DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Kami Kamai
Tým Delta
Podzemní cvičiště
Nad slovy Tsubaki se usměju a poté se podívám na Ai, která mi připadala trochu taková nezvyklá snad ani pracovat v týmu. „Promiň Ki, je mi to líto, ale nějak jsem si nemohla pomoct,“ řeknu mu a následně se zamyslím nad tím vším.
‘Hmm, ta Ai mě celkem štve, protože máme spolu hledat senseie a ne ještě hledat i ji,‘ pomyslím si a pak se podívám na Tsubaki a pak na Kiho. „Hele, myslím, že bychom neměli hledat ještě Ai, když je padlá na hlavu, spíše bychom měli začít hledat senseie, přece nejsme nějací slabí ninjové, ne? A ty se nad ni Tsubaki nerozčiluj vůbec to nemá cenu,“ řeknu a podívám se ještě jednou na oba dva.
„Hlavně se ještě my tři nesmíme ztratit, protože bychom to ve dvou lidech asi nezvládli,“ řeknu těm dvěma a čekám, co mi na to ti dva řeknou. „Vyrazíme,“ zeptám se jich.
Chika Yoshitsune, Natsuki Yamauchi
Sensei týmu beta
Loď
Natsuki se tvářila stále stejně vážně. „Naprosto chápu,“ kývla dívka. „Náš král vám stoprocentně důvěřuje, tudíž nemám důvod smýšlet jinak.“ Obrátila se k Hizuki.
„Ano, to souhlasí. Náš předchozí král byl nespolehlivý a země kypěla korupcí, které se pravděpodobně účastnil i on se svou manželkou. Postavit se jim dokázal až jejich vlastní syn Nomaru Wakatsuki-sama, jeho bratranec a stoupenci, kteří provedli převrat, a postupně se jim podařilo zničit hnízda mafie, která se zde usídlila. Království korálů byla tou dobou země, která byla skvělým místem pro odpočinek lodí, které ze Země lapků převáželi různé drogy a bohužel i lidské maso pro černý trh do jižních zemí.“
Chika se při zmínce o lidském mase nepatrně ošila, ale dál mlčela. Byla to minulost, ale to neznamenalo, že si překupníci ze Země lapků nenašli jiné cesty.
„Nějaké další dotazy?“ obrátila se Natsuki na ninji.
Toshimi Kokumotsu
První divize Zlatých písků
Čtvrt klanu Kokumotsu
Toshimi zrudla jen malinko a hned zavrtěla hlavou. Bylo neuvěřitelné, jaký dvojsmysl jí teď vytanul na mysli. Taiki hned dodal zbytek a ona se málem plácla do čela. Trénovat. Jistě, že chtěl trénovat. Co by s ní také měl jiného dělat?
„Tobě se to říká. Ve mně ještě doznívá ten šok, že vzali někoho jako mě na Ačkovou misi,“ založila si ruce na prsou a po chvilce rádoby uraženého výrazu se zazubila. „Jdu se převléct.“
Své staré oblečení použila jako obvazy v Kobachiho sídle, ale Misaki nelenila a prakticky v den, kdy se dívka vrátila, se pustila do šití nového oděvu. Byla jím červená tunika se stojacím límcem, krátkými rukávy a rozparkem. Rudovláska se musela znovu zamyslet, kolik takové látky její mamka vlastně schovávala, protože od malička vlastně jinou barvu nenosila.
Jako spodní vrstvu si oblékla černé tříčtvrteční, tříčtvrteční kalhoty a bezprsté rukavice. Čelenku si tentokrát zavázala na hlavě, upevnila si svou nádobu a vyrazila.
„Takže kam půjdeme?“ zavřela za sebou dveře.
Ki Hayabusa
Tým Delta
Podzemní cvičiště
"Já nechci, aby to ke mně patřilo..." řekl Ki. Na Tsubakinu poznámku, že to utahování myslí v dobrém kvůli tomu, aby nezapomněl a už kalhoty neztratil, raději nereagoval. Vzpomínka na to, že jej viděla nemalá část vesnice bez kalhot či jiných částí oblečení, se mu zarylo do paměti tak silně, že to zřejmě nezapomene do konce života, tudíž připomínání bylo naprosto zbytečné. Každopádně nastal problém. Sice se na Ai ohlédl, to ano, ale Ai tam tak nějak zkrátka nebyla. Na to, že zmizela, zareagoval tím, že se plácl do čela a povzdychl si. Nechal Tsubaki vyjádřit se směrem ke zmizelé modrovlásce, a v duchu souhlasil s každým slovem, co písečnice pronesla.
"Asi nepochopila, kdo má koho hledat..." řekl bělovlásek, kterému mezitím sjela ruka od čela zpět k noze.
"Jdem ji hledat, nebo ji necháme, aby ona našla nás?" zeptal se zbylých dvou spolubojovnic, které ještě nezmizely.
Tsubaki Kokumotsu, tým Delta
"Ale Ki, přece nemůžeš nám dát za zlé, že ti to připomínáme. Opakování je matka moudrosti a třeba konečně je neztratíš. Takže ve výsledku to myslíme v dobrém." zamrkala nevinně na svého kolegu jako panenka. Pouze myslela na jeho seznam ostudy a jak tento seznam dále již nerozšiřovat. Nemohl jí to mít za zlé, prostě nemohl, i kdyby chtěl.
Vyslechla si Kiho plán, který Kami podpořila. Chápala jejich důvody a vcelku s nimi i souhlasila, až na jednu nepodstatnou věc. Poslední člen jejich malé výpravy se prostě rozhodl zmizet. Tsu protočila oči v sloup. Doufala, že nová si z nich jen utahovala.
"Tak tomu říkám týmová práce!" pronesla ironicky a pořádně nahlas, aby Ai neuniklo jediné slovo. "Si ze mě děláš srandu, ne? Máme spolupracovat jako tým a ty si zmizíš?" Tsu byla opravdu dopálená. Neměla problémy s kýmkoli vycházet, ale tohle? Co si osobě ta holčička myslela? To že byla u nějakých spešl jednotek neznamenalo hned, že je bůhvíjak super silná a že si může dělat, co se jí zlíbí.
