Shinobi guláš 04

Pátá Hokage spala ve své oblíbené poloze, s nosem zabořeným v lejstrech, která si měla původně přečíst, a snila o kýblu saké a výhře v Monte Carlu, když do její kanceláře vtrhla Shizune s výrazem naprostého zděšení.
„Hokage-sama, hokage-sama,“ volala již na chodbě, „je tady zpráva, která si vyžaduje vaši naprostou pozornost!“
Když uviděla Tsunadiny krhavé oči a poslintané papíry na stole, okamžitě pochopila, že chtít v této chvíli po hokage pozornost je jako chtít z kampeličky své peníze.
„Já nespím!“ bránila se Tsunade obviňujícímu pohledu Shizune. „Jenom jsem si chtěla pořádně přečíst tady ten papír.“
Zámavala daným papírem, přečetla ho a ihned se probudila: „Cože? Stříbrný kunai pro každou kunoichi ve vesnici? Kdo to vymyslel? Zamítá se!“
Sebrala své oblíbené razítko s velkým nápisem ZAMÍTNUTO a dala se do vyřizování všech zpráv a požadavků. Mlátila do papírů razítkem jak metalista do bubnů a vůbec se všemožně snažila zamaskovat svou chvilkovou indispozici. Pak se podívala na Shizune, jako by si jí teprve teď všimla, a pronesla: „Tak co mi neseš?“
Shizune se rozhodla, že tuhle komedii nechá stranou, a předložila Tsunade zprávu, kterou držela v ruce.
„Tohle mi před chvílí předal Shikamaru,“ vysvětlovala, „a pokud se ta zpráva potvrdí, tak je celá vesnice v ohrožení!“
Tsunade přelétla celou zprávu očima a zamračila se: „Ano, tohle je velmi závažné. Mohlo by to ohrozit celou vesnici a nejen ji, i její spojence. Musíme okamžitě jednat. Nasadím na to své nejlepší lidi: Maito Gaie, Hatake Kakashiho, Yuuhi Kurenai a Sarutobi Asumu. Ať se hlásí co nejrychleji!“
Shizune obrátila oči v sloup: „Gai je na misi, Kakashi na dovolené, Kurenai simuluje porodní bolesti a Asuma dosud neobživnul.“
Tsunade se zarazila jak kůň o betonovou zeď a začala konečně uvažovat příčetně: „Aha. To ovšem mění situaci. Nezbývá nám nic jiného, než dát tuhle misi někomu z chunninů. Ale komu?“
Shizune k tomu chtěla něco namítnout, ale Tsunade ji zarazila: „Svolej všechny volné chunniny, ať se neprodleně dostaví. Shikamaru ať sem příjde taky a vysvětlí, proč pojal podezření, že Ikusa Makanai je špeh!“
Celé to podezření o tom, že by kuchař z Ichiraku Ramen mohl dělat něco víc než jen vařit guláš, začalo jednou nevinnou větou, kterou Ikusa utrousil směrem k Narutovi, když mu podával jeho tradiční snídani v Teuchiho nepřítomnosti, Shinobi guláš.
„Tumáš, Naruto!“ zazubil se na něj Ikusa svým úsměvem hoblovačky na dřevo. „Dneska se mi guláš poved. Po tomhle z tebe ten Kyubbi uteče se všemi devíti ocasy staženými mezi nohama.“
Naruto byl ještě rozespalý, hladový a silně nechápavý, takže to nechal přejít klidem, ale Shikamaru, který tuhle větu zaslechl, okamžitě zbystřil: „Ikuso, jak to víte?“
Tohle bylo jedno z nejstřeženějších tajemství vesnice a nějaký přivandrovalý kuchař by se k němu tudíž neměl vůbec dostat.
„No, však to znáš, ne? Řeka plyne a řeči se vedou.“ odtušil Ikusa bez zájmu a začal se věnovat dalším zákazníkům.
To ale Shikamara neuklidnilo a proto se začal o chod v Ichiraku Ramen zajímat podrobněji. Sice to pro něj znamenalo, že musel zvýšit svou spotřebu Shinobi guláše a tudíž zakonitě se všude pohybovat se slzami v očích, ale pro bezpečnost vesnice cokoliv.
A jeho snaha se opravdu vyplatila. Přestože v restauraci panovala téměř domácí atmosféra, tedy aspoň do chvil, než se kuchař kvůli něčemu rozzuřil a změnil restauraci ve svou arénu, jako dým z Ikusových cigaret se nad tím vším vznášel duch tajemství, které zde byly prozrazovány.
