Tatíček Šéfík - 33. kapitola - Osmá v řadě

Strýčkové slíbili děvčatům, že o tom karambolu v kuchyni před Konan pomlčí. Když se dívky najedly rýže s omáčkou, šly napřed chvíli odpočívat a pak trénovaly venku. Deidara se Sasorim se zavřeli ve svém pokoji a zkoumali Tenshina abstrakta. Loutkář mínil, že dívka se snažila vyjádřit vlastní emoce, blonďáček zas byl toho názoru, že to celé je pouhá náhoda.

Netrvalo dlouho a dívky čekalo další překvapení. Strýček, který před nikým ještě neodhalil tvář, jim zhotovil jejich vlastní (a rovnou dodejme, že ostré) zbraně, dvě nádherné katany.
„Jsi borec, Kakuzu!“ uchechtl se potutelně Hidan. „Ale nejsou na to ještě moc malý?“
„Ani bych neřek,“ zabručel jeho kumpán. „Sou dost nadaný, tak si myslím, že by to mohly zvládnout.“

Matka obou dívek nebyla takovým darem příliš nadšená, ale Pein jí nařídil, aby si své názory nechala pro sebe a neotravovala vzduch. S pýchou se díval na své dva potomky, kteří mu bohatě vynahrazovali syna, po němž toužil. Když kolem něj občas proběhla některá z nich ve svém „stejnokroji“ mumlajíc přitom mafiánská slovíčka, nebylo na světě pyšnějšího otce.

Zodpovědnost za své zbraně vzala každá z dívek po svém. Akki toužila neustále někomu ukazovat, co všechno dovede. Naproti tomu Tenshi trénovala nejraději o samotě a její cvičení připomínalo spíše meditační techniku než bojový výcvik.
„Osamělý bojovník, že?“
Děvčátko se prudce otočilo. „Strýčku Itachi, odpusť, neviděla jsem tě,“ řekla celá rozechvělá a schovávala zbraň. Zavrtěl hlavou a řekl jí, aby ji nechala tam, kde je. „Nerada bych někoho zranila,“ přiznala po chvíli. „Učím se z ninjovské příručky.“
Kývl hlavou. Její názory byly Akatsuki k prospěchu, jenže ji nikdo neposlouchal. Dovedl si ji představit, jak vede organizaci k lepším zítřkům. Přestal přemýšlet a usmál se. „Když mě můj bratr přišel žádat, abychom přeměřili své schopnosti, ukázal jsem mu tuhle katanu a namluvil mu, že je kouzelná. Byl poctěn, kdykoli jsem svolil k tréninku, protože jsem se z misí vracel unavený, takže to nebylo nijak často. Jednou jsem ho jen tak z legrace nechal na ni sáhnout. Rozzářily se mu oči a vypadal opravdu šťastně.“
Tenshi na něm visela očima. Strýčkův hlas byl laskavý a podmanivý, vzbuzoval sympatie. Itachi si toho pohledu všiml a položil katanu na zem před děvčátko.
„Jednou jsem mu řekl: Sasuke, až mne porazíš, tuhle zbraň ti daruju. Snažil se, ale nikdy se mu to nepodařilo. Přesto jsem ho tak dokázal vyburcovat k mnohem lepším výkonům, než byly jeho předešlé.“ Znovu se usmál.
„A jaké je z toho poučení, strýčku Itachi?“ chtělo vědět děvčátko.
„Žádné. Budu tě učit.“

Jako správný instruktor jí popsal pohyby a velice názorně jí je také předvedl. Pozorně poslouchala a všímala si všech jeho výpadů.
„Viděl jsem tvou sestru cvičit.“ Itachi vzdychl. „Je jako neřízená střela. Útočí tak, že si v její blízkosti nemůže být nikdo jistý životem. Je to velice svérázný způsob boje a nepopírám, že je obratná. Ale ty jsi iluzionistka, Tenshi, proto bys měla myslet především na obranu.“
„Hai!“
Černovlasý muž jí ukázal, jakým směrem vést útoky, aby zasáhla napoprvé, a jak vykrýt soupeřovy výpady. Nabádal ji, aby byla neustále ve střehu a dávala si dobrý pozor na terén.
Trénovali už skoro třetí hodinu. Itachi se mohl pyšnit tak nadanou žačkou. Stačila ale chvíle nepozornosti, aby zrzka uklouzla a ostří se zastavilo těsně u jejího mladého krčku. Itachi stáhl zbraň. „Já umím být milosrdný, tvoji protivníci ne.“ Kývla hlavou, pochopila varování. Příště musí být opatrnější.

