Shinobi guláš 05

Tsunade se tvářila jak vražda a zavile se dívala na otvor ve zdi, kde kdysi byly původně dveře.
„Další, kdo půjde kolem a podívá se sem, dostane ránu razítkem,“ mumlala si pro sebe a hrála si se svou oblíbenou hračkou. Ke své smůle to byla Shizune, která přišla a nakoukla do kanceláře Hokage. Když však viděla, v jaké náladě se Tsunade nacházela, zajíkla a schovala se za roh.
„Co je?“ zavrčela Tsunade a netrpělivě si pohazovala s razítkem.
„Mám dobré zprávy, Hokage-sama,“ ozvalo se ze zároží, „Jiraiya se probral z bezvědomí!“
„Opravdu? Jak se cítí?“ otázala se Tsunade a odložila razítko.
„Je mu dobře, přestože jediné, co dokáže zatím vyslovit, je ‘Haaa.’“
Shizune nakoukla do místnosti, ale když viděla, že Tsunade vstala ze židle a vzala opět do ruky razítko, zase se schovala.
„Takže máme jednoho Sannina, který nedokáže ani vyslovit vlastní jméno a spoustu shinobi v bezvědomí, je to tak?“ ptala se medově zdi, za kterou tušila Shizune.
„Ano,“ ozvala se opatrná odpověď.
„A TOMU ŘÍKÁŠ DOBRÁ ZPRÁVA?!“ zařvala Tsunade a mrskla razítkem proti zdi.
Stěna, na které se nejspíš šetřilo, to nevydržela, rezignovala na svou funkci a zhroutila se k zemi. Odhalila tak vyjevenou Shizune, která si k ňadrům tiskla lékařské zprávy, jako by to byl štít proti hněvu Hokage.
„Toho zatraceného Ikusu nám byl čert dlužen!“ hulákala Tsunade a začala korzovat po místnosti. „Kvůli té pitomé podmínce je naše armáda v rozkladu. Teď bychom se neubránili, ani kdyby na nás zaútočily děti vyzbrojené dřevěnými kunaii.“
Za všechno opravdu mohl Ikusa Makanai a jeho podmínka, že pokud se chtějí o něm něco dozvědět, musí se ve vesnici najít jedinec, který dosáhne mety největší: sní porci extra pálivého Shinobi guláše. A vzhledem k tomu, že již k normálnímu guláši bylo třeba přistupovat s respektem, není se čemu divit, že se mnoho dobrovolníků nenašlo.
Zatím jediný, kdo se odvážil, byl Sai, kterému někdo nakecal, že tohle je ten pravý způsob, jak pochopit povahu přátelství. Objednal si tedy popravu gulášem a vrátil se s klidem do knihovny. Brzy si začal všímat, že se k němu lidé chovají trochu jinak než obvykle. Dívky se nechávaly urážet jeho pokusy o přezdívky a nebily ho, jenom mu se zamrzlým úsměvem na rtech oznamovaly, aby jim tak už neříkal. I chlapci si nechali líbit jeho někdy přiteplené chování a také mu jenom připomínali, že to není vhodné. Kdyby pořád neležel ve svých knihách, tak by pochopil, že se s ním jedná jako s člověkem, který má zhoubnou rakovinu a kterému nezbývá už moc života.
Týden uletěl jak propíchnutá vzducholoď a Sai, s početným doprovodem, vyrazil k Ichiraku Ramen. Náhodný kolemjdoucí by si mohl myslet, že se jedná o smuteční průvod, protože dívky v davu štkaly, že Sai umře tak mladý, a i příslušníci opačného pohlaví se tvářili vážně, jako by už nesli Saiovu rakev. Pouze Sai si nic nepřipouštěl, protože stále nevěděl, do čeho jde.
