Dračí sourozenci 7. Zlá slova

Počasí bylo slunné, všude se to hemžilo životem. Ptáčci nám zpívali na cestu, překrásní motýlci kolem nás poletovali, prostě nádhera, jediný, kdo to kazil, byl bratr.
"Bratře, usměj se trochu, vždyť je tak krásně."
"Nech mě...." přidal do kroku.
"Co je sním?"
"Ou, Eleasi? No víš, on byl vždycky takový ehm... pesimistický, jen párkrát jsem zažila, že by se usmál nebo byl veselý."
"Aha, tak to je špatné."
"Je, taky mě to někdy pěkně štve, ale nedávám to najevo. Co Jednorožci a ostatní? Držíte se tak vzadu."
"Jo, jsou v pohodě, vysvětlili jsme jim, že se vracíme zpět, do naší rodné země."
"Aha."
"Ehm....princezno, asi jste si všimla, že Hokage je s naší přítomností poněkud rozrušený."
"No jo, ale on to překousne."
"Eleasi!" ozvalo se odněkud ze zadu.
"Omluvte mě, princezno."
"Jistě" Eleas odběhl a já jsem zůstala sama. No zas tak sama ne, kolem mě se to hemžilo nadpřirozenými bytostmi, ona se ta zpráva o tom, že se chystáme otevřít portál, docela rozkřikla, už se k nám za tu chvilku, co jsme na cestě přidala minimálně dalších padesát nadpřirozených bytostí, byli jsme jako armáda.

Připozdívalo se, zrovna jsme procházeli kolem jedné z velkých mýtit, když v tom se celá tahle armáda zastavila, Hokage rozhodl, že tady budeme přenocovat. Všichni tuhle zprávu uvítali, jednorožci se začali pást, elfové odešli do lesů, najít něco k jídlu a ostatní se jen tak povalovali nebo se o něčem bavili v různých jazycích. Já jsem hledala Bratra, ale nemohla jsem ho nikde najít, vešla jsem do jednoho z okolních lesů, prodírala jsem se jím, když v tom jsem uviděla tu jasnou bílou zář, šla jsem blíž a uviděla měsíční tůni, ta se vidí zřídka a hádejte, kdo si v ní z "vesela" plaval? Bratr, přesně. Běžela jsem ke břehu, rychle svlékla oblečení a skočila do tuně, byla to nádhera, doplavala jsem k Bratrovi.
"Krása, že?"
"Jo, jak si mě našla?"
"Že by instinkt?"
"..."
Strávili jsme tam snad věčnost, když jsme se vrátili, všichni už spali, jen ve stanu Kágů se svítilo. Mířili jsme k našemu stanu, já jsem se tak soustředila na nebe, že jsem si nevšimla toho, že Bratr mě nenásleduje, zahlédla jsem ho u stanu Hokageho a Kazekageho.
"Já se tak těším."
"Na co?"
"Až se zbavíme těch příšer a okolí Konohy a ostatních vesnic bude čisté, bez stvůr."
"No tak Naruto, nejsou to žádné příšery."
"Ale jsou a nejvíce mě odpuzují ti dva mutanti, prý drak, fuj, jsou to stvůry!"
"Naruto! Zachránili mi život."
"No a?"

"Tak stvůry jo? Já mu ukážu stvůra!" cukla jsem sebou, ucítila jsem zvláštní znamení, bylo to jako kdyby "Och ne, Bratr!" vykřikla jsem a běžela ke stanu Kágu. Pořád tam byl, viděla jsem ho, cítila jsem zlobu, vycházela z něj. Už jsem byla skoro u něj, když se najednou zvedl hrozný vítr a odhodil mě. Někdo mě chytil za ruku a pomohl mi vstát, byl to Eleas.
"Co se to děje?"
"To Bratr!"
"Ale proč?"
"Nevím." vítr zase zesílil, všechny nadpřirození byli v pohybu a pozoru, cítili to stejné co já, černá magie. Bratr stál pořád na tom stejném místě, kolem něj se točil velký do černa zbarvený vír. Najednou ze stanu vyběhli Kágové, všichni lidé panikařili, řvali a volali:"Příšera!" to Bratra ještě více popudilo, když se na mě otočil, v jeho pohledu a očích, bylo něco jiného, oči měl rudé a jeho dračí já se dralo napovrch. Máchl rukou a silný proud vzduchu smetl oba dva Kágy na zem.
"Princezno, zastavte to!"
"Jak?"
"Jste přeci také drak!"
"Pokusím se!" vystartovala jsem z místa a ve chvíli, kdy se Bratr nedíval, jsem na něj skočila a povalila ho na zem. "Bratře, Bratře nech toho!" nevnímal, jediné co jsem slyšela, bylo: "Simen ulcallo tana naraca nelet." začaly ho pohlcovat plameny, odskočila jsem, teď v nich dokonce ani nezařval, vypadalo to, že se mu v nich líbí. Plameny ustoupili a před námi stál velký černý ještěr, mohutně tělo doprovázely svalnaté nohy s dlouhým ocasem. Křídla měl roztažené ve výstražné poloze. Divoce zařval a rozeběhl se směrem ke Kágům. Už byl téměř u nich, zastavila ho až písečná stěna. Začal do ní divoce narážet a kousat a drápat.
"Princezno! Zachraňte je!"
"Je naštvaný a dvakrát silnější než normálně, je naplněný černou magií a smyslů zbavený, neporazím ho!"
"Musíte to zkusit!"
"Je to můj Bratr!"
"Princezno!"
"Simen ulcallo tana narca nelet!" mě ta přeměna rozhodně bolela, byla jsem oproti němu malinkatá, to jsme vám asi neřekli, když se naštveme, tak se zvětšíme a jsme silnější. Nebylo času nazbyt, písečná zeď byla téměř probořená a Kazekage unavený, Bratr pár kroků odstoupil, přikrčil se a....vystartoval obrovskou rychlostí, pokud by do toho narazil, zničil by to a pohřbil by tím i je. Musela jsem jednat, taktéž jsem vystartovala, běžela jsem rychle a pořád jsem zrychlovala, pak následoval skok a bolestivý náraz.