Rudé mraky 06

Hidan se smíchem hleděl na jeho nehybné tělo s rukou opřenou o bodec, který měl zabodnutý v srdci.
„Obřad je dokončen,“ řekl potěšeně a bez jakéhokoliv náznaku bolesti ho vyjmul. Jeho černá kůže se vrátila do normálu a chlapec se stal opět člověkem. Forma démona, kterou krátkodobě přijal, měla jen uskutečnit rituál a vyděsit nepřítele k smrti, teď už ji nepotřeboval.
Pein a Konan sledovali zabití jednoho ze svých mužů beze změny výrazu, ale ostatní členové u stolu začali protestovat.
„Proč jste je nezastavil?“ křičel Deidara, kterého se to představení zřejmě dotklo nejvíce, neboť se celý třásl. „Tohle přece nebylo fér a vy jste to věděl!“
Vůdce blonďatého ninju zpražil ostrým pohledem. Deidara se zhnuseně otřásl, ale Sasori sedící vedle něj mu položil ruku na rameno. Ne aby ho utěšil ale aby nedráždil hada bosou nohou. Pein už trestal i za menší prohřešky, proti kázni. Hidan si mezitím oblékl dlouhý kabát a přitáhl sekeru. Když ještě políbil svůj milovaný přívěsek, otočil se směrem k Vůdci.
„Tak… no víte… Můžu no víte být s vámi v tom… v organizaci?“
Pein si prohrábl zrzavé vlasy a pevným hlasem pravil: „Nemůžu tě přijmout bez souhlasu ninji, který tě hodnotil.“
Chlapec se na něj nechápavě podíval. „Dyť je tuhej,“ řekl dětským hláskem.
Vůdce přivřel oči a zavrtěl hlavou. Hidan se zkusil otočit, ale nestihl to. Jeho hruď probodalo stovky tenkých šedivých vláken.
Chlapec se zmateně zmítal a snažil se sekerou přeseknout pouta svého věznitele. Pramínky krve mu stékali po těle a barvily jeho kůži na karmínově rudou. Vlákna ho najednou zvedla do výšky a otočila. Hidan vytřeštil oči. Před ním stál Kakuzu. Rána na hrudi i na chodidle byla pryč a dokonce i malíček měl opět na svém místě. Ze stehů na rukou mu vyšvihovala stále další a další vlákna a všechna se zabodávala do chlapcova těla. Ten tomu nemohl uvěřit. Provedl na něm svůj obřad. Zabil ho. Kdyby ten staroch nebyl mrtvý, nezmizela by mu forma démona.
Zakuklený ninja měl v očích radost a pod maskou se jistě usmíval. Zapnul všechny svaly v těle a mrštil s bezbranným chlapcem o kamennou podlahu. Ta pod nárazem pukla. Do všech stran se rozlétly úlomky skály a zvedl se hustý oblak prachu.
Vůdce stál uprostřed toho chaosu naprosto nehybně krytý papírovým štítem, vyvolaným Konan. Ostatní členové Akatsuki, však takové štěstí neměli. Zetsu se sice stihl vpít do podlahy, ale Sasori dostal přímý zásah do spánku. Z jeho tváře se oddělil kus dřeva a zasáhl vedle sedícího Deidaru. Ten po úderu dřevem upadl do bezvědomí. Itachiho rudé oči se otevřely dokořán a ninja začal odrážet jeden úlomek za druhým pomocí vrhacích nožů. Ty mu ovšem velmi rychle došly a on se musel potupně skrýt pod stůl. Žralok Kisame se snažil zformovat pečetě pro jeden ze svých vodních útoků, ale jeden kus skály byl rychlejší než on. S kamenným bodcem v rameni se uchýlil na stejně místo jako mladý Uchiha.
