Ulice města Yatsuhiro
Hláška u Daisukeho zapůsobila na sto procent a Tekurovi to zase na moment zvedlo náladu. Sledoval odcházející kluky a zmohl se jen na škodolibé ušklíbnutí. Ovšem při zmínce o tom, jak Chika-sensei ovládá i jiné schopnosti Kunoichi málem vyprskl smíchy. Tedy, napoprvé málem. Potom definitivně.
"Správně! Přímo v příručkách je uváděno, že je dobré znát složení nepřátelské skupiny, počet nepřátel a ideálně jejich výbavu."
Při svém výkladu mával prstem stejně, jako jejich učitel na akademii. Přesně tomuhle dvojsmyslu se vždycky všichni smáli a on byl teď naprosto nadšený z toho, že ho může aplikovat v reálném životě.
...
Shimu už to začínalo být trapné, ale z nějakého důvodu měl pocit, že je sledovat musí. Nebylo v tom nic zvrhlého, prostě jen nevěřil tomu klukovi. Ne že by Hizuki nebyla hezká, ale připadalo mu podezřelé, že jakmile přijedou do města, hned se k ní namotá nějaký kluk.
Dál se proplétal davem a když to bylo možné, změnil podobu.
Ai Hayo
Team Delta
Jižní Cvičiště - Domov- Kancelář Kazekageho
Ai zrovna relaxovala pod jedním stromem v jižním cvičišti a přemýšlela, proč mění teamu jako na běžícím pásu. 'Tohle bude můj třetí team od mého odchodu z Akademie. To jsem snad prokletá nebo co? Už upřímně doufám, že toto je můj poslední team.' říkala si mladá modrovláska v duchu. Nevnímala okolí, protože poslouchala svoji oblíbenou hudbu. Když začalo slunce zacházet, dívka vstala a rozešla se domů. Kolik bylo hodin, ji bylo jedno. Nevnímala čas a ani okolí. Jestli na ní někdo promluvil, neslyšela ho. Byla zaposlouchaná do hudby. Doma si sundala boty a rozešla se do kuchyně, kde si vzala něco z lednice a odešla do svého pokoje. Její máma poznala, že se jí něco stalo a věděla, že kdyby ji to Ai chtěla říct, řekla by ji to sama. Proto to neřešila a dál se věnovala svému. Ai v posteli nemohla usnout a jen koukala do stropu. Okolo půlnoci se ji podařilo usnout. Vzbudila se další den brzy ráno. Oblékla se do svého tradičního oblečení a rozešla se dolů do chodby. Tam si obula boty a rozešla se ven, kde si to namířila ke Kazekagemu. 'Tak je to tady, dneska další team. Další seznamování.' řekla si dívenka cestou. Po půl hodině, když stanula stanula před budovou jednoho z pěti Kage, si povzdechla. Se skloňenou hlavou se rozešla k oné kanceláři. Jakmile stála před dveřmi, zaťukala a čekala až ji pustí dovnitř. Jakmile ji dovolili vstoupit, vešla a sundala si sluchátka, jako gesto úcty.
,,Dobrý den, jdu se nahlásit, jelikož se mi rozpadl team. Tak jsem tu, abych zjistila, do jakého teamu budu přiřazena tentokrát." řekne dívka smutným hlasem a dívá se na onu osobu, sedící za stolem.