DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Kami Kamai
Tým Delta
Podzemní cvičiště
Jdu dále za Tsubaki a Kim a přemýšlím, co by asi tam mohlo následovat. Co vše budeme muset dělat, abychom se dotkli senseie. ‘Celkem mě zajímá, co se ještě tady stane, když už se na nás Ai vykašlala, ale mám takový pocit, že bych na to spíše už neměla myslet, protože to asi nedopadne dobře.,‘ pomyslím si a následně se zastavím, protože jsme se blížili k nějaké jeskyni.
Kousek přede mnou se zastavili taky Ki s Tsubaki. Když se dostanu k jeskyni tak, abych tak viděla, tak jen trochu překvapeně zamrkám. ‘Tak jo, tohle jsem teda vůbec nečekala. Jako já nevím, ale přijde mi to, že máme samé prapodivné senseie, ale je pravdou, že mi Masao vyhovuje zatím nejvíce, ještě že to tu není Nanami,‘ pomyslím si.
Následně si všimnu, o co se Ki snaží. ‘Sakra, jen aby to nebyla bouda, ale tak je třeba Kimu trochu pomoct, aby si ho sensei úplně nevšimnul,‘ pomyslím si a následně pokračuju v chůzi k senseiovi. „Je to až tak moc jednoduché nebo je v tom ještě nějaký háček,“ řeknu a poté se zastavím a dívám se na senseie. ‘Doufám, že se to Kimu povede,‘ pomyslím si.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď
Mladá strážkyně se rozloučila a poté, co jí Daisuke oplatil kývnutí, stekla mu po čele pomyslná kapka skepse.
Jak jen mohl Shiho dotaz nečekat...
Natsuki ho naštěstí zcela přešla a odešla, načež Chika s Kaori zavelely, že je čas jít spát.
Při pohledu na lesknoucí se pohled jejich sensei stekla Daisukemu po čele druhá, podstatně větší kapka, doprovázená tikem v koutku úst.
„Ano, pojďme spát...“ přitakal skepticky. Jeho rysy poté však mírně ztvrdly a on zavadil koutkem oka o Tekura. Na spánek ještě nebyl čas.
„Oyasumi,“ pokynul procházející dvojici černovlásků Daisuke na dobrou noc, když čtveřice došla ke svým kajutám.
Tekurovi ale ještě těsně před tím, než za sebou zavřel dveře, nenápadně vtiskl do ruky malý papírek.
„Koupelna je tvá, Hizuki-chan. Já už si půjdu lehnout. Nějak mě přepadla únava,“ protáhl se Daisuke, když o několik minut později vyšel ze dveří, z nichž zpoza jeho zad vycházela pára, a s úsměvem k nim své kolegyni pokynul.
Přímořské dobrodružství
Natsuki už nepromluvila. Pouze na Daisukeho kývla a pohlédla na něj očima plnýma respektu ke spolubojovníkovi. Pak se uklonila i všem ostatním, přičemž se na Shiho výmluvně zahleděla a opustila loď.
„Snažíš se marně, Natsuki-chan je na dívky,“ pošeptala Kaori, která se tam z ničeho nic objevila, Shimu přímo do ucha. „Nicméně,“ řekla pak nahlas, „posádka už se chystá na kutě a my bychom taky měli. Zítra je taky den a my bychom se měli pořádně vyspat,“ zazubila se.
Chika se opírala o stůl se založenýma rukama pod prsy a v očích se jí uličnicky zablesklo. „Přesně tak, jdeme na kutě.“
Raizo, Taiki Kokumotsu
Sunagakure
Blížící se hvězdice přiměly Taikiho konat. Rusovlásek přimhouřil oči a odrazil se. Ve vzduchu při tom stáhl ruce a nohy k tělu a udělal vývrtku, díky čemuž velice těsně proletěl skrz roj shurikenů. Poté dopadl na všechny čtyři, soustředil chakru do chodidel a dlaní a prudce se odrazil vpřed, čímž ještě zrychlil. Od Toshimi ho dělilo už jen pár metrů.
Hirotadovi mezitím přistál za jeho poznámku o Taikim druhý pohlavek na hlavě.
„Jestli ti budu muset vrazit ještě jeden, tak ti místo něj rovnou přidělím výpomoc v kancelářích,“ varoval černovláska Raizo a povzdechl si.
Ten kluk v tom byl až po uši a ještě ke všemu s ním pravděpodobně mlátila puberta...
„Kudy to vlastně jdeme, Misaki?“ stočil Raizo pohled k ženě, když si všiml, že se blíží k hradbám Sunagakure, ale nikoliv k části, kde by byla brána nebo nějaký jiný průchod. Snad to rusovláska neplánovala vzít přes hradby...!?
„Prosím řekni mi že se pletu, Misa-chan, a ty ses v tomhle aspoň trošku změnila...“ stekla Raizovi po čele pomyslná kapka potu, když si vzpomněl, co v minulosti s Misaki zažil.
