Světlo a temnota 7 - Následky

„Kurenai-sensei?“ ohlédla se na jmenovanou Sakura z tázavým pohledem. Její pohled jako by říkal: „Dostaneme se odsud?“.
„Snažím se! Ten jeho sharingan... Je silný, ale já se na něj dobře připravila, tak proč?“
„Všichni z Akatsuki jsou tak trochu výjimeční. Má výjimečnost rozhodně nekončí Mangekyou Sharinganem.“
„Ty jeden...“ uklouzlo Tsunade.
„Rád bych řekl, že to s vámi skončím rychle, ale bohužel. Neskončím dokud se nedozvím co potřebuji.“
„Jasně, chceš z nás dostat informace o Narutovi. Pak po něm půjdete, vyjmete z něj Bijuu a použijete ke svým účelům.
„Tak nějak,“ přiznal Itachi.
„My nic neřekneme! Zvlášť ne tobě!“ rozběhla se Sakura k Itachimu. Pokusila se dát mu ránu tak silnou jak jen dovedla, jenže byli v genjutsu. Její ruka jen prošla skrz Itachiho.
„Pokračuj. Psychycky tě to vysílí a usnadníš mi práci.“
„Itachi, jestli z nás opravdu něco dostaneš, určitě pochopíš, že udělám menší opatření,“ řekla Tsunade a kývla hlavou na Kurenai. Kurenai začala jednat. V panensky bílém prostředí se začala tvořit modrá mříž. Když byla celá, uzavírala přítomné uvnitř bez možnosti úniku.
„Co to má-“ zarazil se Itachi, který nic podobného zatím neviděl.
„To je moje mistrovské genjutsu. Pro případy jako je tento nás odřízne od okolního světa. Teď je zbytečné z nás něco dostávat. Stejně se odsud nedostaneš,“ věnovala mu Kurenai pohrdavý pohled.
„Dobře. Musím říct, tohle mě zaskočilo. Jak koukám, nemůžu tu bariéru zrušit. Tak donutím tebe abys ji zrušila.“
„Jen to zkus. Určitě ti neuniklo, že jsem v téhle kleci i já. To znamená, že ji ani já nemůžu zrušit.“
„Cos to udělala?! Tos neměla dělat. Toho budeš litovat!“ stalo se neuvěřitelné a Itachi ukázal rozčilění.
„Jestli je pravda cos říkal a dostal bys z nás informace tak jsem tím mnoha lidem zachránila život. Toho nebudu litovat. Myslím, že nikdo z nás.“

V Listové pokračoval boj. Ozvala se ohromná rána, plameny šlehaly všude kolem, dým a prach zahalil domy ve velké vzdálenosti. Jen si prach trochu sedl, objevil se Kotetsu podpírající Izumu.
„Tak nakonec jediný způsob, jak toho speciálního vodního klona zničit, bylo ho odpařit. To se dalo čekat,“ mluvil Izuma a z pusy mu vytékal tenký pramínek krve.
„Nemluv, musím tě dostat do nemocnice,“ prohodil Kotetsu.

Kakashi mezitím bojoval s pravým Kisamem. Byl už značně zničený, skoro bez chakry a protivník jakoby se ani nezadýchal. Hinata ho sice párkrát zasáhla, ale bez většího efektu. Touto dobou už byla také na dně. Kakashi přivolal ninja psy a ti se do Kisameho zakousli. Ten upustil Samehadu a sledoval co bude. Následoval Hinatin útok, který ho měl poslat už konečně na věčnost. Nejenže to ustál, ještě se začal smát.
„Dobrý pokus. Jen škoda, že neměl ani trochu význam.“
Kakashi a Hinata o krok poodstoupili.
„Nevíte proč, že? Jedno z šéfových opatření a musím říct, dobrých opatření,“ radoval se Kisame. Přestože byl na první pohled znehybněn psy, uhnul se letícímu Fuuma shurikenu snadno. Ten se přihnal odněkud zezadu, minul ho a Hinata ho rychlým pohybem chytila. Poslala ho zpět a i přes rychlost se kterou to provedla Kisame znovu uskočil i se psy, zakouslími hluboko v jeho svalech. K jeho smůle se s tím ale počítalo. Uskočil přímo na nastavenou Samehadu, jež ho i přes svou tupost propíchla skrz. Tu v ruce svíral Iruka, který se před okamžikem probral. Ostny rukojeti Samehady se Irukovi vpichovaly hluboko do dlaní. On ani přesto nepustil. Naopak, ještě více ji tlačil do žraločího těla.

