Všichni si zaslouží druhou šanci – Záminka, část 30.

Tato trojice zabránila, aby byl kazekage zabit.
„Co tady děláte?“ zajímal se Gaara.
„My, mu milostivě zachráníme písečnou kazekagovskou zadnici a on nás ještě bude peskovat! No, nezabil bys ho?“ Kisame se obrátil na svého týmového kolegy, a usmál se tím svým žraločím úsměvem.
„Kisame, teď není čas na žerty, musíme se spojit a konečně tohle jednou skoncovat.“ Řekl Itachi, rozhodnut, nedat se porazit Narutem, potažmo se nenechat zabít. Myšlenky se mu zatoulaly k manželce a synovi, po kterých se mu stýskalo, nevěděl, zdali to vydrží. Ten strach a obavy, že je již nikdy nespatří.
„Musíme zůstat klidní a nezapomínejte na to, že tohle je boj a my ho vyhrajeme! Jak někdo poznamenal: ,I kraby se mohou pohybovat správně.‘“ Sai použil falešné úsloví, aby všem připomněl, že se mají držet jejich plánu, Gaara samo sebou nechápal, co to melou, ale velice rychle by na to došel, kdyby se ze křoví vyřítilo několik desítek vos, které by vyvolal Sai.
Kisame by využil toho zmatku a přihnal by se svojí Samehadou přímo na Naruta. Samehada jakmile by ucítila chakru začala by ji pohlcovat a to doslova po kvantech, kdyby se to mělo přirovnat k vodě, byly by to hektolitry za vteřinu.
Věděli, že na něho oheň nebude působit, ovšem stačilo, aby Kyuubiho dostali do Tsukuyomi, alespoň na půl minuty, mohl by zakročit Gaara a svým pískem by ho ochromil, nebyl by schopen pohybu...
Tohle byl celý plán, který vymyslel Sai, aby co nejvíce oslabili Kyuubiho, jedině když tohle všechno klapne, teprve můžou pokročit dále.

„Tati, mohl bych se tě na něco zeptat?“ Naruto pořád nemohl uvěřit tomu, že tady má otce.
„Klidně, to ještě chvilku potrvá, než budu hotov.“ Usmál se Minato.
„Jaká byla Konoha, před útokem Kyuubim?“ tuhle otázku nečekal, ale odpověděl na ní se zbytkovou nostalgií.
„Byla to krásná vesnička, která jen vzkvétala, i když byly různé nepokoje, dalo se tam v klidu žít, potkal jsem tam jednu z nejúžasnějších žen, tvoji matku, vlasy měla jak oheň, byla nezkrotná, a i když tropila hlouposti, trable, problémy vždycky se to nějak pokazilo.“ Opět se zasmál nad těmi časy, které byly tak dávno, ale přeci jen tak blízko. Ovšem Minato pokračoval: „Mohu říct, že jsem vedl plnohodnotný život a ničeho nelituji, vše jsem konal pro dobro mé milované Konohy… nějak jsem se zapovídal a už to nebude dlouho trvat, ale ještě jedno ti řeknu, ať se dále stane cokoli věz, že jsem pyšný na svého syna. Na tohle nezapomínej.“ S těmito slovy se rozplynul a jeho plán mohl začít…
„Jdu si pro tebe, Kitsune!“

Co se odehrávala scéna s Minatem a Narutem, Gaara se společně s ostatními chystal provést plán, který musel vyjít, pokud ne, budou nahraní a vymyslet náhradní plán bude záviset na okolnostech a hlavně o štěstí.
„Jste připraveni?“ otázal se Sai.
„Jasná páka, a tom kdo tady šéfuje, si promluvíme později.“ Poznamenal Kisame, Itachimu to bylo jedno, ale hlavně ať tohle jednou provždy skončí a on může mít klid.