Ki Hayabusa
Tým Delta
Podzemní cvičiště
Tsu and Kami víceméně řekly, co bylo Kimu jasné, přičemž Tsubaki nezapomněla přidat jistou narážku. Ki přivřel oči a poněkud hlasitěji se nadechl, takovým tím způsobem, jakým se člověk nadechne, když mu někdo řekne něco, co ho naštve. Už zase ty kalhoty. Měl dojem, že tím bude proklet do konce života. Ale raději jinak nereagoval. Šel kupředu dlouhé dvě minuty, dokud nedošel do další jeskyně, a nestačil se divit. Sensei tam seděl pod lucernou, a ještě k nim promluvil. Ki nevěřil svým očím. Pootevřel ústa, párkrát zamrkal, jestli ho neklame zrak a pak vykročil a šel kolem senseie, přičemž se na něj stále udiveně díval a prohlížel si ho. To přece nedávalo smysl, aby se jim vystavil takhle na oči. Logické by přece bylo se skrývat a neupozorňovat na sebe... Ocitl se teď na místě, kde sensei seděl mezi ním a Tsubaki. Sensei vypadal skutečně. Věnoval krátký pohled Tsubaki, pak Kami, a nakonec senseiovi. No, když se ho mají dotknout, aby se dostali ven, nebyla potřeba se zdržovat. Ušklíbl se, a s nataženou pravou rukou vyskočil k senseiovi.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Jestli Toshimina máma o svém synovi mluvila často tímhle způsobem, tak se nedivil, že ten kluk radši nemluví. Jeho samotného to přímo děsilo.
"Jo, o těch hlavolamech vím, málem jsem u toho umřel nudou. Musel jsem prostě zasáhnout." Odpověděl Hiro humorně, ale poté se ušklíbl.
"Jsem si jistý, že Toshimi je velká holka a může si dělat co chce. Klidně si může luštit křížovky s kým chce, mě do toho nic není. Jsem jen její parťák."
Snažil se o co nejvíce neutrální tón, i když mu odpověď nebyla úplně příjemná.
Bylo jasné, že Taiki musel být nějaký snový hyper-talentovaný princ, o tom nepochyboval ani na okamžik. Prostě to byl jen další Kenchi, tentokrát verze 2. A s rudými vlasy, takže s řepou na hlavě bylo prostě nemožné, aby vypadal líp. Navíc jeho spojitost s jistým Rokurem na něj nemohla udělat dojem, když si nepamatoval kdo Rokuro vůbec je, ale hádal, že nejspíše hlava jejich klanu.
A co, že byl žákem hlavy klanu? Jeho si po předváděčce vybral samotný velitel Zlatých písků a to kvůli mámě vynechal jeden rok školy! A také měl přízeň feudálního pána, takže byl také velice impresivní!
"V pořádku, s arogantními rádoby princi mám spoustu zkušeností." Prohlásil s jistotou.
Misaki Kokumotsu
Čtvrť klanu Kokumotsu
Misaki se uculila, když zaslechla Hirotadovu žárlivou otázku, a úsměv na rtech jí zůstal, jak sledovala počínání Raizovy ruky.
„Jup, s Toshim jsme se činili,“ zazubila se hrdě. „Jmenuje se Shiki. V něčem jsou sourozenci a v něčem bys to do nich vůbec neřekl. Oba ve volným čase leží v knížkách nebo v hlavolamech, ale s Shikim si narzdíl od Toshi tolik nepopovídáš. Netuším, kde tohle vzal, možná to má po mojí máti, co já vím. Jo a je děsně žárlivej ohledně svojí sestry. Z jejího výletu nemá o nic větší radost než ty, mladej,“ vysvětlila a pak si do černovláska nezapomněla rýpnout.
„A kdo je Taiki? Je to žák Rokura-sama a pomáhá s tréninkem mladších členů klanu. Jo a je to taky dost fešák,“ dodala.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, druhá divize
Cvičiště klanu Kokumotsu
„K-kono…,“ zrudla dívka. Taiki využil, jak se do svých slov nervózně zamotala, a to se jí nelíbilo. Poslední dobou se jí to stávalo nějak často. Musela se naučit tyhle věci řešit s chladnou hlavou. Jenže jak?
Další konání mladíka ji překvapilo. „Proč si sundáváš nádo…?“ chtěla se zeptat, jenže rudovlásek se k ní rozeběhl. ‚B-bez písku? T-to je krucipísek dobrej i v taijutsu?!‘ vyvalila překvapeně oči.
Třeba… Třeba ji chtěl jen vyvést z míry?
„Suna Shuriken no Jutsu!“ vyhrkla. Okolo ní se ve vteřině zformovala salva písečných hvězdic, které po mladíkovi vrhla. Použila je hlavně, aby odpoutala pozornost a také aby ho donutila změnit směr. Nebo je vykryje?
Hizuki Shima
Tým Beta
Loď
Znovu byla opravdu ráda, že na sebe v průběhu rozhovoru moc neupozorňovala, protože po tak dlouhém a jistě vyčerpávajícím monologu, který se jim dostal jako odpověď zvládla tak akorát otevřít pusu. Ze začátku jí přišlo, že má ona dívka problémy s dlouhými řečmi, ale teď musela svůj pohled přehodnotit. Měla problém udržovat tak dlouho pozornost a tak se potřebovala zaměřovat právě na takovéhle detaily s tím, že si uvědomovala, že rozhovor se jí určitě vybaví až to bude potřeba. Nebo alespoň většina jeho částí.
Po oné krátké řeči od Daisukeho se na něj obdivně zadívala a rychle začala přikyvovat na znamení, že i ona udělá vše, co bude v jejích silách, aby pomohla a snad ani nic nepokazila.
