Dračí sourozenci 6. Nový přítel

Probudila jsem se asi kolem čtvrté hodiny ráno, chtěla jsem si prohlédnout Konohu ještě před tím, než se ostatní obyvatelé probudí. Byla vážně krásná, stejně jako Suna a ty okolní lesy mě uchvátily. Do jednoho z nich jsem zavítala, všichni obyvatelé tohoto lesa se kolem mě zběhli a poklonili se mi, trochu mě to udivilo, teda vždy se kolem mě chovala zvířata klidně, ale až tak. Najednou jsem za jedním stromem zahlédla vysokou postavu, ihned jsem k ní zamířila. Přišla jsem k ní a milým hlasem promluvila.
"Ahoj, proč se tu schováváš?"
"Já? Já se neschovávám." zpoza stromu vystoupil vysoký chlapec se špičatýma ušima a s lukem přes rameno, poklekl přede mnou a zase se zvedl.
"Ty jsi Elf?"
"Ano a vy jste Drak, že?"
"Jak jsi to poznal?"
"Tak zaprvé, zvířata kolem vás se chovají jinak, za druhé nemáte na sobě kápi a za třetí, prostě pro to."
"Cože? Sakra, ještě štěstí, že mě nikdo neviděl, ale jak to, že jsi tady?"
"Je nás tu plno, brána se uzavřela a my se nemáme jak dostat ven, princezno."
"Cože, jak jsi mi to řekl?!"
"Princezno, jste to vy. Rodiče nám o vás vyprávěli, že jednou se objeví dva vznešení draci a dostanou nás zpět do naší země, kde budou vládnout."
"To je nějaký omyl, my jsme se narodili tady a, a prostě to je nesmysl."
"Ale není, to je taky součást proroctví a důkaz vám hned předvedu, vaši rodiče totiž byli král s královnou země odkaď všichni pocházíme a oni utekli sem s domněnkou, že se potom vrátí zpátky, bohužel to už nestihli a nechali nám tu vás, princezno a ještě vašeho bratra. A vy jste podle toho, co jsem slyšel královna zvířat, rostlin a všeho živého, prý taky dokážete léčit a přivést mrtvé k životu, je toho moc a váš Bratr je král noci, černého ohně, noční oblohy a černé magie a dokáže prý vlivem své moci kohokoliv znehybnit či jinak zneškodnit a svým ohněm ochraňuje náš svět."
"Vau, to jsou ale novinky, no dobře budu ti věřit, půjdete s námi?"
"Kam?"
"Do vesnice a potom ještě někam dál a nakonec, pokud se to povede, tak do naší země."
"J-jistě, přijďte pro nás před setměním, princezno."
"Dobře."

Rychlým krokem jsem se vrátila do sídla Hokageho, rozrazila dveře našeho pokoje a:
"Bratře, stávej, mám plno novinek!"
"Cože elfové? Tady? A my princ a princezna? Tohle začíná být už moc pohádkové."
"Je to pravda! Taky jsem tomu původně nevěřila, ale podle toho co říkal, by to mohla být pravda, pamatuješ, jak jsme jednou putovali tou vyschlou roklinou a všude, kde jsem prošla, začala růst tráva? A ty, když nás jednou honili ti sedláci, šlo nám o život a pak najednou všechno zčernalo, a když se rozjasnilo, byli ti sedláci mrtví! Všechno do sebe zapadá!"
"To je pravda a ještě něco, oni chtějí jít s námi?"
"Asi ano, ale ještě není jisté, jestli Hokage-sama bude souhlasit."
"Uvidíme a..." najednou do pokoje vtrhl Kankurou a řekl nám, ať se ihned dostavíme k Hokagemu.

Ocitli jsme se před jeho dveřmi, jemně jsem zaklepala a vešli jsme dovnitř. Byla to pěkná místnost, včera jsem si ji neměla čas prohlédnout, Hokage pochodoval sem a tam a Kazekage seděl v křesle a ledovým výrazem v očích ho pozoroval. Najednou se k nám Hokage otočil a naštvaně k nám promluvil:
"Vy dva, je to pravda?!"
"Podle toho co."
"No to, že jste ty příšery."
"Grrr...tohle je pěkně hnusný! Jo je! A není to příšera, ale DRAK! Chcete to vyhláskovat?"
"No to je jedno a to vám mám jako pomoct?"
"Když vám tak vadíme tak my půjdeme, už jsme si mysleli, že alespoň někde se lidi chovají jinak, ale zatím jsme tohle pocítili jen u Kazekageho-sama!"
"Jen klid, jen tomu stále nemohu uvěřit."
"Chcete to vidět?"
"Jestli byste mohli."
"Pokud nás za to nezavřete."
"Ne."
"OK." strhli jsme si pláště a Hokage málem omdlel, jako každý kdo to viděl. Zase jsme si je oblékli.
"Tak co pomůžete nám? Vy určitě víte jaké to je, když vás lidi odmítají a chcou vás zabít."
"A-ano, dobrá pomohu vám."
"A?"
"Dobře, omlouvám se."
"No…“
"A nejste zrůdy."
"Fajn, ještě potřebujeme jednoho démona, Kazekage-sama, kde jste říkal, že je?"
"V nějaké bleskové roklině nebo co."
"Aha, kdy vyrazíme?"
"Zítra ráno."
"Jo a to jsem vám zapomněla říct, našla jsem pár dobrovolníků, kteří by šli s námi, nashledanou a díky."
Odešli jsme a Bratr na mě pořád divně civěl, taky mě znal jako tu milou a hodnou, ale tenhle mě fakt naštval.

Blížil se večer a já jsem se vypravila do lesa, ten Elf už tam na mě čekal a hned spustil:
"Dobrý večer princezno, tak jak?"
"Ano, zítra vyrážíme a půjdou všichni?"
"Ano, shromáždil jsem všechny z okolních lesů a ještě pár Goblinů, Trolů a dalších, tihle všichni se chtějí vrátit, dokonce máme i Jednorožce."
"Cože? Tolik, no budiž, ale vezměte si aspoň nějaké pláště a zítra ráno buďte nachystáni, ano?"
"Jistě, dobrou noc princezno."
"Dobrou a počkej, smím znát tvé jméno?"
"Eleas, jméno mé."
"Děkuji, dobrou."
Vrátila jsem se zpět a ihned šla spát.

Ráno jsme si sbalili zásoby a vyrazili směrem ven, naštěstí cesta šla kolem toho lesa, takže po chvilce se k nám připojila skupinka čítající asi tři sta nadpřirozených bytostí, Hokage byl sice proti, ale nakonec povolil a my jsme se konečně vydali na cestu za třetím Jinchuriki.