Všichni si zaslouží druhou šanci – Na pozadí tragédie, část 31.

„Co se to tady, sakra děje?“ zajímal se Sannin.
„No… přišel jste pozdě, stala se tragédie, konečně se nám podařilo zajmout Kyuubiho a stalo se tohle.“ Řekl Sai, který ukázal na Itachiho, byl více mrtvý, než živý. „Itachi se mě snažil chránit proti Kyuubimu a teď je ve vážném stavu, je to moje vina. Hnal jsem se za pomstou jako šílený, abych konečně viděl Hinatu se usmát, ale docílil jsem jen tohoto, navíc Hinata je…“ Obvinil se Sai, včas se zarazil, málem řekl něco, co neměl.
„Není to ničí vina.“ Ubezpečil ho Jiraiya, který se podíval směrem k Itachimu, ten těžce oddechoval, ale stále žil.
„Zavolejte někdo Sendai, ona je jeho manželka a navíc zdravotní sestra!“ ozval se náhle Naruto.
„Tebe, Kyuubi poslouchat nebude!“ ohradil se Sai.
„Ne, on má pravdu, i když jsem se Sendai nesetkal, Itachi mi hodně o ní vyprávěl.“ Souhlasil Kisame.
„Ano, chci ji vidět.“ Zaskuhral Itachi.
„Dobře,“ souhlasil Sai, který hned namaloval ptáka a vyslal ho za Sendai se zprávou o Itachiho vážném stavu.
„Hlavně to chlape, vydrž!“ podporoval ho Gaara. Itachi se zmohl jen na kývnutí. Byl na tom skutečně špatně, zrak se horšil, dýchání se stalo životně důležité a mysl měl jako v mlze, a nedařilo se zastavit krvácení.

„Zabijte mě!“ řval Naruto jako pominutý.
„Ne, necháme tě pěkně si vychutnat tu nenávist, kterou kolem sebe šíříš!“ prozradil nenávistně Sai.
„Já chci, abyste mě zabili tady! Říkejte si, co chcete, ale já zasluhuji smrt!“ Naruto mlel pořád dokola ty samé věci.
„Jak jsem ti řekl, odmítám!“
„Asi mi nezbývá jiná možnost, než že vás donutit, abyste to udělali a měli ode mě konečně pokoj!“
„To ti jen tak snadno neprojde.“ Jenže nepočítali s Narutovou vůli zemřít, aby již nikdo nebyl kvůli němu zabit, postará se, aby Itachi byl poslední, kdo zemřel jeho vinou a rukou! Proto napjal poslední síly, co mu stačily, Samehada ustavičně požírala čakru, ale to Narutovi nebránilo se z toho vězení dostat.
„Však já vás donutím, Kage Bunshin no Jutsu!“ objevilo se pouze tolik klonů, co bylo zde lidí. Klony se rozeběhly a zaútočily na ně, to jest: Jiraiyu, Gaaru, Saie a Kisameho.
Jiraiya se proti klonu ohnal Rasenganem a vrhl se na Naruta, aby ho opět znehybnil…
Gaara byl v tomhle směru, více zdrženlivější, protože nechtěl Naruta zabít, ale během bitvy se nic nedá ukočírovat. K tomu vycítil, že se s Narutem něco stalo. I podle jeho hlasu to vypadalo, že je zpět.
Sai se ubránil, ale do dalšího boje se nezapojil, měl jisté zkušenosti z medicíny a vydal se Itachimu na pomoc, zrovna v době, kdy ho pohltil dávivý kašel.
„Neboj, Sendai, tu bude a vyléčí tě.“ Řekl povzbudivě.
„Tomu bych taky rád věřil, ale mé dny jsou sečteny, vím, co říkám.“ Itachi byl na pokraji smrti a jeho čas se krátil tak rychle, jak přibývalo krve. Země, kde ležel Itachi byla již nasycena krví a skvrna se dále zvětšovala.
Kisame velice rychle přemohl klon a nevěděl, kam se vrtnout, protože chtěl pomoci příteli, ale zase měl větší chuť se pomstít, že Naruto zabil tak skvělého a oddaného přítele. Nakonec se rozhodl, že pomůže Jiraiyovi.

