Světlo a temnota 8 - Přirozený nepřítel

Než se nový Hokage zabydlel, nemihly se ani dva dny. První rozkaz který dal bylo přivést Naruta do vesnice, kde bude dostatečně pod dohledem. Normální ANBU neměli u Danza velkou důvěru. Pro své potřeby využíval výhradně Root. Díky schopnostem a informacím se dostal Root na jejich stopu brzy. Útvar dvaceti členů Rootu se blížil každým okamžikem aniž by o tom Jiraiya či Naruto měli nejmenší tušení. Byli velmi dobří a tak za sebou samozřejmě nezanechávalki žádné stopy. I když...
Cestu jim skřížila osoba ve vestě jakou nosí jouninové v Listové. Celá skupina se zastavila. Jeden z nich přišel o krok blíž a spustil.
„Ty? Mělo nás napadnout že s tebou budou potíže. V tvém vlastním zájmu bys měl ustoupit.“
„Možná, ale já to neudělám.“
„Tak tě budeme muset zneškodnit, Hatake Kakashi,“ rozhodl a dal pokyn ostatním. Kakashi odhalil oko s sharinganem.
„Jen to zkuste.“
„Strhl se boj. Kakashi ale byl jen jeden a ANBU bylo dvacet. Jenže legendární kopírovací ninja nebyl legendární pro nic za nic.
„Sakra, i když jsem tohle řek, je jich víc než zvládnu. Doufám, že pomoc přijde brzy.“

Naruto procházel chodbami Orochimarova úkrytu. Ztratil se - tak jako už desetkrát. Bloudil po chodbách a zkoušel různé dveře. Většinou vedly pouze do prázdné místnosti. „Prázdná“ ale neznamenalo, že se tam neválelo pár zahnívajících lidských ostatků ve společnosti krys. Teď ale natrefil na zajímavější. Už dveře byly vyraženy i s futry a částí zdi jako by se odtud vyhnalo něco velkého. Velkého, silného a hodně naštvaného. Zdi byly popálené a poškrábané moc brutálně na to, aby za to mohl člověk. Uprostřed místnosti stál stůl, pravděpodobně operační. Byl zde ještě normální stůl s některými chyrurgickými nástroji. Naruta zaujal diktafon. I když byl omlácený a ožehnutý, spustit šel. Začal poznávat Kabutův hlas.

„Pokus číslo tři-osm-šest, lomeno dvě. Subjekt ššvvvvvšššššššššššzzzzzzzz..... kekkei genkai...... Věcí pokusu je absššššššvvvvvrrrrrr........... Při pokusu je použit předmět číslo osm-dvě-jedna, známý jako...šššrrrrrrzzzzzz........ Subjekt se vymyká kontrole, pečetění je nutno posílit, jinak-.......... Uááááááááááárrrrrrrrrrrr“

Záznam už díky poškození nestál za nic, ale podle hrozivého řevu na konci si nebyl problém domyslet, že se tu neděly pěkné věci...

