Ishidate

Kapitola patnáctá: Velitel

Následujícího rána si Ishidate přivstal, aby se důkladně připravil na nadcházející misi. Jako každé ráno musel nejdříve obstarat pár věcí v domě a na zahradě. Poté se umyl, oblékl a sbalil na cestu. Nikdy si nebral moc věcí, jen to nejdůležitější pro přežití.
Asi za hodinu byl připraven. Ještě sebral ze stolku kytici a vyrazil. Cestou to vzal přes hřbitov, kde odložil kytku a krátce se pomodlil. Dělával to takto pokaždé, když měl čas, nebo když vyrážel mimo vesnici.
Teď mu už nic nebránilo vydat se k městské bráně, kde měl sraz s ostatními shinobi.

*****

Za pár minut už postával u brány a čekal na zbytek týmu. Chvíli na to se na zaprášené ulici objevily dvě siluety. Oba dva ninjové byli ve vesnici známi, protože často plnili funkci hlídačů brány. Nebylo pochyb o tom, že to jsou chuunini.
„Ohayo, ty budeš Ishidate že?“ zeptal se za stálého popotahování ten s páskou přes nos.
„Ano, připraveni na misi?“
„Samozřejmě, jako vždy,“ odpověděl druhý z nich.
„Nemůžu si pomoct, ale zase si nepamatuju, který z vás je který,“ pousmál se mladík.
„Pamatuj si, že ten divný nos s páskou má Kotetsu,“ sdělil mu chechtající se Izumo.
„Jo a ten s tím divným hárem je Izumo,“ řekl v záchvatu smíchu Kotetsu.
„Už chápu, proč ještě nejste jounini,“ umlčel je s úšklebkem Ishidate.

Po několika minutách společného čekání se začali objevovat další členové týmu. Asi za čtvrt hodiny už byli kompletní a velitel mise mohl konečně začít s vysvětlováním plánu.
„Takže, já jsem Ishidate. Někteří mě znají, někteří ne. Pro tuto misi jsem byl zvolen jako velitel. Vyžaduji od vás naprostou oddanost a odhodlání splnit misi. Byl bych rád, kdybyste se mi jednotlivě zahlásili, ať si můžu udělat poznámky,“ řekl vážným tónem mladík.
„Hagane Kotetsu! Chuunin!“
„Kamizuki Izumo! Chuunin!“
„Inuzuka Kiba! Genin!“
„Hyuuga Hanabi! Genin!“
„Hyuuga Neji! Genin!“
„TenTen! Genin!“
„Yamanaka Ino! Genin!“
„Haruno Sakura! Genin!“
„Dobře! Neji, ty půjdeš na čumáku. Hanabi, ty budeš zase na konci. Sledujte okolí pomocí byakuganu a jakékoliv nebezpečí mi hlaste, zbytek bude dávat pozor na bližší okolí,“ začal s vysvětlováním Ishidate.
„A kam vlastně jdeme?“ zeptal se Kiba.
„Ta vesnice se jmenuje Shirakawa. Leží na nejvýchodnějších hranicích Konohy. Tamní vůdce si nás najal kvůli skupině nájezdníků z Kaminari no Kuni, kteří vesnici vydírají. Na nás je abychom je zahnali,“ vysvětlil ninja s katanou na zádech.
„Kolik jich je?“ dotázala se Ino.
„Více informací získáme až tam. Ještě nějaké otázky?“
„NE!“ vykřikli všichni sborově.
„Dobře, tak tedy vyrazíme. Počítejte s tím, že se přes noc budeme muset utábořit,“ oznámil Ishidate všem.

*****

Za úmorných patnáct hodin cesty se začalo stmívat. Naše skupina byla blízko cíle, ale mladý velitel nechtěl riskovat cestu v noci, protože se nacházeli blízko jejich úhlavního nepřítele – Otogakure no Sato.
„Stát! Tady se utáboříme. Založte oheň, a porozhlédněte se po okolí, potom běžte spát, ráno vyrážíme brzo. První hlídku si beru já,“ řekl nahlas Ishidate.

Když padla tma, přišly svého kapitána vystřídat dva páry. Prvním byl Neji a TenTen, kteří se usadili na jeho místo v koruně stromu a druhý pár v podání Kiby a Hanabi zaujal místo u zadní části tábořiště.
Ať se Ishidate snažil, jak chtěl, nemohl usnout. Pořád musel být ve střehu. Ani nevěděl, že se mu to za chvíli vyplatí. Pozoroval hlídky, které místo ostražitého hlídaní okolí rozebíraly jejich vztah.
Najednou se ve křoví něco šustlo. Ishidate okamžitě zpozorněl a snažil se vysledovat, co to bylo. Zaměřil svůj zrak do onoho křoví, zklidnil dech a pozoroval dále. Po chvilce si všiml tří dokonale zamaskovaných postav. Všiml si také lesklého předmětu v ruce dvou z nich, nebylo pochyb o tom, že to byly kunaie, které odrážely světlo měsíce. Najednou začal kousek chladné oceli ve tmě problikávat, jak se útočník napřahoval. Hnědovlasý mladík už na nic nechtěl čekat, sebral katanu, která ležela vedle něj a vyrazil proti maskovaným protivníkům.
„Jste odhaleni! Vzdejte to!“ vykřikl vážně Ishidate.
„Nikdy!“ odpověděli všichni naráz a vrhli se na mladíka.
Shinobi s katanou v ruce hravě odrážel jejich útoky, ale nebyl schopen nalézt skulinku k vlastnímu. V tom se najednou stalo něco, co nikdo nepředvídal. Za útočníky se objevili dva ninjové. Oba vytáhli ze svých kapsiček na vestách svitek. Pár rychlých pečetí a svitky se proměnily na podivné kyje. Za dalších pár vteřin leželi maskovaní muži mrtví na zemi.
„Promiň, že nám to trvalo tak dlouho Ishidate,“ řekl Izumo.
„V pořádku. Dobrá práce vy dva,“ pochválil je hnědovlasý shinobi, když zasunoval svou katanu zpět do pochvy.
„Uklidíme je a ty se běž konečně vyspat. Vím, že jsi byl celou dobu vzhůru,“ pronesl klidným hlasem Kotetsu.
„Díky,“ odpověděl Ishidate a šel se konečně natáhnout.

***** Pokračování příště