Akki se znovu rozmáchla a přeřízla přitom pár trsů trávy. Byla celá rudá vzrušením, a nejspíše i proto, že měla obecenstvo.
„Výborné! Netušil jsem, že jsi až tak dobrá!“ Žralok nadšeně tleskal.
Zrzka se nejdříve začervenala, ale pak před ním vysekla úklonu. „Vážně, strýčku Kisame? Proč si myslíš, že jsem v tom dobrá?“
Modrý muž se zachichotal. „Protože jsem měl možnost vyrůstat ve vesnici, v níž žilo sedm legendárních šermířů. Já byl jedním z nich a troufám si tvrdit, že ty bys klidně mohla být další.“
„Jé!“ Akki radostně vypískla, odhodila zbraň a vrhla se k němu. „Vyprávěj!“

Mnoho minut strávili povídáním o skupince bojovníků, kteří kdysi dávno prosluli svými jedinečnými schopnostmi. Akki zajímalo vše, na co si jen Kisame vzpomněl. „No… a se Zabuzou nikdo nevydržel nikdy dýl než pět minut. Dělal totiž vždycky všechno na vlastní pěst. Práce… to byl pro něj adrenalin. A Raiga… no, tak s tím se dalo vycházet, dokud se nezačal tak moc zajímat o pohřby.“ Žralok se zachmuřil.
„A strýčku? Co je to pohřeb?“
Kisamemu málem zaskočilo. Rychle se snažil z toho nějak šikovně vymluvit. „Ehm… to ti řeknu, až budeš starší, ano?“
Špulila pusu, ale souhlasila. Její modrý strýček se znovu zamyslel. „Vlastně… vzpomínám si na jednoho chlapce, co jsme ho učili. Byl na tom chudák jako já, položraločí… ale nevím, nevím, kde k tomu tak mladej kluk mohl přijít. No nic, to sem stejně nepatří. Ten kluk… mohl by být asi tak ve tvém věku, možná trochu starší. Byl moc šikovnej, s mečem to uměl. Chvíli jsme ho trénovali a já si říkal: Kisame, tenhle kluk jednou převezme tvý řemeslo!“
Akki se zachichotala. „Co se stalo?“ zeptala se se zájmem, když se trochu uklidnila.
„No… byla to těžká doba. Mysleli jsme si, že se blýská na lepší časy, ale pak dostala vesnice nového vůdce a mě už to „doma“ nebavilo.“
Akki se k němu přitiskla. „To neříkej! Doma jsi přece tady!“ Chvíli bylo naprosté ticho. „A strejdo… jak se ten kluk jmenoval?“
Kisame se uchechtl. „Suigetsu.“ Oči se mu rozzářily a tvář roztáhla blaženým úsměvem. Vzpomínky jsou někdy tak krásné…

Neuplynulo příliš mnoho času a vykutálení strýčkové přicházeli s neuvěřitelnými výmluvami, jak se vyhnout tréninku s děvčaty. Ta se ve světle nových událostí rozhodla, že se nebudou nikoho doprošovat, a začala trénovat společně. Ale po době úspěchů musel přijít i očekávaný pád.

Akki se rozmáchla a byla opět zastavena Tenshinou přesnou ranou. Starší z dívek nasadila nenávistný pohled, ale to bylo pouhé zdání, protože tak vypadal její výraz naprostého soustředění. Na náhodného kolemjdoucího by však nejspíš působila strašidelně. Neupravená Akki s vlasy divoce rozčepýřenými si pro změnu hrála na divokou šelmu. Věděla, že když bude nejhůř, dokáže ji sestra zkrotit.
Akki znovu provedla výpad. Tenshi ji odrazila a potom se překulila na zemi. Její mladší sestřička několikrát poskočila kolem ní, asi jako když si lovec pohrává s kořistí a udržuje ji v nejistotě. Jednoho mělkého místa pečlivě zamaskovaného trávou si ani jedna z nich nevšimla. Tenshi vyjekla, upadla na zem a Akki už nestačila couvnout. Úplně se vyděsila, když spatřila, jak ostří její zbraně zůstalo zaseknuté v Tenshině paži, zatímco se snažila udržet v podřepu. Kolem ranky se šířila slabá modrá záře. Pak sevření povolilo, Akki padla po zádech do trávy a Tenshi se zhroutila na zem. Bude chvíli trvat, než je najdou…