Jiraiya se pokoušel o pokračování Icha Icha. Seděl nad papíry, okolo se válelo také plno koulí papíru, což naznačovalo, že vůbec netuší jak bude pokračovat. (Pozn. autora: Jako poslední dobou já ) Škrtl poslední řádek a v tu ránu byl vyrušen Katsuyu.
„Katsuyu, jaks nás našla?“
„To není důležité. Teď musíte vědět o Danzovi. Je z něj Hokage a vydal rozkaz na přivedení Naruta.“
„Danzou? Ale počkej, co je s Tsunade?“
„Je v genjutsu a nevíme jak ji odtud dostat. To je teď vedlejší, teď-“
„Jak vedlejší?!“
„-musíte pryč. Root tu bude během několika minut.“
„Hej, už jsou tady. Zmizte už!“ přiběhl Pakkun z chodby.
„Nejdřív musím najít Naruta. Zase se v tomhle labyrintu ztratil,“ prohodil Jiraiya. Pakkun na to chtěl něco říct ale už to nestihl. Katana jednoho z Rootu ho přibodla k zemi. Vzápětí byla místnost plná lidí. Katany svištěly vzduchem, rasengany vířily prach a ozýval se hlasitý řev ninjů, kteří dostali zásah od Katsuyu, která se vyznala v leptajících útocích. Když se ji jeden snažil přeseknout, dostal zásah do obličeje, a to si dokážete představit, že k zemi padlo jen tělo s částí naleptaného krku. Jen pár obratlů trčelo ven. Pozorovatel by řekl, že se v krvavých a sadistických scénách Katsuyu přímo vyžívá. Ono uleptat člověku část břicha takovým způsobem, že střeva padají ven následovány žaludkem, srdcem a ostatními orgány, není zrovna decentní způsob obrany, ale co naděláme. On Jiraiya taky o root nijak nepečoval a rasengan měl v jeho případě úlohu motorové pily. Katana nebyla překážkou a ruce majitele o nic větší, ba spíš naopak. V místnosti bylo už docela rudě vymalováno. Objevil se ale na scéně nový člen. Místo aby se snažil bojovat s Jiraiyou a Katsuyu, šel na ostatní. Když bylo po všem, odhalil svou tvář a shodil plášť.

„Ty?“ divil se Jiraiya.
„Ano. Jsem sice členem Rootu... ale také týmu Kakashi,“ odpověděl Sai.
„Nečekala bych, že půjdeš proti rootu,“ divila se Katsuyu.
„Já do nedávna také ne,“ pokusil se Sai o úsměv.
Měli chvíli čas tak Katsuyu Jiraiyovi vysvětlila situaci v Listové a Sai doplnil o informace tajnějšího ražení. Tsunadin slimák se pak rozloučil a zmizel. Ani do konce rozhovoru se Naruto nestihl vrátit, šli ho tedy Sai a Zvrhlý poustevník hledat. Inkoustové myši se rozeběhly do nejzažších koutů úkrytu. Po chvilce čekání se jedna z nich vrátila ke svému stvořiteli s pozitivní zprávou.
„Mám ho. Tudy,“ naznačil Sai a vedl Jiraiyu k Narutovi. Nebyli však první. Pár metrů před cílem slyšeli rozhovor.
„Poznáváš ho?“ šeptal Jiraiya opodál.
„Yakushi Kabuto. Už jsme se setkali. “
„To jsem si myslel. Jdeme tam!“
A jak Jiraiya řekl, tak i udělali. Vlítli do místnosti se vší parádou. Jenže... chybička se vloudila. Kabuto akorát stihl zdrhnout.
„Seš v pořádku? Co ten neřád chtěl?“ Ptal se Jiraiya. Naruto chvíli nepřítomně koukal do nikam. Něco z toho co řekl Kabuto ho očividně zaskočilo. Po chvíli se konečně ohlédl za zdrojem hlasu.
„Sai je tu taky? Eh, no... nevím. Něco si odtud vzal a zmizel,“ odpověděl konečně.
„Něco? No každopádně už tady není bezpečno. Musíme pryč, jde po nás Root.“
„Root? Tak proto Sai...“
„No vlastně nejdou po vás obou, ale jen po tobě, Naruto.“ upřesnil Sai.
„Proč po mě?“
„Saii, nemyslím, že bys mu to měl-“
„Co mi nemá říkat?!“
„To se nám to komplikuje...“ vzdechl si Jiraiya, „Tak dobře, řekni mu to.“
„Listová byla napadena Akatsuki,“ začal Sai. Naruto strnul.
„Jeden z členů byl Uchiha Itachi, majitel nejsilnějších genjutsu.“
Atmosféra v místnosti by se teď dala krájet. Naruto zapomněl dýchat a jeho myšlenky se upíraly ke vzdálené Konoze.
„Zaútočil na Hokage. Pokusu o jeho poražení se zůčastnila i Sakura a Yuuhi Kurenai.“