"Jejich uniformy?" Naklonila zkoumavě hlavu na stranu, když Shi ono téma vytáhnul a chvíli se na ně zaměřila. Jen takový letmý pohled, než jej opět stočila jiným směrem. "Zajímavé, jak mají lidé na věci jiný názor... Vždyť se jim v tom musí špatně pohybovat..."
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hiro založil naštvaně ruce na hrudi a obrátil pohled na Raiza.
"Soráč mami, nečekal jsem, že mě začneš vychovávat..." Brblal uraženě, zatímco vycházeli z domu zpět na ulici a on si upravoval vlasy.
Alespoň se podívá na to jejich klanové cvičiště, když už bude muset tolerovat nějaký otravný týpky. Určitě to tam bude nóbl. A celé červené.
Fakt, že Toshimi trénuje s někým jiným ho trochu ranil, ale bylo to přece normální, klanové techniky se učily v rámci klanu.
Výraz Toshimina bratra mu ale na klidu moc nepřidával.
Tsubaki Kokumostu, tým delta
"Bylo by dobré se neztratit nebo něco neztratit..." šibalsky se podívala na Kiho a jeho kalhoty. Sice opakovaný vtip již nebyl vtipem, ale Ki a jeho ztrácející se kalhoty byla neodlučitelná dvojce jako ženská a čokoláda nebo ženská a nakupování úplně zbytečných věcí nebo jako umírající chlap a rýmička/kašílek. Přemýšlela nad dalším přirovnáním, ale její myšlenky zamířili k Ai. Bylo jí líto, že nezačali zrovna nejlépe, ale to jak se chovala...
Cesta do další místnosti jim zabrala něco kolem dvou minutek. Tsu se zastavila v nejblbějším místě, a to přesně ve vchodě do jeskyně. Chvíli upírala oči na Masaa a rozesmála se, přičemž vešla do jeskyně.
"Koukám, že má první teorie byla správná." Byly věci, kterým nevěřila, že by mohli být realitou, ale po tomhle snad věřit i začne.
"Nu, někdy nejhloupější nápady bývají nejlepší." usmála se na své kolegy, kteří se nehodlali nikde skrývati.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Raizo, Taiki Kokumotsu
Sunagakure
Nad dívčinou reakcí se Taiki jen pousmál, načež se přestal opírat o zeď, když od něho Toshimi tak nervózně odplula. Na tohle prostě zabrala každá.
„Začít tréninkem určitě od věci nebude,“ mrkl na ni napůl laškovně a napůl popichovačně, využívaje toho jak se nechtěně zamotala do vlastních slov.
„Nechci ti do toho moc kecat, přece jen jsi to ty kdo je tu členem Zlatých písků, ale ne nadarmo se říká, že nejlepší obrana je útok,“ vykročil si to Taiki od Toshimi do středu cvičiště.
„Co kdybys mi předvedla to nejlepší, co umíš, hm?“ založil si ruce na prsou a přenesl váhu z nohy na nohu, když se otočil čelem k Toshimi a odložil si svou nádobu s pískem na zem.
„Zkus mě zastavit,“ pousmál se a v očích se mu zablesklo, načež se odrazil a bez varování se k dívce rozeběhl.
Raizo s Hirotadem mezitím následovali Misaki k nim domů. Když je žena pobídla, ať jdou dál, Raizo na černovláska jen kývl a vydal se za ženou.
Uvnitř ale Toshimi nenašli. Pouze Shikiho, který jim sdělil, že šla trénovat s Taikim.
Raizo se sotva stihl pousmát nad Shikiho výrazem, když zaslechl Hirotadovo zabručení a mírně sebou škubl.
Chvilku na to už přistál mladíkovi na hlavě menší, bezeslovný pohlavek.
„To budeš hodná, díky,“ usmál se hned na to na Misaki.
„Nevěděl jsem, že má Toshimi brášku,“ prohodil k rusovlásce jounin, když vyšli ven.
Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Shi
Loď
Tekuro i Shi bedlivě poslouchali, protože teď je to skutečně začalo zajímat. Ne že by nebyli podezíraví ke komukoliv a čemukoliv v tomhle městě (což bylo z části zapříčiněno i tím, že tohle byla jejich první mise tohohle typu) ale všechny nitky vedli ke správci doků.
*Další otázky by mohly být už podezřelé. Nechme to tak.*
S touhle myšlenkou Tekuro dokončil své jídlo, o několik soust před Shim. Byla totiž spousta otázek, na které by se rád zeptal.
"Moc se mi líbí vaše uniformy. Je šance nějakou získat?" vyslovil nakonec Shi otázku, která ho trápila od prvního setkání. Taky se jí chtěl zeptat, jestli si s ním někam nevyrazí. Ale to udělá pravděpodobně až bude odcházet. Ne tady před ostatními. Přeci jen ji nechtěl uvádět do rozpaků.
Masao Nibori
Tým Delta
pod lampou je nejvíce světla
Puf. Klon, který ještě před momentem poslouchal mladé geniny, zmizel. Vydali se tou nejlepší cestou, jakou si vůbec mohli zvolit. Že při tomhle výběru šlo čistě jen o náhodu bylo Masaovi jedno.
V hlavě už se mu postupně začalo rýsovat složení skupiny. Kdo nejspíš povede ostatní. Na koho je spolehnutí. Kdo nepanikaří. A kdo bude naopak všechny zdržovat. Masao to nerad přiznával, ale bylo tu i náramně dobře vidět, kdo z týmu má tendenci rozdmýchávat oheň z doutnajících uhlíků.