Události pak ale nabraly rychlý spád. Smuteční průvod se Saiem v čele se již blížil k Ichiraku Ramen, když kolem nich proběhnul s vytím ohnivý pes nápadně podobný Akamarovi a za ním Kiba s hasícím přístrojem. Všichni zkoprněle sledovali, jak Kiba vybírá zatáčku a mizí jim za rohem. Pak se všichni otočili na Ikusu, který stál před restaurací a kouřil jednu ze svých obávaných cigaret.
„Co se to tu děje?“ vyloupla se z davu plaček Sakura.
„Nic zvláštního,“ odvětil Ikusa. „Kiba přišel na oběd a ten mizerný čokl mi vlezl do kuchyně a čuchnul si k tvému guláši, Sai.“
Teprve v téhle chvíli si Sai uvědomil, že pekelná stvůra, kterou viděl před chvílí, a on budou záhy vypadat velmi podobně, pokud se toho guláše byť jen dotkne. Náhle si vzpomněl na výcvik z Rootu a po vzoru ANBU se v záplavě dýmu ztratil.
Kuchaře to ani moc nerozčílilo, řekl jenom, že je to škoda vyhodit, a tak to radši sežere sám. Což také učinil, jak zvědavcům dalšího dne potvrdila Ayame.
Poté, co Sai tak hanebně selhal, se jako druhý odvážil ochutnat Ikusovu chuťovku Naruto. Blbý byl na to dost, takže by ten guláš asi opravdu snědl, ale nepočítal se sabotáží. Proto byl v den oběda nebývale překvapen, stejně tak jako osazenstvo restaurace, které to vidělo.
„Ikuso, mám hlad jako vlk.“ zahalekal již od vchodu Naruto.
„Máš to na stole, dej si chutnat,“ zachechtal se Ikusa.
A pak to šlo ráz na ráz. Jen, co si Naruto čichnul ke guláši, vyrazilo mu ze zadku šest čakrových ocasů, které se rychle změnili v ruce, které vytáhly Naruta z restaurace.
„Zabal mi to, Ikuso,“ volal zpátky do restaurace Naruto, „sním si to doma!“
Což nakonec neudělal, čemuž se ale nikdo nedivil. Kyuubi se zkrátka nehodlal dívat na to, jak mu nad hlavou hoří obydlí, a tak vzal situaci do svých pracek.
Sai i Naruto tedy zklamali ještě na startovní čáře, a tak celá Konoha čekala na dalšího dobrovolníka, který se pokusí splnit tuhle sebevražednou misi. Dlouhou dobu to vypadalo, že se nikdo neodváží, ale pak se zjevil zachránce v podobě Jiraiyi, který přinášel nové zprávy o pohybu Akatsuki. Když uslyšel, co se tu v jeho nepřítomnosti dělo, zasmál se, naštval Tsunade hláškou, že si bez něj nedokáže poradit ani s takovou trivialitou a vyrazil do Ichiraku Ramen.
Pokud někdo čekal další Ikusův pověstný výbuch vzteku, byl zklamán. Jiraiya se s kuchařem Shinobi guláše velmi rychle spřátelil a brzy již spolu čile diskutovali. Možná tomu napomohlo to, že byli zhruba stejně staří nebo to, že sannin snědl svou první porci Shinobi guláše bez mrknutí oka, ale brzy již spolu vzpomínali na vzdálené kraje, které kdysi navštívili. Zkrátka a dobře, než Jiraiya snědl svou druhou misku guláše, oba si tykali a bavili se spolu jako dva nejlepší přátelé.
„Jseš správnej parchant, Jiraiyo,“ zachechtal se Ikusa a zpod pultu vytáhl láhev saké, „a musíš se se mnou napít.“
„Jak by to bylo hezké, kdybys uměl vařit, Ikuso,“ zazubil se na něj Jiraiya, „ale jo, napiju se s tebou.“
„Hajzle jeden,“ zachechtal se dočasný majitel Ichiraku Ramen a už lil vrchovaté sklenky.
Když se spolu napili, rozhodl se Jiraiya, že teď je nejlepší čas začít s misí.
„A teď bych měl chuť na ten tvůj extra pálivý guláš“ oznámil kuchaři.