Naruto už se nadechoval a Sai tedy pospíšil s odpovědí na nevyhnutelnou otázku.
„Všichni přežili, ale jsou doteď uvězněni v genjutsu. Jelikož jsme tak na čas ztratili Hokage, byl zvolen nový.“
„Oni Tsunade jen tak odřízli!“ zatínal pěsti Jiraiya.
„Šestým Hokagem byl zvolen Danzou. Ještě to musí schválit Jouninové, ale pravomoci už má.“
„Danzou?!“ vykřikl Naruto.
„A poslal pro tebe, Naruto. Chce mít Kyuubiho pod kontrolou.“
„Saii, víš vůbec co je Danzou zač? To je to nejhorší co mohlo tuhle vesnici potkat. Horší Hokage už může být snad jen vůdce Akatsuki,“ povídal Jiraiya a pěkně se u toho rozčílil.
„Nikdy jsem o tom nepřemýšlel...“ připustil Sai a něž toho stihl litovat, ležel na zemi po úderu Naruta.
„Jasně, nepřemýšlel! To si necháš poroučet od někoho takovýho?!
„Uklidni se, Naruto. Musíme vymyslet co dál,“ urovnával Jiraiya vzniklou situaci, „nejvíc mně zajímá proč nedal jednoduše rozkaz k návratu. To smrdí.“
Naruto zaťal ruku v pěst, „Tak se půjdem se zeptat!“
„To přece nejde. Jdou po tobě akatsuki a teď i Danzou.“ oponoval Jiraiya.
„Shizune-san se postarala o neoficiální podporu.“ řekl Sai, což Naruta potěšilo.
„Super! Kolik lidí to bude? A kdo?“
„Danzou poslal většinu týmů na strategická místa země, nevím kolik jich Shizune-san sehnala.“

Kdesi daleko, v jeskyni v úpatí sopky bylo živěji než by kdo čekal. Pein, Zetsu, Tobi, Konan, Deidara a Hidan debatovali nad dalším krokem k „míru“.
„Akatsuki se začíná pomalu rozpadat. Je čas to změnit. Jestli už konečně nedostaneme Kyuubiho, bude celé naše snažení zbytečné.“
„Takže kdo půjde? Nehlaste se všichni!“ prohodil Hidan.
„Měl bys jít ty,“ řekl Deidara.
„Co, já? Zapomeň. Mě jednou stačilo být na kousky.“
„Jo, mohl bys udělat tu svojí masochystickou modlitbu jako vedlejšák.“
„Ty, jeden... Jashin-sama tě potrestá!“
„Jo, určitě! Jen ať přijde! Padne na kolena před uměním mého kalibru!“
„Cos to řek?!!!“
„Co se to tu děje?“ nestačil se divit Pein.
„Nemám za potřebí být ve společnosti takových debilů!“ vyřvával Hidan.
„Tse! Tak běž pryč! Taky nemusím někoho kdo vůbec nerozumí umění.“ popíchnul ho Deidara.
„Tak jo, stejně jsem to chtěl už dávno udělat!“ řekl Hidan a otočil se k východu.
„Co si myslíš že děláš?“ spražil ho pohledem Pein.
„Co asi?! Odcházím! Založím si svou vesnici a budu Kage! Ještě se všichni skloníte před pánem Jashinem!“
„Cheché! Jak si budeš říkat? Stín smrti?“ tlemil se Deidara.
Hidan se dal na odchod. Deidarovi klesla čelist že opravdu odchází. Hidan se krok za krokem blížil k východu dokud mu cestu nezkřížil Zetsu vylézající ze země.
„Zetsu, nech ho jít,“ ozval se Pein, „Ten kdo nemá iniciativu nám nepomůže.“