Jednoduše nešlo o to co si zvolí, ale že mají na výběr.
Skupince zabralo dostat se k další lucerně jen asi dvě minuty chůze v ůzkém prostoru. A Tam seděl sensei přímo vyzývavě - Hned pod lampou. "Aspoň, že to štěstí vám zatím nechybí." Řekl pobaveně a dále v tureckém sedu čekal na jejich reakci.
Už se nemohl dočkat co dalšího o svých studentech zjistí.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Ai Hayo
Team Delta
Podzemní cvičiště.
Ai byla schovaná a sledovala chování svého teamu, při ztrátě člena. Jejich reakci opravdu nečekala. Kdyby se na ní hned vykašlali a šli hledat senseie, nebo kdyby ji začali hledat, pochopila by to. Ale to, že na ni začali křičet všemi možnými způsoby, odradilo Ai ukázat se. Proto zůstala schovaná o něco déle, než měla v plánu a sledovala odchod svého teamu. Jakmile se ztratil z dohledu, sesunula se po zdi k zemi. 'S tímhle Teamem to bude těžké. Ale musím to s ním zkusit.' řekla si dívka v duchu a postavila se. Nakonec se rozešla za Teamem a šla tak, aby ji nikdo nezpozoroval. Avšak věděla, že sensei si ji všimne a tak mohla doufat, že jim nenabonzuje, kde se zrovna nachází. Hlídala si odstup od spolubojovníků a zároveň i své okolí, aby ji někdo nepřekvapil.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď
Nad tím, jak Shi Natsuki automaticky potykal, se Daisuke mírně skepticky ušklíbl, ale víc to neřešil. Ti dva byli vážně prakticky jak dvojčata...
Natsuki jim poté na Shiho popud více přiblížila historii korálového království a Daisuke se zamračil. Co se tu v minulosti odehrávalo bylo skutečně znepokojující. Byl vážně rád, že už to byla pouhá minulost. A spolu s tím se obával, zda-li tomu tak skutečně bylo. Nepřátele tahle země měla, ač tomu mohlo být už dávno. Zlo v lidských srdcích se ale bohužel nedalo jen tak vymýtit a hamižnost byla mocná motivace pro zkažené.
„Jestli si tahle země skutečně musela projít malým peklem, aby se stala královstvím klidu a míru, dokud tu budeme, nedopustíme, aby se to změnilo, Natsuki-san,“ prohlásil mladý loutkář a odhodlaně se zamračil. Bytí ninjou nebyla žádná čistá práce. On ale přesto dělal maximum pro to, aby světu kolem sebe nepřinášel smrt a utrpení, nýbrž mír a lásku.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hiro se zasmál a zase si nasadil brýle.
"V pohodě, vím, že to bylo slabý, ale přísahám, že příště budu kreativnější."
Založil ruce do kapes a následoval dvojici k domu, kde bydlela Toshimi. Ukázalo se, že dvoupatrový dům vypadá naprosto identicky jako všechny okolo. Rozhodně byl rád za ten svůj, který byl v rámci Sunagakure poměrně originální.
"Sakra ty baráky jsou všechny stejný, jak to tu budu třeba za tmy hledat?!"
Uvnitř vypadal dům ještě prostornější, než zvenčí. Chtěl si ho důkladně prohlédnout, ale naneštěstí nebyl čas, proto zůstal stát obutý v chodbě.
Když zaslechl kroky, předpokládal, že se objeví Toshimi, ale nakonec to byl její mladší bratr. Celá Toshimina rodina byla tak červená, až se to zdálo trochu moc. Byli jak košík rajčat. Navíc bylo překvapující, kolik jeho parťačka měla kolem sebe lidí!
Měla bráchu, dokonce i mámu a pravděpodobně i tátu! Jaké to asi bylo, nebýt sám?
Ze zamyšlení ho vytrhlo cizí jméno.
"Kdo je zas do hajzlu Taiki?!" Zabručel si pro sebe a následně ztuhl, protože to řekl moc nahlas.
Misaki Kokumotsu
Čtvrť klanu Kokumotsu
„Ale, ale, tady je někdo lichotník,“ mrkla na mladíka uličnicky, zatímco v duchu přemýšlela, jestli je očividnější tohle, nebo Vášeň zimní noci.
Raizo jí pak odpověděl a ona se natočila zpátky k němu. „Tak to vás tam budu muset dovést,“ zazubila se.
Dům, kde Toshimina rodina bydlela, bylo dvoupatrové obydlí, které svým vzezřením zapadlo jak do architektury celé čtvrti, tak do Sunagakure. Žena oba pozvala dál.
Uvnitř byl dům útulně zařízený. Chodba, v níž stanuli a která nacházela lehce pod úrovní podlahy, aby si návštěvník mohl sednout na schod a pohodlně se zout, volně pokračovala v schodiště vedocí do ložnic. Vlevo se nacházely dveře do obýváku, vpravo do kuchyně a vedle schodů vpouštěly do jinak temné uličky světlo skleněné dvěře do koupelny vybavené žaluziemy, které byly nyní roztažené.
Misaki se vyzula a dala ruce v bok.
„Toshi! Máš tu návštěvu!“ zahulákala.