Brzy si Shikamaru všimnul, jakými sofistikovanými metodami Ikusa nutí své zákazníky vyzrazovat nejtajněší informace Konohy. Jednou například rozvedl diskuzi o tom, jak by se vesnice bránila v případě útoku z moře! Naprosta pitomost, vzhledem k tomu, že Konoha nebyla přímořská vesnice a v celé Zemi Ohně by se těžko našla hladina, které by příslušelo toto označení. Přesto se však diskuze rozjela, během níž se pak Ikusa dozvěděl, že památník Hokagů je dutý a v případě libovolného napadení se všichni drží evakuačního protokolu.
Takových případů však bylo víc. Ne vždy šlo o závažné informace, ale přesto se však Ikusovi dařilo pronikat hlouběji a hlouběji do tajemství vesnice. Někdy se Shikamarovi podařilo zaslechnout jenom to, jak se Ikusa baví s jedním ANBU o souboji Naruta s Gaarou a o tom, na koho by vsadili, kdyby se měli utkat teď a jindy se ho Ikusa přímo otázal, jaké to je mít na svém pozemku zakompostovaného nesmrtelného chlápka. Jakým způsobem pak z něj dokázal dostat přesnou pozici, kde na pozemku Shikamarovy rodiny je tento „chlápek“ pohřbený, byla záhada i pro Shikamara. Není se tedy čemu divit, že se nakonec rozhodl napsat podrobnou zprávu a spravit o tom Hokage.
Celá situace se ještě přiostřila v kanceláři Hokage, kam byli všichni volní ninjové svoláni. Na otázku Tsunade, co vlastně o kuchařovi Shinobi guláše vědí, nebyl nikdo, ani Naruto a Chouji, kteří přicházeli do kontaktu s kuchařem Ichiraku Ramen každý den, schopen podat jiné než kusé informace.
Tsunade se na celou skupinu ve své kanceláři zamračila a ledovým hlasem pronesla: „Takže shrňme si, co vlastně o Ikusovi Makanaiovi víme. Je to kuchař, bývalý žoldák, který se již dlouhou dobu zná s Teuchim. To je snad všechno? Víc o něm nikdo neví? Kde sloužil? Co dělal, než přišel do naší vesnice? Nic? To mi nikdo není schopen říct nic dalšího? Kdo řekne, že vaří guláš, dostane ránu tímhle razítkem!!“
Napřáhla se a nápis ZAMÍTNUTO se vražedně zaleskl. Naruto, který se zrovna nadechoval, splaskl jak píchlý kopačák a radši nic neřekl.
„Takže mise je jasná. Zjistěte, co nejvíc můžete, o Ikusovi Makanaiovi. Považujte to za A-misi. Každá informace nám pomůže zjistit, jestli je ten kuchař ve spojení s nepřáteli Konohy a nebo jestli mu lze svěřit tajemství, která již zjistil.“
Neji, který se nejspíš odevzdal do rukou osudu, pak pronesl jednu nešťastnou větu, která způsobila, že meeting byl předčasně přerušen: „A jak to bude s placením?“
Hokage po něm smýkla očima jak smyčcem po base a mezi zuby vydrtila: „Placením?“
Neji, pokračujíc ve svém osudově chybně rozjetém rozhovoru, vysvětloval: „Pokud jde o misi, měly by nám být propláceny veškeré útraty, které v Ichiraku Ramen budeme mít. Jde přece o to, abychom tam vždycky byl někdo z nás. A kdyby jsme si nic nekupovali, bylo by mu to jistě podezřelé.“
Tsunade naběhla na čele žíla, že by feťák zaplesal, a zařvala: „VEN!!“
Bouchla do stolu tak silně, že se zvedl stoletý prach i s lejstry, na kterých byl, a řevem vyprovodila Nejiho a ostatní z místnosti.
Pouze Shizune zůstala nehybně stát a tvářila se jako člověk, který musí říct Tsunade jednu nepříjemnou zprávu.
„Co tu pořád stojíš, máš přece misi.“ zavrčela na ní hokage. „Nebo máš pro mě nějakou důležitou informaci?“ Výhružně se zatvářila.
„P-Právě… právě jste si zamítla stůl!“ řekla tiše Shizune s pocitem člověka, jenž si právě podepsal ortel smrti.
A tak začalo pátrání po Ikusově totožnosti. Ukázalo se ale, že svou minulost střeží stejně bedlivě jako tajemství Shinobi guláše. Naruto na svou otázku, odkud vlastně Ikusa je, dostal diplomatickou odpověď Drž-hubu-a-jez. A to dopadl ještě dobře, protože několik lidí kvůli stejné otázce Ikusa vyevakuoval z Konohy rychlostí říkající si o zápis do Guinessovy knihy rekordů. V tomhle ohledu nepomohla ani Ayame, kterou Shikamaru přetáhl na svou stranu a pak ji začal zpovídat. Ukázalo se, že o svém strýci ví zhruba stejně jako Naruto o jaderné fyzice. Tato skutečnost ji velmi překvapila, a proto souhlasila s Shikamarovým návrhem, že bude tajně na svém strýci vyzvídat. Tento způsob získávaní informací o Ikusovy se ukázal jako úspěšný, protože bývalý žoldák měl pro Ayame opravdu slabost a navíc tato věděla, jak má se svým strýcem zacházet. Výsledný poměr však byl hrubě v neprospěch Konohy, protože za každou informaci, kterou Ikusa o sobě prozradil, se dověděl jedno či dvě tajemství vesnice.
