Trosečníci, Odměna za Soutěž v Líbání 05

Než začnete číst...

Tak konečně další díl, omlouvám se za menší zpoždění ^^. Příjemné čtení, moje kecy až na konec :D

„To ne,“ klesla Hinata na kolena a dál upírala oči tam, kde před chvílí zmizeli.

Uběhlo pár dlouhých chvil přerušovaných jen vrzáním kamery houpající se nad bazénem. Pak se z dálky začaly ozývat tiché kroky, které se čím dál tím víc přibližovaly, a zpěv doprovázený občasným škytnutím.

„Budu tě pít… co budu – he!“

„Vínéčko bílé…“

Všichni se překvapeně otočili, když se dveře začaly otevírat a do místnosti proniklo ostré světlo. Dovnitř se vpotácela Tsunade a za ní vpadl Jiraiya.

„Jiraiya?!“ Vyhrkli všichni najednou.

„No teda, Ero-sennin… Pět minut a ty už jsi zas na šrot?!“ Podíval se na něj Naruto vyčítavým pohledem, který nepochybně pobavil i ony žabky v bazénu.

„Co – to, ne, já jsem tu s Tsunade -“ Začal se Zvrhlík bránit.

„Jiraiya na mně čekal venku. Víte, ten úkol se vám určitě nebude zdát fér. Rozhodla jsem se vám ukázat, jak na to. A tady tenhleten,“ ukázala prstem zasebe, „byl jediný ochoten mi dělat partnera.“ Sklopila hlavu. „Jediný z celé Konohy… měla bych přehodnotit naše ANBU jednotky, tuhle čest by měli mít jen ti nejlepší…“ Zamumlala.

Ostatní byli tak trochu vykolejení tím, že zdánlivě opilá Hokage nyní pronesla vcelku nepřerušovaný projev.

„No, tak tedy, nebudeme to prodlužovat,“ mrkla nakonec, strčila si dva prsty do pusy a hvízdla.

Světla se opět rozsvítila a umožnila jim výhled na bazén a pět stolků za ním. Za nimi stáli naši tři ´moderátoři´, Itachi samozřejmě na čestném místě uprostřed, ale nikdy se ho neptejte, jak se tam cítil. Jeho zmučené pohledy se snažil maskovat kašláním a kýcháním, přece jen byl v televizi.

Tsunade nenechala nikoho nic namítnout a zatímco všichni sledovali, jak se Orochimaru plazí po zemi a znovu a znovu podává Itachimu ´brýle´ - Itachi neustálé upouštění brýlí shledal jako jediný možný způsob, jak nemít Orochimara vedle sebe, nýbrž pod sebou – převlékla se do plavek.

„Ale my ani nemáme plavky -“ Namítla najednou Sakura.

„To je ovšem váš problém,“ usmála se Tsunade jako andílek.

„To je ovšem škoda,“ fňuknul Jiraiya. Ani on na tom nebyl lépe – tedy, ano, měl plavky, ale kolikrát jste viděli Jiraiyu v plavkách? Neukazoval se v nich, bohužel se zřejmě mírně styděl za svou chlupatou hruď. „I když…“ Stočil pohled na svou kolegyni, tedy, samozřejmě se jí nedíval do očí. O chvilku později už toho litoval a chladil si červenou tvář o jeden z kovových sloupů.

„Tak, můžem,“ zavolala na ně z druhé strany Ino a začala se k nim přibližovat, v rukou držela všechna pouta, každá měla jinou barvu.

„Ukaž,“ přivolala si ji k sobě Tsunade a začala si všechna pouta kriticky prohlížet. „Hm, vezmeme si tahle,“ ukázala na jedny křiklavě červené. „Mimochodem, vy si dávejte pěkný pozor na to, jak jednáme, abyste se mohli třeba i poučit,“ kývla na ostatní, „ovšem, nevím, jestli se to vůbec od někoho dá očekávat.“ Broukla pro sebe kousavě.