Po několika hodinách se na jedné prašné cestě nacházel Deidara s Konan.
„Konečně nejsem s tím přiblblým Tobim. On je zaručená cesta jak zešílet. Ještě že jednoho debila už sme se zbavili nadobro.“
„Drž hubu.“ procedila Konan.
„No tak promiň no.“ omluvil se Deidara. Sáhl do kapsy pro jíl, chvíli modeloval v ruce až se v jeho dlani zrodili dva ptáci. Odhodil je a s hlasitým pufnutím se zvětšili do nadživotní velikosti. Na jednoho si naskočil, druhého nechal vznášet vedle Konan.
„Je to ještě dálka. To půjdeš pěšky?“
Konan sice nejdřív nic, nakonec ale na druhého ptáka naskočila.
„Budeš pořád mlčet? Tak to bude dlouhá cesta.“ poznamenal Deidara. Netrvalo ani vteřinu a oba ptáci se zapotáceli pod sérií výbuchů. Deidarovu ptáku jeden výbuch urval pravé křídlo. Ten se začal poroučet k zemi.
„Sakra co to...?“ pomyslel si Deidara když se rozplácl o zem. Zvedl hlavu a pohleděl na útočníky. Byli to tři ninjové. Jeden svalovec měl na čelence znak oblačné, druhý a třetí čelenku neměli, ale zato měli černé pláště se žlutým lemováním.
„Hej, vy nevíte na koho ste narazili, co? Blbci, kápli ste na Akatsuki!“ Vykřikl Deidara. Ninjům to moc nevadilo.
„Vypadáme že to nevíme?“ Utrousil jeden z nich. Pták s Konan se snesl za jejich zády. Konan byla připravena k útoku a byla si jista, že tohle si útočníci budou pamatovat až do konce života – celých pět minut.
„Děláte si srandu? Schválně zaútočit na Akatsuki?“ nešlo Deidarovi do hlavy. Konan za celou dobu nepronesla ani slovo.
„Hmm, jasně. Akatsuki, je čas vám dát lekci,“ pronesl klidným a sebevědomým hlasem ten co předtím. Chtěl zaútočit, ale konan ho nenechala. Než si to stihl někdo z těch tří uvědomit, byli už spoutáni její papírovou technikou. Deidara už měl v ruce trio výbušných ptáčků.

Krajinou se rozlehl zvuk trojitého výbuchu.
„Jsem říkal že jste magoři.“ uchechtl se Deidara. Na místě ninjů byl jen oblak hustého dýmu. Oba si pěkně počkali až se kouř rozptýlí. Tři ninjové leželi na zemi, měli potrhané oblečení a byli minimálně v bezvědomí.
„Jak jsem si myslel, nejsou to ani jouninové a dělaj machry.“
Pak se stalo něco nečekaného. Konan i Deidara dostali obrovskou ránu do zad až několik metrů odlétli. Ninjové na zemi byli jen nastražené klony. O tom se přesvědčili hned jak se roztekli na vodu.
„Kami Shuriken!“ přešla Konan do útoku. Stovky papírových shurikenů zamířili na trojici. Něčemu takovému se nedalo vyhnout. Kanonáda zvedla oblak prachu. Konan se nestačila divit. Po zvýšení viditelnosti byli ninjové pryč. Deidara ani Konan je nezahlédli, a to se rozhlíželi pořádně.
„Nejsou to obyčejní ninjové,“ konstatovala Konan.
„Jo, koukám. Ale kde jsou?“ rozhlížel se Deidara. Naposled se otočil a to neměl dělat. Ninja se mu objevil za zády s katanou v ruce. Deidara si ho všiml dost brzo aby se stihl uhnout, ale i tak přišel o článek prstu. Uskočil ke Konan a snažil se zaměřit zbylé dva. Ti seděli na kmenu zlomeného stromu opodál a zjvně neměli chuť se do boje zapojit. Jeden z nich začal volat na bojujícího.
„Hej brácha, koukni na ní, docela kost ne?“
To Konan docela naštvalo. Strhla ze sebe plášť a připravila se k boji.
„A sleduj ten její zadek!“ pokračoval. To už se jindy tak vyvážené osobnosti jako je Konan vařila krev v žilách. U bojujícího ninji ze země vylezla velká stonožka a celého ho omotala. Jak se dalo čekat, vzal si slovo Deidara.
„Katsu!“
Konan neváhala a poslala na místo tisíce shurikenů.
Z místa nelétaly, ruce a nohy jak by se dalo čekat, ale třísky.
„Teď Kawarimi?“ říkal si Deidara. „Předtím se tomu nějak vyhnul. Nějakou speciální technikou, ale teď použil jen Kawarimi, proč?“
„Bacha!“ vykřikla Konan a upozornila tak Deidaru na další útok. Tentokrát uskočil včas a žádnou část těla ho to nestálo. To už ale letěla salva papírových šipek.