Krátce na to se ozvalo vrzání prken, které začalo nad skupinkou a vedlo až do chodby v patře, z níž se záhy vynořil další člen domácnosti. Vysoký byl asi jako Toshimi a měl stejně rudé vlasy i oči, ale bylo stále poznat, že je velmi mladý. S otráveným výrazem si dřepnul na schod a objal si kolena. Teprve pak si všiml Raiza, k němuž uctivě kývnul hlavou, načež se jeho výraz vrátil do původního stavu a on se zahleděl na Hira. Pak se jeho pohlet obrátil k Misaki.
„Ahoj, mami. Toshi šla trénovat s Taikim,“ prohlásil chlapeckým hláskem a jeho obličej říkal, že ho sestřin odchod s nějakým klukem vůbec netěší. „Nechala v obejváku vzkaz.“
„Jo ták,“ zamrkala Misaki a usmála se. Očima jí proběhl šibalský záblesk. „Tak vás budu muset zavést na naše cvičiště. Pojďte za mnou.“
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, první divize
Cvičiště klanu Kokumotsu
Možná že kdyby se jeho obličej neobjevil tak blízko a mladík nenasadil takový výraz, ustála by jeho náhlou změnu nálady o něco hrdinněji. „N-ne, to je dobrý,“ zrudla a celá se lehce zaklonila, aby mezi nimi vytvořila větší prostor. Cítila jeho teplo a vůni a rudá začala tmavnout. „V-vlastně je to fajn důvod, t-totiž díky,“ dodala a stále hledíc do jeho zelených očí se pomalu vyprostila a raději od něj odstoupila o několik metrů.
„T-takže, co budeme dělat? Chci říct! Trénovat?“
Přímořské dobrodružství
Chika Yoshitsune
Sensei týmu Beta
Loď
Natsuki kývla a obrátila se na Tekura. „Ano, proběhla. Proběhl atentát na krále, někdo se ho pokusil otrávit. Kazuo-dono pokus odhalil, když se sám napil otráveného vína, protože se mu na nápoji něco nezdálo. Podařilo se ho zachránit, ale doživotně funguje na přísné dietě. Nicméně viník byl přistižen a tvrdě potrestán. Bylo to v době, kdy se ještě vyšetřovaly vyšší šarže naší armády. Tento incident vlastně celý proces popohnal a naše království se mohlo velmi brzy chlubit novými veliteli, kteří měli plnou důvěru Nomaru-sama. Krátce na to království posílilo hlídky v přístavech a na pobřeží, protože předchozí systém byl v tomto velmi nespolehlivý. Stálo nás to ještě několik menších bitev, nicméně naše přístavy byly vyškrtnuty ze seznamů pro černý trh. Tím myslím, že se tu přestaly vyloďovat plavidla s černým nákladem. Co se týče Kazua-dono, stal se správcem doků, protože má díky tomu přehled o dění v přístavu. Navíc je to jedna z mála věcí, které může se svými následky dělat a kterou pomáhá království.“
Kami Kamai
Tým Delta
Podzemní cvičiště
Ai už ani raději neřeším a dívám se na ty dva a čekám, jak začnemě. ‘Máme se pohybovat pouze po cestě, kde jsou lucerny, takže to bude zajímavé. Doufám, že to Ai nepokazí a nebude chodit někde nemá, abychom z toho ještě neměli nějaké problémy,‘ pomyslím si.
Následně se podívám na Tsubaki a usměju se na ní, když už se moc nezajímá o Ai. „Měli bychom tady prohledat, takže je na čase vyrazit, taky si myslím, že se sensei bude někde schovávat, že ho nenajdeme jen tak jednoduše v nějaké jeskyni jen tak sedět,“ řeknu a poté se rozejdu za Kim. „Jo a být vámi ještě dívám pozor, aby jste se někde neztratili, protože ještě kdybychom se my měli hledat, tak to asi moc dobře nedopadne,“ řeknu ještě a poté už pokračuju za Kim.
[b]‚Nevím proč, ale mám takový pocit, že s námi třemi Ai nebude moc dobře vycházet, přijde mi taková jiná, moc mi prostě k nám nezapadá,‘ pomyslím si ještě.
Hizuki Shima
Tým Beta
Loď
Překvapivě dlouho byla ticho. Možná až moc dlouho, ale vlastně to nebylo až tak překvapivé, jelikož to přeci jen bylo poprvé, co se účastnila takto strategického plánování. To by byla skvělá možnost, jenomže důvodem jejího mlčení nebylo to, že by vše brala tak vážně, jak si to zaslouží, ale spíše prostě nestíhala. Její koncentrace takto večer asi začala upadat, a tak se omezila pouze na snažení celkem zdárně působit, že tomu všemu rozumí a jak moc seriózně to bere.
Čas od času se ovšem přistihla, že jí myšlenky začínají utíkat, takže pak zůstala na Shiho koukat s hodně zvláštním výrazem. "Odplata? Je pravda,že násilí vyprodukuje další násilí... ale jestli už je svrhli a Kouichi zněl přesvědčeně, že je tady mír..." Zvědavě tak svou pozornost přesunula k Natsuki a stále se snažila poskládat si v hlavě obrázek toho, co že se vlastně děje včetně toho, co předcházelo a co lze očekávat do budoucna. Nicméně sama žádné otázky neměla.
Taji Sakyu
Tým Omega
cvičiště
"No super..."Zamručel Taji,když sensei začal třást celou konstrukcí a Risa před ním slětěla na zem,jak pytel kamení."V klidu podobných cvičení máš za sebou hromadu,není šance abys spadnul tsss."Pomyslel si Taji a o chvíli později spadl.
