Trosečníci, Odměna za Soutěž v Líbání 06

Než začnete číst...

Takže, ano, tahle kapitola je s velkým zpožděním. Ale pochopte, nejsem stroj na povídky a minulý týden jsem se k počítači skoro nedostala. Mějte trpělivost, prosím Příští kapitolu se budu snažit přidat co nejdřív, abych to nějak dohnala. Pěkné čtení ^^

Zanedlouho doplavali ke dnu. Kousek od nich ležel onen zelený klíček. Shikamaru už se po něm natahoval, ale cestu mu zkřížila paní Orochimarová. Instinktivně ruku stáhl, moc si tím ale nepomohl. Had (no ano, vlastně ´hadice´, ale to je trochu ´nečeské´) se k nim začal blížit, protočil se kolem nich a otřel se o ně. Kdyby byli nad vodou, určitě by jeho počínání doprovázelo nebezpečné syčení.

Nervózně se za odplouvajícím stvořením dívali, když jim začalo docházet, že už bez kyslíku moc dlouho nevydrží. Temari hbitě chňapla po klíčku, ten se ale o kousek vzdálil. Na druhý pokus už se jí naštěstí podařilo jej zachytit.

Rychle se odemkli, Shika na poslední chvíli chňapl po baňce se žabkou, co ležela nejblíže, a vyplavali nad hladinu. Zhluboka se nadechli teplého vzduchu (ano, vzduch byl relativně teplý – když uvážíte, že voda mohla mít čtyři stupně…).

V rychlosti, i když trochu neohrabaně, si protřeli oči za účelem vyhnat z nich co nejvíce vody. Potom, co se jim opět povedlo zaostřit, začali rychle plavat na protější konec bazénu. S hadem se už naštěstí nesetkali, takže na jejich cestě bylo o jednu překážku méně. Přes všechnu tu vodu v uších neslyšeli povzbuzování ´soupeřů´ z druhé strany, a za vyčerpaného hekání se vyškrábali nahoru.

Chvilku jen seděli a vydýchávali se. Shikamaru položil sklenici s žabkou vedle sebe a rozhlédl se. Nedaleko od nich stál Itachi a bedlivě sledoval stopky, kousek za ním dřepěl Orochimaru a vyděšeně zkoumal dno bazénu. Zjevně ho děsila skutečnost, že už dlouho nezahlédl žádné energické, elegantní ani roztomilé mrsknutí hadího ocasu.

„Temari, RYCHLE!“ Zakřičela na ně Sakura. Až tehdy jim došlo, že tím to nekončí. Temi se odevzdaně zvedla, vzala zavařovačku a položila ji na stůl. Žabička se na ní smutně podívala.

„No tak, nedělej mi to ještě těžší…“ Zamumlala popuzeně, otevřela víčko a hodila dovnitř vatičku napuštěnou chloroformem. O chvíli později zelené stvoření zavřelo očka. Temari ji opatrně vytáhla a položila na stolek. Rukou sáhla po novém skalpelu a pomalu ho začala zvedat. Když měla ruku pár centimetrů od žáby, začala se klepat.

„Být tebou, tak sebou hodím…“ Prohodil mimochodem Itachi a ďábelsky se usmál. „Zbývají vám necelé dvě minuty, abyste byli lepší než Tsunade.“

„T-to není dobrý,“ zamumlala pro sebe Temi. Ze všeho nejvíc by teď vedle sebe potřebovala mít Shikamara, toho ale zpacifikovala Ino – odvedla ho asi padesát metrů od ní, aby ji nerozptyloval.

„Glórie? Jsi tam?“ Syčel mezitím Oro do bazénku.

„Uhh…“ povzdechla si, „Tak do toho.“ Dořekla a zařízla skalpel do žabky.

NA DRUHÉ STRANĚ BAZÉNU
„Temari…“ Zašeptala trochu obdivně Hinata.

„Však jsem říkal, že to zvládne,“ brouknul spokojeně Naru.

„Naruto, vzpomněla jsem si, my dva jsme si ještě něco nevyjasnili,“ ozval se za blonďákem nebezpečný hlas lady Tsunade, „kde to je?“

„Já – kde co je?“ Zamrkal a snažil se znít překvapeně.

„Ty -“ Zavrčela na něj Hokage. V duchu ho proklínala, když si vzpomněla na svůj ´tajný´ deníček. Ten trouba před ní teď už možná ví, že spí v posteli s lahví saké jménem Pepík.

„Glo-Glórie?“ Vykřikl najednou polekaně Orochimaru. Had právě vyplaval na hladinu, vyplazil se na ´ostrůvek´, ale nebyl sám. Kolem ´Glórinky´ plavalo šest maličkých hádků s černými vlasy. „A sakra…“ Polknul. Manželka na něj vyzývavě zasyčela. Polknul znovu a otočil se na Itachiho.

„Půjdeš jim za kmotra?“ Udělal psí oči.

„S-TOP!“ Zakřičela trochu roztřeseně Temari poté, co neohrabaně udělala uzlík na nitce. Shikamaru, konečně propuštěný z Ininých spárů, si oddechl a vydal se jí – spolu s Itachim, a blondýnkou - naproti.

