Světlo a temnota 5 - Rozpoutání pekla

V nemocnici:
„Jak mohla umřít?! Vždyť to... to přece nebylo tak vážné!“ nechápala Sakura.
„Měla vnitřní krvácení a mnohočetné zlomeniny – to bylo vážné. Hned jak ji sem včera převezli, začaly potíže.“
„C-cože? Mluvíme o té samé dívce? Já myslím Hyuuga Hinatu.“
„Aha, tak to je nedorozumění. Hinatu převezli včera večer o patro níž. Její stav už se hodně zlepšil.“
„Uf, to jsem ráda! Dík,“ spadl Sakuře kámen ze srdce. Rozběhla se tedy o patro níž. Vtrhla do pokoje po Narutovo stylu „Jako velká voda“, až to s Hinatou, mírně řečeno, škublo. Ta zrovna přes okno spokojeně sledovala dění venku. Potom, co Sakura skoro vyrazila dveře z pantů, málem sledovala příchozího ze země.
„Je, promiň, nechtěla jsem tě tak vylekat,“ omlouvala se Sakura.
„To nic, jen jsem myslela, že to je-“
„Otec?“ dokončila za ni Sakura. Hinata jen přikývla.
„Jak dlouho jsem byla...?“
„Tři týdny.“
„Tři týdny?!“
„No... jo,“ potvrdila Sakura, načež si Hinata jen smutně povzdechla.
„Nemusíš se bát, Tsunade-sama dala tvému otci misi. Ještě bude dlouho pryč.“ pokračovala dál Sakura.
„Co Naruto-kun? Je v pořádku?“ vyhrkla Hinata když jí došlo proč celý spor vznikl.
„Je pryč. Odešel trénovat s Jiraiyou-sama.“
Když se ozvala rána, že jediné okno v Konoze nepřežilo, obě se rozběhly k oknu. Přes vysklené okno nevěřícně sledovaly hromadu suti, která z budovy Hokage zbyla a ze které se linuly několikametrové plameny. Dým stoupal vysoko nad Konohu. Sakura se konečně vzpamatovala, vyskočila z okna a běžela na místo.

ANBU už hasili oheň, ostatní ninjové poblíž pomáhali zraněným. Sakura očima hledala Tsunade.
„Sakuro, jestli tam budeš dál stát tak budeš akorát překážet,“ oslovil ji Yamato, který zrovna vytáhl ninju zavaleného trámy. Sakura přiběhla a začla ošetřovat ninju.
„Kapitáne Yamato, kde je Pátá?“
„Tak to právě nevíme. Asi někde pod tím,“ ukázal prstem na stále hořící hromadu. ANBU už dohášeli plameny a za okamžik nebylo po ohni ani stopy. Hromada se rozlétla. Neuhnout se, měl by Yamato ohořelý trám v hlavě. Uprostřed toho bordelu se ukázala Tsunade. Po obličeji jí byla vidět pečeť, její plášť byl ohořelý a vypadala celkem naštvaně.
„Yamato, neflákej se! Potřebuju odněkud vydávat rozkazy.“
„E...co? J-jo, už na tom dělám,“ začal dělat pečetě, „Mokuton: Shichuuka no Jutsu!“
Z místa, kde před hodinou stála budova Hokage se najednou tyčila nová, provizorní budova. Než stihla Tsunade ohodnotit Yamatovo dílo, otřásla Listovou série výbuchů.
„Tak pohyb! Čelíme útoku Akatsuki!“ popohnala přítomné Tsunade a šla to jistit z bezpečí provizorní budovy.

Naruto a Jiraiya v úkrytu po Orochimarovi pilovali techniky. Ne vždy to šlo jak po másle a občas to Naruto málem vzdal. Teď právě odpočívali po zdlouhavém pokusu vylepšit Rasengan a stvořit něco o podobné síle jako Rasenshuriken co by se dalo používat často a bez vedlejších účinků.
„Musíme to asi zkusit jinak. Ještě nevím jak, ale určitě to půjde. Pak ještě musíme doladit výbušné techniky. Na rozdíl od Deidary nemáš na rukou ústa a kvalitu promíchání chakry nahrazuješ kvantitou. Vzpomeň si jak tě to vyčerpalo. Z těch týpků z Akatsuki asi moc nezbylo, ale v boji by ti nebylo k ničemu když bys pak nedokázal udělat ani klon. Pak Katon... To je ten samej případ. Takže asi- Hej! Posloucháš mě?“ ohlédl se po Narutovi. Ten evidentně nevnímal ani slovo.
„Zvrhlý poustevníku, přemýšlel jsem... Když po mě jdou Akatsuki, jejich první cíl bude Listová.“
„Právě proto jsme odešli.“
„To jo, ale... co když... Prostě nechci aby kvůli mně někdo nasazoval krk.“
„Akatsuki tě budou chtít najít spíš tajně. I když si pro tebe dojdou až do Listové, nerozpoutají peklo jen aby něco zjistili. To je totiž o dost náročnější.“
„Ale co když jo? Co když teď leží Listová v troskách?“
„Neboj, neleží.“