Ten si ještě jednou zavdal přímo z lahve, a pak utrousil: „Máš to mít.“
A tak byla učiněna závažná objednávka. Jiraiya denně docházel do restaurace a bavil se s jejím kuchařem a při té příležitosti se z něj snažil vytáhnout nějaké informace. Bylo jich však jen málo a většina z nich již byla obsažena v Shikamarově zprávě.
V den, kdy měl Jiraiya přijít na svůj extra pálivý oběd, probudil Ayame strýčkův řev.
„Ayame, himlhergot, kde se flákáš? Přines mi mačetu! Soudce Lynch se směje za rohem!“
Ayame ještě rozespalá a v noční košili vylítla z postele jako mol z Kakuzovy peněženky a zamířila ke svému strýci, který se snažil kupit před dveře do restaurace barikádu. Protože však měl jen jednu ruku, tak mu to moc nešlo. Co mu však šlo dobře, bylo nadávání, protože si pro sebe neustále drmolil žoldáckou modlitbu a ta se skládá jen ze sprostých výrazů a spojek.
Když Ayame vykoukla z okna ven, aby zjistila, co se vlastně děje, vyjekla. Před restaurací stála snad celá vesnice a čekala, až Ikusa otevře. Chvíli zmatkovala a přemýšlela, jestli se v poslední době někdo neotrávil nebo jestli se nestala nějaká jiná událost, která by donutila obyvatelé Konohy vzít zákon do vlastních rukou. Nakonec jí to ale došlo.
„Strýčku Ikuso, uklidni se! Nezapomeň, že dneska má přijít Jiraiya-sama na tvůj guláš. Vzpomínáš si, ne? Vždyť jsi ho ještě včera vařil!“
Ikusa se zarazil a přestal se snažit přesunout pult ke dveřím.
„Máš pravdu. Himlk***aaleluja, já na to úplně zapomněl. Určitě teď vypadám jako debil, co?“ zachechtal se už uklidněn.
„To je v pořádku, strýčku,“ usmála se Ayame, „pojď, pomůžu ti tu zase uklidit, abychom mohli otevřít.“
Když potom otevřeli dveře, spoustu lidí vstoupilo, aby si něco objednalo, ale ještě víc jich zůstalo venku a čekalo na příchod Jiraiyi. Když sannin konečně dorazil, vypadalo to před restaurací jak na spartakiádě a jablko by mezi masou lidí nepropadlo.
Před Jiraiyou se však dav rozestoupil jak moře před Mojžíšem a nechal ho vstoupit do restaurace. A pak už se všichni dívali na to, co následovalo. Ti, co byli dál od vchodu, mohli říct, že viděli jenom to, že Jiraiya dostal guláš, a při první lžíci zařval a omdlel. Naproti tomu ti, co seděli a stáli přímo u něj, mohli sledovat scénu, proti které vypadal i Saw jako večerníček.
„Zdravím, Ikuso, kde mám oběd?“ halasil už od vchodu Jiraiya.
„Jo, už to nesu,“ přehodil Ikusa cigaretu z jednoho koutku úst do druhého, „ale být tebou byl bych opatrný, trochu mi při vaření ujela ruka.“
Ayame, jak to slyšela, se zajíkla a navrhla svému strýci, aby tedy uvařil nový guláš.
„Ale proč, Ayame-chan?“ smál se Jiraiya. „Mám hlad jako vlk. Ikuso, dones to sem a vem sebou taky nějaký pepř, já tyhle hospodské žiletky znám.“
„Je to břitvička,“ oponoval Ikusa, „vzbudilo by to i mrtvolu. Ale jak chceš, koneckonců je to tvůj krk.“
„Mě budeš něco vykládat, bandasko,“ zazubil se sannin a hodil do sebe jeden kalíšek saké jako aperitiv.
Konečně Ikusa dorazil k pultu, aby ho setřel špinavou utěrkou a předal zákazníkovi jeho krmi. Všichni přítomní natahovali krk jak odsouzence na žebřík, aby zahlédli, jak vlastně extra pálivý guláš vypadá, protože většina z nich ho ještě nikdy neviděla.