"No, Ki, asi se seznamovat nebudeme." procedila skrz zuby.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Osamu Ritsu
tým Omega
cvičiště
"Trochu života do toho umírání! U překážkové dráhy jde jak o preciznost, tak o rychlost!" houknul na dvojici, která se seřadila u první lanové překážky. Vzápětí stál už pod nimi, dlaněmi chytil dřevěný kůl, který sloužil jako podpěra konstrukce, na níž stáli a začal s ním třást ze strany do strany. Prkna pod nohama Risy a Tajiho se tak roztřásla a provaz zuřivě rozhoupal ze strany na stranu. Ritsu se pobaveně uchechtl, když si vybavil sám sebe v podobné situaci. Jakmile mu sensei pod nohama rozhoupal provaz, spadnul jako hruška do písku. A to rovnou několikrát.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Chlapec se ošil. "Co tím jako myslíš? Vždyť o nic přece nejde, pracujeme spolu!"
A v tom byl asi právě ten problém. Mohli si něco takového vůbec dovolit? Hlubší city k Toshimi by mohly ovlivnit jeho rozhodování v misích, to by ale určitě zvládl. Horší byla ta druhá možnost. Při představě, že by měl mít na blízku dívku, kterou by případně miloval a zároveň ji nikdy nebude moci mít, se cítil jako by mu srdce sevřela ledová pěst.
Hiro sklonil hlavu a díval se nezaujatě na své sandály.
Po chvíli naštvaně rozhodil rukama. "Dobrá, přiznávám, že se mi líbí! Taky si uvědomuju, že to nezní moc profesionálně, ale já mám prostě slabost pro takový holky!" Řekl nešťastně.
Nevěděl co má dělat.
Raizo, Taiki Kokumotsu
Sunagakure
Když dostal svou odpověď, spokojeně se usmál.
„Super! Tak to bysme spolu mohli spálit pár kalorií,“ usmál se Taiki lišácky na Toshimi a dal jí čas zrudnout.
„A nezapomeň si tykev,“ mrkl na ni a narovnal se, „zajímalo by mě, co taková elitní ochranka, která se zvládne i neplést pod nohy, dokáže,“ založil si rusovlásek ruce na prsou a lehce dívku popíchl.
„Hó?“ povytáhl Raizo obočí a chápavě se pousmál, načež se odmlčel.
„Ty, Hiro,“ prolomil ticho po chvilce. Netvářil se nijak vážně. Jednoduše jen dál kráčel ulicí s rukama v kapsách a hleděl před sebe. Přesto v jeho tónu hlasu něco bylo...
„S tou návštěvou buď opatrnej,“ řekl Raizo a loupl koutkem oka po chlapci pohledem.
Hizuki Shima
Tým Beta
Pláž -> Loď
Po rozloučení se s Kouichim se celá rozzářená vrátila k ostatním. Když si všimla volejbalového míče, ztěžka polkla. "Já věděla, že to jednou přijde..." s touto myšlenkou se zapojila do hry, snažíc se jí moc nekazit.
Po návratu na loď při výborné večeři si nedokázala odpustit vyslovit jednu z myšlenek, jež jí po rozhovoru s Kouichim uvízla v hlavě. "Jsem tak ráda, že netrpíme mořskou nemocí, to jídlo je moc výborné." Dobrá nálada jí zdánlivě neopouští, ani když je přinesena mapa a začne se hovořit o strategii. Tiše poslouchá a snaží se vše pochopit, aniž by se musela doptávat. O všechny své poznatky, které pokládala za prospěšné se podělila již dříve a tak teď jen pozorovala a nevyrušovala.
Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Shi
Pláž > Loď
Po celém dni průzkumů, mluvení, hraní s míčem a pronásledování se konečně všichni setkali na lodi. Ani jeden z dvojčat si na ní stále nedokázal zvyknout. Bylo to zároveň zvláštní a úchvatné. Shi pomalu ale jistě uvažoval o tom, že se definitivně přesune na moře. Život piráta a ne klasického nukenina? Možná ani ne piráta. Zkrátka námořnictvo. Existovalo něco takového? Musel se zeptat. Až na to bude čas.
Oba dva teď totiž měli oči i uši nasměrované na mapu a na výklad jejich nové spolupracovnice.
*Ani Daisuke vám nevěří. A to už je co říct* přimhouřil oči Tekuro a Shi měl evidentně ty samé myšlenky. Něco tu nesedělo. Nebyl tu konkrétní nepřítel a všechno bylo až podezřele růžové. Už je to začínalo unavovat. Ať se ti parchanti prostě ukážou, oni je sejmou, svážou, hoděj před krále a šmitec, jde se domů.
Dál jen udržovali mlčení. Neměli co dodat a bylo tu víc zkušenějších a povolanějších lidí. Oni tu byli na improvizaci během akce.
Toshimi Kokumotsu
První divize Zlatých písků
Čtvrť klanu Kokumotsu
„Feudální pán byl spokojenej a nás povýšili, tak to asi reprezentativní bylo,“ pokrčila rameny a zamrkala. „Volná?“ ukázala na sebe nechápavě. Proč by se jí někdo jako on ptal na něco takového? Vždyť ještě nedávno s ní nechtěl trénovat a ona mu musela vyhrožovat žalováním hlavě klanu, aby si na ni mladík udělal čas.
V duchu jí stekla kapka po čele. Bylo to tak, že už dorostla do věku dívek, které na něj letěly jako vosy na med? Je fakt, že tamty v Asayake tenkrát nemohly být o moc starší, než je ona teď. Ale co by na ní viděl?
„Mám až do konce týdne volno. Proč se ptáš?“
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Mladík si to neuvědomoval, ale když Raizo zmínil, že jdou za Toshimi, celý se rozzářil.
"Dobrá, tak jdeme."
Počkal, až Raizo proskočí oknem a téměř vzápětí dopadl mladík vedle něho.
Zvedl pravou ruku a pohnul ukazováčkem. Dvoukřídlé okno domu se hlasitě zabouchlo.
"Sakra jsem tak cool!" Pomyslel si pro sebe radostí z povedeného triku.
Vydali se prašnou ulicí Suny k místu, kde sídlil klan Kokumotsu.
Napadlo ho, že tam vlastně nikdy nebyl.
"Víš, chtěl jsem tam jít za trochu jiných okolností...a sám."
Poznamenal Hiro s malou výtkou v hlase, ale usmíval se, aby blonďáka zbytečně neprovokoval.
Taji Sakyu
Tým Omega
Jídelna Taiyou, cvičiště
"Heh kéž by muffiny od mojí sestry chutnaly taky tak..."Pomyslel si Taji,když do sebe cpal poslední kousek.Seno-chan se ho pak zeptala jestli si dá palačinky.Jakmile Taji zjistil,že jeho horlivému huhlavému souhlasu,kvůli plné puse nebylo rozumět,polkl a rozpačitě odpověděl."Ehm rád si dám děkuju."
