Přízrak je Stín? Zničení základny - díl 9.

Než se mohla rapa zakousnout do jeho hlavy, tak ta její praskla, jak zralý meloun. Madara byl zasažen proudem krve, který se zdál být nekonečný. Madara měl takovou moc, že mu stačilo pomyslet na něco a ono se to stalo. Jenže si to vybíralo velkou daň. Nesměl alespoň dva dny svoji schopnost použít, jinak by sám zemřel.
„Zrovna jsem si zamazal svoji novou róbu!“ rozčílil se Madara. „No, co se dá dělat. Ještě, že jsem si vzal náhradní oblečení. Mám pro vás úkol. Najděte mi Přízrak a řekněte mu, že pokud chce, aby jeho lidé přežili musí se dostavit za půl hodiny do Laboratoře 7. Je to jasné?“ Pěšáci kývli na souhlas. Dva s ním zůstali, jako jeho ochranka, i když žádnou nepotřeboval.

Shi neměl čas se zaobírat, jestli ho rapa sežrala nebo ne. Musel si na své základně sjednat pořádek. Cítil jak se mu situace vyhrocuje. Byl čas na to, aby opustil základnu a přemístil se na bezpečnější místo, kde by mohl v klidu naplánovat odvetu.
Ovšem nepočítal s tím, že se tu potká s Expertem.
„Co tady chceš?“ divil se Shi.
„To tě nemusí zajímat, ale být tebou, tak bych odsud neodcházel.“ Varoval ho Suigetsu.
„Ty mi nemáš co poroučet! Budu si dělat, co budu chtít já!“ aniž by ho nějak plánoval, že zahučí do skleněných dveří. Suigetsu se jen poškrábal na hlavě a řekl: „A tohle má být ten bratr?!“
„Co si to dovoluješ! Mě takhle urážet!“ Suigetsu se rozesmál na celé kolo, protože nic vtipnějšího v životě neviděl. Shi je celý rudý a na hlavě má vlasy z mopu!
„Podívej se na sebe.“ Dostal ze sebe Expert a odcházel, měl na starosti něco jiného a ne se tady vykecávat s tím ňoumou.
Shi zuřil, jak nikdy v životě. Takhle ho nikdo neponížil.

Loutkáři se podařilo vytvořit dostatek té látky, aby ji mohl implantovat na své kolegy. Náhle narazil na svého týmového kolegy.
„Co…?“ nestačil se divit.
„Kdo…?“ pak si uvědomil, že je to jen Černý havran.
„Ošetříš mě, prosím?“ zaskuhral havran.
„Jistě, že se ptáš! Co se ti, projashina, stalo?“ zeptal se Loutkář, když mu ošetřoval zranění a neopomenul mu dát látku proti rapám.
„No, nejdříve jsem vyřadil kamery, nastražil bomby, které za minimálně tři hodin vybuchnou. Pak jsem vyhlásil o čtvrté skupině a utekl. Neočekávaně jsem narazil na dvě rapy, které mi daly zabrat. Jednu jsem zabil a druhou vážně zranil. Ony mě skoro zabily, kdybych neměl takový výcvik a zbraně. Dostal jsem si maghookem. To si měl vidět, jak se její hrudník nafoukl a explodoval…“
„Nemusel jsi mi to, až tak podrobně líčit.“ Za to dostal Itachi pohlavek.
„Promiň, ale já si nemohl pomoci a navíc mě škrábla, měl jsem štěstí, že mě neškrábly jinam než do ramene a druhého zdravého boku, tedy zraněného.“ Zasténal Itachi, když ho Sasori obvazoval.
„Vydrž! Jsi přece Uchiha! A co tady vlastně pohledáváš? Nemáš být u Sanada a léčit se?“ povzbuzoval ho Loutkář.
„Ano, ale měl jsem starost o vás všechny, tak jsem se rozhodl, že vám půjdu na pomoc.“ Částečná pravda, nechtěl nikomu přiznat, že se bál o Neko.
„Chápu.“
„Nic nechápeš!“ utrhl se na něho Černý havran. „Promiň, ale nevím, co to poslední dobou se mnou je.“
„V pořádku, vidím, že tě ztráta Sendai silně poznamenala, ale nezapomínej, že by nechtěla, aby ses zbytečně trápil. Podívej na Naruta – nekoukej na mě, vím, že je Naruto od samého začátku – i ten přišel o Hinatu a také s tím bojuje ze všech sil. Vím, že trpí a nechce, abychom si o něho dělali starosti, ale v našem případě je to nemožné. Jsme propojeni, jako kolegové i jako přátelé, všichni víme, že pokud byste něco potřebovali jsme tu pro vás.“ Usmál se na Itachiho Loutkář. „Dost bylo těch sentimentálních řečí a je čase se opět pustit do boje, ne?“
„Máš pravdu a omlouvám…“ další pohlavek.
„Baka, nedělej věci, za které by ses musel omlouvat.“
„Hai.“ Souhlasil a zčervenal.

