Poslední z Dračího klanu 3. Odhalení

Pilně jsme trénovala každý den po misích celých deset let. Ano teď mi je osmnáct. Mé schopnosti ovládám perfektně, a když se proměním, už to není malé dráčátko, ale ohromná saň chrlící oheň, ovšem k čemu mi to je, když je nikdo neviděl? Ani mí společníci v týmu o tom neví. Sice mám ty oči, že? Ale můj nevlastní otec mi je zamaskoval. Ale já už jsem měla toho skrývání dost! Nebavilo mě se furt ovládat a držet vztek na uzdě. Bylo to strašné. Ale otec mi tvrdil, že kdyby se to provalilo, mohli by mě i zabít, ale stejně si myslím, že se to jednou stejně provalí.

Dnes mám obzvlášť blbý den, ráno jsem na sebe převrhla horký čaj, pak jsem musela jít v dešti do Konohy a ještě při mé smůle, jsem potkala Sasukeho:
"Čau Tamiko."
"Co chceš?"
"Ale, ale mi jsme nějací nevrlí."
"Nech mě!"
"Ale no tak!"
"Doprčic nech mě být! Už tak, že jsem s tebou v týmu! Volný čas s tebou trávit fakt nechci!" už vám asi došlo, že ho nesnáším.
"Vau, dračice, to se mi líbí."
"Dračice? Ne, ne neví o tom, to byl jen slovní obrat." pomyslela jsem si.
"Neřekla jsem to jasně?! Nech mě být!" osobně, nedivím se, že mě furt otravuje a má ty svoje úchylné narážky. Byla jsem kus ženský. Prsa velké jak melouny, štíhlá postava, svůdné křivky a dlouhé jemně namodralé vlasy.
"Ale notak brouku. Vím, že po mě jedeš, tak se tomu nebraň."
"Fuj po tobě jo? To jedině tak ta tvoje Ino a Sakura, ale já? Tak to jsi asi slepej! Nechceš si jít radši hledat tvojeho bratříčka."
"Itachiho sem netahej."
"Tak si bež procvičovat nějaký "cool" dementní pózy před zrcadlem!"
"No náhodou, moje pózy nejsou dementní, ale absolutně super, bomba, extra, cool!!"
"No to jistě! Héj, nech toho a nešahej mi na zadek ty úchyle!"
"No tak!"
"Ještě jednou to řeknu a..."
"A co? Jsem silnější. Ha." řekl a chytil mě za pas a zatáhl do uličky a snažil se mě svlíknout, fuj perverzák jeden. Já jsem neměla strach, jak bych mohla? Ale vztek. A tak velký, že jsem se začala proměňovat, ale nevědomě, takže mě ovládala saň a já nevěděla, co se děje.

"C- co to je?" odskočil stranou.

Začal utíkat směrem ven z uličky, Saň ho pronásledovala, svými křídly drtila stěny domů a země se pod jejími pařáty otřásala. Když vyběhli ven, Sasuke nasadil super-ultra-mega rychlý krok a zdrhnul. Saň si začala vylívat vztek na domech, lidech a na všem ostatním. Samozřejmě, že po chvíli se začali ze všech stran zbíhat ninjové a snažili se Saň zklidnit. Nedařilo se. Buď je spálila, rozdrtila, sežrala, nebo prostě zašlápla, taky měla úctyhodných pět metrů od hlavy až po ocas, na výšku asi čtyři. (V zuřivosti, se Tamiko ještě zvětší, jinak má asi čtyři metry na délku a na výšku asi kolem tří metrů. Malé Dráčátko, že? XD) Nakonec na ni hodili síť z kovových vodivých vláken a jeden Jouin zvaný Kakashi, do těch vláken pustil docela dost voltů a to ji omráčilo a s velkým rachotem se sesunula k zemi. Ovšem pěti metrového draka neměli kam dát a tak udělal jeden Jouin ze dřeva provizorní klec. S bojem skončili až za soumraku. Pak začali uklízet trosky a zachraňovat raněné. Potom ji pořád hlídalo asi dvacet ninjů, když v tom se Saň začala zmenšovat a měnit:

"Cože?! To není drak?!"
"Tak co to je? Dívka?!"
"Ano, je to dívka, nedojdeme radši pro Yamata-sensei?!"
"Dobře."

