Nejkrásnější vzpomínky nejvíce bolí 02 - Měl to být jeden z nejdůležitějších dnů v mém životě

„Dále,“ zvolal a dveře se otevřely.
„Viděl jsem svítit, jak dlouho tady ještě chceš sedět? Vždyť jsou dvě v noci.“
„Dobře se mi tady přemýšlí, Kakashi-sensei,“ odpověděl Naruto nepřítomně.
„Tak ty přemýšlíš? Hm, myslel jsem, že se užíráš vinou. Tak to já tě nechám přemýšlet,“ řekl ledabyle Kakashi a obrátil se k odchodu.
„Takže vy si taky myslíte, že jsem ji zabil já, že sensei?“
„Ne, nezabil si ji, ale vím jistě, že ty si o tom přesvědčen,“ Kakashi na něj vrhl dlouhý pohled plný porozumění.
To ho vytočilo: „Jak vy můžete něco vědět? Nebyl jste tam, nic jste neviděl. Nic nechápete…“
„Ale chápu, vím jak se cítíš…“ pokusil se Kakashi o otcovský tón, ale zřejmě neúspěšně, jelikož Naruto úplně vyletěl z křesla a opřel se o stůl.
„Jak sakra můžete něco takového říct? Nemůžete vědět jaké to je, když váš nejlepší přítel zemře kvůli vaší hlouposti. Nevíte jaké to je, když zemře místo vás!“ Naruto už úplně křičel, „Nemáte ani páru jaké to je dokola si omílat, že to já bych měl být mrtvý! Ne ona! Jak se vůbec opovažujete mi tu nakráčet s tím vaším chladným výrazem a poučovat mě, že chápete jak se cítím?! Jak se vůbec…“
„Už si skončil?“ Zarazil ho Kakashi zcela bez zájmu, ale než stihl Naruto něco podotknout rychle pokračoval: „Můžu tady stát a nechat na sebe křičet a pak prostě odejít, nebo se uklidníš a necháš mě, abych ti řekl, kvůli čemu jsem sem přišel. Je to na tobě.“
S Narutem ještě cloumal vztek, ale moc dobře věděl, že jeho sensei neplýtvá zbytečně slovy, takže když mu přišel něco říct, bude to asi důležité.
„Jsem klidnej,“ zavrčel nepřesvědčivě, „tak co jste mi chtěl.“
Kakashi stočil zrak na nedopitou lahev: „Myslím, že kapka saké nám neuškodí…“
Naruto zřejmě jeho narážku nepochopil a tak se chopil lahve sám a naplnil dva pohárky. Jeden podával Narutovi: „Víš, nikdy jsem ti neřekl o dni, kdy jsem se stal jouninem. Měl to být jeden z nejdůležitějších dnů v mém životě, chtěl jsem mít na něj ty nejkrásnější vzpomínky…“
Kakashi se dal do vyprávění a Naruto poslouchal. Nevěřícně zíral na svého senseie, neměl ani tušení, co se mu kdysi stalo. Neměl ani tušení o jeho otci ani o jeho bolesti. Vždy vnímal Kakashiho jako silného ninju, přátelského podivína, který byl vždy nad věcí. Vnímal ho jako muže, kterého nic nerozhází, muže který dělá pouze ta správná rozhodnutí. A on mu tady teď vypráví o někom úplně cizím. Naruto přemýšlel koho mu bezcitné jednání mladého Kakashiho z příběhu připomíná. Ach ano, už mu to došlo.
„Naruto!“
„Eh, cože?“ Oba zírali na Narutovu zkrvavenou ruku a na střepy, které zbyly z jeho pohárku.
„Já… Eh… Myslel jsem…“
„Na Sasukeho,“ doplnil jeho větu Kakashi.
„Jo…“
„Připomínám ti ho, že?“
„No jistě že ne, sensei!“ Zalhal spěšně Naruto, protože ho nechtěl urazit.
„Ale Naruto, Hokage by neměl lhát a taky by sis měl zastavit to krvácení.“
Naruto vstal a začal se hrabat ve skříňce, věděl, že někde tady by měla být lékárnička. Sakura trvala na tom, aby ji měl v kanceláři a tak ji sem někam hodil, když mu ji přinesla. Při vzpomínce na Sakuru mu přejel mráz po zádech a na malý okamžik úplně zapomněl co tam vlastně hledá. Vzpomněl si až když slyšel odkapávat krev na podlahu. Konečně našel malou krabičku s křížem a provizorně se ošetřil. Představil si, jak by asi Sakura reagovala na jeho amatérské ošetření, nejspíš by mu dala přednášku o tom, že základy první pomoci by měl ovládat každý a že jako Hokage by měl jít všem příkladem. Podobné přednášky mu dávala často, tak často, že občas litoval, že jí požádal aby mu dělala asistentku. Ale teď se bez ní cítil ztracený.
„Naruto, nestůj tam tak, pojď si zase sednout. Naruto…“
Neodpověděl, ale pomalu se vrátil ke stolu a s útrpným pohledem se svezl do křesla.
„Už věříš, že vím jaké to je cítit se zodpovědný za smrt přítele?“
Naruto jen mírně sklonil hlavu, nenašel v sobě dost síly pohlédnout na Kakashiho. V duchu přemýšlel, jestli se na něj ještě někdy podívá stejnýma očima.