Po palačinkách a jiných dobrotách se rozloučili jak s jídelnou tak se Seno-chan a vydali se zpátky na cvičiště,kde měli otestoval opičí dráhu,co předtím postavili.Taji si jen odskočil opřít svou naginatu na to samé místo jako předtím a pak se zařadil za Risu,která se zrovna pokoušela překonat první překážku,kterou představovala chůze po laně."S takovým množstvím cukru v krvi by to tihle dva mohli profrčet tak rychle,že by ani nemohli spadnout tsss."Pomyslel si pro sebe Taji,zašklebil se a dál sledoval soustředěnou Risu.
Raizo, Taiki Kokumotsu
Sunagakure
„Tak promiň...?“ zamrkal Raizo, když mu černovlásek vyčetl že nemluví na rovinu. Tuhle výtku upřímně nechápal, ale co, myšlenkové pochody některých žen taky nikdy nepochopil a nijak extra ho to netrápilo.
„Jestli budeš dál držkovat tak tě šikanovat vážně začnu,“ varoval Hirotada s menším tikem v oku a lehce naběhlou žilkou na spánku.
Když se mladík ustrojil, Raizo přikývl a opustil dům stejně, jako do něho vstoupil.
„Toshimi o tom zatím neví, ale brzo se o tom dozví. Vyzvednout ji jdeme teď,“ oznámil černovláskovi s rukama v kapsách, když vykročili ulicí směr čtvrť klanu Kokumotsu.
Taiki si mezitím nenápadně prohlédl Toshimino tílko, přesněji tvary, které kopírovalo, načež pohled opět zvedl k dívčině tváři.
„To nezní moc reprezentativně,“ pousmál se potměšile, „seš teď volná nebo už něco máš?“ naklonil hlavu do strany druhé a podepřel si ji dlaní.
Toshimi Kokumotsu
První divize Zlatých písků
Čtvrť klanu Kokumotsu
„No, jo. To jsem byla,“ usmála se trochu nervózně dívka. Vždycky, když si vzpomněla, jak je na tom se svými schopnostmi a že to vůbec přežila, vyvolalo to v ní takový zvláštní pocit. „Doprovázeli jsme feudálního pána a jeho dceru přes poušť,“ nastínila mladíkovi, odložila poslední kus nádobí a sundala si zástěru. Pod ní měla černé přiléhavé tílko, které nosila doma.
Při další otázce se zatvářila trochu útrpně. „Myslela jsem, že tam umřu,“ sdělila upřímně, načež se usmála a poněkud optimističtěji dodala: „Ale nakonec jsem se zvládla neplést pod nohy a být i užitečná.“
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hiro se s povzdechnutím opřel hlavou o stěnu sprchového koutu. Nebyl ani trochu odpočatý a na volno by měl mít přece nárok. Na druhou stranu ať už po něm chtěl Raizo cokoliv, třeba by mu to mohlo poskytnout šanci jak se vyhnout otci.
"Kdyby jsi aspoň jednou mluvil narovinu, tak bych věděl jak se oblíct!"Zavřeštěl.
Otočil kohoutky, vylezl ze sprchy a dal se do čištění zubů. V levé ruce držel kartáček, pravačkou se natáhl pro hřeben a začal se s důslednou pečlivostí česat.
"Toshimi o tomhle ví? Nebo budeš šikanovat jenom mě...?" Pronesl s notnou dávkou sarkasmu, ale už byl o dost klidnější.
Napadlo ho, že to může souviset s jejich povýšením do první divize, určitě to přinášelo spoustu povinností navíc, to chápal, jen ho mohli nechat vyspat. Pak si vzpomněl na svůj sen a otřásl se odporem.
Z koupelny vylezl jen v třičtvrťákách a znovu se vydal ke skříni. Tentokrát neváhal, zahrabal někde v útrobách skříně a z ramínka sundal tmavě šedou košili se znakem vesnice na límečku. Po zapnutí knoflíků přišly na řadu popruhy s meči, kunaii a ostatním vybavením. Dlouhé rukavice mu trvaly trochu déle, protože na každé byly tři přezky. Obuv jako poslední. Samozřejmě nezapomněl sebrat z nočního stolku sluneční brýle.
"Jsem připraven."
Raizo, Taiki Kokumotsu
Sunagakure
Jouninovi stekla po spánku menší, pomyslná kapka, ale jeho výraz se nijak nezměnil.
„Budím tě,“ odvětil Hirotadovi pouze na jeho dotaz, který byl spíše výtkou, a seskočil do mladíkova pokoje z rámu okna, o který se následně s rukama založeným na prsou opřel.
„Dá se to tak říct,“ zavolal na Hirotada do koupelny, „a tu bílou košili bych si bejt tebou nebral,“ dodal, prohlížející si při tom nezaujatě vybavení chlapcova pokoje, při čemž přemýšlel, jestli má černovlásek pánské časopisy tam co všichni chlapy, nebo jestli pro ně má nějakou jinou skrýš.
Toshimi se mezitím dala do řeči s Taikim.
„Slyšel sem, žes byla na dost důležitý misi,“ pokračoval v rozhovoru rusovlásek s úsměvem a nenápadně si při tom dívku měřil pohledem.
„Jaký to bylo?“ naklonil hlavu mírně do strany.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Pláž > Loď
Jejich sensei vyrazila k hřišti se sítí hned, jak se vrátila i Hizuki, což bylo kupodivu záhy. Daisuke se jí pořádně ani nestihl zeptat, jestli šlo vše dobře, a Chika je už táhla pryč.
„Yosh, připraven!“ usmál se odhodlaně, když stanul naproti své sensei.
Vzápětí si ale všiml, co že to bude mít takhle za výhled, a když si ten fakt spojil s tím, co jdou právě hrát, zrudl a zašklebil se. Tohle bude velice útrpná hra, kterou určitě prohraje...
Po dalším skvělém jídle, které si dopřáli večer na lodi, se objevila strážkyně Natsuki s plány, o které je Daisuke odpoledne prosil.
„Arigatou gozaimasu, Natsuki-san,“ usmál se na dívku Daisuke, načež se zahleděl na plán města s rozpisy a odmlčel se.
„Jestli nebudete mít nic proti, byl bych radši, kdybychom si mohli náš plán a pozice nechat pro sebe, Natsuki-san,“ vzhlédl po chvilce mladý loutkář a zadíval se černovlásce do očí.