Dva ninjové odběhli a Tamiko se začala probouzet:
"Už jsem to zase já?" zeptala jsem se sama sebe.
"Co to je?!!!! Klec?!!!! Za co?!!"
"Tam-Tamiko?! Jsi to ty?!"
"Naruto? Co tu děláš? A pusť mě ven!"
"Sensei?"
"No nevím, pokud jsi byla ty, to stvoření, tak, tak. Netuším, když s tebou půjde Naruto. Tak jo, ale běžte ihned k Hokage-sama."
"Jistě."

A tak jsme šli, bylo asi něco kolem jedenácté a všichni byli na nohách. Ta spoušť byla strašná! Trosky, mrtvoly, mrtvoly a zranění! Tenhle pohled byl asi trestem, musela jsem zavřít oči a měla jsem je zavřené celou cestu:
"Dobrý večer Hokage-sama."
"Dobrý večer Naruto, Tamiko."
"Ehm…Hokage sama, to napadení, bylo způsobeno...ehm Tamikou."
"Bonzáku!"
"Cože? Tamiko?"
"No víte on Sasuke-ulička-vztek- a pak nic…"
"Jen pár mrtvých a zničených baráků!"
"Viděla jsem, ale za to já nemůžu to, to ten..."
"Tamiko, teď se tě zeptám, ale chci slyšet pravdu! Jsi z klanu Tatsu?!"
"Ehm… Ano."
"Jak je to možné?! Měl být mrtvý!"
"Ano a proto jste o mě nevěděli!"
"No to je jedno, teď asi tušíš, že tě nemůžeme jen tak nechat, jakoby se nic nestalo."
"Ano."
"Máš na krku hromadnou vraždu a zničení majetku, když to tak zvážím, tak to bude doživotí."
"Doživotí?!!!!!"
"Hokage-sama, není to moc kruté, vždyť tak jak tvrdí Tamiko, nebyla to ona."
"Ne bohužel, jinak to nejde, teď zařídím pobyt ve vězení a ty zajdi s Tamiko domů."
"Ano."
"Jo, a kdyby něco, nikdo jiný o tomhle tom neví! Klan Tatsu je mrtvý!"
"Jistě."

Šourala jsem se domů. Naruto mi byl v patách. Doživotí, a to jen zato, že jsem se neovládla. Mám depresi. Proč, proč, proč? Debilní Kekei genkai! Když jsme byli doma, Naruto všechno vysvětlil otci a já jsem se šla sbalit. Otec při mém obchodu brečel, já taky. Ale museli jsme jít. Šli jsme do věznice. Oni mě dali do věznice s největší ostrahou!!! Panebože! Tak a teď se zhroutím! Vězení bylo temné a smradlavé a při mé smůle mě dali do společného vezení s nějakýma psychoušema! To je teda úroveň! Dveře se zaklaply a Naruto se rozloučil jen poklepáním na dveře. Rozhlédla jsem se po místnosti, bylo jich tam asi pět, všichni se na mě podívali vražednými pohledy. "Tak to bude fajn doživotní pobyt." pomyslela jsem si a sedla si na postel. Bylo ticho. Vytáhla jsem si z batohu empétrojku a začala poslouchat písničky. Oni na mě civěli jak na nějakého magora. Nicméně nic neříkali.