Naštěstí pro Konohu tu byl Shikamaru, který pro tento úkol opravdu cedil krev a ve spolupráci s ANBU zjišťoval na základě střípků, které o sobě kuchař Shinobi guláše prozradil, dodatečné informace. Na konci dalšího měsíce už měl dost informací, aby se odvážil předstoupit před Hokage.
Tsunade si zavilým pohledem prohlížela svou kancelář. Stohy papírů byly úhledně srovnány podél stěn a přítomní shinobi si museli dávat velký pozor, aby je neshodili.
Ten stůl tu opravdu chybí, pomyslela si Tsunade a nenávistně se dívala na Izumu a Kotetsua, kteří stůl se škodolibými úsměšky odnesli.
„Takže stručně, Shikamaru.“ pronesla Tsunade a počala si hrát s razítkem, které ji o stůl připravilo. „Co víme?“
Shikamaru se poškrábal na temeni hlavy a spustil: „Ikusa Makanai. Víme, že se narodil v Solné vesnici, tedy tak to aspoň říkal. Nikdo z té vesnice si ale na něj nevzpomíná, takže si to mohl klidně vymyslet. Víme taky, že jako velmi mladý se nechal naverbovat jako žoldák a dlouhou dobu už tohle řemeslo nevykonává. Vzhledem k jeho věku mě napadají jenom dva konflikty, ve kterých mohl bojovat: Boj Travnaté vesnice proti Pěti zemím Kagů nebo Válka Kamenné země proti Zemi Ohně. Naše záznamy neuvádějí, že by v tomhle konfliktu na naší straně bojoval někdo tohoto jména. Také žádný z někdejších nebo nynějších spojenců nezná nikoho s tímhle jménem. Takže nelze vyloučit, že Ikusa Makanai není ve spojení s některým našim nepřítelem. Od Ayame víme, že to v armádě dotáhl až na velitele jednotky a prý jeho jednotka nemá na kontě ani jednu prohranou bitvu. Tohle by nám mohlo pomoci v dalším pátrání, protože takových jednotek nemůže být mnoho. Přesto toho je velmi málo, čeho bychom se mohli chytit.“
Shikamaru domluvil a rozhlédl se po přítomných.Všichni zarytě mlčeli a přemýšleli. Někteří, jako třeba Naruto, si nedokázali představit Ikusu jako nepřítele, který sem přišel jenom proto, aby uškodil vesnici a jejím obyvatelům. Všichni však chápali nebezpečí, kterému by je mohl vystavit. Byl tu už půl roku a za tu dobu se o nich dověděl příliš mnoho, aby to nechali jen tak být.
„Takže toho zatím víme jen velmi málo,“ pronesla Tsunade. „Nezbývá nám nic jiného, než dál vyslýchat Ikusu, než nám prozradí něco směrodatného. Nějaký návrh jak to urychlit?“
Najednou si připadala strašně osaměle, protože se všichni kolem ní snažili zneviditelnit. To je velmi rychle rozčílilo.
„Hej, čekám na vaše návrhy!“ tozkřikla se.
Osazenstvo kanceláře si prohlíželo strop místnosti nebo špičky svých bot. Kdyby mohli, tak si vytáhnou oči z důlků a spolknou je. Bylo by to určitě lepší, než se právě v téhle chvíli podívat hokage do očí.
Trapné ticho však bylo náhle přerušeno tichým „Eto?!“
Tsunade zabodla do Hinaty pohled jak nůž do Césara a vyštěkla: „Nějaká připomínka?“
Hinata málem pod sílou pohledu Hokage omdlela, ale s podporou všech přítomných nakonec vykoktala sdělení, které mohlo celou situaci obrátit k lepšímu. Ve stručnosti šlo o to, že Hinata se rozhodla, že se taky pokusí vytáhnout z Ikusy pár informací. Po spoustu koktání z Hinatiny strany, spoustou nadávek ze strany Ikusy a za vydatné podpory Ayame, které po vzoru dvojitých agentů nadržovala chvíli té a chvíli oné straně, mohla Hinata předat hokage jednu důležitou informaci.
„Ikusa-sama je ochotný nám vyprávět, jak objevil recept na Shinobi guláš.“ tiše pronesla Hinata.