Dostal se do půlky provazu,ale pak když chtěl udělat další krok,pod jeho levou botou najednou bylo prázdno,takže šlápnul do vzduchu a sletěl z konstrukce s elegancí laviny."Grrrrr za to můžou ty proklaté lívance!Aby kat spral všechno sladké!"Hudroval zatímco si masíroval pozadí,na které tak nešikovně spadnul.Vyškrábal se se nahoru a skoro skočil na houpající se provaz.Ani ne v půlce ucítil,jak ztrácí rovnováhu a svět kolem něj se naklání.Okamžitě se připravil na dopad,který o chvíli později následoval.Mladík zaprskal jak podrážděná kočka,postavil se na nohy a proběhl kolem Risy,která vězela hlavou v písku jako šipka v terči.Jakmile se dostal před provaz,změřil rytmus a pak vyběhl.Napotřetí se dostal daleko,ale pár kroků před cílem přestal dávat pozor a ztratil půdu-provaz pod nohama.Ve vzduchu se otočil a skrčený dopadnul na zem,až mu zacukalo v koleni."Sakra..."Ulevil si Taji,když se zvedal.
Raizo, Taiki Kokumotsu
Sunagakure
Kdosi na něho zavolal a tak se Raizo otočil. Ten hlas znal. Aby ne, patřil Misaki.
„Yo, Misaki,“ zvedl dlaň na pozdrav a usmál se na ženu. Použití přezdívky si odpustil. Přeci jen už to byl nějaký ten pátek a okolnosti se značně změnily.
Když se zastavila přímo před ním a zkoumavě si ho přeměřila pohledem, krapet skepticky se ušklíbl a zaklonil.
„Dí... ky...“ dostal ze sebe s menším tikem v koutku oka, když mu rusovláska nejprve polichotila, ale jak se ukázalo, jen si z něho zase utahovala.
„Jo, hledám. Jen nevím, kde bydlíte,“ podrbal se roztržitě za hlavou.
Když se její zájem přesunul k Hirotadovi, který ze sebe vyloudil naprosto stereotypní lichotku, zacukalo Raizovi mírně v koutku oka.
Taiki se na Toshimi za chůze ohlédl, když mu položila svůj dotaz, načež se opět zahleděl před sebe a krátce zamyslel.
„Co třeba hezký odpoledne s hezkou slečnou?“ odvětil, když opustili temnotu chodby a ocitli se mimo hradby Sunagakure, přímo před cvičištěm klanu Kokumotsu.
„Jestli se ti to ale nelíbí, můžu si vymyslet jinej důvod,“ přistoupil k ní a opřel se dlaní o okraj průchodu vedle její hlavy, načež jí z té blízkosti věnoval jeden ze svých lišácky smyslný úsměvů.
Ki Hayabusa
Tým Delta
Podzemní cvičiště
Ki nebyl úplně z nejchytřejších, byl rád, když nemusel myslet, a když za něj myslel někdo jiný. A vzhledem k tomu, že položil jako první dotaz, vyhnul se myšlení ohledně toho, co dál. Krátce jen přemýšlel, proč a kam se ta nová ztratila. Mezitím Kami s Tsubaki vymyslely celkem jednoduché řešení tohoto problému, a sice plnit senseiův úkol, hledat jej, a na Ai nijak zvlášť nemyslet a doufat, že je najde. A až to bude, tak předpokládal, že to bude zajímavé shledání, neboť si zvládl domyslet, že jí Tsubaki bude chtít říct za všechny tři pár velice hezkých slov.
"To zní rozumně, myslím..." řekl svůj názor na plán potom, co Tsubaki dohovořila. Posunul se kupředu a vykročil pomalu směrem, kterým se Tsubaki chtěla vydat.
Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Shi
Loď
Fantastický příběh. Ani jeden z dvojčat ale nevěřil, že by někdo dokázal být tak důkladný, aby město vyčistil kompletně. Ale jak to vypadalo, nějakým zázrakem se mu to dařilo.
"Proběhla nějaká odplata?" ozval se ze svého místa Shi. Historie tohoto místa byla úchvatná, ale jemuse zkrátka nechtělo věřit, že existuje taková oáza klidu.
"Chci tím říct, že když tu byla korupce a další temný věci tak moc zakořeněná, pokusili se to někdy získat zpátky? Z toho, co jsi říkala, bylo tohle pro ně docela strategický místo," doplnil svou otázku. Nechtěl, aby to vyznělo nějak ironicky, nebo aby si mysleli, že nadržuje druhé straně.
"A bratranec se tu potom rozhodl dělat správce doků?" přidal sse i stejně vypadající kolega
Akeno Ikazuchi
1. Divize černých písků
Oáza
Akeno bedlivě poslouchal každé dívčino slovo a přitom jedl polévku. Díky tomu dokázal skrýt lehké ušklíbnutí, když přesně v takové situaci byl. Tedy, zabít někoho, kdo byl nepohodlný nebyla pro Akena žádná překážka, ale odstranit někoho, kdo byl nevinný a jen se snažil vesnici prospět... . To bylo něco, co se mu příčilo. Ne však natolik, aby rozkaz odmítl splnit. Rozhodně by si to ale pamatoval. Byl to totiž on sám, kdo se rozhodl, že přestane pracovat pro vesnici a začne pracovat pro Mayu-Hime.
