Tatíček Šéfík - 34. kapitola - Spojené schopnosti

Tenshi se probudila zachumlaná v peřinách, ale když chtěla pohnout pravou rukou, byla najednou nějak těžší. Pak zjistila, že ji má celou ovázanou, a když ji zvedla, dostávala strašné křeče. Levačkou si promnula oči a rozhlédla se kolem. Byl to starý pokoj, se zašedlými zdmi, ale přesto v něm nebyl nepořádek, neboť se v něm ještě před pár hodinami uklízelo.
„Ťuky ťuk! Už máš hlad?“ ozvalo se za dveřmi a v příští vteřině do místnosti vklouzl Deidara, úsměv od ucha k uchu.
„Jak dlouho tu takhle ležím?“ vyptávalo se děvče, jak si pokoušelo srovnat myšlenky.
„No…“ Deidara se na okamžik zamyslel. „Zaspala jsi večeři, pak snídani a taky oběd. Teď už je zase večer, jestli jsem to teda nesplet.“ Přitom se zatvářil zmateně a zkoušel koulet očima.
Tenshi to rozesmálo. „No, tak když to říkáš… já se zeptám Tobiho, ten to bude vědět určitě.“
„Ó, jen to ne, přece se jím nenechám tak zahanbit!“ Blonďáček předstíral šílenství a začal zrzku lechtat všude po těle a ona se ve snaze ubránit pokusila zvednout ruce nad hlavu. Vyjekla a zkusila zadržet slzy, pár jich však přeci jen uniklo.
„Jejda… já si neuvědomil, že jí máš ovázanou.“
„To nevadí, strýčku Deidaro. Nemohl jsi to vědět.“ Schoulila se do peřin a blonďatý ninja raději odběhl pro jídlo.

Akki seděla sklesle na zápraží. „Už pojď dovnitř, připozdívá se.“ Místo odpovědi dívka schovala obličej do dlaní. „Hrozně se stydím, strýčku. Tenshi mě bude strašně nenávidět,“ vzlykla.
Sasori se zarazil a chvíli přemýšlel. „A ty víš, co to slovo znamená?“
„Ne, ale už jsem ho tu slyšela. Je to něco strašně ošklivýho.“
Vzdychl a přisedl si k ní. „Vysvětlím ti podstatu nenávisti, milá Akki. Tak zaprvé… kvůli nehodám se sice lidi moc v lásce nemají, ale časem si odpustí. Naproti tomu nenávist je zlost a hněv takové velikosti, že se jí můžeš zbavit pouze jediným způsobem a tím je smrt té osoby, kterou nenávidíš.“ Akki zamrkala. „Ještě si myslíš, že tě Tenshi bude nenávidět?“
Zrzka uhnula pohledem. „Ne, nikdy by mi nepřála nic zlého.“
Sasori kývl hlavou. „Tak to vidíš! Promluv si s ní, uleví se ti. Ta nehoda se klidně mohla stát tobě a teď by si ji bývala vyčítala ona.“
Děvčátko přikývlo, ale zvedat se ještě nechtělo. „A ty jsi někoho nenáviděl?“
„Ano. Byl to vůdce mé vesnice.“
Dívka zatajila dech. „A… zabil jsi ho?“
Sasori se s úsměvem zvedl. „Jinak to přece nešlo…“

Akki se bála zbytečně, Tenshi se na ni vůbec nezlobila. K jejímu překvapení jí dokonce pogratulovala ke skvělému výkonu. Sestřička se pak starala o to, aby pacientce nic nechybělo.
Přísný lékař jedenáctileté dívence nakázal, aby s obvázanou rukou vůbec nehýbala, jinak se nebude hojit, to však bylo jako kázat větru, aby nevál. Po několika marných a bolestivých pokusech se však Tenshi přesvědčila, že bude lepší poslechnout.

Občasné návštěvy strýčků jí ke štěstí stačit nemohly. Když příliš dlouho zírala na zašedlou stěnu, všimla si, že se na ní tvoří tmavé až černé obrazce, spirály. Připomněla si tím své občasné hrátky s chakrou. Koneckonců… zpevněnou měla pouze paži, mohla by tedy udělat pár pečetí. Nechala pravačku nataženou, jen si k ní přitiskla prsty druhé ruky. Šlo to ztuha, ale přece nikam nespěchala. Čím hůře soustřeďovala chakru do dlaně v levé ruce, tím pečlivěji ji vytvářela. Zmáčkla v prstech barevnou kouli, kterou si sama vytvořila, a drobné pramínky jí začaly proklouzávat mezi prsty.
Ale ani řada neúspěšných pokusů neodradila Tenshi od jejího původního plánu. Nepovedené zcuchaniny vrhala rukou proti zdi, na které se pak vytvořily světélkující rudé spirály.
Ještě chvíli trvalo, než konečně vyrobila za pomoci chakry a svých vlastních schopností úzký jemný papír a s pomocí iluze i další dvě ruce, které řídila pouhou myšlenkou.

Když byla v nejlepším, strčil do dveří hlavu Pein následován Konan. Dívenka se lekla a chakra v její ruce se rozprskla a cvrnkla oba všetečné rodiče do nosu. Vůdcův pohled zalétl ke stěně, následně zbledl a pak upozornil modrovlásku na podivné obrazce. Ta si zase všimla, že mizící skvrny na peřině připomínají rozstříhané kousky papíru. To už ale hleděli do naštvaného obličeje své nejstarší dcery. „Vy dva jste si vážně nemohli vybrat lepší dobu!“
Pein postřehl v očích Tenshi zvláštní, avšak ne neznámý, záblesk. „Je zle, Konan!“ Naštěstí pro ně stihli před rinneganovým pohledem utéct do bezpečí. Pein ztěžka vydechl: „Okamžitě mi zavolej Sasoriho…“