Rozhodně nechtěl podkopávat důvěru mezi nimi a strážnickým sborem, ale pořád si nebyl úplně jistý, co od této mise čekat a komu věřit, takže se rozhodl prozatím řídit heslem, že co člověk neví, to nevyzradí.
Přímořské dobrodružství
Koichi
„Dobře,“ zazubil se mladík. „Tak se zeptej. Budu tu čekat. Buď přijdeš anebo ne, to je jednoduchý.“ S tím jí zamával a rozeběhl se pryč.
Risa Mokushi
Tým Omega
Jídelna Taiyou, cvičiště
‚Je fakt jako ninja, akorát vaří!‘ napadlo Risu s hvězdičkami obdivu v očích, jak si Seno přitáhla zástěru. Seděla prakticky stejně jako Ritsu a stejně jako on pozorovala dívku při práci. Byla naprosto úžasná.
„Díky, Seno-chan!“ vyhrkla, popadla vidličku a pustila se do kopice voňavých palačinek.
Zanedlouho už sladký tým stanul opět na hřišti před opičí dráhou a jejich sensei je hnal cvičit. Blondýnka ještě zkušeně překontrolovala všechny spoje a okem odhadla, jestli bude stavba pevná. Když usoudila, že ano, kývla na blonďáka a vyskočila na první atrakci, jíž bylo lano pověšené pevně mezi dvěma sloupy, po němž se mělo za udržování rovnováhy přejít na druhou stranu.
Malá Mokushi roztáhla ruce a udělala první krok. Jazyk přitom měla soustředěně vystrčený.
Chika Yoshitsune
Tým Beta
Pláž
„Dóbře!“ zazubila se Chika, počkala, až se k nim přidá i Hizuki, načež se rozeběhla k volejbalovému hřišti.
„Nadhazuju~!“
***
Navečer se všichni vrátili na loď a po večeři na dveře jídelny zaklepala Natsuki. Eichiro rychle sklidil ze stolu, aby na něm mohli ninjové a šermířka rozložit mapu s rozpisem hlídek. „Plán je takový, že všechny hlídky v den příjezdu a pobytu budou stejné. Jak už jsme říkali, o vzácné zásilce skoro nikdo neví, takže by bylo divné, kdyby se posilovaly hlídky. Proto Veličenstvo povolalo vás a já s Himorou-senpaiem vám pomůžeme. Budeme se potloukat okolo lodi a hlídat, aby do ní nikdo nevnikl. Pravděpodobnost je velmi malá, ale je lepší počítat se vším,“ vysvětlila a pak vydechla. Bylo to na ní moc slov.
Ai Hayo
Team Delta
Podzemní cvičiště
Ai vyslechla Tsubaki a snažila se tvářit neutrálně, což se jí povedlo. Tohle trochu očekávala, protože měla pravdu. Pravidla nebyla. Modrovláska nad tím malba rukou a dál to neřešila. Když si všimla i nově příchozí dívky, všimla si taky, že se ti tři znají.
,,Ahoj, já sem Ai Hayo. Ráda tě poznávám." řekla milejším hlasem než kdy dřív a taky se usmála. Nakonec se podívala na vstup. Dívka přemýšlela, zda se má na tréninku snažit nebo jen pozorovat team a zjistit jejich sílu. Ai se rozhodla, nepochválit mu knírek. Když nakonec zjistila úkol tréninku, hned měla jasno. Pomalu došla na místo, kde ji nikdo neviděl a složila pečetě na Burendo no Kage. Jakmile je složila, ihned zmizela všem z očí. 'Uvidíme, co udělají, když sem jim zmizela z dohledu. Budu je pozorovat a posoudím jejich sílu a pak s nimi budu moci trénovat pořádně.' řekla si dívčina pro sebe. Stále tam stála nehybně a pozorovala ty tři.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I.div.
Hiro otevřel oči. Ležel ve své posteli a studila ho záda, jak měl povlečení pod sebou celé propocené.
Následný šok z Raiza tyčícím se nad ním přebil šok z nepříjemného snu.
"Co tady sakra děláš?!" Vyjel na Raiza, zvedl se z postele až za ním vlály jeho dlouhé černé vlasy a vydal se ke skříni. Když ji otevřel, objevilo se v nich neuvěřitelné množství košilí. Přestože všechny byly černé, šedé nebo bílé barvy, mladík důsledně zvažoval jakou si vybere.
Většina z nich v sobě měla totiž spoustu děr a trhlin. Nakonec se natáhl po jedné z bílých, ze země sebral zaprášené černé třičtvrťáky a zamířil směr koupelna.
"To mi už skončila dovolená?" Zavolal otráveně z koupelny, snažíc se přehlušit šumění tekoucí vody.
Kami Kamai
Tým Delta
Podzemní cvičiště
Když mě Tsu obejme, tak se usměju a taky jí obejmu. „Jsem ráda, že jsem zase zpět s vámi v týmu,“ řeknu Tsubaki poté co jí pustím. Následně se podívám na Kiho a usměju se na něj.
„Senzibil, hmm, ne to fakt ne,“ řeknu trochu smutně a podívám se na dívku, která tam byla nová. „Ahoj, já jsem Kami,“ řeknu jí. „Tak promiň Ki, ale tak nějak to k tobě patří,‘ řeknu mu a lehce se na něj ušklíbnu. ‘Tak jo, jsem zvědavá, jak se teda rozhodnou, jestli půjdeme spolu a nebo ve dvojících,‘ pomyslím si.
„Myslím si, že by bylo lepší, kdybychom asi spíše zůstali spolu, přece jen, to co teď bylo řečeno je pravda, sensei je o dost lepší než my,“ řeknu a poté se trochu vyděšeně podívám na Kiho. „Prosím, už vícekrát neříkej to jméno,“ řeknu mu a pak se podívám na Tsu a následně na novou osobu v našem týmu.
Ki Hayabusa
Tým Delta
Podzemní cvičiště
Jak se zdálo, Ai, která přinesla Tsu tykev, pojala Tsubakin trik s tykví vážněji. Tsu jí na to odpověděla podobně.