Normální guláš je hnědý, ale tohle bylo zelené jak Zetsu po dešti a temně to vrčelo.
„Strýčku, jsi si jistý, že by to mělo vypadat takhle?“ tázala se opatrně Ayame.
„Jo, nějak tak by to mělo vypadat. Ale měl by si to rychle vychutnat, než si to vychutná jeho!“ zařehtal se Ikusa a odešel jako by se ho to vůbec netýkalo.
Jiraiya si čichnul k misce a spokojen s tím, co cítil, začal na guláš sypat pepř.
„Tohle bude kulinářský zážitek,“ zazubil se na Ayame.
Aby nebyl tvůj poslední, pomyslela si Ayame a pozorně sledovala, co se bude dít.
Když už guláš pod vrstvami pepře nebyl vidět, chopil se Jiraiya lžíce a strčil si vrchovatou lžíci guláše do úst. Okolo bylo ticho jak v kostele a všechny zraky byly upřeny na sannina.
Každý zná ten pocit, kdy sní něco opravdu ostrého. Napřed začne pálení v ústech, které přejde do nosu, až vyhrknou slzy. Na Jiraiyovi bylo naprosto zřetelně vidět, ve které fázi se zrovna nachází. V nastalém tichu bylo zřetelně slyšet, jak se sanninovy rozpouštějí zuby. Pak mu vyhrkla z nosu krev, jako by spatřil v novém Playboyi fotku Tsunade jako Miss Září. Když mu vyhrkli slzy, Ayame vykřikla, protože si myslela, že mu oči explodovaly. Slzné kanálky trefené křečí vymáčkly svůj obsah takovou silou, že Ayame začaly stékat Jiraiyovy slzy po tvářích. A to stála dva metry od pultu!
Tady by se příznaky pálivosti měli vyčerpat, ale Shinobi guláš měl ještě dvě fáze v záloze. Po chvíli se totiž sanninovy zježilo obočí, jako by ho připojili na Temelín a pak…
Pak mu shořely vlasy. Víc bolesti však Jiraiyův mozek odmítl akceptovat a tak jeho majitel s výkřikem Haaaaa omdlel.
Z davu se vyloupli dva lékaři z nemocnice, které Tsunade prozíravě poslala dohlížet na Jiraiyův stav. Odkud vytáhli nosítka, bylo všem okolo záhadou, ale velmi rychle na ně nebohého sannina umístili a odnesli ho přímo do nemocnice.
Skutečný konec téhle příhody však nastal, když miska guláše praskla a jeho obsah se vylil na pult, z kterého se okamžitě začala s hlasitým syčením loupat barva. Do kolemstojících jako když střelí granátometem. Během dvou vteřin bylo před Ichiraku Ramen prázdno jako už dlouho ne. Ikusa Makanai začal nadávat a jal se stírat guláš z pultu se slovy, že takové plýtvání dobrým jídlem nesnáší. Ayame se pomalu vzpamatovala a šla svému strýci pomoci.
Do večera se Ichiraku Ramen opět naplnil, ale nikdo se neodvážil sedět na místě, kde seděl zbezvědomělý sannin a kde pult sloupaný až na základní dřevo ukazoval, kde se vylil ten jed známý jako extra pálivý Shinobi guláš.
Jiraiya by byl nejspíš jedinou obětí tohohle guláše, kdyby Ikusa nedostal ten nešťastný nápad, že zbytek extra pálivého guláše přimíchá do obyčejného. Nemyslel tím nic špatného, jenom se mu nechtělo vyhodit zbytky, a tak se mylně domníval, že nikdo nepozná rozdíl. Neuvědomil si však, že jeho zdivočelé chuťové pohárky už nejsou sto rozhodnout, co obyčejný člověk pozná a co ne.