„No jasně,“ pošeptala Temari Shikamarovi, „červený klíček pak bude pod vodou dobře vidět, ne?“ Shika jí na to s úsměvem kývl, těšilo ho, že po takové době konečně začíná uvažovat skoro tak rychle a vcelku správně jako on.

´To by naše děti mohly být přímo geniální´, napadlo ho, vzápětí se tomu však nahlas zasmál. Na Temariin tázavý pohled odpověděl nervózním pokrčením ramen

„Tsssunade,“ připlazil se k dámě zezadu Oro. Vysloužil si tím ránu do hlavy. Na to zareagoval nervózním mrsknutím oca – tedy, nohy. „Přišel jsem ti říct, že můžete začít,“ zasyčel.

„Dobře tedy,“ kývla Tsu a zavolala – přitáhla – si k sobě Zvrhlíka. Každému na jednu ruku nasadila jedno ´očko´, zamkla a červený klíček odevzdala Itachimu. Ten se odebral k okraji bazénu, rozmáchl se a hodil klíček někam doprostřed. Ano, házel opravdu dobře, skoro by mohl konkurovat Špotákové.

„Jdeme na to.“ Zahučel Jiraiya, nervně se podíval na společnici a vydali se k okraji bazénu. ´No tak, děláš to pro ně…´ Rozjímal, a podíval se na Tsunadinu hruď. Majitelka oné hrudi se toho naštěstí nevšimla.

Když už mu z pusy začala téct slina, ozval se klakson a Tsunade skočila do vody. Toho to dokonale probralo.

Jakmile se jim ponořily celé hlavy, Itachi se podíval na hodinky a začal stopovat. Všichni ostatní běželi ke kraji bazénu a sledovali dvě vzdalující se rybky – delfína a plejtváka, můžete si domýšlet, kdo byl kdo – jak se noří čím dál tím hloub.

Naše dvě ´rybky´ už plavaly hodnou chvíli. Jiraiya už začínal pomalu modrat. Občas ho musela Tsunade trochu popotáhnout, aby se nezačal vynořovat znovu a znovu. To víte, ten bazén byl obrovský.

Pak ale Jiraiya začal nadšeně ukazovat před sebe, chtěl se nadechnout, čímž do sebe nasál velkej lok vody a začal se topit. Tsunade jen zavrtěla hlavou a zvedla klíček ze země. Odemkla si pouta a strčila Jiraiyu směrem nahoru. ´Proč jen mi ten pitomec neřekl, že neumí plavat…´

Sama pak pokračovala dál, vzala baňku s žabkou, vyplavala nahoru, vylezla z vody a sklenici položila na stolek.

„Tak,“ začala okamžitě volat na druhou stranu, kde právě Orochimaru poskytoval Jiraiyovi první pomoc, z nějakého důvodu začal umělým dýcháním.

„Teď sledujte, mimochodem, jaký je čas?“ Otočila se na Ino, která za Itachiho nachvilku musela převzít stopky. Ta jí ukázala zdvižený palec.

„Paráda,“ usmála se potěšeně, vzala vatičku, uspala žabičku a vzala si skalpel. Řízla do žabky a ihned začala vytékat spousta krve. Mohli to vidět i naši soutěžící na druhé straně bazénu, jelikož kamera, která ji zabírala, byla napojena na obrovskou obrazovku přímo před nimi.

„Ne,“ pískla Tenten a zabořila hlavu Nejimu do ramene. Ten ji opatrně pohladil po vlasech. Ostatní jen stočili pohledy jinam.

„Tak, to by bylo.“ Hvízdla si Tsunade, když trhala nit, kterou zašila ránu. „STOP!“ Zakřičela na Orochimara, který už úspěšně oživil Jiraiyu (ovšem, následná radost ze života byla doprovázena silným zvracením), a vzal si od Ino stopky, která se odebrala držet Senninovi vlasy.