V Listové se navzdory Jiraiyovým domněnkám peklo rozpoutalo. Nepřítel však nebyl k nalezení. Ninjové Konohy se potýkali s přivolanými zvířaty. Stonožky, škorpioni, psi a pavouci obřích rozměrů naplnili vesnici. Tři postavy se v tom rozruchu pohybovaly jakoby nic. Převlečeni za běžné shinobi s ledovým klidem procházeli Konohou. Vlastně jedna z těch postav zas tak klidná nebyla.
„Jé, ta věc od Deidary-senpai byla skvělá! Taková šlupka!“ vykřikoval Tobi.
„S trochou štěstí je už Hokage mimo hru. Teď už by mohlo jít vše jednodušeji. A až doděláme tu věc, kvůli které jsme tady tak si najdu toho týpka v zeleným. Pěkně mu to všechno vrátím,“ mnul si ruce Kisame.
„Hej vy dva, soustřeďte se na úkol. Moc na nás upozorňujete,“ zklidnil to Itachi, „Takhle jsme stále moc nápadní. Od teď každý půjdeme svou cestou. Zjistěte o něm co se dá. Máte na to půl hodiny. Trvat to dýl tak nás najdou.“
Každý se rozeběhl na jinou stranu. Itachi proběhl ulici a našel nějaké ninji. Přiběl k nim a než stačili zjistit co se děje, byli oba v genjutsu Mangekiyou Sharinganu. Pod utrpením jaké toto genjutsu poskytuje by každý prozradil i to co neví. Tihle o jinchuurikim moc nevěděli. Rozhodně ne kde se nachází. Itachi skončil a ninjové padli k zemi. Vydal se dál, najít někoho lépe informovaného. Zahlédl malou holku s dlouhými tmavými vlasy. Nemohl si vybírat, tak i malá holka přišla vhod. Dobře, je to jen holka tak jí dá šanci po dobrém. Neš si všimla jeho přítomnosti, skočil jí do cesty, vzal pod krkem a přitiskl ke zdi domu.
„Kde je Uzumaki Naruto?“
Zafoukal vítr a odfoukl holce vlasy z obličeje. Holka na něj třeštila Byakugan, on na ni Sharingan.
„Co je ti po tom? Já jsem Hanabi z klanu Hyuuga a můj otec ti nakope zadek!“
„To mě nezajímá. Kde je Uzumaki Naruto?“ přitlačil Itachi a Hanabi se začala dusit.
„Na-ruto? Já... nevím... někam od-ešel... Nevím k-kam!“
„Hakke Rokujuuyon shou!“ ozvalo se Itachimu za zády a v okamžiku byl pod palbou zásahů.
„Neji!“ mnula si Hanabi krk, „Dej si pozor!“
Itachi se zmítal pod náporem úderů a v mžiku bylo po všem. Svalil se na zem a ztěžka odychoval.
„Další Hyuuga. Na svůj věk nejsi špatný. Víš, že jsme vlastně vzdálení příbuzní?“
„Jo a co s tím?“ přiložil Neji Itachimu kunai ke krku.
„Že tohle je vlastně zabití příbuzného.“
„A v tom ty máš bohaté zkušenosti, že, Uchiho Itachi? Vůbec mě nezajímá příbuznost našich klanů.“
„Poznals mě. Tak to je škoda,“ zavřel oči Itachi a ve chvíli kdy se rozplynul ukázal, že je jen stínový klon. Neji strnul. Věděl, že polevil v ostražitosti a to ho teď možná bude stát život. Itachi už stál opodál připraven k útoku. Hanabi si ho taky všimla na poslední chvíli.
„Nejiii!!!“
„Katon: Gokakyou no Jutsu!“

Kisameho vyšetřovací schopnosti trochu vázly. Procházel vyprázdněnou ulicí, když se jeden z obrovských přivolaných psů prohnal okolo. Vzal s sebou deset domů a byl pryč. Okolo desítky ninjů ho sledovalo a házelo na něj kunaie s výbušnými lístky. Jeden ninja měl smůlu. Byl oproti ostatním pozadu a tím dal Kisamemu příležitost. Ninja v jednu chvíli běžel za obřím psem a v druhé dostal mordu Samehadou, až proletěl cihlovou zdí vedlejšího domu. Kisame si pro něj došel a začal výslech v jeho osobitém stylu.
„Kde je Uzumaki Naruto?“
„Do toho ti nic není.“
Ozval se charakteristický řev.