"Nech to plavat. Podraz to sice podle mě byl, ale pravidla k tomu závodu žádná nebyla. Krom jednoho, a sice toho, že máme vyhrát," řekl Ki Ai. Vlastně myslel na to, že by Tsubaki rád odnesl. Měl přece možnost ji u nějakého příhodného místa "omylem" vyklopit a mít tak svou odplatu. Na pozdrav Kami zareagoval úsměvem a zamáváním. Tsu měla tak trochu vřelejší přístup, což jí ovšem nevyčítal. Ty dvě byly dobrá dvojka, obzvlášť, když došlo na dobírání si Kiho. Sensei měl krátkou konverzaci se strážnými, a poté už konečně mohli vejít. Slova o pochválení kníru jej vyvedla z míry, takže to zapomněl udělat. Ocitli se v jeskyni, a Ki už hned tušil, že ztratit se tady bude lehké. Hned mu to připomnělo kaňon. Z jednoho bludiště se dostali do druhého. Jen doufal, že si své kalhoty v tomhle bludišti ponechá na nohou. Sensei jim náhle vylíčil pravidla a úkol, a Ki začal uvažovat. Když se měli u sochy sejít v šest hodin odpoledne, k tomu ještě plus mínus půlhodina cesty na střechu, povídání a závodu, do půlnoci zbývá tak pět a půl hodiny. Na nalezení senseie celkem dost času, ovšem záleželo na tom, jak velké je tohle cvičiště. A pak se ho ještě museli dotknout. Kimu hned bylo jasné, že to nebude tak lehké. Z myšlení ho vytrhla Kami, když opět připomněla včerejší ztrátu kalhot. Bělovlásek se plácl se do čela. Mají najít senseie v obrovském podzemním komplexu jeskyní, a první, co ji napadne, je udělat si z něj srandu kvůli včerejšku.
"Těžko říct. Jestli nemá stejné tréningové metody jako Nanami a jestli tu nejsou maskované jámy plné lepivého hnusu, třeba odsud vyjdu ven s kalhotami. Mimochodem, od chvíle, kdy jsem přišel k soše, jseš už čtvrtý člověk, který mi ten včerejší incident nezapomněl nějakým způsobem připomenout..." odpověděl jí na to Ki, a v hlavě si to ještě rychle přepočítával. Tsu, sensei, chlápek v černém, Kami. Čtyři.
"Rozděleně ho možná lépe najdem, ale pak se hůř budem spojovat. Snadněji se ztratíme navzájem. Čím víc nás bude, až ho najdem, tím snadněji se ho dotknem. Já bych to vzal pospolu. Aspoň se nebudem muset hádat, kdo půjde s kým. Navíc se můžem trochu víc seznámit tady s Ai," dořekl a krátce na ni pohlédl. Když už nic jiného, snad by jim mohla říct něco z její minulosti u Černých. Bylo by to lepší, než se ukousat nudou při hledání senseie, a definitivně by to bylo lepší, než kdyby si z něj měly Kami a Tsu dělat při cestě srandu kvůli kalhotám.
Toshimi Kokumotsu, Misaki Kokumotsu
První divize Zlatých písků
Čtvrť klanu Kokumotsu
Toshimi otevřela lednici a začala z ní vyndávat věci, které potřebovala na přípravu snídaně, a jen tak tak zachytila sklenici mléka blížící se k zemi.
Ubyly už dva dny od toho osudného pádu a jí pořád všechno padalo z ruky. Nebyla schopná se na nic soustředit!
Kdykoliv si na ten trénink jen vzpomněla, vybavily se jí také nádherné zelenomodré oči, teplo sálající z Hirova těla, a hlavně jeho vůně. Toshimi zrudla, zaúpěla a zabořila hlavu hlouběji do ledničky, aby se schladila.
Misaki sešla ze schodů a usmívala se. Už nahoře v chodbě zaslechla štrachání v kuchyni, takže věděla, že se její dcera chystá dělat snídani. „Ránko, Toshi, jak ses vyspa…,“ načala. Teprve pak si všimla, jak je dívka skoro zalezlá v lednici a ven vychází pára. „La?“ stekla ženě po čele kapka.
Po snídani zůstala Toshimi v kuchyni opět sama, protože všichni pospíchali za svými povinnostmi. Ona měla volno, takže myla nádobí, což jí nevadilo.
Z přicházejících myšlenek o Hirovi ji vysvobodil povědomý hlas. Kunoichi vzhlédla a zamrkala. „Taiki-senpai?“ zamrkala a v duchu povytáhla obočí. ‚Předtím jsem byla liška a teď jsem najednou Toshi-chan?‘
Tsubaki Kokumotsu, tým delta
Spokojeně se vydýchávala, když v tom se nad ní objevil známý obličej. Snažila se ho pozorovat s vážnou tváří, ale dlouho jí to nevydrželo a propukla v smích.
"Ale notak! Aspoň nějakou šanci jsem si chtěla zajistit." se smíchem se zvedla ze země, načež přátelsky poplácala Kiho po rameni. Mít tu tykev sebou, určo by prohrála. Jakmile na ni spustila Ai, otočila se na ni. Po krátkém monologu nové kolegyně se už neusmívala. Převzala si od ní tykev a nasadila si ji na své místečko na zádech, poté se usmála.
"Oh pro tebe jsem nevyhrála? Nevadí. A děkuji ti za tu tykev. Ušetřila jsi mi pár minut, než bych si vytvořila v pohodě novou. A příště se starej o své věci? Nechala jsem ji tam schválně, nezapomenula jsem ji." přistoupila blíže k Ai, aby ji slyšela pouze ona. "Zkus nebýt tak vážná, nejsi mezi Černými." mrkla na Ai a otočila se na Kami. Oči jí jen zářily.
"Kami!" došla ke kamarádce a objala ji, načež následovala senseie. Chvíli přemýšlela, jestli to s tím knírkem myslel vážně, ale i kdyby ne, beztak strážnému pochválila knírek. Určitě chválení knírků patřilo mezi pravidla slušného chování, nebo se to v tuto chvíli tam zařadilo.
Tsu pozorně vyslechla senseie. Jídlo by mu klidně zaplatila, hlavně když ji pak najdou. Její orientační smysl byl skoro na bodu mrazu. Zmizení Masaa ji nijak nepřekvapilo, ba naopak si na to začínala zvykat.
"No, buď se můžeme rozdělit na dvojce nebo zůstat pohromadě, jestli teda někdo vyznačuje základy senzibila. A taky pokud možno se tu neztratit." zkusila nadhodit nějaký základní plán.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Raizo, Taiki Kokumotsu
Sunagakure
Po jejich malém, společném tréninku čekal Hirotada s Toshimi týden volna. Druhý den měl každý z nich možnost dělat si, co se jim chtělo a čeho se jim na misi nedostávalo. Třetí den se ale měl nést v krapet jinačím duchu.