„Přesně pět minut.“ Houkl na ni.

„Sakra,“ zamumlala. „Dobrá, viděli jste, jak to má vypadat, doufám, že jste si i všimli, kde máte řezat a jakým stylem zašívat, a že všichni umíte plavat.“ Všichni vyděšeně přelétali pohledem mezi obrazovkou a Hokage. Jediná Sakura se zdála jistá ohledně šití žabčiny nohy, což Sasukeho, ač nepatrně, uklidňovalo. Konečně se ty hodiny strávené studováním medicíny uplatní v praxi.

„A ještě něco.“ Vyrušila je Tsu. „Pokud úkol nedokončíte, nebo budete mít všichni čas horší než pět minut,“ mluvila, zatímco si utírala ruce, „vyhrávám já s Jiraiyou. Peníze propadají nám, vy získáte možná body podle toho, jak ´dobrý´ bude váš čas.“

„CO?!“ Vykřikli.

„My podstoupíme tohle všechno a budem z toho mít – mít houby?!“ Naštval se Naruto.

„S octem,“ ozval se velkoryse Ero-sennin.

„Nicméně, měli bychom začít, své dojmy si sdělíte potom,“ zarazil Narutův další odpor Itachi. „A můžu vám s potěšením sdělit, že pár, který je na řadě první, je Shikamaru s Temari.“ Oznámil. „A mimochodem, mezitím, co byla Tsunade-sama pod vodou, jsme trochu upravili pravidla. Aby vám tam nebylo smutno, bude vám dělat společnost tenhle krasavec.“

Jen co dořekl, rozsvítil se reflektor za ním, čímž odhalil akvárium s dvoumetrovým hadem.

„T-to už i mně příjde šílený -“ polkl Neji.

„Ale no tak, neodporujte, Oro by byl smutný,“ vyčetl jim Ita.

„Tak dělejte, nemáme na to celý den,“ promluvila konečně Ino, vzala si k sobě Temi s Shikamarem a vedla je směrem k nejbližšímu okraji bazénku.

„Zaprvé, vyberte si pouta a klíček,“ začala profesionálně. Oba najednou ukázali na křiklavě zelený.

„Dobře, Itachi? Tady máš,“ podala mu klíček potom, co ty dva spoutala.

„Až se ozve klakson, můžete skočit. Hodně štěstí,“ usmála se na ně a odešla.

„Shikamaru?“ zamumlala Temi téměř neslyšitelně, ani se na něj nepodívala. „Mám strach,“ přiznala, „já – nechci – nechci tu žábu pitvat,“ vyděšeně se podívala na dno bazénu.

Shika jí volnou rukou obejmul. „Neboj se, ty to zvládneš, jako všechno,“ uklidňoval ji. To, že se o pitvě dá mluvit až v případě mrtvoly, ani toho hada, jí pro jistotu nepřipomínal. Cítil, jak Temari pomalu přikývla. Jakmile zazněl klakson, pustil ji a podíval se jí do očí. Strach vystřídalo nadšení.

„Máš pravdu,“ přikývla, podívala se na hladinu a zhluboka se nadechla. „Tak na tři.“

„Jedna,“ Shika se postavil na úplný kraj bazénu.

„Dva,“ Temari se znovu zhluboka nadechla.

„Tři!“ Oba skočili. Voda se rozbouřila, ze stínu vyšel chlápek s mastnými vlasy a vpustil do vody onoho dvoumetrového hada. Rozloučil se s ním se slovy ´Měj se, miláčku,´ a sledoval, jak se i jeho dlouhý ocas (ano, samozřejmě záleží na tom, odkud u hada počítáte ocas).

Nebyli ještě ani metr a půl pod vodou když se Temi vyděšeně otočila; o záda se jí otřela ona bestie. Shikamaru jí duchapřítomně zakryl rukou pusu, aby se nenadechla vody, a rychle plavali pryč, než se opět setkají s Orochimarovou ženou.