"Život je prostě zajímavej."
Pravil s pochopením Akeno, který nikdy moc zájmu nad ničím, co se dělo, neprojevil. Tuhle situaci si musela dořešit jeho sensei. Na chyby tu nebyl čas a on si nebyl jistý, jak by měli pokračovat dál. Podle pravidel černých písků, by měli odstranit každého, kdo by mohl dosvědčit, že tu vůbec byli, ale to bylo právě složitější, protože jeden z útočníků utekl. Další zájem věnoval Akeno polévce, kte4ou v rychlosti dojedl a čekal na vyjádření své sensei.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Došli ke zdí obehnaným pozemkům klanu Kokumotsu a prošli branou, kterou hlídali dva rádoby drsňáci.
To vždycky, když bude chtít jít za Toshimi, se bude muset někomu hlásit?!
"Dobrá otázka." Odpověděl Raizovi zamyšleně mladík a rozhlížel se kolem.
Koutkem oka zaregistroval cosi červeného a otočil se rychle na patě. Na malý moment si myslel, že vidí Toshimi, ale tahle žena byla jako nádherné zjevení! Měla všechno, co opravdová žena má mít a ty vlasy! Byl rád, že měl sluneční brýle a nemohl vypadat tak vyjeveně.
Evidentně se znala s Raizem, ale to nebylo koneckonců nic překvapivého. Vydala se k nim lehkým krokem a začala se s blonďákem bavit. Po jejich tlachání se obrátila se zájmem na Hira. Ten si sundal ze slušnosti brýle a podíval se ženě do očí, aby jeho pohled nesklouzl nepatřičně nízko. Hirotado Yutsurai se přece dokázal představit sám!
"Ano, jsem Hirotado Yutsurai. Hádám, že vy budete Toshimina starší sestra." Řekl se zářivým úsměvem a podal jí ruku.
Bylo naprosto jasné, že je to Toshimina matka, ale proč nezalichotit, když měl šanci.
Tsubaki Kokumotsu, tým delta
Její kolegové se ji snažili uklidnit, ale Tsu byla stále dopálená. Zajímalo ji, co se honí v Ai hlavě. Měli pracovat jako tým, nic jiného prostě nechtěla. Což pak jí něco udělala? Kdyby ano, určitě by si to pamatovala. Hnědovláska si povzdechla a otočila se na dva zbývající z jejího týmu.
"Máme se pohybovat, kde jsou lucerny. Proto bych se vydala tímto směrem," ukázala na nejvíce osvětlenou cestu,"Pokud Ai dodrží tohle pravidlo, máme vysokou pravděpodobnost, že bychom ji mohli potkat. Také jsem pro, abychom každou jeskyni co nejdůkladněji prohledali. Nevíme jistě, jestli sensei bude prostě čekat na kameni ozářeným reflektory, nebo schovaný někde ve stínech. I když druhá varianta zní pravděpodobněji." Šibalsky mrkla na Kami s Kim a vydala se oním směrem, kam ukázala.
"Pokud chcete někdo mi něco vytknout z mého plánu, jako vždy, jsem jedno velké ucho."
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Risa Mokushi
Tým Omega
Cvičiště
Risa se dál soustředila, a zrovna když byla v půlce, ozval se pod ní Ritsu. „C-co?“ vyhledala ho zmateně očima, jenže to už stál pod nimi a začal třást celou atrakcí. „Hijááááá!“ vyjekla, jak se jí provaz rozhoupal pod nohama, načež se jí smýkla noha. Dívka se ještě pokusila zachytit, jenže výsledkem bylo, že se praštila do čela o lano a spadla do písku na zadek. Tam se musela chytit za pusu, protože se jí zvedl žaludek. Možná že nebyl úplně dobrý nápad se během tréninku tak nacpat.
Jakmile si byla jistá, že oběd zůstane na místě, nafoukla tváře, zatnula pěsti a rozeběhla se zpátky k žebříku. Po tom doslova vyběhla a to samé plánovala udělat i s hrazdou. Jenže v půli se jí znovu smýkla noha a dívka tentokrát přistála zabodnutá hlavou do písku jako pštros. Hned začala kopat nohama, a když se posadila, prskala zrníčka.
Misaki Kokumotsu
Čtvrť klanu Kokumotsu
„No né, Raizo! Tebe jsem dlouho neviděla!“ ozvalo se před oběma ninji. Zubila se na ně rudovlasá žena, která vypadala jako starší kopie Toshimi. Hned se k nim vydala a zastavila se těsně před blonďákem. „No né, ty vůbec nestárneš. To máš na sobě nějakou techniku, nebo co?“ polichotila mu, načež se na něj podívala z větší blízkosti. „Aha, tak ne,“ dodala, načež se zase narovnala a drcla ho do ramene. „Dělám si srandu,“ zazubila se znovu. „Hledáš Toshimi?“ dotázala se a zahleděla se na černovláska. „Ty musíš být Hiro, že? No tak, Raizo, představíš nás?“ dala si ruku v bok a přenesla váhu z jedné nohy na druhou.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, druhá divize
Čtvrť klanu Kokumotsu, klanové cvičiště
„No, díky?“ povytáhla dívka obočí. ‚Kdybys totiž řekl, že mi to nesluší, hnedka bych se šla převlíct!‘ dodala ironicky, ale jen v duchu. Nechtěla být protivná.