Takhle to bylo několik dnů, za tu dobu mě jenom jednou navštívil otec a řekl mi, že už se asi neuvidíme! Chápete to? Poté už nikdo nepřišel. Vězeňská strava byla docela dobrá, ale atmosféra a úroveň zábavy v naší celé byla na nule! Oni si furt mezi sebou něco šuškali a už se na mě dokonce ani nedívali, nepočítám to, když jsem se převlíkala, to jim málem oči z důlků vypadli. Jo ještě jsem zapomněla, jednou zamnou, byla Tsunade-sama, ale to bylo jen plno keců o tom, že ona to musela udělat a bla bla bla… Dneska se obzvlášť nudím, protože mi ti kreténi lohli nabíječku do empétrojky a já na ně spustila:
"Hele, já vím, že se zrovna nemusíme, nebo spíš jsme se ještě nikdy nebavili, ale navalte mi tu nabíječku!"
"Hm… máš pravdu, ale my ti nic nedáme, nechceš měnit?"
"Hm… a za co?!!!“
„Tvoji podprsenku.“ Řekl jeden s úchylným zábleskem v očích.
„Fuj! Úchyle! Chjo, tak si tu nabíječku vezmu sama.“
Skočila jsem po jednom z nich a tu nabíječku mu vyrvala z ruky a sedla si s pátky na postel.
"Vau, jsi nějaká výbojná! A vůbec, když už se bavíme, proč tu jsi?"
"Já? No… tak trochu jsem zničila vesnici a zabila pár lidí."
"Jashine, slyšel jsi to? Ona taky vraždí!" začal mluvit takovej s kosou v ruce, mimochodem to byl ten, co chtěl tu podprsenku.
"Cože? Jaký Jenshine nebo co?!"
"Takhle bych mu radši neříkal, nebo se Hidan naštve a rozseká tě." promluvil takový blonďák.
"Aha. A kdo vlastně jste? A za co tu jste? A jakto, že mu povolili mít ve věznici zbraň?"
"Juj, tak kde začít? No znáš organizaci jménem Akatsuki?"
"Jo, něco nám o ni říkali, prej, že jejich šéf měl Rinnegan a že prej to byli padouši třídy S. Ale Konoha, toho šéfa nějak zabila a ostatní pochytala."
"No tak nějak, ale bylo to aj trochu jinak, šéf byl nemocnej a tím i slabej, a když naše sídlo Konoha objevila, šéf nebyl připravený a oni ho zabili a nás odvedli do věznice."
"Vau, takže vy jste zbylí členové?"
"No, Zetsu utekl, Tobi s ním, Kisame je někde v moři u Havaje a Konan, ta spáchala sebevraždu."
"A vy smrdíte tady."
"Přesně, chceme se pomstít, ale to bysme první museli zdrhnout ocaď. A ta kosa? Nechtěl jí dát z ruky, tak mu ji museli nechat."
"To by nebyl problém."
"Cože?!" řekli všichni najednou.
"No víte, jsem z klanu Tatsu a takováhle zeď po moji proměně nic není."
"Vau, tak to jo! A nechceš se k nám přidat?"
"Cože? Přidat se k dávno mrtvé organizaci? Ne přátelé, my založíme novou! Ale to až utečeme, jen mi slibte, že až pak někdy zaútočíte na Konohu, nezabijete jednoho člověka."
"Kterýho?"
"Takovej blonďák, má v sobě Kyubiho."
"Naruto?"
"Jo."
"Hele Deidaro, kdo říkal, že s tím souhlasíme?!"
"Jste blázni! Ona nás může dostat ven!!"
"... Tak jo."
"Tak se mi líbíte, já jsem Deidara, to je Hidan a Kakuzu. Pak taky Sasori a Itachi. A jak mrtvá organizace?"
"Itachi? Tebe znám, jsi Sasukeho bratr. No já jsem Tamiko. No normálně, váš šéf je tuhej a stejně, nejste všichni, ale vytvoříme společně novou, ještě lepší organizaci."
"Jo jsem, Sasukeho bratr a co jako?"
"Nic, nic. Tak a teď k našemu plánu….“

Plánovali jsme celý večer a pak jsme šli spát. "Zítra tu bude pěkně dusno." pomyslela jsem si.