A jsme v háji: Konan stávkuje 05

„Ale Sasori-senpai říkal…,“ namítl Tobi, ale Deidara už zmizel mezi regály s konzervami.
Deidei se toulal regály, sem tam odkopnul plechovku nebo si vymotal z vlasů želé žížalku, když narazil na Hidana.
„Představ si, že Tobi chtěl koupit nějakou holku, aby mu četla pohádky před spaním,“ začal mu vykládat o své příhodě. „Jenže ta holka psala, že jenom uklízí a vaří. Tak jsem mu řekl, že má smůlu, a odešel jsem. Na co by nám asi tak byla?“
„Ten retard má víc rozumu než ty Deidaro!“ ozval se Itachi, který se vynořil za rohem.
„Proč?“ zeptal se Hidan nechápavě. „ Mně jeho vysvětlení připadá logický. Jenom uklízet! Tss, kdyby uměla i něco jiného- příjemnějšího- tak bych jí bral, ale takhle.“
„Ach jo, jsem obklopen hlupáky,“ povzdychl si Itachi, ale hned se zase sebral a pokračoval. „Ta holka umí vařit a uklízet. A co mi právě teď nejvíc potřebujeme?“
„Holinky!“ vykřikl Pein, který se neznámo kdy připojil k jejich konverzaci.
„Šampon,“ prohlásil Deidara.
„Hm? Eh…,“ Hidan zuřivě přemýšlel. „Pickwick čaj?“ popadl nejbližší krabičku.
„Ne!“ řekl Itachi rozhodně a protočil oči v sloup. „Navíc, tuhle příchuť nemám rád.“
„Je to na stropě? Hm.. třeba horkovzdušný balón?“ hádal Pein.
„Vy jste tak hloupí,“ obvinil je Itachi. „I Tobi je chytřejší než vy.“
„Nenadávej mi,“ fňuknul Deidei.
„Nebuď namyšlenej,“ zabručel Hidan.
„Neurážej svého šéfa,“ ozval se Pein.
„No jo furt,“ bručel Itachi. „Tak už víte, co nám v sídle chybí?“ zeptal se jich.
„To je přeci jasný, hospodyňka, protože Konan stávkuje,“ zaznělo z druhé strany regálu. Itachi překvapeně zamrkal a zkoumavě se zadíval na postavu zakrytou konzervami. K jeho údivu tam vyčuhovala oranžová maska.
„Tý jo, Tobi, ty dneska válíš,“ hvízdl obdivně.
„No a? Pořád nechápu, na co nám bude holka, co umí jen uklízet a vařit,“ mračil se Deidara. „Co ta má společného s hospodyňkou, kterou potřebujeme?“
„Áááá,“ začal si rvát vlasy Itachi. „Deidaro, ty debi*e, i Peinovi to už došlo.“
„Vážně?“ podivil se Pein.
„Prč jsem v organizaci s takovejma zabedněncema?“ vykřikl Itachi a radši se odešel uklidnit. Tobi ho následoval a povzbudivě ho poplácával po zádech.
„Tobě to došlo?“ otočil se Pein k Hidanovi. Ten zadumaně pokýval hlavou. „Vím, že to má co dělat s tou holkou.“
„Hm.. zajímavý názor,“ řekl Pein a mnul si zamyšlena bradu.
„To mi došlo taky,“ hrál si na chytrého Deidara.
„Už to mám!“ vykřikl najednou Hidan vítězoslavně. „Ta holka…,“ dramaticky se odmlčel, „ by nám mohla štupovat ponožky.“
„Ale vždyť umí jen vařit a uklízet,“ namítl Deidara.
„To jediný tam nesedí,“ řekl zasmušile Hidan.
„Půjdem se zeptat Zetsua,“ zavelel šéfik. Vyrazili pěkně husím pochodem s Peinem v čele a s Deidarou na konci. A aby si zkrátil cestu, začal si Hidan prozpěvovat.
„Jdeme všichni sborem za tim prvnim volem, a ta káča vzadu ukončuje řadu.“
Načež schytal ránu loktem zepředu a kopanec zezadu.
„Au!“ vykřikl a už začal vytahovat kosu na uskutečnění pomsty.
„Hej, to je nepovolená zbraň ve veřejných prostorách. Mohl byste někomu ublížit,“ hnal se k nim bezpečnostní zřízenec.
„O to mi právě jde,“ poklepal si Hidan na čelo.
„Aha, tak to pak bude v pořádku,“ sekuriťák se zmateně podrbal na hlavě.
„Taky si myslím,“ přikývl Hidan a nastrčil k němu výhružně kosu.
„Tak- tak já zas půjdu. Kdybyste něco hledali, neváhejte se obrátit na náš personál, protože Lidl je levný,“ odříkal chlápek naučený text a kvapně se zdekoval.
„Né, počkejte,“ vrhl se za ním Pein. „Nemohl byste nám říct, na co nám bude holka, která umí vařit a uklízet?“
„Tak se většinou říká manželce, ale třeba moje stará je moc líná, tak to za ni dělá naše hospodyně,“ odpověděl chlápek.
„Super,“ mávl Pein rukou. „Ale na co nám bude?“
„No, bude vám pomáhat v domácnosti, vařit, uklízet, prát, žehlit, občas hlídat děti, občas uspokojovat vaše potřeby,“ při posledních slovech na Akatsuki spiklenecky mrkl.
„Děti nemáme,“ zavrtěl hlavou Pein.
„Jen občas?“ posmutněl Deidara.
„No jasně!“ rozzářil se Hidan. „Přesně to potřebujeme: holku, která nás uspokojí.“
V tom se Peinovi na tváři objevil chápavý výraz.
„Peine, kouří se ti z hlavy,“ poznamenal Deidei.
„Konan stávkuje a doma je všecko vzhůru nohama!“
„To je mi novinka,“ zvedl oči v sloup Deidara.
„Drž tlamu, peroxidko,“ okřikl ho Hidan a po chvíli usilovného přemýšlení i jemu došlo rozuzlení celé té záhady.
„Ta holka může dělat to, co Konan!“
„Spát s Peinem?“ stále nechápal Deidara.
„To taky,“ přikývl Pein s vážným výrazem.
„Baka, vařit a uklízet! Může nám uklidit ten brajgl, co máme doma a uvařit něco pořádnýho,“ gradoval Hidan.
„Hustý!!!“ zahučel Deidara.
„No, jsem rád, že jsem pomohl,“ mávl jim zřízenec a odešel.
„Hustý!!!“ ozval se Deidara zase.
„Ses zasek?“ otázal se Hidan.
„Ne, jen tomu stále nemůžu uvěřit. Máme takové štěstí,“ zubil se šťastně Deidara.