A tak se hned nazítří stalo, že v konožské nemocnici do poledne neměli kam ukládat pacienty. První, kdo byl gulášem potrefen, byl otec jistého ANBU, jenž požádal svého syna, ať mu donese k snídani guláš z Ichiraku Ramen. Syn poslušně kýženou stravu donesl a pak se nestačil divit. Otec, jenž misku snědl rychlostí obyvatele koncentračního tábora, zařval, vyletěl ze smrtelné postele a po dvaceti letech vyrazil plnit misi. Našli ho až za dva dny v jedné hospodě v zemi Měsíce, kdy propíjel výplatu a všemožně se snažil uhasit plameny, které se mu usídlily v ústech.
Dalším nešťastníkem se stal Shino. Krátce po svém ranním cvičení pocítil hlad a rozhodl se ho zažehnat v Ichiraku Ramen. Přišel, objednal, dostal a snědl. Poté, co zaplatil a poděkoval za jídlo, zjistil, že se mu z rukávu sypou brouci. Po podrobné prohlídce zjistil, že se jedná jen o broučí krunýře, protože jejich obyvatele již dávno spálil Shinobi guláš. Když si Shino uvědomil, že se z něj stal osiřelý úl, zaplakal a prchnul do svého domova, aby si opatřil nové brouky, neboť jak tvrdil, se cítí velmi osaměle.
Nebyl však jediný, kdo tento den utrpěl. Například Neji musel na žádost své rodiny navštívit vymítače. Přitom v tom byl naprosto nevině, nemohl za to, že mu po požití toho čertovského guláše zčervenaly oči tak, že vypadal jako posedlý ďáblem.
Takových případů bylo více, ale než někdo zakročil, stačil Ikusa prodat téměř celý hrnec tohohle guláše. Není se tedy čemu divit, že Tsunade řádila jak teenager na CzechTeku. Fakt, že polovina útočné síly Konohy byla mimo provoz, byl o to nepříjemnější, že nepřinesl žádný výsledek a nikdo nic o Ikusovi nezjistil. Snad taky proto se jednoho dne zvedla ze své židle a otvorem ve zdi odešla přímo do restaurace Ichiraku Ramen.
„Ikuso, chci ten váš guláš,“ zařvala do dveří kuchyně, na podpatku se otočila a oddusala zpátky do kanceláře, kde z trezoru vytáhla svou pohotovostní láhev saké a přihnula si. Záhy za ní dokvačily Shizune a Sakura, které ji chtěly od tohoto nápadu odradit, ale Tsunade byla pevná jak skála.
„Takhle to dál nejde, tady jde o čest vesnice,“ kázala jak Hus z hranice, „pokud by se naši nepřátelé dozvěděli, že tahle vesnice nepřežije jeden oběd, mohli bychom celý tenhle cirkus zabalit a jít prodávat trička do tržnic.“
„Tak jim Ikusu pošleme,“ navrhovala její věrná podržtaška, „i když by to nejspíš znamenalo porušení všech konvencí vedení boje.“
„Ne, nepřesvědčuj mě, Shizune, jsem rozhodnuta. Když to náhodou nepřežiju, stanu se mučednicí a někdo z těch, co přijdou po mě, snad splní tento úkol, na který jsem já nestačila.“
„Tohle zkoušel minulý týden starý Yakabushi,“ krotila její nadšení Sakura, „uhořel v kadibudce a to lidi spíš odradilo.“
Takhle se ji snažili přesvědčit asi půl hodiny, pak ale Hokage došla trpělivost a s řevem je vyprovodila z kanceláře.
Celý následující týden pak proběhnul ve znamení této události. Všichni si vzpomínali, co se stalo posledně, když se Tsunade střetla s kuchařem a tak předvídali, že Ikusa jistě nebude na tento guláš šetřit kořením. Rada starších se za Tsunadinými zády sešla, aby rokovala o možném nástupci nynější Hokage. Danzou by jistě této příležitosti využil, aby upozornil radu na sebe, ale bohužel pro něj byl jeden z těch nešťastníků, kteří ochutnali Ikusovu demoverzi extra pálivého Shinobi guláše, takže přestože byl při vědomí, ze zdravotních důvodů měl ovázaná ústa, což mu znemožnilo se podílet na intrikách proti Hokage.