„Mám pocit, že jste mě dostali,“ řekl Kisame, psi ho pustili, on se svalil na kolena a i na nich se stěží udržel.
„Jo, dostali jsme tě,“ skláněl se nad ním Kakashi.
„Ale žádný strach, šéfa nikdy nedostanete. A i kdyby, na světě jsou ještě silnější ninjové než ti v řadách Akatsuki,“ ušklíbl se.
„Jen jestli,“ oddychoval ztěžka Iruka.
„Jestli myslíte, že ne, měli byste se nejdřív podívat pořádně na svou vesnici,“ řekl Kisame, jeho tělo padlo k zemi a už se nezvedlo.
„Ten si dal ale na čas,“ oddechoval Kakashi a shlédl jak na tom je Iruka a Hinata. Byli na tom docela bídně. Kdyby se Kisame rozhodl ještě chvíli bránit, nemuselo by to dopadnout dobře. Vydali se do nemocnice na ošetření. Při cestě sledovali zbídačenou Konohu. Potkávaly mrtvé ninji, občas i jen jejich části a krev. Hodně krve. Když dorazili, nemocnice už neexistovala. Ošetřování probíhalo na provizorním stanovišti před bývalou nemocnicí. Už když se blížili, přiskočila k nim Ino a kontrolovala jejich zranění. Hned je začala ošetřovat.
„Iruko-sensei, vy vypadáte hrozně.“
„Hehe, taky se necejtím nejlíp.“

„Tak, to bude muset stačit. Kdyby tu byla Sakura...“ pronesla Ino po několika minutách ošetřování.
„Co je se Sakurou?“ otázal se Kakashi. Ino si jen povzdychla a pokynula rukou ať jdou za ní. Procházeli mezi zraněnými a mrtvími. Kakashi stále nevěděl, co se Sakurou je. Ani o Saiovi nic nevěděl. Iruka se rozhlížel a sledoval kdo všechno to schytal. Rozhodně ale mezi mrtvími nechtěl vidět nikoho ze svých studentů. Po chvíli došli na místo. Na dekách vedle sebe ležely Kurenai, Tsunade a Sakura. Vedle Sakury dokonce ležel Itachi v plášti Akatsuki.
„Co se stalo?“ ptala se Hinata.
„Bojovali, no a... Vlastně nikdo neví co se stalo. Vypadá to, že teď jsou v genjutsu.“
„V genjutsu? Co ale pak on?“ ukázal Kakashi na Itachiho.
„Nevím. Zdá se, že je taky v genjutsu, ale kdo ví. Vůbec nevíme jak je z toho dostat a kdo ví, jestli to vůbec jde.“
„Takže jsme bez Hokage,“ okomentoval to Iruka.
„Už to tak vypadá. To je zas problematická situace...“ dal najevo své pocity právě přicházející Shikamaru. Byl celý zedřený, měl zavázané rameno, nohu a chodil jen s pomocí holí.
„A ty tu děláš co?!“ rozčílila se Ino, „Se zlomenou nohou nemůžeš běhat jak se ti zachce!“
„Nemohl jsem si pomoct!“ ohradil se a podíval se na Hinatu.
„Nemělas náhodou ještě ležet v nemocnici? Jo, už si to taky nemola vydržet, co? No ale... Koukám že ještě trochu a mohla by ses tam vrátit.“
„Nepodceňuj naší Hinatu, je silnější než si myslíš!“ plácnul ho nově příchozí Kiba po rameni. Patrně s dost velkou silou, jelikož Shikamaru celkem zřetelně zaúpěl bolestí.

Kdesi hluboko v lesích se nacházel další z úkrytů Akatsuki. Akorát se konaly důležité přípravy, na kterých se podíleli všichni zbylí členové, vyjma Zetsu. O neúspěchu se zatím nevědělo. Pein přivolal pečetící sochu, když se objevil Zetsu se správami.
„Šéfe, máme problém.“
„To jo teda, totální propadák,“ promluvila druhá Zetsova část
„Cože?! Už zase? Ti amatéři z listové?!“ rozčílil se Pein.
„Já mu to nechtěl říct hned na plnou hubu.“
„To je ztráta času.“
„Co se stalo?“ přerušil rozpolcenou Zetsovu osobnost Pein.
„Kisame je mrtvý. Dostala ho skupina s Hatake Kakashim.“
„Nevrátíme do Konohy? Dal bych si sushi...“
„A Itachi si vyskakoval na Hokage. Je teď trochu mimo a navíc ve spárech Listové.“
„Čím dál lepší.“ okomentoval Pein. „A co Tobi?“
„Tobi je-“
„Tady jséém! Uf,... sorry za spoždění, hehé... letím jak to jen jde,“ doběhl Tobi z dálné Listové.

