Poslechni hlas srdce - 2. kapitola - Ty nikam nepůjdeš!

Té noci se Lianně nedařilo usnout. Nehodlala ale Kazekagemu svěřit i své starosti. Ani jí totiž rodina neodepsala. „Mami, tati, Ryuu… doufám, že jste v pořádku.“
Zkřehlými prsty pohladila polštář. Nevadilo jí, že neubednila okno, měla ráda ten pouštní vánek. Ale dnes bylo vše tak strašně chladné… jako by se nad Sunou začala stahovat mračna naplněná zlem.

Ráno se oba bratři sešli u snídaně. „Chceš vyrazit hned po snídani?“
„Ne, Kankurou. Ještě musím něco vyřídit. Odejdeme po setmění.“ Gaara měl v jedné věci jasno, chtěl být nenápadný.
„Dobrá, to ti nebudu rozmlouvat. Sám bych rád věděl, co ta naše Temari zase vyvádí,“ uchechtl se loutkář.
„To nám bude muset vysvětlit pan Nara,“ pronesl druhý mladík hlasem drsným jako struhadlo. Dojedl a pak ho bratr doprovodil do kanceláře, kde na něho čekala hromada nudného, ale nezbytného papírování. A pak musí Lianně nějak rozmluvit ten bláznivý nápad.

Mladá příslušnice klanu Maraki rázně vstala, provedla nutné úpravy ve své ložnici a pak se usadila na okenním výklenku. Pohled na zaplněné ulice jí vždy rozjasnil tvář. Zamávala hrajícím si dětem. Hned nato ji přepadly vzpomínky…

Čtyři osoby hrdě vešly do bran Vesnice ukryté v písku. Lidé se po nich zvědavě otáčeli. Někteří z mladších obyvatel zamávali Kazekagemu a jeho sourozencům na pozdrav, jiní se tvářili soucitně. Několika dívkám ukápla slza.
Lianna tehdy nic z toho nechápala. Jen se rozhlížela a možná se trochu bála těch pohledů. Gaara ji vzal za ruku a pak přede všemi prohlásil, že ona je jeho snoubenkou. Že se stane novou lady Kazekage.

Rada o něčem takovém nechtěla slyšet. Když se blonďatá kunoichi převlékala v šatně v blízkosti kanceláře vůdce Suny, zaslechla malý kousek důvěrného rozhovoru.
„Zvolil jsem si svou budoucí ženu a vy mé přání budete respektovat.“ Gaara mluvil tiše, ale úsečně.
„Není to tedy jen tah, jak ještě více upevnit spojenectví s Listovou?“ ozval se čísi hrubý hlas.
„Je skvělá bojovnice a nebudete litovat, že bude po mém boku řídit celou vesnici.“
„Neuspěchejte to, pane! Nechte si to ještě projít hlavou!“ zaprosil někdo ve skupině mužů v bílých hábitech.
„Žádné strachy. Datum jsme ještě nestanovili. Necháme slečnu Maraki, ať se sama rozhodne. Prozatím jí ale prokazujte stejnou úctu, jakou vzdáváte mně,“ vymínil si Gaara.
Lianna ustoupila ode dveří a usmála se. Ano, přesně takového jej znala.

Myšlenkami se zatoulala k Temari.
„Tenhle? Jó… ten je děsná netykavka.“ Střapatá blondýnka si k sobě přitáhla blíž jeden z polštářů. Zvykla si s Liannou hovořit o všem, hlavně o svých… vztazích. Nerušeně popíjely neškodný nápoj a smály se.
„Ale ještě jsi mi neřekla, co ty na to?“
Temari zbledla a zatvářila se nejistě. „Přece si s ním nemůžu nic začít! Gaara by zuřil.“
Lianna zpozorněla. „Takže mezi tebou a Shikamaruem něco je?“
Chvíli přemýšlela nad vhodnou výmluvou, ale pak byla nucena přiznat porážku.
„Pomůžu ti,“ slíbila druhá kunoichi a svou přísahu stvrdila rukoudáním.

Kdosi potichu otevřel dveře. Blonďatá dívka ucítila pod nohama drobná zrnka písku. Počkala, než ji písečný mrak snesl ke Kazekagovým nohám, poté seskočila.
„S takovou brzy vypadneš ven,“ vytkl jí.
„Já vím, že bys mě chytil,“ špitla.
Gaara se jí díval do očí a přemýšlel, jak vyjádřit to, co má právě teď na srdci. „Zanedlouho odcházíme, já a Kankurou.“ Poslední slova pronesl s takovým důrazem, že nemohlo být pochyb o tom, jak byla myšlena.
„Říkala jsem, že půjdu s tebou.“
„Ano, já vím… a stejně ti to nedovolím.“ Jemně ji políbil na rty a vyšel za dveře. Uslyšela hlas vojáka, který zdraví svého velitele.
„Kimmo, nebudu pryč dlouho. Postarej se, aby paní nic nechybělo, ale nepouštěj ji ven.“
„Gaaro! Opovaž se…!“
Ztuhla, když uslyšela: „Sabaku Rou!“ Cítila, že písek obalil dveře jejího pokoje, zůstala jen kočičí dvířka vespod. Byla v pasti.
„Víš, že to dělám pro tvé dobro,“ rozloučil se s ní mladík, kterého pokládala za svého snoubence, a zanechal ji v zabedněném pokoji.

Po několika marných pokusech se svalila na postel. „Jen počkej, Gaaro! Nikdo nebude Lianně Maraki nařizovat, co má dělat! Nikdo! Je totiž pánem nad svými činy.“ Ušklíbla se a začala trhat prostěradlo. Když vytvořený provaz připevnila k noze postele, sáhla ještě po svém černém šátku, než se spustila z okna dolů. Netrvalo dlouho a nechala Sunu za sebou. A teď musí přijít celé té záhadě na kloub!