„Ói, vstávat mladej, ptačí lidi už na nás zase útočí a vesnice tě potřebuje~“ šťouchl Raizo, sedící v podřepu v Hirotadově okně, černovláska ukazováčkem do tváře, aby se probudil. Bylo zhruba osm ráno.
Toshimi byla tou dobou dávno vzhůru a myla nádobí po snídani v kuchyni. Toho si nemohl nevšimnout Taiki, který šel zrovna kolem. Každé dlouhé vlasy stály v jeho očích za povšimnutí, kór ty červené.
Když v dívce za oknem rozpoznal Toshimi, zarazil se. Takhle si ji nepamatoval. Nebyla to nedávno jen malá holka, co ho vydírala kvůli tréninku...?
„Yo, Toshi-chan~“ ozvalo se před dívkou, když se v okně do kuchyně zjevil mladý Kokumotsu, opírající se překříženými pažemi o rám.
Hizuki Shima
Tým Beta
Pláž
"Takže hodně cestuje... Je fakt obdivuhodné, kolik toho ví..." Užasla nad jeho vědomostmi jak v myšlenkách, tak to na ní bylo moc dobře vidět. "Výbojní vládci? Co konkrétně... no... zeptám se pak ostatních... nechci ho přerušovat svými otázkami.
Informaci o zmínce předchozího vládce jako právě výbojného si uložila někam do přední části podvědomí, aby si vzpomněla, že to určitě bude stát za zmínku a že tím dokáže, že také není úplně zbytečná a nějaké informace sehnala.
"No... moc ráda bych se s tebou potkala znovu. Vynasnažím se tu zítra objevit." celá se rozzářila a hned následně to vypadalo, že se hluboce zamýšlí nad tím, zda by to nebylo moc rychlé. "Večeře s Kouichim, nebo mistrova kuchyně..."
"Jakože... nevím, co máme v plánu a musela bych se určitě odběhnout zeptat a jestli už musíš jít a..." vyplodila ze sebe poněkud rozpačitě a snažila se najít místo kam s očima.
Kami Kamai
Tým Delta
Podzemní cvičiště
Stojím kousek před cvičištěm a čekám, až se tam objeví sensei a ostatní z týmu. Jak jsem tam tak stála, tak jsem se dívala okolo, ale zatím nikdo nikde. Najednou jsem přede mnou uviděla nějakou postavu, která na první pohled nešla moc rozeznat. Když se přibližovat, tak jsem v oné osobě poznala Tsu. Po chvíli jsem uviděla další osobu a to se jednalo o Kiho, no a nakonec se tam objevila neznámá osoba.
Trochu jsem se usmála, ale zatím jsem ještě mlčela. „Ahoj,“ řeknu jim a poté už opět mlčím, protože jsem si všimla senseie. „Dobrý den, sensei,“ řeknu mu a poté už ho jen mlčky následuju. Nad jeho slovy o kníru jsem jen pokrčila rameny a ignorovala jsem to.
Pozdravila jsem stráže u brány a poté jsem vešla společně s ostatními do jeskyně. ‘Takže trénink jo, no aspoň bude nějaká zábava,‘ pomyslím si a následně poslouchám co se bude dít. Když pak zmizí v obláčku kouře, tak se podívám na ty tři. Tak nějak jsem nevěděla nic o té nové osobě a tak jsem se podívala na Kiho. „Ki ty máš kalhoty? Myslíš, že ti dneska zůstanou,“ zeptám se ho a pak se usměju na Tsubaki. „Nějaké nápady, jak na senseie,“ zeptám se.
Masao Nibori
Tým Delta
ve světle luceren
Masao se zozhodl nakonec nesledovat ten jejich malý závod a rovnou se přesunul ke cvičišti. Konec konců závod byl jen způsob jak je dostat co nejrychleji do dalšího bodu a taky mu stačilo vidět jen to, co s nimi udělala jejich případná soutěživost.
Zanedlouho dorazil na cvičiště, zběžně požádal Chika aby ho upozornil až všichni doběhnou a pak se v klidu doloudal ke dvěma strážným, kteří strážili poslední bránu v tunelu, který vedl do spletitého komplexu jeskyní, které byly navzájem propojeny a vyplněny mnohými stalaktity a stalagmity.
"Nazdar Masao, tebe jsem už dlouho neviděl! Jdeš si zatrénovat?" Řekl jeden ze strážných dunivým, ale přátelským hlasem. Byl to přímo hromotluk. Měřil víc než o hlavu víc než Masao, měl velký, kulatý nos, hnědý knír a malinká očka, která se mu skoro ztrácela pod helmou.
Byl to starý přítel Masaova prvního senseie.
"Zdravím Pane Sakuchi!" Usmál se Masao a taky mírně pokývnul na druhého strážce. "Dneska sem vedu svůj tým. Vidím že už tu nejste s Panem Akim."
"No to se má tak. Ten změnil zaměstnání. Prý tahle práce nemá žádnou budoucnost. Teď je tu Shinku." Řekl a mávnul směrem k mladému strážci. Ten byl dokonce ještě mnohem mladší nez Masao a při zmíňce o tom jak nemá jeho nová práce budoucnost se viditelně zakabonil. Bylo vidět jak to jeho vize kariéry hluboce zasáhlo. Tiše pozdravil, načež zamyšleně odvrátil zrak.
Ještě chvíli klábosili, než přiletěl Chiko a mladý sensei tak věděl, že už jsou všichni na místě. Vykoukl ven a spěšně zavolal na své žáky ať ho následují.
"Pochvalte Panu Sakuchimu knír." Řekl Masao tiše když se blížili ke strážným. "Bude vás za to zbožňovat do konce života." A letmo se na ně usklýbl.
Brána už byla v ten moment otevřená a když Masao vpustil své žáky dovnitř, Sakuchi se k němu nahnul a zašeptal tak aby to slyšeli jen oni dva. "Hlavně ať se ti tam neztratí. Nechtěl bych v tomhle labyrintu hledat další geniny."
Masao na něj mrkl a následoval ostatní. brána se za nimi zavřela a oni se ocitli v první jeskyni. Jeji strop byl poměrně vysoko, ale vypadal jako ježek plný stalaktitů. Na zemi byly oproti tomu stalagmity tak velké, že občas splývaly se stěnami jeskyně a tvořily mnoho míst k úkrytu. Prostor byl osvětlen jen mírně pár lucernami a na okrajích byly vidět průchody do dalších prostor.
