Dcera Jashinova - 27. kapitola - Když se Shinobi nudí...

Pein se rozhodl, že protentokrát počká, až ninji jejich otupělost přejde sama od sebe. Výhružky a nadávky totiž očividně selhávaly.

Možnost opět mluvit Sasorimu vytoužený klid naneštěstí nevrátila. Zdál se ještě rozrušenější a to se odráželo i na jeho práci. Loutkářova nešikovnost dostoupila vrcholu, když si spletl jed na krysy s kyselinou a rozleptal mističky s návnadou.

Konan se už proti ninjům neodvažovala veřejně vystoupit. Své bolístky si hojila v bezpečí svého pokoje a nejraději třískala vším, co měla zrovna po ruce. Měla z toho alespoň minimální pocit sebeuspokojení, a když už nevěděla kudy kam, obvykle si praštila do Tobiho.

„Je tu děsná nuda,“ zamručel Hidan. „Co si takhle dát naši nejoblíbenější hru, hod Deidarou?“
Ohrožený se okamžitě ohradil. „Obávám, že můj žaludek na to dneska neni stavěnej, kluci. Co si radši dát turnaj mezi sebou?“
„Jo, to by nebyl špatnej nápad a mohli bysme tomu mrněti ukázat, do čeho jde, když je tak nadaná…,“ přidal se k ostatním Kakuzu. „Mimochodem… kde ji zas máš?“

Prtě čekala, až se Zetsu rozhodne, co budou dnes dělat. Zdálo se ovšem, že se jeho dvě poloviny nemíní nijak dohodnout.
„Ty s ní mluv!“
„Ne, ty s ní mluv!“
„Ty!“
„Ty!“
„Řekla jsem ty!“
„Baf!“ houkla holčička, čímž kanibala vyvedla z rovnováhy, takže přepadl po zádech ze židle, načež se bělovlasá naplno rozesmála.

„No tady seš, ty malá poletucho!“ Zadýchaný Hidan nakoukl do pokoje. „Hej, Zetsu! Jdeš s náma do turnaje?“
„Klidně,“ zafuněla černá a ninja se pomalu zvedal.
Nesmrtelný se ohlédl přes rameno. „Hele, je to dobrý, de s náma! Tak naostřete zbraně, panstvo!“

Každý z ninjů se na mýtince za sídlem připravoval po svém. „Budem potřebovat někoho spolehlivýho, aby to komentoval. Ale Tobiho u toho nechci! Zase by nás Šéf nařknul, že jsme ho zmrzačili!“ Itachi ostřil shurikeny, zatímco si kladl podmínky.
„No jo, ale prve si za to moh vopravdu sám!“
„To všichni víme, Hidane, nemusíš nám to připomínat!“ čertil se Kakuzu a přidržoval si v ruce dlouhou kovovou tyč. „Nehodlám připustit, abyste mi odrovnali některý náhradní srdce. Nevím, kde bych to pak sháněl,“ dodal na vysvětlenou.
„Tak… hřiště máte připravený!“ Deidara na ně mával. „Kdo že začne?“

Netrvalo dlouho a blonďatý ninja s bělovlasým prckem na klíně sledovali zápas Kisame vs. Hidan. Žralok nezapomněl políbit svou nepostradatelnou zbraň Samehadu na znamení zdaru a nesmrtelný se tentokrát v provádění svého krvavého rituálu krotil.
„A největší úchyl z Akatsuki vyráží do akce!“ Rybí muž se divoce rozmáchl.
„Nenech se vysmát, Kisame! Status největšího úchyláka vždycky patřil mně!“ protestoval Hidan.
„A copak ty se umíš takhle smát?“ Žralok vycenil zuby.
„Takhle křenit by se uměla i slepá želva, ty modrý střevo!“ přilétla odpověď.
Prtě k blonďáčkovi vzhlédla. „Strejdo, co je to střevo?“
Deidara chvíli přemýšlel. „To? To je náš Tobi! A myslím si, že ostatní potěšíš, když mu tak budeš říkat,“ uchechtl se.
Další zápas probíhal v režii Itachiho a Zetsua. Kanibalovi se kolem těla vlnily tenké šlahouny, do kterých by se Uchiha strašně nerad zapletl. Přitom černobílý ninja zuřivě cvakal zuby a mlaskal.
„Om… ňom… ňom!“ napodobila ho Prtě, čímž ho zaskočila natolik, že se lapil do Itachiho iluze.
„To neplatí!“
Uchiha s ním nesouhlasil. „Zapamatuj si první pravidlo Shinobiho, Zetsu. Zůstat ve střehu!“
Na třetí zápas Kakuzu proti semifinalistům nakonec nedošlo, protože nabručený Vůdce prohlásil, že jestliže mají čas se nudit, mohou bez větších problémů zas začít plnit mise.