„Co tu chceš?“ zajímal se Ero-sennin.
„Pomůžu vám ho zabít!“ pronesl rozhodně Kisame.
„To se mi líbí! Ale ještě než zemřu, jak se má Hinata?“ o tu jedinou měl starost, ale samozřejmě, že i o své přátele a Konohu.
„Jediný, kdo to ví sem já!“ ozval se Sai.
„Odpověz mi, prosím,“ už tu bolest nemohl déle snášet, tak se z jeho očí vylily slzy. Nechal je volně stékat po tváři.
„Hinata, díky tobě zůstane navždy ochrnutá, její otec jí teď nenávidí. To zranění si jí způsobil ty, když ses snažil utéct k Madarovi.“ Narutovi se všechny vybavilo a myslel si, že se mu bolestí a žalem rozkočí hlava.
„To je vše?“ skoro to nemohl ze sebe dostat.
„Ano, víc toho není.“ Sai pomlčel, že Hinata je těhotná, protože to prostě nepotřeboval vědět.
„Díky, alespoň vím, co mě čeká v pekle.“ Usmál se nevesele Naruto.
„Já ti v tom velice rád pomohu!“ řekl Kisame a vrhl se Naruta, který se nesnažil těm útokům nějak vyhýbat, naopak dělal jednu chybu za druhou, a proto za chvíli krvácel z několika míst. „Naruto, řekni, proč to děláš?“ chtěl vědět Jiraiya.
„Proč? Protože nic než smrt si nezasluhuji. Ero-sennin, prosím nemějte mi to prosím za zlé, ale vše je Madarova chyba, následně moje, že jsem se nechal ovládnout a nezakročil dříve.“ Ještě než Naruto získal nadvládu nad svým tělem, tak tam nechal pro Kyuubiho malé překvapení, jedovou bombu, proti které je i Kyuubi bezmocný, teď by měl umírat, jako jeho pán, který s každou další utrženou ránou ztrácel drahocennou krev.

Itachi v sobě našel dost sil, aby se mohl dívat, jak se Naruto pokouší umřít.
„To je, ale baka,“ řekl si pro sebe.
„Ale koná to, co bych na jeho místě udělal já.“ Náhle promluvil Sai.
Sai zastavil krvácení, ale Itachi teď potřeboval odbornější ošetření… jinak zemře.

Kisame již neútočil, protože Naruto vyčerpáním a ztrátou krve padl na kolena a jeho síla byla pryč, zbyla jen prázdnota.
„Ero-sennin, proč to všechno muselo takhle skončit?“
„Nevím, ale pověz mi, kdes celou dobu byl?“
„Já? Sem byl ve svém těle, a pokud myslíte předtím, tak to jsem byl s Itachim u jedné moc hodné rodiny, ani si už pro to všechno nepamatuji jejich jméno.“ Hořce se zasmál a pokračoval: „Byly to šťastné časy, kdy jsme si s Itachim byli blízcí a se Sendaiiným bratrem Iwakim jako rodina, neměl jsem paměť a nebyl jsem celý, protože jsem nevěděl, kdo jsem, ale pak jsem jí získal a chtěl jsem ji vymazat, nešlo to, pak se Sen narodil klučina, a od té doby šlo všechno z kopce, mě unesli, já prakticky zabil Hinatu, jistě mě nenávidí, a tak to by to mělo být…“
„Ne, pořád tě miluje, i přes to všechno.“ Zasáhl Sai.
„Skutečně? Stejně mě bude dříve či později nenávidět, že jsem jí způsobil takovou ohavnost. No… ale jak se to říká, že i umírající má poslední přání?“ Jiraiya kývl.
„Nikomu tohle neříkejte, prostě oznamte, že jste mě chytli a zabili zločince, ano?“ v tom se zhroutil.

Sendai obdržela zprávu, kterou když četla, myslela si, že omdlí. Rychle se sbalila, řekla své kamarádce, aby jí pohlídala Obita.
„Jistě, jen běž.“
„Díky, jsi moje záchrana.“ A vyrazila, jak nejrychleji mohla, Saiův pták jí ukazoval cestu, spěchala, modlila se, ať to stihne včas.
„Itachi, žij, prosím… zkus to vydržet!“ prosila a neustále si to v duchu opakovala: Žij, žij, žij…