„Katon: Ryuuka no Jutsu!“ odpověděl ninja na její útok. Ohnivý drak pálil papírové šipky. Ty ho jen trochu spomalovaly. Konan věděla že musí pokračovat a nejlépe ještě přidat. Přestože je tahle technika náročná na chakru pokračovala dál. Ohnivému draku došel dech jen centimetry od jejího obličeje.
„Oheň, slabina papíru, že?“ prohodil ninja aby řeč nestála.
„Šmejdi, co ste sakra zač?!“ rozčiloval se Deidara.
„Á, promiňte. Ještě jsme se nepředstavili.“ řekl ninja.
„Já ti říkal že máš vymyslet jméno. Takhle jsme organizace beze jména,“ stěžoval si ten co ho označil za bráchu.
„Jo, pravda. Hmm.... no... jsme ninjové...“
„Jsem si asi nevšim!“ mluvil Deidara a nenápadně modeloval jíl v ruce. Ninja pokračoval.
„...z organizace Tasogare. Organizace zaměřená proti vám, Akatsuki.“ (Akatsuki = úsvit, Tasogare = soumrak.)
Konan strnula, Deidara polkl.
„Oni jdou po nás, po celé Akatsuki! Sakra!“
Deidara hodil malého ptáčka, udělal pečeť a zvětšil tím ptáčka na dvacetimetrové hovado. Konan naskočila stejně jako Deidara a na jedno máchnutí křídel se s nimi pták dal do letu. Jen co byli dostatečně vysoko, vyhodil Deidara jeden ze svých výtvorů. Ten se zvětšil desetinásobně a začal padat.
„Teď se předveďte! Kráse mého umění neutečete! C-3! Katsu!“
Jen to deidara dořekl, nasměroval ptáka kolmo vzhůru a co nejvyšší rychlostí mizeli z dosahu výbuchu. Vše zahalila oslepující záře, všechno stichlo. Vlna prachu ze země se zvedala dál a dál, rychlostí vyšší než zvuk. Jako pravý opak naprostého ticha zahřměl mocný výbuch, doprovázený tlakovou vlnou. Deidarovo pták se zatřásl, ale ustál to.

„Tentokrát jsem dal chakry nějak víc,“ usmál se Deidara, „Sbohem, magoři!“
„Sbohem umělče,“ řekla Konan. Deidara ze zatřásl a polkl. Pomalu se na ni otočil. Konan se začala rozpadat na prach. Byla to jen maska, pod ní byl jeden z těch co seděli na kmenu stromu. Deidara nestihl zareagovat a následující útok ho zasáhl plnou silou. Ninjovi v ruce vířila chakra obrovskou rychlostí. Natáhl ruku proti Deidarovi a rotující chakra se zastavila. Poté vytryskla obrovskou silou přímo proti Deidarovi. Toho zasáhla do hrudi a smetla z ptáka dolu. Omráčen padal do kráteru po svém řádění.