"Ták děcka" Začal Masao. "Máme tu jedno pravidlo. Běž kam chceš, ale až narazíš na prostor bez jediné lucerny, radši se nevydávej dál. Už by nemusela existovat cesta zpátky." Jeho výraz byl přitom vážný, což bylo ještě umocněno tím, že byl ve světle luceren méně vidět a jeho rysy tak vypadaly ostřejší. "Dáme si menší trénink." Řekl, načež ještě ukázal na bránu, kterou vešli. "Tahle brána se otevře buď o půlnoci nebo až vyhrajete. Nebojte, dovysvětlím. Ehm, vaším úkolem bude fyzicky se mě dotknout. Je jedno kdo z vás to bude a musíte to stihnout do chvíle než se brána otevře. Pokud to zvládnete, pozvu vás všechny na jídlo. Pokud ne... zvete vy mě." Šibalsky se usmál. "Snažte se plně využít svůj potenciál a nezapomeňte! Jste čtyři! První fáze - nejfřív mě musíte najít." Řekl a zmizel v obláčku kouře.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Ai Hayo
team Delta
Střecha, ulice Suny, podzemní cvičiště
Ai si vyslechla idoly svých kolegů. Přemýšlela, zda je ten jejich sen vůbec uskutečnitelný, ale když Ki začal mluvit o Narutovi, který žil v době Haruny Sakury, modrovláska se pousmála. Měl idol ze stejné doby jako ona sama. 'S ním bych si mohla rozumět.' řekla si v duchu. Pak přišla na řadu druhá dívka v týmu. Představila se jako Tsubaki z klanu Kokumotsu a tak ji začala Ai poslouchat. 'Tento muž se pro někoho z klanu Kokumotsu fakt hodí.' řekla si znova jen pro sebe. když ti dva domluvili, začala přemýšlet, zda s tímto teamem dokáže zesílit a nebo se ji rozpadne jako ti předešlý. Z jejích myšlenek ji vytrhnul sensei, který mluvit o tom, jak koho může trénovat. Jakmile domluvil k ní, víc toho neposlouchala. Byla ráda, že je v týmu s někým, kdo ji může učit. usmívala se u toho. Když však zaslechla závod, zbystřila.
,,Závod k podzemnímu cvičišti? a první, kdo tam bude, tak cestou domů nemusí nic dělat, protože poražení ho ponesou?" řekla Ai a jen viděla, jak sensei skáče dolů. Všimla si i Tsubasy, jak to peláší ke vchodu a Kiho jak kouká přes okraj na senseie. Čekala na šanci, kdy může zmizet, niž by ji Ki neviděl. Využila toho, jak se snažil otevřít dveře, které byly zablokovány tykví od člena klanu Kokumotsu. Na nic nečekala a seskočila to na nejbližší střechu a po střechách to seskálala až na ulici. Věděla, že to co udělá, ji zajistí poslední místo, ale to ji bylo jedno. Vyhrát nechtěla už od začátku. Proto se rozešla zpět do budovy, pro onu tykev. 'Jestli se takhle stará o jedinou svoji šanci na boj, tak brzy umře. Moc toho o tom klanu nevím, ale vím to, že ten písek je jejich bojová možnost. Sakra práce s ní. řekla Ai a zakřenila se. když byla nahoře u dveří, viděla onu tykvi. Byla o dost větší, než když ji viděla na střeše a taky o dost těžší. ,,S tímto to bude chvíli trvat, ale donesu jí to tam a zkusím něco říct. Buď to vyjde, nebo ne." dořekla a vzala onu tykvi a vyrazila k podzemnímu cvičišti. Věděla, že ji cesta bude trvat alespoň 20 minut, ale bylo jí to jedno. Jestli ji vyjde její plán, tak ten koho poneseme, bude Ki. Nikam nespěchala a šla. po těch dvaceti minutách dorazila k ostatním a pustila onu tykev o Tsu.
,,Pro mě si tento závod nevyhrála. Pro mě je vítěz Ki. Ty si sem dorazila jako první jen proto, že si nechala svoji výbavu jinde. Ale jestli si podle senseie vyhrála, tak si vyhrála. Příště se líp starej o své věci." řekla když stála u Tsu. Pak se podívala na Kiho a chvíli ho pozorovala. Snažila se přijít na to, zda chce ještě ošetřit tu ruku. Nakonec to vzdala a stoupla si vedle vchodu a čekala na senseie.
Ki Hayabusa
Tým Delta
Střecha, ulice Suny
"Taijutsu, to zní dobře..." pomyslel si bělovlásek, když jej sensei poplácával po rameni. Když najednou sensei zmínil závod, Ki zpozorněl. Velice rád a často běhal. Byl velmi rychlý... A soutěživý. Cena jej ani tak nezajímala, ačkoli představa, jak ho dvě holky nesou domů byla celkem líbivá. A když by prohrál, tak to odnášení holek by mu taky moc nevadilo... Pokud by to nebyla Tsubaki. Nic proti ní neměl, tedy krom toho, že si z něj spolu s Kami ráda utahovala, ovšem ta její tykev nevypadala tak úplně lehce... Když sensei skočil ze střechy, vyskočil ze své židle a nahrnul se k okraji střechy, aby lépe viděl senseiův skok a dopad, jenže se jej nemohl pohledem dopátrat. Tak jako tak, tohle se mu začínalo líbit. Byl to zvláštní sensei, ale celkem sympatický chlap. Když si ale uvědomil, že má závodit, nejprve na něj dolehla nutnost velmi rychle zvážit, jací jsou jeho protivníci. Krátce se zastavil pohledem u Ai. Nic moc o ní nevěděl. Na jednu stranu byla u černých písků, ale na druhou zase pochyboval, že by jako medik mohla být nějak zvlášť výjimečná, co se rychlosti týče. Chtěl si pohledem zkontrolovat Tsu, ale tak nějak se mezitím stihla vypařit ze svého místa. Když rychle pohledem přeskočil ke dveřím, všiml si, že se usmívá a mává jim. To nemohlo znamenat nic dobrého. Okamžitě vyletěl od okraje střechy a hrnul se ke dveřím, ale Tsubaki byla rychlejší a zabouchla mu dveře před nosem. Chvilku lomcoval klikou, a když si uvědomil, že dveře se zkrátka odmítají hnout, nejprve zbledl v beznaději, a pak zbrunátněl vztekem.
