Týden jednoho Evendžra IV.

Den čtvrtý

"Subjekt je pozorovan od chvile, co vysel z domu. Zasel do obchodu s potravinami a nakoupil spoustu kramu. Dcera chtela krabicku nechtej-vedet-ceho. Syn se naucil dve nova sprosta slova. Evendzr se asi podelal, v okoli se siri cpavy zapach, stejne dobre to ale mohl byt jeho mladsi potomek. Nove zpravy pozdeji. Tvuj tajemny Skryty zvrhlik."

Sakura pobaveně dočetla a potlačovala (už asi stý) záchvat smíchu, takže se málem udusila.
Jo, syn i dcera po ní, inteligentní a s dobrou pamětí, ale ten otec....
„Občas je to baka,“ pomyslela si Sakura, „ale ani po těch letech co jsme spolu nepřestal být sexy a nemůžu zapomenout na to, jak Ino ve svatební den málem zaklepala lodičkama. Holt jí nepomohlo, že nosila tuny make-upu a lítala po obchodech s módní poradkyní Hinatou, nestačilo ani to, že jí otec zaplatil farmáře Hidana, kuchaře Chojiho a baviče Shikamara.“ Vyhrál Sakuřin přirozený půvab (a Schauma, Shannarooo!).
Očima se zastavila na Skrytém zvrhlíkovi. Tsss... vždyť si ani nezaslouží být takhle titulován, když nevydrží Narutovo Sexy jutsu bez toho, že málem vykrvácí. Chudák Tsunade a její hematofobie, praštilo to s ní uprostřed ulice a Shizune ji zase seřvala, protože počítala s tím, že Hokage se v práci opět nalévala (a měla částečně pravdu, takže si ten pravý hák opravdu nezasloužila).

Růžovovláska se zasmála pod fousy od kávy a rozhodla se vytočit své oblíbené číslo (333 696 636)
a dala si mobil k uchu. Ozvalo se ptačí pípání (holt jsme v Konoze) a
někdo to konečně zvednul.
„Tady ančovička,“ nahlásila Sakura jejich heslo.
Na druhém konci linky se ozvalo odkašlání.
„Tady tajemný Skrytý zvrh-“
„Přestaň, je to trapný, Ebisu. Jiraiyovi se nikdy nevyrovnáš, tak se o to ani nepokoušej... Hej, co ty tu děláš, ty šmíráku! Zlámu ti všechny kosti v těle, Shannarooo!!!“
Ebisu v telefonu uslyšel bolestné výkřiky a něco, co připomínalo lámání kostí, a byl nakonec rád, že měl přízvisko Skrytý.

Položil telefon a rozhodl se pro svůj obvyklý pozorovací okruh. Jistě, že to nedělal zadarmo.
Sakura mu totiž slíbila, že až se vrátí, tak za něj bude nějakou dobu vést tým KonohaNaru-Nudlajz-Holka SeStojícímÚčesemCoNevímJakSeJmenuje. Uf, to bude pohoda. Už dlouhou dobu čekal na nějaké volno, protože zhruba stejnou dobu měl vyhlédnutou jistou dívku... Ayame. Byla to jeho první oběť, co se jeho světu skrytých choutek týče. Ne nadarmo to byl elitní učitel a Konohamaru nebyl tak perverzní pouze Narutovou vinou. Holt lepší dva učitelé místo jednoho.
Mega-úchylácky se usmál, až mu oči lezly z důlků a začal šmírovat. Nikoli Sasukeho počínání pro Sakuru...
...

Evendžr se probudil. Oblékl a nasnídal. Vzbudil děti a provedl s nimi stejný proces. Vše zapadalo
do těch starých kolejí, jako když tu byla jeho skvělá manželka.
„A brzy bude,“ pomyslel si šťastně Sasuke, když si uvědomil, že týden už je v půlce. Klidu mu však nemělo být dopřáno nadlouho. Sotva se Ebisu nějak dostal z nemocnice, se dvěma ruličkami toaleťáku v nose, chystal se splnit úkol, co mu zadala Sakura. Téměř za všechny nepříjemnosti, co se Evendžrovi staly, zodpovídala tato dvojka. Za zbytek mohla Sasukeho neschopnost. Třeba když zjistili, že Hinata má podobné vnitřní já jako Sakura, nemohli toho nevyužít. Evendžr čuměl.

Ebisu došel k obchodu. Sakura byla skvělá stratéžka, co se týrání jejího manžela týče. Předtím si užil zase Naruto. Nikdo to nechtěl přiznat, ale jednou by mohla překonat i samotného Ibikiho. Toho se báli.
Skrytý zvrhlík zamířil k pultu.
„Tři láhve saké, toaletní papír, jahodový džus, falešnou občanku a něco na psaní, simtě Bořku,“ poprosil galantně stavitele a ten se odkutálel (s několika desítkami nadávek) do zadní části obchodu.
„Tady to máš, v**e, bude to, ty v**e, dělat... ehm... neumim počítat, máš to zadara,“ mávnul ten kultivovaný člověk rukou, opět si přihnul z příručního barelu saké a odříhl si.
„Díkes, Bořku, máš to u mě," mrkl na něj elitní zvrhlík, což kvůli těm pitomým nemoderním slunečním brýlím stejně nebylo vidět.

Přihopkal k Sasukeho domu a zazvonil (čti: vyrazil dveře z pantů).
„Ahoj Sasínku!“ zahalekal jako v dobré opilecké náladě a pozval se dovnitř. Osazenstvo domu ho za chvíli obklíčilo.
„Ebisu?“ vyhrkl zmateně Evendžr.
„Ále, tak si říkám, co kdybych tě navštívil, co, ty stará vojno, he?!“
„Ée...,“ vyšlo ze Sasukeho opět něco světoborného.
Ebisu ho však nenechal „domluvit“, vzal ho kolem ramen a dovedl do kuchyně.
Došel pro skleničky, nalil sobě, dětem i Evendžrovi džus, po chvíli už byl ale tak opilý (holt na to nebyl zvyklý), že při pobrukování „Kde domov můj“ naléval „nenápadně“ saké do pití i dětem a malá Hinata objevila svou divočejší stránku. Pak Sasukeho i s dětmi vyvedl z baráčku a navedl je k lázním a jedné díře v plotě. Narval si ruličky pro každý případ do nosu a podíval se. Měl štěstí. Bylo jich tam šest.

Chytil Evendžra za krk a narval mu oko do díry v plotě. Sasuke začal za chvíli podřimovat, Ebisu toho ale nedbal a zapištěl.
„Zvrhlík!!!“ rozeznělo se přes celou Konohu a plot se rozpadl. Za ním stála naštvaná Ino, Tsunade, Shizune, Hinata, Hidana, a kdosi blonďatý. Vyskočily jako Tarzani/ky a zavalily všechny, dokonce i nebohého Naruta. Strhla se děsivá bitka. Ebisu se nějak z té vřavy vymotal, s chrnícím Sasukem na rameni, Narutem na druhém rameni a šíleně pochechtávající se Hinatou v patách.

Věděl už, že o tomhle se Sakuře určitě nezmíní...