Kakuzu zatím odvíjel jedno vlákno za druhým z nehybného těla skrytého v oblaku prachu. Jistý si tím, že nesmrtelný chlapec útok přežil, začal řeč: „Pochopil jsem tvoji směšnou techniku, zmetku malej. Nejdřív jsi potřeboval moji krev, viď. Pak ses nechal jakoby zabít, abys měl dost času na přípravu. Tvá technika má základ v lékařském jutsu, že jo? Získáš vzorec krve nositele a pomocí manipulace s Chakrou své tělo proměníš na jeho. Dost dobrá technika, to musím uznat. Líbí se mi, jak to všechno dramatizuješ. Klíčem k tvému úspěchu je strach ostatních. Chytrý, moc chytrý.“
Při těch slovech z mraku prachu vyskočil šílený chlapec a se sekerou v rukou se rozeběhl k ninjovi.
Ten ho jednoduše smetl z cesty pomocí vláken a pokračoval: „Kdybych byl obyčejný ninja zemřel bych. Moje srdce jsi zničil. Máš smůlu, že jich sebou nosím víc. To probodnuté jsem nahradil jiným a tím jsem změnil své krevní složení. To je zase moje technika, protože jsem původně lékařský ninja, víš? Pochopil jsem, že bys musel sehnat moji krev znovu, abys obřad opakoval. Došlo mi to, když ti zmizela ta černá kůže.“
Hidan se opět pokusil na ninju zaútočit. Se sekerou v obou rukou a dokořán otevřenýma purpurovýma očima se rozeběhl přímo na klidně stojícího Kakuzu.
Ten jen tiše pronesl: „Když už tě nemůžu zabít, tak tě alespoň rozřežu na kusy,“ a začal skládat pečetě.
Chlapec zřejmě nehleděl na nebezpečí a rozběhl se ještě rychleji. Zakuklený ninja ukončil poslední pečeť a nahromadil Chakru. Kisame, který jako první vylezl zpoza stolu, vyděšeně vyjekl. On se na vodní techniky specializoval, a proto ihned poznal jakou Kakuzu skládá.
„Obloukový vodní kráječ,“ řekl potichu.
Zelený Zetsu se kousek vynořil z podlahy a jedním ze svých hlasů se zeptal: „Co je ten vodní kráječ Kisame-san?“
Žralok se na něj nejistě podíval a téměř posvátným hlasem pronesl: „Vodní technika velice vysoké úrovně. Vytváří velmi tenký oblouk vody, který obrovskou rychlostí posílá proti nepříteli. Co já vím, tak to žulou prochází, jak máslem.“
Zetsu polkl.
Mezitím zakuklený ninja sepnul ruce a vykřikl: „Suiton: Mizu Kamikiri!" Než však vypustil nashromážděnou Chakru, objevila se mezi ním a Hidanem impozantní postava Vůdce. Zrzavé vlasy se mu mírně zavlnily a kružnice v jeho unikátních očích začaly rotovat do různých směrů. Kakuzovi najednou zmizela veškerá Chakra a technika mu selhala.
Pein se krátce usmál a zvedl ruce k oběma ninjům. Zapnutý límec bránil úniku jakýmkoliv emocím, takže to vypadalo, že výraz vůbec nezměnil. Chlapec se však nezastavil ani proti Vůdci a dál běžel směrem k zakuklenému ninjovi.
Zrzavý Pein měkce zašeptal: „Banshō Ten'in“
Kakuzu i Hidana se zmocnila neznámá síla a poslala je ho k napřaženým rukám jejich Vůdce. Ten sevřel krky obou ninjů a zvedl je do výšky. Vše se stalo během několika sekund. Kisame ani Zetsu nemohli nic vidět. Jejich smysly nebyly ani z poloviny na takové úrovni. Uchiha Itachi byl jediným, kdo přesně viděl, co se stalo a to jen díky svému Sharinganu. On jediný viděl, proč je Pein jejich Vůdce. Jeho pohyby byly ladné a reakce okamžité. Ve zlomku sekundy zhypnotizoval tak zkušeného ninju, jakým byl Kakuzu, pak dokázal ihned zkoncentrovat Chakru ke svému vlastnímu útoku a seslat ho na dvě strany zároveň. Něco takového bylo pro obyčejného ninju nemyslitelné. Pein měl být jejich Vůdcem.