I když byl Danzou prevít nonplusultra, měl aspoň tu vlastnost, že dokázal radu krotit. Takhle se ale rada hádala úplně ve všem, a jediné, na čem se shodli, bylo, že je čas tuto schůzi ukončit a jestli Tsunade padne, tak je celá Konoha v řiti.
Z týdne se nakonec vyklubal měsíc, protože Ikusa, ačkoliv to na sobě nedal znát, byl silně nervózní, že bude vařit guláš přímo pro Hokage. Jeho nervozita způsobila, že jeho guláš byl trochu nestabilní a tak se musela jít Ayame do kanceláře Tsunade omluvit za strýčka, že její oběd se posunuje o pár týdnů, protože při vaření došlo k tomu, že kotel uletěl i se svým obsahem komínem. Po opravě pece se však nakonec Ikusovi podařilo uvařit guláš, se kterým byl náramně spokojen a jak tvrdil, nebál by se ho předložit i královi. Což nic neznamenalo, protože v případě nutnosti by ho určitě mohl použít jako obranou zbraň.
V den D se Ikusa probudil docela dobře naladěn, čehož hned Ayame využila a přesvědčila strýce, aby si oblékl něco víc slavnostního. Množství lidí před restaurací ho nemohl už vyvést z míry, a tak v klidu posnídal Shinobi guláš, vyčistil si zuby cigaretou a vyrazil otevřít podnik.
Přesně ve dvanáct hodin dorazila Hokage, což Ikusa tiše komentoval tím, že polednice chodí přesně.
„Tak, Ikuso, dej sem guláš, ať máme tuhle srandu z krku,“ zavrčela Tsunade a vrhla po kuchaři pohled ostrý jako shuriken.
Ikusa to přešel mlčením a předložil před Hokage misku s gulášem. Všichni přítomní měli silný pocit deja-vú, protože přesně takhle to probíhalo i s Jiraiyou a všichni věděli, jak dopadl.
Situace se však k velkému zklamání publika neopakovala. Tsunade polkla první vrchovatou lžíci guláše a žvýkala. Lidé s vyvalenýma očima čekali, kdy se zřítí k zemi, ale jejich Hokage místo toho nabrala druhou lžíci. A další. A další.
Jen ti blízko viděli, že se na každou lžíci mračí jako na žehlící prkno, ale ani to ji nebránilo v tom, aby ji záhy nestrčila do úst. Guláše valem ubývalo a Tsunade se stále držela. Nakonec dojedla poslední lžíci a zahleděla se do prázdné misky. Přitom pohledu zjistila, že guláš mezitím stihnul do dna vyhlodat díru o velikosti palce.
„Tak to by bylo, Ikuso,“ řekla hlasem, jako když se přesýpá písek v Gaarově tykvi, „po zavíračce tě čekám ve své kanceláři. Máš nám toho hodně co povědět.“
Pak se zvedla a důstojně odešla. Všichni za ní zírali s otevřenou pusou. Nakonec se ale vzpamatovali a jali se rozebírat, co vlastně jejich Hokage použila za doping, protože jediná další možnost je, že má plechovou hubu, což všichni odmítli jako nesmysl.
„T-to bylo úžasné, Tsunade-sama, “ točila se kolem Hokage Shizune jako Sputnik kolem své osy. „Vždycky jsem věděla, že ze Sanninů vydržíte nejvíc, ale tohle je důkaz!“
Tsunade na ní vrhla vysušený pohled a povzdechla si: „Není.“
A pak si poklepala na čelo. Shizune to chvíli trvalo, než jí to došlo, ale pak to přišlo s razancí náklaďáku.
„Ale ne,“ zakryla si úlekem ústa.
„Ale ano,“ potvrdila její nejhorší obavy Tsunade.
Tsunadino čelo bylo čisté. Její pečeť regenerace zmizela!