Jiraiya se potajmu vykradl z Kandova domu, sbalil si všechno potřebné. Nechal mu tam dopis, kde vše vysvětloval, za péči a pomoc mu tam zanechal šek, na velmi sympatickou částku.
„Asi se neuvidíme starý brachu,“ řekl Jiraiya na rozloučenou.
Přivolal si jednu žábu a dal jí další dopis. „Dej to Tsunade a ona už bude vědět.“
„Hai, Jiraiya-dono.“ Odkývala žába. Pak zmizela a Jiraiya se slovy: „Tak je to tady, nezbývá než se pustit do závěrečné fáze.“ Soustředil se, aby mohl dosáhnout svého sage modu…

„Hej, vy tam, už jste s tím skončili nebo ještě pořád nevíte, jak mě porazit?“ Kyuubi si tuhle situaci náramně užíval, ovšem kdyby věděl, že jeho stav chakry a celkově jeho síla je na pouhé třetině , moc by se nesmál a raději by se soustředil, jak znovu získat kontrolu nad tímto tělem.
„Ne, jen jsme museli něco, tady kazekagemu vysvětlit, už jsme hotovi a můžeme?“ Itachi to bral s klidem.
„Že, vy padavky váháte.“

Naruto potřeboval, už jen chvíli, aby jeho plán zabral, jak tak poslouchal, asi to nestihne. Ještě okolnost mu hrála do karet, a to byla Kisameho Samehada. Náhle ucítil, že Kyuubiho síla je násilně odebírána.
Využil toho, sedl si do tureckého sedu a soustředil se na znovuzískání svého těla…

Jako by na povel se na Kyuubiho vyřítil Kisame, který využil toho, že se kolem Kyuubiho vyrojila Saiova technika.
Samehada začala systematicky požírat jeho chakru. Kyuubimu se nelíbilo, jakým způsobem se ostatní nehýbou, a už vůbec se mu nelíbil Kisameho škleb.
„Copak něco se nám nezamlouvá?“ řekl uštěpačně Kisame.
„Nech toho a…“ Kyuubi se přestal soustředit na ostatní a proto byl překvapen, že se jeho těla zmocnila podivná malátnost, ani nezaregistroval rudý Sharingan…

Sai se divil, že to zatím šlo, až velmi jednoduše, každou vteřinou by se to mohlo zvrtnout a oni by tady mohli umřít. Netušil, že jednoduchost a Narutovu načasování hraje důležitou roli, kdyby to byl Shikamaru, už by si povšiml, podivných pohybů Kyuubiho těla, známka toho, že se něco děje.

Teď na scénu přišel Gaara, který kolem Naruta/Kyuubiho vytvořil Mokutonu a oceli podobné mříže. Jejich obětí bylo pevné a uvězněný se nemohl pomalu ani hnout.
Vosy dávno zmizely, Kisame to všechno jistil tím, že nechal Samehadu neustále požírat chakru, Itachi zrušil své Tsukuyomi, i tak krátké použití se na něm podepsalo.
„Co teď?“ všichni kromě Itachiho se otočili na Saie, který bez přestávky přemýšlel o tom, jak to bylo jednoduché. Možná proto si nevšiml osudné události, až bylo pozdě.
Kyuubi se nehodlal vzdát tak lehce, jakmile Itachi zrušil své genjutsu, mohl se s obtížemi pohybovat, jenže měl ruku v ideální pozici, aby z kapsy vytáhl poslední dva kunaie a tři shurikeny, ty hodil Saiovým směrem. Itachimu ten pohyb neušel. Věděl, že dostat ho zpátky do genjutsu by nestihl, sám u sebe neměl zbraně, aby je vykryl, navíc se pohybovaly velice rychle. Učinil jediný možný tah. Postavil se těm smrtícím zbraním do cesty, nepřemýšlel nad tím, co činí, byl to reflex.
„Co to…?“ Gaara a zbytek si toho všimli, až se Itachi rozeběhl, pro ně bylo nemožné konat, byli od něho moc daleko. Mohli, už jen pozorovat, jak se kunaie a shurikeny zabodávají do Itachiho těla a Sai stojí paralyzován, v očích šok.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se ztěžka Itachi, Sai jen kývl. „To jsem rád.“ Okamžitě u něho byli všichni.
„Itachi no baka, proč si to udělal?“ Kisame byl překvapen? To se nedalo říct, z této situace měl smíšené pocity.
Zatímco se strachovali o Itachiho, se Kyuubi jak smyslů zbavený. Záhy začal křičet: „Jaks to udělal? Tohle tělo je moje!“ pak jeho hlas zanikl a na jeho místě se konečně objevil pravý majitel.
Naruto události posledních sotva ani ne pět minut, neviděl. Spatřil to, čeho se obával, nečekal, že by se to mohlo naplnit. Pak zařval: „Nenávidím tě! Tohle ti nikdy neodpustím! Zemři!“ chystal se zabít. Ovšem do téhle situace se dostal poslední hráč…
Jiraiya…