Hidan sebou zuřivě házel a snažil se vyprostit z pevného sevření. Zakuklený ninja přiznal porážku a neodporoval, za což byl odvděčen možností dýchat.
„Tak co Kakuzu? Dovolíš Hidanovi se připojit do organizace Akatsuki?“ zeptal se klidným hlasem zrzavý ninja a dovolil mu postavit se na zem.
„Jo,“ řekl překvapivě zakuklený ninja a pokračoval: „Ten kluk má fakt odpornou schopnost. Chápu, jak funguje a pomůžu mu to ještě vylepšit.“
Vůdce se podíval na vřeštícího chlapce, který mu vší silou bušil do ruky, jež mu svírala hrdlo.
„Hlavně něco udělej s tím jeho temperamentem a dej mu novou zbraň. Něco, čím snadněji získá krev z protivníků.“
„Teď mně nic nenapadá, ale zkontroluju Itachiho objednávky a možná na něco přijdu,“ zamumlal Kakuzu a promnul si krk.
Pein se usmál a otočil se směrem k otřeseným ninjům u stolu. Svým typicky chladným tónem pronesl jen: „Teď ukliďte tu krev a zasypte díru. Schůze je u konce,“ a odešel. Konan ho poníženě následovala s dlaněmi jemně sevřenými u pasu.
Itachi Uchiha konečně vylezl zpoza stolu a opět nahodil apatický výraz.
„Kisame!“ křikl nervózně směrem k žralokovi.
Ten křečovitě zavřel oči a vytrhl si úlomek skály z ramene.
„Sakra!“ zaklel potichu a odplivl si.
Itachi si opět nasadil brýle, došel k němu a řekl: „Musíme se připravit misi.“
Kisame se na něj nevzrušeně ohlédl a řekl: „Je to tvůj bratr. Běž si ho potají šmírovat sám.“
Při těch slovech si Uchiha povzdechl a jeho oči se zaleskly. Kolem žraločího ninji se rozplynul svět. Všechno bylo najednou měkké a tekuté. Nebylo tam světlo, jen slabá zář vycházející z něho samotného. Za ním stál samotný Itachi a rukou se dotýkal jeho ramena. Rudé oči v temnotě působily téměř démonicky. Kisame se k němu snažil otočit, ale černovlasý ninja se rozplynul v hejno vran. Ty začaly divoce poletovat kolem žraločího ninji a hlasitě krákaly.
Kisame zpanikařil. Přestože měl z členů Akatsuki nejvíce chakry, nedokázal se sám dostat z iluze svého partnera. Uchiha byl příliš zkušený. Svým Genjutsu byl v organizaci legendou. Žraločí ninja se zoufale oháněl po nedotěrných vranách než mu jedna sedla na rameno. V jejím oku se objevil Sharingan a ona promluvila lidským hlasem: „Kisame, nechceš si rozmyslet to, co si mi řekl před chvílí? Přece netoužíš po tom, abych ti jakkoliv ublížil.“
Žraločí ninja se po vráně ohnal a do větru řekl: „Dobře Itachi půjdu s tebou do Listové, spokojený?“
Jen co to dořekl, vše se vrátilo do normálu. Bohužel se vrátila i bolest v rameni a Kisame zaklel. Když se však podíval na ránu, zjistil, že mu někdo svlékl plášť a dokonale ho ošetřil. Nechápavě se podíval směrem k Uchihovi, který právě uklízel klubko obvazů. Usmál se, ale tak aby ho jeho partner nemohl vidět.
Itachi, aniž by cokoliv viděl, zaklonil hlavu a pokynul žralokovi, aby ho následoval.
Kakuzu k nim kývl hlavou na rozloučenou a otočil se zpět ke svému novému partnerovi. Zakrvácený Hidan přepečlivě cídil svůj přívěšek a stále se svou prací nebyl spokojen.
„Tak anděl smrti, jo?“ řekl si pro sebe zakuklený ninja. „Zatraceně, no jasně! Kosu ti dáme Hidane a nepřátelé se před tebou budou třást.“