Následovala mladíka na cvičišti a tentokrát si v temné chodbě byla jistější. Alespoň natolik, aby do něj znovu nevrazila. „Senpai?“ oslovila ho. „Proč vlastně jdeme trénovat? Teda jako mně to vyhovuje, ráda se něčemu přiučím, ale… Co z toho máš ty?“
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď
Natsuki se o minulosti své země překvapivě rozpovídala, na to, jak tiše působila. A bylo to vážně zajímavé povídání.
Podobnou minulost by do této země Daisuke vážně neřekl. Prakticky obrat o sto procent.
O to víc mu na tom něco nehrálo… Nakonec měl ale Tekuro pravdu. Být v nepřetržitém napětí nemohlo ničemu prospět. Jednoduše jen nesmí nic podcenit a být důkladní tak, jako vždy.
„Ne, díky, Natsuki-san. Pokud jde o mě, víc toho od vás vědět nepotřebuji. Arigatou,“ zakroutil hnědovlásek hlavou a vřele se na dívku v uniformě usmál, načež se jí lehce uklonil a pohlédl na své kolegy, jestli nebudou mít na srdci něco oni.
Raizo, Taiki Kokumotsu
Sunagakure
Chlapec se zprvu vymlouval, i když zcela zbytečně, díky čemuž možná nakonec kápl božskou.
Raizo ho chvilku sledoval, načež si povzdechl.
„Kdybych tak věděl, jak to ‚líbí‘ myslíš…“ zahleděl se opět před sebe.
„Už jsem ti to několikrát říkal mladej. Mluvení mi moc nejde. Dejte si prostě jen pozor, ať si neublížíte, oukej? Tak či onak,“ koukl na černovláska, načež se zahleděl na bránu do čtvrti klanu Kokumotsu, kterou střežila klanová hlídka.
„Yo, vy dva,“ usmál se na mladého hnědovláska s černovlasým mužem zhruba v Raizově věku, se strništěm na bradě.
„Jdeme za Toshimi. Jsem její sensei a tohle je její parťák, Hiro,“ představil je Raizo krátce, i když šlo spíše o formalitu než o nutnost.
„V pořádku, Raizo-san, jen běžte,“ pousmál se na blonďáka ten starší a pokynul jim, ať jdou dál, zatímco se hnědovlásek snažil tvářit co možná nejprofesionálněji.
„Díky,“ usmál se jounin a vykročil si to skrze bránu. Po pár minutách chůze se ale zastavil a zamyšleně podrbal na bradě.
„No jo…“ rozhlédl se nejprve napravo a poté nalevo, „kde ale bydlí?“ stekla mu po čele menší kapka potu.
Taiki si mezitím přeměřil Toshimi od hlavy k patě, když vyšla před dům, a spokojeně se pousmál.
„Jo. To ti sluší. Tak pojď,“ přikývl, jako kdyby snad čekala na jeho schválení, mrkl na ni a měl se k odchodu.
„Na naše klanové cvičiště. Tam budem mít soukromí,“ pohlédl na ni přes rameno, zatímco společně mířili k tajnému východu ze Sunagakure, vedoucímu k cvičišti, situovanému mimo hradby vesnice.
Masao Nibori
Tým Delta
v temnotě
Masao už párkrát viděl co ninjové z černých písků dovedou, tudíž jeho překvapení nebylo kvůli druhu techniky, jakou Ai použila, nýbrž že ji v té situaci vůbec použila. Koutek úst mu zacukal. "Já věděl, že to s nima nebude jednoduchý." Pomyslel si a rozhlédl se kolem.
"No tak asi začneme s lekcí." Kousek od svých studentů nechal schovaný svůj klon aby mohl vyslechnout pár informací, mezi hromadou blábolů a stížností, které je zpomalovaly.
Kdyby ti čtyři znali základní rozlohu jeskyně, věděli by, že jsou od brány tři průchody. Dva z nich se po chvíli spojují, ale ten třetí ne. Na druhou stranu je třetí cesta nejdéle bezpečná. Jinak řečeno osvětlená lucernami. Další důležitá věc je, že jeskyně není jen horizontální, ale dá se narazit i na místa, kde je třeba šplhat.
"Tak kam se vydáte?" Pomyslel si Masao, zatím co seděl na velkém kameni, uprostřed na první pohled malé jeskyně, která tak ovšem vypadala jen z toho důvodu, že byla plná stalaktitů, stalagmitů a různých nerovností, díky kterým by si vedle sebe nestouplo víc než pět lidí na tom nejširším místě.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Ai Hayo
Team Delta
Podzemní cvičiště
Ai tam stála nehybně a neviditelně. Chtěla posoudit jejich reakci, na nečekané události a jak se s nimi vypořádají. Nevěděla co od nich čekat, takže se připravila i na pomluvy. 'Já sem nezmizela a jak sem čekala, mezi vámi není senzibil a tak je lehké vás oklamat. Místo hledání mě, jste měli plnit úkol, jak vám bylo zadáno.' řekla si Ai v duchu, když na ní začala Tsubaki křičet. Měla chuť se pohnout a ukázat se jim, ale to by bylo pro ně moc jednoduché a tak stála nehybně dále. Modrovláska se začala bát, že poruší pravidlo mise a budou hledat ji, když v tom Kami řekla to správnou větu. 'Máš pravdu Kami, běžte hledat senseie a ne mě. Mise je najít sensie. Tak běžte a o mě se nestarejte.' dořekla mladá medička.