Tahle informace dopadla na přítomné jak bomba na Nagasaki. Okamžitě se začali překřikovat a pídit se po podrobnostech. Hinata, náhle středem pozornosti, pro jistotu omdlela. Když se probrala, chvíli si myslela, že někdo pustil do místnosti rajský plyn, protože kolem ní panovalo nevázané veselí. Ino se Sakurou se objímali a ronily slzy štěstí. Naruto se Saiem radostně tancovali. Rock Lee se nenechával zahanbit a radostně se točil na hlavě. Neji zase samou radostí valil kozáčka jak pravý turecký ataman a do toho všeho se Tsunade zubila jak měsíček na hnoji. Prostě všichni propadli nezřízené radosti z toho, že jim kuchař v Ichiraku Ramen konečně prozradí své nejbrutálněji střežené tajemství.
Hinata se cítila jako poslední mizera, ale svou zprávu prostě musela dokončit: „Ale má to háček! Někdo z nás musí sníst celou misku extra pálivého Shinobi guláše.“
Všeobecné veselí v místnosti se najednou rozhodlo pro předčasnou dovolenou a zanechalo všechny přítomné v dosti pochmurné atmosféře. Extra pálivý Shinobi guláš! Za půl roku, co v Listové Ikusa pracoval, se nenašel nikdo, kdo by se odvážil sníst byť jen jednu lžíci extra pálivého pokrmu. Matky tímhle jídlem strašily své nezbedné ratolesti. Zajatci prozrazovali svá tajemství, jen když o tomhle pokrmu uslyšeli. Celá vesnice se děsila okamžiku, kdy se někdo pro tuhle krmi rozhodne. Všem stačilo vědět jenom to, co o něm říkal jeho autor, Ikusa Makanai. Ten každý den vařil čerstvý Shinobi guláš, ale extra pálivý guláš si prý vyžaduje týdenní psychickou přípravu kuchaře, sepsání závěti zákazníka a podepsání smlouvy o neútočení ze strany pozůstalých.
V kanceláři Hokage se všem přítomným promítaly hlavou představy kremace zaživa a vůbec nepříjemné výjevy.
Nakonec si Hokage odkašlala a pronesla: „No, všichni víme, co bude teď následovat. Někdo se zkrátka musí obětovat a pokusit se získat tu informaci, kterou nám Ikusa tak velkomyslně nabídl.“
Naruto se s hrůzou chytil za hlavu: „Bábi Tsunade, tohle už není A-mise. To je bohapustá poprava nejbrutálnějším způsobem, jaký znám. Radši bych šel někam nahánět Sasukeho, než se jen přiblížil k tomu guláši!“
Tsunade, která viděla, že celý kolektiv je na pokraji vzpury se jala uklidňovat situaci: „Nevyváděj, Naruto! Nikdo z vás přece ten guláš nejedl. Třeba to není tak strašné, jak se říká.“
„Třeba je to horší,“ zahořekovala Tenten. „Tohle není mise pro chounniny.“
Většina kolektivu v místnostě se rozzářila a v duchu blahořečila všem bohům, že je jejich Hokage tak skoupá na povýšení.
Za to na Nejiho padla trudnomyslnost. Malomyslně se rozhlédl, jestli neuvidí kolem sebe vyšší hodnost, a pak své oči stočil k Tsunade.
„Tohle je mise pro jednoho ze slavných Sanninů,“ pronesl s nadějí.
„Na to zapomeň,“ obořila se na něj Tsunade. „Jiraiya se fláká bůhví kde a na Orochimara už není nějakou tu dobu spoleh! A já, jako Hokage, přece nemůžu lítat po misích!“
„Stejně je to určitě proto, že se bojíš,“ zabrblal si pro sebe Naruto.
Sakura vedle něj to zaslechla, hekla jak při porodu a jala se cpát si pěst do pusy, aby hrůzou nevykřikla.
Tsunade zastříhala ušima jak mula a vybouchla jak Krakatoa.
„VEN!! Vypadněte a toho paznehta si vemte sebou nebo ho zabiju!!“ řvala.
Všichni vylétli splašeně z místnosti takovou rychlostí, že papíry a lejstra podél stěn se zvedly a kryly tak aspoň jejich zbabělý úprk. Když se papíry zase snesly k zemi, zbyla v místnosti už jenom Shizune a Tsunade. Za chvíli se však trochu pootevřely deře a dovnitř nakoukl Shino: „Můžeme tedy předpokládat, že tahle mise neplatí?“
„PLATÍ!!“ zařvala a mrskla po něm razítko. To dopadlo na dveře a přirazilo je. Nabroušená Hokage se obrátila na Shizune.
„Co čumíš?!“ vyjela i na ni. „Val plnit misi!“
Shizune polkla knedlík, který se jí usídlil v krku, a po chvíli vykoktala: „Hokage-sama, právě jste zamítla i dveře!“