„Já jsem tenkrát udělal spoustu chyb, které vedly k Obitově smrti. Často jsem přemýšlel, kdybych udělal něco jinak… Cokoli… Jestli by přežil. Víš, já jsem za jeho smrt v jistém smyslu zodpovědný, ale ty si žádnou chybu neudělal. V tvém případě to nebyl sled událostí. Sakura se rozhodla sama.“
„Jo jo, já vím, chránila svého Hokage, to už jsem slyšel mnohokrát. Myslíte, že to něco mění? Zemřela, protože jako Hokage jsem slabý. Vidíte, můžu za to.“
„Nebuď směšný, chránila by tě, i kdyby si nebyl Hokage. Nepamatuješ tenkrát na nemocniční střeše? Chtěla taky skočit mezi vás. Sakura tě bránila, protože si její přítel. Možná ale nečekala, že ji Sasuke skutečně trefí. Myslím, že doufala do posledního okamžiku.“
„Vletěla mu přímo do rány, nemohl minout…“
„Sasuke má Sharingan, zapomněl si? A zatraceně dobrý. A Sakura nikdy nebyla tak rychlá, aby ji nemohl postřehnout. Kdyby Sasuke chtěl minout, minul by. Vidíš, to on ji zabil, ne ty.“
„Takhle jsem nad tím nepřemýšlel… Takže vy říkáte, že to nebyla nehoda? Že ji zabil úmyslně?!“ Naruto zatl pěst a zmuchlaným obvazem začala prosakovat krev.
Kakashi si ho chvíli prohlížel, věděl že konečně pochopil. Ulevilo se mu, moc dobře si uvědomoval, že pocit viny ze Sakuřiny smrti by ho zevnitř rozerval. Nechal ho chvíli, aby mu vše plně došlo a pak pokračoval: „Zamyslel ses někdy nad tím, proč dal Třetí do jednoho týmu Jinchuurikiho a posledního Uchihu a zrovna pod mým vedením? Myslím, že i ty uznáš, že jako učitel jsem zrovna nevynikl.“
„Heh?“ Náhlá změna tématu vyvedla Naruta z míry, „No, tenkrát nám řekli, že Sasuke byl nejlepší a já nejhorší, tak aby se vyrovnaly síly v týmu.“
„A tys tomu věřil?“
„Jasně že néé…“ pronesl Naruto, čímž jenom potvrdil, že si to opravdu myslel.
„To já jsem si přál dát vás dva dohromady. Tvá ruka dokazuje, že má podobnost se Sasukem je docela zřejmá. Viděl jsem se v něm a chtěl jsem mu pomoci nalézt správnou cestu, věděl jsem, že právě jeho toho můžu nejvíce naučit. A tebe jsem chtěl…“
„Kvůli mému otci, byl to přece váš sensei.“
„Ano, to si všichni mysleli, ale proto to nebylo.“
„Tak kvůli Kyuubi?!“ Procedil skrz zuby a přivřel oči.
„To už vůbec ne.“
Naruto překvapeně zamrkal: „Tak sensei, proč jinak byste proboha chtěl zrovna mě?“
„Kvůli tvé podobnosti s Obitem. Chtěl jsem aby si byl Obitem pro Sasukeho.“
„A já zklamal,“ sklopil oči.
„To já, Naruto. Neviděl jsem jak hluboko je zažraná zášť v Sasukeho srdci. Byl to předem prohraný boj. Měl jsem to vidět, ale nechtěl jsem. Možná, že kdybyste nebyli v jednom týmu nezašlo by to teď všechno až takhle daleko…“
„A Sakura-chan?“
„Ano a Sakura by možná žila.“
Naruto se musel pořádně nadechnout: „Já myslel, proč byla ona s námi v týmu.“
„Oh, no já řekl Irukovi, že s vaší dvojkou budu mít tolik starostí, že jako třetího bych chtěl někoho bezproblémového a s ohledem na tebe i chytrého…“
„Hm, to měla vážně štěstí, že byla nejchytřejší.“ Naruto si nalil do nového pohárku a pomalu usrkával saké. Vypadal příšerně unaveně, jak by taky ne, vždyť posledních pár dní skoro nespal.
„Vydám se za Sasukem.“
„Cožeee??!!“ Vyprskl Naruto.
Kakashi si vytřel oko: „Myslím, že si slyšel docela dobře. To saké pěkně štípe…“
„Jste se zbláznil nebo co? Si jako vážně myslíte že vás pustím?“
„Já tě nežádám o svolení. Bylo už na čase, abych se do toho vložil taky. Neboj, nehodlám si hrát na hrdinu, jen chci zjistit kde se schovává a jak na tom je po vašem boji. Bude to vlastně taková průzkumná mise.“
„Jasně, jenom průzkumná mise a budete se od něho držet dál. Schválně proč mi to někoho připomíná,“ řekl kysele Naruto a z jeho obvazu začala tiše odkapávat krev.
„Já vím, že na současného Sasukeho sám nemám. Nebudu zbytečně riskovat jako tenkrát Jiraiya. Sem tam ti pošlu Pakkuna, abys byl v obraze. Vyrazím ráno.“
„Sensei, to nemůžete myslet vážně, já vám to prostě…“
„O tom už se nebudeme bavit a teď by sis měl jít nechat ošetřit tu ruku, takhle můžeš vykrvácet a zemřít. Myslím to vážně,“ šibalsky se usmál Kakashi.
„Hm, tohle mi taky něco připomíná…“