Rudé mraky 04

„Sakra!“ vykřikl Kakuzu a hodil štos papírů na podlahu svého pokoje. „Ty debilové strašně utrácej. Já se na to vykašlu!“
Zakuklený ninja svíral křečovitě pěsti a zíral na finální součet jejich zisků. Na psacím stole měl chaoticky rozházené přijaté i vystavené faktury. Celý jeho pokoj byl směsicí sekretářů a kartoték.
Kromě nich tu byla úplně obyčejná postel a dva stoly. Jeden byl pracovní a druhý sloužil k úplně jinému účelu. Byla na něm vystavěná chemická kolona a čtyři vysoké sklenice. Kromě mírně zažloutlého formaldehydu v nich nic nebylo, ale jistě sloužily nějakému účelu. Šuplíky tohoto stolu byly otevřené a leskla se z nich chirurgická ocel. Skalpely, nůžky a svorky nebyly vůbec srovnané a na některých byla ještě zaschlá krev. Jejich uživatel se zřejmě nestaral o jejich ostrost. Tento stůl do tohoto pokoje, který vypadal jako archív, vůbec nepatřil. Kakuzu měl nárok na některé osobní věci a těmi byl právě stůl a jeho vybavení.
Nyní však zakuklený ninja plnil svou hlavní úlohu v Akatsuki. Zoufale dupal po rozházených papírech a křičel, že tu práci dělat nebude. Bohužel byl jediným členem, kdo bravurně zvládal účetnictví. On jediný dokázal efektivně řídit jejich peněžní tok a starat se o jeho hladký průběh. Ovšem jeho cholerické vystupování mu práci značně stěžovalo. Když měl před sebou soupis jejich absurdních výdajů, musel nutně dostat záchvat.
„Takový hovadiny! Ten kripl Uchiha si snad chce založit železářství. Takovejch zbytečnějch zbraní. To má bejt provokace?“ ječel zoufale zakuklený ninja při pohledu na přepravní dispozici ze Skryté Listové. Rychle ji zmuchlal a hodil vší silou na zem.
Popadl další papír a jeho zelené oči se zúžily: „To je fór? Orochimaru si odešel, ale účtenku nám nechal. To… to… to snad není možný!“ šeptal ve snaze pochopit závratnou sumu na konci listiny.
„Ty hade jeden slizkej!“ řekl si nakonec a praštil pěstí do stěny. Ozvalo se tvrdé naražení kovu na kov. Oddechl si, když ji hned neprorazil a v duchu poděkoval Vůdci, že mu umožnil svůj pokoj takto vyztužit. Kdyby pokaždé, když ztratí nervy, bouchl do obyčejné stěny, tak by se Akatsuki opravdu nedoplatili.
Kakuzu se uklidnil a začal sbírat rozházené listiny. Ze stolu si vzal tužku a pár bílých papírů a odešel z místnosti. Posbírané dokumenty si nezapomněl vzít sebou. Když vyšel z pokoje, téměř se srazil s protijdoucím Sasorim. Červenovlasý chlapec se usmál a potichu se zeptal: „Ty si neseš práci na schůzi? To šéf nebude mít moc radost.“
Zakuklený ninja se prudce otočil, opět prásknul papíry o zem a přitlačil loutkáře ke stěně. Jeho zelené oči se zarudlými bělmi měly šílený výraz a na kloubech, kterými svíral Sasoriho plášť, měl bílé skvrnky.
„Ty už mě taky pěkně točíš, ty dřevěná hračko!“ řekl Kakuzu hlasem, který zněl, jakoby to v sobě dusil desítky let.
Mladý červenovlasý loutkář se usmál a řekl: „Jde o tu včerejší dodávku dřeva že?“ Zakuklený ninja prudce kývl, ale nechal ho pokračovat. „Loutky se nespokojí s nějakou borovicí, to snad chápeš?“
Kakuzu ho tvrdě přitiskl na stěnu a šíleným hlasem křikl: „Když sou ty debilní hračky tak drahý, tak se zbavím toho, kdo je dělá,“ a namířil na něj pěst. Sasori se usmál a nenápadně pohnul prsty. Za zády zakukleného ninji se objevila bojová loutka a divoce klapala svými volnými klouby. Z obrovského množství končetin se leskly otrávené jehly a v ústech byl umístěn samostříl na shurikeny. Kakuzu se na loutkáře zamračil a pustil ho.