Kisame se skláněl uvnitř domu nad mrtvým ninjou a kochal se pohledem na svou práci. Hidan by jeho práci odborně ocenil.
„Hej, ty tam! Co to děláš?!“ ozvalo se. Kisame se otočil. Stál tam Iruka s fuuma shurikenem v jedné ruce a s kunaiem v druhé.
„Hmmm... tak jsi na mě přišel. Co bych tu asi dělal?“
„Uděláte rozruch a máte klid. Tak kolik vás tu je a co chcete?“
„Myslíš že mě můžeš jen tak vyslíchat?“ uchechtl se Kisame, což v Irukovi vzbudilo neklid. A bylo to právem. Když dostal ránu od někoho za ním, bylo pozdě přemýšlet nad tím, jestli ten před ním není jen klon. Iruka odletěl k protější zdi. Po nárazu se svezl na zem. Pravý Kisame se nad něj sklonil, chytil ho pod krkem, zvedl půl metru nad zem a přitiskl ke zdi víc než je příjemné.
„Jednu z těch otázek ti přecijen zodpovím. Chci informaci. Kde je Jinchuuriki devítiocasého? Kde je Uzumaki Naruto?“
„Naruto? Takže seš z Akatsuki! O Narutovi někomu jako seš ty neřeknu nic!“
„Seš si jistej?“ přiložil Irukovi Samehadu k tělu. Ta začala Irukovi odsávat chakru.
„Hej pusť ho!“ zavolal Kotetsu, který se s Izumou objevil v díře do domu.
„Nějak na vás nemám čas. Budete muset vzít za vděk vodním klonem.“ dal se Kisameho klon do pohybu k nim. Odstartoval lítý boj, který se přesunul ven na ulici. Izuma a Kotetsu dělali co mohli jenže tenhle klon byl hodně tuhý.

„Každý Jinchuuriki je nenáviděn. Každý z nich je sám. Jak můžeš tak zatloukat?“
„Naruto není sám. On kamarády má a ti za ním budou stát.“
„Tomu nějak nemůžu uvěřit,“ usmál se Kisame. V dalším okamžiku jeho úsměv vystřídal údiv, když jeho ruku useklo Chidori. Zakrvácená Samehada spadla na zem, stejně jako vyčerpaný Iruka. Ten se hned odebral do bezvědomí.
„Tak tomu věř,“ řekl s klidným hlasem Kakashi.
„Sakra, moje ruka. No jo, ty seš Sharingan Kakashi. Jeden z těch co zabili Kakuza,“ sebral Kisame Samehadu ze země druhou rukou, „Neměl jsem ho rád, ale asi ho pomstím.“
Kisame se rozběhl na Kakashiho, který se uhnul v poslední chvíli. Hned po úhybném manévru Kakashi přešel do útoku. V jeho ruce se zablesklo Chidori a vyrazil směrem ke Kisameho srdci. Ten to vykryl Samehadou. Za normálních okolností by Chidori prošlo skrz, ale jelikož Samehada absorbuje chakru, bylo v mžiku zrušeno. To dalo Kisamemu šanci a přetáhl Kakashiho největší silou jakou mohl. I přes fakt, že Samehada není ostrá, Kakashiho přesekl vejpůl. Ke Kisameho smůle to byl jen klon. Pravý Kakashi už vyrážel ze země s Chidori v ruce. Jestli se trefí, bude mít Kisame hlavu na šrot. Žraločí chlápek vycítil nebezpečí dost brzo aby se uhnul. Kakashi tedy minul. V tom zlomku vteřiny ale Kisame už nepobral, že se do boje zapojil někdo nový.
„Hakke Sanjuuni Shou!“

Izuma a Kotetsu sváděli boj s vodním klonem. Bylo velice neobvyklé aby pouhý klon byl tak silný. Právě ve chvíli, kdy se chystal Izumovi rozmlátit hlavu svým zvláštním mečem, se rozpustil na vodu.
„Izumo, seš celej?“
„Jo, někdo dostal pravýho. Uf, právě včas.“