"Potvora!" zakřičel nahlas. Rychle doběhl k té straně střechy, odkud čekal, že uvidí dveře, a za chvilku si všiml Tsubaki, která, lehčí o jednu velkou písečnou nádobu, vybíhá za cílem. Mísila se v něm zvláštní směsice emocí. Do první přívalové vlny zmatení, která se přiřítila, když si všiml, že je písečnice u dveří, se přilila sloučenina hněvu a pocitu, že je v háji, kterého se mu dostavilo ve chvíli, kdy zjistil, že dveře nejdou otevřít. Do toho všeho se přidal úplně nový pocit. Tím pocitem bylo ponížení. Uvědomil si, že ho má v běhu porazit holka, která s sebou vláčí kila písku v tykvi. Jenže tahle holka rychle věděla, jak jej dobře použít, aby si zajistila výhru. Tahle směsice v hlavě bělovláska způsobila dvě věci, jednak absolutní nepovšimnutí si Ai, a jednak obrovskou chuť zařvat a do něčeho se zahryznout, nebo aspoň něco rozbít.
"NGAAHHH!" zařval Ki nasupeně a vrhl se zpět ke dveřím, do kterých vší silou naběhl a vrazil. Následkem toho ho rozbolela ruka, a Ki se tak trochu uklidnil, neboť od vnímání vteku se přesunul ke vnímání bolesti. Což mu ovšem zabránilo všimnout si, že jeho náraz posunul dveře a tykev, která za nimi byla směrem dovnitř. Mnul si naraženou ruku, přičemž dorazil k jednomu okraji střechy, a s polevující bolestí si všiml, že jedna střecha je celkem dobře umístěna. Budova byla nižší, a přes úzkou uličku... S rozběhem by bylo celkem snadné se tam dostat. Když doměřil, poodešel na druhou stranu střechy, a po rychlém rozběhu přeskočil na nižší střechu, a hned hledal pohledem jinou, nižší, na kterou hbitě přeskočil, a takhle to ještě pár domů pokračovalo, než se dostal na nízkou střechu jednoho domu, odtamtud na balkón, a tam rovnou na zem, kde při seskoku vrazil do jednoho velkého muže oděného v černém. Jeho ledový pohled a maska, která mu zakrývala ústa a nos, byly víc než dost, aby se Ki co nejrychleji sebral ze země. Chtěl zdrhnout nadzvukovou rychlostí, ovšem maskovaný jej hbitě chytil za tričko a přirazil ke zdi, tak, že jejich oči byly na stejné úrovni, což pro Kiho znamenalo, že klátil nohama ve vzduchu.
"Dávej pozor, hlupáku!" řekl ten muž tiše, ovšem jeho hlas zněl velmi výhružně. Ki si krátce povšiml, že na zádech muže jsou držadla dvou zbraní.
"Vím o tobě, že se rád procházíš vesnicí bez kalhot. Viděl jsem tě. Vrazíš do mne ještě jednou, a vesnice tě bude znát jako nahého Gennina. Rozumíme si?" řekl maskovaný muž skoro šeptem. Ki kývnul, a muž rozevřel ruku v černé rukavici, načež chlapec padl k zemi na všechny čtyři. Černě oblečená osoba se otočila a šla svou cestou, přičemž si bělovlásek všiml, že ty dvě zbraně na zádech jsou krátké kosy. Ať už byl tenhle člověk kdokoli, bylo Kimu jasné, že tohle varování myslel vážně, a vzhledem k tomu, že reputace Gennina bez kalhot mu přišla už tak dost ponižující, a nechtěl si to zhoršit, rozhodl se tomu muži obloukem vyhýbat. Pak se zvedl, oprášil se, a potom rychle, ale zároveň co nejopatrněji vyrazil k cíli. Přitom dával obzvlášť velký pozor na lidi v černém. Když doběhl na cvičiště, Tsu ležela na zemi a vydýchávala svůj běh. Kimu se vybavily zablokované dveře, následkem čehož si vzpomněl, že je na ni vlastně naštvaný. Přidupal k ní, sklonil se nad ni a zle se na ni zašklebil.
"To byl podraz!" řekl nasupeně, a pohledem, který na ni vrhl, jí naznačil, že jí to ještě nějak vrátí.
Tsubaki Kokumotsu, tým delta
Měl pravdu. Jak by je mohl trénovat, kdyby o nich nic nevěděl. Čistě teoreticky jak trénovat Tsu zase nebyl takový oříšek, přeci je z určitého známého klanu, takže by měl vědět, co je jejich slabina. Jak tak poslouchala sensei, usmívala se na něj jako sluníčko na hnoji. Opravdu z něho měla dobrý pocit. Byl ji velice sympatický. Když došlo na řadu na Tsu, zpozorněla. To slovíčko začínající na T neměla v lásce. Dělat jakékoli úhybné manévry z x kily písku na zádech se dělalo opravdu špatně a shodit či nechat rozpustit písečnou tykev taky úplně nechtěla.
"Hai sensei. Budu moc ráda, když se budeme zaobírat pískem." usmála se tak, že ji byla vidět řada bílých zubů. Jakmile byla poplácána po rameni, naběhl ji na tváři mírný ruměnec a v hlavě ji bleskla myšlenka, zda si ještě někdy vypere tohle oblečení.
"Závod? Ale..." nestihla doříct větu, neboť se sensei právě pokusil spáchat sebevraždu skokem. Pomalu vstala a blížila se ke dveřím. Ty opatrně otevřela a vešla do chodby. Než zavřela, usmála se na své kolegy, zamávala jim, načež třískla dveřmi. Sice neměla v lásce někde nechávat x kilovou tykev z písku, ale barikáda před dveře v tuto chvíli posloužila na výbornou. Lehčí o písek na zádech se rozeběhla po schodech dolů. Málem ji podklouzla noha, ale stihla to vybrat.
Prudce otevřela dveře do ulice, lidem se jen omluvila za šok a rozeběhla se vstříc svému snad vítěznému osudu.
Mezitím co se vyhýbala lidem, omlouvala se jim, kontrolovala své kolegy, jestli je někde nezahlédne za sebou. Naštěstí je po dobu jejího běhu, řekněme, že to běh opravdu je, nikde nezahlédla. Pro její ještě větší štěstí zahlédla oné cílové cvičiště. Sebrala zbytky svých sil a dala do běhu vše. Zázrakem tam dorazila jako první. Ona a první, člověk, který se spoléhá pouze na písek, protože je línej jak veš, skončila první. Udělal dva normální kroky, načež se svalila na zem, překulila na záda a zhluboka dýchala. K její smůle ji nikdo neřekl, že po běhu se nelehá, a tak tam ležela a čekala na zbytek.
"Už...nikdy...neběhám..."
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3