Poslechni hlas srdce - 3. kapitola - Čas podat vysvětlení!

V zemi Shinobiů existovali jistí jedinci, kteří uměli měnit vzhled podle požadavků svých klientů. Často vyřizovali záležitosti, které platící odmítal řešit, nebo se jimi nechtěl zabývat. Šlo například o požádání o rozvod cizí manželky nebo dělání dvojníka osobě, kterou kdosi ohrožoval na životě. Dokázali často vytvořit kopii tak věrohodnou, že i ten, kdo si je najal, začínal pochybovat o tom, zda je skutečný.
Byla to neškodná zábava, tihle muži a ženy zkrátka jen řešili problémy, které by jejich klienti rádi odsunuli stranou. Jenže jeden z nich si uvědomil, jak velkou moc má jeho zvláštní technika, a rozhodl se s pomocí svých věrných ovládnout svět.

O šest měsíců dříve

Střapatá blondýnka už si ani nedokázala vzpomenout, jak se to vlastně celé sběhlo. Nejdříve pro ni ten mladík s drdolem znamenal pramálo, potom ji převezl v boji, čímž ji dost popudil, a poté je Tsunade, vůdkyně Skryté listové, donutila spolupracovat na přípravě chuuninských zkoušek. Dostala Shikamarua za průvodce, dělat s ním bylo tak únavné a otravné. Ale jak šel čas, přeskočila mezi nimi jiskra a neštěstí na sebe nenechalo dlouho čekat.

Největší zkouškou pro Temari bylo seznámit se s klanem Nara. Její budoucí tchán, Shikaku, prohlásil, že je dobře, že je holka trošku od rány. Paní Yoshino na ni udělala dobrý dojem, rozuměly si, i když… blonďatá kunoichi se přímo děsila představy, že by po svatbě měla v domě rodiny Nara převzít všechny povinnosti. Nedokázala si sama sebe představit v kuchyni, natož pak v zahradě a podobných hrůzostrašných místech. Kdyby ji alespoň ten ignorant Shikamaru dokázal uchlácholit!

Gaara překvapeně vzhlédl, když mu jeho drahá sestra praštila do stolu. „Říkalas něco?“
„Budu se vdávat!“ oznámila mu s naprosto vážnou tváří.
„A koho jsi žádala o dovolení? Jaksi se to ke mně nedoneslo,“ zabručel červenovlasý.
„Ale já se tě neptám, oznamuju ti to! Vezmu si Shikamarua, ať se ti to líbí, nebo ne!“
Lianna s Kankurouem poslouchali za dveřmi. „Říkala jsem jí, že mu to má oznámit šetrně. Sice už teď nemá svého démona, ale nebezpečný je až až,“ vzdychla Gaarova snoubenka.
„To nezní moc dobře, když se dívka bojí svého budoucího manžela,“ rýpl si loutkář.
Zahihňala se, ale pak zvážněla, popadla mladíka za tričko a strhla ho stranou. V příští chvíli se dveře rozlétly a rozzlobená mladá žena vyšla s hlavou hrdě vztyčenou.
„Řekl jsem ne, Temari!“ zlobil se Kazekage, ale nebylo to nic platné. Ona už se rozhodla!

Lianna Maraki malinko zrozpačitěla, když měla přivítat rodiče a mladšího bratra ve svém novém „domově“. „Vítejte!“ Zářivě se usmívala, ale spíše tím zakrývala nervozitu. Suna byla pro jejího otce a matku příliš… obyčejná, chyběla jim zeleň a svěží jarní vzduch. Neměla jim to za zlé, i ona si zde zvykala pomalu.
„Tak co, Ryuu, jak se ti tu líbí?“ obrátila se k bratrovi.
„Hezké, sestřičko, ale… budeš tu šťastná?“
Přikývla. Do Konohy se nechtěla vracet, dopadala tam na ni její tíživá minulost, zde se cítila přece jen mnohem svobodnější.
„A co tvůj chlapec? Nepřijde nás přivítat?“
Náhoda tomu chtěla, že mladík s červenými vlasy právě přicházel. Blonďatá dívka se k němu přitočila. „Gaaro, jsou tu moji rodiče,“ zašeptala mu do ucha. „Mohl bys s nimi promluvit?“
Zrozpačitěl a vzdychl, považovala to za souhlas. Liannin otec mu srdečně stiskl ruku. Gaara se usmál. „Omluvte mne, mám jisté naléhavé záležitosti k vyřízení. Budu se vám věnovat později.“ Odešel a do večera se neukázal.

Temari dožíralo, když ji její snoubenec nechával na holičkách. Přisedla si k němu, když venku pozoroval mraky. „Nemysli si, že až se vezmeme, budu se o všechno starat sama! Svoje hadry si budeš prát!“ vyštěkla, ale pak přešla do klidnějšího tónu. „Přemýšlel jsi už vůbec o tom, jak ty naše vdavky budou vypadat?“
Shikamaru se zamračil. „Myslel jsem, že bude lepší přenechat iniciativu ženám,“ pronesl co možná nejlhostejněji.
„Takže já jsem pro tebe jen žena? Tos tím chtěl říct?“
Černovlasý mladík se přetočil na bok a začal jí uhýbat říkaje si v duchu: Proč zrovna já?

Neji Hyuuga vyšel za vesnici. Poslední dny pro něho byly utrpením, ani na chvíli se nezastavil. A dotěrné otázky Leeho mu také na náladě zrovna nepřidaly. Kráčel zvolna, snažil se myslet pozitivně a přimět myšlenky, aby se přestaly tak zběsile míhat jeho hlavou.
Prošel lesem, na zemi před ním ležel list, zapomenutá zpráva pro Listovou. Zdvihl ho, písmo se až nápadně podobalo mazanicím jeho senseie. Vzdychl. Snad ne další mise? Ne! Ne teď, když je se silami v koncích!
Vzkaz nevypadal podezřele. Pisatel odkazoval na určité místo a prosil toho, kdo nalezne sdělení, aby vyzvedl ukrytý dárek pro blízkého přítele, který tam ve stromě schoval, aby mu dotyčný nezkazil překvapení. Vypadalo to věrohodně, Maito Gai by byl podobné blázniviny schopen. A když ne on, pak zaručeně Lee. Mohl by dojít pro zbytek týmu, ale to místo není příliš vzdálené, zvládne to sám. „Byakugan!“
Prohlédl si okolí a neshledal vůbec nic podezřelého, krajina byla liduprázdná. Vykročil a cestou přemýšlel o vzkazu. Že by tím obdarovaným byl Hatake Kakashi?

Došel na rozcestí, alespoň podle mapy tu mělo být. Nemohlo se stát, že někde odbočil z cesty? Vešel opět na lesní cestu. Náhle všechno kolem něho ztmavlo, ale… vždyť na soumrak je ještě příliš brzy. Rozhlédl se, necítil vítr, neslyšel křupat větvičky pod nohama, je to tedy iluze. „Ka…!“
Ozvala se tupá rána a omráčený mladík se svalil do trávy.