Temi si zatím pečlivě utírala ruce od krve, dávala si však pozor, aby se na ně jedinkrát nepodívala. Než stihl kdokoli cokoli říct, ozvalo se: ´Ta-da-dam-dam…´. Ino vědoucně přikývla a podívala se nahoru do malého okýnka, za kterým v tuto chvíli seděl Jiraiya – proti vůli všech se z něj stal hlavní zvukař. Ale zkuste říct ´ne´ rozkošnému bílému kuřeti (no ano, Jiraiya tak opravdu někdy vypadal)…

„Mám pro vás špatnou zprávu,“ otočila se na Shikamara a Temari, „bohužel, váš čas byl sedm minut a čtyřiadvacet sekund. To tedy rovnou znamená, že nezískáte cenu, ke které jsou tím pádem stále nejblíže Tsunade s Jiraiyou. Ovšem, stále vám může být uděleno hodně bodů, pokud budou ostatní pomalejší.“ Dodala, aby je alespoň částečně uklidnila.

Temi se na Shikiho smutně podívala.

„Promiň, nestihla jsem to,“ zamumlala.

„Co jsi nestihla?“ Podíval se na ní s mírným úsměvem, „Vždyť o to přeci vůbec nešlo, hlavně, že jsi to dokázala, ne? Stejně by byla otrava být hned od začátku ve všem první,“ Zabručel nakonec. Temari se tomu pousmála a pak bok po boku odkráčeli ke svým kolegům na druhý konec haly.

„To byla prostě bomba!“ Přivítal je hyperaktivně Naruto. Ostatní jen kývali na souhlas.

„Temari, jaký to je – myslím – no – řezat tu žábu?“ Pípla Tenten a zvědavě se na ni podívala.

„No – já… Jako když… Jako když řežeš vážně tuhý marshmallow, akorát z toho navíc vytéká, hm, no krev… a taky si musíš dávat pozor na žilky a kostičky, nikdy mě nenapadlo, že jich takovej prcek může mít tolik…“ Odpověděla jí trochu zatrpkle, ale v jejím hlase byla slyšet úleva, že už to má za sebou. Ostatním dívkám se z toho udělalo mírně nevolno.

„Sakra, když je tohle teprv‘ první úkol, co nás čeká příště? Odstřelování létajících žraloků?“ Zamumlal Sasuke, k jeho překvapení se mu na jeho řečnickou otázku dostalo i odpovědi:

„Kisame je na zdravotní dovolené někde v Mariánských lázních – říkal něco o Evropě – a, nevím proč, zdá se mi, že kdybych mu to volno nedala, spáchal by nejmíň harakiri. Shodou náhod se to stalo přesně hodinu poté, co jsem všem oznámila, jaké věci na vás chceme přichystat.“ Zamyslela se Pátá a přesměrovala svou pozornost nahoru k okýnku, kde čekala Jiraiyu.

„Můžeš,“ vykřikla. Zprvu se nic neozývalo, ale pak zaslechli jakési zvuky – skoro nesrozumitelně si pro sebe cosi mumlal.

„…a on jí sáhne…“

„Jiraiyo?!“ Zařvala už nabroušeně Tsunade.

„…nedělej si naděje, jsem stále ještě mladá, mám…“ Ozvalo se shora, tentokrát směšně zvýšeným hlasem. Mumlání doprovázelo škrábání tužky.

„Sakra, Jiraiyo, tohle si nech na jindy!“ Vřískla nadmíru popuzeně šéfka. To už Zvrhlíka probralo.

„Já – jo, jasně, hehe,“ zasmál se nervózně.

Halou se rozezněl gong, podobný tomu, co je v divadle před začátkem představení.

„Dámy a pánové, přišel fax z hlavní režie. Je mým potěšením vám vzkázat, že jelikož Shikamaru a Temari nebyli rychlejší než Tsunade a moje velikost, a protože madam Glórie se stala několikanásobnou matkou – čili tím bude úkol už tak značně ztížen, bude si bránit mláďata – budou ho nyní plnit všechny tři páry najednou. Každému máme stopovat čas zvlášť a speciálně ocenit ten z párů, – pokud nějaký takový bude – který se dostane pod pět minut. Čili nejen peněžní odměna, ale také speciální dobrůtka.“

Shika s Temi tuhle zprávu moc nevnímali, Temari byla stále trochu posmutnělá, že to nedokázala zvládnout dřív, a to i přesto, že ji Shikamaru sáhodlouze uklidňoval. Narutovi se rozzářil obličej při slově ´dobrůtka´ (ach ano, už byl několik hodin odtržen od svých milovaných nudlí) a Sakura trošku znejistěla, když se dozvěděla, že budou úkol plnit všichni najednou. Na druhou stranu, ona se ničeho nemusela bát. Měla z toho celkem dobrý pocit.

„Itachi? Pojď sem, prosím tě,“ zavolal na chudáčka Orochimaru, „Josífek by ti rád poděkoval za to, že se ho ujmeš, kdyby se nám něco stalo,“ řekl dojatě.

„Ale – já – to je omyl -“ Zakoktal se a začal si žmoulat pláštík s mráčky. Už jen ta představa, že by všichni ti ´kříženci´ měli být pokřtěni na ´Itachiho´ mu obracela vnitřnosti naruby.

„S-ss-s,“ usmál se na ´kmotra´ jeden z hádků. Rodiče ho sledovali se slzičkou v oku.

„Tse… škrábni si nohou…“ zabrblal Ita směrem k rodince (no ano, spíš k Orochimarovi, o tom jediném se dalo říci, že jakési nohy měl) a odporoučel se ke skupince stojící opodál.