„To je dost, alespoň někdo. Tak povídej, co jsi zjistil?“
„Nó, totiž... věc se má tak... Moc jsem toho nezjistil... vlastně tak nějak... nic, hehe,“ poškrábal se nevinně na hlavě.
„Připadám si směšně. Jak si to vůbec představujete?!! Akatsuki už začíná být pro smích! Pošlu vás na místo, o kterém víme, že tam Jinchuuriki je a vy ho necháte zdrhnout. Pošlu vás pro informace a ze třech se vrátí jeden co nezjistil vůbec nic!“
„Šéfe, jestli narážíte na ten minulej incident...“ řekl Hidan.
„Ty se moc se neprojevuj,“ zašeptal Pein, což Hidana vyvedlo z míry víc, než kdyby křičel. Hlavou mu probleskla myšlenka, jestli se náhodou nedozvěděl o jeho vztahu s Konan, který za několik dnů postoupil velice daleko. Až tak daleko, že se o den dříve na nějakou dobu oba nenápadně ztratili z dohledu ostatních. Konan opodál na to právě myslela taky.

V jakési konferenční místnosti se konala důležitá porada. Mimo starší a feudálního pána země ohně zde byl například i Shikamarův táta a Danzou. Na programu nebylo nic příjemného.
„Proč nemůžeme počkat až se probudí?“ zaznělo z řad starších.
„A nechat mezitím Listovou bez Hokage? To není nejlepší řešení. Naví není jediný důkaz, že se probudí,“ oponoval Danzou.
„Vybereme nového, žádný problém,“ rozhodl feudální pán, „Návrhy?“
„Potom navrhuji Jiraiyu-sama,“ vykřikl Shikaku dřív, než se Danzou stačil nadechnout.
„Jiraiya, jeden z legendárních sanninů, žabí poustevník, proč ne?“ rozhlédl se Feudální pán.
„Bohužel, Jiraiya není ve vesnici,“ ozval se Danzou.
„Ááh, to je mi líto. Někdo další by se hodil?“ zeptal se opět pán. Danzou už lapal po dechu, když ho Shikaku opět předběhl.
„Navrhuji Hatake Kakashiho!“
„Kakashi? Syn Bílého tesáka a vlastník Sharinganu? Zdá se mi to jako dobrá volba.“ uvažoval nahlas feudální pán.
„Je dost mladý. Ale zná hodně technik. A je to jeden z nejsilnějších ninjů ve vesnici,“ diskutovalo se mezi přítomnými.
„To není to, co potřebujeme! To co potřebujeme je někdo, kdo vezme věci pevně do rukou,“ přerušil diskuzi Danzou.
„Nech mě hádat! Někoho jako ty?!“ skočil mu do řeči opět Shikaku.
„Ano, někoho jako mě! Jen se podívejte kam jsme to dopracovali! Tři lidi z Akatsuki zaútočili na vesnici a nikdo je nebyl schopen zastavit dřív, než ji celou zničili! A proto navrhuji sebe! Já zjednám pořádek a zařídím aby se to už neopakovalo!“
„Už dlouho je známo, že chceš post Hokage. Kdes teda se svým Rootem byl?!“ rozčiloval se Shikaku.
„Nečekal jsem, že nezvládnete tři lidi!“
„To je zajímavá věc! Nikdo neví nic o tom, že byli tři! Tak jak to sakra víš ty?!“
„Nemám čas se tu rozčilovat. Máme na pořadu důležitější věci,“ vybruslil z toho Danzou.
„Danzova minulost je mi známá. Budiž, novým Hokagem bude Danzou,“ rozhodl feudální pán. Shikaku pouze sklonil hlavu do dlaní. Teď už bylo zbytečné diskutovat.

Než se nový Hokage zabydlel, nemihly se ani dva dny. První rozkaz který dal bylo přivést Naruta do vesnice, kde bude dostatečně pod dohledem. Normální ANBU neměli u Danza velkou důvěru. Pro své potřeby využíval výhradně Root. Díky schopnostem a informacím se dostal Root na jejich stopu brzy. Útvar dvaceti členů Rootu se blížil každým okamžikem aniž by o tom Jiraiya či Naruto měli nejmenší tušení.