Tsuki, Doktor, Neko, Yamato, Sagi, Břitva měli skoro vyhráno, protože na straně Shiových lidí bylo poměrně vylidněno a na straně Hebi se pořád drželi poslední, kteří sem přišli.
„Co budeme dělat?“
„Nevím, ale není na čase, abychom se nějak postarali o naše obdivovatele?“ řekla Neko.
„Máš pravdu, ale jak?“ to bylo to podstatné.
„Pak se jim ve sluchátkách ozval Loutkář: „Mám látku, která je proti rapám, je tu se mnou i Černý havran. Který mi oznámil, že za tři hodiny to tu vybuchne.“
„Prosím?“ divili se všichni.
„Je to tak, navrhuji co nejrychlejší cestu se odsud dostat. Tedy pokud se nechcete stát škvarky.“
„Fajn, ale kdo nás bude krýt?“ radši se hned museli dohodnout na strategii, než potom unikat bez plánu.
„Já,“ přihlásila se Neko, „mám tady ještě nevyřízené účty. Nebojte se o mě já si poradím.“ Ovšem už chtěli otevírat pusu, když se přidala Břitva.
„Já taky, jsem připravená jim pořádně zatopit, že Neko. Kluky pošleme, aby nám udělali cestu a my se pak hned vydáme za nimi žabími skoky.“ Břitva narážela na manévr, který se praktikoval po mnoho misí. Je to vlastně únik, při kterém jeden střílí a druhý prchá. Pak se ten druhý, který unikal střílí a první prchá.
„Fajn, ale holky mělo by to být obráceně.“ Nedalo se neříct od Tsukiho.
„Už je to tu zas!“ postěžovaly si Neko s Břitvou.
„Dobře, ale buďte opatrné.“ Kluci zmizeli a dámy se pustily do nového boje.

„Tak to je zvláštní, proč by tam dva nechali a ostatní zmizeli?“ nedávalo smysl jednomu z týmu Hebi, když viděli, jak pár Přízrakových lidí odchází.
„Také nevím, ale něco v tom bude.“ Řekl druhý.

Na třetí straně jim to také nedávalo smyslu, ovšem kdyby to pochopili, tak by nadělali větší zmatky, než při vědění.
Naruto mezi nimi nebyl. Musel si vyřídit něco s Madarou, který k sobě povolal a on by rád věděl, co mu chce, tak důležitého sdělit.

Shi se spolu s několika svými věrnými dostal ze základny, ale s podivem na ně nikdo nezaútočil, protože Shi měl v řadách špeha od Velitele a ten by rád věděl, kam se hrne. Za zhruba půl hodiny po Velitelově skupině nebylo, ani památky. Moc dobře věděl, že dnes by neuspěl. Počkal si proto na lepší příležitost, která jistě nastane… a možná dříve, než by si byl, kdokoliv pomyslel.

