Bloom - 21. kapitola - Kakuzova srdeční slabost

Deidara za pomoci umně rozestavěných svíček vytvořil vpravdě intimní atmosféru. Mnul si ruce, když se snažil tenhle svůj bláznivý nápad realizovat. Bloom chtěla, aby se hosté co nejvíce bavili. Mělo to být pro ně uvolnění, odpočinek od starostí. Schvaloval jí to, hlavně kvůli tomu, jak dokázala vzbuzovat v mužích extázi.

Sasori vešel do potemnělé místnosti. Proud světélkující energie mu osvětlil tolik prostoru, kolik potřeboval. Dlouho váhal, než se rozhodl přijít s flétnou v ruce. Kdysi dávno ji využíval k zahnání chmur, teď ji oprášil, umyl a připravil k experimentu.
Blonďáček na něho zamával. „Naše starý duo se zase dává dohromady!“ prohlásil pyšně.
„A ono se snad někdy rozpadlo?“ pronesl loutkář sarkasticky a dál zkoumal tu podivně zařízenou místnost.

Hidan s Kakuzou se na večer těšili. Připravili pro skupinku zásoby moku dráždícího žaludek i mysl, a sami se připravovali na nevšední podívanou. Hidan na sebe hodil civil, Kakuzu vzal zavděk slabším kabátem v tmavé barvě.

Itachi byl přemluven Kisamem, kterému novinu o připravované párty donesl Deidara, nezapomněl však dodat, že: „Jdu tam jenom kvůli tobě!“

Tobi už dávno spal, rány ho pálily, a tak musel dostat něco na uklidnění. Zetsu nevěda co lepšího dělat, si lehnul k němu.

Pein počkal, až modrovláska skutečně tvrdě usne, a pak se vyplížil z ložnice a kradl se do sklepení. Byl zvědav, jaká podívaná ho vlastně čeká.

Hosté se shromáždili, pití bylo nalité. Ninjové se uvelebili na podlaze v dost širokém půlkruhu, přesně, jak jim nakázal Deidara. Sasori už nechal zaznít první tóny tklivé melodie, do níž blonďáček začal vyťukávat jednoduché rytmy. A v té chvíli všichni spatřili Bloom a vyhrkli zmatené: „Ó!“

Zelenovlasá kráska za vydatné blonďáčkovy pomoci prohledala snad všechny kouty sídla. Ve svém lovu za opuštěnými kusy látky byla úspěšná. Společně vytvořili jednoduché šaty, které hrály všemi barvami. V mihotavém světle svíček zazářila duhová víla s vlasy v drdolu a jen dva tenké pramínky jí zalézaly za uši a lemovaly obličej.

Chvíli se před nimi nakrucovala, aby si ji rozdychtění zabijáci mohli prohlédnout ze všech stran, a pak se členové Akatsuki na požádání zvedli a stáhli se do rohů, každý se svou kořistí, a Bloom si k sobě vybrala prvního tanečníka.
Vůdce se samolibě usmál, když ho svou ladnou úklonou žádala o spolupráci. Samozřejmě, že souhlasil, jakožto velitel organizace přece musí reprezentovat. Ninjové pozorovali, jak se ti dva vlní a protáčejí v rytmu decentního tance.
Itachi civěl do ohně, dokud do něho žralok nešťouchl. „Tak co? Nejsi rád, že jsi šel?“
„Ale jo,“ houkl černovlasý a dál se na Bloom mračil, neuniklo jí to. Možná právě proto si ho vybrala jako svého dalšího společníka.

Bylo věru co obdivovat, ať už šlo o Itachiho iluzí vytvořené bubliny, které se ninjové jali s neskutečnou zuřivostí rozbíjet, aby vůbec něco viděli, nebo Kisameho tanec šílenců. Deidara se do hudby tak ponořil, že odhodil košili a pohazoval vlasy do rytmu. Bloom tančila, jako by byla nespoutaný živel, a přitom zůstávala cudná.

Hudba nabývala na intenzitě, ninjové se už řádně posilnili a na parketě to právě roztáčel Hidan a jeho „zelenovlasá kočička“. Bylo to vůbec poprvé, co Sasori vzhlédl od svého nástroje. Když viděl ty ladné ženské křivky a temperament jejich nového přírůstku, pojednou ho zamrzelo, že není člověk. Chvíli pozoroval tančící dvojici, pak zvážněl, prudce vstal a odhodil flétnu daleko za sebe. Pak hned rázně vykročil k východu ze sálu.
„Počkej přece!“ Deidara přerušil bubnování.
„Přestaň mě sledovat!“ zasyčel loutkář nepřátelsky. Blonďáček ho tedy nechal být.
Když červenovlasý odcházel, povšiml si skrčené postavy v tmavém rohu. Byl to Kakuzu a sípal. „Děje se něco?“
„Mam nějakej blbej pocit,“ zaskuhralo to pod maskou a loutkář si všiml, že ninja začíná blednout. „Zmizíme odtud!“ prohlásil rozhodně a vyvedl nejsilnějšího muže z Akatsuki ven z té prokleté díry.