„Tak se nezblázni Sasori!“ řekl najednou. Červenovlasý mladík chtěl zatáhnout prsty a loutku uklidit zpět do pokoje, ale zakuklený ninja mu k tomu nedal příležitost. Jeho pěst zčernala a udeřila do dřevěného trupu bojové hračky. Loutka se rozletěla na drobné třísky.
Sasori nejdřív vytřeštil oči, ale pak řekl: „Pojď Kakuzu a dávej pozor, abys nešlápl na nějaký hrot. Všechno je otrávené.“
Zakuklený ninja kývl hlavou, sesbíral papíry a společně odešli do konferenční místnosti.

„Á přišel mistr Sasori a Kakuzu,“ oznámil blonďatý ninja a olízl si rty. Itachi Uchiha se líně podíval tím směrem a jen pokýval hlavou. Loutkář se usadil na místo naproti Deidarovi a začal si louskat dřevěné klouby. Zakuklený ninja zaujal své místo na kraji stolu a dal se do počítání.
Blonďatý ninja se nahnul přes stůl a se smíchem v hlase pravil: „Čtyřicet pět minut mistře Sasori. Tři čtvrtě hodiny jste nás nechal čekat. Tohle není váš styl.“
Sasori přimhouřil víčka a potichu odvětil: „Deidaro, ty jsi na mě nečekal, tak co bych pospíchal. Všichni o mně víte, že nenávidím čekání. Nesnáším čekání na někoho a nedopustím, aby někdo čekal na mě. Nicméně jediný, kdo by z vás na mě mohl čekat, by byl Vůdce a ten tu ještě není. To, že jsem přišel o nějakých všivých čtyřicet minut pozdě, nic neřeší, když mě nikdo nehledal.“
Deidara se usmál a řekl: „A co my? Co kdybychom si s vámi chtěli přátelsky poklábosit.“
Sasori pozoroval blonďatého ninju, kterému očka svítila, jako malému dítěti.
„Deidaro buď tak hodný a ponech náš vztah na profesionální úrovni,“ při těch slovech si vzpomněl na zradu svého týmového partnera a přítele. Orochimaru vstoupil do Akatsuki za jediným účelem a tím bylo uloupení dědičného Dōjutsu rodiny Uchiha. Žil s nimi několik let a vytvořil si pouta snad s každým v organizaci. S ním však to pouto bylo velmi silné. Orochimaru byl pro něj přítelem a poslední dobou si začal uvědomovat, že jejich vztah přerůstá až do bratrství. Když zjistil, že je celé tři roky jen vodil za nos, úplně se zhroutil. Díky bohu, že se Itachimu vůbec nic nestalo. Orochimaru byl poražen zbraní, kterou se celou dobu snažil získat a byl vyloučen z organizace.
Mladý loutkář zůstal na světě opět úplně sám. Stejně, jako když byl mladý a žil ve Skryté Písečné. Jeho rodiče zavraždil ninja ze Skryté Listové, když mu byly čtyři roky. Zůstal jen s babičkou, ke které si nikdy nevytvořil silný vztah. Žil sám v bolesti a jedinými společníky mu byly loutky, které začal vyrábět. Hračky se brzy proměnily ve zbraně a Sasori se stal bojovým loutkářem. V patnácti opustil vesnici a vydal se po cestě zločinu. Jeho schopnosti mu umožnily vzdát se vlastního lidství a připodobnit se svým jediným přátelům. Myslel si, že když nahradí maso dřevem, tak unikne své bolesti a chvíli se mu to dokonce dařilo, ale pak přišel do organizace Nesmrtelný bílý had Orochimaru. Stal se jeho partnerem a také nejdůležitější osobou v jeho životě. Jediný člověk, kterému mohl všechno říct. Všechny emoce, které v sobě držel dlouhých dvacet let, mohl s někým sdílet.
Pak přišel šok. Uchiha Itachi byl napaden a jako agresora označil Orochimara. Ten se s hrdostí přiznal a okamžitě dostal ultimátum na opuštění sídla. Sasori po něm chtěl jasné vysvětlení jeho činů a sledoval ho na střechu sídla. Hadova věta mu zněla v uších stále. Před půl hodinou mu řekl: „Milý loutkáři nikdy jsem nebyl členem toho vašeho slavného terapeutického kroužku. Já si nepotřebuji půjčovat cizí moc kvůli vlastním mindrákům. Celou dobu jsem chtěl jenom Itachiho Uchihu,“ tím přesekl pouto, které měl s loutkářem.
„Ne lidským citům už nelze věřit. Vždycky to nakonec takhle bolí,“ řekl si pro sebe.