A právě na to místo se přiřítila menší skupinka mužů. Tsuki, Doktor, Yamato a Sagi čekali na ostatní. Loutkář a Černý havran se k nim brzy připojili.
„Jak to, že jsi nezůstal u Sanada, ty pako!“ vmetl mu do tváře Doktor.
„Protože jsem měl o vás strach.“ Jeho výmluva byla chabá.
„To ti tak budeme věřit!“ pronesli unissino.
„Věřte si čemu chcete. Mě je to jedno!“ řekl uraženě Itachi.

Na displayi tikal tento údaj:

Do plánovaného výbuchu zbývá:
00:12:12
00:12:11
00:12:10
Deaktivace je nemožná.

Madara se při vstupu na Sedmé laboratoře zarazil, protože všechny vzorky v ampulích byly zničeny, až na jednu. V té, které spočívala Hinata.
„To byla určitě tvoje práce, že?“ obrátil se na Přízrak.
„Ano, koho jiného?“ řekl Přízrak.
„Mohlo mě napadnout, že necháš jen svoji krasotinku!“ Madara prostě věděl, kde koho zasáhnout na to správném místě.
Naruto nic neřekl a jen přistoupil ke své mrtvé lásce, nikdy nezapomněl na její úsměv, pohlazení, rty, vlasy, ani na její slzy štěstí. Jak byste mohli zapomenout na osobu, která vám toho tolik dala a na oplátku nechtěla nic. Jen lásku.
Vztáhl ruku a jako by ji chtěl pohladit po tváři. To se nemohlo již nikdy stát…
„Vaše směšné pocity lásky! To tě akorát oslabuje, ale pokud půjdeš se mnou, tak ti zaručím život bez zbytečných emocí! Vykašli se na přátelé a ostatní. Jen tě brzdí!“ i když to znělo lákavě, Naruto se již rozhodl, že zde zemře, protože netušil, jak dlouho dokáže v přítomnosti přátel zachovávat dojem, že je vše v pořádku.
„Ne, děkuji, já se již rozhodl, a nikdo to nezmění, tak odejdi a nech mě zemřít.“ Přízrak se musel hodně přemáhat, aby ho Madara neviděl ještě více na kolenou a v slzách.
„No… jak myslíš, ale kdyby sis to přeci jen rozmyslel, tak víš, kde mě najít.“ Madara odešel.
„Tak to bychom měli a Hinato, má lásko, už jdu za tebou,“ vytáhl bombu a nastavil ji na pět minut…

Neko a Břitva ustupovaly s „žabími kroky“ k východu.
„Máš munici?“ zajímala se Neko.
„Jistě, a ty?“ optala se Břitva, když se míjely.
„Ano, vyjde mi, tak akorát.“ Měla pravdu, protože jakmile se ocitli venku munice ji došla.
„Kde jste byly, tak dlouho?“ Expert se také již k nim připojil.
„To bych neřešila, ale musíme se dostat z dosahu bomb.“ Neko si dovolila jen letmý pohled na Havrana a jeho stav ji zarazil.
„Má pravdu,“ Černý havran měl poprvé za několik let opravdovou radost, že žije.
„Ale co Přízrak?“ na to nešlo zapomenout.
Odpovědi se nedočkali, protože Základna 2 se otřásala v samotných základech. Bomby vybuchovaly s ničivou jistotou. Všechny, kdo tam zůstali pohřbily trosky, které se na ně řítily s děsivou rychlostí.
Zbytek přeživších zrádců z týmu Hebi uniklo svému osudu. Rapy je také napodobily. Mohly se teď volně pohybovat a vraždit si podle libosti. Jen zbytek Shiových vojáků zemřelo.

„Hinato, za chvíli jsem u tebe, pak už budeme navždy spolu. Přátelé, odpusťte mi.“ Ani si nevšímal padajících trosek, které se kolem něho snášely, jako vločky…
„Hinato, moje lásko!“