Deidara seznal, že není vhodná chvíle na vyvracení mistrova mínění o úrovních vztahů kolegů a radši se stáhl. Sasori si oddechl a otočil se směrem k černovlasému ninjovi se slunečními brýlemi.
„Víš Uchiho, rád bych abys pochopil, že jsem o zradě Orochimara nevěděl,“ řekl provinile.
Itachi se znuděně otočil, zatlačil si brýle a monotónním hlasem odpověděl: „To je dobrý Loutkáři.“
Sasori se usmál a opřel se o stůl.
Náhle se rozrazily dveře a vstoupil Vůdce a hned po vstupu začal se svými výtkami: „Uchiho sundej si brýle, když jsi v místnosti! Deidaro přestaň se houpat!“
Všichni se rozklepali, ale Pein pokračoval: „Kisame, co tu dělá ta voda!? Sasori proč nejsi v uniformě!? Kakuzu přestaň psát, když s vámi mluvím!“
Deidara opět spadl ze židle.
Pomalu vstal a uznale poznamenal: „Hezky šéfe. Dokázal jste nás všechny zkritizovat, jen jste vešel.“
Vůdce se usmál, ale přes zapnutý plášť to nebylo vidět. Konan a Zetsu zaujali svá místa u stolu a nenápadně sledovali jeden druhého. Černovlasý ninja sejmul brýle a odhalil rudé oči, které Orochimaru tolik chtěl. Loutkář se omluvil, že má promáčený plášť a Kisame vysvětlil svůj zásah, proti Kakuzovi. Pein pokýval hlavou, usadil se do čela stolu a začal svou řeč: „Akatsuki jsou v krizi.“ Odchodem Orochimara nás zůstalo jen devět.“
„Osm!“ opravil ho Kakuzu a přitom nepřestal kalkulovat.
Vůdce se zamračil a praštil pěstí do stolu. „Už zase! Tomoko byla naší jedinou členkou, která se specializovala na přivolávání. Právě proto jsem ji přiřadil k tobě, aby sis mohl vybíjet zlost na jejích zvířatech. Dostáváš druhou důtku.“
Kakuzu ani nezvedl hlavu od papíru a pokýval hlavou. Pein se zamračil a pokračoval: „Zůstalo nás jen osm a z toho dva zůstali bez partnerů, proto jsem se rozhodl přeřadit Deidaru k jednomu z nich. Zetsu má dvě osobnosti, tudíž může pracovat sám.“
Při těch slovech Sasori prudce vstal. „Tak to ani omylem. Ať si jde k sešívanýmu, já ho nechci!“
Vůdce se otočil k loutkáři a pravil: „Sasori, nejsem si úplně jistý, zdali jsem ti dal na výběr. Já mám pocit, že ne tak drž svůj dřevěný jazyk za zuby jasné?“
Červenovlasý loutkář se ihned posadil a omluvil se za svou výbušnost. Nechtěl mít dalšího partnera, který by ho zradil. Bolest byla ještě příliš čerstvá.
Blonďatý ninja vyskočil a zeptal se: „To jako vážně už nemusím pracovat s tím lidojedem?“
Vůdce jen kývl a sklopil zrak.
„To je bomba! Rád bych byl partnerem mistra Sasoriho, jestli to ovšem nevadí.“
Pein se na něj klidně podíval a pravil: „Deidaro, nejsem takový hlupák, abych tě přiřadil ke Kakuzovi. Natolik si vážím si tvých schopností.“
Blonďák se zazubil a saltem přeskočil stůl. Sasori zděšeně sledoval, jak si sedl vedle něj a podal mu ruku. Ústa na jeho rukou se zavřela a ninja se zatvářil seriózně.
„Bude mi ctí pracovat s tak talentovaným umělcem, jako jste vy, mistře z Červených písků.“
Rusovlasý loutkář se nechápavě podíval na Vůdce, ale ten se zle zamračil. Z toho pohledu jasně poznal, že jeho protesty budou považovány za provokaci.
Pein si propletl prsty a opět vážně promluvil: „Teď k tomu, proč jste tu museli čekat takovou dobu.“ Všichni okamžitě zpozorněli. Dokonce i zakuklený ninja na kraji stolu odložil tužku a podíval se směrem k Vůdci. Ten se postavil a pokynul rukou směrem ke Konan.
Modrovlasá kunoichi vstala a odešla z místnosti.
Pein počkal, až odejde a prohlásil: „Přijal jsem do organizace nového člena. Kakuzu bude mít nového partnera.“